Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Albus Potter a Rok jezevce

26. Malfoyovský faktor

Albus Potter a Rok jezevce
Vložené: Lupina - 24.09. 2015 Téma: Albus Potter a Rok jezevce
denice nám napísal:

Albus Potter and the Year of the Badger

Albus Potter a Rok jezevce


Originálhttps://www.fanfiction.net/s/4256837/26/Albus-Potter-And-the-Year-of-The-Badger

 

AutorBartimusCrotchety

Překlad: denice

Beta: Jimmi a Lupina

Banner: Inverarity

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

 

26. Malfoyovský faktor

 

Poznámka autora: Tato kapitola odpovídá na HODNĚ zbývajících otázek. Myslím, že je jednou z mých nejlepších. Doufám, že se na tom všichni shodneme.

Neváhejte mi to napsat, prosííím!

 

Albus se Scorpiusem netrpělivě čekali před ředitelnou, kde se projednával Albusův příběh.

Už uplynuly dvě hodiny od chvíle, kdy strýček Neville zachránil Albuse a odletaxoval stále bezvědomého temného kouzelníka z Pastorkovy kanceláře. Krátce poté, co Albusův táta strčil Pharrela do cely zabezpečené protipřemísťovacím kouzlem v bystrozorském úřadu, a poté, co Neville Longbottom podal svědectví, pustil Liama Donovana zpět do Bradavic se svou nejupřímnější omluvou. Albus si nebyl jistý, jestli bledého chlapce správně přečetl, ale byl si téměř jistý, že Liam vypadá zklamaně, že byl zproštěn viny.

Scorpius už v polovici přišel z ošetřovny a dodal některé detaily, které Albus neznal. Jeho ruka nebyla zlomená, ale jen naprasklá; od madame Pomfreyové to chtělo jen mávnutí hůlkou, aby byla paže jako nová. Také se ukázalo, že s Rose to není tak zlé, jak se obávali, ochránily ji knihy, které se vysypaly z police, do níž narazila. Albusovi ta ironie neunikla. Ležela dole na ošetřovně, byla při vědomí a už se dohadovala s rodiči, jak dlouho by tam měla zůstat.

Albusova maminka dorazila s tetou Hermionou a strýčkem Ronem, a trvala na tom, že bude při tom, když Albus podá svoji zprávu. Albus vyprávěl rodičům, Pastorkovi a unaveně vyhlížejícímu strýčku Nevillovi všechno, co se přihodilo tuto zimu, a snažil se nevšímat si pohledu typu později-si-o-tom-promluvíme, kterým maminka probodávala tatínka. Táta mohl být vedoucím bystrozorů, zachráncem kouzelnického světa a jedním z nejvlivnějších lidí v magickém společenství, ale byl také manželem Weasleyové, a jako takový se musel zodpovídat vyšší autoritě. Albus ho viděl víc a víc se scvrkávat pod jejím zuřivým pohledem, když přišla řeč na neviditelný plášť a Moodyho deníky, a také na to, jak se stal jejich majitelem.

Nicméně poté, co domluvil, ho táta požádal, ať i se Scorpiusem chvíli počká venku. Albus byl nervózní, zatímco Scorpius se opřel o pilíř a vyhlížel znuděně. Najednou si Albus vzpomněl na drobnost, kterou si přinesl do Bradavic. Hledal po kapsách něco, co si do nich uložil, když předtím tak šíleně uháněl pro plášť. Všiml si, že starobylá mince zmizela, pak našel to, co hledal, a vytáhl dva malé dužnaté předměty, které vypadaly jako uši spojené pomocí roztažitelné šňůry. Scorpius zvědavě sledoval, jak umísťuje jeden konec na dveře, kde držel pomocí lepícího kouzla, a druhý si přikládá k uchu.

„Co to děláš?“ ozval se za nimi hlas přicházející z pohybujícího se kamenného schodiště. Albus sebou trhl a provinile se ohlédl, aby uviděl Rosiny husté kaštanové vlasy. Vypadala trochu unaveně s velkou modřinou na pravé tváři a s rukou na pásce.

„Co ty tu děláš?“ odsekl Albus. Pokrčila rameny. „Máma s tátou se pořád ještě na chodbě dohadují, po kom mám sklony k hrdinství, a madame Pomfreyová jim soudcuje, tak jsem se propašovala ven.“

Albus si odfrkl a vrátil se ke své snaze proniknout mohutnými dveřmi.  Snapeův hlas byl slyšet před všemi těmi měsíci, kdy poprvé navštívil ředitelskou kancelář, ale jeho rodiče s Pastorkem teď mluvili potichu a Albus jim nerozuměl.

Rose k němu přistoupila. „To jsou ultradlouhé uši? Nikdy je nedostaneš skrz tuhle škvíru pode dveřmi!“ Albus se na ni trpělivě podíval, než se opět sklonil ke svému úkolu. „Tohle je Dinkyho výrobek model uší 5.0. Znáš ho; vždycky jde do extrému. Jsou příliš silné pro hlasitý přímý odposlech, ale fungují i skrz pevnou zeď. George mi je dal, takže jsem mohl vyslechnout, jak se James s Fredem na mě domlouvají, když byl na návštěvě. Je to jediný způsob, jak se klidně vyspat, když jsou oba na Grimmauldově náměstí.“

Chvíli sledovala, jak se marně snažil najít vhodné místo. „Nech to na mně,“ dožadovala se. Albus se odsunul, aby měla prostor.

Scorpius vypadal pobaveně. „Dostanu se do potíží, když se motám kolem vás.“

Albus se uchechtl: „Bojíš se o svou pověst?“

Scorpius pokrčil rameny: „Já tady mám být potomek temných kouzelníků, a vy víte o porušování pravidel víc než já!“

Rose po něm hodila jedovatým pohledem: „Neurážej se a pojď blíž, ať taky slyšíš.“

Lepící kouzlo drželo naslouchadlo na slabém místě, které objevila. Držela přijímač mezi nimi a hlasy byly slyšet zcela jasně. Ušklíbla se na Albuse a on na ni vyplázl jazyk. Scorpius se odrazil od zdi a přiblížil se. Mlčky naslouchali.

