Preklady fanfiction Harryho Pottera

Music of the Heart 

Hudba srdce

 Autor: Darkrivertempest

 Překlad: Lupina

 Beta: marci

 Povolení k překladu: Žádost zaslána

 Originál: https://www.fanfiction.net/s/6551573/1/

Humor/Hurt/Comfort

Hermiona G. & Draco M.

Rating: 13+     Kapitol: 1       Slov: 4 582

Shrnutí: Pokračování povídky ‚Viscum amor‘ (v orig. Amistlemour)! Už je to téměř rok, co Draco koupil Proutka a s Hermionou začali žít šťastně, až do smrti. Ale do cesty se jim připletla realita, takže Draco vytvoří další Viscum amor s malou pomocí Binga Crosbyho.

Prohlášení autorky: Duševního vlastnictví a postavy náleží JK Rowlingové, WarnerBros, Bloomsbury Publishing, atd. Z tohoto díla nevzniká žádný zisk.

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Darkrivertempest. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Poznámka překladatelky: Kde se mi nepodařilo dohledat píseň, dovolila jsem si použít něco z českého repertoáru. V této povídce udělám výjimku a odkazy neuvedu až na konci povídky, ale vždy hned u daného úryvku písně. To abyste nemuseli ztrácet čas a mohli jen kliknout a poslouchat.

PB: A abyste nemuseli ztrácet čas a mohli jen kliknout, zde je odkaz na povídku Viscum amor z loňského Adventu. Osvěžte si ji – stála za to. http://hpkizi.sk/modules.php?name=News&file=article&sid=4333

Hudba srdce

Draco si pohrával s prstenem a nepřítomně zíral na safíry a diamanty, které na něj poblikávaly a vysmívaly se mu. Jejich oslnivě zářící plošky mu neomaleně sdělovaly: „Zbabral jsi to.“ Odfrkl si a nakonec ten drahý kousek vrátil do černé krabičky, odkud jej vzal, a tu položil pod malý, v rohu postavený vánoční stromek.

Už to byl skoro rok ode dne, kdy v zasedací místnosti poprvé uviděl Hermionu Grangerovou. Její pevné odhodlání přežít další nespravedlnost odstartovalo jeho úctu k ní přímo raketovou rychlostí. Toho dne krátce zahlédl její zranitelnost, ten pohled, který říkal: „Proč zase já?“ a věděl, že ten pohled dokáže změnit v něco nádherného.

Takže proč sedí v prázdném domě a utírá si slzy ze zasmušilé tváře? Proč dumá nad tím, kdy se všechno tak dramaticky pokazilo, a proč nepoprosí ženu, kterou miluje veškerou svojí patetickou bytostí, aby s ním měla smilování a byla patetická spolu s ním po zbytek jejich životů? Stalo se to proto, že Lucius napnul všechny síly a v jeho oddělení jí házel klacky pod nohy tak dlouho, až odešla za méně placenou prací, jen aby unikla Dracovu tyranskému otci? Nebo za to mohla jeho méně než zdvořilá tolerance jejích kamarádů, kteří inklinovali k tomu držet se jejich domu… a držet se jí? Nebo to způsobilo jeho odkládání oné otázky, až ji přestalo bavit čekat?

Draco položil hlavu na opěradlo pohovky a rozhodl se, že sice by to mohl být jeden z těchto důvodů, ale také nemusel. Věděl jediné, že Hermiona odešla před dvěma týdny a jeho srdce se naprosto rozsypalo. Nezlomilo; to by se dalo spravit. Nebolelo; zlepšilo by se. Ne, byl zcela a rozhodně rozsypaný – a jen Hermiona by jej mohla dát dohromady.

Mávnutím hůlky zapnul stereo a doufal, že uslyší něco alespoň trochu veselého, co by jej vytáhlo z depresivní nálady. Dostalo se mu sentimentální vánoční hudby Tonnyho Benneta (https://www.youtube.com/watch?v=6QTMIDtQbv8).

All I want for Christmas is you

You're the gift that's made my dreams all come true

All I need for Christmas is here

Finding every sweet surprise wrapped up in your eyes

Waiting there for me underneath the tree

Jediné, co si přeji na Vánoce, jsi ty.

