Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Albus Potter a Rok jezevce

14. Famfrpálové zkoušky a jiné tragédie

Albus Potter a Rok jezevce
Vložené: Lupina - 02.07. 2015 Téma: Albus Potter a Rok jezevce
denice nám napísal:

Albus Potter and the Year of the Badger

Albus Potter a Rok jezevce


Originálhttps://www.fanfiction.net/s/4256837/14/Albus-Potter-And-the-Year-of-The-Badger

 

AutorBartimus Crotchety

Překlad: denice

Beta: Jimmi a Lupina

Banner: Inverarity

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

14. Famfrpálové zkoušky a jiné tragédie

 

Poznámka autora: Vím, že jsem přidával třikrát týdně... nečekejte, že to tak bude pořád, CHACHÁ! Opravdu jsem tvrdě pracoval na přesnosti a charakterech, ale poslední kapitola mi v těchto oblastech trošku ujela. Tak jsem zvolnil, abych se ujistil, že v budoucnu všechny své nesrovnalosti do puntíku vyřeším. Ale ještě jsem nezpomalil, tady je další kapitola! A mimochodem, v mém bezpečném a stabilním světě v Bradavicích se nyní studenti MOHOU přemísťovat.

 

Tak čtěte a komentujte, lidi!

 

V den zkoušek byl Albus nervózní a vzrušený.

Se svými příbuznými se vrátili včas před večerkou. On s Rose zmeškali dvouhodinovku kouzelných formulí, ale profesorka Patilová je pozvala do kanceláře a rychle s nimi prošla učivo, podívala se na jejich pokroky a zadala jim nějaké úkoly navíc, aby všechno dohnali. Když dostihl Scorpiuse na večeři, ten se jen zeptal na dědečka, a pak už po zbytek večera mlčel. Albuse zarazilo jeho chování, ale učil se nechávat svému novému příteli prostor.

To ráno Diana Delaneyová, dívka s tmavou pletí a složitě spletenými copánky, zůstala ve společenské místnosti, aby dohlédla na registraci potenciálních hráčů. S mírným skotským přízvukem nařídila všem, kdo chtějí zkusit dostat se do famfrpálového mužstva, aby přišli v pět odpoledne.

Když se Scorpius s Albusem zapsali, nevypadala, že by to na ni udělalo nějaký dojem.

Jakmile přilétly sovy, Nox přinesl balíček z domova. Ukrýval zbrusu nové střelecké rukavice z černého maďarského trnoocasého a přání úspěchu od mamky a táty.

K jejich překvapení majestátní puštík, ten stejný jako dřív, donesl pro Scorpiuse balíček místo Huláka.

Albus se snažil zvědavě nezírat, ale hanebně selhal. I Rose ožila, když sledovala, jak Scorpius opatrně otvírá balíček, jako by čekal uvnitř bombu.

„Tak dělej, ono tě to nekousne,“ pobídla jej Rose netrpělivě.

Scorpius si povzdechl, sklonil se, roztrhl obal, otevřel krabičku a zůstal zírat na její obsah. Vytáhl pár rukavic; byly méně vycpané a z jiné kůže. Podíval se na ně a přečetl si přiložený vzkaz. Pak je předal Albusovi. „Oba víme, kdo za tím stojí. Proč bych je měl nosit?“ řekl jedovatě. Bez dalších řečí vzal svoje věci a vyšel ven.

Albus s Rose si vyměnili pohled.

Albus si přitáhl balíček a přečetl přiložený list.

Milý Scorpiusi,

chtěl bych ti popřát hodně štěstí v tvé dnešní zkoušce. Někteří chytači raději polapí zlatonku holýma rukama, ale já jsem měl vždycky za to, že dobré rukavice ti výrazně zvýší šance. Vím, že tvůj dědeček zakázal, aby ti pomáhal kdokoli, kdo přímo souvisí s Potterovými, ale jak vidno, já s nimi nejsem ve spojení a tvá rodina vlastní akcie mého profesionálního týmu, považuj je tedy za své vlastnictví. Tyto rukavice jsou z kůže norského ostrohřbetého, je ohebnější a poddajnější než jiné dračí kůže. Nepoužil bych žádné jiné. Jsem si jistý, že budeš souhlasit.