„Zkusme si to tedy shrnout,“ poznal Albus maminčin hlas, „můj jedenáctiletý synek, má neteř a jejich kamarád sami zadrželi golema a temného kouzelníka?“

„Zdá se, že váš syn zdědil neschopnost svého otce zdržovat se v blízkosti temného kouzelníka, aniž by hrozil konflikt mezi nimi,“ ozval se Brumbálův hlas se smíchem.

„Au!“ to byl otcův hlas vzápětí po silném plesknutí, „za co to bylo?“

„Ty víš!“ zasyčela mamka.

Pastorek přerušil otcův zasloužený trest tím, že si odkašlal. „Na té věci mě nejvíc fascinuje, jak váš syn instinktivně našel slabé místo Atticuse Pharrela. Atticus, přes všechny jeho schopnosti, není bitevní kouzelník, byl vycvičen udeřit jako první, ne předjímat první krok.“

Rose a Scorpius pohlédli na Albuse. Pokrčil rameny, jako by nevěděl, o čem profesor mluví. Byl si jistý, že mu zrudly tváře.

„Teď musíme projednat Atticusovo přiznání při výslechu,“ pokračoval Pastorek, „protože pokud zasáhl do zařazování, je tady něco, co musíme udělat před zápasem, který začíná ve dvě hodiny.“

Albus s Rose po sobě střelili pohledy, Scorpius zůstával zcela bez emocí.

„Co je to?“ zeptal se Albusův táta opatrně.

Pastorek si povzdechl. „Obávám se, že budu muset Luciusi Malfoyovi splnit jeho největší přání. Po události v roce 1942 máme precedens, který stanoví, že v případě, že bylo do zařazování neoprávněně zasahováno, studenti, jichž se to týká, mají možnost zvolit si sami novou kolej.“

Rose zírala do prázdna, Albus v šoku dosedl na zem, Scorpius poodešel pár kroků a odvrátil se od nich.

***

O něco později Albusovi rodiče trpělivě i s ním čekali na ostatní. Vrátili se do ředitelny první. Před hodinou a půl se tři skupinky vydaly na prohlídku všech společenských místností.

Lucius Malfoy – dorazil v posledním možném okamžiku – byl ještě děsivější, než Albus očekával. Přicestoval do ředitelny letaxem, s královským gestem, oděný černě, s dlouhými stříbrnými vlasy. Jeho obličej byl stejně tak nestárnoucí, jak si Albus pamatoval ten Narcisin. Užívali zřejmě stejný lektvar proti stárnutí. Jeho pohrdavé ledově modré oči přelétly přes shromážděné, až se zastavily u stranou postávajícího Scorpiuse; dával najevo cit asi tak jako kamenný blok. Albus si všiml malého momentu něhy ve tváři staršího muže, než panovačně pohlédl Pastorkovi do tváře.

„Je to oficiální? Scorpius bude moci jít do koleje, kam patří?“

Pastorek vážně přikývl. „Ale jaká kolej to bude, to je jeho volba. Jste tu, abyste mu pomohl, ne rozhodl za něj.“

Lucius a Pastorek na sebe zírali, jako by si němě vyměňovali argumenty.

Konečně Lucius přikývl, uchopil svou hůl se stříbrnou hadí hlavou a postavil se po boku svého vnuka. „Dobře. Rozhodnutí máme učinit nyní?“

Pastorek povstal a výraz autority v jeho tváři dal jasně najevo, že když je to potřeba, je mužem v plné síle. Přešel ke dveřím. „Než studenti učiní rozhodnutí, musí být informováni. Proto nejdřív absolvují prohlídku ostatních tří společenských místností. Teď mě všichni následujte.“

Pak přišla blesková prohlídka.

Většina studentů si venku užívala jasného jarního dne a Bradavice byly skoro opuštěné. Po vstupu do nebelvírské věže portrétem buclaté dámy, která vrněla na Albuse s Rose, se ocitli ve společenské místnosti. Albus se těšil ze vzdušné místnosti s mnoha okny, z níž byl výhled na míle daleko. Starožitný nábytek čalouněný rudou a zlatou zažil už lepší časy. Bylo úžasné, jak byla tato místnost nedotčená po víc než jednom výbuchu, který zažila v průběhu mnoha let. Albus viděl, jak se jeho rodiče toužebně rozhlížejí, strýc Ron se tiše dohaduje s Rose a Lucius stále pevně svírá Scorpiusovo rameno a vypadá, jako by právě ucítil něco shnilého, zatímco jeho vnuk zírá do prázdna, jako kdyby tady ani nebyl. Albus se tu cítil příjemně, věděl víc o Nebelvíru než o jakékoli jiné koleji. Cítil dech historie, když mu táta ukázal do zábradlí vyřezané iniciály ‚G/F tady byli!‘

Jejich příští kroky vedly do havraspárské věže.

 

Plazím se, létám,

jsem v každé škvíře i v nebi,

v jeskyni temné, ale ne v moři,

můžete vstoupit, když víte, kdo jsem.

 

To byla hádanka klepadla v podobě orlí hlavy.

Pastorek se obrátil, čekal, kdo odpoví. Albus myslel, že to bude teta Hermiona, ale ta šťouchla Rose. Střelila pohledem po Scorpiusovi, ale ten se odvracel; povzdechla si tedy a řekla: „Jsi vzduch.“

Velmi dobře, můžete vstoupit.

