Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

2015 Všehochuť Advent

Voldemortova vánoční koleda 1,2,3/5

2015 Všehochuť Advent
Vložené: Lupina - 06.12. 2015 Téma: 2015 Všehochuť Advent
eryenie nám napísal:

 

6. december

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Voldemortova vánoční koleda

A Voldemort Christmas Carol

Autor: Dizzy Wiz Bang

Překlad: eryenie

Beta: Lupina

Povolení k překladu: Žádost zaslána

Originál: https://www.fanfiction.net/s/1634346/1/

Rating: 9+     Kapitol: 5       Slov: 10 094

Humor

 

Shrnutí: Brumbál prohrál bitvu. Bradavická škola padla a nad hradem převzal vládu Voldemort. Jsou Vánoce a Voldemorta dostihla Brumbálova kletba – přichází za ním tři návštěvníci, přesně jako v Dickensově příběhu Vánoční koleda. 

 

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Dizzy Wiz Bang. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

 

 

Kapitola první – Varování

Lord Voldemort seděl v křesle ve sklepní místnosti bradavického hradu. Kamenné stěny a podlaha mohly za chlad ve spoře vybavené místnosti, přestože v ní jasně zářily svíce a oheň z krbu. Smrtijedi v černých kápích postávali kolem stolu pokrytého mapami, diagramy a seznamy a dohadovali se mezi sebou, zatímco Pán zla hladil svého hada Nagini, kterého měl napůl stočeného v klíně.

Ozvalo se zaklepání na těžké dřevěné dveře a po vyzvání vešel do místnosti další Smrtijed, aby se připojil k ostatním u stolu.

„Severusi Snape,“ zasyčel Voldemort.

Mistr lektvarů krátce zatnul čelist a přikročil k němu. Poklekl na jedno koleno a sklonil hlavu. „Omlouvám se, můj pane.“

„Jdeš pozdě,“ vůdce na něj zpoza své kápě pohlédl rudýma očima.

„Měl jsem problém dostat se pryč. Ta zatracená ředitelka McGonagallová vyžadovala mou přítomnost na dnešním vánočním večírku zaměstnanců. Unikl jsem jenom díky tomu, že jsem důkladně opil instruktorku létání, takže mě konečně pustila ze svých spárů.“ Ostatní Smrtijedi si odfrkli a rychle se navzájem tišili, aby slyšeli, jak jejich Mistr spílá opozdilci.

„No, odpusť mi, že tě odvádím z tanečního parketu. Mně nemůžeš lhát, Severusi Snape, jenom jsi nechtěl s novou ředitelkou ukončit své tango. Teď jdi a zapracuj na mém lektvaru neviditelnosti, ale šetři chlupy polovida. Bylo obtížné je získat. Nechal jsem recept na pracovním stole. Neodejdeš, dokud nebudeš mít splněné všechny úkoly.“

„Pane, zítra jsou Vánoce a já jsem doufal…“ Snapeův tichý hlas odezněl při pohledu na vztek sršící z Voldemortových očí.

„No nejsme my dnes nějací znebelvíření,“ řekl Voldemort jízlivě.  „V co?! V co jsi doufal? Že budeš mít zítra volno? Do háje s Vánoci, akorát protahují moje plány. Předpokládám, že byste chtěli všichni zítra volno?“

Nikdo nic neřekl, ale většina z nich přikývla… téměř. Samozřejmě, že chtěli na Vánoce volno.

„Všichni tu zůstanete, dokud dnešní úkoly nedokončíte. Snape, nech ten lektvar mírně vařit přes noc a vrať se zítra, nebo pocítíš můj hněv.“ Voldemort zasyčel vysokým tónem, který s každým slovem nabíral na hlasitosti. Pán zla týral svými tresty skrze hůlku ty méně kvalifikované Smrtijedy, ale dobře si uvědomoval, že Snape potřebuje svůj důvtip a klidné ruce, aby byl schopný uvařit tak delikátní lektvar.

„Ano, můj pane,“ Snape se poklonil a jal se couvat z místnosti, ale svůj úšklebek schovával pod kápí.

Když dospěl ke dveřím, Lucius Malfoy prohlásil: „Počkej, Severusi. Zítra pořádám vánoční večírek. Všichni jste samozřejmě zvaní. Můj pane, uvítám s hlubokým vděkem, pokud nás poctíte svou přítomností, i kdyby jen na chvíli. Zaručuji vám bezpečí, samozřejmě.“

„Luciusi, nevykládej mi, že jsi kvůli Vánocům stejně sentimentální jako mudlové a mudlovští šmejdi. Humbuk. Vánoce jsou humbuk. Nechci už o nich slyšet ani slovo. Je to všem jasné?“ Voldemortova kůže lehce nabyla barvy v souladu se stoupajícím krevním tlakem, ale ve žlutém světle ohně to nebylo pro všechny patrné. „Půjdu otevřít ty dveře. Raději se všichni pusťte do práce.“

Smrtijedi sborově zahučeli: „Ano, pane.“

Když odešel z místnosti, Goyle prohodil: „Slyšel vůbec někdo zazvonit zvonek?“ Všichni zavrtěli hlavou. O chvíli později uslyšeli zvonkohru.

Voldemort otevřel vchodové dveře a zavrčel: „Co chcete?“

Cizinec u dveří sundal kápi z hlavy, zatímco si za něj stoupl další příchozí. Rozhovořil se hubený kouzelník v záplatovaném hábitu: „Dobrý večer, pane. Doufám, že jsem vás nevyrušil od večeře. Jmenuji se Remus Lupin, vy jste kouzelník, kterému patří tento hrad?“ Lupin natáhl ruku, v níž držel svůj průkaz, ale Voldemort si ho nepřevzal. Mírným pokývnutím vzal kartičku na vědomí.

„Co je? Jsem zaneprázdněný člověk,“ dožadoval se Voldemort.

„Zastupuji Společnost londýnských vlkodlaků a zavázal jsem se k naší Vánoční charitativní akci. Naším posláním je najít lék pro lykantropii a mezitím poskytovat lektvary potřebným, aby mohli získat kontrolu nad svým stavem během úplňku. Ach, tohle je můj partner, Sirius Black. Můžeme se letos spolehnout na vaši štědrost?“ Lupin držel otevřený zápisník a pero připravené k psaní.

