Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Albus Potter a Rok jezevce

18. Trojitá nit

Albus Potter a Rok jezevce
Vložené: Lupina - 30.07. 2015 Téma: Albus Potter a Rok jezevce
denice nám napísal:

Albus Potter and the Year of the Badger

Albus Potter a Rok jezevce


Originálhttps://www.fanfiction.net/s/4256837/18/Albus-Potter-And-the-Year-of-The-Badger

 

AutorBartimus Crotchety

Překlad: denice

Beta: Jimmi a Lupina

Banner: Inverarity

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

18. Trojitá nit

 

Poznámka autora: Je to tady! Doufám, že to stojí za všechno čekání.  Pracoval jsem, až se mi od zadku kouřilo. To je představa, kterou nepotřebujete! CHACHÁ! Pro všechny z vás, kteří zanechali komentář kvůli místu děje, tuto kapitolu asi znovu neokomentujete, ale vzhledem k tomu, že chci vědět, co si o ní myslíte, neváhejte mi napsat. Díky za všechno povzbuzování, bude těžké odsud odejít!

Víte, jak to chodí! Stále jsem nechutně jedno ucho.

 

Čtvrtletní zkoušky přišly a odešly s tím, že Scorpius s Rose získali stejný počet hodnocení Vynikající. Rose se zarazila, když viděla výsledky. Ukázalo se, že nebude moci splnit přání svého otce ‚natři mu to v každém testu, Rosie‘. Nakonec se s tím smířila, ale vyplázla na Scorpiuse jazyk vždycky, když o tom začal, což bylo často. Měli něco nového, o co se mohli hašteřit.

Albus byl rád, že získal hodně Nad očekávání, ale dostal Vynikající z lektvarů, bylinkářství a co bylo nejvíc překvapující, z přeměňování. Doučování u strýčka Nevilla se opravdu vyplatilo.

Listopad už téměř končil, když se hrál zápas mezi Havraspárem a Mrzimorem.

Loni se to zvrhlo ve frašku, protože sestry byly vyloučeny na celou dobu zápasu.  Diana, která cítila zášť proti Havraspáru za to, jak dokázal situace využít a získat takové skóre proti Mrzimoru bez sester, byla vážně rozčilená.

Během jednoho tréninku navrhla mudlovskou techniku. Říkala jí vizualizace. Ani se nedotkli košťat. Jen seděli v hledišti a představovali si své akce během hry. Prostřednictvím toho měli uspět.

„Střelci, představujte si, jak můžete prohnat camrál obručemi, pamatujte si ty formace, které jsem vám ukázala. Rodericku, představuj si různé druhy útoku a způsob, jakým je zablokuješ. Sestry, vy posílejte potlouky do dráhy havraspárským střelcům, představte si jejich tváře a ujistěte se, že to dotáhnete do konce. Scorpiusi, Lilith je nejlepší v Bradavicích, představ si způsoby, jak ji odlákat a dostat se ke zlatonce dřív než ona.“

To vše se zlomilo po několika minutách trapného ticha, když Albusovi zakručelo v břiše. Začalo chichotání. Dianiny zlostné pohledy nemohly zastavit řetězovou reakci. Corny řekl: „Ty sis nepředstavoval camrál, Pottere, ale jak běžíš na večeři!“ Bylo to tak. Všichni se smáli. Rozzlobená Diana odešla, přitom zlostně mávala rukama.

Vzájemně na sebe kývali s očima naplněnýma veselím, když sledovali její strnulou postavu vzdalující se k hradu, a pak odešli večeřet.

Při několika příštích trénincích udělala vše, aby je donutila za to zaplatit.

Albus měl v některých simulacích hrát Lilith LeBlancovou, protože létali na stejných košťatech. Navzdory tomu, že Nimbus Tisíciletí nedosahoval rychlostí Nebeského blesku, byl opravdu nejdokonalejším koštětem na trhu. Neměl slabá místa.

Scorpius stále dokázal chytit zlatonku před Albusem, ale to mělo víc co do činění s faktem, že Albus nebyl skutečný chytač, koště v tom nehrálo roli. Pokaždé, když Albus zahlédl zlatonku dřív než Scorpius, dostal se k ní první. Ze simulace nevyplývaly slibné výsledky. Podle toho, jak sklíčeně se Scorpius choval, i on si to uvědomoval. 

Lilith nebyla jako Sloan. Nebyla líná. Nebyla neschopná. Byla strojem na chytání zlatonky; až za rok skončí školu, měla jisté místo v týmu Holyheadských harpyjí. Scorpius ji neporazí lacinými triky, bude muset prostě doufat, že uvidí zlatonku jako první a bude k ní blíž.

Zápas má proběhnout tuto sobotu, poslední listopadový den.

To ráno Albus ve snaze nějak uklidnit své nervy ve Velké síni pořádal dobrou snídani.

Také pomohlo, že Fred s Jamesem spolu zrovna nemluvili, takže neměli čas spolupracovat na nějakém vtípku na tento den.

Roarke zavířil nad stolem, což u některých studentek vyvolalo óóóch nad jeho perfektním bílým opeřením, hodil mu dopis z domova a aristokraticky na Albuse zíral, dokud ten si nevzpomněl a nenabídl mu kousek párku ze svého talíře. Žádný toust pro Roarka, pamatuj, že ten pták je rozmazlený!

Poté, co ho Roarke láskyplně klovl do prstu a vzlétl, Albus se dychtivě zabral do dopisu.

Milý Albusi,

hodně štěstí při tvém dnešním zápasu! Táta i já jsme na tebe pyšní. (Zvlášť já. Můj chlapec má konečně něco po mně!) Lilka a Krátura pozdravují.

James poslal Lokiho se zprávou o průběhu hry mezi Nebelvírem a Havraspárem. Jeho spoluhráči s ním nejsou příliš spokojení, takže jestli budeš mít příležitost, připomeň bratrovi, že jeho rodina bude vždycky stát při něm. (Nedělej ty obličeje!)

Albus provinile přestal znechuceně ohrnovat nos. Máma byla občas vážně děsivá!

Znovu ti přeji hodně štěstí ve hře! Poraz Havraspár. Víš, že na tebe táta i já myslíme.

Pořád jsi můj chlapeček. (Přestaň obracet oči v sloup!)

Mamka

P.S. Lilka chce, abys věděl, že se jí moc, moc stýská a ujišťuje se, že tě dnes nezabijí. Ale jestli ano, chce, abys věděl, že tvůj pokoj bude v dobrých rukou, zabere si ho pro své panenky.

 

Albus se usmál.

Otočil se k nebelvírskému stolu a na jeho konci uviděl Jamese snídat samotného. No, ten tedy klesl hluboko.