Ron, teta Hermiona a Albusova mamka tu ještě nikdy nebyli. Hleděli na všechno to bohatství bronzu a modři spolu s Albusem a Rose. Lucius se nezaujatě díval a Pastorek mluvil o věži, když stáli před sochou Roweny z Havraspáru. Rosiny ruce hladily hřbety knih v regálech společenské místnosti, rty se jí pohybovaly, jak četla jejich názvy. Scorpius studoval své nehty, jako by uvažoval o manikúře. Mezi okny s výhledem na druhou stranu hradu bylo také víc vyzdívek než v Nebelvíru a Albus z jednoho zahlédl Prasinky. Oproti nebelvírské se tato místnost se zdála být světlá, pohodlnější a udržovanější, vyhlížela méně poškrábaně a opotřebovaně.

Brzy následovala cesta dolů do sklepení s Luciusem v čele, ale když se dostali ke dveřím, uvedl je Pastorek. Poklepal na vybrané kameny v určitém pořadí a dveře se otevřely. Všichni vešli. Lucius byl vzrušený – poprvé od chvíle, kdy se s ním Albus setkal. Vedl Scorpiuse rozlehlou, ale jeskyni připomínající místností, ukázal mu všechna zákoutí. Scorpius pokyvoval, aby projevil zájem, ale Albus si všiml, že když se jeho dědeček nedíval, věnoval se svým nehtům. Atmosféra temného lesa se zelenými stíny osvětlení a důraz na ozdoby ve tvaru lebek připadaly Albusovi trochu strašidelné, ale když pohlédl vzhůru a uviděl klenout se skleněný strop jako v chrámu a nazelenalou vodu nad ním, uvědomil si, že hledí na dno jezera a snažil se nedat najevo, jak parádní mu to připadá. Lucius drmolil cosi o velikém odkazu Zmijozela, Albusovi rodiče nepřítomným přikyvováním staršího muže uklidňovali, zatímco Ron s Hermionou šeptem vedli v rohu syčivou diskusi. Rose byla jediná, kdo ho skutečně poslouchala; nejspíš se na to dívala jako na neoficiální dějepisnou lekci, když už nic jiného.

Po odchodu ze zmijozelské koleje Kingsley zamířil zpět, ale když se dostali na hlavní chodbu a chystal se ke schodům, Albusův táta ho zastavil. „Jestli vám to nevadí, myslím, že musíme aspoň nahlédnout do Mrzimoru,“ řekl klidně. Strýc Ron střelil pohledem po své dceři, objal manželku a přitakal: „Klidně, jsme poblíž.“ Teta Hermiona mu stiskla ruku a přikývla na souhlas. Lucius na shromážděné chladně zíral, než stroze kývl.

Strýc Ron s tetou Hermionou se málem včas nedostali z kuchyně, když je tam zaplavili šťastní skřítkové a zdravili je obejmutími, ale dohonili Pastorka, než došel ke kruhovým dubovým dveřím do sklepa.

Jakmile vešli, Albus to cítil. Vyzkoušel teď všechny společenské místnosti, ale v žádné z nich neměl tenhle pocit. Pocit, že je doma.

Podíval se na Rose, šeptala něco do uší svým rodičům a ukazovala jim různá místa. Cormac s Gasem seděli u krbu, v němž poprvé po měsících neplanul oheň, a psali úkol do lektvarů. Vzhlédli. Gas se na ně usmál a opět sklopil hlavu, ale pak si uvědomil, kdo jsou návštěvníci, vyjekl a omdlel. Cormac se omluvně usmál, než se sklonil zpět k pergamenu. Albus viděl, jak po něm nenápadně pokukuje, a vzpomněl si na chybějící minci. Chystal se to s Cormacem probrat později. 

Albusovi rodiče se rozhlíželi po místnosti, zatímco je Pastorek rychle informoval. Lucius se Scorpiusem stáli stranou. Starší muž měl paži kolem vnukových ramenou, jako by mu chtěl připomenout, že se zde nemá cítit příjemně.

Albus viděl, jak jeho otec s matkou míří k plaketě na zdi. Četli v tichu, vzájemně se přitom objímali. Albus si nebyl jistý, co si myslí. Když se otočili a uvážlivě na něj pohlédli, pochopil, že si spolu promluví.

Když se vrátili na hlavní chodbu, Pastorek nařídil všem třem skupinám, aby šla každá svou cestou a projednala tuto záležitost v soukromí. Nikdo neměl ostatním sdělovat své rozhodnutí. Tak se měl každý student rozhodnout samostatně bez svých přátel.

Albus s rodiči vyšel ven. Vál mírný větřík, dívali se na školní pozemky, kde se hemžili studenti, někteří lenošili pod stromy, jiní létali na košťatech nebo se koupali v jezeře. Bylo to poklidné místo. Viděl, jak se na famfrpálovém hřišti někteří hráči rozohňují. Přemýšlel, jestli nakonec ke hře dojde.

Obrátil se k rodičům, kteří ho pozorně sledovali. „Zůstanu v Mrzimoru.“

Mamka se usmála a objala tátu.

„Věděli jsme to,“ řekl.

Albus na ně zíral se zřejmým zmatkem. „Myslel jsem, že jste chtěli, abych byl v Nebelvíru.“

Táta se zasmál, když se maminka zářivě usmála. „Věděli jsme to od okamžiku, kdy jsi vstoupil do té mrzimorské společenské místnosti, Albusi,“ řekla laskavě. „Nikdy jsem tě neviděla tak uvolněného, nikdy předtím.“ Táta k němu přistoupil a prohrábl mu vlasy. Albus se na něj zamračil a snažil se je znovu uhladit.

Teď čekali v kanceláři na ostatní s Pastorkem usazeným na kraji stolu, všichni bývalí ředitelé s výjimkou Brumbála a Snapea spolu tiše hovořili tlumenými hlasy a prohlíželi si ho, když procházel kolem nich.