Vysoký kouzelník s dlouhými černými vlasy začal s otřepanými řečičkami: „Dobrý večer, pane. Vybírám pro sirotky a vdovy, kteří během války ztratili svou rodinu. Nabízíme vzdělání, jídlo a přístřešek pro kouzelnické děti a práci pro dospělé. Nechceme, aby zůstávali na ulici, a školíme je pro další práce, pokud se nekvalifikovali pro vyšší kouzelnické vzdělání, takže se nestanou břemenem pro společnost. Mohu vás požádat o 1000 galeonů?“

„To tedy nemůžete! Nenesu odpovědnost za ty zatracené sirotky a vdovy. Nechte je zemřít na ulici, proč by mě to mělo zajímat? Ve skutečnosti,“ Voldemort na sebe seslal kouzlo Sonorus, takže ho bylo slyšet po celém hradě, „zabiju toho Smrtijeda, který při dalším útoku dovolí, aby dítě přežilo svoje rodiče!“

Zrušil kouzlo Sonorus a pokračoval: „A co se týče tebe, vlkodlaku, nemocnice u svatého Munga praská ve švech protivlkodlačími lektvary. Vánoce jsou jenom další výmluva, jak mi prošacovat peněženku. Humbuk přesně jak jsem říkal. Vánoce jsou humbuk. Vy jste podvodníci! Běžte pryč a nechte mě na pokoji.“ S těmito slovy Voldemort mávl hůlkou a těžké dřevěné dveře zabouchl Lupinovi před nosem. Tomu zůstaly po té neurvalé tirádě ústa dokořán.

„Zavři pusu, Remusi,“ Sirius poklepal svého přítele po rameni. „Do háje s ním, i tak budeme mít šťastné Vánoce.“ Remus pokrčil rameny a svěsil hlavu, když opouštěli bradavický hrad, aby se přemístili do dalšího cíle.

O patro níže Smrtijedi uslyšeli a pocítili ozvěnu prudce přibouchnutých vchodových dveří.

abbe poznamenal: „Jeho lordstvo nezní moc dobře naladěně.“

„Sklapni,“ zavrčel Malfoy, „pojďme to dokončit. Chci domů dorazit včas, abych své ženě mohl schválit přípravy na večírek, než se vymknou kontrole. Avery, ověř, jestli Severus nepotřebuje pomoc. Rád bych, aby měl dost času a energie na zítřejší obsluhu baru. Těším se na jeho speciální drinky Créme de Noël.“

Nott dodal: „Severus taky dělá senzační vaječný likér,“ na což všichni souhlasně přikývli.

XXX

Kolem půlnoci veškeré aktivity v hradu konečně ustaly. Voldemort poslal všechny Smrtijedy domů. Snape a Malfoy odcházeli jako poslední a ověřovali si, že je lektvar stabilní a připravený celou noc mírně vřít. Voldemort zkontroloval ve všech místnostech bezpečnostní kouzla a nakonec se zastavil v kuchyni pro misku dušeného skopového a zatuchlou housku. Nagini vyrazila na vlastní rejdy za cílem udržet hrad čistý od ptáků, myší a jiných malých hlodavců. Obyčejně jí bylo dovoleno potulovat se v noci jako extra bezpečnostní opatření. Voldemort si svůj tác s jídlem donesl nahoru do svého pokoje, aby se najedl u krbu.

Cestou hradem si nepřestával strkat prsty do uší a kroutit jimi, aby si pročistil sluch. Z trámoví slyšel bradavický sbor zpívat vánoční koledy. „PŘESTAŇTE!“ zakřičel ve Velké síni na nikoho konkrétního. „Vsadím se, že to Albus Brumbál očaroval trámy, aby každé Vánoce zpívaly vánoční koledy. To zní přesně jako něco, co by ten starý, bláznivý, mudly milující ředitel udělal. PŘESTAŇTE, NECHTE MĚ NA POKOJI!“

Svou misku dušeného dojedl s bolestným říhnutím. „Uf, to dušené se ještě nemohlo zkazit, je staré jenom pět dní.“ Jakmile vypil poslední doušek piva v hrnku, stáhl z postele deku a zabalil se do ní, aby si odpočinul v křesle, dokud zažívací potíže nepominou.

Zadřímal v křesle a probudil ho až hluk. Znělo to, jako by na chodbě někdo táhl těžké řetězy a ledabyle jimi tloukl. Randál probudil portréty na chodbě a ty si na něj začaly hlasitě stěžovat. Voldemort trhnutím rozrazil dveře svých komnat a vystoupil do chodby. „PROTIVO! Okamžitě přestaň s tím rámusem! Brumbál se tě sice nedokázal zbavit, ale já přísahám na hrob svého otce, že mně se to podaří!“

Protivovou jedinou odpovědí byl skřehotavý smích. Na bledého plešatého muže s rudýma očima vyplázl jazyk. Potom mrštil brněním po chodbě a notoval: „Návštěvy, návštěvy přicházejí, přijdou i duchové.“

„O čem to vykládáš, ty praštěné strašidlo? Co tu děláš?“ dožadoval se Voldemort. „Nevadí, nejsi tu. Jsi jen kus špatného skopového, to je všechno! Jdi pryč, nech mě na pokoji!“

Protiva tančil v kruhu kolem Voldemorta, zatímco za sebou táhl řetěz a házel další kusy brnění. „Na hrad jsou uvalená starobylá kouzla, která nejdou odstranit. Určitá kouzla se spustí výhradně na Vánoce!“ Pestrobarevné zjevení poletovalo nahoru a dolů a od plic se zasmálo, než pokračovalo. „Vánoce nedržíš v srdci. Dnes v noci si projdeš peklem. Co bylo pouhým kouzlem toho starého bláznivce s dlouhým bílým plnovousem, kterého nebudu jmenovat, Albuse Brumbála, bude tvojí kletbou. MUHAHAHAHA! Dokud budeš obývat tento hrad, prožiješ tuto noční můru každé Vánoce.