Kvůli tobě, mami, řekl si v duchu.

Odložil dopis, zvedl svůj talíř, vysvětlil Rose a Scorpiusovi, co dělá, vstal a přešel uličkou, aby se posadil vedle svého bratra.

James vzhlédl od uzených sleďů se zasmušilým výrazem ve tváři. „Co chceš?“

Albus na něj klidně pohlédl. „Pro začátek trochu toho rybízového džemu na můj toust,“ řekl s odkazem na nádobku po Jamesově druhém boku.

James mu jej prudce přisunul. Albus silně namazal jeden chleba pro sebe a druhý pro Jamese; na ten ale přidal máslo, jak to měl bratr rád. Položil jej na ubrousek a přisunul před bratra.

James si jej nejdřív nevšímal. Pak ho popadl a polovinu si nacpal do pusy. Přes tlustou vrstvu kapajícího džemu se na Albuse usmál.

Albus se uchechtl a dál jedli mlčky. Fred k nim vklouzl se svým talířem. „Koukejte, tohle je konec světa, pes a kočka spolu!“ zamumlal s úsměvem. Zbytek příbuzných ho následoval; byli stejně rozčepýření, jako Rose ve své ranní ďábelské náladě.

Nepadlo o tom ani slovo, ale v družném mlčení byly zahlazeny všechny roztržky.

Když se později převlékali do svých černých famfrpálových hábitů, Scorpius prohodil: „Všechno v pořádku?“

Albus přikývl.

Scorpius se na chvíli zamyslel. „Tvůj bratr vypadá jako dobrý kluk, když ze sebe přestane dělat tvrďáka.“

Albus pokrčil rameny. „Máš pravdu, je to dobrý kluk, když se nenafukuje do velikosti kentauřího zadku. Neprozraď Rose, že jsem to řekl, jinak mě prokleje za urážku kentaurů!“

Zachechtali se a vyšli ven za Dianou.

Hra byla ještě větší masakr než zápas proti Zmijozelu.

Havraspár předvedl odhodlání neztratit tuto hru jako posledně a Mrzimor se nedokázal vzpamatovat z toho náporu.

Isla a Ashton vysílali potlouky šílené rány, Eliot, Jay a Holly ovládali více formací, než kdy Albus tušil, že je možné, a několikrát Roderickovi dali gól.

Viktoriiiny komentáře byly jako obvykle různorodé, proložené Flintovým vrčením, aby si přestala upravovat nehty, ale když vyhlásila Havraspár osmdesát, Mrzimor dvacet, z davu zaznělo kolektivní sténání.

Albusovi se sevřelo srdce, v hlavě mu znělo: drtivě nás porazí!

Vtom zaslechl známé hlasy, jak ho povzbuzují.

Očima přelétl dav a byl v šoku - když v čele svých příbuzných uviděl Jamese, málem spadl z koštěte.

Ovládlo ho nové odhodlání. V očích starších spolužáků viděl, jak upadají zpět do starého malověrného myšlení.

Albus si náhle vzpomněl na den s iluzivním drakem, jak se dokázal otáčet. Potřeboval jen popud, aby se v něm probudilo to šílenství.

Podíval se na havraspárskou kapitánku a střelce, Eleanor Ferrarovou, a viděl její výsměšný výraz, šla znovu skórovat, jako by tam Mrzimor ani nebyl. To stačilo. Naplnil ho vztek, ale tentokrát s ním nebojoval, přijal jej.  Chystal se smáznout jí ten úsměv z tváře!

Zavolal si o camrál a Diana mu ho poslala.

Vykopl své koště na plné obrátky a vystřelil skrz linii odrážečů, utržil pálící úder od Isly, ale ve srovnání s těmi, co schytal při tréningu od sester, nebyl tak tvrdý. Ashton však nereagoval, ohlížel se na Islu; nerozhodný jako v Dianině průzkumné zprávě.

Albus se dostal na dostřel a s řevem mrštil camrálem nejvíc, jak dovedl, Eleanor tak zastrašil svou razancí, že mu uskočila z cesty, aniž by se snažila ho zablokovat.

Netrefil středový kruh, ale skóroval. Když se otočil, viděl, že tým, který byl před chvílí zoufalý a demoralizovaný, teď vypadal odhodlaně.

Léta proher se z nich sloupla jako kůže z hada. Diana určovala formace a Corny smetl levé křídlo.

Nedlouho poté musela Viktorie odložit pilníček na nehty a oznámit skóre.

„No ne, podívejte, jak ti černí jezevci letí! Musím říct, že ta barva je rozhodně zastrašující!“

„Slečno Weasleyová, to není módní přehlídka!“

„Omlouvám se! Další zásah Diany Delaneyové! Jó! Sestry doslova tetují Elliota Durnina! Mám pocit, že letos bude mít dojem, že je potlouk! Nechci schvalovat tetování, ale často jsem si představovala, že mám obrázek vlka na...“

„Slečno Weasleyová!“

„Chtěla jsem říct na kotníku, opravdu! Mrzimor devadesát, Havraspár osmdesát!“

Albus s Dianou si nevšímali přesných zásahů potlouků a zasypávali Eleanor camrály, Corny zase rozptyloval pozornost odrážečů a zachycoval některé rány. Zdálo se, že týmy se vyměnily, Havraspár byl na chvostu.

A pak Scorpius spatřil zlatonku a vrhl se po ní.

Albusem otřáslo vzrušení, když si uvědomil, že Scorpius je blíž než Lilith, která se zdržovala na opačné straně hřiště!

S uši rvoucím výkřikem se vrhla ke zlatonce. Scorpius si uvědomil, že ona je rychlejší a upravil sestup v sebevražedném úhlu, aby získal rychlost tak, že se Albus o něj bál. Twigger 99 mohlo být pomalé koště, ale ukázalo se, že je skvěle manévrovatelné; když se Scorpiusovi na poslední chvíli povedlo je zvednout, měl na hábitu skvrny od trávy. Oba mířili ke zlatonce, Lilith měla nervy z ocele, když slétla ještě níž.

V poslední chvíli se náhle přihodily dvě věci. Albus spatřil rychlý záblesk červené a Lilith tvrdě narazila do země, zároveň Scorpius chytil zlatonku. Soupeřku minul, takže neviděl její pád.

Krum naznačil konec hry, pak spatřil Lilith na zemi s koštětem trčícím z hlíny.

Albus se vrhl dolů, když si Scorpius uvědomil, proč jsou všichni tak potichu, otočil se a letěl zpátky.

Lilith se nehýbala, dlouhé bílé vlasy jí splývaly po tváři jako rubáš.  Spoluhráči kroužili kolem ní a volali ji jménem.