Jsi dárek, kterým se zhmotní všechny mé sny.

Jediné, co na Vánoce potřebuji, je zde.

Nalézt každé sladké překvapení zabalené ve tvých očích

Které pod vánočním stromem na mě čekají.

Draco hlasitě zasténal. Nechte to na rádiu a vyrve mu srdce z těla a podá mu ho na umolousaném podnosu. Bolest umocnila skupina hlasů, které zněly z venku a zatraceně vánočně halekaly.  (https://www.youtube.com/watch?v=dhzxQCTCI3E)

Chestnuts roasting on an open fire

Jack Frost nipping at your nose

Yuletide carols being sung by a choir

And folks dressed up like Eskimos

Everybody knows

A turkey and some mistletoe

Can help to make the season bright

Tiny tots with their eyes all aglow

Will find it hard to sleep tonight…

Kaštany se opékají na otevřeném ohni

Jack Frost tě štípá do nosu

Zpěváci zpívají koledy

A lidé se oblékli jak Eskymáci.

Každý ví

Krocan a jmelí

Dokáží svátky projasnit

Mrňousci s rozzářenýma očima

Dnes těžko usnou

Zakryl si uši dvěma polštářky, zavřel oči a frustrovaně zavrčel. A všechno to začalo zatraceným jmelím! Vtom otevřel oči.

Všechno to začalo…

Vyskočil z pohovky, natáhl si boty, přes svoji štíhlou postavu přehodil těžký kabát, s jeho zapínáním se ani neobtěžoval a vyběhl ze dveří a dolů ulicí k místu, kde dostane svoje odpovědi.

Když Draco vtrhl do Kratochvilných kouzelnických kejklí, Fred s Georgem se překvapeně zastavili, jeden se ušklíbal a druhý jen vrtěl hlavou. Malfoy mladší byl rozcuchaný, jako by se týden nemyl, z tváře mu trčely neudržované světlé vousy a na sobě neměl nic než sněhem provlhlé kalhoty, vysoké boty lemované fleecem a rozepnutý námořnický kabát, který ani trochu nezakrýval jeho vypracované svaly. Vlasy mu také stály všemi směry, jako by si je mnohokrát prohrábl.

„Čemu vděčíme za to nečekané potěšení… šéfe?“ odvážil se zeptat George.

„Potřebuju ještě jedno!“ dožadoval se Draco zběsile jako narkoman prosící o další dávku. „Musím to udělat hned!“

Dvojčata se na sebe podívala zmateně. „Další co?“ zeptal se Fred a natáhl ruku, aby zapnul Dracovi alespoň jeden knoflík na kabátu.

„To mluvící jmelí… víte, co zpívalo a nacházelo skutečnou lásku,“ vysvětloval blonďák lehce šíleným tónem. „Loni jsem zkoušel prototyp, pamatujete?“

„Viscum amor?“ doplnil George lstivě. „Už máme jen jedno a –“

„Beru ho!“

„Ale je –“

„Je mi to jedno! Koupím vám další skladiště, když mi ho dáte!“

Fred a George netoužili nechat si ujít tak skvělou, i když hloupě předloženou nabídku, přikývli a ztratili se ve skladu.

„Na co koukáš?“ zavrčel Draco a zamračil se na chlapce, který se zastavil, aby vše mohl sledovat. Mladíka to polekalo a utekl.

Fred se vrátil brzy a v rukách držel krabici ve výstředním vánočním papíru. „Poslední, právě pro tebe.“ Ani ji Dracovi nemusel podávat; blonďatý kouzelník popadl balíček a vystřelil ven do sněhu. Přemístil se, jakmile doběhl na roh ulice.

„Neměli jsme mu říct, že tomu jmelí už dodal trochu své osobnosti Snape?“ uvažoval George, když sledoval pokračující sněžení.

„Cože? A zničit naše Vánoce? To teda ne.“ Fred koukl na vzkaz, který byl předtím k Viscum amor připevněn a na kterém stálo: musíte zpívat jako Bing Crosby, pečlivě lístek složil a uložil jej na bezpečné místo.

ooOOoo

Hermiona zírala na svůj omšelý vzhled odrážející se ve výloze. Zatvářila se nad tím, co viděla. Nebylo to pěkné.

