archiv.hpkizi.sk
28. Odhalení
Albus Potter a Rok jezevce
Vložené: Lupina - 08.10. 2015
Téma: Albus Potter a Rok jezevce
denice nám napísal:

Text v tejto časti je generovaný, v prípade že zistíte nezrovnalosti, nahláste to prosím


Albus Potter a Rok jezevce

Prekladateľ : denice

Názov originálu: Albus Potter and the Year of the Badger

Autor originálu : Bartimus Crotchety

Link na originál : Albus Potter and the Year of the Badger

Počet slov originálu: : 106 465

Rating : T 13+ -

Éra / Obdobie: Příští generace Žáner: Friendship Jazyk originálu: EN Varovanie: Neuvedené Počet slov originálu: poriadne dlhé 100K-200K Párovanie: Neuvedené
This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánom Medkom, ktorí túto ságu preložili do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní Bartimus Crotchety, ktorá napísala túto fanfiction.

© Autorské práva k tomuto prekladu patria hpkizi.sk o.z. a šírenie prekladu mimo tieto stránky je bez výslovného súhlasu zakázané.


Albus Potter and the Year of the Badger

Albus Potter a Rok jezevce


Originálhttps://www.fanfiction.net/s/4256837/28/Albus-Potter-And-the-Year-of-The-Badger

 

AutorBartimus Crotchety

Překlad: denice

Beta: Jimmi a Lupina

Banner: Inverarity



28. Odhalení

 

Poznámka autora: Páni! Po dvaceti šesti kapitolách jsem netušil, že bych vás lidi dokázal zmást. Ale musím říci, že po vší té tvrdé práci byly ohlasy k poslední kapitole jedny z nejvřelejších, jaké jsem kdy obdržel. Velmi mě to potěšilo. Děkuji! V této kapitole nečekejte tolik akce, ve skutečnosti obsahuje žert, který by někomu mohl připadat sporný. V minulosti jsem se mu vyhnul, tak jsem ho zařadil teď. Myslím, že se s tím všichni vyrovnají a těm, kdo ne, se omlouvám, pokud je to uráží. Věřím, že tato kapitola je vhodným zakončením školního roku, ale ještě NENÍ poslední... mám ještě jednu, která bude následovat tuto. Tak si ji užijte. Také si určitě všimněte, že ve článku Nity Holoubkové je nový název tria. Několik dní jsem si s ním lámal hlavu, pak jsem otevřel slovník a tenhle vyskočil. Myslím, že vypovídá o nejmilejší kvalitě této trojice.

Komentujte a komentujte, to se neomrzí!

 

Události příštího týdne jako by halila mlha. Zatímco bylo těžké být vyvrženci, Albus shledával, že být hrdiny je ještě těžší. A jak dny ubíhaly, zjistil, že má pro svého tátu čím dál tím větší pochopení.

Všechno to začalo hned druhý den, když vyšel Denní věštec.

Možná šlo o pomstu tetě Hermioně, možná jen o demonstraci faktu, že byla jediným novinářem, který se ocitl u závěrečné konfrontace, ale ať už to bylo jakkoli, Dracovi Malfoyovi se splnilo jeho přání.

To onen starý prskající puštík obecný to ráno přinesl Scorpiusovi noviny. Málem se zhroutil vyčerpáním, když přistál a pokácel polovinu kořenek na jejich konci mrzimorského stolu. Minul Scorpiuse a zastavil se až před Gasem a Cormacem.

Zatímco na něj Gas tiše, mazlivě mluvil a prohlížel ho, jestli si neublížil, Cormacovi stačil jediný pohled na titulky, zakuckal se a vyprskl doušek přes stůl. Summer Sutherlandovou s dokonale vykartáčovanými plavými loknami, která si myslela, že je v bezpečí dostatečně daleko od Albuse, zasáhla sprška šťávy. Vstala, aby si odsedla a zamračila se na omlouvajícího se Cormaca. Iris Ivyová, její malá myší kamarádka, se usmála sama pro sebe, než ji Summer zatahala za paži, aby jí „šla pomoci“.

Cormac posunul noviny k nejbližší osobě, jíž byla Rose. Už se naučil, stejně jako ostatní Mrzimoři, nepřibližovat se k ní tak brzy ráno, nic tedy neříkal. Ani nemusel; stačil jí jediný pohled, aby zapištěla a postrčila tisk k Albusovi a Scorpiusovi.

Albus viděl vzkaz na obalu adresovaném Scorpiusovi. 

Drahý Scorpiusi,

minulý obtížný rok konečně nese ovoce. Doufám, že začínáš chápat mé důvody. Pak mi možná odpustíš to, co jsi musel snášet. 

S láskou 

otec

Pod titulkem byla kouzelnická fotografie Scorpiusova střemhlavého letu do okamžiku, kdy chytil zlatonku. Mohlo to být úhlem, ale Albusovi došlo, že si vlastně úplně neuvědomil, co Scorpius dokázal. Ten pád byl děsivý, téměř sebevražedný. 