Albus předtím viděl červený záblesk. Bylo to omračující kouzlo. Očima přelétl tribuny, ale všichni byli na nohou, takže neviděl, jestli někdo odkládá hůlku. Profesor Pharrel o něčem živě hovořil s profesorkou Bastovou, a profesor Flint zrovna utěšoval Viktorii, kterou ovládaly obavy tak, že ani nevyhlásila výsledek. Pastorek se tvářil vážně.

Madame Pomfreyová se řítila na hřiště. Nikdo jiný se ani nepohnul, neopouštěl tribuny. Většina lidí v davu zadržovala dech.

Najednou se Lilith prostě jen tak posadila.

Omráčených lidí kolem se vesele zeptala, jestli chytila zlatonku. Zakoktali, že ne. Pokrčila rameny a vydala se k chodbě směrem na ošetřovnu s madame Pomfreyovou, jež ji neustále plísnila.

Všichni přestali zadržovat dech a rozjásali se, víc pro vítězství Mrzimoru, ale i kvůli tomu, že Lilith je v pořádku. Neviděl žádný náznak, že kdokoli jiný viděl záblesk červené; všichni ostatní sledovali Scorpiuse.

Viktorie radostně oznámila: „Lilith je v pořádku! Mrzimor vítězí dvě stě čtyřicet ku osmdesáti! Musím říct: dej si pozor, Nebelvíre!“

Přitom, jak byli Albus se Scorpiusem obléháni, viděl Albus madame Pomfreyovou zastavit se u sedadel profesorů a sdělit řediteli Pastorkovi své mínění. Skutečně mu ho dala jasně najevo.

Albus přijal blahopřání svého bratra i ostatních příbuzných a šel k chodbě, snažil se projít na doslech od rozlícené madame Pomfreyové.

„Musíte úplně skončit s famfrpálovými zápasy, je mi jedno, jak dlouhou tady mají tradici! Kdyby babička Lilith nebyla bánší, právě teď bych informovala její rodiče! Ne, vůbec nemám ponětí, proč omdlela.“

Další slova už do chodby nedolehla.

Když věděla o Lilithině zvláštním původu, musela vědět i o tom, že Cormac je poloviční leprikón! uvažoval, když se převlékal. Když ukládal svou výstroj, zarazil se při dalším nápadu.

Všichni profesoři to musí vědět. Informují je ze zdravotních důvodů!

Ta myšlenka mu podrazila nohy, usedl na lavičku. Do skládanky zapadl velký kousek.

Ten, kdo seslal Imperius na Cormaca, musel být zaměstnanec!

Albus se rychle oblékl a spěchal do hradu, povedlo se mu dohnat profesora Pharrela.

„Pane profesore!“ zavolal.

Starší muž se s úsměvem zastavil a čekal, až ho Albus dožene.

„Albusi! Jak se má moje střelecké eso?“

Albus trošku lapal po dechu, než se mu povedlo doběhnout k profesorovi. Ale dokázal vydechnout: „Vím, co se stalo Lilith.“

Profesor Pharrel  se okamžitě zatvářil zděšeně. „Co to blábolíte, mladíku?“

„Seslali na ni kouzlo! Viděl jsem červený záblesk!“ trval na svém.

Pharrel se blahosklonně usmál: „Ošklivě spadla, to je všechno, Albusi. Kdyby to bylo kouzlo, celý stadion by to viděl. A teď jděte, vychutnejte si vítězství. Jestli vám to pomůže cítit se lépe, sdělím řediteli vaši teorii. Nechceme paniku, že ne?“

Albus zachmuřeně přikývl a díval se, jak profesor prochází bránou a mizí z dohledu.

Dostal jasnou zprávu. Byl na to sám.

Sáhl do kapsy; jistě, mince se tam znovu přemístila. Člověk, kterému měl podle očekávání čelit, málem zabil Lilith. Jaký by mohl mít důvod? Nedávalo to žádný smysl. Bylo jisté, že kdokoli za tím stál, myslel to smrtelně vážně. A Albus v tom vězel až po uši. Zbytek cesty k hradu se plahočil uprostřed jásajícího davu, ale nezapojil se.

Když se Albus následující neděli probudil celý strnulý, s bolavými modřinami od camrálů po celém hrudníku a zádech poté, co se celou noc vrtěl a převaloval, cítil, že se potřebuje trošku projít, aby přišel na jiné myšlenky. Srdce ho stále tížilo po odhaleních minulého večera. Když se včera konečně dostal do sklepa, přišel poslední a jako první oslavu opustil.

Rychle se vypravil, aby nerušil spolunocležníky nebo Kublaje, a vyklouzl do společenské místnosti.

Sklep byl jako obvykle hřejivý a příjemně teplý. V hodinách si všiml, že studenti všech ostatních kolejí si stěžují na průvan v jejich věžích a studenou vlhkost ve sklepení. Obvykle se třásli zimou a podezíravými pohledy stíhali Mrzimory, kteří vždy vypadali, že se cítí příjemně.

Voda a vzduch neizolují, země ano. Přidejte k tomu skutečnost, že obraz, který slouží jako vstup do chodby ke sklepu, vede do kuchyně - Mrzimoři vždycky zůstanou pěkně v teple, dokud nevyjdou mimo svůj prostor.

Jediná nevýhoda tohoto pohodlného uspořádání byl nedostatek vnějších oken. To způsobilo, že jezevci byli trochu mimo kontakt s okolím hradu.

Albuse čekalo překvapení. Zamával šťastně se hemžícím skřítkům, když procházel kuchyní a vzhůru po schodech do rozlehlé vstupní haly. Viděl, jak ranní světlo lehce proudí do oken v několika podlažích; mělo zvláštní zářivý jas, který ihned poznal.

Uháněl obrovskou halou, a když vyběhl ven ze západního křídla, málem oslepl z té bělosti.

Kam až oko dohlédlo, rozkládala se třpytivá, nedotčená zasněžená krajina. Dokonce ani Zakázaný les nevypadal nepřístupně v měkké ranní záři.

Albus si spokojeně povzdechl, když pozoroval tu bělostnou krásu.

Byl v tom až po krk a cítil se tak osamělý při vědomí, že ho v kapse studí ta zpropadená mince, i když věděl, že ji nechal pod polštářem. Co měl dělat?

„Víte, nepotrvá to dlouho.“

Albus sebou trhl, když neočekávaně zaslechl něčí slova. Otočil se a spatřil profesora Flinta, jak se opírá o jeden ze sloupů a spokojeně pokuřuje dýmku.