Dnes v noci za tebou přijdou tři návštěvníci. Až hodiny odbijí jednu hodinu, navštíví tě Duch minulých Vánoc. Až odbijí dvě hodiny, přijde druhý návštěvník, Duch současných Vánoc. Další návštěva Ducha budoucích Vánoc dorazí, až odbije třetí hodina. Pokud nevíš, o čem mluvím, přečti si Vánoční koledu od Charlese Dickense. Je pořád v knihovně v oddělení fikce. V tomto ročním období to byla ředitelova oblíbená kniha.“

„Sklapni a vypadni. Ten příběh znám, zatraceně, četl ho každé Vánoce studentům, kteří o vánočních prázdninách neměli kam jinam jít. Trpěl jsem ho sedm let.“

„Dobrá, svoje jsem řekl. Brumbál mě proklel, abych ti tyhle kraviny povykládal. Bav se.“  Nato Protiva s řinčením řetězu a brnění odsvištěl pryč.

Konečně v tichu Voldemort zamkl dveře svých komnat a padl na postel, aniž by Protivovi věnoval další myšlenku. Zatáhl závěsy kolem své postele s nebesy a rychle usnul.

 

Kapitola druhá – Minulé Vánoce

Hodiny odbily jednu hodinu ráno a Voldemorta probudilo jasné světlo, které pronikalo skrze tmavé a těžké závěsy kolem jeho postele. Přetočil se a zareptal: „Přece už nemůže být ráno, sotva jsem si lehl.“

„Tome Raddle, vstávej,“ ozval se povědomý hlas. Kde už jenom ten hlas slyšel? Věděl, že to bylo velmi dávno. Možná jako dítě? Byl to hlas z jeho dětství? Přikryl si hlavu polštářem, aby zablokoval světlo a zvuk. „Tome, okamžitě vstávej nebo ti začnu odebírat body,“ zopakoval hlas z jeho minulosti.

Černokněžník trhnutím roztáhl závěsy a zacláněl si oči, dokud se světlo neztlumilo. „No sláva,“ zvolal hlas, „je těžké tě probudit, stejně jako když jsi býval bradavickým studentem.“

Když se rudé korálkové oči konečně zaměřily na návštěvníka, Voldemort se ušklíbl: „Vás jsem zabil, Brumbále. Viděl jsem váš pohřeb i váš náhrobek. Ne, tohle není pravda. To se mi zdá.“

„Ano, Tome. Jsem mrtvý,“ odpověděl bývalý ředitel. „Ale vrátil jsem se dnes v noci jako duch. Jsem Duch minulých Vánoc, tvé minulosti. Jsem tu, abych ti ukázal Vánoce z několika předchozích let.“

„Tohle je ta kletba, o které mi Protiva vykládal, je to tak?“

„Myslím, že jsi pořád ospalý, Tome. Obvykle se chytáš mnohem rychleji. Dej na sebe župan a pantofle, vezmu tě na výlet.“

„Ach ne, nevezmete,“ Voldemort ustoupil o krok zpátky a popadl hůlku. Po stříbřitém přízraku vrhl paprsek. Kouzlo proletělo skrz Brumbála a v místě, kde duch stál, explodovala velká váza.

„Ovládej se, Tome. Nyní pojď.“ Mávnutím vlastní hůlky Brumbál svého bývalého nepřítele oblékl do županu a papučí a oba je přemístil na velkou oplocenou zahrádku před mudlovským domem v dezolátním stavu. Voldemort pohledem zjistil, že už v dlani nesvírá hůlku, a pak se podíval zpět na Brumbála.

Ten stál zády k Voldemortovi a nahlížel oknem do domu. Uvnitř byla jasně ozářená místnost a v ní si asi tucet dětí hrálo před vánočním stromkem. Mladý Tom Raddle seděl se zkříženýma nohama před krbem, civěl do něj a dumal. Voldemort neochotně přistoupil k oknu a postavil se vedle Brumbála. „Je mi asi šest, jsou to moje první Vánoce v tomto sirotčinci. Byl jsem už moc starý pro ten první, příliš starý pro adopci.“ Brumbál přikývl, oči se mu třpytily nad veselostí a energií dětí uvnitř.

Děti byly hubené a oblečené v potrhaných pyžamech. Chlapci vyrostli z kalhot a dívkám šaty dosahovaly po kolena, ale na rozdíl od Toma všichni vypadali šťastní a vzrušení vyhlídkou na Vánoce. Jejich pečovatelé, tuctově vyhlížející, skromně oblečený starší pár zavolal děti ke klavíru. Žena se posadila na stoličku, po obou stranách se k ní připojily dvě dívky, a začaly hrát vánoční koledy.

Muž se pokoušel navnadit Toma, aby se k nim připojil, ale jeho slovní naléhání narazilo na záporné reakce. Jeho neuplatí sušenkami a mlékem. Chlapec se vytrhl ze  sevření muže, který ho za paži nutil vstát z podlahy. Tom sebou hodil do křesla u ohně a trucoval se zkříženými pažemi a našpulenými rty. Rozhořčený muž se déle nenechal rušit od oslav, opustil Toma a přidal se k ostatním u klavíru.

Když hodiny odbily půlnoc, každý si směl otevřít po jednom dárku. Každé dítě se vrhlo k tomu svému a všechny byly vzrušené tím, že obdržely hračky a hadrové panenky z druhé ruky. V Tomových rukou se ocitl balíček, který si otevřel. Navzdory mravenčení u srdce škubl tvářemi ve snaze skrýt úsměv, který se mu už už vkrádal do obličeje. Jeho dárek byl nejhezčí a nejunikátnější ze všech, ale on přesto zůstal tím nejméně šťastným. Dostal sněhovou kouli s modýlkem hradu. Při bližším pohledu vypadal jako průčelí bradavického hradu s mnoha věžemi a okny. Mezi padajícími sněhovými vločkami poletovala kolem dokola v bílém víru zelená figurka na koštěti.

Všechny děti se přišly podívat na Tomův dárek. Byly za něj šťastné a nadšené, on však žádné emoce nevyjadřoval. Aby je umlčel, krátce jim sněžítko ukázal, ale poté ho skryl v dlaních a sem tam na něj kradmo pohlédl.

Voldemort  zavzpomínal: „Nikdy jsem ten dárek neocenil. Nechal jsem si ho jenom proto, že byl lepší než to, co dostali ostatní.“

XXX

Brumbál položil Voldemortovi ruku na rameno. „Je toho víc k vidění.“ Mávnutím hůlky se evidentně přemístili do bradavického hradu. Sněžilo, ale stromy vypadaly menší a mladší. Hrad byl menší, stejně jako famfrpálové tribuny v pozadí.