Normálně elegantní kudrny spočívaly nahodile na hlavě, tmavé kruhy obkreslovaly zarudlé oči a obvykle broskvový nádech její pleti vybledl do mdlé načervenalé barvy tváří, takže vypadala nemocně. Do tohoto stavu se dopracovala vlastním přičiněním a teď si to začínalo vybírat svoji daň.

Cítila se nechutně špatně. Ne podrážděně; to už zmizelo. Ne rozrušeně; to mohla vždy svádět na onu dobu v měsíci. Ne, byla vyloženě a jednoznačně na dně.

Chyběl jí Draco.

Chyběly jí jeho objímající paže, když spali ve své velké posteli. Chybělo jí, jak ji zahříval celou noc, ať už byla jakákoliv zima. Chybělo jí zaskočení do jeho kanceláře pro spontánní mazlení, nebo něco podobně dekadentního. A samozřejmě, ona musela jít a nechat svoji nesnesitelnou hrdost všechno pokazit.

„Draco, to prostě nebude fungovat a ty to víš!“

Draco si frustrovaně tiskl kořen nosu a zatínal zuby, aby udržel vztek na uzdě. „Hermiono, ty výsledky jsi otci měla dát už včera.“

Stejně frustrovaná se naklonila nad stůl. „To jsem dala! Nepřekvapilo by mě, kdyby byly přilepené na zadku jeho sekretářky, spolu s –“

„Nedělej to!“ zavrčel. Všichni věděli, že Lucius spí se svojí sekretářkou, ale to bylo vedlejší.

„Nedělej co? Neříkej pravdu?“ zvedla těžítko a mrštila jím přes místnost. „Už to nedávám, Draco! Dřu se až na kost, jen aby tvůj otec moji práce smetl ze stolu, nebo hůř, aby se záhadně ztratila a ukázala se o měsíce později, když už jsou data zastaralá, protože on ‚zapomněl‘, kam je založil.“ Oči se jí zalily slzami a kousla se do rtu. „Nabídli mi pozici u Hagerty, Millera a Buttermorea.“

Oči se mu rozšířily. „Ne!“

Neodpověděla mu. Namísto toho mu na stůl položila kus pergamenu. „Už jsem to udělala.“ Zasunula si zbloudilý pramen za ucho a sklonila hlavu. „Odpoledne si odnesu věci,“ prohodila tiše a odešla.

A odnesla si své věci – z kanceláře i z jejich domu. Prostě se k němu nemohla vracet každý večer po práci u konkurence a čekat, že všechno bude v pořádku.

Teď, když zírala do obchodu s koženou galanterií, si říkala, jestli se nemohla snažit trochu víc, aby to fungovalo.

„Víš, jestli koupíš támhleten jezdecký bičík, bude ideální na výprask tvojí přitažlivé prdelky,“ prohlásil známý hlas zleva.

„Draco, já –“ Slova jí zamrzla ve chvíli, kdy se otočila, aby se mohla zamračit na svého milého. „Ach-můj-bože,“ zašeptala.

Pár palců nad její hlavou neplul nikdo jiný než Proutek, jinak též Viscum amor. „Allo, ma chérie! Chybělas mi!“

Po tváři se jí rozšířil zdráhavý úsměv. „Draco tě navedl?“

Bílé voskové kuličky nabraly záludný výraz. „Mohl by. Možná. Je to eventualita.“ A po dlouhé pauze: „Rozhodně.“

Zavrtěla hlavou, naklonila se a políbila ho. „Ráda tě zase vidím.“

„Víš, kdyby tvoje pravá noha byly Vánoce a tvoje levá noha Velikonoce, mohla bys ho nechat užít trochu času mezi svátky,“ ušklíbl se Proutek.

Hermionina tvář okamžitě vzplála rudě. „Dobrý bože! Propánajána, co do tebe dodal tentokrát?“

„Buď pořád se mnou,“ notoval Proutek svůdným barytonem, „lásko sladká…“ (https://www.youtube.com/watch?v=02ShjarH7EY)

„Ale ne, ne znovu!“ zabručel Ron, který se právě k Hermioně přiblížil z pravé strany a znechuceně zazíral na vznášející se větvičku věčného zármutku. „Myslel jsem, že Fred s Georgem včera prodali poslední?“

„Jsou to vousy, Perníčku, nebo jen konzumuješ ondatry?“

Hermiona okamžitě vystřelila ruku na Ronův hrudník, aby mu zabránila zaútočit na jejího nového společníka. „Neopovažuj se,“ zavrčela.