„Dobré ráno, pane profesore, vy jste mě ale vylekal.“

Flintovy tmavé oči ho pár chvil zkoumaly. „Už jsem tu stál, pane Pottere. Vyděsila vás vaše nevšímavost k okolí.“

Albus si na tohoto profesora vždycky dával pozor, měl pocit, že v jeho hlavě se toho skrývá víc než jen lektvary. I když ten muž nikdy nebyl nepříjemný bezdůvodně, stále bylo pro Albuse těžké uvolnit se v jeho přítomnosti.

„Máte pravdu, pane profesore, omlouvám se.“

Flint pokrčil rameny. „Právě jsem sbíral trochu letošního prvního sněhu, což je cenná lektvarová složka, a užíval si čerstvého vzduchu. Mohu se zeptat, proč jste si v neděli takhle přivstal?“

Albus pohodil hlavou. „Prostě jsem nemohl spát, tak jsem si řekl, že se projdu, to je celé.“

Flint si ho prohlížel ještě pár okamžiků. „Zvážil jste vůbec, že se svého otce zeptáte na Lily Evansovou a její lektvarové nadání?“

Albus si najednou vzpomněl na rozhovor v první školní den. „Promiňte, pane profesore, zapomněl jsem.“

Flint přikývl, jako by to očekával. „Nuže, pane Pottere, snad pokud byste se vydal na procházku touto chodbou a možná dvakrát odbočil doleva, mohl byste se ocitnout ve velké Pamětní síni.  Věřím, že odpověď naleznete v páté vitríně po pravé straně ve směru příchodu, třetí police shora. Užijte si pěkné ráno a sníh, než ho objeví ostatní studenti, pane Pottere. Já však strávím zbytek tohoto dne vařením Životobudiče.“

Profesor Flint mu pokynul a se zavířením černého hábitu zmizel, zanechávaje za sebou oblak tabáku vonícího po třešních.

Albus se rozhodl neřídit se profesorovými pokyny, ale zoufale toužil po rozptýlení a zvědavost mu nedovolila nechat to být. Brzy kráčel uvedenou chodbou.

Jako obvykle se bál, že se ztratí a skončí v jedné z pastí, které po chodbách rozmístil Vrčizub, ale brzy se mu povedlo najít Pamětní síň s masivním dubovým obložením.

Rychle se obrátil k tmavému dubovému regálu; nade vší pochybnost se ukázalo, že uvedená police je plná ocenění z roku 1978. Zdálo se, že ten rok Nebelvír vyhrál kolejní i famfrpálový pohár.

„James Potter, střelec,“ zamumlal. Okamžitě pocítil sounáležitost s dědečkem. „Stejně jako já,“ řekl si s letmým úsměvem. Prohlížel si další věci, když očima spočinul na pamětní destičce se jmény tří studentů vyznamenaných za vynikající lektvary, když úspěšně uvařili Felix Felicis a získali tím body navíc ke zkouškám OVCE. Plaketu nechal vystavit profesor Horacio Křiklan. Albus přes sklo četl jména.

 

Severus Snape

Cyrus Dillinger

Lily Evansová

 

„Severus Snape?“ zamumlal.  Bloumal pohledem, dokud se očima nezastavil na plaketě nesoucí jména primuse a primusky.

 

James Potter

Lily Evansová

 

To bylo ono. Tohle chtěl profesor Flint, aby věděl. Jeho babička musela být Lily Evansová, než se stala Lily Potterovou. Měl to přímo před nosem, celou dobu to tu na něj čekalo.

Byla dobrá v lektvarech. Jsem dobrý v lektvarech. Dědeček byl střelec. Já jsem střelec.

„Možná to není jen náhoda,“ řekl si Albus užaslým tónem.

Slyšel o svém dědečkovi, že byl střelec a famfrpálová hvězda, a příběhy o tom, jak ho babička nemohla vystát, ale on nakonec dospěl (dozvídal se o tom obvykle, když se táta snažil přesvědčit mamku, aby Jamese nezanechala v nejbližším sirotčinci!), ale že jméno za svobodna jeho babičky bylo Evansová a že byla dobrá v lektvarech, to byla novinka. Přečetl si znovu lektvarovou desku. Proč mi táta neřekl, že ten, po němž mě pojmenovali, a moje babička se znali? A proč profesor Flint chce, abych to věděl?

Albusovy otázky pro jeho otce se začaly kupit!

Uctivě přejížděl prstem jména na plaketách ještě celou půlhodinu, než zaslechl ozvěnu nadšených rozhovorů studentů z chodby. Kouzlo bylo zlomeno, namířil si to do Velké síně.

Ze zdi před ním se radostně vynořila stříbřitá postava, byl to obtloustlý kolejní duch Mrzimoru.

„No páni, nazdárek, mladý pane Pottere!“ zvolal vesele.

„Ahoj, ehm, pane mnichu,“ troufl si nejistě Albus.

Duch se zasmál. „No, můžete mi říkat Tlustý mnichu, jak víte, měl jsem už hezkých pár let na to, abych si zvykl, jak vypadám!“

Albus si nemohl pomoci, usmál se. „ Nezlobte se, pane, ale to mi prostě zní hrubě.“

Mnich se komicky rozhlédl a pak kývl na Albuse. „Jen mezi námi ranními ptáčaty, můžete mi říkat otče Thomasi, jestli chcete.“

Albus se usmál. „Jistě, otče Thomasi.“ A šibalsky oplatil mnichovi jeho mrknutí.

„Tak co vás znepokojuje, pane Pottere? Žádný student by neputoval těmito chodbami v neděli ráno, kdyby měl dobré spaní. Můžete mi věřit. Udržoval jsem tajemství od té doby, co jsem umřel.“

Albus chvíli zvažoval jeho nabídku. „Děkuji, ale musím to vyřešit sám. Neurazte se.“

Duch mnicha vypadal zděšeně. „Samozřejmě, že ne! Nemůžete mě urazit.“

Albus se usmál a vykročil kolem mnicha, ale ten ho zastavil jemnou spektrální rukou, její dotyk zanechal na Albusově rameni pocit mravenčení, jako by bylo zabořené do sněhu venku na dvoře. „Dovolíte, abych vám nabídl malou radu?“

Albus přikývl.

Otec Thomas se ponořil do podlahy, až se jeho oči ocitly v jedné rovině s Albusovýma. „Znal jsem několik generací vaší rodiny. Váš otec, stejně jako jeho otec před ním, našli velkou útěchu ve svých přátelích. Viděl jsem vás s těmi vašimi; zdáte se být silnější, když jste s nimi. Svěřte se jim. Požádejte je, ať vám s tím problémem pomohou.“  Na chvíli se hluboce zamyslel a pak řekl: „Ve velké mudlovské knize je verš, v němž je nesmírně mnoho moudrosti, která může pomoci.  Přepadnou-li jednoho, postaví se proti nim oba. A nit trojitá se teprv nepřetrhne! Kazatel 4:12.* Vy nejste Nebelvír, jste Mrzimor. Vždycky můžete požádat o pomoc. Budu stále na blízku, kdybyste si chtěl promluvit.“

Mávl přes rameno, když odplouval a pozdravil další ranní ptáče, než se vytratil zdí chodby.