Albusovi se chvěl žaludek, třásly se mu ruce a nedokázal klidně sedět.

Věděl, že s Rose budou přátelé navždy, i když změní kolej, ale byl to Scorpius, o něhož se bál. Neměl ponětí, co chlapec udělá. Scorpiusův dědeček byl ještě děsivější, než se Albus obával, a prostě mu nebylo jasné, jak by se někdo mohl tomu člověku postavit. Zejména někdo jedenáctiletý.

Jistým způsobem to vysvětlovalo, jak mohl Scorpius na koštěti střemhlav slétnout z výšky třetího podlaží nebo upřeně hledět na útočícího golema, aniž by projevil sebemenší známku strachu. Jakmile jste pochopili, ve stínu koho žil Scorpius celý svůj dosavadní život, děsivé dřevěné monstrum vám koneckonců nepřišlo tak hrozné.

Jako další se objevila Rose s rodiči.

Prošla kanceláří a mrkla na Albuse. Trochu se uvolnil. Rose ho znala lépe než kdokoli jiný; věděla, jaká bude jeho volba. Uvědomil si, že stejně tak on zná tu její. Proč o ní pochyboval?

Poslední přišel Scorpius s dědečkem. Oba hleděli zasmušile, jejich obvykle bledé tváře zrudly hněvem. To skutečně ukazuje příliš emocí, Scorpius musí být rozrušený! Pomyslel si Albus.

To není dobré.

Pastorek pozvedl pergamen a s očekáváním pohlédl na Albuse a jeho rodinu.

„Jsem Mrzimor,“ řekl Albus tak klidně, jak jen dokázal.

Rose si vyměnila pohled s rodiči, strýc Ron na ni povzbudivě kývl. Obrátila se k Pastorkovi. „Zapište mě do Mrzimoru,“ oznámila.

Tak už dva, pomyslel si Albus.

Spolu s ostatními v místnosti se obrátil ke Scorpiusovi a Luciusovi Malfoyovým. Starší muž měl ruku v rukavici položenou na vnukově rameni, ale nebylo to ochranné gesto.

Náhle se Scorpius otočil k dědečkovi. „Jestli mě tak moc chceš ve Zmijozelu, řekni to! Nezapadnu tam. Nebudu tam šťastný! Ale jestli na tom trváš, abys byl spokojený, a budeš mě zase milovat, půjdu tam.“ Při posledních slovech vzlykl. Objal prudce svého dědečka, obličej zabořil do jeho hrudi. Lucius vypadal, jako by nevěděl, jak má reagovat. Kolísal mezi rozpaky, šokem, a – k Albusově úžasu – bolestí, která vypadala skoro jako láska. A nakonec Lucius upustil hůl a objal svého vnuka.

„Luciusi?“ řekl Pastorek nikoli nevlídně, „máš jeho odpověď?“

„Jestli vám to nevadí, rád bych nejdřív promluvil,“ ozval se ode dveří protahovaný, znuděný hlas.

Všichni se otočili, aby spatřili toho, kdo musel být Draco Malfoy, který přicházel a po jednom boku měl dámu s bohatými tmavými vlasy, po druhém Narcisu Malfoyovou.

Lucius se otočil v témž okamžiku jako Scorpius.

„Tati!“ zazněl Scorpiusův výkřik. Proletěl místností a objal svého otce předtím, než si Albus uvědomil, jak podobní si jsou. Draco prudce opětoval obejmutí svého syna a krasavice, která musela být jeho matka, ho hladila po vlasech, zatímco si kapesníkem utírala oči. Narcisa a Lucius na sebe pohlédli, ona mu upjatě kývla, on se jí dvorně uklonil, ale nespustil z ní oči.

„Promiňte, ale chtěl jste něco říct?“ řekl Pastorek, čímž je všechny vrátil zpět do přítomnosti.

Draco přinesl syna k ostatním. Nezdálo se, že by ho chtěl postavit zpět na zem.

„Jsou tu jistá fakta, otče, o nichž musíš být informován, věci, které potřebuješ vědět, než zhatíš vše, čeho jsme se snažili dosáhnout.“

Luciusova tvář ztuhla. „O čem to ve jménu Salazara blábolíš?“

Dracovy oči přejely místnost a zastavily se u Albusových a Rosiných rodičů.

„Za to všechno můžou oni.“

Strýc Ron vyprskl, zatímco Narcisa vzala Scorpiuse z náručí jeho otce, aby se ten mohl volně pohybovat.

Muž převzal velení v místnosti, jako by to byla obvyklá věc. Mluvil znělým a klidným hlasem:  „Existovalo zde nebezpečí, že jméno Malfoy zanikne. Malfoyova společnost ztrácela obchody, musel jsem ji přesunout za moře do Rumunska, kde ještě jako noční můra děsil Grindelwald a Voldemorta proti tomu vnímali jako amatéra. Pak se všechno změnilo, když se mé ženě narodil tenhle hezký chlapec a stalo se, že nebyl jako my.“

Přešel ke své manželce a objal ji. Astoria ho chytila za ruku. Pokračoval: „Poprvé jsme si všimli, že je jiný, když byl laskavý k domácím skřítkům, a dokonce zvládl z ruky nakrmit obvykle příšerné matčiny bílé pávy. Měl rád famfrpál z lásky ke sportu, ne kvůli sázkám, a když se učil létat, dělal to pro zábavu, ne pro slávu či výhody, ale proto, že létání miloval. Profesinálové, kteří ho učili létat, říkali, že to má vrozené.“

Dracův obličej náhle potemněl, jako by líčil něco nepříjemného. „Četl pilně od té doby, co se to naučil, a tak jsme dělali pravidelnou zastávku v Krucáncích a kaňourech, kdykoli jsme byli na Příčné ulici. Pak si jednou vybral knihu Proč takto, zasvěcený pohled na Zlaté trio od Hermiony Grangerové-Weasleyové.“ Odmlčel se a vyčítavě se zamračil na tetu Hermionu, která na něj vyrovnaně hleděla, ale vypadala, že nemá tušení, o co vlastně jde. „Řekl jsem mu, že tato kniha je nepřijatelná, ale on vzdoroval. Jeden důvod, proč nebyl jako my, je ten, že se nikdy nedohadoval a nikdy kvůli ničemu nenaléhal. A nenajdete vyrovnanějšího chlapce, než byl obvykle on.“

Rose si odfrkla, ale pak si uvědomila, že ho přerušila, a schovala se za svého otce.

