Preklady fanfiction Harryho Pottera

Duet in Five Movements

Duet v pěti větách

Autor: ashindk

Překlad: marci          Beta: Lupina

Shrnutí:          Draco miluje hru na klavír, Harry miluje zahrady Malfoy Manor. 

Originál: http://archiveofourown.org/collections/hd_erised_2014/works/2791226 

Souhlas s překladem: žádost zaslána

Prohlášení: Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autor této fanfikce je ashindk. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku. 

Rating: M

(já bych dala s čistým svědomím i míň, ale takto zní originální označení)

Draco Malfoy/Harry Potter 

 „Bývá zvykem slashové věci označit, aby nekazily náladu tomu, komu ji kazí…“

(konec citátu komentáře pod jednou z loňských adventních povídek).

Takže aby se zase někdo „naivně netěšil na příběh o normálním lidském vztahu“, vkládám důrazné označení:

SLASH

(je-li nutné při jednom polibku na krk a jednom na tvář hovořit o slashi… ale ano – ty něžné city projevují dva muži.)

Další upozornění: Zahrady a zahrádkářství, klavír, hudba, fluff

Slov: 1663

Duet in Five Movements

pro sylvaticginger

AN: Napsala jsem toto jako takový drobeček, takže dílko je relativně krátké. V mých představách bylo ovšem mnohem delší! Velice děkuji sylvaticginger, že mi poskytla záminku psát o Harrym coby zahradníkovi. Nad něčím takovým jsem přemýšlela už dlouhou dobu, takže když se mi naskytla záminka, věděla jsem, že do toho půjdu! A děkuji také emhemm a lyonessheart za betaci na poslední chvíli.

PP: Vřele doporučuji si k četbě pustit například toto: https://www.youtube.com/watch?v=IdCR3yvKA

nebo https://www.youtube.com/watch?v=MyGlgilx3BI

Duet v pěti větách

Draco cítil, jak poslední záchvěvy hudby odplouvají, ale stále lehce spočíval prsty na klávesách. Oči měl otevřené a pohledem zabloudil od klavíru k otevřenému oknu. Pokud Potter naslouchal, nedal to najevo. Otočený zády, shýbal se nad jedním z pečlivě zastřihávaných živých plotů. Nikdy nedal ani náznakem najevo, jestli tu hudbu vůbec vnímá. Draco si občas kladl otázku, neměl-li by to prostě vzdát.  Zavřít okno, nebo vůbec nehrát. Ale jakási jeho nepatrná část vždy doufala, že jednoho dne Potter zareaguje. Draco si dopřál potěšení spočinout zrakem na Potterových ramenou a obdivovat, jak napínají tenkou letní košili. Jen krátce. Pak lehce zaklapl kryt kláves klavíru, kouzlem zavřel okno a vydal se do knihovny.

- - -

Harry otevřel oči a protáhl si bolavá záda. Malfoyova hudba jej vždy přiměla přestat s čímkoli, co zrovna dělal, zavřít oči a prostě poslouchat. Netušil, proč Malfoy pokaždé hraje při otevřeném okně, dokonce i v zimě, ale nemohl jinak, než představovat si ty dlouhé, štíhlé prsty tančící nad slonovinou a ebenem, vytvářející ne jen pouhou hudbu, ale vtíravé, neuvěřitelné příběhy modelované zvukem.

Zvedl nůžky a ukročil stranou od cesmínového a jedlového věnce, který právě aranžoval. Naklonil hlavu a odstřihl poslední snítku. Tak. Perfektní. Usmál se.

Zabralo mu to několik let, ale zahrady Malfoy Manor se teď již téměř vrátily do své bývalé slávy. Vzpomínal si, jakou zarostlou divočinou byly, když jej Malfoy poprvé kontaktoval a vyptával se na jeho práci. Účastnil se zrovna jednoho z mnoha vzpomínkových plesů pořádaných po válce ministerstvem, a on si přál být někde jinde. Kdekoli jinde, opravdu. Postávat ve společenském hábitu, poslouchat projevy a tvářit se slavnostně nikdy nebylo jeho silnou stránkou. I tu noc hrál Malfoy na klavír. Později Harryho oslovil a nabídl mu možnost zrestaurovat zahrady do původní podoby. Harry tehdy začínal podnikat s Nevillem a vůbec netušil, co si myslet o nabídce přijít a porozhlédnout se po pozemcích panství. Nyní to byla jeho nejoblíbenější část týdne. Zvedl své nástroje a pomalu se vydal zpět po jiskřivém, zasněženém trávníku k bráně. Cestou si broukal koledu, kterou Malfoy před chvílí hrál.