Co to je Kazatel? Přemýšlel Albus. Ta slova se zdají být mocná, jako by je vyslovila nějaká velká autorita. Nit trojitá se teprv nepřetrhne. On, Rose a Scorpius byli tři.

Má pravdu, jsem Mrzimor, je čas přestat se chovat jako Nebelvír.

Nejdřív musel požádat jednoho člověka o svolení.

Našel Cormaca, jak snídá a poslouchá Gasovo tlachání o Harrym Potterovi v Turnaji tří kouzelnických škol, zřejmě byli u záchrany z jezera.

„Cormacu, můžu si s tebou promluvit?“

Poodešli pár kroků z doslechu. Cormac neustoupil, nesvolil, aby Albus řekl Rose a Scorpiusovi o jeho původu.

„Ne že bych nechtěl,“ vysvětloval, „jen nemůžu, dokud na to nepřijdou sami, stejně jako jsi to objevil ty. Mám na sobě geis**, který tomu zabraňuje, stejně jako ty. Nemůžeš jim to říct, dokud nebudou mít podezření.“

Albus pohlédl na Rose a Scorpiuse. Snídali a přitom si šťastně potichu povídali.

Cormac na něj omluvně pohlédl. „Vím, že jsem tě do toho dostal, až to budou vědět, geis se zruší a můžeš jim všechno říct, ale ne předtím. Jsou nejchytřejší z našeho ročníku, možná budeš překvapený.“ Pokývl mu a vrátil se k Cormacovi. Ten se hned vrátil k přerušenému vyprávění a spustil o žaberníku.

Albus se posadil mezi Rose a Scorpiuse, kteří se dohadovali, zda později půjdou ven do sněhu nebo ne.

Albus se rozhodl skočit do toho rovnýma nohama: „Musím se vás dvou na něco zeptat.“

Podívali se na sebe a pak Rose řekla: „Tak už ses rozhodl přestat si hrát na mučedníka? Už hezkých pár dní se tváříš, jako by ti zkyslo mléko!“ a spolu se Scorpiusem komicky obrátili oči v sloup.

Albus na ně hleděl, a pak začal: „Co víte o Cormacovi, nebo aspoň co tušíte?“

Vyměnili si další pohled. „Jo, ty myslíš, že je na svých jedenáct let velice malý?“ řekla Rose.

„Nebo že má ty nejrezavější vlasy, jaké jsem kdy na klukovi viděl, skoro oranžové?“ přizvukoval Scorpius.

„Nebo že má trochu špičaté uši a má ten nejsilnější irský přízvuk, jaký jsem kdy slyšela, téměř gaelský?“ pokračovala Rose.

„Nebo že je silnější a rychlejší, než by měl být kluk jeho věku a velikosti?“ dodal Scorpius.

Rose roztomile nakrčila nos: „Je jasné, že je zčásti leprikón, Albusi, na to jsme přišli už dávno. Kolikrát jsem ti říkala, že by sis měl přečíst revidované Fantastické bytosti a kde je najít tety Lenky a strýce Rolfa, no vážně.“

Albus se usmál, ulevilo se mu. Cormac měl pravdu, podcenil je.

Aby nadnesl téma, vytáhl minci a položil ji před Scorpiuse.

Tomu stačil jediný pohled: „To je leprikónské zlato, kamaráde. Se západem slunce zmizí. Jsem Malfoy, znám své zlato!“

Albus si povzdechl. „Přál bych si, aby to tak bylo, ale jsem si jistý, že není.“

Zírali na něj s obavami, ale dychtivě.

Už je to tu, z jednoho se stali tři, pomyslel si Albus.

 

Myšlenka pro tento den:  Myslíte si, že by Harry Potter podrobně zveřejnil Snapeovy vzpomínky, které viděl v myslánce? Nebo by ctil jeho nejsoukromější záležitosti a jen by bez uvedení podrobností dal lidem vědět, že Brumbál měl pravdu? Vím, že hodně prozradil Voldemortovi, ale jen mu stručně popsal, co viděl. Co vy na to? Diskutujte.

 

*Bible, český ekumenický překlad, Česká biblická společnost 1996

 

** Geis - zvláštní fenomén irských legend. Geis je určitý závazek, nebo také tabu, které je uvaleno na nějakého velkého muže, nejčastěji hrdinu a bojovníka. Soubor těchto gaesse (množné číslo) zakazuje např. nosit určitou barvu, nebo lovit některá zvířata. Nejčastěji je uvalovali druidové.

Dovolila jsem si výraz použít i zde.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: 18. Trojitá nit (Hodnotenie: 1)
Od: sisi - 16.07. 2023
|
Děkuji za překlad, obdivuji to použité sportovní názvosloví. Otec Thomas je fajn, škoda, že ho nikde není ždibíček víc. Viva la Mrzimor.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 18. Trojitá nit Od: maria - 21.10. 2015
dakujem

Re: 18. Trojitá nit Od: Iveta - 23.08. 2015
Moc se mi líbilo, jak Albus podpořil Jamese. Občas působí starší, než jeho bratr....nebo se u Jamese už projevuje puberta :-D Práce se strýčkem Nevillem mu zjevně pomohla, jak známky, takk využití vzteku při famfrpálovém zápase jsou fantastické. Spíš by mě překvapilo, kdyby Rose a Scorpius nepřišli na to, že je Cormac zčásti bánší. Tak snad Albusovy pomůžou...mně osobně je stále podezřelejší profesor Pharrel. Naopak, profesor Flint je zjevně důstojným nástupcem Snapea a že to se rozhodně každému nepodaří. Pevně doufám, že Harry by si Snapeovy vzpomínky nechal pro sebe, že jeho občasná pitomost byla způsobena pouze pubertou... Děkuji za překlad
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 10.09. 2015
Strýc Neville je tady skvělý, muž na svém místě! Teď už brzy uvidíš, jestli jsou tvá podezření ohledně Pharrela správná. S Flintem máš naprostou pravdu, je to sympaťák! Ohledně Snapeových vzpomínek s tebou souhlasím :-) Děkuji!

Re: 18. Trojitá nit Od: yosar - 21.08. 2015
skvělé
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 10.09. 2015
Děkuji.

Re: 18. Trojitá nit Od: elllie9 - 09.08. 2015
Profesor obrany mě čím dál tím víc nesedí, aby se z něj nevyklubalo nepříjemné překvapení :) díky za kapitolku :)
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 10.09. 2015
No, teď už brzy uvidíme, kdo za vším stojí... Děkuji.