Draco ji přivřenýma očima podezíravě sledoval, ale pak opět začal se svým monologem. „Byl jsem tak ohromený, že jsem mu knihu nechal. K mému naprostému zděšení se do ní úplně zamiloval a všude ji s sebou nosil. Řeknu vám, že jsem s ním měl kvůli tomu nepříjemné jednání.“

„To se vsadím, že ano!“ vyhrkl strýček Ron. Teta Hermiona řekla: „Rone, nepomáháš. Pokračuj, prosím.“

Albus zíral na Scorpiuse, jehož babička konečně postavila na zem. Vypadal zmateně, ale Albus téměř slyšel, jak ve své inteligentní mysli zaplňuje bílá místa tím, o čem mluvil jeho otec.

Draco pevněji objal svou ženu, aby zdůraznil svá slova. „Moje manželka jako první rozpoznala příležitost, která se tu nabízela.“

Astoria, jako by čekala na tuto narážku, promluvila na místě, kam jí manžel uvedl. „Řekla jsem mu,“ přezíravě pokynula směrem k Albusovu tátovi, „že zásluhou Harryho Pottera tohle už není svět Zmijozelu, a možná čas dozrál na jiný typ Malfoye. Scorpius bude ve stejném ročníku jako Potter s Weasleyovou a jiní toho druhu. Když se s nimi spřátelí, může to jen pomoci jeho šanci na úspěch.“

Lucius Malfoy stál stranu, sledoval všechno, aniž by dal najevo byť jen náznak emoce, ale Albus ho ostražitě pozoroval.

Draco opět převzal slovo. „Tak jsme s pomocí mé matky neochotně podněcovali syna, aby se družil s Nebelvíry a Havraspáry, na Mrzimor jsme nikdy ani nepomysleli. Nechali jsme ho číst, co chtěl, řekli jsme mu nepřikrášlenou pravdu, povzbuzovali jej, aby byl přátelský a milý, a u Merlina a Morgany, tak statečný, jak se jen odvážil. Pak se stalo něco nepředvídaného.“

Očima utkvěl na Rose a Albusovi. Význam byl jasný.

Pokračoval: „Tak jsme toho využili. Podle našeho plánu bylo nutné, aby byl Scorpius zavržen svou rodinou a tím víc se přimkl ke svým novým přátelům.“

Upřel zrak na svého ohromeného syna: „Je mi moc líto, že jsi tím musel projít, synu; byla to nejtěžší věc, jakou jsem kdy ve svém životě udělal. I tak jsem si nemohl pomoci, musel jsem ti poslat ty rukavice.“

Lucius konečně našel řeč: „Proč jsem nebyl informován?“

„Potřeboval jsem padoucha. Můj syn by jinak ani zdaleka nebyl tak milý lidem kolem něj nebo tisku. Nikdo není lepší padouch než Lucius Malfoy, dokonce ani já ne.“

Starší muž přijal toto prohlášení s krátkým přikývnutím, jako by ho syn právě pochválil.

Albusův otec řekl: „Tak to ty jsi nechal všechno uniknout do tisku.“

Draco přikývl. „Kul jsem železo, dokud bylo žhavé. Jméno Malfoy najednou nepatřilo zlým Smrtijedům, ale malému statečnému hrdinovi, příteli Pottera a Weasleyové, bojujícímu s nimi proti všemu a všem.“

Teta Hermiona přikývla, jako by k tomu závěru už dospěla. „Takže rodina Malfoyů rehabilitovala své jméno a trvale je spojila se jmény Potterů a Weasleyů na tak dlouho, dokud naše děti zůstanou přáteli.“

Albuse zamrazilo. Bylo to všechno tak manipulativní a naplánované. Podíval se a viděl, že Scorpius ho pozoruje s výrazem strachu ve tváři. Albus si uvědomil, že jeho přítel si musí myslet, že ho s Rose za to budou nenávidět. Pohlédl na Rose. Viděl na její tváři ten stejný výraz, jako té noci, kdy spolu v bradavickém přístavišti nastoupili do loďky se Scorpiusem. Oba se znovu podívali na Scorpiuse. Rose vyplázla jazyk a Albus komicky obrátil oči v sloup, jako by chtěl naznačit, že dospělí jsou blázni. Scorpius se téměř zhroutil úlevou.

Pastorek si odkašlal: „Takže to všechno znamená co?“

Draco se obrátil ke svému otci: „Tak co to znamená, otče?“

Na Luciusově tváři se objevil lstivý úsměv: „Chtěl jsem se zeptat svého vnuka, jestli barvou Mrzimoru je stále ještě černá, protože Malfoyům žlutá nesvědčí.“

Scorpius zavýskl a rodina Malfoyů se schoulila k sobě, zatímco Pastorek zapsal Scorpiuse do Mrzimoru a odložil pergamen.

Strýc Ron to pozoroval se znechucením jasně vepsaným ve tváři. „To bylo skoro dojemné, tak proč mám najednou pocit, že potřebuju horkou sprchu?“

„Nepomáháš, Rone,“ opět ho napomenula teta Hermiona.

