archiv.hpkizi.sk
Epilog
11 věcí
Vložené: arabeska - 07.08. 2015
Téma: 11 věcí
eryenie nám napísal:

Text v tejto časti je generovaný, v prípade že zistíte nezrovnalosti, nahláste to prosím


11 věcí

Prekladateľ : FlorenceMabel, arabeska, eryenie

Názov originálu: 11 Things

Autor originálu : WickedlyAwesomeMe

Link na originál : 11 Things

Počet slov originálu: : 92 570

Rating : T 13+ -

Éra / Obdobie: Po Bradavicích Žáner: Romance, Tragedy Jazyk originálu: EN Varovanie: Neuvedené Počet slov originálu: _ 50K-100K Párovanie: Dramione
This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánom Medkom, ktorí túto ságu preložili do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní WickedlyAwesomeMe, ktorá napísala túto fanfiction.

© Autorské práva k tomuto prekladu patria hpkizi.sk o.z. a šírenie prekladu mimo tieto stránky je bez výslovného súhlasu zakázané.


11 THINGS

AUTOR: WickedlyAwesomeMe 

ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/4776175/1/11_Things

PŘEKLAD: eryenie



Epilog

Hermiona si požitkářsky protáhla ruce nad hlavou, zatímco se plahočila k jejich ložnici. Před pěti měsíci se stala Hermionou Malfoyovou.

Ode dne, kdy ji blonďák požádal o ruku, nad ničím dvakrát nepřemýšleli a okamžitě novinu oznámili jeho rodičům. Říci, že Narcisa byla šťastná, by bylo neuvěřitelně slabé vyjádření. Byla naprosto unešená a pořád dokola opakovala, že věděla, že tento den jednou přijde. Na druhou stranu, Lucius jim zdvořile pogratuloval, přestože si bruneta nemohla nevšimnout cukání pravého koutku úst jejího budoucího tchána. Uspořádali ohromnou oslavu v ohromné jídelně na Malfoy Manoru.

Jak bruneta předpokládala, na hlavní straně Denního věštce byly zmíněny nějaké detaily o tom, že Malfoyův dědic konečně požádal nejlepší přítelkyni zesnulého hrdiny o ruku. O čem ale nevěděli, byla Dracova nemoc. Narcisa a Lucius se o ní dozvěděli den po jejich svatbě a Draco své novomanželce předpovídal, že se jeho matka zhroutí. A zhroutila se. Nařídila svému muži, aby Dracovi zajistil další lékařskou kontrolu, ale ta jenom potvrdila, že trpí rakovinou plic.

Hermiona na ten den stále někdy vzpomínala. Žalem zasažený výraz na tváři její tchyně, když se dozvěděla o nemoci svého syna; Luciusův překvapený pohled… bylo toho na ni příliš. Obrazy jejich tváří ji budou do smrti pronásledovat. Pamatovala si, že Lucius se zamknul ve své ložnici na celé dva dny, nejedl a nekoupal se. Dokonce by přísahala, že z jeho pokoje slyšela tlumený pláč, kdykoli šla do Dracovy staré ložnice (po cestě procházela kolem Luciusova pokoje).

Týden po jejich svatbě a oslavě Draco přesvědčil Hermionu, aby opustila její starý byt a přestěhovala se do jeho domu… jejich nového domu. Přestože jeho rodiče nebyli jeho odchodem příliš nadšení, rozuměli tomu, že je ženatý muž a potřebuje strávit nějaký čas sám se svou novou ženou. A samozřejmě věděli, že Hermiona se o jejich syna postará.

Bruneta váhala opustit svůj starý, pohodlný byt. Tady si po válce vybudovala nový život. Bylo v něm mnoho vzpomínek, každá stěna vykládala jiný příběh. Ale zakrátko se rozmyslela a přestěhovala se do jejího nového domu.

Zpět v realitě Hermiona pohlédla ven a její oči se okamžitě upřely na úplněk. Když jim před dvěma týdny doktorka Lucia Montgomeryová (nyní Dracova osobní lékařka) oznámila, že Draco je umírající pacient, byl také úplněk. Jeho rakovina plic metastázovala do třetího, konečného a smrtelného stadia.

Draco bral léky. Od té doby, co požádal Hermionu o ruku a ona souhlasila, okamžitě šel do ordinace doktorky Montgomeryové a řekl jí, že si to rozmyslel a chtěl by brát léky. Hermiona zpočátku váhala. Samozřejmě znala chemoterapii a všechno ostatní (i když to neprožila). Věděla, že může člověka oslabit. Ale samozřejmě její manžel ji znal až příliš dobře. Draco věděl, že je hluboko uvnitř vděčná.

První kolo chemoterapie podstoupil měsíc po jejich svatbě. Věci, které se většinou stanou pacientům, kteří prodělali chemoterapii, se staly i jemu. Vypadaly mu například vlasy, ale překvapivě druhý den narostly do naprosto stejné délky jako předtím. Lucius jí vysvětlil, že to je podstata čarodějek a kouzelníků. Hermiona si také vzpomněla, jak jí Harry vykládal o tom, jak ho jeho teta Petunie ošklivě ostříhala. Vůbec to tak nechtěl. Ale druhý den k překvapení všech Harryho vlasy dorostly přesně tak, jak vypadaly předtím.

Jak dny ubíhaly, Draco postupně slábl. Málokdy už chodil do práce. Často míval horečky a v ty dny býval upoután na lůžko. Nenáviděl to. Blonďákovo tělo bylo v jednom kole. Vždycky byl v pohybu. Potřeboval pohyb. Ale samozřejmě, jeho rakovina mu zakazovala dělat věci, které dělával rád.

Někdy, když se blonďák cítil celkem dobře, trávil s Hermionou noci na zahradě v jejich domě na stromě. Jako obvykle mluvili o různých tématech a nikdy jim nedošla slova. Hermiona dovolila jeho hlavě opřít se o její rameno, zatímco mu tiše odříkávala všechna souhvězdí, které poznávala.

Pár týdnů po jejich svatbě se Hermiona stala léčitelkou. Jako nová snacha majitele sv. Munga získala různé výsady. Samozřejmě proti tomu protestovala. Cítila, že výsady, které jí Lucius dal, byly poměrně nefér vůči stovkám dalších čarodějek a kouzelníků, kteří také snili o tom, že se stanou léčiteli. Ale Lucius na tom samozřejmě trval. Hermiona objevila, jak vyléčit Odium Deprecor. Objev léku pro tuto konkrétní kletbu byl v lékouzelnickém světě velkým průlomem.

"Paní Malfoyová."

Bruneta palec nebo dva nadskočila a pak se otočila tváří v tváří Dracově (nyní také její) osobní domácí skřítce, Jinky.

"Eh… ano?" zeptala se, stále lehce otřesená překvapením.

Domácí skřítka vypadala poměrně provinile. "Omluvte Jinky, paní Malfoyová, ale Jinky se jenom chtěla zeptat, jestli chce paní Malfoyová večeři." Usmála se na ni.

Hermiona zamrkala a pak se na skřítku usmála. Od té doby, co si vzala Draca, donutila ho platit Jinky za práci, kterou odvádí. Když ho Hermiona nutila Jinky propustit, snadno odmítl. Řekla mu, že může dělat všechny domácí práce (přestože jejich dům byl obrovitánský), pracovat jako léčitelka i starat se o něj. Ale samozřejmě, on byl Draco Malfoy a tvrdohlavost byla jeho vlastnost, takže odmítl. Nakonec souhlasil, že bude Jinky platit galeon měsíčně.

"Děkuji za nabídku, Jinky, ale myslím, že večeři nechci, omlouvám se," řekla a snažila se znít co nejvíce zdvořile. Už od čtvrtého ročníku a jejího S.P.O.Ž.Ú.S. měla za to, že mluvit s domácím skřítkem by mělo být stejné jako mluvit s lidskou bytostí. Dělala to neustále.

