Preklady fanfiction Harryho Pottera

Hledání

The Quest

Originál: https://www.fanfiction.net/s/8914857/1/ 

Pairing: Hermiona/Draco

Autor: l0stinl0ve

Překlad: denice

Beta: Jimmi a Lupina

Žádost: zaslána

Shrnutí: Draco ztratí svůj seznam přání, a při jeho hledání najde mnohem víc.

Hledání

Draco šílel.

Kdyby nebyl Malfoy, zaléval by ho ledový pot, když pobíhal hradem a hledal to, co ztratil. Místo toho se rušnými chodbami uspěchaně rychle vracel ve vlastních stopách. Ovládl se, aby nahlas nemumlal, ale v duchu nadával.

Myslel si, že po válce bude žít lépe než před ní. Ale tak to samozřejmě nefunguje.

Bylo to prostě stejné. Nebylo to horší – nebyl v Azkabanu – ale rozhodně se to nezlepšilo.

Ne, člověk by řekl, že na tom byl úplně stejně. Místo toho, aby musel sloužit jednomu šílenému despotovi, byl vydaný na milost pomstychtivému ministrovi.

Namísto strachu o bezpečí své matky se bál, jestli ještě někdy v životě uvidí svého otce.

Draco Malfoy pořád vězel ve sračkách a teď se to měl dozvědět celý svět.

Věděl, že je to hloupý nápad. Vážně hloupý nápad. Pro Salazara, vždyť mu bylo osmnáct. Tak proč si musel psát seznam přání?

No, věděl, co dělá. Sepsal si jej jen proto, že jen tak mohl přežít tento den. Jeho seznam byl jednoduchý, byly na něm ve skutečnosti jen pár věcí. Za prvé láska, za druhé nebýt přehlížený, za třetí magie. Tři věci, o nichž věděl, že jich v dohledné době nedosáhne, ale které by způsobily, že by jeho život stál za to žít.

Jeho ložnice zela prázdnotou. Byl jediný Zmijozel, který se po válce vrátil, a doufal, že by seznam mohl najít tam. Možná ho vytrousil mezi čtyřmi dalšími neobsazenými lůžky. Domácí skřítci jej mohli uklidit do některé prázdné komody.

Nebyl tam.

Místo toho zahlédl na horní desce svého prádelníku lístek. Byl sám, tak si mohl přiznat, že při pohledu na něj sebou trhl. Překvapilo jej to. Nikdo mu v pokoji nenechával vzkazy. Nikdo do jeho pokoje nechodil. Mladší ročníky se mu vyhýbaly, jako by měl dračí neštovice, a učitelé se snažili chovat, jako by neexistoval.

Merline, Draco se snažil chovat, jako by neexistoval. Někdy se probudil a snažil se na sobě objevit první příznaky dračích neštovic jen z toho důvodu, že by to ze světa udělalo šťastnější místo.

A po tom všem, co světu provedl, věděl, že všem kolem tu špetku štěstí dluží.

Natáhl se a ostražitě pozoroval lístek. Vrhl každé kouzlo, které znal, odhalující kletby, uřknutí a temnou magii.

Lístek nejiskřil, nezářil, nedělal nic.

Byl čistý.

Povzdechl si úlevou.

O krok vykročil, jemně rozložil vzkaz, oklepal z něj několik třpytek a přečetl jej nahlas:

„Někdo tě miluje. Veselé Vánoce.“

No, to bylo divné. Nepoznal, kdo napsal malá, úhledná písmena. Vánoční pozdrav už dostal od své matky – jediného člověka, který mu kdy projevil lásku. Byl zmatený, ale na rtech mu vykvetl malý sentimentální úsměv.

Někdo ho miluje.

***

Když studenti nižších ročníků opustili společenskou místnost – přes prázdniny zůstali jen dva – zvedl se z pohovky, na níž rád sedával. Odhodil polštáře a sáhl mezi vycpávky.

Našel několik srpců, jeden galeon, pár vánočních řetězů, ale žádný seznam.

Zhroutil se do křesla a zhluboka se nadechl. Složil hlavu do dlaní a potřásl jí. Nebyl si jistý, co udělá. Věděl, že kdyby lidé zjistili, že si napsal seznam přání, jeho mizerná existence by skončila. Na cestě do Velké síně by byl terčem posměchu. Druhý den by Denní věštec vytruboval znepokojivé strasti Malfoyova dědice.

Málem se rozplakal.

Ale dříve, než mu vyklouzl vzlyk, který dusil v hrdle, uslyšel prásknutí. Vzhlédl, a před ním se vznášelo pozlacené ruční zrcadlo. „Já tě vidím,“ přečetl neslyšně slova, jež na něm byla napsána rtěnkou, a usmál se na svou tvář mezi drobnými klikyháky.

Zřejmě nebyl tak neviditelný, jak si myslel.

***

Ukryl se ve stínech na chodbě vedoucí ke knihovně. Zoufale doufal, že by konečně mohl mít štěstí a nikdo ho neuvidí. Ani ty dvě ranní vzpruhy jeho pátrání po seznamu nezjednodušily.

Prošel dveřmi knihovny a viděl, že madame Pinceová nesedí na svém obvyklém místě. Místnost byla prázdná – nastal čas oběda – a pro jednou všechno vyšlo tak, jak to plánoval. Přistoupil ke svému obvyklému stolu v zadním koutě, kde se mohl schovat za svazky o lektvarech, ale stále vidět, co se v místnosti děje.

Seznam tam neležel, ale místo toho spatřil něco, co by ho dokázalo rozplakat.

Jeho hůlka.

Jeho desetipalcová hlohová hůlka s jádrem z žíně jednorožce.

Ta, o níž si myslel, že ji už nikdy neuvidí. Pokoušel se zapomenout na den, kdy ji měl v ruce naposled. Otřásl se při tom pomyšlení, ale stále žasl nad tím, že tam jen tak leží.

Musel snít. Štípl se a ucítil ostrou bolest. Pohnul se kupředu, uchopil svou hůlku – známý proud magie proudil jeho nitrem – a přitiskl si ji k tváři.

„Veselé Vánoce, Draco,“ promluvil za ním plachý vysoký hlas.

Otočil se a uviděl, že červenající se Hermiona Grangerová drží v ruce jeho seznam. Vytáhl obočí – nedokázal uvěřit, že to ona zorganizovala celou tu věc, protože našla jeho vánoční seznam přání.

Možná, že ztratit ho nebylo nakonec tak špatné.

Pokrčil rameny, možná se jeho život obrátí k lepšímu. „Veselé Vánoce, Hermiono.“