Re: 18. Trojitá nit Od: Tarja - 04.08. 2015
Nejak se to cim dal vic zamotava :-) vypada to tak, ze utoky se objevi na kazdem zapasu s Mrzimorem. Trochu se zacinam bat o Nebelvir. Snad ten zapas vsichni prezijou :-)
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 07.08. 2015
No, snad už si profesoři s panem ředitelem v čele všimli, a přijmou nějaká opatření :-) Děkuji!

Re: 18. Trojitá nit Od: Liz - 04.08. 2015
Zase zajímavé. Autor to má hodně promyšlené, už jsem zapomněla, že byl Albus upozorňován na Lily. U Scopiuse a Rose si albus ověřil, že stačí být vnímavý, kolika potíží by se Harry vyvaroval, kdyby dřív promluvil. Díky za kapitolu.
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 07.08. 2015
To je pravda, a je dobře, že Albus tak brzy přišel na to, že má cenu svěřit se přátelům. Děkuji :-)

Re: 18. Trojitá nit Od: Ragnar - 02.08. 2015
hmmm začíná to být čím dál tím zajímavější:-)
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 03.08. 2015
A ještě se to pěkně zamotá :-) Děkuji.

Re: 18. Trojitá nit Od: samba - 02.08. 2015
Kdopak je ta škodná ? Baví mě komentátorské eso Viktorie :) Hlavně, že už na problémy není Albus sám.Díky
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 02.08. 2015
Myslím, že Viktorie je lepší než Lenka kdysi, a ta se zdála být nepřekonatelná :-) S Flintem tvoří dokonalé duo. Děkuji.

Re: 18. Trojitá nit Od: Sally - 02.08. 2015
Začína to byť desivé. Najmä ma prekvapuje metlobal v tomto uhle pohľadu. Teším sa na ďalšiu kapitolu, hádam už Albus nebude potrebovať toľko lektvarov na žalúdočné problémy :D diki za preklad :)
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 02.08. 2015
Místy je to opravdu pěkně temná historie. Vypadá to, že Albus zatím ani nemá čas si nějaké žaludeční problémy uvědomit :-) Děkuji!

Re: 18. Trojitá nit Od: wanilka - 01.08. 2015
Ten profesor je nejaky divny.. Mam trochu pocit deja vu kdyz si vzpomenu na ucitele Obrany z Kamene mudrcu. Diky za kapitolu!
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 01.08. 2015
Přesně jsi to vystihla, jako rodní bratři, že? Děkuji:-)

Re: 18. Trojitá nit Od: lucky - 01.08. 2015
Mám pocit, ze jsem něco přehledla, ze mi uniká motiv a on tam přitom je zjevně vidět. Děkuji.
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 01.08. 2015
Myslím, že přesně toho chtěl autor dosáhnout :-) Děkuji.

Re: 18. Trojitá nit Od: Michlik - 31.07. 2015
Mrzimor goes! Juchůůůů!
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 01.08. 2015
Jo, jo, JO! Díky :-)

Re: 18. Trojitá nit Od: Lupina - 31.07. 2015
Musím se podepsat pod komentář Marti, přesně to mi běželo hlavou po prvním čtení. Ale navíc vypíchnu, jak krásně jsi přeložila Lil. Lilka je prostě kouzelná. Díky, denice, za další parádní kapitolu. A jo, už jdu na pročtení další, abych Ti ji mohla poslat co nejdřív. :-)
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 31.07. 2015
Ano, ta smiřovací scéna byla kouzelná. A moc se mi líbí Ginny jako matka, i když ji vlastně známe skoro jen z dopisů. Lilka mi dala chvíli přemýšlení, jsem ráda, že se ti líbí. Srpen nám tak trošku visí ve vzduchu, ale jestli to zvládneš i odřenou a naklepnutou nohou a v přípravách na dovolenou, čtenáři by tě měli na rukou nosit! Děkuji za všechno!

Re: 18. Trojitá nit Od: Lejsi - 31.07. 2015
Začíná to být pořádně napínavé. Líbí se mi postava otce Thomase. V jiných povídkách je to spíše opomíjená postava, ale tady se mi opravdu zalíbila. Ten konec je hodně dobrý. Bez přátel by to nebylo ono. Díky za pokráčko.
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 31.07. 2015
Otec Thomas rozhodně povídku vylepšil a jeho rada je nad zlato. Jsem ráda, že tu má svou roli, líbí se mi, jak se Bartimus dovede blíž podívat i na vedlejší postavy. Děkuji :-)

Re: 18. Trojitá nit Od: soraki - 31.07. 2015
Tak tedy nevím, kdo by mohl kouzlit tak, že to nikdo nevidí, jen Albus? Snad to nebyl on sám svou vůlí - jako s Charliem... mám pocit, že máme stála více otázek a odpovědi v nedohlednu. Doufám, že autor vše zodpoví ;-). Jinak před ním klobouk dolů, vážně dobrá povídka. Díky moc
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 31.07. 2015
Je pravda, že se všichni dívali jinam, ale taky mi to vrtá hlavou :-) Jsem ráda, že se ti líbí, děkuji!

Re: 18. Trojitá nit Od: Sammi - 31.07. 2015
Ahojky, opět hezká kapitola... Moje první reakce na Harryho byla ne, neudělal.... ale, povaha HP, výbušná, někdy dokonce zlostná a sebestředná mi napovídá, že pod tlatek a v rozčilení by byl schopen vše zveřejnit.. :) Těším se na další kapitolku..
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 31.07. 2015
V rozčilení by toho byl jistě schopný, ale myslím, že po Snapeově smrti už neměl důvod být na něj naštvaný a teprve si ho začal vážit, takže si leccos nechal pro sebe. Děkuji :-)

Re: 18. Trojitá nit Od: MajaB - 30.07. 2015
...Jsem Malfoy, znám své zlato!“....chacha... tohle je tak typické! Perfektní! Díky za překlad! ... a ještě se mi moc líbí, že je tu úžasně věrně dokreslená kolej, o které toho z kánonu víme tak málo, autor je fakt dobrej!
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 31.07. 2015
To mám radost, že si někdo všiml! Malfoy jak vyšitý! Ano, Mrzimor už nikdy nebude nevýrazná kolej ňoumů :-) Děkuji!