Jinky sklonila hlavu. "To je v pořádku, paní Malfoyová," řekla. A s tím za doprovodu tichého prásknutí zmizela.

Bruneta s povzdychem pokračovala v její krátké cestě, dokud nedorazila k jejich ložnici. Uvnitř byl nemocný Draco Malfoy. Když Hermiona toho rána odcházela, měl lehkou horečku. Opravdu moc s ní chtěl jít, přestože nevěděl, kam, ale blouznil tak, že nemohl ani vstát, takže nešel.

Levou ruku si nepřítomně položila na břicho, když otevírala dveře. Jejich ložnice byla předtím jenom Dracova. Ale po příchodu Hermiony ji blonďák pro ně lehce zvětšil.

Hermiona okamžitě zamířila k tiché hromádce ležící na posteli. Ručník, který Hermiona před odchodem položila na blonďákovo čelo, byl pořád na místě. Když řešila horečky a nachlazení, pořád upřednostňovala léčit je mudlovskou cestou.

Její ruka sevřela chladný ručník, který očarovala, aby zůstal studený, dokud se nevrátí, a sundala mu jej z čela. Bruneta se sklonila a políbila svého muže na čelo.

Draco omámeně otevřel oči. Zpočátku byly nezaostřené. Potom je zaostřil na Hermioninu zúčastněnou tvář.

"Jak se cítíš?" zeptala se tiše. Bezděčně si všimla, že horečku už nemá.

Přinutil se k drobnému úsměvu. "Líp," řekl hlasem lehce chraplavým z nedostatku mluvení.

Hermiona se usmála a potom přešla k šatníku, aby vytáhla své obvyklé pyžamo.

"Kdes byla?" zeptal se s mírným podrážděním v hlase. "Bylas dlouho pryč, Hermiono."

Než odpověděla, bruneta mávla hůlkou a okamžitě byla oblečená do pyžama. "Šla jsem do mudlovské nemocnice," řekla mu, pečlivě poskládala použité oblečení a opatrně ho položila do koše na prádlo.

"Proč?" zeptal se podezřívavě.

"Navštívila jsem doktora Noblemana."

"Doktora Noblemana?" zněl překvapeně. "Myslel jsem, že šel do důchodu."

"Šel," řekla a tiše se zasmála. "Ale ukázalo se, že svou práci miluje natolik, že nemůže odejít do důchodu předčasně. A tak se vrátil zpátky. Potom jsme si trochu popovídali." Hermiona se svalila vedle něj a okamžitě ho pažemi objala kolem krku a přitáhla si ho blíž, až se čelem opíral o její rameno. Dracova kostnatá ruka objala její pas a on vzdychl.

"Chybělas mi," řekl a vyvolal tak v brunetě tichý smích.

"Draco, byla jsem pryč jen pár hodin," řekla a lehce ho políbila na čelo.

"No a?" zamračeně se zeptal. "Stejně jsi mi chyběla."

"Jéé… můj muž se stává sentimentálním," dobírala si ho a všimla si obličeje, který udělal. Zasmála se. "Neboj, taky jsi mi chyběl."

"A kdo je potom sentimentální?" zažertoval.

Hermiona se zakřenila a nedospěle vyplázla jazyk. Její chování blonďáka velice překvapilo. "Proč se na mě tak divně díváš?" otázala se.

Draco se zamračil a na tváři měl hloubavý výraz. "Chováš se divně," řekl.

"Divně?" zeptala se s nevinným výrazem.

"No," začal, "jsi celá rozjařená a tak."

"Je na tom něco špatného?"

Lehce zavrtěl hlavou, protože kdyby jí pohnul příliš, rozbolela by ho. "Ne," odpověděl. "Je to jenom divné. Chci říct, před dvěma týdny jsi se mnou sotva mluvila. Jako by to, že umírám, způsobilo, že si ode mě chceš držet odstup a" - Hermioně se okamžitě přestala usmívat - "A to jsem opravdu neměl říkat." Blonďák vypadal provinile, že jeho slova smazala jeho ženě úsměv z tváře.

"V pohodě," povzdychla si.

"Promiň," tiše řekl.

Bruneta jen přikývla a opřela si čelo o temeno jeho hlavy. Draco si, celkem znepokojený, přitáhl její tvář, dokud se jejich rty nesetkaly v krátkém, a přesto jemném polibku.

"Jsem vůl," zamumlal si pro sebe tiše.

Hermiona se usmála a poplácala ho po vlasech. "Jsi můj vůl," ujistila ho. "A já tě miluju, i když jím jsi."

Draco jí úsměv opětoval. "No, to je dobré slyšet," řekl a přitulil se jí ke krku. "Teď mi řekni, kvůli čemu jsi dnes byla tak zatraceně rozjařená." Široce zívl proti jejímu krku a zavřel oči.

"Řeknu ti něco překvapivého, zlato," řekla pomalu a její ruce si nepřítomně pohrávaly s jeho blonďatými vlasy.

"Opravdu?"

Bruneta pomalu přikývla. "Nešla jsem tak úplně do mudlovské nemocnice za doktorem Noblemanem," řekla. "No, ano, setkala jsem se s doktorem Noblemanem a dali jsme si kávu, ale předtím jsem udělala něco jiného."

"Něco si ověřit?" zeptal se a vzhlédl k ní. Když Hermiona přikývla, na tváři se mu rozrostl žertovný úsměv. "Nech mě hádat… krevní test?"

Protočila oči, ale přesto se zasmála. "Ne," řekla. "Těhotenský test."

Draco ztuhnul. Oči se mu rozšířily a čelist mu klesla. Kupodivu, jeho manželka považovala jeho výraz za docela roztomilý. "C... c-cože?"

"Těhotenský test," zopakovala a na tváři se jí začal objevovat úsměv.

Otevřel a zavřel ústa a překotně mrkal. "Já... uh... eh... z-zatraceně!" vykřikl a vyvolal tím v brunetě zahihňání. "P-pozitivní?"

Hermiona přikývla. "Pozitivní," řekla se zřetelným štěstím v hlase. Kdyby to bylo možné, Dracovy oči by se ještě víc zvětšily. Přesunul je z jejích očí k jejímu břichu a potom zpět k jejím očím.

"J-jak dlouho?" zeptal se s narůstajícím veselím.

"Teď měsíc," vysvětlila mu a křenila se jeho reakci. "Mysleli jsme si oba, že ta moje předchozí nevolnost byla způsobená tím, že jsem se nakazila pokaždé, když jsi měl horečku. Nikdy jsme si nepomysleli, že možná… možná někdo obývá moje tělo a sdílí se mnou živiny."

"Takže… miminko," zašeptal blonďák téměř zadýchaně. Zamrkal a jeho oči se okamžitě spojily s očima jeho ženy. A než se Hermiona vzpamatovala, Draco ji líbal po celém obličeji.

Hermiona se zasmála a podržela ho za obě tváře, aby ji přestal líbat. "Ano, miminko," řekla a tváře mu hladila palci. "Budeme mít miminko, Draco."

V očích mu zajiskřil úžas a vzrušení a nepřítomně políbil vnitřek její dlaně. "Budeš matka," zašeptal a chlapecky se křenil.

"A ty otec," řekla a dovolila mu napůl vyhrnout její tričko, aby mohl dlaní hladit její holé břicho.

"Maličký," zašeptal, "budeš to nejšťastnější dítě na celičkém světě."

Hermiona se tiše zahihňala a v koutcích očí se jí začaly hromadit slzy. Draco znepokojeně znovu zakryl její břicho a otřel slzy, které unikly z jejich očí. "No tak," zamumlal a jednu slzu slíbnul. "Co se děje? Proč pláčeš? Doufám, že to jsou slzy radosti."

Bruneta se opřela svým čelem o jeho a zhluboka, roztřeseně se nadechla. "Tak nějak," zašeptala.