„Ten zmetek s tebou zacházel hůř než s domácím skřítkem a ty mu tohle dovolíš?“ zavrtěl hlavou Ron. „Vy dva si zasloužíte jeden druhého.“

„To je pravda, vrána k vráně; zasloužíme si jeden druhého.“

„Co se děje?“ Harry se konečně připojil k Ronovi, když se vynořil z obchodu s potřebami pro famfrpál. Pohlédl mezi své dva nejlepší kamarády a vzdorovitě se zamračil na jmelí.

„Brejlovec k záchraně!“

Harry jen zavrtěl hlavou a popadl Rona za paži. „Tak pojď, kámo. Zpozdíme se na štědrovečerní večeři.“

I když se kluci přemístili, Hermiona se od výkladu ani nepohnula. „Budeš dělat problémy jako dřív?“ zeptala se, než se konečně vydala ulicí.

„Ten chlap je duševní trpaslík s IQ tykve, ženská… měl to čekat.“

„Buď hodný.“ Zastavila se před Holistickými bylinami a přemýšlela o možných dárcích pro přátele. „Jestli ne, okamžitě tě vezmu dovnitř a zasadím tě do Lenčina speciálního květináče s ďáblovým osidlem.“

„Je ďáblice, to je jisté.“

„Proutku…“ v tónu znělo nezaměnitelné varování.

„Dobře, tak já si zazpívám.“ Odkašlal si olistěné hrdlo. „Mele Kalikimaka is the thing to say on a bright Hawai`i' an Christmas Day. That's the island greeting that we send to you from the land where palm trees sway. Here we know that Christmas will be green and bright. The sun to shine by day and all the stars at night. Mele Kalikimaka is Hawai`i's way to say Merry Christmas to you. – Mele Kalikimaka se říká na Havaji na Štědrý den. Je to ostrovní pozdrav ze země, kde se palmy kývají. Tady známe Vánoce zelené a zářivé. Ve dne svítí slunce a v noci hvězdy. Mele Kalikimaka se havajsky říká: veselé Vánoce.“ (https://www.youtube.com/watch?v=hEvGKUXW0iI) 

Zírala na něj s dveřmi do obchodu dokořán. Hlas byl melodický, smyslný a jako by předl. Rozhodně ne Malfoyův. „Draco neumí zpívat.“

„Škoda,“ pokrčil rameny Proutek. Proplul do Lenčina obchodu a v okamžení strnul. „Bobří kluk!“ vykřikl.

Neville Longbottom, který se nahýbal nad šalvějí, při Proutkově pozdravu ztuhl. „A-ahoj, Hermiono,“ váhavě přivítal svoji kamarádku a vrhl nervózní pohled na její ‚doprovod‘.

„Co? Pro mě žádný srdečný pozdrav?“ Proutek našpulil rty, ale ty vypadaly docela obscénně.

„Ehm, ahoj… i tobě.“ Na Nevillově čele se zaleskl pot. Pomalu začal couvat uličkou a prchl do jiné části obchodu.

„Zajímalo by mě, jestli se ten kluk i miluje jako fotbalista: kličkuje a až pak střílí,“ poznamenal Proutek vznášející se těsně mimo dosah Hermiony.

„Zcela jistě stále dokážu vykouzlit nůžky. Chceš zkoušet moji trpělivost?“

Proutek si zakryl ústa a otřásl se; osamělý list se volně snesl k podlaze. „Nene.“

„Myslela jsem si to.“ Přejela prsty po několika etiketách na regálech s jedinečnými předměty na prodej. „Nevím, jestli ho zítra uvidím,“ přemítala a smutek prosycoval její slova.

Broukání se opět objevilo. „I'll be home for Christmas. You can plan on me. Please have snow and mistletoe – Na Vánoce budu doma. Můžeš se mnou počítat. Prosím, zařiď sníh a jmelí.“ (https://www.youtube.com/watch?v=dL71eMc1blw)

V tomto okamžiku Proutek zahýbal zeleným obočím.