- - -

Draco otevřel okno a očima bloudil přes jarně se zelenající stromky a shluky veselých, červených tulipánů lemujících trávníky, až ke skleníku, kde, jak věděl, dnes bude Potter. Věděl to, protože Potter se věnoval růžím každé páteční ráno. V létě na zahradě, a na jaře ve skleníku. A když byl hotov, pokaždé umístil jednu dokonalou bílou růži na nejčerstvější hrob rodinného hřbitova v dolní části zahrady.  Stále bude čerstvá, až sem Draco půjde v sobotu ráno navštívit svoji matku. Dělo se tak od chvíle, kdy před rokem zemřela. Byla tak šťastná, když Potter začal v zahradách pracovat, a nejen proto, že přivedl zpět k životu její milované růže.  ‚Měl bys s Harrym mluvit častěji’, řekla mu jen pár dní před svojí smrtí. ‚Je to velmi milý mladý muž. Měli byste se lépe poznat.’

Ale dnes tam Potter nebyl. Kdosi jiný dnes přecházel za čirým sklem a zelenými kovovými spojnicemi, a opatrně kouzly odstraňoval květy, které počínaly uvadat. Kdosi vyšší než Potter, s robustnější postavou a šedohnědými vlasy. Longbottom. Draco zavřel okno, aniž by zahrál jediný tón.

- - -

Harry se stále pohyboval trochu pomalu, ale byl šťastný, že je zpět v práci. Na Malfoy Manor nebyl téměř dva týdny a to stačilo, aby se mu začalo stýskat. Dovolil si nepatrné pousmání; už jej to skoro nebolelo. Pokud by mu někdo před deseti lety, když byl ještě v Bradavicích, řekl, že mu budou chybět tyto zvláštní zahrady, ubezpečil by jej, že se zbláznil. A pokud by mu někdo řekl, že pomyšlení na Malfoye hrajícího na klavír mu ulehčí v jeho bolestech, když jediné, co chtěl, bylo vzlykat do polštáře, ujistil by jej, že byl zasažen matoucím kouzlem.

Zkontroloval zahradu, jestli není něco v nepořádku, ale Neville, zdá se, odvedl dobrou práci. Bylo pondělí, takže na něj čekaly záhony lemující dům, čili jedno z jeho oblíbených pracovních míst. Krásné, odlehlé místo: kamenné zídky mu v létě poskytovaly chlad a stínily jej před ledovými zimními větry. A nacházelo se přímo pod oknem, kde Malfoy obvykle hrával.

Než si klekl a začal za země vytahovat tvrdohlavé pampelišky, které se neustále snažily zadusit jeho růže, seslal na zem několik obzvlášť silných vycpávacích kouzel. Pracoval bezmála deset minut, když konečně zaslechl tiché zaskřípění okenic. Obezřetně držel hlavu sehnutou a předstíral, že si ničeho nevšiml. Ale minuty plynuly a z oken se nezačala linout žádná hudba; riskl tedy pohled vzhůru. Okno bylo zavřené. V žaludku se mu usadilo cosi tíživého a on začal vytrhávat plevel ještě razantněji. Co se děje? Všiml si konečně Malfoy, že přestává pracovat, jakmile jej slyší hrát? Nebo se zlobí, že Harry nebyl schopen přijít do práce? Popadl kopřivu, aniž by se staral, že nemá navlečené rukavice, a tiše zaklel, když mu rostlina popálila jemnou kůži na dlani.

„Jsi v pořádku, Pottere?“

Harryho hlava vystřelila vzhůru tak rychle, až trochu svraštil obličej. Podle všeho se jeho krk ještě nezotavil. Malfoy stál u okraje trávníku a vypadal poněkud znepokojeně jeho reakcí.

„Ech… ano?“ nabídl. Nebyl si tak úplně jistý, že je to pravda. Ale přinejmenším to byla zdvořilá odpověď.

„Byl jsi pryč.“ Přísně vzato se nejednalo o otázku, ale Malfoy přesto vypadal, že očekává odpověď.