Ridley Bartlesby

Chytač Puddlemerských spojenců

Rose si pročetla vzkaz. „Je ten chlapík Bartlesby opravdu dobrý?“

Albus se na ni podíval jako na prosťáčka. „Je to nejlepší profesionální chytač, jaký momentálně létá. Loni chytil zlatonku v osmi zápasech po sobě!“

Rose vypadala zcela nevzrušeně, ale rukavice si prohlížela se zájmem. „Jsou opravdu pěkné, zajímalo by mě, proč Scorpius takhle utekl?“

Albus měl jisté tušení, ale ostýchal se to s ní probírat. Po chvilce přemýšlení mávl na Noxe, který tam ještě přežvykoval toast. Na zadní stranu Scorpiusova dopisu naškrábal krátkou zprávu tátovi a poslal sovu zpět.

S oběma krabicemi seběhl dolů do sklepa a tu Scorpiusovu položil na jeho postel k rozespalému Kublajovi, který na něj shovívavě hleděl, ale dovolil mu poškrábat ho za ušima.

S malým zpožděním přišel na dvouhodinovku bylinkářství se Zmijozely a překvapilo jej, když viděl, že Scorpius nesedí vedle Rose. Držel se opodál v blízkosti několika Zmijozelů, kteří se netvářili zrovna přátelsky. Cormac, který se Scorpiusem seděl u jednoho stolu, zaslechl jakousi urážku; zrudlý až na krku se otočil a řekl cosi takového, že větší chlapci náhle ucouvli. Pravděpodobně použil pár výrazů, jež se naučil od svého šest set let starého dědečka. 

Hodiny strýčka Nevilla i děsivé dějiny kouzel rychle utekly a Scorpius si stále udržoval odstup. Rose se o přestávce snažila s ním o tom promluvit, ale klopil hlavu a odmítl se nechat dostihnout.

Byla dost rozrušená, když u večeře prošel kolem a jeho chování se nezměnilo.

Albus si dal jen trochu bramborové polévky a vyhlížel Noxe. Dostalo se mu odměny v podobě sovy, která mu po elegantním přistání nastrčila dopis. Uštvaný pták okusoval sušenku a láskyplně zobl Albuse do prstu, načež zamířil zpátky do sovince k zaslouženému odpočinku.

Albus si přečetl zprávu a sám pro sebe přikývl. Rose na něj zírala, nelíbilo se jí, že ji vynechává. Věnoval jí omluvný pohled, než napjatě sešel s dopisem k dolnímu konci stolu, kde jeho přítel o samotě večeřel.

Posadil se vedle něj a přisunul mu list. Věděl, co v něm je, ale nechal Scorpiuse číst v tichu.

Milý Albusi,

i když jsem rád, že se někdo snaží Scorpiuse podpořit, máš pravdu, nebyl jsem to já ani tvá maminka. Nemám čas zjišťovat důvod dopisu, ale můžu z něj vyvodit pár věcí.

Za prvé, ten, kdo informoval Bartlesbyho  o situaci, věděl, že nesmíme Scorpiusovi nabízet žádnou podporu.

Za druhé, rukavice jsou velmi pěkný dárek. Ty z kůže norského ostrohřbetého jsou prvotřídní a drahé. S tím vším, čím musel ten mladík projít v posledních dnech, doufám, že ho budeš podporovat, aby dar přijal a používal jej. Bude potřebovat každou výhodu, kterou může získat.

Tvůj, kdykoli mě budeš potřebovat,

táta

 

Albus řekl: „Jak vidíš, dar nebyl od mých rodičů. Tvá malfoyovská pýcha zůstane nedotčená, jestli se rozhodneš je nosit.“

Scorpius přisunul dopis zpět k Albusovi. Nechtěl mu pohlédnout do tváře. „Neunavuje tě už mít vždycky pravdu?“ prohodil nakonec.

Albus se usmál. „Ještě ne.“

Scorpius se k němu naklonil s tolerantním úsměvem. Zpátky k Rose se vydali společně.

