Preklady fanfiction Harryho Pottera

Poprvé Harry Potter zemřel, když mu bylo jedenáct.

Při zpětném pohledu považoval Severus za menší zázrak, že to tomu zatracenému klukovi trvalo tak dlouho. Neuvážené letecké kousky bez jakékoliv lekce skutečného létání, trollové v podzemí a noční potulky po hradě, kamkoliv se mu zlíbilo - nedostatek důkazů neznamenal, že se tak nedělo - díky tomu všemu měla spirála smrti zachytit Pottera mnohem, mnohem dříve.

Prokleté koště se nepočítá, protože za to výjimečně nebylo zodpovědné Potterovo legendární štěstí. V tomto případě mu kůži zachránil Severus osobně, přičemž ho za to privilegium téměř zachvátily plameny, aniž by to bylo k něčemu dobré. Protože ani ne o šest měsíců později stejně skončili tady: Potter ležel jako studený kámen na posteli ošetřovny a Severus uvažoval, proč se s tím zachraňováním vůbec obtěžoval.

Škoda pěkného hábitu. A navíc byl drahý.

"Je to všecko moje vina," vzlykal ten přerostlý trouba, který za celý tenhle zmatek mohl. "Měl ´sem ty skupinky poskládat jinak. Neměl ´sem ho posílat s Malfoyem. Měl ´sem-měl ´sem-"

Zbytek Hagridových slov zanikl v nové záplavě slz, když muž objal nehybný Potterův trup a vzlykal tak silně, že se třáslo lůžko i židle, na které seděl. Ten pohyb shrnul prostěradlo, kterým Pomfreyová zakryla tělo, a odhalil výraznou ránu na Potterově krku, ze které unikla jeho krev i život.

"No tak," ozvala se Minerva a přitáhla prostěradlo zpět na místo, "nemá smysl se obviňovat. Nemohl jste vědět, že se taková.... tak strašná tragédie," při posledním slově se jí zachvěl hlas, "může přihodit. Pokud by někdo z nás opravdu dokázal předvídat budoucnost – no, nikdy bych jim ten trest vůbec neuložila. Nesu stejný podíl viny jako vy."

Ach, pro lásku... Severus si založil ruce na prsou, prsty zabubnoval o nadloktí a s maximálním podrážděním zvedl oči k nebesům. Když se znovu podíval dolů, Minerva ho probodávala pohledem.

"Zabilo by vás alespoň předstírat špetku nějakého respektu?"

"Kvůli pošetilé partičce ubožáků, kteří jsou zaujatí sebeobviňováním? Ano."

"Kvůli skutečnosti, že tu sotva půl metru od vás leží mrtvý jedenáctiletý chlapec! Kvůli tomu, že další tři děti, z nichž - mohu-li dodat - jedno patří do vaší koleje, sedí přímo za těmito dveřmi," ukázala prstem k místnosti, kam Pomfreyová odvedla Draca, Longbottoma a Grangerovou, "a budou mít pravděpodobně doživotní trauma!"

Hagrid se ještě víc rozeštkal.

"Jsem si jistý, že je to všechno velice dojemné," poznamenal Severus, "až na to, že vám jako obvykle naprosto uniká pointa."

Na okamžik to vypadalo, že se Minerva vrhne přes postel, která mezi nimi stála, a postará se, aby se Severusův krk podobal Potterovu. Možná by to i udělala, kdyby nebylo ruky, kterou jí Brumbál položil na rameno. "A to má být?" zeptal se ředitel, jako kdyby sám nestrávil posledních deset minut tichým analyzováním informací, které jim Hagrid před tím, než se zhroutil jako hromádka neštěstí, poskytl.

"Jsem si jistý, že jste už došel k témuž závěru jako já, pane řediteli."

"To je možné, ale stejně bych si rád poslechl váš výklad událostí."