„And presents on the tree – A dárky pod stromkem.“

Připlachtil k Hermioně a dotkl se její slzami zmáčené tváře.

„Christmas Eve will find me, where the love-light gleams. I'll be home for Christmas. If only in my dreams – Štědrý den mě zastihne tam, kde září světlo lásky. Na Vánoce budu doma. Kdyby jen ve svých snech.“

Rozechvěle se usmála a popotáhla. „Jsi si jistý, že se tam někde ukrýváš, Draco?“ Ačkoli svého drahého milovala, nikdy se nechoval takto romanticky, přestože se na začátku jejich vztahu jednou pokusil o serenádu – falešně a opravdu špatně – než to rychle zarazila.

„Ano… a ne,“ odpověděl Proutek vyhýbavě. Vrátil pozornost k tuctové dívce, která jej sledovala přes čerstvé citrusy. „Hned jsem zpátky, lásko.“

Proplul k dívčině pravému boku a zapředl jí do ucha. „V bručivkách je chlap, který by opravdu rád pomačkal tvoje citróny.“

Blondýnka jej odmávla. „Jsi nechutný!“ Tajně se rozhlédla a za rohem viděla Nevilla protrhávajícího bručivky. „Longbottom? Myslíš to vážně?“

„Bohužel,“ zamumlala zeleň. „Podívej, chtěl jsem ti navrhnout, aby sis s tím chlapíkem promluvila, ale teď jsem trochu na rozpacích. Chci říct, mohli byste se stát dobrými přáteli a nakonec zajít na pár drinků. Ale připrav se na to, že svoji letaxovou adresu mu musíš dát ty, protože on je příliš plachý, aby si o ni řekl sám. Nakonec odvahu sebere a zavolá ti, možná tě vezme na večeři. On se uvolní, ty se uvolníš a párkrát si spolu vyjdete, poznáte vzájemně kamarády toho druhého, strávíte spolu dost času.“

Proutek ji odmítal pustit, dokud všechno neobjasní. „Nakonec tomu sexuálnímu napětí podlehnete a skutečně je rozvinete do intenzivního sexuálního života, který bude opravdu neuvěřitelný! Pak se rozhodnete, že vztah je pevný a stabilní, takže se pohnete dál. Za pár měsíců se vezmete. Jeho povýší a tebe povýší a koupíte si větší dům. Ty budeš skutečně toužit po dětech, on bude skutečně toužit po svobodě, ale už budete mít dítě, takže on zůstane roztrpčený. Ohňostroj začne skomírat, a abyste jej zažehli, budete mít další dvě krásné děti, ale on teď už bude muset tvrdě pracovat, aby zaplatil účty, a nebude mít na vás čas. Ty budeš ve stresu a přestaneš o sebe pečovat, takže on si s poklesem sexuálního života a sebevědomí začne aférku, aby uspokojil své touhy. Ty to zjistíš – protože bude neopatrný a mizerný lhář – vyhodíš ho – oprávněně – a oba budete muset dětem vysvětlit, proč se maminka a tatínek rozcházejí.“ Znechuceně se na ni podíval. „Je to prostě tak smutné. Mysli na děti, proboha! Pokud si promluvíš s tím bassetím ksichtem a něco z toho bude, udrž to jen na sexuální úrovni, protože oba víme, kam by to došlo.“

„Hannah, otravuje tě?“ zeptala se Hermiona, když došla k místu, kde stála ohromená žena s košíkem v ruce.

„Jsem-jsem v pohodě, Grangerová.“ Hannah Abbottová ještě jednou pohlédla na Nevilla a usmála se, jako by nad něčím přemýšlela. „Jsem víc než v pohodě.“ Pokývla Proutkovi a opatrně se přiblížila k bývalému spolužákovi. Brzy se oba ztratili v zapáleném rozhovoru.

„Co jsi jí řekl?“ zeptala se Hermiona opatrně.