Naštvaně je oba ignorovala. Mlčky vyčkávali, dokud se nezlomila. „Tak už je všechno dobré a v jásavém pořádku?“

Albus na ni nevinně pohlédl. „A co se má dít?“

Scorpius se zapojil do zábavy: „Mám dojem, že Weasleyová začíná být trochu střelená.“

Jedovatě se na ně podívala a rozzlobeně odešla.

Ihned ji následovali, dohnali ji u obrovských dvoukřídlých dveří.

„Ano, teď je všechno v pořádku,“ řekl Albus.

Rose se netrpělivě obrátila ke Scorpiusovi.

„Dobré, ale ne jásavě dobré,“ dodal Scorpius. „Malfoyové nejásají.“

„Ani na Vánoce?“ zachvěly se jí rty.

Trojice se zahihňala.

Když o necelou hodinu později Albus se Scorpiusem dorazili na hřiště, Scorpius si protahoval prsty v nových rukavicích.

Kolem poletovalo mnohem víc Mrzimorů, než Albus očekával. Většina studentů si pohazovala sem a tam camrálem, aby se uvolnili; to byli kandidáti na střelce. Albusovo srdce pokleslo. Už z Dianiny tváře dnes ráno poznal, že bude bojovat těžkou bitvu.

Scorpius byl jedním z pouhých čtyř zkoušených na chytače. Albus si všiml, že tam není mnoho odrážečů, a ani jeden brankář. Podle toho, co mu Teddy říkal, měl Roderick Yates pozici brankáře v kapse, ale přemýšlel, kdo budou odrážeči.

Diana, oblečená ve svém žlutém famfrpálovém hábitu, zapískala, aby upoutala pozornost všech. „Tak jo, já jsem Diana Delaneyová, kapitánka družstva. Pro nováčky máme velmi jednoduchý systém,“ ukázala ke kruhům, kde už Roderick stoupal v nevídaných otočkách; vypadal klidně a sebejistě. „Pokud chcete začít, musíte Roderickovi střelit míč.“ Čekala, až utichne vzdychání a mumlaný nesouhlas. „Jak víte, máme volné místo pro střelce a pro chytače. Já jsem jeden střelec, ten druhý je náš loňský chytač, Cornelius Hamilton. Ráda bych vám ho představila, ale zřejmě z naléhavého důvodu dnes nemohl přijít.“ Rezignovaně vydechla, než dokončila: „Ještě musíme najít chytače, tak ho zkusíme vybrat nejdřív, když už na něj máme míň zájemců.“

Přešla k místu, kde stál Scorpius se třemi staršími studenty, dvěma chlapci a dívkou. Všechny je poslala za zlatonkou. Netrvalo dlouho a všichni věděli, koho vyberou. Dokonce i na pomalejším Twiggeru byl Scorpius u zlatonky nejdřív ze všech.

Albuse překvapilo, že koště se zdá být rychlejší, než myslel. Scorpius našel způsob, jak využít výhodu jeho lepší ovladatelnosti, a brilantním obloukem polapil zlatonku daleko před ostatními. Diana zapomněla hvízdnout na píšťalku a stejně jako ostatní divoce tleskala. Scorpius přistál, došel k Dianě a podal jí zlatonku s jedním z mála opravdových úsměvů, jaké u něj Albus kdy viděl. Ostatní kandidáti na chytače všeho nechali a sklesle se usadili na tribuně, dokonce ani nečekali na oficiální vyhlášení.

„Dobrá,“ řekla Diana zadýchaně, „zbývá nám obsadit poslední místo.“

Scorpius ukázal Albusovi palec nahoru, když ho míjel na cestě k tribunám. Albus se snažil působit sebejistě, ale byl si docela jistý, že vypadá strašně.

Diana je seřadila a zapískáním jednoho po druhém vysílala proti Roderickovi. Vysoký chlapec se zaměřil na každého střelce s takovým soustředěním, že je okamžitě vyděsil a jen svým pohledem způsobil, že nejedna rána zamířila mimo kruhy. Albus se pokusil hodnotit Rodericka jako brankáře, hledal jakékoli slabé místo, jen aby zjistil, že je každým coulem tak dobrý, jak tvrdil Teddy.

