Preklady fanfiction Harryho Pottera

Bradavické pravidlo č. 360

Hogwart's Rule Number 360

Autor: Mister Jackkkk

Překlad: Lupina, Hedvika             beta: Marci

Povolení k překladu: Žádost zaslána

Originál: https://www.fanfiction.net/s/9376190/1/

Albus B. 

Rating: 9+

Kapitol: 1

Humor

Slov: 1 080

Shrnutí: Bradavické pravidlo č. 360: Prosím, přestaňte říkat prvákům, že bradavický vánoční strom snědl studenta. 

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Mister Jackkkk. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Bradavické pravidlo č. 360: Prosím, přestaňte říkat prvákům, že bradavický vánoční strom snědl studenta.

„-prostě ho schlamstl!“ vykřikl Ron a zacvakal zuby.

Prváci se rozprchli do všech stran a ječeli, některé dívky se rozplakaly, když vrazily do páru jedlí v síni.

„Ronalde!“ hubovala Hermiona, když se její dva nejlepší přátelé divoce rozřehtali, „přestaň říkat mladším studentům, že – ach! Podívej!“ Hermiona přešla k dívce, která byla příběhem tak vyděšená, že začala nekontrolovatelně škytat. „Nikdy se to nestalo!“

Ron se plácl do kolena.

„Co se nikdy nestalo?“

Skupinka se otočila k jiskřivému pohledu profesora Brumbála.

„Ron tady děsil prváky povídačkou o vánočním stromu, který jí studenty,“ zafuněla Hermiona, střelila pohledem po Weasleym a dál hladila dívčina záda.

„Ohó! Ale to je pravda!“ řekl Brumbál uvážlivě, ačkoliv trochu moc vesele.

Prvačka s dramatickým povzdechem omdlela. Harry se podíval na Rona a oba se zamysleli, jestli byli v prvním ročníku také takhle citliví.

„Profesore!“ zalapala Hermiona po dechu, „jak by se něco takového mohlo stát?!“

Brumbál se posadil k oknu. „No,“ začal, jednou rukou si pohladil plnovous a druhou pokynul třem studentům, aby se posadili, „celé se to přihodilo… asi před padesáti lety… tehdy jsem nebyl ředitelem…“

ooOOoo

Albus Percival Wulfric Brian Brumbál si pohladil krátký, úhledně upravený, šedivějící plnovous.

Profesor Dippet tento rok nechal práci na výzdobě na profesorech – a Albus se víc než šťastný zapojil. Tento kouzelník středního věku se pyšnil tím, že je docela slušný dekoratér.

Ve skutečnosti Dippet požadoval jediné. Použít vánoční strom ze skladu: „Už začíná stárnout, ale to já také! Budeme jej používat, dokud se nerozpadne – rozumíte Brumbále?“

Albus si v prstech kroutil vousy a přikývl.

„Dobře – ach!“ zvolal Dippet. „Nu, do práce! Rozveselte tuto školu!“

A tak se Albus pustil do díla.

Povolal víly, aby se třepotaly kolem větviček jmelí, zakouzlil baňky, aby měnily barvu, jakmile kolem nich projde nějaký student, a brnění naučil zpívat několik koled! Ačkoliv pár jich to nepochopilo.

Albus také do Velké síně přilevitoval starou douglasku a postavil ji vedle dveří, aby ji mohli obdivovat všichni, co šli kolem!

Ach a oni by strom obdivovali, kdyby nevypadal tak… smutný.

Ve větvích měl díry, kde mu jehličí opadalo, jinde uvadalo a zhnědlo.

Kouzelník si zamyšleně broukal – až se mu obočí spojilo, když hleděl na ten velmi depresivní strom.

„Co jen s tebou udělám?“ zeptal se nahlas a kroutil si vous. „Ano!“ vykřikl a vyděsil tím párek prváků, kteří prchli. Pak Albus namířil hůlku a seslal několik kouzel.

Ozvalo se hlasité prásk a kmen se sám narovnal, šup a jehličí nabylo na objemu a zezelenalo. A konečně řízné křup a dorostly nové větve, které vyplnily díry.

„To je lepší,“ přikývl Brumbál a pokračoval v práci. Umístil světýlka, navlečený popkorn a tak podobně. Když však skončil, strom byl tak přezdobený, že musel třikrát použít kouzlo Engorgio, aby se vše na strom hezky vešlo.

„Brumbále, to je nádhera,“ zalapal po dechu ředitel Dippet, když si přišel prohlédnout profesorovu práci.

„Děkuji vám, pane řediteli.“ Albus se dmul pýchou, zatímco se kolem shromáždili studenti.

„Mnohem působivější, než strom v sirotčinci,“ vydechl Tom Raddle a zíral na přeplněnou douglasku.

„Děkuji vám, Tome!“ zanotoval Brumbál, zubil se od ucha k uchu a zase si kroutil vousy.

Pak se ozvalo hlasité zasténání.

„… Co to bylo?“ zeptal se Dippet a síní se rozběhl čilý šepot.

„Myslím, že to přišlo z toho stromu…“ zamumlal Tom.

„Ano…“ souhlasil Brumbál, vykročil a přestože mohl znít pošetile, zeptal se: „Jsi v pořádku, strome?“

Další zasténání.

„… Možná potřebuje odlehčit, Brumbále,“ navrhl ředitel. „Ten strom je starší než já, víte?“

„Možná…“ zopakoval profesor a zvedl hůlku, aby to provedl.

Nicméně starý strom toho měl opravdu, opravdu dost! A vrškem praštil kouzelníka středního věku do tváře a zlomil mu nos.

Zdmi se neslo hlasité křup, když ze sebe douglaska setřepala ozdoby. Větve se přesunuly a vytvořily zubatá ústa, takže studenti se rozkřičeli a utekli.

Všichni až na Toma Raddlea, který byl až příliš šokovaný tím, co se děje ani ne krok od něj, takže když z douglasky vyrostly paže a nabraly jej, strom jej spolkl.

„ALBUSI!” zaječel Dippet. „Ten strom zhltl studenta!“ zamračil se ředitel. „Dělejte s tím něco!“

Brumbál prudce vstal, krev mu crčela z nosu a kouzelník začal horečně kouzlit ve snaze strom uklidnit.

„Jestli se tohle rozkřikne, skončili jsme!“ hlomozil Dippet.

Po dvou hodinách vyčerpávající bitvy se Albusovi podařilo strom si podmanit a z jeho břicha vytáhnout chudáka Tomíka.

Dippet spěchal vymazat vzpomínky studentů, kteří ten strom viděli.

„Jste v pořádku, Tome?“ zeptal se Brumbál, když se pokoušel o kouzlo Episkey na svůj vlastní nos.

„Žiju… i když – beru své předchozí prohlášení zpět – mnohem víc se mi líbí stromky v sirotčinci,“ což Tom Raddle vzápětí potvrdil sesláním Incendia na starou douglasku.

„Dobře řečeno,“ zamumlal Albus, když si konečně dokázal vyléčit nos, ačkoliv mu zůstal lehce nakřivo.

ooOOoo

„… a tak jsem si zlomil nos!“ zvolal ředitel s širokým úsměvem, „a tak také vánoční strom snědl studenta,“ dodal.

Nebelvírské trio sedělo beze slov.

Byl to úžasný příběh, i když měli problém uvěřit, že by mu ten strom zlomil nos… alespoň teď již věděli, že kdysi, skutečně, jednou existoval masožravý vánoční strom.

PA: Chudák Raddle! A to je asi důvod, proč se stal velkým, zlým Lordem Voldemortem, že?