Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Jen krví spojeni

Jen krví spojeni - 38

Jen krví spojeni
Vložené: Lupina - 23.09. 2015 Téma: Jen krví spojeni
Lupina nám napísal:

Autor: E. M. Snape                Překlad: Lupina          Beta: marci                Banner: Vojta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2027554/38/In-Blood-Only

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 38. Perspektivy

Remus byl vzhůru.

Harry se zastavil tak rychle, až mu snídaně z tácu málem spadla. Chtěl jen Lupinovi nechat trochu jídla; věděl, v jakou trosku se Remus mění po úplňku. Měla to být pouze drobná laskavost, kterou pro něj mohl udělat. Nechtěl s ním mluvit.

Ale bylo pozdě se otočit. Polkl knedlík v krku a přiblížil se k Lupinovi napůl zhroucenému na židli ve svém kabinetě. Profesor jej pozdravil unaveným úsměvem a ztuhlými prsty si protřel kruhy pod očima.

„Harry, jak se dnes máš?“

„Dobře, děkuji,“ odpověděl Harry, poskakování žaludku však nemohl ignorovat. Postavil tác a plaše ustoupil. „Potřebujete, ech… pomoct dostat se zpět do svých komnat?“

„Ne,“ Remus se natáhl po dýňovém džusu. „Existuje tu průchod, který obvykle používám po drsné noci v kabinetě.“ Zasmál se soukromému vtipu, pak se nadechl a chytil se za žebra.

Harry jej opatrně sledoval. „Nechtěl jsem vás rušit… Myslel jsem, že nebudete ve stavu na výlet do kuchyně.“

Slabé Remusovo pousmání jen podtrhlo jeho vyčerpání. „A já to gesto oceňuji, ale nemívám po úplňku obvykle moc chuti k jídlu.“

Harry si připadal pitomě; to ho nenapadlo. „Aha, no, nevadí. Jen –“ chtěl se natáhnout pro podnos, ale Remus jej zastavil jemným stiskem zápěstí.

„Ne, zůstaň chvilku. Potřebuju jen okamžik, abych sebral síly, a moc ocením společnost.“ Usrkl z džusu a přes okraj sklenice Harryho s láskou sledoval. „Je to od tebe pozorné. Vsadím se, že jsi sám ještě nesnídal.“

A Harry si najednou uvědomil, že je tomu opravdu tak. Takže když mu Remus pokynul, aby si posloužil, nenechal se pobízet dvakrát. Žuchl sebou na židli a s chutí hladového šestnáctiletého chlapce si do pusy nacpal vidličku míchaných vajíček. Remus rychle zakryl úsměv.

„Měl jsi hezký víkend, Harry?“

No… většinu z něj strávil u Snapea. A kdykoliv se ocitl mimo stoickou přítomnost profesora a jeho knih o temných kletbách, musel čelit některému z mnoha důvodů, kvůli kterým stál jeho život za starou bačkoru. Takže ve skutečnosti ne. Ale pokrčil rameny.

„Asi jo.“

Najednou mu na paži spočinula Lupinova ruka a odvrátila jeho pozornost od snídaně, kterou do sebe házel.

„Harry,“ pravil Remus, „jak se doopravdy máš? Tvůj otec mi řekl o Nymfadoře.“

Harrymu vyschlo v ústech. Vajíčka najednou chutnala jako polystyren a s potížemi je polkl. „On – co vám řekl?“

Remusův palec zlehka hladil Harryho pokožku. „Řekl mi, že vám na sobě hodně záleželo.“

Harry se od něj s rozpačitým smíchem odtáhl; pod Remusovým pohledem se cítil jako nahý. „To vám řekl? Vážně?“ Zahleděl se do snídaně a přemýšlel, proč, sakra, tohle Snape Remusovi prozradil? „Musí vám to připadat divné, co? Snapeovi jo. Ale nebylo to tak. Tonksová a já –“

„Nemyslím si, že jsi udělal něco špatného, Harry,“ konejšil ho Remus tiše. „Jen jsem chtěl vědět, jak to zvládáš.“

Harry zkřížil ruce na hrudi, ale Lupinovu pohledu se vyhnul. Jako by mu na hrudníku spočívala nějaká váha a všechno v něm křičelo, aby opustili toto téma. Myšlenkami se dostal ke Snapeovi a zaplavilo jej rozhořčení, že se rozhodl to Lupinovi sdělit… Možná doufal, že jím pak Remus bude znechucený nebo tak něco…

„Měl jsem vědět, že vám to ten zmetek řekne,“ reagoval hořce. „Neměl jsem mu prozradit, že se snažíme věci urovnat. Věděl jsem, že se jen pokusí, abyste na mě byl zase naštvaný.“

„Nebo si možná myslel, že bych mohl pomoci,“ pravil Remus se svraštělým čelem. „Má o tebe starost. My oba máme.“

Harry se zasmál. „Opravdu Snapea vůbec neznáte, že?“

Remus si jej prohlížel dlouhou, zvědavou chvíli. Když promluvil, hlas měl tichý a rozvážný, jako by jednal s náladovým děckem.

„Myslím, že možná ty neznáš jeho, Harry, pokud se domníváš, že mu na tobě nezáleží.“ Lupin se smutně usmál. „Včera jsem si myslel, že mě právě tady uřkne za to, co jsem ti řekl.“

Harry odmítavě odvrátil pozornost od Remuse a zbytečně tvrdě zabodl vidličku do vajíček, až kov zaskřípal o talíř.

„Jo, no, někdy se tak chová. Myslí si, že by to na něj vrhlo špatné světlo, kdyby se mi něco stalo. Moc v tom nehledejte.“

Remus mlčel a Harry do sebe naházel půlku porce spíš se snahou vyhnout se hovoru než z opravdového hladu. Bohužel, když se na chvilku zastavil, Lupin opět promluvil.

„Harry, musíš si uvědomit, že Severus – tvůj otec – no, je velmi osamělý muž. Osamělejší, než si sám myslí.“ Lupin se na chvíli odmlčel a upřeně Harryho sledoval, jako by sám se sebou debatoval, zda má pokračovat. „Myslím, že už je to hodně dlouho, kdy mu někdo dal najevo, že má o něj starost. Laskavost je něco, co se naučíš od druhých, a nejsem si jistý, kolik lidí bylo milých k němu.“

Harry se zhluboka nadechl, aby odsekl, že k němu byli Dursleyovi naprosto ohavní, ale stejně , že nemá urážet a zesměšňovat všechny kolem, nicméně mlčel; ani jen zmínku o nich nemohl vystát.

A znenadání jej bodlo znepokojení, že Snape je jediný, kdo ví, jak se k němu opravdu chovali.

„Severusovi na tobě hodně záleží,“ pokračoval Remus. „Možná jen neví, jak to ukázat.“

Harry netušil, co od něj Remus očekává. Rozpačitě se zavrtěl a vyhýbal se jeho očím.