Brzy se dostal na řadu. Diana se na něj přezíravě podívala. „Jen do toho, Pottere, třeba by z tebe ještě mohl být náhradník.“

Albus cítil, jak v něm roste ten známý doběla rozžhavený vztek, když popadl camrál z její ruky a vystartoval. Zamířil do prostoru na dostřel, ale náhle zabrzdil koště, otočil ho na bok pomocí triku, který mu ukázal strýček Charlie, a paží švihl tak prudce, že vypadala jako rozmazaná skvrna. Camrál vylétl k levému kruhu. Rodericka zastihl nepřipraveného, ale ten v posledním zlomku vteřiny odklonil Albusovu trefu s hlasitým křupnutím.

Albus zklamaně seděl na koštěti. Vypálil svou nejlepší ránu, ale prostě to nebylo dost dobré. Roderick slétl k Dianě, něco jí řekl a kývl na ostatní, když odcházel.

Jakmile Albus přistál, přejela ho pobaveným pohledem. „Pěkná rána, Pottere.“

Albus pokrčil rameny. „Neprohodil jsem ho.“

Diana se zasmála. „No, když vidím, jak Roderick míří na ošetřovnu, protože jsi mu zlomil ruku, myslím, že uděláme výjimku. Vítej v týmu.“

Albusovu euforii zchladil pocit viny. „To je mi líto. Bude v pořádku?“

Diana přikývla. „Neboj se, Pomfreyová ho dá do pořádku. Jdi si sednout za kamarádem. Představím tě zbytku mužstva, až vyberu náhradníka.“

Vyšlapal nahoru a Scorpius ho poplácal po zádech. Chvíli nato k nim Diana přistoupila. „Seznámím vás se zbytkem týmu.“

Když tam došli, Albus poznal dvě plavovlasé dívky se svalnatými pažemi, jichž si všiml při zařazování. S nimi seděl drobný, na ježka ostříhaný kluk s důlkem v bradě. Zíral na Scorpiuse i Albuse s pohrdavým úsměškem.

„Jsem ráda, že ses k nám připojil, Corny,“ oslovila ho Diana, když dorazila.

Zamračil se na ni: „Jsem Cornelius; a tohle jsme vyškrábli až ze dna jezera, nebo co? Prvňáci?!“

Diana na něj zatvrzele hleděla. „Na ty pozice jsou nejlepší. Viděl bys to, kdyby ses obtěžoval přijít včas.“

Pokrčil rameny. „Nevím, proč bych nemohl být chytač i letos. Přinejmenším mám aspoň slušné koště.“

Diana ledově odsekla: „Doufám, že letos budu mít chytače, který zlatonku raději chytí, než si ji zamotá do hábitu, zatímco se bude vyhýbat potlouku a pak se válet po hřišti, utíkat a ječet jak malá holka.“

Zachichotali se a on zrudl: „To se stalo jen jednou!“

Diana se zlomyslně usmála: „Protože tehdy ses dostal k zlatonce nejblíž za poslední dva roky.“

Cornelius sklapl pusu. Diana se omluvně obrátila k Albusovi a Scorpiusovi. „Je asi nejlepší letec, jakého v Mrzimoru máme, i když je většinou naprostý kretén a bojí se potlouků.“

Přestože to Diana jej usadila, Cornelius zahlížel na Scorpiuse s Albusem, jako by za to mohli oni.

Diana je seznámila s dívkami. „To jsou Violet a Valencia Chertovovy.“ Obě dívky se vřele usmály.

Diana řekla: „Nenechte se zmást, v Bradavicích jsou známé jako „divoké sestry“. Za pouhé dva roky porušily pravidla víckrát než kterýkoli jiný odrážeč v historii školy. Vím to. Dívala jsem se.“

Dívky vypadaly hrdě.