Četl titulek:

V Bradavicích spadla z nebe nová hvězda

Od Nity Holoubkové

Tato reportérka téměř rok sledovala hrdinské činy nejmladšího Malfoye. Snažila jsem se dát kouzelnickému světu na vědomí, že v jejich středu vychází nová hvězda. Zmýlila jsem se. Ona spadla z nebe. Ukázala jsem tuto fotografii všem odborníkům na košťata a famfrpálovým fanouškům z řad zaměstnanců, a všichni mě ujistili, že to byl nejokázalejší smrti vzdorující manévr, jaký kdy viděli úspěšně provést na koštěti. Než jsem jim ten obrázek předložila, nebyli by věřili, že je možné vyrovnat tak střemhlavý pád. Je nutné podotknout, že Kulový blesk upevnil své místo jako nejlepší koště všech dob. Tvůrce Nebeského blesku to nepotěšilo. Mohla bych dodat, že tento mladý „Magor“ Scorpius Malfoy, třetí člen Potterovsko-Weasleyovsko-Malfoyovského spolku, s největší pravděpodobností skončí jako nejlepší chytač, který kdy nasedl na koště. Budeme sledovat toto „Neústupné trio“ z Mrzimoru, a uvidíme, zda bude pokračovat v pozvedání této nejzemitější koleje k výšinám, kterých nedosáhla od nešťastného Turnaje tří kouzelnických škol před více než dvaceti léty.

 

Scorpius zíral s otevřenou pusou. Užíval si své nově nalezené místo mezi bradavickými studenty. Stále si ještě nezvykl na skutečnost, že lidé přicházeli poblahopřát a promluvit si s ním, i když ještě před nedávnem na něj ostražitě zahlíželi. Nicméně se ocitl na přední stránce novin, které četla většina anglických kouzelníků.

Pro Albuse to byla stará vesta, něco, co se v jeho životě vyskytovalo tak dlouho, jak pamatoval. Svůj první rozhovor dal nechtěně v pobočce Kratochvilných kouzelnických kejklí na Příčné ulici, když mu bylo pět a nechápal, proč ten naprosto cizí člověk chce odpovědi na všechny ty podivné otázky. Když se jeho odpovědi druhý den objevily v Týdeníku čarodějek, poprvé si s tátou pohovořil o té nebezpečné záležitosti zvané tisk. Tohle si moc dobře zapamatoval. Teď jeho přítel viděl své jméno rozmáznuté v titulcích, a nevzal to dobře. 

Albus si náhle uvědomil, že v novinách jsou vložené ještě jedny.

Vytáhl je. Našel Gringottovy noviny. I v nich byl Scorpius.

 

Hrdina bradavického famfrpálového hřiště zbrzdil volný pád jako nikdo před ním

Scorpius Malfoy, letící na starobylém Kulovém blesku, tuto sobotu vyrovnal nejvelkolepější střemhlavý pád, jaký kdy mnozí odborníci viděli, což umožnilo prosté mrzimorské koleji vyhrát famfrpálový pohár poprvé za téměř tři desetiletí….

Dole článek obsahoval odstavec.

Další novinky u Malfoyů. Poté, co akcie Malfoyovy společnosti v minulých letech spadly na téměř bizarně nízkou úroveň, zaznamenaly letos oživení v důsledku získání Cadmusovy lékárny odvážným manévrem typu „všechno, nebo nic“, díky němuž se generální ředitel Draco Malfoy  opět stal obdivovaným mužem kouzelnického obchodního světa. Zdá se, že jméno Malfoy je zpátky téměř na vrcholu.

Scorpius četl ty zprávy a jeho tvář se stala chladnou a nečitelnou. Pak se náhle rozesmál, téměř hystericky. Rok bolesti, frustrace, smutku a osamělosti vybuchl ven v zalykavém sípavém smíchu. Zabořil hlavu do dlaní, aby jej ztlumil. Albus s Rose si vyměnili ustaraný pohled. Velká síň se poněkud ztišila, když „ten Malfoyův chlapec“ dostal hysterický záchvat.

Konečně se Scorpius ovládl. Otřel si slzy ze zrudlých tváří.

„Cítíš se lépe?“ zeptala se Rose opatrně.

„Ale ano, mnohem,“ řekl s opožděným uchechtnutím.

Albus se snažil přijít na to, co to má všechno znamenat, ale prostě to nedokázal pochopit. „Nevadilo by ti říct nám, co to má všechno znamenat, nebo ti mám uvařit uklidňující lektvar? Víš, že to umím.“

„Ne, to nebude nutné,“ odpověděl Scorpius a zalapal po dechu. „Nejsem si jistý, že to dokážu vysvětlit, mohla by to možná být jen malfoyovská věc.“

Rosiny tváře zrudly. „Pobav nás,“ zasyčela.