„No,“ Remus si ztěžka povzdechl a najednou vypadal příliš unavený, aby si dál povídal, „nečekám, že hovorem změním tvůj názor. Ale popřemýšlej o tom, co jsem řekl. Máš otce, který má o tebe starost, Harry. Myslím, že je jen škoda, pokud to ty sám nevidíš.“

Harry to vzal jako narážku, že Remus potřebuje pár hodin na prospání. S úlevou vyskočil na nohy.

„Jste si jistý, že nepotřebujete pomoct do svých komnat?“ zeptal se, i když byl tajně rád, že může uniknout z toho matoucího rozhovoru.

Remus se usmál a jemně jej poplácal po rameni. „Zvládnu to. Přeju ti příjemné vyučování. Tento týden bych s tebou rád strávil trochu času.“

„Jasně,“ odpověděl Harry rychle a popadl tác. Hodil po Lupinovi rychlý úsměv. „Dejte na sebe pozor, pane profesore.“

„Ty taky, Harry.“

ooOOoo

Jen vzácně se Harry rozhodl napodobit Rona a zajít si na druhou snídani, ale dnes to udělal. Jakmile však vstoupil do Velké síně, poznal, že něco není v pořádku.

Celá místnost byla podivně klidná, napjatým tichem pronikal jen ten nejslabší šepot. Studenti byli buď zabraní do Denních věštců, nebo vrhali zvláštní pohledy na zmijozelský stůl. Až když Harry získal výtisk, zjistil proč.

NARCISA MALFOYOVÁ NALEZENA MRTVÁ VE SVÉM DOMĚ.

Jakékoliv myšlenky na Remuse, Snapea, nebo druhou snídani jej opustily. Harry se rozhlédl po Velké síni a zjistil, že mnozí studenti dělají to samé, hledají známou blonďatou hlavu.

Samozřejmě, Draco zde nebyl. Jeho rodina si jej asi vyzvedla už před hodinami.

Na opačném konci nebelvírského stolu zahlédl Rona s výrazem studu ve tváři; možná si uvědomil, že když obvinil Harryho a Draca z románku, Dracova matka už mohla být pár dní mrtvá. Harry cítil vlastní, hlubokou vinu, i když nedokázal říct proč. Možná měl být k Dracovi milejší.

Jo, Malfoy byl pitomec… ale v jednom týdnu jej málem políbil mozkomor a ztratil mámu. Koho jiného měl? Jeho otec byl uprchlík a sociopat. Teta byla šílená. Přátelé do jednoho budoucí Smrtijedi, a jestli Lucius nelhal, tak Draco se jím již stal. Byl odsouzen k životu v otroctví. Harry posledních pár dní strávil dumáním o tom, jak příšerný má život, ale najednou se ten Dracův zdál mnohem bezútěšnější.

Objevila se před ním snídaně, ale jen ji odstrčil a vstal. Nedokázal se zbavit lítosti nad svou Nemesis. Věděl, že ostatní studenti o tom budou chtít mluvit; Harry si opravdu nemyslel, že by to dokázal, aniž by se cítil jako sup, který hoduje na Dracově ztrátě.

Pověsil si brašnu na rameno a zjistil, že je nějak… lehká. Koukl do ní a prohrabal ji; učebnice přeměňování chyběla. Probral si v hlavě, kde ji mohl nechat – v pokoji? knihovně? Snapeově kabinetě? – mezitím se snažil nenechat se rozptýlit šepotem o Narcise Malfoyové.

Snapeův kabinet se zdál logickou volbou. Pamatoval si, že z knihovny ji bral; nevybavoval si ale, že by ji donesl do pokoje.

Doufal, že Snape ve svém kabinetě nebude. Při představě, že jej tam uvidí, se začal cítit neklidně. Lupinova víra, že Snape si k němu vyvinul jakýsi druh pouta, byla očividně mylná, ale přidala na nejistotě jeho vztahu ke Snapeovi právě ve chvíli, kdy se začal projasňovat.

Snape ho neměl rád, ale asi přijal za povinnost udržet jej naživu, ať už proto, že jsou příbuzní, nebo proto, že Harryho nepovažuje za schopného to samotného udělat. A Harry si tak nějak na Snapea zvykl. Jeho urážky už jej tolik nezraňovaly; šly prostě ruku v ruce se Snapem.

Svým způsobem se Snape stal bezpečím… Stal se jediným člověkem v Harryho životě, který byl spolehlivý a předvídatelný, byť v pokrouceném smyslu.

Zamířil ke Snapeově kabinetu a v poslední chvíli, než vešel, přes sebe přehodil neviditelný plášť; takto se mu snáze vyhne. Mužovou povinností je tak či tak být jím otrávený za zaneřádění jeho kabinetu Harryho knihou, nebo něco v tom stylu, takže je oba ušetří problémů a zůstane schovaný.

Už byl pár kroků uvnitř kabinetu Mistra lektvarů, když si uvědomil svoji chybu. Spatřil nové pohodlné křeslo a v něm schoulenou bledou, blonďatou postavu.

Harry ztuhl a srdce mu poskočilo do krku. Draco.

Věděl, že musí odejít. Okamžitě začal pomaloučku couvat, doufal, že se vykrade stejně nepostřehnutelně, jako přišel, ale z vedlejší místnosti se vynořila temná postava. Harry se rychle schoval do rohu, aby se dostal z cesty Snapeovu vlajícímu černému hábitu.

Profesor chvíli postál, blokoval tím východ, a prohlížel si Draca s výrazem, který Harry nedokázal identifikovat.

„Draco, vzbuďte se. Je skoro sedm třicet.“ Snape mluvil neobvykle jemně a Harry se musel dvakrát podívat, aby plně uvěřil, že Draca skutečně sleduje s něčím podobným soucitu. „Pan ředitel vás za chvíli vyzvedne. Myslel jsem, že byste rád nejdříve něco snědl.“

„Ne,“ zamumlal Draco a sklonil hlavu, čímž skryl výraz tváře Harryho pohledu. „Jsem – v pohodě.“

K Harryho nevíře Snapeův výraz ještě změkl a muž vztáhl ruku, aby jemně prohrábl Dracovy vlasy. „Alespoň něco vypijte. Musíte být vyprahlý. Dýňový džus? Čaj?“

Harry zíral na tu podivnou bytost, která vypadala jako profesor Snape. Snape byl… skutečně byl docela milý.

Snape nikdy nebývá milý!

No…

Měl za to, že Snape byl v pohodě, když mu tehdy Lucius způsobil tu nevolnost; ptal se jej, jestli nechce podat vodu, a snažil se jej vyléčit lektvary. A no, držel jej (i když na to Harry jen pomyslel, rudnul rozpaky)… Ale toto bylo jiné. Nikdy nezažil Snapea takového.

„Tedy dýňový džus, jestli nic nenamítáte,“ pokračoval Snape a i dál vypadal, že má skutečnou starost, jestli je Draco v pořádku.