„Letos zkusíme snížit počet penalt, že ano, děvčata?“

Ta s fialovými stuhami ve vlasech, kterou Diana nazvala Violet, důrazně přikývla: „Ano, budem snážit měnit naše způsoby.“

Diana vysvětlovala: „Jsou z Běloruska, Krum je sem přivezl, když dostaly zákaz hrát famfrpál v celé východní Evropě. Myslím, že jsou s ním nějak spřízněné. Violet mluví lépe anglicky, ale Valencia je surovější s odrážečskou pálkou.“

Obrátila se k sestrám: „To jsou Albus a Scorpius. Neubližujte jim, jsou to vaši spoluhráči.“

Když to Violet překládala, k Albusově velké zlosti vypadala dívka s růžovými mašlemi opravdu zklamaně.

Diana jim udala čas prvního tréninku, který proběhne příští úterý, a propustila je. Cornelius na ně zlostně hleděl, když ho míjeli. To bude zajímavý rok.

Albus se Scorpiusem kráčeli k podzemní chodbě a vtom uviděli Rose, jak na ně zběsile mává. Než k ní zamířili, vyměnili si ustarané pohledy.

Nastal čas, kdy bylo hřiště volně přístupné pro všechny, někteří studenti tu výhodu už využívali a prudce stoupali nad jejich hlavami.

Když se přiblížili na doslech, Rose začala drmolit tak rychle, že ji Albus musel požádat, aby zpomalila.

„Je to hrůza!  Nevím, jak to on s Fredem udělali. Víš, že nejsou neviňátka. Museli najít nějakou skulinku, kterou proklouzli.“

„Počkej, Rose, o čem to vůbec mluvíš?“

„O Jamesovi. Tví rodiče mu loni řekli, že pokud dokončí rok bez dalšího trestu, dají mu koště, jestli bude hrát famfrpál.“

Albus o tom věděl, tak jen pokrčil rameny. „No a?“

Přesně v tom okamžiku se museli sklonit, jak jim někdo prosvištěl nad hlavou. Albus hleděl za někým, kdo – jak věděl – musí být jeho bratr, ale pak si uvědomil, že starší kluk letí na jasně červeném koštěti, jaké předtím nikdy neviděl, aspoň ne na vlastní oči.

Byl to Nebeský blesk.

Rose se rozzuřila. „Je nový nebelvírský chytač. Společnost dala strýci Harrymu a tetě Ginny koště, jaké ještě ani není na trhu. Chtěli, aby ho strýc vyzkoušel a dal jim dobrozdání. Dal ho Jamesovi. Nevím, jak mu říkají.“

Scorpius zíral na chlapce, který opisoval kruhy kolem jiných letců. „Nebeský blesk.“

Luskla prsty. „Ano, tak to řekla Dom, jak to víš?“

Scorpius se trpce usmál: „Jen dobrý odhad.“

„To není dobré,“ řekl Albus rozhodně.

 

Myšlenka pro tento den: Jak by se přednosti jednotlivých kolejí přenesly do famfrpálu? Havraspáři by užívali inteligentní strategie a složité formace. Zmijozelové by byli skvělí při podvádění, tricích a všestranném násilí. Nebelvíři by zářili při riskování, individuálním hrdinství a překvapivém vítězství v poslední chvíli. V Mrzimoru by bylo všechno o týmové, tvrdé práci a dodržování pravidel.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: 14. Famfrpálové zkoušky a jiné tragédie (Hodnotenie: 1)
Od: sisi - 16.07. 2023
|
Harry jako otec prostě neumí. Jednoho kluka nedriluje v překonávání strachu, z druhého mu roste poberta jak vyšitý, samý luxus, samé srandičky. Kdo ví co vyroste z té malé Lili. Napříkad dobrý zmijozel kvůli lektvarům a fikanosti. Nevím, už se Albus zeptal táty n babičku a její genealogii? neřešili to po té katastrofě s břichabolem dědy Artura? Taky mě to zajímá, jak na tom teda jsou - víc Potterovi, nebo víc Princeovi?
Děkuji za překlad.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