„Ano. Měl jsem nehodu. Věřím ale, že Neville se o všechno postaral, zatímco jsem tu nebyl? Nebo je snad něco, co bys rád, abych opravil?“

„Ne. Ne! Všechno je v pořádku. Já jen… všiml jsem si, že tu nejsi. Ehm… Chci říct…“ Zamračil se. „Co se stalo? Při tvé nehodě? Pokud ti nevadí, že se ptám.“

Harry cítil, jak mu rty zvlnil malý, smutný úsměv. Představoval si, že si Malfoy přišel sem dolů popovídat, ale teď jistě řekne něco sarkastického nebo posměšného a zase odejde. Přesto odpověděl.

„Spadl jsem ze stromu.“

„Ty jsi spadl ze stromu?“ Malfoyův tón byl plochý, jako by zcela nevěřil tomu, co slyšel. Pravděpodobně mu bude muset odvyprávět celý příběh.

„Spadl jsem ze stromu, protože jsem se snažil sebrat roj včel, který vyletěl z mého úlu.“

Molfoyův obličej se poskládal do komplikovaného výrazu, který Harry nebyl schopen definovat, načež vyloudil přidušený zvuk, jako by se pokoušel potlačit smích, a zkušeně vrátil tváři zpět lehce zamračený výraz.

„To je… mrzuté. Doufám, že sis příliš neublížil?“

„Dostal jsem několik žihadel, ale na to jsem už zvyklý. A zlomil si pár kostí. Ale nic, co by nespravil pořádný odpočinek a pár dávek Kostirostu.“

„Zlomené kosti? Neměl bys pracovat tak brzy!“

V pořádku. Malfoy chce někoho, kdo je schopen odvést plnohodnotnou práci. Udržovat tyto zahrady není snadné a on se pohybuje pomaleji než obvykle.

„Ach. Léčitel mě ubezpečil, že nemusím mít obavy. A nebudu ti účtovat za žádné hodiny navíc, protože chodím trochu pomaleji. Ale pokud bys raději, můžu sem poslat Nevilla, aby…“

„Ne! Tak jsem to nemyslel! Prosím. Pojď dovnitř a vypij si šálek čaje. Zahrady počkají.“

„Ale já tě nechci rušit ve tvém hraní.“ Vzhlédl k Malfoyovi, a když zaznamenal jeho malý, ale jednoznačně potěšený úsměv, dodal: „Vždycky si při práci vychutnávám tvoji hudbu.“

Úsměv se rozšířil.

„Já… mohu ti hrát, zatímco budeš pít čaj?“ navrhl Malfoy.

Pak natáhl ruku. Uchopil ji, vděčný za pomoc, a postavil se. Malfoyovo sevření bylo pevnější, než by předpokládal. Jeho ruka byla štíhlá a teplá a Harry zjistil, že není ochotný ji pustit. Udělal to, samozřejmě, a následoval Malfoye do domu.

- - -

Draco právě dokončil nácvik jednoho z komplikovanějších kousků pro novoroční koncert, když mu dusot nohou v chodbě prozradil, že Harry je zpět.

„Draco?“

„Tady jsem!“

Harry vpadl do dveří, v patách závan studeného vzduchu a vůni sněhu. Sklonil se a políbil jej na tvář, a Draco se otřásl pod dotekem ledových rtů na pokožce. Přesto lákal Harryho ústa k dalšímu polibku.

„Sehnal jsi, co jsi chtěl?“

„Ano. Na zítřek jsme připraveni. Zbývá jen donést ho dovnitř a nazdobit.“

Draco se zasmál. Samozřejmě že Harry se nedal odbýt a musel jít do lesa uříznout a přinést vánoční stromek sám!

„Dovolíš letos domácím skřítkům pomáhat se zdobením?“ zeptal se. „Minulý rok byli velice zklamaní, že jsme je z toho vynechali, víš? Tobby se mě ptal, jestli jim neplánuješ dát oblečení!“

Harry na moment ztuhl. Pak se usmál. „Můžou pomoct,“ svolil. „Ale já rozsvítím svíčičky!“

„Věřím, že to je fér,“ souhlasil Draco. „A já ti při tom budu hrát.“

Otočil se zpět ke klavíru a Harry se za ním naklonil, aby umístil poslední studený polibek na jeho šíji. Když se odtáhl, pobrukoval si starou vánoční píseň. Draco snadno zachytil melodii a začal hrát spolu s ním.