Snape Draca neměl rád. Harry znal jeho názor na Draca a jeho pokřivení Luciusovým vlivem; viděl na chodbách, když Snape odebral body nevěřícímu Dracovi, slyšel to ve Snapeově hlase, když výsměšně hromoval nad tím či oním přestupkem blonďatého Zmijozela. Věděl, že Draco už není Snapeovým oblíbeným studentem. A mnohem víc.

Ale teď musel přemýšlet, jestli kdy vůbec něco viděl, protože by přísahal, že Snape ve skutečnosti není schopný lidských citů tak silných jako lítost, a určitě ne k studentovi, kterého nesnáší.

Nebo je?

Oči se mu morbidně přilepily na Snapeovu ruku, která hladila Dracovy vlasy, a na Snapeův výraz, tak soucitný a tak nesnapeovský, že to až bralo dech.

„Harry, musíš si uvědomit, že Severus – tvůj otec – no, je velmi osamělý muž. Osamělejší, než si sám myslí.“

Proti své vůli se Harry v duchu vrátil na začátek týdne, jak do něj Snape nutil lektvar za lektvarem, dokud si nebyl jistý, že zvládne čelit světu… jak jej Snape držel připíchnutého na zemi, dokud jej nepřesvědčil, že nesešle příbuzenskou kletbu… jak se o něj postaral oné zamlžené noci, kdy se opil s Ronem…

Teď si vybavil, jak Snape vypadal téměř… no, ne přímo šťastný, ale určitě ne rozzuřený, když Harryho odhalil u svého lůžka na ošetřovně. Viděl zvláštní výraz, jistou něhu, když mu přetahoval plášť přes hlavu a posílal jej pryč…

„Severusovi na tobě hodně záleží. Možná jen neví, jak to ukázat.“

Harryho myšlenky se vrátily k pohledu naplněného temným vztekem na Snapeově tváři, když přistihl Luciuse, jak jej mučí.

Mysl se mu soustředila na onen den, den, ze kterého jej mrazilo, a najednou ho napadlo, jestli by bylo takovým šílenstvím hledat v jeho akcích něco jiného než sadismus… něco jiného než jeho potřeby ‚náročné odplaty‘ Luciusovi…

Díval se, jak se Snape stále nad Dracem tyčí jako nějaký ochranářský stín s empatií, kterou by ve Snapeovi nikdy nehledal.

V Harryho břiše se rozlil podivný pocit podobný úzkosti. Bylo pro něj těžké sledovat, jak se Snape k Dracovi sklonil neuvěřitelně blízko a prsty stále něžně probíral blonďaté vlasy.

„Jakákoliv temnota vás obklopuje, Draco, vždy existuje světýlko naděje. Na konci z vás bude silnější člověk.“

Harry na něj hleděl, jako by viděl cizince. Napadlo jej, zda Remus opravdu toto spatřoval ve způsobu, jak se Snape choval k němu… Jestli měl Snape starost i o něho.

Zavřel oči před tím pohledem a srdce mu silně bušilo v hrudi. Nezdálo se to možné… nemohl se celou tu dobu mýlit. Nemohl být tak dlouho přesvědčený, že se s ním Snape stěží vyrovnal, pokud by se k němu takto choval, měl o něj takovouto starost.

Snape jej při každé příležitosti urážel; Snape mu odebíral body, kdykoliv to bylo možné. A i když Harryho chránil, jako by jej to obtěžovalo. Neexistovala možnost… naprosto žádná možnost…

„Laskavost je něco, co se naučíš od druhých, a nejsem si jistý, kolik lidí bylo milých k němu.“

Ale ani co právě dělal pro Draca, se nezdálo možné. A přesto se to dělo. Viděl to na vlastní oči.

Snape Draca utěšuje. Nemá z toho žádný užitek; žádná výhoda mu z toho neplyne… Snape si jen zvolil být slušným.

Tak slušným, jako býval s Harrym.

V myšlenkách se vrátil k těm příležitostem – až příliš početným – kdy Snape tak či onak udělal něco, aby jej ochránil, něco pro jeho vlastní dobro, téměř něco, co by mohl udělat otec pro svého syna.

Snape jej varoval před Luciusem, že?

„Lucius Malfoy je tvůj nepřítel. Radostně si tě vykuchá a zbytek tvého těla přinese svému pánovi!“

A – Harryho teď napadlo cosi divokého – že se ho Snape asi dokonce pokusil chránit před Tonksovou.

„Vkus Nymfadory Tonksové, nebo jeho nedostatek, není momentálním problémem. Problémem je, že dvaadvacetiletá žena zneužívá mladistvého!“

Harrymu v uších burácela krev a rozum mu vířil závěry. Snape na něj dával pozor… dělal to už měsíce.

Myšlenky se mu přetrhly, když Snape vstal a zamířil do vedlejší místnosti. Hroznou chvíli nerozhodnosti Harry zcela paralyzovaný stál a přemýšlel, co s tím sakra udělá, co udělá po tak dlouhé době ignorování toho, co měl přímo před očima.

„Máš otce, který má o tebe starost, Harry. Myslím, že je jen škoda, pokud to ty sám nevidíš.“

Harrymu se úzkostí udělalo špatně.

Ale nebyl Nebelvírem pro nic za nic.

Vykročil a dveřmi svého otce následoval.

ooOOoo

Severus Snape se ocitl ve znepokojivé pozici majitele důvěry vlastního syna. Už se mu nedostávalo Harryho podezřívavého pohledu, když navrhl něco ohledně nitrobrany nebo soubojů; nenastávala přemýšlivá pauza, v níž syn analyzoval jeho motivy a snažil se přijít na to, co chce tou pomocí získat.

Jeho rada o načasování dýchání během pokusů o nitrobranu se ukázala být úspěšná. Rada o pootočení konce hůlky při sesílání výbušné kletby však byla naprostým selháním a Mistra lektvarů to stálo polici s produkty nevyčíslitelné hodnoty a mučivých deset minut, během nichž se Harry koktavě omlouval a sám se pokoušel ten nepořádek uklidit, čímž jen vytvářel další.

Severus jej pokáral jen polovičatě. Jakkoliv očištěn se cítil synovou důvěrou v něj, nic jej nedonutilo zapomenout na cenu, kterou za ni zaplatil. Až příliš dobře věděl, že je to jen vypůjčený sen a každým okamžikem si Lucius Malfoy nechá splatit dluhy a ten křehký mír zničí.

Ale Malfoy si zatraceně dával na čas. Už uběhlo pět dnů od Dracova odchodu a Snape nedostal ani výhružnou sovu.

Ten mizerný parchant si užíval, že má navrch, a doufal, že celou tu dobu se Severus bude potit.

No, tak to se mýlí. A už i připravil pěknou dávku Lektvaru proti nadměrnému pocení, aby to zajistil.

Ztratil se v myšlenkách, takže po dlouhém večeru, kdy se Harry ukázal být zcela bez talentu na nitrobranu, mu chvíli trvalo, než si uvědomil, že chlapec ještě neodešel.

„Pane?“

Snape vzhlédl. „Ty jsi ještě tady?“

Harryho výraz se zachvěl. Očima přeběhl ke vchodu, jako by se snažil přehodnotit, zda neutéct, dokud má čas. Snape se vzdal.