Draco se nyní tvářil zmateně. "Co tím myslíš?" zeptal se.

"Draco," začala, "jsem ráda, že čekám tvoje dítě." Usmála se nad svým výrokem. "Tohle musí být ten nejšťastnější den mého života… no, kromě toho, kdy jsi mě požádal o ruku." Draco si nemohl pomoct a tiše se zasmál. "Ale…“ tentokrát se Hermionina tvář zkrabatila a začaly jí téct slzy. "Ale…“ Zavřela oči a zhluboka se nadechla. Když je znovu otevřela, měla v nich zoufalství. I když byla celkem tma, Draco to viděl. "S-slib mi jednu věc, Draco."

"Cokoli budeš chtít, lásko. Cokoliv," zamumlal a uklidňujícně ji políbil na čelo.

"P-prosím," tiše plakala. "Prosím… buď vedle mě, když budu rodit naše dítě."

Blonďák pevně stiskl rty. Jemně opřel její hlavu o svůj krk, zatímco vzlykala.

"S-slib mi to, prosím," žadonila a úpěnlivě na něj upírala oči. Její ruce na jeho zádech pomačkaly látku jeho trička, jak se slzavě chvěla. "To je všechno, o co žádám, Draco."

"Psst…“ řekl a krouživými pohyby jí hladil po zádech.

"N-nemůžu tě přinutit slíbit, že nezemřeš, Draco," pokračovala a stále tiše vzlykala. "P-protože i když nenávidím to přiznat, stejně se to nakonec stane."

"Hermiono," řekl lehce varovně. "Přestaň. Prosím."

"Nejdřív mi to slib!" plakala. "Ch-chci, abys ho viděl… nebo ji, nevím. Ch-chci, aby sis aspoň pochoval naše dítě, Draco. S-slib mi, že budeš vedle mě, až budu rodit naše dítě."

Bylo patrné, že toto téma brunetu trápí. S poraženeckým povzdychem ji Draco znovu políbil na čelo a zamumlal, "Dobrá. Slibuju."

"Mysli to vážně, prosím," naléhavě žadonila.

"Pokusím se," řekl a rukama ji teď hladil břicho. "Pokusím se, protože tě miluju. A naše dítě."

Hermiona se navzdory slzám jemně usmála. "Děkuju ti," řekla a políbila ho na rty.

"Pro tebe cokoli," zašeptal a trochu se na ni usmál. "Teď jdi prosím spát. Pro dítě není dobré, když se matka stresuje."

Bruneta se zasmála a zavřela oči. "Dobrou noc, Draco."

"Sladké sny, lásko," zašeptal.

"Ať tě blechy štípou celou noc."

***

Byla to muka.

Hermiona, která byla v osmém měsíci těhotenství, přecházela tam a zpátky, aby upokojila své roztřesené nervy. Na tvářích měla pořád zaschlé slzy, když vrhala ostré pohledy na dveře, které ji dělily od jejího muže.

Mírně ji překvapily dvě ruce, které jí stiskly ramena. Vzhlédla a setkala se s Luciusovýma očima, ve kterých se zrcadlily obavy o ni i o syna. Narcisa pořád tiše vzlykala na jedné plastové sedačce v mudlovské nemocnici, zatímco čekala, až lékaři udělají něco pro jejího syna.

"Posaď se, Hermiono," přikázal jí Lucius a jemně a snadno ji zatlačil do sedačky. "Jsi těhotná. Mysli na to, co je nejlepší pro dítě."

Hermiona potlačila vzlyk a znovu se podívala na dveře pohotovosti.

Toto ráno Hermionu probudil její muž, když jí energicky třásl. Oznámil jí, že nemůže pořádně dýchat. Hermiona bolestně ignorovala fakt, že na podlaze pokryté kobercem byly roztroušené krvavé skvrny - Draco zase kašlal.

A tak ho Hermiona okamžitě dopravila na pohotovost v obvyklé mudlovské nemocnici. Roztřeseně zavolala Narcise a Luciusovi a prosila je, aby přišli. Potřebovala morální podporu a ujištění, že Draco bude v pořádku… že bude brzy po všem.

"Uklidni se, zlato," zamumlal její tchán a pro uklidnění ji v malých kroužcích hladil po zádech. Hermiona si všimla, že Lucius dovolil Narcise držet ho zoufale za ruku. "Draco bude v pořádku." Dokonce i jeho oči byly v rozporu s jeho slovy.

Už to byly hodiny. Doktorka Montgomeryová spolu s dalšími lékaři a sestrami byli uvnitř pohotovosti a dělali všechno možné pro to, aby Draca stabilizovali.

Znepokojená Hermiona znovu vstala a nahlédla dovnitř malým skleněným okénkem ve dveřích. Přála si, aby to nedělala, protože z toho, co se dělo uvnitř, jí tuhla krev v žilách. Srdeční přístroj, ten který sleduje tlukot srdce, teď ukazoval děsivě rovnou čáru. Jeden lékař dával Dracovi masáž hrudníku. Jeho křehké tělo vypadalo, jako by při každém stlačení mělo rozlomit.

"NE!" zakřičela bruneta a jednou pěstí bouchla do dveří. "Ach bože, ach bože. NE!"

Dělali teď všechno pro to, aby obnovili dýchání… tlukot srdce… aby ho oživili.

Lucius, překvapený jejím výbuchem, okamžitě přistoupil ke své snaše a nahlédl dovnitř. Barva se mu okamžitě vytratila z tváře. Jedna sestra si všimla, že závěsy jsou roztáhnuté. Střelila po nich omluvným pohledem a modrý závěs potom zatáhla kolem Dracovy postele.

Hysterická Hermiona nepřestávala bušit na dveře a vyžadovala přístup dovnitř. Rozrušený Lucius se Hermionu pokusil odtáhnout ode dveří a posadit ji zpět na jednu sedačku. Plačící Narcisa k nim přistoupila, vyděšená Hermioninou reakcí na to, co se dělo.

Pohlédla ze své snachy na svého muže. Viděla beznaděj, která okamžitě zalila Luciuse. A věděla… věděla. Narcisa pohlédla zpět na Hermionu a srdce jí pro ni pukalo. Byli zamilovaní a ona teď nesla plod jejich lásky. Ale předpovídat.... vědět, že se možná bude muset postarat o jejich dítě bez jejich syna… to prostě nebylo fér.

Hermiona ztratila své nejlepší přátele. Hermiona ztratila své rodiče. Hermiona ztratila téměř vše. Teď si byla Narcisa jistá, že Hermiona ztratila Draca.

A tak, bez přemýšlení, vytasila hůlku a na dveře použila Alohomora.

"Narciso!" vykřikl Lucius a sledoval, jak se Hermiona nahrnula na pohotovost.

Matka rodu Malfoyů jenom střelila po svém muži vražedným pohledem a následovala ji dovnitř.

Lékaři a sestry byli překvapení, že dokázali vpadnout dovnitř. A tak byli příliš šokovaní na to, aby Hermioně zabránili dostat se ke svému muži.

"Draco… Draco," vzlykala a snažila se ho probudit. Ruce měla na jeho tvářích. Jedna ruka se přesunula na jeho krk. Byl teplý, dával Hermioně naději, že je ještě naživu. Ale jeho krční tepna už nebila. To zničilo její naději. "D-Draco, zlato, prosím prober se." Energicky jím třásla stejně, jako s ní třásl on před pár hodinami. "Nemůžeš… umřít… prosím. Nemůžeš umřít. Nemůžeš mě opustit. Slíbil jsi mi to!"

Doktorka Montgomeryová se probrala z šoku a pokusila se odtáhnout Hermionu pryč od postele. "Paní Malfoyová, prosím," zamumlala. "Neměla byste tu být."