„Nemůžu uvěřit, že rozhodnutí Moudrého klobouku se dají změnit,“ řekla Albusova mamka s pochybovačným pohledem upřeným na artefakt v polici. Klobouk se ušklíbl.

Pastorek se zasmál: „Nedají. Jsou neměnná, jinak by neplatila. Tyhle děti potřebovaly vědět, že jdou do té správné koleje, jinak by je pochybnosti trápily celých sedm let.“

Albusův táta na Kingsleyho s úctou kývl: „To bylo záludné, není divu, že jste tak dobrý ředitel.“ Podíval se na Brumbála, jehož oči jiskřily veselím. Snapeův portrét se jen ušklíbl.

Pastorek se usmál a položil si prst na rty.

„A Draco!“ zvolala teta Hermiona. Obrátil se s nestydatým úsměvem na tváři. „Jestli se někdy doslechnu, že jsi opětně manipuloval přátelstvím mé dcery a synovce se svým synem, zařídím, že to, co se stalo s tvým jménem po Voldemortově pádu, ti bude připadat jako laskavost.“

Náhle se otočila na patě a pozdvihla hůlku, z níž vytryskl proud rudého světla do rohu kanceláře. Objevila se mladá světlovlasá čarodějka v jedovatě zeleném hábitu, její zastírací kouzlo se rozplynulo. Z bezvládné ruky jí na koberec vypadlo fuchsiově růžové pero. S hůlkou stále připravenou teta Hermiona vyštěkla: „Tušila jsem, že ji tu někde budete mít, ale to by nám neprospělo. Možná si ji budete chtít vzít s sebou, až půjdete. Řekněte jí, že zkonfiskuji všechno, co zapsala, když tajně naslouchala našemu rozhovoru, a proto to nesmí vyjít. Ona se k těmto třem nesmí znovu přiblížit. Rozuměli jste mi?“

Malfoyové si vyměnili pohledy, Astoria s Narcisou přešly k Nitě Holoubkové, aby ji oživily.

Pastorek se tvářil vážně, když Draco dostával, co mu patřilo. „Je tu ještě jeden problém. Váš syn potřebuje koště na dnešní famfrpálový zápas. Pharrel zakouzlil nelegální kouzla na to, které mu dal.“

Draco vypadal po činech tety Hermiony trochu otřeseně, ale přikývl. „Dostane své koště z domova. Je to Kometa 360, v každém případě lepší než to, co doteď měl.“

Lucius zbledl. „Ale já jsem jeho koště uložil v rodinném trezoru u Gringottů, papírování bude trvat tři hodiny, než ho dostane zpět.“

Scorpius vyhlížel ztraceně. „Nemůžu létat na školním koštěti. Neměl bych šanci.“

Albusův táta pokrčil rameny, nechápal, v čem je problém. „Máme půl hodiny, můžeš se odletaxovat do Famózních famfrpálových fláků v Příčné ulici a koupit mu to nejlepší, co mají. Jaký smysl má mít peníze, když je nechceš utrácet?“

Draco smutně zavrtěl hlavou. „Vložil jsem celé naše jmění do nákupu Cadmusových lékáren, abych rodinnou firmu dostal zpět do Anglie, když bylo naše jméno očištěno. Dokud se ten obchod neuzavře, jsme bohatí asi tak stejně jako Weasleyovi.“

Strýc Ron zrudl. „Chceš říct jako Weasleyovi bývali, viď, fretko? Pro případ, že sis nevšiml, prvních pět jmen na seznamu nejbohatších kouzelníků u Gringottových jsou všechno Weasleyovi,“ prohlásil, „můžeš nás požádat o půjčku, než se všechno vyřídí!“ Teta Hermiona ho objala kolem pasu a souhlasně přikývla.

Draco se zatvářil, jako by žvýkal šťovík, pak zamumlal: „Máš pravdu, Weasley, je mi to líto, ale stejně si momentálně nemůžu dovolit koště, které by se vyrovnalo Nebeskému blesku.“

Albus viděl, jak ho táta sleduje. Jakoby pečlivě uvažoval o něčem, čemu Albus nerozuměl. Náhle dostal nápad, táta vypadal, že něco očekává. „Tati? Můžu tě požádat o laskavost?“

***

Když scházeli cestou k hřišti, díval se Scorpius na koště ve své ruce. Zvuk davu byl pronikavý, slyšel, jak se k rámusu přidává pištění skřítků. Vsadil by se, že malá tribuna je zcela obsazená, když o pohár zápasí dvě skřítkům nejpřátelštější koleje. Pastorek je informoval o oznámení, které se chystá mít ohledně zápasu, ale to bylo později. Viděl, jak ho Scorpius při chůzi sleduje.

„Nikdy ti to nebudu moct splatit,“ řekl Scorpius tiše a kývl ke koštěti, které nesl.

Albus mávl rukou. „Udělej mi jen jednu laskavost.“

Scorpius dychtivě přikývl: „Cokoli.“

Albus se ušklíbl: „Až poletíš kolem Jamese pro zlatonku, řekni mu ‚Albus tě pozdravuje‘.“

Scorpius se zasmál a do sluneční záře pozvedl slavný Kulový blesk Harryho Pottera – ten do Pastorkovy kanceláře přemístil Krátura – aby obdivoval jeho dokonalé linie a úpravu.

„Myslím, že přesně to udělám,“ odpověděl.

 

Myšlenka pro tento den: No dobrá, spíš tiráda.

 

Proč existuje tolik příběhů, v nichž se Malfoyovi napraví? Proč, ach proč jen tolik lidí píše povídky, v nichž Draco a Hermiona nějak skončí spolu?

Někdy je hněv a znechucení jen hněvem a znechucením. On je rasistický a elitářský hňup. Pokud by Hermiona skončila s ním, moc dobrého bych si o ní nemyslel!