dakujem

Ten šport je príšerný. Celá tá hra je strašne divoká, ale teším sa, že Scorpiusa prijali, u Albusa mi to bolo skoro jedno, pretože sa mi zdalo, že po tom až tak netúžil, ale Scorp tak veľmi chcel:) Tie dve bielorusky alebo čo sú v škole len na metlobal? ako sa učia, keď jedna z nich potrebuje prekladateľa? Ďakujem za kapitolu:)
Jeden by se divil, že po každém utkání nezůstane na hřišti ležet nějaká mrtvola :-) Běloruské sestry, to je zajímavá otázka, to mě nenapadlo - Violet anglicky umí, Valencia je na tom trošku hůř, ale asi nebude odkázaná jen na její pomoc, odhadovala bych, že v hodinách bude fungovat nějaké překládací kouzlo, než se naučí jazyk tak, aby všemu dobře rozuměla. Děkuji za komentář, Zuzano.

Vskutku zajímavé. Taky mě docela zklamal Harry s Ginny, ale možná se to později vysvětlí? A teď mi taky došlo... to budou zajímavé zápasy Mrzimoru proti Nebelvíru, což? Příbuzní proti sobě. Mrzimorský tým se mi líbí. Vůbec celé se mi to líbí, dokonce až tak, že se děsím nekonečného čekání na další kapitolu! Díky za dalšího Albuse. Je to prostě ňuchňáníčko :))
Možná se to později vysvětlí :-) Famfrpálových zápasů ještě pár bude - překládám je doslova v potu tváře, protože jako člověku, okolo něhož šel veškerý sport a jeho odborné názvosloví širokým obloukem, mi dělá trochu potíže pochopit, co to tam na těch košťatech právě provádějí... Děkuji :-)

Ha, Albie sa nezda, zlomit bankarovi ruku a to hned na prvy pokus.. Tak nejak som pocitala, ze sa do timu dostanu, aby to potom bolo zaujimave.. Hraci z Biflomoru ma prekvapili - kazdy iny a taky nejaky netypicky.. aj ked to zodpoveda autorovej predstave, ze Biflomor zoberie kazdeho, co chce zapadnut a tym padom tam je zaujimavy mix.. V tejto kapitole ma vsak sklamali Harry s Ginny - skutocne by poslali uplne novu profesionalnu metlu, aby na nej hral jeden syn metlobal? Ze mu slubili metlu, to hadam neznamena automaticky, ze najnovsi pretekarsky model, ci? Najma, ak maju v hre aj dalsieho syna..
Mně se strašně líbilo, že brankář se ani nenaštval, prostě se sebral a v klidu odkráčel na ošetřovnu... Mrzimorský tým je opravdu vybraná sbírka, ona si to zřejmě hra žádá, skromné a bázlivé děti by byly bez šance. Harry a Nebeský blesk - byla jsem moc zvědavá, jestli si někdo všimne:-) Tím mě Harry s Ginny docela překvapili, stejně jako to, že nikdo z hráčů druhých mužstev neprotestoval třeba u Kruma, že jde o nespravedlivé zvýhodnění. V příštích kapitolách uvidíme, jak a jestli si s tím ostatní poradí... Děkuji!

Tak do popisu famfrpálových strategií se pouštět nebudu, neb jsem spíš jak Hermiona. Řekněte mi, kam si sednout, já se s knihou zabavím :-D Tak jo, pomalu se nám rozehrává další drama Bradavic a to: hra famfrpál! Vsadím se, že děcka jsou nedočkavá. Ovšem já být rodičem, tak své dítě zakleju, aby na koště nemohlo sednout. Vždyť je to šíleně nebezpečné!!! I když na famfrpál v podání olomouckých studentů bych se podívala ráda :-) Díky za překlad, denice :-)
S famfrpálem to máme hodně podobné :-) Možná existuje nějaké odpuzovací kouzlo, které zabrání dítěti sednout na koště :-) Vsadím se, že docela dost rodičů by ho na začátku druhého ročníku s chutí použilo ;-) Děkuji za všechno!

Divoké sestry mě pobavily - neubližovat jsou to spoluhráči :) cha cha . Moc se mi líbí přételství těch tří. Děkuji , těším se na pokračování
Chudinky, ty byly pěkně zklamané, že? Ale ony si to jistě nějak vynahradí :-) Děkuji.