Vstoupili do Velké síně. Brumbál řekl: „Není nás vidět ani slyšet. Pamatuješ si tyto Vánoce, Tome? Tohle je tvůj třetí ročník.“ Velkou síň zdobilo na tucet vánočních stromů, každý měl vlastní motiv. Ze stropu se snášel očarovaný sníh, který nikdy nedopadl až na podlahu. Velká síň byla ve skutečnosti celkem útulná díky tomu, že stoly a lavice nahradily pohovky, křesla a konferenční stolky. Po stěnách plály ohně v krbech, které obrovské místnosti přidávaly teplou tlumenou záři. V rohu před jedním z nich seděl kouzelník s kaštanovými vlasy a nachovým hábitem, učitel přeměňování, a předčítal z knihy studentům prvního a druhého ročníku. Studenti se po probuzení potulovali ze síně a do síně. Když profesor dočetl, zavolal všechny k velkému vánočnímu stromku a předal jim dárky.

Voldemort se podíval na velmi mladou Minervu. Zrovna jí začala učitelská praxe pod vedením Brumbála. „Tento rok jsem dostal svoje vlastní koště, závodní koště.“

„Ano. Bavilo tě závodit s Minervou, je to tak? Podívej se na ni. Není to docela oslnivá kráska? Pamatuji si, že se tvoje známky ten rok trochu zhoršily.“

„Jenom výmluva, jak s ní být. Dostal jsem od ní extra lekce přeměňování, protože se moje známky zhoršily. Měl jsem díky tomu šanci s ní být o samotě. To samé se závody na košťatech.“ Voldemort  si odfrkl. „Byla to jen chlapecká zamilovanost. Už je to za mnou.“

„Je?“ Duch se zatahal za plnovous. Během tohoto pohybu Brumbál, kterého sledovali, jakoby vzhlédl od své práce a zahleděl se přímo na ně, oči mu zářily stejně jasně jako světýlka nad nimi.

„Samozřejmě že ano. Nakonec si vzala McGonagalla, profesionálního hráče famfrpálu. Nikdy mě nemilovala.“

„Jsou různé druhy lásky, Tome. Rozpoznala tvůj talent a koupila ti to koště z vlastních úspor. Měla obrovskou radost z toho, když tě mohla sledovat, jak létáš s takovým nadšením.“

„To jsem nevěděl.“ Voldemortův hlas se zachvěl, a tak se raději zdržel dalšího komentáře.

XXX

Brumbál přikývl a znovu mávnul hůlkou. Tom Raddle ze sedmého ročníku se chystal ven. Popadl velký balík omotaný vánočním papírem a vyrazil do nočního chladu.

„Jsou Vánoce 1944. Kam se chystáš, Tome?“ zeptal se Brumbál.

„Za Grindelwaldem. Chtěl jsem ho uprosit, aby mě přijal jako učedníka černé magie.“

Přemístili se k oknu před Grindelwaldovým panstvím. Na druhé straně okna se mladý Raddle pokoušel přesvědčit mocného kouzelníka, který s kamenným výrazem v obličeji seděl v křesle. Vzal si Raddleův dárek a otevřel ho mávnutím hůlky. Stále viditelně nezaujatý nakonec nabídl mladému muži místo k sezení a hrnek piva a dál ho poslouchal.

„Konečně souhlasil, že mě přijme,“ vylíčil Voldemort. „Trvalo to několik návštěv a darů, ale vždycky mi poskytl něco, o čem jsem do dalšího setkání mohl přemýšlet.“

Brumbál potřásl hlavou. „Dal ti vůbec něco hodnotného?“

„Samozřejmě, že dal,“ odpověděl Voldemort bez přemýšlení. Po dlouhé pauze: „Alespoň mě pokaždé, když jsme se setkali, nechal myslet si, že dal.“

„Nepřijal tě, dokud jsi příštího června neopustil Bradavice.“

„Ano, absolvoval jsem jako nejlepší z mé třídy a on konečně souhlasil. Ale to netrvalo dlouho. Zabil jste ho o měsíc později, zrovna když mě poslal ulovit divokého fénixe.“

„Ne, Tome. Viděl jsem, že jsi byl zaměstnaný jinak.“

„Mohl jsem pomoct svému mistrovu porazit vás.“

„Ach, ale nepomohl. Pořád jsem v tebe doufal.“

„Jeho porážka mě jenom učinila odhodlanějším hlouběji se zahrabat do černé magie,“ zasyčel Voldemort.

„Naneštěstí,“ Brumbálovy oči se leskly.

„Má to nějaký účel?“ dožadoval se Voldemort. „Už jsem viděl dost. Vezměte mě domů.“

„Už jenom jedna zastávka, Tome. Potom bude moje práce u konce,“ řekl Brumbál a mávl hůlkou.

XXX

Přemístili se do Zobí ulice číslo čtyři, ne že by Voldemort měl ponětí, co se na tomto místě skrývá. Při pohledu do okna uviděli hubenou ženu s červenými rty, která držela tlusté dítě s kulatým růžovým obličejem. Někde mezi naducanými lícemi, které náležely tváři Dudleyho Dursleye, se schovával pár očí, nos a ústa. Dítě si neustále stahovalo červenozelenou čepičku, zatímco se ho velký obtloustlý muž s rudým obličejem pokoušel vyfotit. Dudley a Petunie byli dokonale obklopeni hradbou hraček a dětského oblečení. Vypasený chlapeček se pořád natahoval k napůl snězenému vánočnímu pudinku, což byla jediná věc, která ho zajímala.

Vzadu, za hradbou dárků, se pod hromadou potrhaného vánočního papíru a krabic něco pohnulo. Vernon Dursley se pořád pokoušel získat perfektní snímek svého syna: „Koukej, Dudlíčku. Řekni sýr!“ Zpod haldy vánočního papíru se náhle vynořil osmnáctiměsíční Harry Potter a zaječel: „Sýr!“

Upadl s hihňáním zpět do smetí, v rozcuchaných černých vlasech měl přilepenou lesklou mašli. Harry nedostal žádné dárky, ale stejně se radoval ze všech těch barev a světel, které nabízelo toto roční období. Stačilo mu hrát si s vánočním papírem a cumlat svůj starý dudlík, jemuž z držátka také visela lesklá zelená mašle. Brumbálovo vánoční přání leželo na stole v rohu obývacího pokoje, stále neotevřené, stále v bradavické obálce. Dursleyovi ignorovali malého Harryho úplně stejně, jako ignorovali Brumbálovo přání.