"Udělejte něco!" zakřičela. "Proč už nedýchá?! Vy jste tu doktorka! Udělejte něco! O-o-on mi slíbil… Draco mi slíbil, že tu bude, až budu rodit. U-udělejte něco!"

Doktorka si povzdychla. Hermiona uslyšela zoufalství v jejím hlase. Doktorka Montgomeryová se podívala na jejího muže a lehce potřásla hlavou. To v Hermioně vyvolalo ještě větší pláč.

Lucius přistoupil k Hermioně a přitáhl si ji do jemného objetí, aby nerozmačkal ten velký hrbol, který byl Hermioniným břichem. "Je mi to líto," zamumlal a pohladil svou snachu po vlasech.

"Lu-Luciusi," vzlykala. "Udělejte něco. Jste l-léčitel. Jsem si jistá, že budete schopný zachránit D-Draca. Udělejte něco, Luciusi. Udělejte něco."

Zatřásl hlavou a vzdychl. Stejně jako ona dobře věděl, že mrtví zůstanou mrtvými. To je důvod, proč ještě neexistoval lék na vražednou kletbu.

"Prosím, nedívej se tak, drahá," řekla Narcisa zpoza Luciuse, vyděšená faktem, že Hermioně z tváře zmizela všechna barva. "Nedívej se tak!"

"Prosím přivezte vozík," řekl jedné ze sester, která poslechla.

Poslední věc, kterou Hermiona slyšela, bylo monotónní bzučení srdečního přístroje.

A potom bezvládně upadla do Luciusovy náruče.

***

Do ložnice pronikal slabý sluneční svit. Dosahoval k třicetileté Hermioně Grangerové-Malfoyové, která bezvýrazně zírala na okno.

V noci nespala příliš dobře. Sakra, nevyspala se pořádně posledních pár let.

Hermiona s povzdychem vstala z postele a popadla červený župan, přehodila si ho přes ramena a otevřela dveře ložnice.

Bylo stále časně ráno. Všichni obyvatelé domu pořád tiše spali. Hermiona se dovlekla na zahradu k domku na stromě, který před pár lety postavil její drahý muž.

Uplynulo pět let. Před pěti lety Draco Malfoy zemřel. Když se Hermiona probrala poté, co na pohotovosti omdlela, myslela si, že všechno byl jen sen… noční můra. Jakmile uviděla drahou Narcisu s oteklýma a rudýma očima, okamžitě se zeptala, kde je Draco. Ta jen propukla v pláč a Hermioně potom došlo, že to vůbec noční můra nebyla.

Hermiona pohlédla na oblohu. Slunce zrovna vykukovalo za horizontem. Měsíc byl stále viditelný, přestože hvězdy už byly dávno pryč.

Hermiona s povzdychem sestoupila k domku na stromě. Před ním byl bílý náhrobek označený slovy 'Draco Malfoy'. Když se Lucius Hermiony zeptal, kde by chtěla nechat Draca odpočívat, monotónně odpověděla, že pod domkem na stromě, který pro ni postavil.

Bruneta k němu pomalu došla a v hrdle se jí začal tvořit knedlík. Znovu ji zaštípaly oči, když si před náhrobek pomalu sedla. Málokdy navštěvovala Dracův hrob. Jen pohled na něj ji stále rozplakával. A tak ho navštěvovala jen při zvláštních příležitostech jako jeho narozeniny, jejich výročí svatby nebo jeho výročí úmrtí.

Dnes to bylo jejich výročí svatby.

Lucius a Narcisa dorazili před pár dny a řekli jí, že jejich výročí chtějí oslavit s ní. Hermiona, která se falešně usmívala, bez nadšení souhlasila. Opravdu neplánovala oslavu. Jediné, co plánovala, bylo brzy ráno navštívit jeho hrob a potom se po zbytek dne zamknout ve svém pokoji.

"Šťastné výročí, zlato," zašeptala a prsty něžně pohladila jeho jméno. Z oka jí vyklouzla osamělá slza, když pomalu stáhla ruce zpět a jemně si je položila do klína. "Už je to pět let, že?"

Odmlčela se a naslouchala prvnímu dnešnímu štěbetání ptáků. Hermiona si setřela slzy z očí a popotáhla. "Tak strašně moc mi chybíš, Draco," pokračovala a potichu škytla. "Doufám, že jsi šťastný tam, kde teď jsi." Vytáhla z kapsy hůlku a vyčarovala rudou růži. Váhavě ji položila na jeho hrob, zatímco tiše plakala. "Bolí to být sama, lásko. Pořád si přeju, abys tu byl se mnou. Ale… ale přijala jsem fakt, že On mi tě potřeboval vzít. Naučila jsem se to potom, cos mě vzal k hrobům mých nejlepších přátel."

Hermioniny oči se lehce rozšířily, když uslyšela hudbu ze své hrací skříňky. Divoce se otočila. Očima spočinula na krasobruslařce v její hrací skříňce, kterou pevně svíral pětiletý blonďatý chlapeček. "Scorpiusi!" vykřikla.

"Mami?" zeptal se chlapeček se zaujetím a jemně položil hrací skříňku své matky na zem. Scorpius okamžitě přikročil k plačící matce a svými krátkými pažemi ji objal kolem krku. "Zase brečíš, mami," poukázal.

Navzdory slzám se Hermiona zasmála. "Maminka je jen unavená, Scorpy," řekla a láskyplně čechrala synovy vlasy.

Scorpius Malfoy byl synem Draca Malfoye a Hermiony Grangerové-Malfoyové. Scorpius se narodil předčasně, matčino tělo opustil o měsíc dříve než normálně. Jako miminko byl malý a křehký. Ale na druhou stranu, lékař Hermionu ujistil, že jakmile vyroste, bude z něho zdravé dítě, pokud se o něj bude řádně starat.

A také byl. Scorpius byl zdravý a rozkošný pětiletý chlapec. Jako by z oka vypadl svému otci, přestože zdědil matčinu inteligenci a soucítění. Hermiona zpočátku při pohledu na svého syna cítila bolest, protože byl tak velmi podobný svému otci. Ale jak dny plynuly, naučila se ho milovat tak vroucně, jako milovala Draca.

"Dědeček tě volá, mami," řekl Scorpius a setřel svými prsty slzy z matčiny tváře. Zamračeně řekl, "A prosím nebreč. Nemám rád, když brečíš."

Hermiona přikývla, políbila ho na čelo a odnesla zpět do domu. Lucius byl vzhůru a přivítal svou snachu vřelým polibkem do vlasů. "Dobré ráno," pozdravil a teple se usmál na Hermionu a jejího syna. Hermiona se pokaždé podivovala jeho úsměvům, které jí věnoval. Bylo to prostě… divné. Ale naučila se to ocenit.

Luciusův úsměv ochabl a okamžitě se změnil v zamračení. "Tys plakala," podotkl. Hermiona se jen nesměle usmála, neměla sílu se obhajovat. Lucius si jen vzdychl. "Je tvoje výročí svatby, Hermiono. Buď šťastná prosím."

"Já vím," řekla a nepatrně kývla. Rozhlédla se po domě. "Kde je Narcisa?"

"Dělá snídani," řekl. "A já navrhuji, aby sis na sebe oblékla něco decentního, drahá, dřív než dorazí hosté."

"Tys pozval hosty?" zeptala se a pozvedla obočí.

"Jen pár," ujistil ji.

Hermiona si povzdychla a postavila Scorpiuse zpět na zem. "Dobrá, budu hned zpátky," řekla a vylezla po schodech nahoru.

"Tak, malý škorpióne, chceš pomoct babičce v kuchyni?" zeptal se Lucius a zašklebil se na svého vnuka. Pohled na něj mu vždy připomínal jeho zesnulého syna, ale on byl rozkošnější. S úšklebkem si uvědomil, že kdyby byl Draco ještě naživu, neustále by protestoval, že je stejně rozkošný jako jeho syn.