„Oklikou jsem jí sdělil, že Longbalík si potřebuje zašustit.“

„Proutku! To jsi neudělal!“

„Dobře, neudělal.“

„Jsi nenapravitelný, víš?“

„Samozřejmě, a proto mě miluješ.“

Pousmála se na něj, když mířili ke dveřím. „Ano, Draca miluju.“

Proutek si diskrétně odkašlal. „A co já?“

„Zazpívej mi pár koled a možná tě budu mít ráda.“

„Vtipné.“ Proutek přebroukal pár stupnic, jako by si zahříval hlasivky. „The holly green, the ivy green. The prettiest picture you've ever seen is Christmas in Killarney. With all of the folks at home. It's nice, you know, to kiss your beau while cuddling under the mistletoe – Cesmínově zelená, břečťanově zelená. Není hezčího obrázku než Vánoce v Killarney. Všichni jsou doma. Víš, je pěkné políbit svého nápadníka, když se mazlíte pod jmelím –“ (https://www.youtube.com/watch?v=_KgoUNH2f8c)

„Nezpíváš nic, co v sobě nemá slovo ‚jmelí‘?“ přerušila jej, když vykročili do vánice.

Zamračil se na ni. „Grandma got run over by a reindeer, walking home from our house Christmas Eve... Babička přejela soba, který se na Štědrý den vracel domů od nás…“ (https://www.youtube.com/watch?v=xzV9DIL_vrM) 

„No tak nic,“ zasmála se. Zachvěla se, když jí poryv větru rozcuchal vlasy.

Ale Proutek neslyšel, co řekla. Nestydatě jí zíral na hruď. „Je taková zima, nebo jen pašuješ lentilky?“

Spadla jí brada a rychle si přes hrudník natáhla kabát. „Duší můžeš být Draco, ale nebudeš mluvit o mém záňadří!“

„Pořád říkám, že máš perfektní prsa, lásko.“

Obrátila oči v sloup a vyrazila pryč. No… tak ladně, jak jen to v tom sněhu šlo.

ooOOoo

„Co říkala?“ ptal se Draco zoufale.

Proutek si jej pochybovačně měřil. „Rozhodně si pořád myslí, že stojíš za hřích, ale bude to vyžadovat množství vážného podlézání.“

Draco se zamračil. „Jak jí mám podlézat, když tady není?“

„Nenapadlo tě ukázat se v jejím bytě?“

„Má byt?“

Proutek protočil očima a připlul k římse, aby si líně prostudoval kouzelnické fotografie Draca a Hermiony, jak se smějí a jsou spolu šťastní. Na jednu mimořádně šťastnou ukázal. „Proč už takoví nejste?“

Draco se posunul ke kouzelné větvičce a dotkl se Hermioniny tváře na fotografii. „Nevím, co se stalo. Asi jsme měli tak plné ruce práce s našimi životy, až jsme zapomněli skutečně žít.“

„Pokud ji vážně chceš zpátky, pomůžu ti. Ale jestli mě jen využíváš, abys rozdmýchal něco, co u tebe není, změním ti život v peklo.“

„Nemůžeš –“

„To si piš.“

Draco popadl Proutka a stáhl si ho k očím. „Vytvořil jsem tě, dal ti mé city k ní a co od ní chci. Tak mi řekni, co si myslím.“

„Miluješ ji; to je jisté. Ale jsi ohledně toho sobecký kretén. Začni se kát, ojeď ji do bezvědomí a prašti s prací, pro lásku Merlinovu!“

Draco přikývl, pustil Proutka a rozběhl se do koupelny, kde za sebou zabouchl dveře.

Zvenku byla slyšet tekoucí voda následovaná příležitostným výkřikem bolesti – s největší pravděpodobností nad její vřelou teplotou. Olistěná větvička jen zavrtěla hlavou a přemýšlela o ironii toho, že Dracovi vyhrožuje očarované jmelí prodchnuté jeho vlastní osobností.

ooOOoo

Hermiona seděla se zkříženýma nohama na ošoupané pohovce, v náručí svírala polštář a hleděla do krbu. Byla ráda, že ji Proutek na Příčné ulici opustil, ale také jí chyběl… chyběl jí Draco. Zabořila obličej do měkkého polštáře a rozvzlykala se pro všechno, co ztratila.