„Kdes byl ty první Vánoce poté, co jsi přišel o svou moc?“ zeptal se Brumbál Voldemorta.

„Byl jsem v Německu v Černém lese. Obýval jsem tělo veverky a přezimoval.“ Voldemortovy oči se zablýskly. „Proč jsem to potřeboval vidět?“

„Nepotřeboval,“ odpověděl Brumbál s vlhkýma očima, „já sem to chtěl vidět.“

Voldemort protočil korálkové oči. Brumbál naposledy mávl hůlkou. Voldemort se náhle probudil ve své posteli a zjistil, že závěsy kolem ní jsou neporušené. Trochu je odtáhl a zkontroloval ložnici. Kromě tlumeného umírajícího světla z krbu v ní bylo temno. Zatáhl závěsy a vydechl. „Byl to jenom sen.“

 

Kapitola třetí – Současné Vánoce

BUCH! BUCH! BUCH! „Vstávej, jsou dvě hodiny. Nemám na to celou noc.“

Voldemort s klením vyskočil z postele. Kopl se do prstu, když zamotaný do závěsů padal na zem. Bez ohledu na to jeho nohy stejně nebyly vzhůru. Ale bylo obtížné se ve tmě bez klopýtnutí dobelhat ke dveřím. Popadl hůlku z nočního stolku, připravený proklít kohokoli, kdo ho probudil z jeho i tak mizerného spaní. Mezerami mezi dveřmi a jejich rámem prosvítalo jasné světlo a za samotnými dveřmi zpíval hluboký hlas vánoční koledy – pěkně falešně. „Pokoj hypogrifům dobrý vůle–“

Dveře ložnice vylétly z pantů, jak na ně Voldemort vztekle vrhl kouzlo. Okamžitě ho oslnila jasná záře, kterou vydával Duch současných Vánoc. Nevrlý padouch si zaclonil oči. „ Ztlum ta světla, sakra, nic nevidím.“

Po srdečném ha-ha následovalo „Eh, vodpusť mi to, Tome.“ Obrovitý muž seskočil z testrála a poplácal ho po zadku. Černý okřídlený kůň odchvátal do stínů a zmizel.

„Rubeusi Hagride, ty mizero starý. Zemřel jsi při ochraně svého drahého ředitele. Hádám, že ty jsi Duch současných Vánoc a ukážeš mi, co budou všichni zítra dělat.“

„Jo, tak ty už to víš. Hádám, že sedum let, kdy ti starej Brumbál čet pořád ty samý báchorky, tě dorazilo. Poslouchal jsem je dalších padesát Vánoc vod tý doby, cos vodešel.“

„Jaký má tohle všechno význam? Opravdu se čeká, že jedna noc v roce může změnit celý můj postoj k Vánocům? Opravdu si někdo myslí, že budu celý radostí bez sebe, nakazím se vánočním duchem a budu rozdávat hračky a krocany sirotkům a hladovějícím rodinám? Přiznej si to, je to zbytečné.“

Hagrid se dobré dvě minuty smál a popíjel džbán piva, než odpověděl. „Jsi vodpornej šmejd, Tome Raddle. Pro tebe nejni žádná náděj. Protiva ti to měl povědít, todle je kouzlo, kterým Brumbál vočaroval hrad. Je to jeho způsob, jak každej rok vodvykládat jeho voblíbenej vánoční příběh, dokonce aj když tu už nebude, aby ho přečet z knížky.“

„Není žádný způsob, jak z toho ven?“

„Vo to se nestarej, Tome. To kouzlo je neškodný, pokavaď v tobě pořád zůstává aspoň náznak lásky a péče. Jináč ti může srdce vybuchnout v hrudi a budeš brečet jak malej capart. To se ale nestane, co? Ne, přinejhorším se špatně vyspíš a možná budeš mět ráno hnusnej bolehlav. Tak poďme na to.“ Hagrid pozvedl svůj růžový deštník a majznul s ním Voldemorta po hlavě.

„AU! Bylo to opravdu nutné?“

„Ale kdež, jenom jsem měl takovej pocit, že ti to dlužím,“ uchechtl se Hagrid. Voldemort na poloobra zazíral. Přemístili se na Malfoyovo panství a následovali Severuse Snapea skrze vchodové dveře, u kterých ho přivítal Lucius Malfoy. Panství bylo bohatě a vkusně vybavené nábytkem, nevkusné byly jenom všechny ty obrazy, které Narcisa vyvěsila na každou stěnu.

Draco seběhl ze schodů do vstupní haly a potřásl profesorovi rukou. Neřekl nic, protože dospělí spolu hovořili, ale přešlapoval z nohy na nohu, jako by nutně potřeboval na záchod. Lucius pokynul Snapeovi směrem k jídelně. Než opustil Dracovu společnost, Snape mu beze slova drsně vrazil velký balík v černém hedvábném papíru. Draco si balík přitiskl k hrudi a napůl vyběhl po schodech nahoru, než se znovu otočil a zakřičel slova díků.

Lucius oznámil: „Teď když už jsme všichni tady, co kdybychom si zahráli Sejmi trolla?“

„Omluvte mě, půjdu namíchat nějaký vaječný likér,“ Snape se připojil k Belatrix a Narcise u mísy s punčem.

„Neomluvíme, Severusi. Dal jsem do klobouku jména nás všech. Dobrá, funguje to takto. V jednom klobouku jsou útržky pergamenu se jmény všech hostů. Vytáhnu vždycky jedno jméno z tohohle klobouku, a potom vytáhnu útržek pergamenu z druhého klobouku. Druhý klobouk obsahuje pergameny s názvy kouzel. Ten, koho vytáhnu, se stane trollem a já ho uřknu kouzlem, které jsem si vytáhl z druhého klobouku.“

„Hej,“ zeptal se otec Gregoryho Goylea, „co když to kouzlo neznáš?“

„Tak přicházíš o tah. Prostě a jednoduše,“ odpověděl Malfoy.