"Ano!" radostně oznámil a vyřítil se směrem ke kuchyni, kde právě Narcisa pracovala.

Hermiona, která byla svědkem interakce mezi dědečkem a vnukem, se zasmála a odešla do své ložnice.

Přešla k šatníku a hledala nějaké slušné šaty. Zrak jí padl na druhou stranu šatníku - Dracovu. Přestože byl mrtvý, Hermiona se jeho majetku nedotkla. Jeho oblečení, pergameny, inkousty… všechno bylo stále na svém místě.

Hermiona s povzdychem zavřela šatník a převlékla se do hezkých, čistých a slušných šatů. Usmála se, když uviděla plyšovou fretku, jejíž hlava lehce spočívala na Dracovu plyšovém bobrovi. Od té doby, co se přestěhovala do jeho domu, tihle dva jejich plyšáci byli nerozlučitelní, stejně jako jejich majitelé.

"Mami, pojď dolů!" zavolal zezdola Scorpius.

Hermiona otevřela dveře ložnice, aby sešla ze schodů, ale zarazila se v jejich polovině. Před ní byl smějící se Scorpius, kterého nesl křenící se James. Pak se přistihla, že ho nadšeně objímá. "Jamesi!" vykřikla a zlehka se smála. "Už jsou to roky, co jsem tě viděla naposled!"

James se zazubil a pustil svíjejícího se Scorpiuse, který okamžitě odběhl ke svému dědovi. "Hermiono," řekl a dychtivé objetí jí opětoval. "Rád tě znovu vidím."

"Jak se máš?" zeptala se a prohlížela si ho od hlavy k patě. "Páni, tys ale vyrostl! A díky Merlinovi, že jsi přibral. Opravdu jsem se předtím bála tě držet, protože jsi byl prakticky kost a kůže!"

Zasmál se a políbil ji na čelo. "Jak se držíš?" zeptal se, tentokrát vážnějším tónem.

Hermiona se trochu usmála. "Pořád to bolí," odpověděla mu. "Ale mám Scorpiuse. Odvádí mou pozornost od bolesti."

James se zašklebil. "Malfoy mi předtím říkal, že jsi nebyla jeho přítelkyně," řekl jí. "Jak je možné, že jsi skončila s jeho synem?"

Bruneta se zahihňala. "Protože ho miluju," řekla. "A on mě taky miloval."

Povzdychl si. "Jaká škoda, že jsme předtím víc nerandili," řekl. "Pořád by bylo super být jako William Shakespeare a Anne Hathaway."

"Hlupáčku," řekla a hravě ho šťouchla do paže. "Celou dobu jsi věděl, že moje city k tobě jsou čistě platonické. A jsem si jistá, že ses do mě jenom hloupě zamiloval, protože jsem ti jako první ukázala lásku."

"Štěstí, péči a lásku," opravil ji a ona se usmála.

"Jamesi?"

Hermiona se ohlédla za hlasem, překvapená, že vidí velmi krásnou dívku přibližně stejně starou jako James. "Kdo to je?" zeptala se dvaadvacetiletého muže před ní.

James se hrdě usmál a pokynul ženě, aby se k nim přidala. "Tohle," řekl a láskyplně se na ni usmíval, "je moje snoubenka, Cindy."

Hermioniny oči se zvětšily. "Ty jsi zasnoubený!" vykřikla překvapeně.

Mladý muž se tiše zasmál a jednou rukou objal Cindy kolem pasu. "Ano," řekl. "Překvapená, co?"

Bruneta se na něj jen usmála.

"Paní Malfoyová, je to tak?" zeptala se Cindy.

James se zasmál, zatímco na něj Hermiona protočila oči. "Říkej mi prostě Hermiono," řekla.

"Tak tedy Hermiono," řekla a usmála se na ni. "Jenom jsem vám chtěla říct, že máte opravdu rozkošného syna. Scorpius je podle mě ideální dítě, víte."

Hermiona se usmála, když Jamesova tvář nabrala sytě červeného odstínu. Potom si přitáhla Cindy do jemného objetí a velmi ji překvapila. "Poslouchej, Cindy," řekla. "Prosím postarej se o Jamese. Jednou jsem ho léčila z Odium Deprecor. Nikdy předtím se nezamiloval, jasné? A jsem ráda, že našel tebe."

Tentokrát se Cindy divoce začervenala. "Postarám, paní Mal - tedy, Hermiono," usmála se.

"Dobrá," řekla a osvobodila Cindy ze svého objetí. "Tak, prosím, buď tu jako doma. Vrátím se zpátky. Jenom potřebuju zkontrolovat Narcisu a Scorpiuse." S těmito slovy vešla Hermiona do kuchyně a nemohla se nesmát tomu, co se v ní dělo.

Narcisa vypadala poněkud rozladěně ze svého vnuka, který jedl čokoládu z misky.

"Scorpiusi," řekla Hermiona varovným tónem, ale vřele se usmála, když se na ni Scorpius uculoval, obličej potřísněný kousky čokolády.

"Mami!" vykřikl a seskočil ze židle, aby Hermionu objal.

"No, no," řekla a nastavila před sebe paže a zabránila tak Scorpiusovi v objetí. "Jsi zašpiněný, zlatíčko. Buď hodný kluk a běž se umýt. Potom tě obejmu. A možná ti dám i pusu."

Scorpius se roztomile usmál a odběhl směrem ke koupelně, aby se opláchl.

Hermiona pohlédla na Narcisu, která potlačovala smích.

"Neuvěřitelné," řekla starší žena. "Měla jsem to s ním provést."

"Mrzí mě, jestli tě Scorpius obtěžoval, Narciso," řekla.

Starší paní Malfoyová odmítavě mávla rukou. "To je v pořádku, drahá," řekla. "Je jenom přesně jako jeho otec, když byl mladší."

Hermionin úsměv zakolísal, ale udržela ho na tváři. "Ano, připomíná mi… Draca," řekla.

Narcisa si povzdychla a položila nůž zpět na prkénko. Otřela si ruce do zástěry a pokynula Hermioně, aby se přiblížila. Bruneta vyhověla a brzy byla obklopena náručí starší Malfoyové. "Ještě jsem ti nepopřála 'Šťastné výročí'", řekla.

Bruneta se zachichotala. "Už jsi to udělala, Narciso," řekla, zavřela oči a opřela si tvář o vršek její hlavy, protože byla vyšší než Narcisa.

"Chybí ti, že?" zeptala se.

Hermiona se hořce usmála. "Narciso, vždycky mi bude chybět," řekla. "Koneckonců byl mým manželem."

"Samozřejmě," řekla Narcisa a poplácala ji po zádech. "Ale díky Merlinovi, že máš Scorpiuse, Hermiono. Je to jako by nás Draco nikdy neopustil."

"Ano, to je docela přesné," řekla.

"HERMIONO!"

Bruneta se otočila a vytrhla se z Narcisina objetí, jenom aby byla napadena hromadou blonďatých vlasů a dvěma pažemi. Tiše se smějící Hermiona se odtáhla od dívky, která ji pevně objímala. Prohlédla si ji od hlavy k patě a oči se jí postupně rozšiřovaly. "Sophie?" zeptala se.

Blondýna, Sophie, se široce usmála a energicky kývla hlavou. "Ano, ano, Hermiono," řekla.

"Páni, ty jsi vyrostla!" vykřikla a prohrábla jí rukou poněkud delší vlasy. Sophii bylo podle všeho deset let! Ale Hermioně připadalo, že je to pořád to samé krásné dítě, které se jí dříve bálo.

Sophie Hermionu znovu objala. "Jak ses měla, Hermiono?" zeptala se, tentokrát tiše. Blondýna zlehka políbila brunetinu tvář. "Mrzí mě… to… s Dracem." Dívčiny oči se zalily slzami.