Scorpius si očividně nevšímal nebezpečného tónu v jejím hlase. „Všechno mi to zapadlo na správné místo, nic víc v tom není. Opravdu jsem neměl čas nad tím přemýšlet se všemi těmi událostmi kolem, s profesorem Pharrelem, utkáními a tak. Pak se to všechno naprosto vyjasnilo,“ odpověděl vesele. Zdálo se, že v jejich tvářích hledá nějaký náznak, že chápou, k čemu směřuje.

Nepřítomně na něj hleděli.

„To všechno bylo součástí většího plánu! Všechno! Všechno tohle je zatraceně skvělé! Konečně jsem pochopil, co to znamená být Malfoy a jsem rád, že jím jsem!“ dokončil šťastně.

Albusovi se najednou rozbřesklo. „Když jsi vykřikoval tu tirádu a objal svého dědečka, tak jsi ve skutečnosti neplakal?“

Scorpius se usmál v odpověď.

Rose se zdála být v šoku, pak si její brilantní mysl utvořila logické závěry. „Ty jsi svým dědečkem manipuloval ještě předtím, než jsi věděl, co se vlastně děje. Možná, že jsi Zmijozel.“

Scorpius neústupně zavrtěl hlavou. „Udělal jsem to, protože jsem byl věrný své koleji a svým přátelům; možná jsem používal malfoyovské metody, ale z mrzimorských důvodů.“

Albus pochopil „Takže ty jsi první mrzimorský Malfoy.“ Obrátil se k Rose. „S touhle kolejí to opravdu začíná jít z kopce.“

Rose viděla, kam Albus míří, a hrála svou roli. „No, jestli si někdo myslí, že příští Pán zla nemůže být z Mrzimoru, teď to má. A co takhle se stát Malíčkovým přisluhovačem?“

Albus se zatvářil zamyšleně. „Já nevím,“ vychytrale mrkl, „budu mít plně hrazenou lékařskou a zubní péči? Nemůžu být ďábelský s jizvičkami po neštovicích a zkaženými zuby, to bych byl špááátný Smrtijed.“

Scorpius se k němu naklonil: „To je v pořádku, v každém případě budeš nahraditelný, jak se uvádí v oficiální příručce Pán zla pro nechápavé.“ A všichni tři se rozesmáli. James s Fredem na ně udiveně vrhali podivné pohledy. To je rozesmálo ještě víc.

Zbytek týdne si opakovali a učili se na závěrečné zkoušky. K všeobecnému překvapení, možná povzbuzenému famfrpálovým vítězstvím, se mrzimorské přesýpací hodiny s topasy zasekly na stejné úrovni jako nebelvírské rubíny. Tyto dvě koleje opravdu začaly soupeřit. Allen Baldwin a Callum Weigand, dva největší nebelvírští trapiči, byli podivně mlčenliví, ale Albus na ně stejně hleděl s podezřením. Všiml si, že Rick Cresswell, jejich Nebelvírem posedlý Mrzimor, se začal lepit na ty dva a opustil Thora Boota a Michaela Nedveda, své obvyklé kamarády. Michael a Thor ho opovržlivě přehlíželi.

Albus slyšel hodně pověstí o suplujícím profesoru obrany. Ti, kdo už měli hodinu, o něm ostatním odmítli cokoli prozradit, mělo to být překvapení. James byl obzvlášť vyhýbavý. Když se ho Albus ptal, jen na něj mrkl a odešel.

Když dorazili do třídy obrany, učitel ještě chyběl. Všichni se shodli, že už se všechno brzy dozvědí, a víceméně klidně si posedali do lavic. Najednou se rozlétly dveře kabinetu a vstoupil…

Albusův táta.

„Dobrý den, třído, jmenuji se Harry Potter,“ pronesl klidně. Do ticha, v němž byl slyšet jen jeho hlas, zaznělo Gasovo zapištění a potom mohutné žuchnutí, když dopadl na zem.

Absolvovali velmi neskutečnou hodinu, většina studentů se ještě nikdy předtím nesetkala se slavnou osobností, rozhodně ne takto významnou. Brzy bylo jasné všem kromě Rose a Scorpiuse, kteří to už věděli, že Harry Potter je obyčejný chlapík jako každý druhý, jenom milejší než většina ostatních. Gasovi se dokonce povedlo potřást svému idolu rukou, aniž by ztratil vědomí, i když se cítil trochu mdle. Albusův táta se posadil na katedru a ptal se na výuku, její obsah a metody, používané Pharrelem. Prohlížel si kapitoly v knize, když různí studenti odříkávali, co se naučili. Byl vlídný, vtipný a zábavný. Albus párkrát zrozpačitěl, když otec zmiňoval různé věci. Znovu si uvědomil, jak skvělého má tátu. Zvlášť když ten oznámil, že z obrany nebudou závěrečné testy. Studenti zajásali, jen Rose se Scorpiusem vyhlíželi truchlivě.

Po konci hodiny se Albus zdržel, zatímco Scorpius a Rose odcházeli s ostatními.