Voldemort se ušklíbl: „Ty bys ta kouzla radši znát měl, Smrtijede.“

Peter Pettigrew zvedl svou stříbrnou ruku: „Jak dlouho to kouzlo na trolla můžeme sesílat?“

„Tak dlouho, jak říká pergamen,“ prohlásil Malfoy. „Jsou všichni připravení?“ Odpovědí mu bylo nadšení postrádající krčení rameny a protáčení očí. „To je to nejlepší, na co se zmůžete? Možná bych vám měl říct chyták.“

„To bys teda měl, Malfoyi!“ ozvalo se sborem.

„Je tu jméno lorda Voldemorta. Pokud si vytáhnete jeho jméno, můžete uřknout, kohokoli chcete, kterýmkoli kouzlem chcete, tak dlouho, dokud budete chtít. Klidně i na neurčito, pokud se odvažujete žít s následky.“

„Počkejte,“ zvolal Snape, „nejprve si dejte vaječný likér.“ Několik hostů mávlo hůlkami a přivolalo si vaječný likér. V další míse Snape namíchal mléčně zelenou tekutinu, svůj Créme de Noël.

„Děkuji, Severusi. Na zdraví,“ prohlásil Lucius. Pozvedl svou sklenici a všichni ostatní ho napodobili: „NA ZDRAVÍ!“

Lucius posunul levitující klobouky směrem k mistrovi lektvarů: „Ty první.“ Snape se zakabonil a strčil ruku do jednoho klobouku. „Macnair,“ potom zalovil v druhém klobouku, „musí celý večer sedět pod jmelím.“ Snape mávl hůlkou a nad Macnairovou hlavou se rázem nadnášelo jmelí. Macnair se pokusil dostat pryč, ale jmelí ho následovalo. Pettigrew, který na sobě už po jedné sklenici likéru pociťoval jeho účinky, Macnairovi vylezl na klín a začal ho muchlat, zatímco ostatní Smrtijedi ho povzbuzovali. Snape při tom pohledu nakrčil nos a zavdal si doušek rumu přímo z lahve. Zašklebil se, jak mu štiplavý pocit postupoval hrdlem.

Klobouky připluly k Macnairovi. „Dolohov,“ vytáhl další kousek pergamenu, „musí zazpívat vánoční koledu.“

Jmenovaný Smrtijed vyskočil ze sedadla a křičel: „To teda neudělám! Nemůžeš mě přinutit!“ Snape mu poklepal na rameno a podal mu sklenici mléčně zeleného osvěžení. Její obsah zmizel na jeden lok.

Macnair shodil Pettigrewa ze svého klína a vstal: „Imperio!“ proklel Dolohova. „Zazpíváš ‚Čaroděje přejel sob‘.“ Snape protočil oči a odstoupil.

„Čaroděje přejel sob, letěl domů o vánočním večeru. Ach, můžeš říkat, že Santa neexistuje, já a Merlin věříme.“

Finite Incantatum,“ Macnair ukončil kouzlo. „Myslím, že to je maximum, které dokážeme snést.“ Jakmile odezněly oplzlosti a smích, Dolohov z klobouku vytáhl Pettigrewa.

„Pettigrew bude půl hodiny předstírat špičku vánočního stromku.“ Všichni se zasmáli. Snape neustále udržoval všechny sklenice plné a vyprazdňoval tu svou.

Lucius skočil do řeči: „Dobrá, ale prvně si musí vybrat svého trolla a úkol.“

Krysí zvěromág vytáhl z klobouku pergameny. „Severus musí nosit červený kostým Santy tak dlouho, dokud dnes nepůjde domů!“ Po tomhle se všichni svalili smíchy na zem. Petrova hůlka práskla a Snape byl rázem oděn od hlavy k patě v červeném obleku s bílým lemováním a měl huňatý bílý plnovous, který nešel sundat. Snape se ušklíbl a zanadával, načež si přiložil lahev rumu ke rtům a napůl ji vyprázdnil. Otřel si ústa červeným rukávem.

Dolohov lenivým pohybem přičaroval Pettigrewovi bílý hábit s křídly a vrazil mu špičku stromu do… hábitu. Pettigrew při nabodávání vyjekl, pak si překřížil ruce, zazíral na všechny ostatní a jal se čekat, až jeho úkol skončí.

„No, Severusi, protože ty už jsi jedno jméno vytáhl, jsem na řadě já.“ Lucius přiskočil a vzal si Snapeovu láhev s sebou. Tlumeným hlasem svého přítele upozornil: „Myslím, že už stačilo, neměl bys pít a přemisťovat se, nebo se odštěpíš.“

Lucius vytáhl pergameny, ale než mohl Voldemort zaslechnout jméno dalšího trolla, Hagrid svého starého spolužáka objal kolem ramen. „Musíš toho vidět víc.“

Hagrid mávnul růžovým deštníkem a přemístil je na přední verandu Grimmauldova náměstí číslo 12, Siriusova domu.

Hagrid otevřel dveře a oba vstoupili dovnitř. Zamířili do obývacího pokoje. Portrét bývalé paní Blackové, Siriusovy matky, byl vylepšený. Přes ústa měl namalovaný roubík a přes černé oblečení zase svěrací kazajku. Sirius přes rám obrazu přehodil cesmínu a vánoční řetěz, aby vypadal víc slavnostně. Oči ženy hořely vztekem, když sledovala tucet sirotků hrajících si vedle vánočního stromu se svými hračkami. Dvě mladé matky chovaly na klíně nemluvňata a mávaly jim před očima plyšáky.

Sirius zavolal děti a jejich matky do místnosti v jiné části domu. Děti se shromáždily před vánočním stromkem. Sirius řekl: „Dobrá, tak jako jsme si to nacvičovali.“ Mávl hůlkou jako dirigent a všichni začali zpívat jejich interpretaci ‚Tiché noci‘.

Hagrid mávl znovu deštníkem a scéna zmizela. Objevili se ve sklepení malého hradu. Zdi lemovaly zamřížované cely a vlci, ne, vlkodlaci vyli bolestí, jako by ji snad verbální projev mohl zmírnit. Utišili se, když jejich opatrovník Charlie Weasley procházel chodbou a hrál na tahací harmoniku. Přidávali se k jeho zpěvu ‚Tiché noci‘. Hudba prý dokáže ochočit divokou bestii. Venku před hradem visela cedule „Útočiště londýnských vlkodlaků“. Za mřížemi byli drženi jenom při úplňku, jinak žili v hradu. Pokud si našli placenou práci, očekávalo se od nich, že budou Společnosti přispívat.