Bylo k půlnoci, když si všimla, že se její přenosné rádio zapnulo a do chladného vzduchu pronajatého bytu pronikl bluesový hlas. (https://www.youtube.com/watch?v=5I2f1UJjiAA)

I'll have a blue Christmas without you

I'll be so blue just thinking about you

Decorations of red on a green Christmas tree

Won't be the same dear, if you're not here with me

And when those blue snowflakes start falling

That's when those blue memories start calling

You'll be doin' all right, with your Christmas of white

But I'll have a blue, blue blue blue Christmas

Bez tebe budu mít melancholické Vánoce

Když o tobě budu přemýšlet, budu tak melancholický

Červené a zelené ozdoby na vánočním stromku

Nebudou stejné, drahá, když nebudeš se mnou.

A když začnou padat melancholické vločky

Začnou se vybavovat ty melancholické vzpomínky

Ty budeš v pohodě se svými bílými Vánoci,

Ale já je prožiju melancholicky, melancholicky, melancholicky.

Vzlyky přešly do zalykavého nářku, takže neslyšela bušení na dveře. Až když jí do zorného pole vplul Proutek, přestala plakat.

„Proč jsi tady?“

„Stojí venku a přemýšlí, jak budou vypadat vaše děti.“

To vyvolalo další vlnu slz. „Draco by se mnou nikdy neměl děti!“

„U Merlinova povadlého zadku,“ povzdechl si Proutek, „to už se vymyká kontrole.“ Jemně jí poklepal na jasně rudý nos. „Otevři dveře, lásko.“

Jako by fungovala na autopilota, sesunula se z pohovky, zamířila ke dveřím a uvolnila jejich bezpečnostní řetízek. Ani neměla šanci je otevřít, když se objevil strašidelně vypadající Draco, hubenou tvář propadlou a tmavé kruhy pod očima, které zrcadlily její vlastní.

„Hermiono,“ zašeptal.

Roztřeseně se na něj usmála a ustoupila, aby mohl vejít. Vykročil, ale zastavil se před ní a setřel zbloudilé slzy, které se jí třpytily na tvářích.

„Tolik jsi mi chyběla.“ Opřel si čelo o její a vdechoval vůni její kůže a vlasů. Naklonil se, aby ji políbil, ale zastavilo jej diskrétní odkašlání.

„Jestli to uděláte, zmizím,“ připomněl jim Proutek. „Opravdu chcete, abych odešel?“

Hermiona si povzdechla. „Draco, co tady děláš?“

Zoufale jí stiskl paže. „Chci se vrátit domů.“

„Proč?“

Draco se zamračil. „Co tím myslíš, proč?“

„Dobrotivý bože, jak se kdy tihle dva mohli někam pohnout?“

„Sklapni.“

„Uvědomuješ si, že jako bys říkal sobě, abys sklapl, že jo?“ podotkla Hermiona s nejistým úsměvem.

„Na tom nezáleží.“ Vzal její tvář do dlaní; tak moc ji chtěl políbit. „Musíš vědět, že tě miluju.“

„Dokaž to.“

Draco pro tuto chvíli naplánoval… cosi. Pohlédl na Proutka, přikývl, pak vtáhl Hermionu do středu místnosti a schoval ji v objetí. „Zatancuj si se mnou.“

„Do-dobře,“ souhlasila trochu zmateně. Položila mu hlavu na hruď a vychutnávala si silný tlukot jeho srdce.

Proutek vyloudil tiché hmknutí – v mollové tónině – a začal zpívat (https://www.youtube.com/watch?v=tuTWA6SBupY).

The lake is frozen over

The trees are white with snow

And all around

Reminders of you

Are everywhere I go

Jezero je zamrzlé

Stromy pokrývá sníh

A všude kolem

Jsou vzpomínky na tebe

Kamkoliv se hnu.

Pár se kolébal v potemnělé místnosti, stíny na ně vrhalo jen blikání svíček.

It's late and morning's in no hurry

But sleep won't set me free

I lie awake and try to recall

How your body felt beside me

When silence gets too hard to handle

And the night too long

Je pozdě a ráno nespěchá

Ale spánek mě neosvobodí

Ležím a snažím se vzpomenout

Jaké to bylo, když tvé tělo leželo vedle mě

Když ticho bylo neudržitelné

A noc příliš dlouhá

Draco jí jemně přejížděl rty po spánku a čele, až je zabořil do vlasů. Hermiona jej popadla za ramena a tváří se mu přitulila ke krku. Velmi pozorně naslouchala Proutkovu zpěvu, protože věděla, že jde o Dracovy myšlenky a city.