"Ale no tak, zlato, neplač," řekla Hermiona a setřela jí z očí slzy. "Teď už jsem v pořádku," řekla. "Pořád to bolí, Sophie. Ale budu v pohodě."

Blondýna popotáhla, kývla hlavou a na tváři se jí rozšířil úsměv.

"Mimochodem, co tu děláš?" zeptala se bruneta. "Ne že bych tě tu nechtěla. Ale co tu děláš?"

"Adoptovali jsme ji," řekl Lucius a ohlásil tím svůj příchod.

Hermiona vykulila oči. "Adoptovali?!" vykřikla. "Luciusi… ale ona… ona je mudla!"

Lucius se na ni usmál. "Mudlorozená," opravil ji.

Brunetě poklesla čelist a oči jí okamžitě padly na usmívající se děvče. "Ty jsi… mudlorozená?"

Sophie energicky kývla hlavou. "Ano," řekla a teď zněla vzrušeně. "Dostala jsem dopis z Bradavic před pár týdny. Očividně jsem taky čarodějka… jako ty!"

"Ach, páni," řekla a tiše se smála. Znovu pohlédla na Luciuse. "Jak jsi to o Sophii zjistil?"

"Draco o ní někdy mluvil." Tentokrát jí odpověděla Narcisa. "Ve skutečnosti nám říkal, že se tě nejprve bála."

"Ale ona mi dala růžového medvídka!" poznamenala Sophie.

Všichni čtyři se zasmáli. "No, předpokládám, že bude žít na Malfoyově panství," řekla Hermiona.

"Ano, ale může sem přijít kdykoli bude chtít," řekl Lucius. "Scorpius taky potřebuje kamaráda na hraní, víš."

Sophie vyvalila oči. "Scorpius?"

Jako na zavolanou vkráčel dovnitř rozkošný malý Malfoy, nyní bez čokolády. "Mami, můžeš mě už obejmout?" zeptal se.

"Mami?" zeptala se Sophie.

Hermiona široce roztáhla paže a malý Scorpius přispěchal ke své matce a objal ji malýma ručkama kolem pasu. Bruneta se podívala na Sophii a usmála se. "Vypadá jako Draco, že?"

Blondýnčiny oči se rozšířily. "Ty máš syna!" vykřikla a přistoupila k malému blonďákovi, který si Sophii zvědavě prohlížel. "Je tak roztomilý! Vypadá přesně jako Draco." Vzhlédla k Hermioně. "Můžu ho obejmout?"

"Samozřejmě!" zvolala Hermiona a láskyplně se na syna podívala. "Jenom pokud chce."

Sophie nasměrovala svůj pohled na pětiletého chlapce. "Můžu tě obejmout?" zeptala se ho.

Scorpius vzhlédl ke své matce. Hermiona se usmála a pokývala hlavou. Potom se ohlédl na zvláštní novou dívku a kývl. "Dobře," řekl a pustil matčin pas. Otevřel paže pro Sophii, která si ho okamžitě přitáhla do velkého objetí.

"Taky objímá jako Draco!" vykřikla Sophie a mazlila se s mladším blonďákem.

Hermiona se zachichotala, když se její syn tiše zasmál a opětoval Sophii objetí. Vypadali rozkošně. A podle výrazu na tvářích Narcisy a Luciuse věděla, že by s ní také souhlasili. "Err... Luciusi," řekla. "Očekáváme někoho dalšího?"

Lucius se na ni záhadně usmál. "Ano, Hermiono," odpověděl.

Hermiona se podezřívavě zamračila, ale pokrčila rameny. "Vrátím se za minutku. Jenom musím zkontrolovat Jamese a jeho snoubenku. Ach, pořád nemůžu uvěřit tomu, že se zasnoubil!"

"Věci se mění," řekla Narcisa a sledovala, jak si její vnuk hraje s její nově adoptovanou dcerou.

"Souhlasím," vzdychla Hermiona a odešla směrem k obývacímu pokoji. Usmála se při pohledu na dění v místnosti. Cindy spočívala hlavou na vrcholu Jamesovy hlavy a oči měla mírně přivřené.

James vzhlédl, když uslyšel Hermioniny kroky. "Je unavená… včera v noci moc nenaspala," vysvětlil.

Hermiona se usmála. "Víš, můžeš ji vzít domů," řekla.

Dvaadvacetiletý muž vypadal rozhořčeně. "Hermiono, tohle je tvůj výjimečný den!" protestoval. "Neviděl jsem tě roky! Chybělas mi, víš. A protože jsi první osoba, která mi ukázala, že se o mě zajímá, chci tento výjimečný den strávit s tebou… a se Cindy, samozřejmě."

Bruneta se zahihňala a Jamese objala. "Děkuji," řekla. "Vážím si toho."

"Nemáš vůbec zač, Hermiono. Nemáš vůbec zač," odpověděl James. Když se podíval za brunetu, měl v očích překvapený výraz. "Hermiono, čekalas někoho dalšího?"

"Eh... Lucius říkal, že někdo… další… přijde." hlas jí ochabl. Vykulila oči a poklesla jí brada. "Gi-Gi-Ginny?" zakoktala.

Opravdu, před ní nestál nikdo jiný než Ginny Weasleyová. Jak si Hermiona povšimla, vypadala jinak, ale přesto… stejně. Ginny měla pořád ty samé kaštanové vlasy, které jí elegantně spadaly na záda. Ty samé dětsky modré oči, které upřeně zíraly na brunetu. Ano, byla to ta samá Ginny Weasleyová, kterou znávala a milovala, ale Hermiona významně pociťovala, že je dospělejší než předtím.

"Takže, ty ses vdala za Draca Malfoye?" řekla zrzka a přerušila tak nepříjemné ticho, které se mezi nimi formovalo. Civěla na jejich svatební fotku a zkoumala šťastné výrazy na jejich tvářích.

"A-a-ano," zakoktala Hermiona, která byla stále v šoku.

Ginny se zhluboka nadechla, odvrátila zrak od obrázku a zaměřila ho znovu na Hermionu. "Proč?" zeptala se prostě.

"Proč?" otázala se Hermiona, překvapená nečekaným dotazem. "Ty se mě ptáš proč?"

Weasleyovka se na ni jenom bezvýrazně dívala.

Bruneta sevřela rty a vzdychla. "Protože… protože… ho miluju," odpověděla tiše. "Proto."

Hermiona si nebyla jistá, jestli to Ginny překvapilo. Pokud ano, nedala to najevo. "Staral se o tebe roky." konstatovala.

"Ano," řekla bruneta uslzeně. "A-ano."

"On ti… on ti někdy ublížil?" zeptala se zrzka podivně potichu.

Slza vyklouzla z Hermioniných očí. "Ne," řekla se silným přesvědčením. "Nikdy."

"Miloval tě?" zeptala se tiše.

Z Hermioniných očí nepřestávaly téct slzy. "A-ano," řekla. "On.... nikdy mi to nepřestával říkat."

"Hermiono," řekla Ginny najednou a tvář jí při pohledu na brunetu změkla. "Hermiono… já se nenávidím."

Bruneta tiše vzlykla. Ginny najednou změnila téma. "Ginny…“

"Nenávidím se za to… že jsem tě vinila," pokračovala. Z nějakého důvodu jí také začaly vlhnout oči. "Byla jsem… byla jsem blbá, že jsem tě vinila, Hermiono. Nebyla to tvoje chyba."

"Ginny, prosím…“

"Ch-chybělas mi, Hermiono," tvrdila Ginny a z očí jí tekly slzy. To způsobilo, že Hermiona plakala ještě víc.

A potom plačící brunetu objaly malé paže. Hermiona překvapeně pohlédla dolů a viděla, že ji její synek pevně objímá a v rozkošné tváři má ustaraný výraz. "S-Scropy?" řekla.

"Mami, už zase brečíš," podotkl Scropius a spodní ret se mu trochu chvěl. "Neříkal ti Scropius, abys už nebrečela, mami? Nemám rád, když brečíš."