„Skvělá hodina, tati. Zůstaneš tu natrvalo?“

Táta se usmál, až se mu v koutcích očí udělaly vrásky. „Ne, mám příliš mnoho povinností. Tvá mamka by byla ráda, ale zatím nemám nikoho, kdo by mě nahradil. Vzal jsem si pár týdnů volna, abych zjistil, jak to v Bradavicích vypadá s výukou obrany.“ Zkoumavě se na Albuse zadíval. „Rád bych znal tvůj názor, synu.“ Albus dychtivě přikývl. Zdálo se, že otec přemýšlí nad formulací otázky, než promluvil: „Jaký byl podle tvého mínění rozdíl mezi Atticusem Pharrelem, se kterým jsi bojoval, a Pharrelem, který vás učil?“

Tohle Albuse překvapilo. Byla to nejzávažnější otázka, kterou mu kdo kdy položil. „J-já si nejsem jistý,“ zakoktal se. Táta se zasmál, a pošimral Albuse na břiše, kde byl lechtivý. Albus se chichotal a plácl ho přes ruku. „Co ti říká tvůj pupík?“ ptal se vlídně táta. Albus si najednou uvědomil, že ho otec opravdu žádá o radu.

„Nejsem si jistý, co chceš slyšet, tati. Vím jen to, že měl v kanceláři plno pohárů pro vítěze, a pak přišel do třídy a byl to nejnudnější a nejsuchopárnější učitel, jakého jsme kdy měli. Nikdy neodbočil od tématu, nikdy neřekl navíc nic, co by nebylo v knize. Má jediná účast v soubojnickém klubu byla nejlepší ze všeho, učil všechny technice souboje, jako by tohle bylo hlavní, ne práce v hodině.“

Albusův táta to tiše vstřebával. „A co v arboretu?“ zeptal se.

Albus potlačil zachvění. „Byl velmi nebezpečný, tati. Jistým způsobem mi připomínal Dinky.  Stejný zářivý, vášnivý, šílený pohled v očích, ale nebyl v první řadě agresivní. To u golema bylo naopak. Byl velmi násilnický, a myslím, že byl ovládán. Nesnažil se mě zabít, dokud Pharrel nepadl.“

Harry přikývl, jako by věděl, co se Albus snaží říci, a co zcela nechápal. „Přijdeš pozdě. Běž. V noci na hradě nezůstanu, nepotřebujeme větší rozruch, než musí být. Uvidíme se na příští hodině obrany.“

Albus, Rose a Scorpius museli odpovídat na všemožné otázky o arboretu a o tom, co se tam stalo. Zdálo se, že chodbami koluje nepříjemné množství informací, a ne všechny byly pravdivé.

Viktorie s Dominique Albuse odchytily a eskortovaly do nebelvírské společenské místnosti na improvizovanou schůzku s bratranci, sestřenicemi a podivně klidným bratrem. Když skončil, všechny oči se obrátily k Jamesovi, který vyhlížel jedním z mnoha oken. Nakonec se otočil k bratrovi.

„Takže jsi to ty,“ řekl záhadně.

„Jaký ty?“ odsekl Albus.

James jen pokrčil rameny a odvrátil se zpět k oknu. Albus si ještě chvíli popovídal s příbuznými, než odešel.

Přišly závěrečné zkoušky a Albus se snažil udržet vědomosti v hlavě, ale nebyl ani Rose, ani Scorpius. Rose se soustředěně a zuřivě učila, s vlasy ještě huňatějšími a rozevlátějšími, jak se pročítala horou poznámek a zápisů. Zdálo se, že Scorpius si dělá mnohem menší starosti, stran toho byl podivně bezstarostný a nezdálo se, že by se obával. Albus se tak zažral do učení, že několikrát zabloudil na cestě k hlavnímu schodišti a v den zkoušek ho tam museli dovést za ruku.

Nakonec se mu povedlo zvládnout všechny předměty, získal vynikající v lektvarech, přeměňování a astronomii. Rose dostala vynikající ze všeho kromě kouzelných formulí, kde byla hodnocena nad očekávání a to ji velice rozrušilo. „Tak přece jenom mám mozek po tátovi!“ bědovala. Scorpius, který snadno prošel s hodnocením vynikající ze všech předmětů, byl natolik soucitný, že svoji radost neprojevoval v Rosině přítomnosti.

Nastalo závěrečné počítání bodů. Mrzimor získal kolejní pohár. Všichni Jezevci ohromením strnuli. Nedokázali reagovat. Jejich nadšení ale mělo krátký život. V den slavnostního zakončení školního roku něco způsobilo, že ubyly topasy a na vrcholu stanul Nebelvír.

Zpráva o tom, co způsobilo tento stav, vyvolala v Mrzimoru rozhořčené výkřiky. Ukázalo se, že příčinou je Rick Cresswell.

Profesor Hemophilias ho přistihl při podvádění, jak opisuje z práce Allena Baldwina. Všichni zachmuřeně seděli u oběda, když do Velké síně vešel Rick. Sklesle si sedl na konec stolu, nikomu se nepodíval do očí. Albus slyšel smích od nebelvírského stolu a viděl, jak sebou Rick trhl. Všechno mu docvaklo.