„Co se děje?“ donutil se k trpělivějšímu tónu.

„Chtěl jsem něco probrat,“ pravil Harry. „Nejsem si jistý, jestli bych měl. Je to tajné… ale předpokládám, že jste dobrý v udržování tajemství, že?“ Harry se rozpačitě zasmál. „Asi lepší než kdokoliv na světě. Myslím tím, jste špion… Mistr v nitrobraně, ne?“

„Co se děje, Pottere?“

Harry se zamračil. „Proč mi pořád říkáte ‚Pottere‘?“

Na krátkou chvíli se zaklesl pohledem do Harryho, až se chlapec zachvěl, jako by se něčeho fyzicky zbavoval.

„Nevadí…“ zamumlal a popadl knihy. „Byla to chyba –“

Navzdory sobě zaujatý Snape máchnutím hůlkou zamkl dveře. „Pojď, vzbudil jsi mou zvědavost.“

Harry se k němu obrátil a zrak se mu zvláštně leskl. „Rozmyslel jsem si to.“

Snape přimhouřil oči. „Možná jsme dnešní nitrobranu přerušili brzy. Cítím se docela připravený na další kolo.“ Vstal a výhružně mávl hůlkou na svého neozbrojeného syna. „Že bychom ji procvičili?“

Harry na něj zíral a do výrazu se mu rychle vkradlo zklamání. „Nedělejte to.“

Něco v jeho tónu vyvolalo v Severusovi pochybnosti. Sám sebou znechucený dveře znovu odemkl.

„Pak běž, Pottere!“

Prudce se od Harryho odvrátil a soustředil se na své plány. Jak se dalo čekat, Harry otálel; zjevně stále zamýšlel vyjevit, cokoliv jej trápilo.

„Neměl byste mi říkat ‚Pottere‘,“ zareagoval. „Nebyl můj otec. Není to správné jméno.“

Snape na něj vrhl zničující pohled. Rád by svého syna zbavil toho nenáviděného pseudonymu, ale v této chvíli šlo o sílu zvyku a necítil se v natolik dobrém rozmaru, aby na to poukázal.

Harryho oči se zamyšlením přivřely a Severusovi se ten výraz nelíbil. V jeho čitelné tváři bylo klidné uvažování zcela nemístné.

„Ale zase,“ ozval se chlapec hlasitě a uštěpačně, což mu znepokojivě připomnělo Siriuse Blacka, „asi dává smysl, že to děláte. Asi se jen bojíte, aby vám před někým neuklouzlo moje jméno, že jo?“

Snape ztuhl. „Mně nikdy nic ‚neuklouzne‘,“ ušklíbl se, smrtelně uražený. „Na to jsem až příliš disciplinovaný.“ Po chvíli dodal zlomyslně: „Jak ještě uvidíš, Harry.“

„Jo, to asi uvidím,“ v hlase se ozývala pochybnost, ale v oku se zableskl triumf.

Severuse najednou napadlo, že byl právě zmanipulovaný. Velmi obratně.

Nechtěně ohromený rychle odvrátil zrak, aby zakryl potěšení, které jej zaplavilo. Že se Harry rozhodl jej přelstít a kvůli něčemu takovému… Ale rozvíjející sentimentalita se mu převelice nelíbila. Byla trapná.

Když konečně zvládl výraz, všiml si, že Harry se posadil na druhou židli. Napětí v místnosti synovým chytrým tahem vyprchalo.

„Chci vám něco říct,“ začal Harry a oči mu horečně zářily. „Asi jsem vám to měl říct už dřív… Má to co dělat s nitrobranou; vždycky mě to napadne, když se snažím pročistit hlavu. A jsem si jistý, že vy to unesete.“ Najednou se tvářil ustaraně. „Vsadím se, že jste jediný člověk, který to unese.“

„O co jde, Harry?“

Harry jej pozorně sledoval. „Ta věštba – co po ní loni všichni Smrtijedi šli… Víte o ní?“

„Kdo ne?“ zeptal se Snape suše. „Samý blábol. Sibyla Trelawneyová by nepředpověděla ani bouři, která by jí hřměla nad hlavou.“

Harry se zazubil a očividně se mu ulevilo. „Jo, je to šílené, že jo? Ani jsem tomu uvěřit nemohl. Ale Brumbál jo. Opravdu si myslí, že to jsem ten, kdo zabije Voldemorta…“ Ostře uhnul očima. „Nebo spíš pravděpodobněji, kdo bude Voldemortem zabit.“

Snape ztuhl.

Ano, věděl, že existuje jakési proroctví týkající se Harryho a Pána zla, předpověď, do které se oba jeho páni rozhodli vložit svoji víru. Netušil, že Harry sám zná její obsah… nebo že skutečně ukazuje na Harryho jako toho, kdo zničí Pána zla.

„Ředitel tomu věří?“ zeptal se Snape co nejneutrálněji, ale srdce mu zrychlilo rytmus.

Toto podle všeho neměl vědět; Brumbál, Pán zla – jeden z nich by mu to prozradil, kdyby to vědět měl.

Ale měl právo to znát. Šlo o jeho syna, zatraceně.

„Opravdu si myslí, že je pravdivé. ‚… proto jeden z nich musí zemřít rukou druhého, neboť ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu…‘. Buď já zabiju Vol – promiňte, Pána zla, nebo on zabije mě.“ Prohrábl si rukou nepoddajné vlasy. „Jen mě to… Opravdu mě to štve. Vždyť jak můžu sejmout Voldemorta? Nejsem zdaleka tak silný. On – viděl jsem ho bojovat s Brumbálem, a ten se mu vyrovná. A tak se snažím na to nemyslet… Ale prostě si v tu nejhorší dobu vždycky vzpomenu. Když se chystám spát, když se snažím o nitro –“

„Ani náhodou nemůžeš porazit Pána zla,“ pravil omráčený Snape. „Potřeboval bys celá desetiletí tréninku a i pak…“

Harry se na něj zoufale podíval a Snapea v ten kratičký, šílený okamžik napadlo, co, sakra, kluk čeká, že řekne? Proč mu o tom Harry vykládal? Co od něj chce? Lži?

A pak si uvědomil, co by Harry od něj mohl chtít a co by nikdy nečekal od druhých.

„Ta věštba,“ zachraptěl, „zní jako ten nejnesmyslnější blábol, jaký jsem kdy slyšel.“ Uvnitř otřesený znehybnil Harryho pevným pohledem. „Kterýkoliv kouzelník vážně se zaobírající myšlenkou, že bys ty mohl napadnout Pána zla, potřebuje specialistu od svatého Munga.“

Zdálo se, že to jsou ta správná slova.

Harry se najednou usmál. „Jo, nemůže to být pravda, že? Je to směšné.“

„Naprosto směšné,“ ujistil jej Snape. „Byl bys blázen, kdybys o tom přemýšlel. Navrhuji omezit tvé velikášství na famfrpál; v něm existují jakési základy tvých skutečných schopností.“

„Ano, pane,“ Harry zněl veseleji.