Re: 18. Trojitá nit Od: luisakralickova - 30.07. 2015
Trojitá nit je hezký příměr, jsem zvědavá, jak to všechno rozmotají. Díky za překlad a rozšíření znalostí:)
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 30.07. 2015
Otec Thomas opravdu umí z Bible vybrat dobře, nezapře církevní vzdělání. Děkuji, rádo se stalo :-)

Re: 18. Trojitá nit Od: mortalis - 30.07. 2015
Super
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 30.07. 2015
Díky:-)

Re: 18. Trojitá nit Od: ALacko888A - 30.07. 2015
Podľa mňa Snapove veci neprezradil, len to najnutnejšie a aj to len nevyhnutným ľuďom. tým že po ňom pomenoval svojho syna ukázal že si ho veľmi vážil, a pochybujem že keď vedel ako si on sám veľmi strážil svoje súkromie, by ho "zradil" tým že by všetko každému vykecal.
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 30.07. 2015
Myslím si to taky - už jenom z obavy, že pokud vyžvaní fakta ze Severusova soukromí, které si on celý život tak pečlivě chránil, Snape ho bude chodit do smrti strašit:-) Děkuji.

Re: 18. Trojitá nit Od: blan - 30.07. 2015
díky za kapitolu,,začíná se to rozjíždět :)
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 30.07. 2015
Já děkuji :-)

Re: 18. Trojitá nit Od: JSark - 30.07. 2015
Teda, ja začínam byť strašne zvedavá, kto im to tam robí neplechu. A ešte tak nenápadne, že to vidí len malé decko. 8o Čo sa týka súkromia Snapových spomienok - veľa povedal Voldymu a ja som to v knihe vždy brala tak, že keď okolo seba krúžili, tak okolo nich boli zase zhromaždení ostatní z oboch strán a tiež to počuli. Takže to síce nezverejnil, ale pomerne dosť ľudí sa to dozvedelo. :) Díky moc za preklad.
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 30.07. 2015
Nějaký moc šikovný darebák - když si ho ze stovek lidí všimne jen jeden, to už musí být třída! Harry opravdu řekl Voldemortovi hodně a lidé okolo mohli slyšet všechno, ale myslím, že sledovali spíš akci, než řeči okolo, které mohli považovat za zdařilý pokus Voldemorta rozptýlit a vyvést z rovnováhy. Zajímalo by mě, jestli k tomu něco víc řekla JKR... Děkuji.

Re: 18. Trojitá nit Od: MeiLi - 30.07. 2015
Tak teraz som zmätená...Útočia na Scorpiusa alebo magické bytosti???

Re: 18. Trojitá nit Od: MeiLi - 30.07. 2015
Tak teraz som zmätená...Útočia na Scorpiusa alebo magické bytosti???
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 30.07. 2015
Zatím to vypadá, že útočník sám dobře neví... Děkuji.

Re: 18. Trojitá nit Od: Neprihlásený - 30.07. 2015
Díky za další díl. Souhlasím, že to začíná být detektivka (jsem zvědavá kdože to je ten útočník) a dodávám že s "komediálními" prvky - dopis od mamky byl dobrý a douška od malé sestřičky mě pobavila. Komentování famfrpálu se opět vyvedlo. Taky se mi moc líbí postřehy autora, které nám předkládá coby myšlenky dne. b y
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 30.07. 2015
Komediální prvky rozhodně přidávají povídce na půvabu. Autor je umí moc dobře smíchat s napětím i ze scénami ze školního života a ze sportu. Děkuji.
Re: 18. Trojitá nit Od: Packa - 30.07. 2015
Sakra, tentokrát jsem nemusela datlovat na telefonu, ale pro změnu jsem si nevšimla, že nejsem přihlášná a nějak se mi povedlo přidat na konci ty řádky navíc (jednodušší psaní, tak si to člověk nehlídá a nekontroluje). Ještě jednou díky za překlad
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 30.07. 2015
To se mi taky stává, občas mě počítač zlovolně potají odhlásí :-)

Re: 18. Trojitá nit Od: Marti - 30.07. 2015
Profesor Pharrel je mi čím dál nesympatičtější. Buď je to ňouma, který by nepoznal černou magii ani kdyby ho kousla do zadku, nebo je to padouch kující nekalé pikle. Moc se mi líbilo Albusovo gesto směrem k Jamesovi u snídaně, rodina má držet pospolu, i když s bandou puberťáků to není vždycky jednoduchý. A jsem ráda, že se konečně odhodlal svěřit Scorpiusovi a Rose se svým leprikónským závazkem a podezřeními. Koneckonců na samotářské sólo akce byl specialista jeho drahý otec, nemusí se po něm opičit, ne? Jsem zvědavá, co ti tři nakonec odhalí... Díky za překlad další kapitoly!
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 30.07. 2015
Pharrel je kapitola sama pro sebe, skoro se domnívám, že ty diplomy za souboje padělal :-) Albus byl opravdu prima, i když ho k podpoře Jamese musela maminka jemně postrčit, udělal to moc dobře! Je fajn, že poslechl otce Thomase, špatná rada to rozhodně nebyla. Děkuji!

Re: 18. Trojitá nit Od: scully - 30.07. 2015
To se to teda zamotává.Kdo po nich jde? Trochu mě mrzí,že Albusovi nikdo z učitelů nevěří. Moc děkuju za překlad a těším se na další kapitolku
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 30.07. 2015
Kdo po nich jde a proč, to se snad dozvíme :-) Mě to mrzí taky, ale učitelé se pravděpodobně setkávají se spoustou výmyslů a je snadnější uvěřit, že Lilith prostě jen spadla, než připustit, že ve škole je vrah... Děkuji!

Re: 18. Trojitá nit Od: Svetluska - 30.07. 2015
Velmi zajímavý vývoj. Jsem na tohle trio hodně zvědavá. Díky za překlad.
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 30.07. 2015
Já děkuji :-)

Re: 18. Trojitá nit Od: Jirka005 - 30.07. 2015
Hm, čte se to čím dál lépe :-). A anizne má pravdu, začíná se to příjemně podobat detektivce. Proč si ten malý pišišvor (jinak nic proti Albusovi) myslí, že problém ohrožující životy nečistokrevných studentů (no, tak mi to v tuhle chvíli připadá) musí řešit sám, ale není vysvětleno úplně logicky. Možná to ani úplně logicky vysvětlit nejde a přitom je pro autora a příběh důležité, aby to tak bylo ... Přitom myslím, že kdyby se s tím, co viděl, svěřil Nevillovi, nebo otci či řediteli, jednak to udělat může a druhak bude brán vážně, aspoň dostatečně vážně na to, aby se nemusel trápit sám. No, nevadí, dobrý příběh nemusí být dokonalý. Myšlenka pro tento den: Harry, ani ten kanonický, nebyl žvanil tohoto druhu, nečekal bych, že zveřejní cizí soukromí. A geiss, díky za výklad pojmu. To slovo bylo použito jistě i v originále příběhu? Trochu mi na konci kapitoly splývají komentáře překladatelky a autora.
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 30.07. 2015
Detektivka to rozhodně je, a k tomu pěkně zapletená :-) Už od epizody s Vrčizubem mi vrtá hlavou, proč se Albus s různými věcmi nesvěřil Nevillovi, když už nenapsal domů nebo nešel za ředitelem. Místo nich si nakonec vybere evidentně neschopného učitele. (I když po scéně s Pastorkem a chrliči jsem vážně pochybovala i o ředitelově kompetenci k vedení školy.) Ačkoli Pharrel je vedoucí Mrzimoru, tedy odpovědná osoba. A když ho takhle odmrštil, Albus si mohl myslet, že mu jiný dospělý neuvěří. Nu, uvidíme. K myšlence - myslím, že máš pravdu. Geiss je můj příspěvek, v originále je onus - břemeno, povinnost. Poznámka autora je vždycky psána proloženě. Děkuji za komentář.