And this is how I see you

In the snow on Christmas morning

Love and happiness surround you

As you throw your arms up to the sky

I keep this moment by and by

Oh I miss you now, my love

Merry Christmas, merry Christmas,

Merry Christmas, my love

A tak tě vidím

Ve sněhu na Vánoce ráno

Láska a štěstí tě obklopují

Když rozpřáhneš paže proti nebi

Vybavuji si tuto chvíli zas a zas

Jak mi chybíš, lásko, má lásko

Veselé Vánoce, veselé Vánoce

Veselé Vánoce, má lásko

Okamžitě si vzpomněla, jak se s ní zatočil ve sněhu, když spolu poprvé tančili na Valentýna, jak se smáli, dokud neochraptěli. Tolik ji naplňovala láska a oddanost, že nevěděla, kde on začíná a ona končí.

A sense of joy fills the air

And I daydream and I stare

Up at the tree and I see

Your star up there

Pocit radosti vyplňuje vzduch

A já sním a zírám

Nahoru na strom a vidím

Svítit tvoji hvězdu.

Nedlouho před tím, než odešla, si koupili jejich ‚první společnou vánoční‘ dekoraci. Čekala na krbové římse, protože Draco odmítal pověsit ji bez ní. Přivinul si ji blíž, vzal jí hlavu do dlaní a jemně ji hladil.

And this is how I see you

In the snow on Christmas morning

Love and happiness surround you

As you throw your arms up to the sky

I keep this moment by and by

A tak tě vidím

Ve sněhu o vánočním ránu

Láska a štěstí tě obklopují

Když rozpřáhneš paže proti nebi

Vybavuji si tuto chvíli zas a zas

Místností se teď nesl jediný zvuk – mírný vánek šustící tenkými závěsy. Draco a Hermiona stáli tiše a klidně, jen dýchali a dívali se jeden na druhého.

On se pohnul první a než ji vzal za levou ruku, vytáhl cosi z kapsy kalhot. „Jak se jmenuješ?“

Zcela zmatená se zamračila, ale odpověděla: „Hermiona.“

„To se bude hodit k mému příjmení,“ přidrzle se usmál a něco jí navlékl na prsteníček. „Pomoz mi, abych zůstal šíleným po zbytek našich životů.“

Hermiona jeho ruku sevřela tak pevně, že ji málem zlomila. Shlédla dolů na prsten se stylovým diamantem a safírem, na platinu lesknoucí se ve světle ohně. „Chceš, abychom se vzali?“

„No, dobře, když na tom trváš,“ ušklíbl se. Přitáhl si její ruku ke rtům a políbil prsten.

„Kdo tě, sakra, učil žádat o ruku?“ zabrblal Proutek. „To bylo horší, než co by dokázal ten chodící pytel opičích sraček, kterému ona říká kamarád.“

Draco stiskl rty. „Nemáš někam jít?“

„Neřekla ano… zatím,“ mrkl na něj Proutek.

Draco vrátil pohled na ženu ve svém náručí a přejel jí klouby prstů po rozpálených tvářích. „Vezmeš si mě, prosím?“

Zvedla hlavu a podívala se mu do očí. Konečky prstů mu zmapovala obočí. „Ano, ráda.“ Věděla, že toho musí ještě hodně probrat, ale instinkt jí říkal, že všechno dobře dopadne.

Dracovi se již nepodařilo držet se zpátky, přitiskl své rty na její a zasténal, když se dotkla jazykem jeho.

„Zvuk polibku není tak hlasitý jako zvuk děla, ale jeho ozvěna přetrvává mnohem déle,“ zamumlal Proutek a mrknutím ukončil svoji existenci; jeho zmizení splynulo s vyzváněním zvonů na kostele, které všem hlásily, že je ráno o Božím hodu.

„Veselé Vánoce, Hermiono,“ zašeptal Draco, jakmile se odtrhl od jejích lahodných rtů.

Zasněně se usmála a začala jej tahat za ruku. „Pojď do postele, lásko, a rozbal si dárek.“

S nemravným úsměvem ji Draco následoval a pokračoval v odstraňování všech obalů ze svého dárku.