Dlouho po jeho odchodu za ním Severus strnule zíral, zděšený nečekaným poznáním, jaká tíha leží na Harryho bedrech.

ooOOoo

Harry svých závěrů zalitoval hned následujícího večera, jakmile uviděl Snapea ve Velké síni. Mistr lektvarů se tyčil ve dveřích s bouřlivým výrazem ve tváři. Okamžitě jej přepadlo znepokojení, jestli se z nějakého důvodu Snape nezlobí na něj, a odvážil se k němu vyslat tázavý pohled.

Snape se ale náhle otočil a zmizel v chodbě. Harry se ocitl rozervaný mezi bizarním nutkáním jej následovat a posledním zbytkem pudu sebezáchovy.

Dopadlo to tak, že se za ním objevil Remus a tu volbu z něj sňal.

„Harry,“ oslovil jej příjemným tónem, „máš dnes čas?“

Harry se nejistě podíval směrem, kde zmizel Snape, a pokýval hlavou. „Hm, jo. Myslím, že jo.“

„V tom případě,“ Lupin ztišil hlas, „máš čas hned teď? Rád bych ti něco ukázal.“

ooOOoo

Remus nevěděl, co čekat, když Harryho přivedl na kouzelnický hřbitov na Ayrshirském venkově. Bylo mu jasné, že Harry není z těch, kdo otevřeně truchlí, ale čekal – nebo alespoň doufal – v něco víc než jen v prázdný pohled na náhrobek Nymfadory Tonksové.

„Tady je pohřbená?“ zeptal se Harry neutrálně.

„Právě zde,“ odvětil Lupin tiše a upřeně vyhlížel nějakou známku emocí. „Pohřeb byl minulý týden.“

„Aha.“ Harry váhavě přikročil k hrobu, ale pak střelil po Lupinovi podivně prázdným pohledem. „Co bych měl dělat?“

Remus na něj dlouhou chvíli bezmocně zíral. Jak by na tohle měl odpovědět?

„Přijde na to,“ pravil. „Někteří lidé na takových místech rádi… no, přemítají. Někteří zanechají něco osobního. Třeba květiny.“

Harry na něj bez výrazu hleděl. „Nic jsem nedonesl.“

„Mohl bych nějaké vyčarovat, kdybys chtěl… Ale opravdu na tom nezáleží.“

Harryho rty se stočily ponurým úsměvem. „Ne, opravdu na tom nezáleží, že?“

Otočil se zády k Lupinovi a Remusovo přesvědčení, že to byl dobrý nápad, ochablo.

„Omlouvám se,“ hlesl. „Myslel jsem, že ti to pomůže.“

„Díky,“ zamumlal Harry, ale nezněl příliš upřímně.

„Můžeme kdykoliv odejít, jestli chceš,“ nabídl Remus.

„To by mohl být dobrý nápad,“ pronesl chladný hlas.

Lupin se prudce otočil, aby čelil mračícímu se Severusi Snapeovi.

„Severusi!“ vykřikl.

Snape Lupina propíchl smrtícím pohledem a pomalu jím pak proslídil okolí. Pochmurný černý hábit jeho osobnost zase jednou dokonale doplňoval.

„Zbláznil ses?“ zeptal se ledově. „Copak tě ani nenapadlo informovat ředitele, že ho odvedeš z bradavických pozemků? Upozornilo mě sledovací kouzlo, které jsem umístil na krb! Kterýkoliv ze Smrtijedů mohl udělat to samé!“

Remus sledoval jeho přibližování s rostoucím zmatkem. „Jsem bradavický profesor, Severusi. Automaticky to mám povoleno.“

„Ty zatracený blázne!“ zavrčel Snape. „Copak tě nenapadlo, že by jeho pohyb mohli sledovat?“

„Něco jsi zaslechl?“ zeptal se Remus, najednou ve střehu.

Snape se ostražitě podíval na Harryho, který pozorně naslouchal každému slovu.

„Nezaslechl,“ přiznal pomalu a každou slabiku vyslovoval tak pečlivě, jako by byla určena především Harrymu. Černýma očima střelil po Remusových. „Prostě jen mám špetku soudnosti! Bez doprovodu nemůže opustit školu!“

„Já jsem doprovod!“

Snape se na něj jen posměšně ušklíbl: „Bez doprovodu schopného jej ochránit, Lupine.“

Remus zápasil s touhou poukázat, že on je ten, kdo učí obranu proti černé magii, ale pro Harryho dobro se kousl do jazyka a snažil se s otcovým chlapcem nehádat. Pohlédl na Harryho a zjistil, že je oba sleduje, držení těla má ztuhlé a pokožku smrtelně bílou.

„Měli bychom jít,“ zašeptal Harry.

„Nehrozí bezprostřední nebezpečí, že Severusi?“ zeptal se Remus tvrdě, ale nespustil oči ze sklíčeného Harryho.

Snape Harryho také zvědavě sledoval. „Nic bezprostředního. Jen jsem kritizoval tvůj mimořádně špatný úsudek.“

Harry si prohrábl tmavé vlasy a uhladil si je přes jizvu. „Podívejte, nerozmazlujte mě, jo? Nepanikařím… ale po tom, co se stalo v Prasinkách, chci, aby všichni byli v bezpečí. Měli bychom zmizet. Tady po mně taky můžou jít.“

Remusovi dlouho trvalo, než pochopil naznačované; Severusovou tváří proběhlo pochopení téměř v tu samou chvíli.

„Útok na Prasinky nebyl kvůli tobě, ty pitomče,“ Snape musel celému světu znít, jako by mluvil s imbecilem. Remus se zděsil nad jeho dalšími slovy: „Nepřestává mě udivovat tvá schopnost připisovat si vinu za všechno.

„Severusi…“ pronesl Remus varovně.

„Existuje okamžik, kdy sebemrskačství přerůstá do naprostého narcismu!“

„Stačí, Severusi,“ Remus agresivně vykročil.

Snape sebou trhnul dál od Lupina, jako by ten přenášel smrtelnou nemoc, a vrhl na něj drtivý pohled.

„Deset minut, Lupine,“ pronesl ledově. „Ne déle.“

Remus se na Harryho opět ustaraně podíval a z držení jeho těla poznal, že deset úzkostných minut mu žádnou útěchu nepřinese.

Nic. Nedosáhl ničeho.

„Nemyslím, že potřebujeme deset minut,“ pravil rezignovaně. „Jsi už připravený jít, Harry?“

Když se mu nedostalo odpovědi, podíval se na Harryho. Mladý kouzelník upíral oči na nedaleké místo a výraz měl podmračený, jako by byl myšlenkami daleko.

SILVA SISSELTEINOVÁ: MILOVANÁ MANŽELKA A MATKA

„Co má –“ Harry zaváhal a střelil stísněným pohledem po Snapeovi, než pokračoval, „co má matka a James? Jsou – jsou jejich hroby –“

Lupin tu otázku čekal; nadechl se k odpovědi, kterou si připravil, ale Severus jej naprosto uzemnil.