Severus si povzdechl. "Zaprvé: Hagrid potvrzuje, že něco skutečně zabíjí jednorožce, nějaký tvor, který se nepodobá ničemu, co kdy viděl. Zadruhé: dotyčný tvor pije krev jednorožců. Zatřetí: dotyčný tvor zabil Pottera tím, že mu podřízl krk nožem, což je velice zajímavá volba zbraně pro nadpřirozenou bytost jakéhokoliv druhu. Závěr: dotyčný tvor není vůbec tvor; je to Pán zla, který se vrátil. Byl natolik oslabený, že se kvůli zachování života musel spoléhat na krev jednorožce, ale teď zabil jedinou osobu, která ho téměř porazila, čímž dostáváme naprosto jinou rovnici. Má Potterovu krev; je jen otázkou času, kdy objeví odpovídající kouzlo, pokud se tak už nestalo. To, jak je Kámen chráněn, se stává irelevantním, protože on ho už nepotřebuje. Stručně řečeno: všichni jsme odsouzeni ke zkáze."

Několik dlouhých vteřin vládlo v místnosti ticho. Výraz Minervina obličeje se během Severusova proslovu přetavil z pobouřeného do velice znepokojeného. Dokonce i Hagrid už nebrečel a opět seděl vzpřímeně na židli.

"Vy-víte-kdo," hlesl a znělo to zároveň zděšeně i nevěřícně. "Ale jak může bejt - hele, nikdá jsem nevěřil těm kecům vo tom, že je nadobro pryč, ale v Bradavicích? ´Dyž je tu profesor Brumbál? To by se nevodvážil!"

"Možná, že moje přítomnost není tak odstrašující, jak jsme všichni doufali," pronesl Brumbál a kývl na Severuse. "Jste si jistý?"

"Ano."

"Velmi dobře. Pojďte tedy laskavě se mnou - ne, vy ne, Minervo, jen Severus."

"Ale jestli se skutečně vrátil-"

"Pak věřím, že vás budu moci povolat, až nastane ten pravý čas," řekl Brumbál, lehce jí stiskl rameno a věnoval jí úsměv, který mu ale tentokrát nedosahoval k očím. "Jenže teď bude pro všechny nejlepší, když pomůžete Pomfreyové postarat se o děti."

Minervina zkřivená ústa dávala jasně najevo, že ji to nijak nepotěšilo. Za jiných okolností by Severus využil příležitosti a počastoval ji úšklebkem, ale tentokrát jen následoval Brumbála ven z ošetřovny.

"Netvařte se tak nevrle," poznamenal Brumbál, když stoupali po schodech. "Mám plán."

"Plán," zopakoval Severus. "Příhodně jsme opomněli nějakou věc zásadního významu? Něco, ach, já nevím, kulatého, zářícího a spícího v bezpečí na označené polici na ministerstvu? Něco, co začíná na písmeno V?"

"Severusi, teď je stěží čas na sarkasmus. Kromě toho," Brumbálovy oči se zúžily do úzkých štěrbinek, "nechápu, proč věříte, že ta věštba bude relevantní."

"Ale nechte toho! Pokud začíná konstatováním ´příchod toho, v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se blíží´ a vy mi předkládáte jako jednoznačně nutnou věc, jak zásadní je chránit Pottera, pak stěží musím být génius, abych si odvodil, že označuje Pottera jako jediného, kdo je schopný ho úplně porazit. Takže ano, je čas na sarkasmus. Ztratili jsme naši hlavní zbraň. Jak už jsem uvedl, všichni jsme odsouzeni ke zkáze."

"Brighton rock¹⁾," pronesl Brumbál. Chrlič se odsunul stranou a objevilo se schodiště do ředitelovy kanceláře. "Prosím, nezapomínejte, že ´zbraň´, o které mluvíte, bývala chlapcem se stejnými nadějemi a sny, jako mají ostatní. Chlapcem, jehož přátelé během našeho rozhovoru truchlí nad jeho odchodem."

