Jacomo
You're Whipped, Mate
originál: https://www.fanfiction.net/s/11216253/1/You-re-Whipped-Mate
autor: DatWinchesterPlaid
překlad: arabeska
Autorem příběhu je DatWinchesterPlaid, která nereagovala na žádost o překlad. Duševní vlastnictví patří JKR a pánům Medkům. Překlad nevznikl za účelem finančního zisku.
Harry Potter, Hedvika
humor
500 slov
přístupné 13+
PP: Je to sice kraťounké, ale má to svoje kouzlo. A co jiného dát naší sovičce jako dárek. Všechno nejlepší, Jacomo, slunce naše!
Byl krásný den.
Harry odpočíval na pohovce, v klíně dobrou knihu, z rádia hrály v pozadí Sudičky a vychutnával si šálek Earl Graye.
Byl opravdu krásný den.
Dokonce začínal upadat do dřímoty, když najednou ucítil na čele ostré zaťukání, ne, ostré klovnutí, a s vytřeštěnýma očima zvedl hlavu.
Na jeho stehně si hověla Hedvika a čechrala si peří, jako by mu do hlavy právě nevydolovala díru, a Harry se na ni zamračil.
„Za co to zatraceně bylo?“ zareptal naštvaně a promnul si postižené místo.
Hedvika na něj nesouhlasně pohlédla, jako by říkala Takhle se mnou tedy mluvit nebudeš a Harry jí věnoval poslední vzdorovitý pohled, než zamručel omluvu.
(S ním, Harrym Potterem, který zvítězil nad Voldemortem, nejmladším famfrpálovým chytačem, zacházela jeho vlastní sova jako s prvňákem. Nebylo to poprvé, kdy Harry zauvažoval, jestli se tyhle podezřele zvláštní věci stávají pouze jemu.)
Na Hedvičině tváři se objevil domýšlivý výraz a Harry musel potlačit velice silnou touhu vypláznout na ni jazyk. Místo toho se zeptal: „Tak co vlastně chceš? Obvykle jsi venku a cpeš se myšmi nebo čímkoliv jiným, co se ti dostane do spárů.“
Harry se odmlčel, obličej se mu roztáhl do úšklebku a povýšeně dodal: „Člověk by myslel, že taková sova na úrovni jako ty bude mít touhle dobou lepší věci na práci. A to ani nemluvím o lepším vkusu, co se týče kuchyně. Myši jsou tak zastaralé, má nejdražší.“
V místnosti se rozhostilo ticho, když si Harry s Hedvikou vyměňovali pohledy, pročež Hedvika vzlétla z jeho klína a začala zobákem útočit na každé místo na jeho těle, na které jen dosáhla.
„Au, au, sakra, Hedviko, odvolávám to! Odvolávám, zatraceně, přestaň, au, nech toho, to bolí.“ Harry se smál i sténal zároveň a při úprku si kryl tvář, jak nejlépe dokázal.
Leč úprk byl zbytečný. Hedvika Harryho pronásledovala všude.
(Na moment ho napadlo, jestli je tohle jeho poslední hodinka. Dokázal si představit titulek ve Věštci: Chlapec, který přežil, aby byl zabit svou sovou. Nebo něco podobného, s čím Holoubková zase přijde.)
Teprve když ho Hedvika zahnala do kouta v kuchyni, zvedl poraženecky ruce.
„Slavnostně přísahám, že jestli přestaneš – sakra, to bolí – že jestli přestaneš, budu ti celý rok dávat slaninu,“ podařilo se mu ze sebe vysoukat mezi salvami smíchu a bolestným úpěním.
Hedvika na něj přestala útočit a přistála na kuchyňské lince, načež naklonila hlavu na stranu, jako by jeho nabídku zvažovala.
Harry ji nervózně sledoval a vydechl úlevou, když Hedvika přikývla.
Byl v bezpečí.
Pro teď.