„Znesvěcené,“ odpověděl Snape s chladným nezájmem. „Přeživší fanatičtí přívrženci Pána zla byli jeho porážkou těžce zklamaní; z jejich těl nadělali pěknou fašírku.“

Harryho oči se rozšířily, jako by jej někdo právě udeřil. Remuse přepadla čirá zuřivost, která jej málem oslepila.

Opatrně, Snape!“ zasyčel a nebezpečně se na Severuse podíval.

Ten bastard! Copak nepřemýšlí? Zamyslel se aspoň jednou, jak se Harry bude cítit, když tohle uslyší?

„Nedívej se na mě tak,“ vyštěkl chladně Snape, který si nesprávně vyložil příčinu Remusova hněvu. „ se neúčastnil.“

Pak Snapeovy oči sklouzly k Harrymu – ten přišel o všechnu barvu a prázdně zíral na hrob Silvy Sisselteinové – a do výrazu se mu vkradlo cosi podobného lítosti. Remus stále metal pohledem blesky a prošel kolem Severuse, aby položil ruku na Harryho napjaté rameno.

„Ministerstvo je přemístilo na mudlovský hřbitov. Byli to hrdinové, Harry, a všichni si přáli, aby odpočívali nerušeně.“ Opět se přes Harryho skloněnou hlavu kriticky podíval na Snapea – nejraději by ho roztrhl! – a pokračoval konejšivým hlasem: „Požádám Artura Weasleyho, aby provedl nějaká šetření. Jak by se ti to líbilo?“

Harry pod jeho rukou pokrčil rameny. „Jsou mrtví.“ Zněl napjatě. „Asi není žádný skutečný důvod navštěvovat hroby. O nic nejde.“

„Harry –“

„Opravdu nejde.“ Ponuře se rozhlédl po hřbitově. „Jsou to jen… jména. Nesejde na nich.“ Pohledem spočinul na náhrobku Nymfadory Tonksové; skelný pohled jeho očí Remuse okamžitě varoval, aby se tou situací dále nezabýval. Harryho hlas zněl náhle vzdáleně. „Není tam. Je to jen tělo. Tak proč by na tom záleželo?“

Lupin jej bezmocně sledoval.

Snape přivřel oči.

„Víš, Lupine,“ protáhl, „připadá mi vysoce podezřelé, že ministerstvo ještě neprozradilo tajné místo hrobů Potterových ani jejich nejbližším přátelům. Jsem si jistý, že co zbylo, prostě zlikvidovali… pokud tedy z Potterů vůbec něco zbylo poté, co –“

Lupin se k němu otočil. „Merlin mi pomoz, Severusi, jestli nesklapneš –“

Najednou se zarazil, když se mu Harry vysmekl zpod ruky, tenkou masku lhostejnosti zničenou Snapeovými  bezcitnými slovy.

„Udělali co?“ vykřikl Harry a otočil se na Snapea. „Oni… je prostě vyhodili?“

Snape tam stál, obraz klidu, zatímco Harryho celým tělem otřásal hněv.

„Ne.“ Snape pokrčil hubenými rameny. „Jsem si jistý, že na ministerstvu je pár sentimentálních duší, které by je tajně sebraly a dokonce i z vlastní kapsy zaplatily náklady. Všichni je nechutně ctili, i když Merlin ví proč…“ Vypočítavě se na Harryho podíval. „Ale na tom nesejde, že, Harry? Jen tu prostě probíráme dvě těla.“

Harry uhnul očima od Snapea k náhrobku Nymfadory Tonksové. Remus s nevírou sledoval, jak se mu do výrazu opět vkrádá jasná mysl. Chlapec ztěžka polkl a pak váhavě vykročil k jejímu hrobu.

Lupin se zmítal mezi obdivem, jak účinně Severus Harryho zastavil, aby se nestáhl do sebe, a vztekem, že to provedl tak krutě.

„Nevím, jestli bych ti měl jednu vrazit, nebo tě poplácat po zádech,“ pravil tiše, aby jej Harry neslyšel.

Snape se ohlédl, rty stočené do znechuceného úšklebku. „Raději ani jedno. Vím, že lykantropie je nakažlivá… a mám své vlastní teorie o do nebe volající blbosti.“

Remusovi se nelíbilo vyznění Severusova tónu a vrhl na něj vyzývavý pohled.

„Potřeboval sem přijít, Severusi,“ nutil se zůstat klidný. Věděl, že jakýkoliv projev hněvu by Severuse jen popíchl. „Péče o dítě znamená mnohem víc než postarat se o fyzickou pohodu.“

„Pochybuji, že jeho očividné ohrožení se počítá,“ ušklíbl se Snape.

„Potřebuje to nějak uzavřít,“ argumentoval Remus tiše. „Na své rodiče nemá žádnou vzpomínku a Siriuse ztratil příliš brzy. Nevím, jestli toto pomůže, Severusi – opravdu nevím… Ale možná, že pocit jakéhosi zakončení mu usnadní zbavit se bolesti.“

Snape Harryho sledoval s podivně se lesknoucíma očima. „Taky mu pomůže hněv.“

„On není pomstychtivý člověk, Severusi.“

Snape na něj vrhl zničující pohled. „Opravdu?“ zeptal se sarkasticky. „Jak dobře ho musíš znát, Lupine!“

„Vztek mu nepomůže, Severusi,“ zopakoval Lupin přesvědčivě. „Pohltí ho. Potřebuje trochu klidu.“

Snape se ušklíbl. „Nevíš, co potřebuje. Tvůj malý oddych od jeho života tě připravil o znalost všeho, co se v něm nově vyvinulo.“

„Nevím, co se mu v poslední době stalo,“ připustil Lupin smutně. „Ale, Severusi, znám Harryho.“

Snape se na něj ostře podíval soustředěnýma očima a Lupina napadlo, co řekl, že na to tak silně zareagoval. Ale pak Snape uhnul pohledem a jen na čelisti se mu zachvěl sval.

„Výborně, Lupine,“ zavrčel tak tiše, že se to téměř nedalo postřehnout. „Znáš ho tak dobře – udělej svoji práci. Utěš ho.“

Remus na něj dlouho zmateně hleděl, ale místo aby to Snape vysvětlil, vytáhl hůlku a odkráčel. Pochodoval ke kraji hřbitova, jako by si zvolil zcela se z celé situace vytratit.

To gesto Lupina nevysvětlitelně rozesmutnilo; měl pocit, jako by Severus vždy ustupoval do pozadí, vzdával se svých povinností ke svému synovi ve prospěch těch, které považuje za schopné se s nimi vypořádat.

Váhal mezi potřebou následovat Severuse a potřebou podpořit Harryho.

Ale věděl, že jeho pomoc přivítá jen jeden.

„Harry…“

Tmavovlasý chlapec na Lupina pohlédl jen krátce a hned vrátil pozornost k hrobu. „Je čas jít?“ zeptal se bezbarvě.