"A čí je to chyba? Kdo dal koktajícímu pitomci s rozumem menším než tlustočerv pravomoc dohlížet na školní trest, takže zavedl dotyčného chlapce do lesa, kam mají studenti výslovně zakázaný přístup? A když na to přijde, kdo povzbuzoval Pottera v soustavném překračování pravidel a v potulování po hradě v kteroukoliv hodinu, poskytl mu zvláštní povolení účastnit se neskutečně nebezpečného sportu a tak dále a tak dále? Kolikrát jsem za vámi v tomto roce přišel a žádal, aby byl Potter srovnán do latě, a byl jsem odmítnut?"

"Nechápu, o co vám jde, Severusi," prohodil Brumbál s roztržitým nadechnutím a začal se přehrabovat v šuplíku. "Á, tady to je."

"Jde mi o to, že každé normální dítě v jeho věku, které by vidělo vysávat život z jednorožce, by s křikem uteklo, jako to udělal Draco Malfoy. Jenže Potter téměř zaručeně utíkal směrem k němu! Já jsem vás varoval, opakovaně, jenže vy jste neposlouchal!"

"Hmm," broukl Brumbál. "Možná. Posaďte se, jestli chcete."

Severus se zhroutil do křesla proti Brumbálovu stolu a zabořil hlavu do dlaní.

"A prosím netrucujte."

"Já netrucuji. Topím se v zoufalství."

"Tak se netopte. Nastavte ruku."

Severus poslechl, i když s velkou nechutí. Místností se rozlehlo tiché cinknutí, když mu ředitel položil do dlaně cosi kovového a znovu se s úsměvem posadil do svého křesla. "Co řeknete teď?"

Severus hleděl na předmět, který mu vyrazil dech. "Obraceč času."

"Obraceč času," souhlasil Brumbál. "Vysoce nelegální a poněkud zastaralý, ale bude muset stačit."

"Chcete, abych se vrátil a zabránil Pánu zla zabít Pottera."

"Ano."

"No, to by mělo být snadné. Jediné, co musím udělat, je zrušit školní trest, ještě než nastane-"

"Ne, to vám v žádném případě nesmím dovolit. Nedá se říct, co by se stalo, kdybychom zasáhli do časového proudu příliš brzy - chápejte, jde o velice křehkou rovnováhu. Kromě toho jsem přesvědčený, že je velmi důležité, aby se Harry dnes s Voldemortem setkal. Jen ne s takovými následky."

"Na základě čeho?"

"Říkejte tomu vnitřní pocit," pronesl Brumbál s jedním z těch jeho zatracených zajiskření v očích.

Severus zaťal zuby. "Tak dobře. Zjevím se tedy v ten správný okamžik a přichvátám na záchranu Pottera jako rytíř v lesklé zbroji."

"Ne, ani tohle nemůžete udělat."

"Ach, pro lásku-"

"Kde jste byl dnes večer, když jsem vás zavolal na ošetřovnu?"

"Dohlížel jsem na trest," řekl s povzdechem. "Ano, chápu, kam tím směřujete; není možné zachovat to jako tajnou akci, pokud mě lidé uvidí na dvou místech najednou. Ačkoliv se to zdá vzhledem k tomu, co je v sázce, bezvýznamné."

"A když se to vezme ze všech stran, tak to i bude. Ale není důvod klást si tak vysoké cíle - opravdu bude mnohem lepší, když vás Harry neuvidí. Ve skutečnosti by bylo ideální, kdyby jeho záchrana vůbec nevypadala podezřele, ale... řekněme přirozeně."

"Při vší úctě, pane řediteli, pokud máte pro tuto misi tak specifické požadavky, proč se na ni sakra nevydáte sám?"

"Ach," nadechl se Brumbál, sáhl po brku a pergamenu a pustil se do psaní. "Vždycky jsem byl skvělý ve vymýšlení plánů, ale věřím, že váš... tvůrčí přístup k řešení problémů z vás dělá mnohem vhodnějšího vykonavatele."

Severus si odfrkl. V duchu vůbec nepochyboval, že Brumbál by se pro tento úkol hodil zrovna tak, ne-li lépe. Ne, pravým důvodem muselo být něco jiného, něco, co záměrně zamlžoval...

Přimhouřil oči a sledoval, jak muž dost dlouhou dobu psal. Rozhodl se odložit spekulace na později. Právě teď se zdály být praktické záležitosti mnohem naléhavější než Brumbálovy postranní úmysly. "Ještě něco?"