Hermiona se sklonila a vyzvedla chlapečka do náruče, zatímco ho políbila na vrchol hlavy. "Jsem v pořádku, Scorpiusi," řekla. "Jsem v pořádku." Očima spočinula na Ginny, která měla ve tváři překvapený výraz.

"T-ty…“ zakoktala se zrzka a drze zírala na blonďáka v Hermionině náručí. "On… on vypadá úplně jako… fretka."

Navzdory slzám se bruneta zvládla usmát. "To mi lidi říkají pořád," řekla zrzce.

Ginny pomalu rozevřela paže a na uslzené tváři měla úsměv. "Omlouvám se, Hermiono," řekla jednoduše.

Bruneta potom jemně postavila Scorpiuse zpět na zem a vrhla se do Ginniny náruče.

"Ginny," plakala a rukama pevně objímala nejlepší kamarádku. "Taky jsi mi chyběla."

"Mrzí mě to," řekla Weasleyovka.

Hermiona potřásla hlavou. "Nebuď hlupáček," řekla. "To já jsem udělala chybu. Mrzí mě, že jsem Harryho a Rona nezachránila."

"Nebyla to tvoje chyba," poznamenala Ginny.

Bruneta se zasmála a zrzku tím překvapila. "To mi Draco říkal pořád," prozradila Ginny. "Říkal mi, že to nebyla moje chyba… že jsi směšná."

"To měl tedy pravdu," řekla zrzka.

"Ginny…“

"Už se kvůli tomu nehádejme, Hermiono," řekla. Ginny vyprostila Hermionu ze svého objetí a zakřenila se. "Co bylo, bylo. Je pravda, že jsem se pořád nepřenesla přes Harryho a Ronovu smrt. Ale přenesu… brzy."

Hermiona se usmála a ještě jednou ji rychle objala. "Budu stát při tobě, Ginny."

Ginny se usmála a pohlédla na Scorpiuse. "Můžu… můžu ho obejmout?" zeptala se Hermiony a nepřestávala se dívat na rozkošného pětiletého chlapce.

"Samozřejmě," řekla a dívala se, jak Ginny malého Scorpiuse objala a vrkala na něj.

Malá oslava proběhla bez přerušení. Smálo se a usmívalo, především při Ginniných historkách o dracích v Rumunsku. Evidentně se stala asistentkou svého bratra Charlieho. Slzelo se, obzvláště z Hermioniny strany, když všichni poslouchali krátkou báseň, kterou Sophie sepsala na památku Draca Malfoye.

Zatímco Hermiona své hosty objímala na rozloučenou, Scorpius vyklouzl zpět na zahradu, když si vzpomněl, že tam nechal matčinu milovanou hrací skříňku.

A tak, když k ní běžel, zjistil, že je pořád otevřená. Ukolébavka, kterou mu jeho matka většinou zpívala, byla na zahradě pořád slyšet. Malý škorpión ke skříňce přistoupil. Než ji vůbec zavřel, očima okamžitě spočinul na bílém náhrobku pod domkem na stromě, který si zamiloval.

Se skousnutým spodním rtem přistoupil k náhrobku. Pořád byl zmatený z toho, proč jeho matka pláče pokaždé, když ho navštěvuje. Jediné, co věděl, bylo, že je na něm vytesané jméno jeho otce. Třebaže nevěděl, kde jeho 'táta' je, byl si jistý, že je někde velmi daleko, a proto jeho matka vždycky plakala, kdykoli se na náhrobek podívala.

Přejel si prsty po rtech a zlehka je přitiskl na otcovo jméno. "Mám tě rád, tati," řekl a usmíval se na to jméno. "A jednou se setkáme. Prosím počkej na mě, dobře?"

S tím přikročil k matčině hrací skříňce a zavřel ji, čímž umlčel hudbu. Donesl těžkou skříňku do domu a narazil na Hermionu, která ji okamžitě Scorpiusovi sebrala.

"Mami," řekl blonďáček, když Hermionu následoval do ložnice. "Můžeme jít dnes do Šťastné země?"

Hermiona se se smíchem podívala na Scorpiuse. "Samozřejmě, zlatíčko," řekla a položila hrací skříňku na noční stolek. "Teď běž do svého pokoje a převleč se. Dědeček, babička a Sophie půjdou také."

Scorpius se zakřenil a na znamení díků políbil Hermionu na tvář. Hnal se zpět do své ložnice, aby uposlechl matčiny příkazy.

Hermiona se zahleděla znovu na plyšového bobra a fretku. Jí samotné pohled na ty hračky připomínal ji a Draca. Možná už vedle ní nebýval, ale všichni lidé, které miloval, ji pořád obklopovali, a proto stále zajišťovali jeho přítomnost, i když on už přítomný nebyl.

Bruneta možná neprožila své šťastně až do smrti se svou jedinou životní láskou. Ale to, že ji Lucius a Narcisa milovali jako svou dceru… že ji Sophie milovala jako matku… že se o ni James staral jako o svou pravou kamarádku… že jí Ginny odpustila a obnovila jejich přátelství… a že se na ni její milovaný Scorpius usmíval… způsobovalo, že Hermiona věděla, že alespoň nějakým způsobem bude šťastná až do smrti.

Při pohledu na svého muže pořád pociťovala bolest. Samozřejmě, jako každý chtěla strávit zbytek života s tím, koho milovala po celý život.

Jejich milostný příběh možná skončil tragédií. Ale Hermiona se překvapivě naučila pár věci z toho, jak jejich láska skončila. Naučila se, že život může být někdy hořkosladký - ne všechno končí šťastně. Lhala by, kdyby tvrdila, že nikdy nedoufala, že Draco přežije. Ale také zjistila, že jejich láska byla pravá… jejich láska byla silná… jejich láska byla bezvýhradná. Navzdory Dracově nemoci si Hermiona i tak zvolila zůstat po jeho boku, protože ho samozřejmě milovala a on miloval ji. A ona věděla… velice dobře věděla, že Draco na ni čeká. Ta myšlenka jí dávala jiskru naděje.

Protože jednou si s ním svoje šťastně až do smrti prožije.

 


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Epilog Od: silrien - 09.05. 2017
Sice jsou zde Lucius a Narcissa poněkud přeslazení, příběh mě však zaujal. Občas bylo splnění přání trochu moc úžasné (kniha bestsellerem a uzdravení chlapce), ale pošťuchování mezi hlavní dvojicí mě nutilo číst dál. Ve chvíli, kdy se Dracovi hůře hojila modřina, začala jsem mít strach, že také umře. Konec mě i tak rozplakal. Děkuji za krásně přeloženou povídku

Re: Epilog Od: adika21693 - 25.12. 2016
Plakala som tak moc že prišli susedia či som v pohode :-)

Re: Epilog Od: barbara - 13.08. 2016
Dramione je moje oblibene tema. Povidku jsem si od zacatku zamilovala a nemohla se od ní odtrhnout. Ten vztah mezi Dracem a Hermionou byl tak prekrasny. To jak se diky Hermione Lucius zmenil, bylo krasne. Jsem ten, kdo prosazuje, ze Lucius, Narcissa i Draco nejsou zli.
A konec....dojemny. Ja citlivka jsem bulela a stale bulim. Bylo to smutne, ale hezke a vlastne az na Epilog i vesele. Jasne Herm "ma" rakovinu a pak i Draco. Ale je to vesele a hlavne strasne dojemne.
Jen malo povidek o HP ne dokaze rozbrecet.
Jsem rada za skvely preklad.