Jak by se přednosti (a nedostatky) jednotlivých kolejí přenesly do famfrpálu? Zajímavá otázka. Podle mého názoru, (který ale nikomu nevnucuji ani ho nepovažuji za jediný možný): Nebelvír: Tady musím souhlasit s Jirkou. Díky silnému individualismu by měli největší problém dodržovat týmovou strategii. I když - strategii… Nebelvíři obecně trpí sklonem hrát své hry stylem: „Vletíme tam a pak se ukáže!“ Jejich hra by byla individualistická, spontánní a značně temperamentní - díky tomu i divácky velmi atraktivní. Myslím, že Nebelvíři opravdu nemají nouzi o nadšené fanoušky, zejména z řad těch těch, kteří se prostě rádi baví… Zmijozel: Rovněž silný sklon k individualismu, ovšem na rozdíl od toho nebelvírského mírněný určitou sebekázní. Pokud tito hráči sami od sebe vyhodnotí týmovou hru jako nejlepší postup, dokážou se ho držet. Jejich hra bude proměnlivá - s každým soupeřem jiná. Pravděpodobně budou v předstihu hodně pozorovat taktiku svých protivníků, pokusí se odhalit její slabiny a těch potom využít. Případně se budou snažit soupeřící tým vyprovokovat, aby začal dělat chyby. Navzdory obecně převládajícímu mínění nesdílím názor, že by jejich doménou byla násilná hra a porušování pravidel způsobem, který by mohl ohrozit úspěšné zakončení hry… Havraspár: Domnívám se, že Havraspár bude schopný předvést komplikovanou, technicky náročnou, precizní hru s dobře promyšlenou taktikou i strategií. Hráči budou sami na sebe vyvíjet poměrně silný tlak, aby dodrželi kolektivní ráz hry. Drobnou nevýhodou by se oproti výše zmíněným týmům mohla ukázat jistá „strnulost“, pramenící právě z předem dohodnutých pravidel a podmínek. Pro diváky, kteří si rádi užívají jemné nuance hry, by mohlo být zajímavé utkání Havraspáru se Zmijozelem. Mrzimor: Navzdory očekávání, Mrzimor by se mohl ukázat jako velmi nebezpečný soupeř a to díky své houževnatosti a schopnosti podřídit osobní záměry a preference kolektivnímu cíli. Pokud se tento tým do hry pořádně „zakousne“, jen máloco ho dokáže zastavit. Možná nevyhraje hned první utkání, ale hráči se budou učit ze svých chyb. Pomalu, trpělivě, ale s nezlomnou vytrvalostí budou pilovat své schopnosti a odstraňovat nedostatky. Budou se podporovat navzájem - a úspěch se nakonec dostaví! V této fázi by se mohlo stát památným jejich utkání s Nebelvírem… A nakonec jedno velké poděkování za překlad. Díky, denice.
Tak tohle je jedinečné shrnutí. Tvé vypodobnění Nebelvíru mě rozesmálo - to je přesné. Stejně tak Zmijozel, ale tady si myslím (možná ovlivněná kánonem, kde je zmijozelské družstvo vypodobněno jako sbírka rabiátských habánů s Flintem v čele), že pokud by došli k názoru, že jim násilí projde, klidně ho použijí - společně s jakýmkoli podvůdkem. Tvá charakteristika havraspárské a mrzimorské strategie podle mě nemá vadu. Děkuji za tvůj úžasný komentář!