Hagrid znovu mávl růžovým deštníkem a přemístil je do dalšího hradu ve Skotské vysočině. Podle obrázků na stěnách kdysi patříval Albusi Brumbálovi. Jeho portrét v životní velikosti na stěně ve vstupní hale mával všem, kteří prošli okolo. Když se objevili dva noví hosté, portrét se tiše uklonil a oči mu jasně zazářily.

„Myslel jsem, že nejsme vidět ani slyšet,“ zeptal se Voldemort.

„To je jen Brumbál. Ale máš pravdu, nevidí nás nikdo živej.“

Voldemort si zakroutil prstem v uchu. „Zatraceně, pořád slyším ‚Tichou noc‘.“

„Tadyhle to bude,“ Hagrid prošel dvojitými dveřmi, za kterými zpíval školní sbor ‚Tichou noc‘ jako součást vystoupení během vánoční slavnosti. Voldemort se zamračil, když zahlédl, jak si ředitelka McGonagallová stírá slzu stékající z oka.

Unaveně vyhlížející Minerva McGonagallová seděla v čele dlouhého stolu. Vstala a tím na sebe upoutala pozornost všech. „Než se dáme do jídla, ráda bych vám řekla pár slov. Prosím pozvedněte číše na počest zakladatele Školy čar a kouzel Albuse Brumbála. Věnoval svůj život a svůj domov tomu, abychom mohli příštím generacím předat naše vědomosti, tradice a historii. Na Brumbála.“

„Na Brumbála,“ zopakovali všichni a v jídelně zaznělo cinkání pohárů. Mezitím půl tuctu domácích skřítků připravilo jídlo na stůl.

Poté vstal Harry Potter, podpíraje se párem berlí. Nosil odznak primuse. „Na Voldemorta,“ pozvedl svůj pohár, „zakladatele tohoto svátku.“

McGonagallová práskla dlaněmi o stůl: „Co to má znamenat, pane Pottere?“

Voldemort pokynul směrem k hubenému mladíkovi s rozcuchanými černými vlasy na konci stolu: „Je naživu! Jak je to možné? Přísahám, že ten kluk má víc životů než tucet černých koček. Pověz mi, ó duchu současných vánoc, bude příští rok jeho místo u tohoto stolu prázdné? Budou jeho berličky opuštěně opřené u krbu?“

Hagrid se těm slovům zasmál: „Zapamatoval sis ten příběh, co?“ Odkašlal si: „Berle se vyhoděj, poněvadž Harry zesílí a nebude je potřebovat. A co se tejče toho prázdnýho místa, Harry za šest měsíců dokončí studium.“ Voldemort se zakabonil.

Potter a jeho kamarádi vybuchli smíchem. „Omlouvám se, paní profesorko. My, školáci myslím, bychom jedli na vánoční večeři ovesnou kaši, pokud bychom během dneška nevybrakovali bradavickou spižírnu. Vypadá to, že Voldemort měl pěkně protivný bolehlav způsobený tou starobylou kletbou, kterou Brumbál uvalil na hrad.“

Všichni povstali a zvedli své poháry. „Na Toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit,“ a s hihňáním se složili zpátky na svá místa. Harry objímal své přátele kolem ramen a jejich paže byly kolem něj. Kolébali se tam a zpět a zpívali „Rolničky, rolničky“.

„Vidíš, Tome?“ shrnul Hagrid, „nezáleží na tom, jak špatný jsou podmínky, lidi, co maj dobrý srdce, si vždycky tendle svátek užijou.“

Než mohl Voldemort odpovědět, Hagrid naposledy mávl růžovým deštníkem a on se objevil zpátky ve svých komnatách, kde jen vzhlédl na srdečného poloobra. „Hagride, tváříš se divně. A co to máš pod hábitem? Je to noha nebo dráp?“

„Jo, Tome, pro tendle večír můj čas na zemi vypršel. Tendle kluk,“ Hagrid rozepnul hábit, „je Ron Weasley. Známý jako Nevědomost. Tadle holka je Ufňukaná Uršula. Známá jako Bída. Vždycky kvůli něčemu kňourá nebo tak. A protože za jejich stav můžeš ty kvůlivá tomu, cos tu celej rok prováděl, nechám tě po zbytek noci s něma.“ Poplácal děti po hlavách a jemně je postrčil směrem k Voldemortovi. „No tak, děcka, děte k taťuldovi.“

Ron a Uršula se rozběhli k Voldemortovi a začali poskakovat a soupeřit o jeho pozornost. Voldemort se popadl za hlavu a zakryl si uši: „Aaaaah, vypadněte!“

Ron si odfrkl: „Ani nápad! V poslední bitvě jsi mě zabil. Kvůli tobě a vlivu tvých Smrtijedů Ministerstvo nepřestává ignorovat skutečnost, že se snažíš zničit kouzelnický svět. Mezi tím a narušením vzdělání těch, kteří navštěvovali Bradavice, moje moc a síla roste. Nevědomost je požehnání.“

Ufňukaná Uršula se zasmála holčičím smíchem. „Tome, před více než padesáti lety mě zabil tvůj bazilišek. V té staré koupelně jsem hnila, dokud jsi nepřevzal vládu nad Bradavicemi. Teď moje moc a síla roste taky, díky tobě. Všechny ty chudé děti a rodiny na ulicích, všichni ti ubozí vlkodlaci, všichni chtějí základní potraviny a přístřešek. Až se stanou dostatečně zoufalými, půjdou po tobě stejně jako Harry Potter.“

Voldemort se ušklíbl. „Fajn, jste moje děti. Tohle je velký hrad. Protiva se někde schovává. Proč ho nejdete hledat a nespoutáte ho jeho vlastními řetězy?“ Ron a Uršula zatleskali, zapištěli škodolibou radostí a zmizeli skrz kamennou stěnu, aby si našli svou novou hračku.