Vstal, přešel k Rickovi a sedl si vedle něj.

„Proč?“ zeptal se.

Rick letmo zvedl oči; a zdálo se, že v něm vzplál hněv, který v něm vždycky doutnal.

„Proč jsi zradil Mrzimor?“ dožadoval se Albus odpovědi.

Rick vzhlédl, oči podlité krví a oteklé pláčem. „Protože jsem hloupý, naivní Mrzimor. Proto. Aspoň tak mi to pak řekli Allen s Callumem. Jen jsem chtěl být Nebelvír,“ řekl nešťastně, „a teď mě nechce nikdo.“

Albus vzhlédl, jeho vzteklý pohled našel Allena a Colluma; v jejich tvářích byla jasně patrná samolibost. Rozhlédl se kolem jejich stolu a viděl Michaela Nedveda, zuřivě zíral jako rozhněvaný medvěd. Tor Boot se na oba chlapce mračil jako jeho jmenovec. Berry Thorn a Destiny Segreti, jak si Albus myslel, že se jmenují dva vysocí atleti, se od nich záměrně odvraceli. 

Albus sklouzl pohledem ke svým spolubydlícím, a doufal, že na jejich tvářích uvidí naději, ale všechno bylo pryč. Co se stalo, stalo se. Nebelvír vyhrál kolejní pohár, ale to vítězství si nevychutnají. Ne, pokud s tím Albus dokáže něco udělat.

Vstal a vydal se hledat svého bratra. Rose se Scorpiusem, kteří sledovali předchozí rozhovor, vyrazili v jeho stopách.

Nemusel chodit daleko. Fred s Jamesem scházeli ze schodiště. Albus se postavil čelem k Jamesovi: „Tak tohle je teď Nebelvír? Vyhráváte podvodem?“

„Co to žvaníš, Albusi? Byl to jeden z vašich prvňáků, kdo ztratil body, aspoň tak jsem to slyšel,“ prohlásil James a praštil s ním o zeď. Albus si neuvědomil, co dělá, dokud o několik okamžiků později neležel na Jamesovi a ze všech sil do něj netloukl. James se nebránil, ale pak si uvědomil, kdo ho tiskne k zemi, a léta zdokonalovaným pohybem se na mladšího bratra převalil a přitlačil mu ruce. Albus čekal, až začne hrozící výprask, když Fred Jamese odtáhl a přidržoval jej.

„Co je to s tebou, ty raple? Ztratils v tomhle roce jen tu jednu jedinou věc a ty se s tím nedokážeš vyrovnat, sobecký spratku?“

„Neztratil, Jamesi, to Mrzimor ji ztratil, protože jste podváděli!“ odsekl Albus, když se zvedal z podlahy.

Fred popadl Jamese a celou svou vahou jej odhodil zpět. Velký statný kluk natáhl ruku, aby od sebe bratry oddělil. „Počkej, Jamesi!“ vykřikl. Zvedl hlas tak zřídkakdy, že to Jamese zarazilo a přestal se bránit. I když na Albuse hleděl stále krvežíznivě.

Jakmile si Fred byl jistý, že se James na bratra nevrhne, řekl: „Co se stalo?“

Albus vyklopil podrobnosti. Jeho vztek se vytratil, když uviděl, jak znechuceně se James s Fredem tváří.

„Nemůžu uvěřit, že dva Nebelvíři by byli schopní něčeho takového,“ řekl James, když v šoku dosedl na schody. Fred hrobově dodal: „Jsi si jistý?“

„Nedělali z toho žádné tajemství,“ prohlásil Scorpius. „Už dřív jsem je slyšel, jak se tím vychloubají.“

James s Fredem si vyměnili pohledy. „Zpochybnili nebelvírskou čest. Myslím, že musíme zajistit, aby se to už nikdy nestalo,“ řekl Fred s hněvem v hlase.

James přikývl. „Myslím, že je čas na malou weasleyovskou odplatu.“

Fred s vychytralým úsměvem přikývl: „Souhlasím. Co máš na mysli?“

James se na okamžik zamyslel: „Budeme potřebovat nějakého Nebelvíra z prvního ročníku.“

„Máte dva,“ ozval se za nimi příjemný tenor. Obrátili se a spatřili Thora a Michaela s pokořeným Rickem v závěsu.

„Co chcete, abychom udělali?“ řekl Michael.

James přistoupil k bratrovi a položil mu ruku na rameno. „Jestli tě porazím, Albusi, udělám to poctivě. Na to se můžeš spolehnout. Já s Fredem zařídíme, aby se tohle už nikdy nestalo. Ty a tví přátelé potřebujete to, čemu se říká věrohodné alibi, takže jděte a ať vás vidí při jídle.“

Oči obou bratrů se setkaly. James se domýšlivě usmál a Albus přitom pro jednou necítil hněv. Přikývl a s kamarády odešel obědvat.