Jak již bylo řečeno, Malfoyovi jsou u JKR velmi milující a soudržnou rodinou. Tuto jejich částečně hříchy vyvažující vlastnost projevovali jen mezi sebou a pro sebe.

To je můj pohled. Jediná cesta, jak by z malfoyovské výchovy mohl vzejít slušný člověk, je ta, že by jim nějak prospělo ho takhle vést. Ta kapitola mě napadla už dávno a celou tu dobu jsem trousil narážky. Scorpius zná pravdivou historii Harryho, několik informací tajemně unikne do tisku, jeho otec se podivně vytratí, objeví se záhadné dary od někoho, kdo ví o zákazu.

Tato kapitola je o rodinné lásce malfoyovského typu. Ron to vystihl, zahřeje to na duši, ale pak máte pocit, že se potřebujete umýt.

Doufám, že se vám to líbilo!

Bart

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: 26. Malfoyovský faktor (Hodnotenie: 1)
Od: sisi - 17.07. 2023
|
to bylo fakt zmijozelské nejen od Malfoyů, i od Pastorka, že navedli Scorpiuse do Mrzimoru. Ale byl to prefekt z prvního září, kdo jim řekl, že když jsou Mrzimoři, budou jimi celých 7 let a i potom.
Děkuji za překlad, budou ještě nějaká další překvapení, jako třeba Lucius tančící na závěrečné hostině, nebo výměna Vlčidrápa za nějakého jiného kouzelného školníka? A kdy dostane ředitel nové chrliče?

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 26. Malfoyovský faktor Od: maria - 21.10. 2015
dakujem

Re: 26. Malfoyovský faktor Od: larkinh - 30.09. 2015
Trochu moc překombinované, na můj vkus, ale tak co taky čekat od Zmijozelů, že? Hlavně že všichni přežili a Scorpius má věrné přátele. Děkuji za překlad.
Re: 26. Malfoyovský faktor Od: denice - 30.09. 2015
No, oni Zmijozelové už asi jiní nebudou :-) Děkuji.

Re: 26. Malfoyovský faktor Od: Michlik - 29.09. 2015
Chtěla bych vidět na vlastní oči Jamesův výraz až uvidí Scorpiuse na Kulovém blesku :D
Re: 26. Malfoyovský faktor Od: denice - 30.09. 2015
Už zítra si to aspoň přečteš :-) Děkuji.

Re: 26. Malfoyovský faktor Od: Haniiinka - 29.09. 2015
moc DÍKY ČETLA JSEM TO JEDNÍM DECHEM A POŘÁD ČEKALA NA KAŽDÝ ČTVRTEK snad bude pokračování díky
Re: 26. Malfoyovský faktor Od: denice - 29.09. 2015
To jsem moc ráda! Čekají nás ještě tři kapitoly. Já děkuji!

Re: 26. Malfoyovský faktor Od: marci - 29.09. 2015
No - jak už jsem mnohokrát hlásala - na detektivky jsem natvrdlá, takže jsem úspěšně zapomněla, že kdosi manipuloval Pharrellem (? někdo to zmiňoval v komentu). Jo, ta informace mi tedy nechybí, mince zmizela, leprikónská matka spokojena, jdou hrát famfrpál a všichni jsou tam, kde mají být - pro mne dokonalý závěr povídky :) Líbil se mi Lucius - nikdo není větší padouch než Lucius Malfoy - a berme to jako poklonu :) Prohnaný Pastorek, ušklíbající se Moudrý klobouk, peskovaný zachránce světa pod pantoflem - vážně jsem se bavila a moc, moc dobře se mi to četlo. Díky denice - jsi úžasná! :)
Re: 26. Malfoyovský faktor Od: denice - 29.09. 2015
Úžasný je Bartimus - moc pěkně jsi shrnula klady. Ovšem ještě nás čekají tři kapitoly s několika překvapeními, tak doufám, že se ti také zalíbí :-) Největší padouch světa Lucius, no to je přece samozřejmý fakt... Děkuji!

Re: 26. Malfoyovský faktor Od: MeiLi - 24.09. 2015
To ako Draco všetko zmanipuloval len aby očistil meno Malfoy bolo super. Aj keď kde mal istotu že sa tí traja naozaj spriatelia???:) Podľa mňa riskoval, a všetko mohlo byť ináč. Ale kapitola sa mi páčila a teším sa na ďalšiu.
Re: 26. Malfoyovský faktor Od: denice - 24.09. 2015
Draco žádnou jistotu neměl, ale podle vlastních slov Scorpiuse tlačil spíš k Havraspárům a Nebelvírům, než do Zmijozelu. Rose a Albus pro něj byli takovým darem z nebes - nebo od Merlina? I když Dracova manželka tu možnost předvídala... Děkuji.

Re: 26. Malfoyovský faktor Od: wanilka - 24.09. 2015
Porad cekam na odpoved, pro koho Pharrel pracoval.. Ale autor nam ji asi nemini dat, ze? :)
Re: 26. Malfoyovský faktor Od: denice - 24.09. 2015
No, je tu jedna potíž, autor už nějakou dobu věděl, že chce psát pokračování a nějaké informace si zřejmě schovával do něj, tak se obávám, že tohle bude jedna z nich... Děkuji.

Re: 26. Malfoyovský faktor Od: scully - 24.09. 2015
Pro mě jedna z nejlepších kapitol. Malfoyovi byli napsáni skvěle.Najvíc se mi líbila scénka,jak se zachránce kouzelnického světa scvrkává pod pohledem Ginny.Chudák ten je pěkně pod pantoflem. Naše trio zůstane opět pohromadě. Moc děkuju za krásný překlad
Re: 26. Malfoyovský faktor Od: denice - 24.09. 2015
Ano, Harry proti své manželce neměl šanci, ať je pro celý kouzelnický svět velikým zachráncem, pro své drahé doma je prostě obyčejný táta nebo Harry, a když je třeba, je pokárán :-) A myslím, že si v té atmosféře velice libuje :-) Děkuji!