A právě v tu chvíli hodiny třikrát odbily. Voldemort protočil oči: „Čeká mě další duch, se kterým se musím setkat.“

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Voldemortova vánoční koleda 1,2,3/5 Od: doda357 - 26.12. 2015
Tam má, tak mu treba, škoda len, že sa tak rýchlo nechali odohnať. Aj tak mi to nepríde až také hrozné, duchovia mohli byť aj horší :-) Tom a Minerva, to som teda nečakala, pravdupovediac, takáto kombinácia ma nikdy ani nenapadla :D Ďakujem za preklad :-)

Voldy so žalúdočnými problémami, to je predstava. :DD Ale ešte desivejšia je predstava Voldyho zamilovaného do Minervy. :) Vďaka.

dakujem, krasa

Ach boze! Ja vedela, ze to nemam cist v praci. :D

Občas uletené, občas vážne... Rozhodne zaujímavá verzia Dickensovej Vianočnej koledy. Ďakujem za preklad.

Pekne uletené podanie Voldemorta :D a tie jeho hlášky... Tango s Minervou a podobne. Super, dobre som sa pobavila :) Ďakujem.

Re: Voldemortova vánoční koleda 1,2,3/5 Od: larkinh - 06.12. 2015
Tak Severus vyrábí likéry... tedy být Voldemortem, tak si ho přecházím, protože po téhle noci bude potřebovat asi naložit do alkoholu a později pro protiopicového lektvaru, aby se trochu vzpamatoval. Je to správně ujetý a zábavný, Díky za překla.d

To je tak správně ujetý, moc se bavím. Nejvíc se mi líbil Hagrid, ty jeho průpovídky neměly chybu. Těším se na pokračování!

Re: Voldemortova vánoční koleda 1,2,3/5 Od: grepik03 - 06.12. 2015
Vtipne podání Vánoční koledy, s Voldemortem jsem ještě nečetla :) Eryenie díky moc za netradiční překlad a moc se tesim na pokračování ♡

Re: Voldemortova vánoční koleda 1,2,3/5 Od: martian - 06.12. 2015
To je tak nádherně praštěný, že se culím a pochechtávám jako idiot… :D

Re: Voldemortova vánoční koleda 1,2,3/5 Od: Folwarczna - 06.12. 2015
Perfektně zpracovaný perfektní nápad, nemůžu se dočkat třetího ducha :-)

Stejně jako Denice miluju Vánoční koledu a všechny variace na její téma. Tato je navíc lehce ztřeštěná. :-) Denice vypíchla přesně to, co i mě při prvním čtení nadchlo, tak se tedy podepisuji pod její komentář :-D Díky, eryenie :-)
Re: Voldemortova vánoční koleda 1,2,3/5 Od: eryenie - 07.12. 2015
Já děkuji za pomocnou ruku :)

Miluji Dickensovu Vánoční koledu a všechny její verze, takže jsem ti nesmírně vděčná za letošní variaci - Voldemort, to tady ještě nebylo. Jsem jedním slovem nadšená! "No nejsme my dnes nějací znebelvíření," mě dostalo hned na začátku, stejně jako Voldemortovo obvinění, že Severus přišel pozdě, protože chtěl dotančit tango s Minervou. Remus Lupin se Siriusem přijdou k Voldemortovi vybírat na charitu, Severus míchá vaječný koňak na Luciusově vánočním večírku a Smrtijedi na něm hrají hry, Voldemort večeří pět dní staré dušené skopové a zatuchlou housku - a už musím s tím vypisováním skončit, musela bych zkopírovat skoro celou kapitolu. A ten Hagrid, který majzl Voldemorta deštníkem, protože měl pocit, že mu to dluží! Parádní, moc se těším na zítřek, díky!
Re: Voldemortova vánoční koleda 1,2,3/5 Od: eryenie - 07.12. 2015
Jsem ráda, že se líbilo a moc děkuji za komentář :)

Ach bože, aneb Jak způsobit Voldymu čtrnáctidenní migrénu. Už se nemůžu dočkat pokračování. Díky za překlad :-D

Prehľad článkov k tejto téme:

Andy’sGirl4485: ( denice )06.01. 2016Řádky napsané za trest
opalish: ( LadyF )01.01. 2016Vendelín, který nikdy nebyl
Laurielove: ( Lupina )31.12. 2015Užvaněná a nachmelená
cathedral carver: ( solace )26.12. 2015Keď som prekliala učiteľa 2/2
cathedral carver: ( solace )25.12. 2015Keď som prekliala učiteľa 1/2
l0stinl0ve: ( Lupina )24.12. 2015Sám
shiv5468: ( denice )23.12. 2015Sépie
AnneM.Olivier: ( Lupina )22.12. 2015Polibek pod jmelím 4/4
AnneM.Olivier: ( denice )21.12. 2015Polibek pod jmelím 3/4
AnneM.Olivier: ( Sevik99 )20.12. 2015Polibek pod jmelím 2/4
AnneM.Olivier: ( soraki )19.12. 2015Polibek pod jmelím 1/4
Savva: ( denice )18.12. 2015Dokonalá blaženost
Gibsos: ( eryenie )17.12. 2015Ten zvláštní bublavý zvuk
dragoon811: ( Lupina )16.12. 2015Vyšel ze cviku
ashindk: ( marci )15.12. 2015Duet v pěti větách
Lady Mage: ( Lupina )14.12. 2015Bez komentáře
Mister Jackkkk: ( Lupina )13.12. 2015Bradavické pravidlo č. 360
Tierfal: ( Jacomo )12.12. 2015Vánoční nálada
silverbirch: ( arabeska )11.12. 2015Viděla jsem mamku pusinkovat jiného!
sadiekate: ( Jimmi )10.12. 2015A takto púť nocou končí
Hannah_1888: ( Lupina )09.12. 2015Letošní láska
l0stinl0ve: ( denice )08.12. 2015Hledání
Dizzy Wiz Bang: ( eryenie )07.12. 2015Voldemortova vánoční koleda 4,5/5
Dizzy Wiz Bang: ( eryenie )06.12. 2015Voldemortova vánoční koleda 1,2,3/5
loralee1: ( Jacomo )05.12. 2015Vánoční přání
scifichick774: ( holloway )04.12. 201512 vánočních dnů - 2/2
scifichick774: ( holloway )03.12. 201512 vánočních dnů - 1/2
Darkrivertempest: ( Lupina )02.12. 2015Hudba srdce
wallyflower: ( solace )01.12. 2015Strieborná laň