Nastala závěrečná hostina a Velkou síň nezdobila žlutá a černá, nýbrž rudá a zlatá. Albus se rozhlížel po Callumovi a Allenovi, ale neviděl je sklízet plody své špinavé práce. Fred s Jamesem seděli s Michaelem a Thorem a vyhlíželi zasmušile. Zdálo se, že nikdo z Nebelvíru není ve slavnostní náladě. Na pódiu bylo hodně ponurých tváří, ale žádná nedosahovala zarputilosti strýčka Nevilla.

Ředitel Pastorek povstal a zvedl ruce gestem vyzývajícím ke klidu.

„Než pronesu svou závěrečnou řeč, musím něco oznámit jménem madame Pomfreyové. Každý, kdo bude přistižen, jak přidává dýmějové hlízy do kostky mýdla a podstrkuje je jiným, bude přísně potrestán. Ona teď nemůže slavit s ostatními, protože musí nechat dvěma studentům narůst novou kůži.“

Rose se Scorpiusem si vyměnili pohledy, které Albusovi řekly vše, co potřeboval vědět o dýmějových hlízách. Podíval se k nebelvírskému stolu a viděl lstivý úsměv na bratrových rtech. Pohlédl k pódiu právě včas, aby zachytil konspirativní mrknutí Jamesovi a Fredovi. Pak vážně přikývl Kingsleymu, zatímco ten započal svou řeč.

„V letošním roce jsme byli svědky něčeho úžasného. Viděli jsme, jak se jedna z kolejí povznáší na místo mezi sobě rovnými. Ztratili jsme druha, který podlehl své temné povaze. My ostatní jsme to bezpečně překonali. Máme zde však ještě jednu věc, kterou musíme vykonat.“

Podíval se po ostatních u učitelského stolu, všichni přikývli. „Vzhledem k tomu, že došlo k manipulacím při famfrpálu, nemohli jsme udělit body příslušné koleji.“ Ukázal na Mrzimor. „Tak jsme se s profesory přišli na nápad, že oceníme body kolej, která se nejvíc změnila k lepšímu. V letošním roce chceme udělit body za úspěchy ve studiu.“

Havraspárští poposedli na kraj svých židlí, jejich kolej oživla v naději na pohár. Dychtivě na sebe pohlíželi, s výjimkou Liama Donovana, který stoicky studoval odraz svící v pozlaceném stříbře svého talíře.

Pastorek pokračoval.  „Jedinou možností, jak to udělat spravedlivě, bylo sebrat data o zlepšení studentů oproti minulému roku a vytvořit z nich průměr. K výsledku jsme nedošli sčítáním.“ Havraspáři povadli. „To taktéž vylučuje studenty prvního ročníku, neboť jejich výsledky nemáme s čím porovnat.“

Albus pocítil zklamání. Viděl, že Rose a Scorpius jsou na tom stejně. Podíval se na tu bandu, ubohou sbírku Mrzimorů, a povzdechl si.

Pastorek zalétl pohledem k profesoru Longbottomovi a pokývl mu.

Strýc Neville povstal, rozvinul pergamen a začal číst. „Jedna kolej dosáhla zlepšení skoro u každého studenta průměrně o třináct procent. Druhá nejlepší o šest procent. První koleji přidělujeme padesát bodů, které obvykle dostával vítěz famfrpálového poháru.“

Vzhlédl a zářivě se usmál: „Gratuluji, Mrzimore.“

Celý profesorský stůl povstal jako jeden muž a zamával hůlkami, výzdoba se změnila na žlutočernou. Z praporců na studenty cenil zuby mrzimorský jezevec. Někdo vstal a začal tleskat. Albus se obrátil a ke svému překvapení viděl, že to byl James. To už se zvedli i všichni jeho příbuzní a připojili se k potlesku. Brzy aplaudoval celý sál, kromě několika Mrzimorů, kteří seděli v naprostém šoku. Mezi nimi i Roderick Yates, jemuž stékaly po tvářích slzy. Zmijozelští se mračili, ale zdvořile tleskali; s největší pravděpodobností šťastní, že nevyhrál Nebelvír.

Alusovy a Jamesovy oči se setkaly. „Příští rok,“ naznačil ústy James.

„Zkus to,“ oplatil mu Albus s úsměvem.

 

Myšlenka pro tento den: Vím, že někteří z vás očekávají vřelé a něžné chvíle mezi Albusem a Jamesem. Někteří očekávají, že James se úplně obrátí a stane se z něj ten největší Albusův ochránce, na něhož se bude moci stoprocentně spolehnout. Faktem je, že bratrské vztahy jsou jedněmi z nejsložitějších na světě. Bratr je nejen ochránce, ale i trapič; nejen spoluhráč, i největší soupeř. On je měřítko a následováníhodný vzor. James a Albus to mají obzvlášť složité, protože se na ně nahrnulo tolik očekávání. Albus svého bratra miluje a dokáže pro něj hodně udělat, totéž James, ale je stejně pravděpodobné, že by se vzájemně pozabíjeli. Je to s nimi jako s většinou bratrů… chvíli se perou, chvíli mají rádi. Příležitostně k sobě mohou být laskaví a milí, ale rozhodně to nebude natrvalo.