Re: 18. Trojitá nit Od: LadyLillyPotterml - 30.07. 2015
Hmm mm mm.
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 30.07. 2015
Jo jo :-)

Re: 18. Trojitá nit Od: martian - 30.07. 2015
„Lilka chce, abys věděl, že se jí moc, moc stýská a ujišťuje se, že tě dnes nezabijí. Ale jestli ano, chce, abys věděl, že tvůj pokoj bude v dobrých rukou, zabere si ho pro své panenky.“ - není nad milující, starostlivé a ryze praktické mladší sestřičky, chi…
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 30.07. 2015
Samozřejmě, takhle má Albus díky Lilince aspoň jednu starost z krku :-D Děkuji :-)

Re: 18. Trojitá nit Od: michelle13 - 30.07. 2015
Prečo mám zas pocit, že profesor obrany je namočený v niečom nechutne zlom? :D
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 30.07. 2015
Možná proto, že se k Albusovi chová jako k hlupáčkovi :-) Děkuji.

Re: 18. Trojitá nit Od: katrin - 30.07. 2015
No teda! Ze chcel niekto zabit Albusa, to je hrozne, akurat trosicku ocakavane. Ze chce niekto zabit Lilith?? Tak to uz som v koncoch, lepsie ako Agatka (Christie) :) Trojita nit mi neviem preco pripomenula tri pruty krala Svatopluka, cim to asi bude? :D Tesim sa na pokracko ako vzdy ;)
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 30.07. 2015
Lepší než Agáta? Tahle pochvala by se autorovi určitě líbila. Kdoví, možná tato část pověsti o Svatoplukovi má biblický základ ;-) Děkuji :-)

Re: 18. Trojitá nit Od: skorpik62 - 30.07. 2015
Páni, rozjíždí se nám to a my tu máme kriminálku. ještě ale neznáme motiv, nebo jsem četla nepozorně? Bez něj je těžké hledat pachatele... Podezřelý mi přijde školník - což znamená, že on to nebude :D Štve mě, že Albusovi učitelé nevěří. Na jednu stranu je chápu, ale copak se nepoučili u Albusova otce? Aspoň otec Thomas stojí při něm :) Děkuji za překlad.
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 30.07. 2015
Motiv je opravdu záhadný, aspoň zatím. Školník je hodně podezřelá osoba, ale myslím, že někteří profesoři jsou na tom stejně. Je těžké uvěřit, že Albus si všiml něčeho takového, když to neviděl nikdo ostatní z těch stovek lidí. Snad se to dozví aspoň pan ředitel. Děkuji!

Re: 18. Trojitá nit Od: gleti - 30.07. 2015
taky máte pocit, že nás Bartimus napíná jak šňůru od malých gaťat?
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 30.07. 2015
A že mu to setsakra dobře vychází? Děkuji.

Re: 18. Trojitá nit Od: anizne - 30.07. 2015
Začíná to být jako detektivka :-D , děkuju za tuto kapitolku, těším se na další.
Re: 18. Trojitá nit Od: denice - 30.07. 2015
A hodně dobrodružná detektivka :-) Děkuji!

Prehľad článkov k tejto téme:

Bartimus Crotchety: ( denice )15.10. 201529. Něco končí, něco začíná - ZÁVĚR
Bartimus Crotchety: ( denice )08.10. 201528. Odhalení
Bartimus Crotchety: ( denice )01.10. 201527. Nenahraditelné
Bartimus Crotchety: ( denice )24.09. 201526. Malfoyovský faktor
Bartimus Crotchety: ( denice )17.09. 201525. Incendio!
Bartimus Crotchety: ( denice )10.09. 201524. Stín pochybností
Bartimus Crotchety: ( denice )03.09. 201523. Svět se změnil
Bartimus Crotchety: ( denice )27.08. 201522. Vánoční příběh
Bartimus Crotchety: ( denice )20.08. 201521. Lítost a přemítání
Bartimus Crotchety: ( denice )13.08. 201520. Poslední kapka a první trest
Bartimus Crotchety: ( denice )06.08. 201519: Podivnější a podivnější
Bartimus Crotchety: ( denice )30.07. 201518. Trojitá nit
Bartimus Crotchety: ( denice )23.07. 201517. Doutnající řevnivost
Bartimus Crotchety: ( denice )16.07. 201516. Jezevec a had
Bartimus Crotchety: ( denice )09.07. 201515. Souboj dřív, než se nadějete
Bartimus Crotchety: ( denice )02.07. 201514. Famfrpálové zkoušky a jiné tragédie
Bartimus Crotchety: ( denice )25.06. 201513. Nabytá perspektiva
Bartimus Crotchety: ( denice )18.06. 2015 12. Z vlastní volby
Bartimus Crotchety: ( denice )11.06. 201511. Létat jako draci ve tvých stopách
Bartimus Crotchety: ( denice )04.06. 201510. Upíři, růže a práce s hůlkou… Merline!
Bartimus Crotchety: ( denice )28.05. 20159. Konec velmi dlouhého dne!
Bartimus Crotchety: ( denice )21.05. 20158. Mal-formace
Bartimus Crotchety: ( denice )14.05. 20157. Mýty a omluvy
Bartimus Crotchety: ( denice )07.05. 20156. Něco se přihodilo na cestě k normálnosti
Bartimus Crotchety: ( denice )30.04. 20155. Větší očekávání
Bartimus Crotchety: ( denice )23.04. 20154. O jezevcích a košťatech
Bartimus Crotchety: ( denice )16.04. 20153. Potíže se zařazováním
Bartimus Crotchety: ( denice )09.04. 20152. Čluny, bratři a další rozhodnutí
( denice )02.04. 2015Kapitola 1: Zaškatulkovaní
. Úvod k poviedkam: ( denice )20.02. 2015Úvod k poviedke