Remus položil ruku na Harryho rameno; pod dlaní cítil napjaté svaly. „Ne. Máš čas.“

Postavil se vedle chlapce a přemýšlel o živé, usměvavé dívce, která zde byla pohřbená. Vytryskl z něj smutek pro Nymfadoru Tonksovou a pro všechny bezejmenné duše, které již ztratili v tomto boji.

„Myslím, že všichni potřebujeme tyto chvíle,“ zašeptal Remus. „Nemůže to vyplnit díru, která po nich zbyla, Harry… ale možná se můžeme nějak vyrovnat s tím, o co jsme přišli.“

A když si jej našly Harryho oči, oba sdíleli tiché vědomí, že nemluví jen o ženě, která právě zemřela… Mluví i o muži ztraceném do anonymní smrti, muži, jehož ztráty opravdu želeli jen oni dva.

Pro celý svět Sirius zemřel ve stínu hanby. Ale když Remus přehodil ruku kolem Harryho ramen, bylo jisté, že alespoň dva lidé na něj nikdy nezapomenou.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Jen krví spojeni - 38 Od: margareta - 14.01. 2016
Dobře Remusovi tak. Vylil vlastní hořkost na Harryho a myslel si, že až ho za to odprosí, bude mít klid. Ha! Teď je z něho nouzová brzda a nárazník s tlumičem v jednom! A to mu může, mezi těmi dvěma zarputilými sentinely, hrajícími berany berany duc, jít časem o kejhák! Měl by požádat Snapea, aby, až si zase bude klohnit lektvar proti pocení, pamatoval i na něj! Děkuji, krásné!!

Re: Jen krví spojeni - 38 Od: JSark - 05.12. 2015
Tak táto kapitola bola fakt desne depresívna. Ale aj tak vďaka, ten preklad je veľmi vydarený. :)

Re: Jen krví spojeni - 38 Od: mami - 02.11. 2015
Severus je riadny parchant.

Re: Jen krví spojeni - 38 Od: maria - 29.09. 2015
dakujem

Re: Jen krví spojeni - 38 Od: Marti - 24.09. 2015
Remus si u mě zvolna vylepšuje svůj pošramocený obraz, v téhle kapitole třeba rozhovorem s Harrym o Severusovi. Myslím, že Harry potřeboval přesně takovéhle malé popostrčení, aby otevřel oči a začal o Severusovi přemýšlet mimo své obvyklé stereotypy. Díky za další úžasnou kapitolu, mám zase o čem dumat...
Re: Jen krví spojeni - 38 Od: Lupina - 29.09. 2015
Mám pocit, že všechno v této povídce je napsáno za nějakým účelem. Není tam žádná zbytečná výplň. Remus nakonec nebude špatný ;-) Díky moc za komentář, Marti. A v tom dumání nejsi sama. Mě při každém čtení něco překvapí :-)

Re: Jen krví spojeni - 38 Od: scully - 24.09. 2015
To teda byla smutná kapitolka. Scéna o podání lektvaru z Harryho pohledu byla skvělá. Jsem zvědavá,co bude s Dracem. Remus se snaží napravit svůj vztah s Harrym. Scéna s hřbitova byla moc smutná. Nejvíc se mě líbilo,jak Harry zmanipuloval Severuse,holt geny se nezapřou. Moc děkuju za překlad
Re: Jen krví spojeni - 38 Od: Lupina - 24.09. 2015
Teď už děj postupně nabere na obrátkách a máte se na co těšit. Toto byla taková klidná kapitola před bouří. Ještě příští bude poklidnější a pak začne tóčo :-) Harry projevuje obdivuhodnou zmijozelskost, ale Nebelvír se v něm nezapře... Díky za komenář, scully :-)

Re: Jen krví spojeni - 38 Od: Julie - 23.09. 2015
Krásná i když smutná kapitola. Moc se mi líbil popis scény Severuse s Dracem z Harryho pohledu, tady platí přísloví Podle sebe soudím tebe, ale nevadí, že si Harry špatně vyložil Severusovo chování, spíše naopak. A ještě mě zaujalo, jak Severus reagoval na proroctví, jsme velmi zvědavá, jakýn způsobem chce autorka zlikvidovat Voldemorta. Posílám velký dík za překlad.
Re: Jen krví spojeni - 38 Od: Lupina - 23.09. 2015
Taky myslím, že je jen dobře, jak si Harry vyložil viděné. Jinak by mu to sbližování trvalo mnohem déle. No, Voldemort zde zlikvidovaný nebude, ale vše se dozvíte z doslovu. Díky za komentář, Julie.

Re: Jen krví spojeni - 38 Od: EvaM - 23.09. 2015
Upřímně mě zajímá, co si chystá Lucius... Doufám, že to nebude tak zlé, jak si myslím, že bude. Remus se nám začíná pěkně vybarvovat. Ale nevím, jestli moc pomáhá, tak snad jo. Děkuji za kapitolu a jako vždy, těším se na další!
Re: Jen krví spojeni - 38 Od: Lupina - 23.09. 2015
Lucius určitě něco chystá, brzy už se dozvíme, co. Remus to myslí dobře, takže jo, pomáhá, trochu :-) Díky za komentář, EvoM :-)

Re: Jen krví spojeni - 38 Od: miroslava - 23.09. 2015
krásná kapitolka, sice bolavá, ale krásná. A víš co se mi nejvíc líbilo? Že Severus dokázal ocenit, jak ho Harry přechytračil. Děvčátka, jste skvělá!!!!! Těším se na další pokračování. Děkuji.
Re: Jen krví spojeni - 38 Od: Lupina - 23.09. 2015
Harry něco po tátovi musel podědit :-) Taky se mi moc líbilo, jak to ocenil :-) My děkujeme za komentář, miroslavo :-)

Re: Jen krví spojeni - 38 Od: prodavacka - 23.09. 2015
Ahoj Lupino, je to čím dál lepší, jsem napnutá a zároveň doufám, že těch dílů bude ještě hodně zdraví Prodavačka
Re: Jen krví spojeni - 38 Od: Lupina - 23.09. 2015
No, dílů už moc nebude. Poslední je 45. Moc mě těší, že se líbí. Díky za komentář, Prodavačko :-)

Re: Jen krví spojeni - 38 Od: Sonka234 - 23.09. 2015
Krásna časť. Veľmi pekne ďakujem. Sledovať vývoj vzťahu medzi Severusom a Harrym ma strašne baví. Ďakujem za úžasný preklad, Lupina :))
Re: Jen krví spojeni - 38 Od: Lupina - 23.09. 2015
A počkej na závěr ;-) Ač v něm není žádné melodrama, slzu jsem musela zatlačit :-) Těší mě, že se líbí. Marci se obrovsky podílí na čitelnosti.