Bart


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: zuzana44 - 27.10. 2018
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Lucy1 - 08.08. 2019
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

AK. Poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: zuzule - 05.11. 2019
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

Re: 28. Odhalení (Hodnotenie: 1)
Od: sisi - 02.12. 2020
(O užívateľovi | Poslať súkromú správu)
Děkuji za tuto povídku a za její překlad. Taky nemám moc ráda, ale to už jsem psala několikrát, ten hloupý sport na košťatech. Jistě nejsem sama, komu připadá nebezpečný a kolejní rovnováhu rozvracející. Tudíž nepomáhá k soudržnosti, přes všechny výzvy a prosby Moudrého klobouku, je to věc, která spíš škodí, než aby vyvažovala. Možná prospívá k uvolnění hormonálních hladin dospívajících studentů a nejlépe je to poznat podle toho, kdo právě sedí u komentátorského pultíku. Victorie a její pilníček na nehty vědí své. Profesor Flint zasahuje velmi často do komentářů, které se rozcházejí s událostmi na hřišti, někdy až markantně. Ale tyto okamžiky se snad překládají i píší lépe, než střemhlavé pády, různé finty hráčů a konečné skóre.
Albus Potter v Mrzimoru udělal něco jako díru do světa. Rodinu překvapil, kolej zachránil a osvobodil Bradavice od Temného Spáče.
Děkuji

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 28. Odhalení Od: Zuza10 - 13.04. 2016
Souhlasím s dovětkem pod kapitolou. Mám syny kteří jsou si blízcí věkem. Vzah mezi nimi definuje prohlášení: "Tak to ne! Svého bráchu budu mlátit jen na sám!"

Re: 28. Odhalení Od: maria - 21.10. 2015
dakujem

Re: 28. Odhalení Od: JSark - 15.10. 2015
Takže neústupné trio? :) Díky za preklad, aj keď je škoda, že už končíme, trio by určite bolo schopné zamotať sa do ďalších nebezpečných situácii, aby teda dostáli povesti svojich rodičov. :D
Re: 28. Odhalení Od: denice - 19.10. 2015
Neústupné - a docela to sedí :-) Autor na ně ještě leccos nachystal, bohužel ztratil dech snad v polovině druhého dílu...
Děkuji-

Re: 28. Odhalení Od: Neprihlásený - 11.10. 2015
Děkuji za příspěvek a těším se na další díl.
Re: 28. Odhalení Od: denice - 12.10. 2015
Já děkuji :-)

Re: 28. Odhalení Od: Liz - 09.10. 2015
Moc pěkné, tak má Nebelvír vypadat.
Re: 28. Odhalení Od: denice - 12.10. 2015
Nebelvír nezklamal, to se jim musí nechat.
Děkuji.

Re: 28. Odhalení Od: Zuzana - 09.10. 2015
Vydýchla som si, keď si Scorpius vybral mrzimor, fakt som sa bála, že ho Lucius zastrašil. Ten zlomený Blesk ma mrzí. Mám k veciam pevné citové vzťahy, vždy ma trápi, keď niektorá doslúži, ale hlavne, že sa Harry nehnevá a Blesk pomohol k výhre. Malfoyovci zase zbohatli, Scorpius je obľúbený a všetko sa zdá na dobrej ceste. Snáď sa už nič nepokazí:) Ďakujem za skvelý preklad.
Re: 28. Odhalení Od: denice - 12.10. 2015
Scorpius je liška podšitá, s Luciusem si poradil jedna radost! Blesku je škoda, ale každá věc jednou doslouží, a jeho konec byl slavný a vejde do famfrpálových legend :-) Harry to vyřešil opravdu noblesně.
Děkuji, Zuzano!

Re: 28. Odhalení Od: marci - 09.10. 2015
Také nemám ráda tohle udílení bodů na poslední chvíli, když už se nedá nic dělat, ale vem to nešť. Byl to moc hezký závěr a Rowlingové duchu :) A moc se mi líbily "malfoyovské metody z mrzimoských důvodů" :) A Harry - ten se autorovi opravdu povedl a rozbor bratrské lásky na konci byl také všeříkající :)
Díky, denice. ještě jedna kapitola?
Re: 28. Odhalení Od: denice - 12.10. 2015
K Bartimusově cti je třeba říct, že se snažil Nebelvíru ublížit co nejmíň a moc si s nimi nevyřizovat účty ;-).
Souhlasím s tebou, Harry se takhle jako skvělá otcovská postava vyloupne málokdy, i když na Jamese by občas mohl odepnout pásek...
Zbývá poslední kapitola, snad tě taky potěší.
Děkuji!

