Preklady fanfiction Harryho Pottera

Vánoční přání


Napsala: loralee1

Překlad: Jacomo; Betaread: Ivet

Shrnutí: Harry píše dopis Otci Vánoc s překvapivým výsledkem (AU, žádné spoilery, žádné párování)

Originál najdete ZDE

* * *

Poslední den před vánočními prázdninami strávili ve škole povídáním o Otci Vánoc, o tom, pod jakými různými jmény ho ve světě znají, a psaním dopisů, které jejich rodiče pak odešlou.

Teta Petunie je oba vyzvedla ze školy, rozplývala se nad Dudleyho dopisem a slíbila, že na něj dá známku a hodí ho do poštovní schránky. Když jí svůj dopis ukázal Harry, probodla ho pohledem a sdělila mu, že malí chlapci, kteří se neumí chovat, žádné dárky nedostávají. Pak obálku zahodila do odpadkového koše na křižovatce před školou a táhla ho za límec pryč.

Dopravní policistka, paní Willisová, která měla křižovatku na starosti, zavrtěla nad hnusným chováním té ženy hlavou a vytáhla dopis z koše, aby zjistila, co si ten chudák chlapeček přál.

Milý Mikuláši!

Moje učitelka říká, že navštěvujete hodné chlapce, a já se strašně moc snažím být hodný. Přál bych si novou rodinu, takovou, která by mě měla ráda a povídala si se mnou o mé mámě a tátovi. Myslím ale, že mi ji nemůžete dát, takže teplá deka by byla taky dobrá. Prosím nechte ji u mě v přístěnku, aby mi ji Dudley nemohl sebrat. Myslím, že ať mi přinesete cokoliv, bude tvrdit, že to musí mít.

Harry Potter
Zobí ulice 4

Paní Willisová se rozhodla, že by měla tu záležitost nahlásit, ale jeden z podpatků jí uklouzl na náledí, takže dopis upustila a sněhová vánice ho odvála stranou. Ptáka, který slétl dolů a dopis popadl, si už nevšimla, a než nastal čas tu záležitost vyřešit, vykouřila se jí z hlavy.

Na Štědrý večer ležel Harry Potter pohmožděný a potlučený v přístěnku, smutný a sám. Dostával se do problémů téměř celé prázdniny a byl potrestán, když Dudley snědl polovinu vychládajícího vánočního cukroví a svedl to na něj.

Z přístěnku slyšel, jak teta Petunie a strýc Vernon ukládají všechny ty pestře zabalené dárky pro Dudleyho, a pochopil, že to nedělá Otec Vánoc nebo Svatý Mikuláš, ale jen mámy a tátové, kteří milují svoje děti. Malých sirotků se to netýká.

Z usínání ho vyrušilo otevření dveří přístěnku. Dovnitř nakoukl jakýsi muž.

„Kdo jste?" zeptal se Harry.

Muž se usmál a řekl: „Jsem Mikuláš a ty jsi Harry Potter. Přinesl jsem ti dárek, Harry. Vyjdeš ven?"

Harry vstal a vylezl z přístěnku. Pozorně se na Mikuláše zahleděl. Ten muž byl starý, baculatý a měl dlouhý plnovous, který Harryho téměř vybízel k dotyku.

„Opravdu pro mě máte dárek? Nevěděl jsem, že jste skutečný," řekl Harry plaše.

„Ano, mám," řekl Mikuláš, klekl si a vytáhl malou krabičku, která se mu v ruce zvětšila.

Harry roztrhl lesklý papír, otevřel krabici a našel v ní chlupatou barevnou deku.

Harry se s rozzářenýma očima na muže usmál. „Jé, děkuju. Děkuju," vyhrkl a přitiskl deku k sobě.

Mikuláš se také usmál a odpověděl: „Opravdu není zač, malý Harry. Teď se tě musím zeptat na tvé druhé přání. Opravdu si přeješ novou rodinu? Chtěl bys se mnou odejít a nikdy se sem nevrátit?"

Harry vykulil oči a horečně začal kývat. „Ano, ano, prosím," žadonil.

Mikuláš vzal deku Harrymu z náručí, omotal mu ji kolem drobného, chvějícího se tělíčka a přitáhl si ho blíž.

„Neboj se, Harry Pottere, nebudu ti ubližovat, ale nebylo by pro tebe dobré jen tak zmizet."

Harry sledoval, jak muž zvedl ruku, zazářilo světlo, a pak se v přístěnku pod schody objevil další Harry Potter ležící na jeho matraci.

„Budou k němu hnusní," zašeptal Harry.

Mikuláš se na chlapce podíval, přejel prstem po tmavé modřině na jeho tváři a řekl: „Neměj obavy, je to jen figurína, která vypadá od hlavy k patě jako ty, ale není živá."

Harry se nad tím zamyslel a zeptal se: „Budou si myslet, že jsem mrtvý?"

„Ano. Budou smutní?" otázal se Mikuláš.

„Ne. Budou šťastní," prohlásil Harry.

Mikuláš si přitáhl dětské tělíčko blíž k sobě a řekl: „Teď ještě ochrany a odejdeme."

Zvedl ruku a znovu zazářilo světlo. Dům začal žhnout, pak kolem nich ta záře začala vířit a obalila je dvěma různými barvami - modrým světlem krevní ochrany seslané na Harryho a stříbrnou září ochran vytvořených tak, aby zabránily mudlům všimnout si Harryho nebo čehokoliv divného na něm – rozprskly se a vytratily.

Mikuláš zvedl lehounké děcko do náruče, a když se postavil, kolem krku se mu omotaly hubené paže.

Z pláště se vynořil fénix a usadil se mu na rameni. „Domů," vyslal k němu muž myšlenku, „Perenella se bude divit, kde jsme tak dlouho."

KONEC

Poznámka překladatelky: Ano, pokud jste to už neuhodli, Mikulášem je v této povídce Nicolas Flamell. Nepřekřtila jsem ho, přepis jména Nicolas do češtiny zní Mikuláš a naopak – náš svatý Mikuláš je v anglicky mluvících zemích znám jako St. Nicolas (pro zajímavost – ono slavné označení Santa Claus se vyvinulo zkomolením jeho holandské verze Sinter Klaas). Za tuto drobnou změnu se omlouvám, ale chtěla jsem, abyste si pointu vychutnali i v češtině. Říkejme tomu překladatelská licence. Tak :-D