Re: Jen krví spojeni - 38 Od: denice - 23.09. 2015
Uf, tak tohle byl pěkně drsný příběh - krásné na tom je, že ať už si Severus myslí cokoli a jde Lupinovi po krku jakkoli, začal ho svým způsobem uznávat. A miláček Remus, ten se tedy opravdu snaží! Přiznám se, že mě za srdce nevzala ani tak scéna na hřbitově, jako spíš dění kolem Draca očima skrytého Harryho. Nádherně mrazivá atmosféra. Nesmírně moc doufám, že se nikdy nedozví, jaké záměry s Dracem Severus ve skutečnosti měl. Byl by to otřes, ze kterého by se asi Harryho důvěra v otce velmi těžko vzpamatovávala. Ale když si tohle odmyslím, bylo kouzelné, jak Harry sledoval, vzpomínal a porovnával... O Draca se bojím, zdá se mi to, nebo jsi naznačila, že jeho osud v tomto příběhu nebude z těch šťastnějších? Díky, čarodějky.
Re: Jen krví spojeni - 38 Od: Lupina - 23.09. 2015
To bylo, co? A to tato kapitola je taková odpočinková před napínavým finále. Máš pravdu, že Severus svým způsobem začíná Lupina brát - tedy tak po Severusovsku :-) O Draca se bojíš právem. Ať už provede, co provede, jeho osud bude kontroverzní. A já se těším, až to probereme. Děkuji moc za komentář, denice :-)

Re: Jen krví spojeni - 38 Od: Folwarczna - 23.09. 2015
Můžou se hádat jak chtějí, ale Harryho především nezná sám Harry, že?

Re: Jen krví spojeni - 38 Od: Jacomo - 23.09. 2015
Ach, tohle byla bolavá kapitola... Mám knedlík v krku a bolí mě srdce pro všechny tři... vlastně čtyři - i pro Draca. Severus i Remus se snaží, ale stejně svým způsobem oba selhávají; dokud si to Harry nevyřeší sám v sobě, nezbaví se toho. Ta důvěra k Severusovi, kterou si vytvořil na základě naprosto chybného úsudku o dění okolo Draca, je strašlivě křehká. Kdyby se rozbila, myslím, že už by Harry v životě neuvěřil nikomu... Safra, jsem dneska samá filozofie, to ten konec. Takže z jiného soudku - velikananánské díky, Lupinko a Marci! I přes hluboký smutek mezi řádky jsem si tuhle kapitolu moc a moc užila. Jste kouzelnice. Děkuju.
Re: Jen krví spojeni - 38 Od: Lupina - 23.09. 2015
V této chvíli, když jsem povídku četla, jsem se taky bála toho, že se nějak proflákne Severusův záměr s Dracem. Jen jsem doufala, že Severus je opravdu tak dobrý ve skrývání, jak si Harry myslí. No, nebudu spoilerovat :-) Docela mě překvapilo, že Remus odvedl Harryho ze školy, aniž by to Severus věděl. Jako chápu, proč to udělal, chtěl Harrymu pomoci se smutkem, ale stejně. Dneska to byla taková klidnější kapitola před bouří na závěr. Děkuji moc za komentář, Jacomo. A že i když jsi četla originál, přečteš si i překlad :-)

Prehľad článkov k tejto téme:

E. M. Snape: ( Lupina )11.11. 2015Jen krví spojeni - 45 (Závěr)
E. M. Snape: ( Lupina )04.11. 2015Jen krví spojeni - 44
E. M. Snape: ( Lupina )28.10. 2015Jen krví spojeni - 43
E. M. Snape: ( Lupina )21.10. 2015Jen krví spojeni - 42
E. M. Snape: ( Lupina )14.10. 2015Jen krví spojeni - 41
E. M. Snape: ( Lupina )07.10. 2015Jen krví spojeni - 40
E. M. Snape: ( Lupina )30.09. 2015Jen krví spojeni - 39
E. M. Snape: ( Lupina )23.09. 2015Jen krví spojeni - 38
E. M. Snape: ( Lupina )16.09. 2015Jen krví spojeni - 37
E. M. Snape: ( Lupina )09.09. 2015Jen krví spojeni - 36
E. M. Snape: ( Lupina )02.09. 2015Jen krví spojeni - 35
E. M. Snape: ( Lupina )26.08. 2015Jen krví spojeni - 34
E. M. Snape: ( Lupina )19.08. 2015Jen krví spojeni - 33
E. M. Snape: ( Lupina )12.08. 2015Jen krví spojeni - 32
E. M. Snape: ( Lupina )05.08. 2015Jen krví spojeni - 31
E. M. Snape: ( Lupina )29.07. 2015Jen krví spojeni - 30
E. M. Snape: ( Lupina )22.07. 2015Jen krví spojeni - 29
E. M. Snape: ( Lupina )15.07. 2015Jen krví spojeni - 28
E. M. Snape: ( Lupina )08.07. 2015Jen krví spojeni - 27
E. M. Snape: ( Lupina )01.07. 2015Jen krví spojeni - 26
E. M. Snape: ( Lupina )24.06. 2015Jen krví spojeni - 25
E. M. Snape: ( Lupina )17.06. 2015Jen krví spojeni - 24
E. M. Snape: ( Lupina )10.06. 2015Jen krví spojeni - 23
E. M. Snape: ( Lupina )03.06. 2015Jen krví spojeni - 22
E. M. Snape: ( Lupina )27.05. 2015Jen krví spojeni - 21
E. M. Snape: ( Lupina )20.05. 2015Jen krví spojeni - 20
E. M. Snape: ( Lupina )13.05. 2015Jen krví spojeni - 19
E. M. Snape: ( Lupina )06.05. 2015Jen krví spojeni - 18
E. M. Snape: ( Lupina )29.04. 2015Jen krví spojeni - 17
E. M. Snape: ( Lupina )22.04. 2015Jen krví spojeni - 16
E. M. Snape: ( Lupina )15.04. 2015Jen krví spojeni - 15
. Fan Art: ( Lupina )08.04. 2015Harry Snape
E. M. Snape: ( Lupina )08.04. 2015Jen krví spojeni - 14
E. M. Snape: ( Lupina )01.04. 2015Jen krví spojeni - 13
E. M. Snape: ( Lupina )25.03. 2015Jen krví spojeni - 12
E. M. Snape: ( Lupina )18.03. 2015Jen krví spojeni - 11
E. M. Snape: ( Lupina )11.03. 2015Jen krví spojeni - 10
E. M. Snape: ( Lupina )04.03. 2015Jen krví spojeni - 9
E. M. Snape: ( Lupina )25.02. 2015Jen krví spojeni - 8
E. M. Snape: ( Lupina )18.02. 2015Jen krví spojeni - 7
E. M. Snape: ( Lupina )11.02. 2015Jen krví spojeni - 6
E. M. Snape: ( Lupina )04.02. 2015Jen krví spojeni - 5
E. M. Snape: ( Lupina )28.01. 2015Jen krví spojeni - 4
E. M. Snape: ( Lupina )21.01. 2015Jen krví spojeni - 3
E. M. Snape: ( Lupina )14.01. 2015Jen krví spojeni - 2
E. M. Snape: ( Lupina )07.01. 2015Jen krví spojeni - 1
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )30.10. 2014Jen krví spojeni