Jak by se nedostatky jednotlivých kolejí promítly do famfrpálu ;-) ? Nebelvíři by měli potíže se skutečně týmovou hrou a byli by náchylnější k zbytečným úrazům při sóloakcích, zvlášť při hře proti týmům Zmijozelu a Havraspáru, které by s tím dokázaly počítat. Zmijozelové by taky měli potíže se skutečně týmovou hrou, kvůli snaze zakomponovat do hry různé osobní pomsty a snaze jednotlivých hráčů vyniknout raději osobně, než by dali zabodovat týmu. Příležitostné projevy pragmatické zbabělosti k tomu navíc ... Havraspáři a Mrzimorové by neměli ve skutečnosti mít mezi sebou skutečně silné osobnosti typu "divoké sestry", měli by jim chybět silní sóloví hráči. K tomu pravděpodobně celkově u nich o něco menší vůle k vítězství v něčem tak málo důležitém, jako je famfrpál ... Brali by ho asi víc jen jako hru, než jako něco, kde je vítězství zásadně důležité, což by asi Nebelvírům a Zmijozelům tak docela nešlo. Jestlipak autor dokázal vymyslet, jak a proč se "divoké sestry" dostaly do koleje, ve které je má ;-). Nejspíš ne :-).
Divoké sestry v Mrzimoru - to je zajímavá otázka. Autor se dříve zmínil, že v této koleji končí ti "zbylí a jinam nezapadající". Mohlo by to být tak i v jejich případě? Myslím, že nejsou tak intelektuálské typy, aby skončily v Havraspáru, jsou zřejmě spíš ženy činu. A i když mohou existovat různá překládací kouzla, jazyková bariéra tu je. Zmijozel by asi nepřijal někoho z východní Evropy a bůhvíjakého původu. Nebelvír by možná byl nevhodný kvůli jejich sklonu k (promyšlenému!) násilí a zřejmě i jisté záludnosti, vždyť mají zákaz hrát famfrpál v celé východní Evropě, to musely provádět něco opravdu hrůzného. Takže zbývá Mrzimor... Ale může to být samozřejmě úplně jinak :-) Moc děkuji za podnětný komentář.

Prehľad článkov k tejto téme:

Bartimus Crotchety: ( denice )15.10. 201529. Něco končí, něco začíná - ZÁVĚR
Bartimus Crotchety: ( denice )08.10. 201528. Odhalení
Bartimus Crotchety: ( denice )01.10. 201527. Nenahraditelné
Bartimus Crotchety: ( denice )24.09. 201526. Malfoyovský faktor
Bartimus Crotchety: ( denice )17.09. 201525. Incendio!
Bartimus Crotchety: ( denice )10.09. 201524. Stín pochybností
Bartimus Crotchety: ( denice )03.09. 201523. Svět se změnil
Bartimus Crotchety: ( denice )27.08. 201522. Vánoční příběh
Bartimus Crotchety: ( denice )20.08. 201521. Lítost a přemítání
Bartimus Crotchety: ( denice )13.08. 201520. Poslední kapka a první trest
Bartimus Crotchety: ( denice )06.08. 201519: Podivnější a podivnější
Bartimus Crotchety: ( denice )30.07. 201518. Trojitá nit
Bartimus Crotchety: ( denice )23.07. 201517. Doutnající řevnivost
Bartimus Crotchety: ( denice )16.07. 201516. Jezevec a had
Bartimus Crotchety: ( denice )09.07. 201515. Souboj dřív, než se nadějete
Bartimus Crotchety: ( denice )02.07. 201514. Famfrpálové zkoušky a jiné tragédie
Bartimus Crotchety: ( denice )25.06. 201513. Nabytá perspektiva
Bartimus Crotchety: ( denice )18.06. 2015 12. Z vlastní volby
Bartimus Crotchety: ( denice )11.06. 201511. Létat jako draci ve tvých stopách
Bartimus Crotchety: ( denice )04.06. 201510. Upíři, růže a práce s hůlkou… Merline!
Bartimus Crotchety: ( denice )28.05. 20159. Konec velmi dlouhého dne!
Bartimus Crotchety: ( denice )21.05. 20158. Mal-formace
Bartimus Crotchety: ( denice )14.05. 20157. Mýty a omluvy
Bartimus Crotchety: ( denice )07.05. 20156. Něco se přihodilo na cestě k normálnosti
Bartimus Crotchety: ( denice )30.04. 20155. Větší očekávání
Bartimus Crotchety: ( denice )23.04. 20154. O jezevcích a košťatech
Bartimus Crotchety: ( denice )16.04. 20153. Potíže se zařazováním
Bartimus Crotchety: ( denice )09.04. 20152. Čluny, bratři a další rozhodnutí
( denice )02.04. 2015Kapitola 1: Zaškatulkovaní
. Úvod k poviedkam: ( denice )20.02. 2015Úvod k poviedke