Brumbál zvedl prst, naškrábal několik dalších řádků na pergamen, podepsal ho a svinul. "Ano. Jak už jsem se zmínil, tento model je poněkud zastaralý a jako takový sice umožňuje jistou kompenzaci časových paradoxů, ale jen do určité míry. Což situaci trochu komplikuje."

"Přirozeně."

"Základní paradox je tento: pokud uspějete, tato časová linie přestane existovat, nebo bych měl spíše říct, že nebude vůbec nikdy existovat. V důsledku toho-"

"-přestanu existovat i já?"

"Zcela správně," kývl Brumbál. "Což znamená, že se nikdy nebudete moci vrátit zpět, abyste napravil situaci. Následkem toho by se nová časová linie, kterou jste vytvořil, zhroutila, Harry by zemřel jako teď a my bychom se ocitli zase tady. Já bych vás poslal zpátky a proces by se ustavičně opakovat - uvízli bychom v jakési... uzavřené časové smyčce."

"To zní úžasně."

"Výkonnější obraceč času může zařídit, aby se takový paradox opakoval do nekonečna - dokud bychom zkrátka neskončili v nové časové linii. Bohužel tento dokáže udržet paradox pouze po omezenou dobu. Takže bude potřeba, abyste informoval sebe - myslím vaše minulé já - jak vyřešit situaci, aby se mohlo vrátit stejně jako vy a zachránilo Harryho. Potom-"

"Moment," ozval se Severus. "Až potud jsem vás stačil sledovat, ale teď jsem ztratil nit. Pokud se on vrátí v čase, nebudu už tam náhodou situaci napravovat já?"

"Ne, protože kvůli paradoxu se ona část časového proudu už začne rozkládat. V podstatě se po svém návratu změníte se zase do sebe - obraceč času ten proces usnadní - a budete mít možnost pokračovat v nové časové linii, kterou jste vytvořil."

Severus se zamračil. Rozebral tu větu a zase ji poskládal zpět, načež její pochopení jakožto beznadějné vzdal. "Už mě z toho bolí hlava."

"Snažte se o tom moc nepřemýšlet," řekl Brumbál. "Takhle ty věci prostě fungují. Nehledě na to jsem napsal sám sobě dopis, který situaci osvětlí, takže moje minulé já bude moci dát vašemu minulému já v pravou chvíli obraceč času."

Severus roztržitě přikývl. "A když on a já bytostně... splyneme, co se stane s mými vzpomínkami?"

"Podle mého výzkumu byste si měl zachovat vzpomínky jak na původní, tak na novou časovou osu."

Fantastické. Další bolesti hlavy. A navíc, když se to vezme z jiné strany, v tomto spočívala odpověď na jeho předchozí otázku ohledně Brumbálovy motivace pro vyslání Severuse, že? Tvůrčí přístup k řešení problémů - cha. Spíš Brumbálova neochota vzpomínat na živý obraz Potterova přízračně bledého obličeje, rozevřenou ránu a těžký pach linoucí se z krví nasáklého hábitu.

Severus na chvilku zavřel oči a polknul. Hledět do tváře smrti, která je přímo před vámi, a i nadále se soustředit na to, co je potřeba udělat, představovalo tu lehčí část. Ačkoliv ty vzpomínky, které budou přetrvávat-

"Budete v pořádku," ujistil ho Brumbál, který si jeho výraz špatně vyložil. "Tedy pokud se neseberete a nepůjdete se zabít."

Severus po něm střelil pohledem, který jasně sděloval, že mu ta poznámka ani zdaleka nepřijde vtipná, na to popadl pergamen a opustil kancelář.

"Hodně štěstí, můj chlapče!" zavolal za ním Brumbál.

Severus nepotřeboval štěstí. Potřeboval plán.

* * *

1) Brighton Rock - více na https://en.wikipedia.org/wiki/Brighton_Rock - a teď hádejme, proč Brumbál zvolil takové heslo :-D