Re: 26. Malfoyovský faktor Od: Lupina - 24.09. 2015
Autor to měl hezky vymyšlené. A rodinu Malfoyů má taky zmáknutou. I když já osobně nemyslím, že Draco byl až takový snob. Byl spíš obětí své výchovy a rozmazlený fracek. Takže si myslím, že po válce dospěl (ale kdo ne z těch, co se účastnili bitvy). A klidně bych ho viděla s Hermionou. Hermiona beztak měla skončit se Severusem :-D No, ale Malfoyovi konečně udělali krok kupředu. A ať už to vysvětlují čímkoliv, dovolili Scorpovi vyrůst v jiného Malfoye :-) Díky, denice. Úžasná kapitola.
Re: 26. Malfoyovský faktor Od: denice - 24.09. 2015
S tvým náhledem na Draca a jeho dospělost naprosto souhlasím. Bartimus je ovšem potřeboval takové, jaké si je napsal :-) Malfoyovi se opravdu někam pohnuli a myslím, že i když jejich pohnutky byly kontroverzní, výsledek byl skvělý. Já děkuji!

Re: 26. Malfoyovský faktor Od: gleti - 24.09. 2015
Opravdu vynikající kapitola. Draco jen potvrdil, že Scorpius patří do Mrzimoru. Konečně se u Malfoyvých narodil někdo normální, nevypočítavý. Jsem ráda, že Bartimus jim dal šanci a využil potenciál, který naznačila Rowllingová.
Re: 26. Malfoyovský faktor Od: denice - 24.09. 2015
Narodil se normální Scorpius, ale Draco s manželkou a Narcisou mají velkou zásluhu v tom, že ho nechali se rozvíjet a nekřivili ho staletými zásadami čistokrevných. Děkuji.

Re: 26. Malfoyovský faktor Od: anizne - 24.09. 2015
To byla krásná kapitolka, dojemná, veselá, tak to má být. Chtěla bych vidět Jamesův výraz až mu Scorpius vyřídí vzkaz :-D . Děkuju, těším se na pokračování.
Re: 26. Malfoyovský faktor Od: denice - 24.09. 2015
Myslím, že Bartimus má pravdu, když v úvodu píše, že tohle je jedna z nejpovedenějších. A jsem zvědavá, co řekneš na tu příští ;-) Děkuji!

Re: 26. Malfoyovský faktor Od: Iveta - 24.09. 2015
:-D Malfoyovi jsou naprosto svoji, mně se to líbí. Tohle zakončení ,,a co se stalo poté, co byl přemožen temný kouzelník" mi u JKR občas schází. Doufám, že se dozvíme detaily případu profesora Pharella. Díky za kapitolu :-)
Re: 26. Malfoyovský faktor Od: denice - 24.09. 2015
Draco je skvělý darebák a manželku si zřejmě vybral tak, aby s ním dobře ladila :-) Zbývají ještě tři kapitoly, tak ještě nějaké novinky budou... Děkuji!

Prehľad článkov k tejto téme:

Bartimus Crotchety: ( denice )15.10. 201529. Něco končí, něco začíná - ZÁVĚR
Bartimus Crotchety: ( denice )08.10. 201528. Odhalení
Bartimus Crotchety: ( denice )01.10. 201527. Nenahraditelné
Bartimus Crotchety: ( denice )24.09. 201526. Malfoyovský faktor
Bartimus Crotchety: ( denice )17.09. 201525. Incendio!
Bartimus Crotchety: ( denice )10.09. 201524. Stín pochybností
Bartimus Crotchety: ( denice )03.09. 201523. Svět se změnil
Bartimus Crotchety: ( denice )27.08. 201522. Vánoční příběh
Bartimus Crotchety: ( denice )20.08. 201521. Lítost a přemítání
Bartimus Crotchety: ( denice )13.08. 201520. Poslední kapka a první trest
Bartimus Crotchety: ( denice )06.08. 201519: Podivnější a podivnější
Bartimus Crotchety: ( denice )30.07. 201518. Trojitá nit
Bartimus Crotchety: ( denice )23.07. 201517. Doutnající řevnivost
Bartimus Crotchety: ( denice )16.07. 201516. Jezevec a had
Bartimus Crotchety: ( denice )09.07. 201515. Souboj dřív, než se nadějete
Bartimus Crotchety: ( denice )02.07. 201514. Famfrpálové zkoušky a jiné tragédie
Bartimus Crotchety: ( denice )25.06. 201513. Nabytá perspektiva
Bartimus Crotchety: ( denice )18.06. 2015 12. Z vlastní volby
Bartimus Crotchety: ( denice )11.06. 201511. Létat jako draci ve tvých stopách
Bartimus Crotchety: ( denice )04.06. 201510. Upíři, růže a práce s hůlkou… Merline!
Bartimus Crotchety: ( denice )28.05. 20159. Konec velmi dlouhého dne!
Bartimus Crotchety: ( denice )21.05. 20158. Mal-formace
Bartimus Crotchety: ( denice )14.05. 20157. Mýty a omluvy
Bartimus Crotchety: ( denice )07.05. 20156. Něco se přihodilo na cestě k normálnosti
Bartimus Crotchety: ( denice )30.04. 20155. Větší očekávání
Bartimus Crotchety: ( denice )23.04. 20154. O jezevcích a košťatech
Bartimus Crotchety: ( denice )16.04. 20153. Potíže se zařazováním
Bartimus Crotchety: ( denice )09.04. 20152. Čluny, bratři a další rozhodnutí
( denice )02.04. 2015Kapitola 1: Zaškatulkovaní
. Úvod k poviedkam: ( denice )20.02. 2015Úvod k poviedke