Re: Epilog Od: tynkaplinka7 - 04.08. 2016
Páni.... Moc děkuji za překlad této naprosto úžasné povídky. V průběhu jsem tušila, že to s její nemocí bude jinak, ale vůbec mě nenapadlo, že by to mohlo skončit takhle. Páni!!!! Obdivuji tě za překlad, vážně. Jsem ráda, že při ní Narcissa a Lucius stáli a zamilovali si ji. Musím se přiznat, že nikdy, opravdu NIKDY jsem tak nebrečela u povídky jako u téhle. Poslední kapitolu jsem probrečela celou od začátku do konce. Díky :-)

Re: Epilog Od: Hypogriff - 31.10. 2015
Ach.. Tak moc jsem už dlouho nebrečela.. Bylo to krásný, a tak strašně smutný..S tímhle příběhem jsem byla od začátku, a strašně mi přirostl k srdci.♥ Klaním se spisovatelce. strašně moc. A vám, děvčata, za ten úžasný překlad ještě mnohem víc. Děkuju ♥

Re: Epilog Od: arabeska - 19.08. 2015
Tak tahle povidka dala zabrat. Diky za epilog, ten bych uz asi neprelozila, stacilo tech padesat stran predtim. Povidky s rakovinou jsou vazne emocne vycerpavajici. Ale hlavne ze je hotovo, zaslouzilo si to doprelozit :))

Re: Epilog Od: Aeidaill - 18.08. 2015
V době, kdy překlad stagnoval, jsem neodolala a povídku dočetla. Ani znalost konce mě ovšem neuchránila před jejím tíživým dopadem. A tak tu sedím a koulejí se mi z očí slzy jako hrachy a skládám překladatelkám poklonu, že takový kousek dotáhly do konce.

Re: Epilog Od: karol - 15.08. 2015
Poctivě jsem přečetla všechny kapitoly..musím říct, že to bylo nadmíru emotivní a děkuji ti, že sis našla čas na přeložení. :)

Re: Epilog Od: scully - 10.08. 2015
Tak a je konec. Musím říct,že jsem při epilogu pustila nějakou tu slzu. Celá povídka byla pěkná,ale mám ráda dobré a štastné konce. Určitě si ji znovu někdy přečtu,ale brzo to určitě nebude.Moc děkuju všem za krásný překlad

Re: Epilog Od: LadyLillyPotterml - 09.08. 2015
:)

Re: Epilog Od: gama - 08.08. 2015
Tuhle povídku jsem nečetla průběžně, ale nechala si ji, až bude přeložená celá. Co na to říct? Že jsem ji četla do půl druhé do rána, protože jsem se nemohla odtrhnout, ač jsem věděla, že mi dítko vstává v pět? :-) Ale i přes to..........Je to moc smutná povídka, nerada se, pokud možno, obklopuji negací jakéhokoliv druhu. Takže, i když překlad byl fenomenální a moc hezky se to četlo, už se k této povídce nevrátím, protože pro mě prostě neskončila dobře a já potřebuji alespoň v tomhle mém světě ten růžový obláček :-) Moc moc se těším na další povídky a děkuji :-*

Re: Epilog Od: michelle13 - 07.08. 2015
Heej, ako a kde bolo varovanie Nečítať na verejnosti? ... Takto si ľudia mysleli, že som debil, keďže som revala počas čítania vo vlaku. Ale inak gratulujem k dokončeniu prekladu. Bola to krásna poviedka. Škoda, že nie až tak úplne šťastným koncom.

Re: Epilog Od: Monie2 - 07.08. 2015
Teda před tímto epilogem mělo být velké varování, byl totiž děsivě dojemný, polovinu jsem ho probrečela!!! Navíc celá ta zápletka s rakovinou je tak hrozně reálná. Každopádně děkuji za překlad ;)

Re: Epilog Od: grepik03 - 07.08. 2015
Děkuji všem kteří se podíleli na překladu teto povidky. Samotna povidka mi přišla trochu zvláštní, ale to nic nemeni na faktu, že jste si musely opravdu maknout. Sama si přeložím tak maximálně návody k obsluze, takže obdivuji jak jste si s tímhle "maglajzem" poradily. Takže ještě jednou veliký dík a uctiva,hluboka poklona. ♡

Re: Epilog Od: luisakralickova - 07.08. 2015
Smutné, smutné, ale bohužel očekávané. Díky za překlad, a těším se na něco více vzdáleného realitě.

Re: Epilog Od: Lupina - 07.08. 2015
Obrovský obdiv všem překladatelkám a betám, které tuto povídku dopřekládaly! Jste hvězdy, protože nasednout do rozjetého vlaku, který nemíří cestou a do cíle, které by se vám líbily, musí být neuvěřitelně těžké. Hluboký kloboukosmek!

Re: Epilog Od: Lejsi - 07.08. 2015
Povídku jsem poctivě přečetla celou a mám z ní rozporuplné pocity. Na jednu stranu zajímavé téma, ale na druhou stranu jsou v ní momenty, které nějak nemůžu překousnout. Z celé povídky se mi nejvíce líbila právě tato poslední kapitola, i když i tady jsou momenty, které mě zarážejí. Např. Narcissa, která se v podstatě vláme na nemocnoční pokoj. To vše by bylo v pohodě, ale ten důvod?! Já chápu, že měla Hermionu ráda, ale pořád je to matka, která ze srdce miluje svého syna. Myslím, že o Draca měla hlavně obavy z vlastních důvodů, natož aby v dané chvíli myslela na snachu a přemýšlela o tom, co ona ztratila. Navíc, Lucius je tu vylíčen jako léčitel a Narcissa téměř svatá. Ne, tohle mi k nim úplně nesedí. Další věc, která mě na celé povídce vadila, je časté používání různých tvarů slova "bruneta". V některých momentech to až tahá za uši. Ale vše je to jenom můj názor. Zkrátka, tahle povídka nebude můj šálek kávy. Což nic nemění na tom, že můj nejhlubší obdiv patří překladu a hlavně času, který tato povídka potřebovala. Takže, díky za ni.

Re: Epilog Od: mami - 07.08. 2015
Waw a ďakujem!

Prehľad článkov k tejto téme:

WickedlyAwesomeMe: ( eryenie )07.08. 2015Epilog
WickedlyAwesomeMe: ( arabeska )17.06. 2015Kapitola jedenáctá: Dobré a špatné zprávy
WickedlyAwesomeMe: ( arabeska )06.06. 2015Kapitola desátá: Hroby
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )05.10. 2014Kapitola devátá: James Moore, část druhá Část C
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )29.09. 2014Kapitola devátá: James Moore, část druhá Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )22.09. 2014Kapitola devátá: James Moore, část druhá Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )06.09. 2014Kapitola devátá: James Moore, část první Část C
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )07.08. 2014Kapitola devátá: James Moore, část první Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )11.03. 2014Kapitola devátá: James Moore, část první Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )25.01. 2014Kapitola osmá: Malé děti a příšerky Část C
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )17.11. 2013Kapitola osmá: Malé děti a příšerky Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )07.11. 2013Kapitola osmá: Malé děti a příšerky Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )15.09. 2013Kapitola sedmá: Zestárnout s tebou Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )30.08. 2013Kapitola sedmá: Zestárnout s tebou Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )26.07. 2013Kapitola šestá: KOŠŤATA A KOLA! Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )12.07. 2013Kapitola šestá: KOŠŤATA A KOLA! Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )05.07. 2013Kapitola pátá: KŘIČ!
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )28.06. 2013Kapitola čtvrtá: Otočit se a zatočit B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )21.06. 2013Kapitola čtvrtá: Otočit se a zatočit A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )14.06. 2013Kapitola třetí: Historie Bradavic, druhé vydání
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )07.06. 2013Kapitola druhá: Tajná záležitost B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )31.05. 2013Kapitola druhá: Tajná záležitost A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )24.05. 2013Kapitola první: Válka vodních pistolek B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )17.05. 2013Kapitola první: Válka vodních pistolek A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )10.05. 2013Prolog - druhá část
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )04.05. 2013Prolog
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )26.04. 2013Úvod k poviedke

Naše ďalšie weby

Nájdete nás