Re: 28. Odhalení Od: Lupina - 09.10. 2015
Tak a máme konec školního roku. Při scéně, kdy byly body až při hostině přidány Mrzimoru, jsem si nemohla nevzpomenout na Harryho první ročník. A teď mi bylo líto Nebelvírů, jakkoliv fandím Mrzimoru (jo, tam bych zapadla). Ale moc se mi líbil závěr mezi Potterovic bratry. Zdravá bratrská rivalita není na škodu, ale když se hoši shodnou, krása. :-) No, pomalu se nám to chýlí ke konci. Bude mi líto, že povídka skončí. Třeba autor časem dopíše pokračování. To bych byla moc ráda. Děkuji moc za opět krásné chvíle při čtení, denice :-)
Re: 28. Odhalení Od: denice - 09.10. 2015
Stejně jako Rowlingová Barty prostě musel někomu ublížit, když chtěl mít velké finále. Ale Nebelvíři si to taky užili a James se rozhodně projevil z lepší stránky, že? Taky má jakýsi smutnoradostný pocit z konce, ale možná přijde něco dalšího ;-) Jimmi psala, že se zeptá Barta, jestli by nedopsal pokračování.
Já moc děkuji za všechno!

Re: 28. Odhalení Od: Gift - 09.10. 2015
Tak to bylo finale ve stylu Rowling. Chvili jsem se nad tim mracila, ale pak sem se musela okriknout. Ve svych 11-15 letech bych z toho byla nadsena. A je dobre si to "dite v nas" nekdy pripomenout :-).
Byla to opravdu velmi hezka a predevsim promyslena kapitola. Navic tvuj preklad z ni vykouzlil prijemne pohlazeni po dusi. Prestoze jsem se s komentari opet tak nejak zasekla... obrovske diky za tve pravidelne a predevsim prekrasne preklady. Cte se to jedna radost ;-).
Re: 28. Odhalení Od: denice - 09.10. 2015
Ano, dítě v nás si tu přišlo na své :-)
Moc děkuji za komentář, Gift!

Re: 28. Odhalení Od: luisakralickova - 08.10. 2015
Tak Malfoyovic hvězda padá vzhůru a Neústupné trio sekunduje, prima. Bratři Potterovic zakopli válečné sekery pod gauč a Mrzimor vítězí, jsem spokojena:D Díky za překlad a jsem zvědavá, co ještě přijde.
Re: 28. Odhalení Od: denice - 08.10. 2015
Zase jsi celou kapitolu krásně shrnula :-) Už nám zbývá poslední, doufám, že ani ta tě nezklame!
Děkuji.

Prehľad článkov k tejto téme:

Bartimus Crotchety: ( denice )15.10. 201529. Něco končí, něco začíná - ZÁVĚR
Bartimus Crotchety: ( denice )08.10. 201528. Odhalení
Bartimus Crotchety: ( denice )01.10. 201527. Nenahraditelné
Bartimus Crotchety: ( denice )24.09. 201526. Malfoyovský faktor
Bartimus Crotchety: ( denice )17.09. 201525. Incendio!
Bartimus Crotchety: ( denice )10.09. 201524. Stín pochybností
Bartimus Crotchety: ( denice )03.09. 201523. Svět se změnil
Bartimus Crotchety: ( denice )27.08. 201522. Vánoční příběh
Bartimus Crotchety: ( denice )20.08. 201521. Lítost a přemítání
Bartimus Crotchety: ( denice )13.08. 201520. Poslední kapka a první trest
Bartimus Crotchety: ( denice )06.08. 201519: Podivnější a podivnější
Bartimus Crotchety: ( denice )30.07. 201518. Trojitá nit
Bartimus Crotchety: ( denice )23.07. 201517. Doutnající řevnivost
Bartimus Crotchety: ( denice )16.07. 201516. Jezevec a had
Bartimus Crotchety: ( denice )09.07. 201515. Souboj dřív, než se nadějete
Bartimus Crotchety: ( denice )02.07. 201514. Famfrpálové zkoušky a jiné tragédie
Bartimus Crotchety: ( denice )25.06. 201513. Nabytá perspektiva
Bartimus Crotchety: ( denice )18.06. 2015 12. Z vlastní volby
Bartimus Crotchety: ( denice )11.06. 201511. Létat jako draci ve tvých stopách
Bartimus Crotchety: ( denice )04.06. 201510. Upíři, růže a práce s hůlkou… Merline!
Bartimus Crotchety: ( denice )28.05. 20159. Konec velmi dlouhého dne!
Bartimus Crotchety: ( denice )21.05. 20158. Mal-formace
Bartimus Crotchety: ( denice )14.05. 20157. Mýty a omluvy
Bartimus Crotchety: ( denice )07.05. 20156. Něco se přihodilo na cestě k normálnosti
Bartimus Crotchety: ( denice )30.04. 20155. Větší očekávání
Bartimus Crotchety: ( denice )23.04. 20154. O jezevcích a košťatech
Bartimus Crotchety: ( denice )16.04. 20153. Potíže se zařazováním
Bartimus Crotchety: ( denice )09.04. 20152. Čluny, bratři a další rozhodnutí
( denice )02.04. 2015Kapitola 1: Zaškatulkovaní
. Úvod k poviedkam: ( denice )20.02. 2015Úvod k poviedke