Albus Potter and the Year of the Badger
Albus Potter a Rok jezevce
Originál: https://www.fanfiction.net/s/4256837/14/Albus-Potter-And-the-Year-of-The-Badger
Autor: Bartimus Crotchety
Překlad: denice
Beta: Jimmi a Lupina
Banner: Inverarity
14. Famfrpálové zkoušky a jiné tragédie
Poznámka autora: Vím, že jsem přidával třikrát týdně... nečekejte, že to tak bude pořád, CHACHÁ! Opravdu jsem tvrdě pracoval na přesnosti a charakterech, ale poslední kapitola mi v těchto oblastech trošku ujela. Tak jsem zvolnil, abych se ujistil, že v budoucnu všechny své nesrovnalosti do puntíku vyřeším. Ale ještě jsem nezpomalil, tady je další kapitola! A mimochodem, v mém bezpečném a stabilním světě v Bradavicích se nyní studenti MOHOU přemísťovat.
Tak čtěte a komentujte, lidi!
V den zkoušek byl Albus nervózní a vzrušený.
Se svými příbuznými se vrátili včas před večerkou. On s Rose zmeškali dvouhodinovku kouzelných formulí, ale profesorka Patilová je pozvala do kanceláře a rychle s nimi prošla učivo, podívala se na jejich pokroky a zadala jim nějaké úkoly navíc, aby všechno dohnali. Když dostihl Scorpiuse na večeři, ten se jen zeptal na dědečka, a pak už po zbytek večera mlčel. Albuse zarazilo jeho chování, ale učil se nechávat svému novému příteli prostor.
To ráno Diana Delaneyová, dívka s tmavou pletí a složitě spletenými copánky, zůstala ve společenské místnosti, aby dohlédla na registraci potenciálních hráčů. S mírným skotským přízvukem nařídila všem, kdo chtějí zkusit dostat se do famfrpálového mužstva, aby přišli v pět odpoledne.
Když se Scorpius s Albusem zapsali, nevypadala, že by to na ni udělalo nějaký dojem.
Jakmile přilétly sovy, Nox přinesl balíček z domova. Ukrýval zbrusu nové střelecké rukavice z černého maďarského trnoocasého a přání úspěchu od mamky a táty.
K jejich překvapení majestátní puštík, ten stejný jako dřív, donesl pro Scorpiuse balíček místo Huláka.
Albus se snažil zvědavě nezírat, ale hanebně selhal. I Rose ožila, když sledovala, jak Scorpius opatrně otvírá balíček, jako by čekal uvnitř bombu.
„Tak dělej, ono tě to nekousne,“ pobídla jej Rose netrpělivě.
Scorpius si povzdechl, sklonil se, roztrhl obal, otevřel krabičku a zůstal zírat na její obsah. Vytáhl pár rukavic; byly méně vycpané a z jiné kůže. Podíval se na ně a přečetl si přiložený vzkaz. Pak je předal Albusovi. „Oba víme, kdo za tím stojí. Proč bych je měl nosit?“ řekl jedovatě. Bez dalších řečí vzal svoje věci a vyšel ven.
Albus s Rose si vyměnili pohled.
Albus si přitáhl balíček a přečetl přiložený list.
Milý Scorpiusi,
chtěl bych ti popřát hodně štěstí v tvé dnešní zkoušce. Někteří chytači raději polapí zlatonku holýma rukama, ale já jsem měl vždycky za to, že dobré rukavice ti výrazně zvýší šance. Vím, že tvůj dědeček zakázal, aby ti pomáhal kdokoli, kdo přímo souvisí s Potterovými, ale jak vidno, já s nimi nejsem ve spojení a tvá rodina vlastní akcie mého profesionálního týmu, považuj je tedy za své vlastnictví. Tyto rukavice jsou z kůže norského ostrohřbetého, je ohebnější a poddajnější než jiné dračí kůže. Nepoužil bych žádné jiné. Jsem si jistý, že budeš souhlasit.
Ridley Bartlesby
Chytač Puddlemerských spojenců
Rose si pročetla vzkaz. „Je ten chlapík Bartlesby opravdu dobrý?“
Albus se na ni podíval jako na prosťáčka. „Je to nejlepší profesionální chytač, jaký momentálně létá. Loni chytil zlatonku v osmi zápasech po sobě!“
Rose vypadala zcela nevzrušeně, ale rukavice si prohlížela se zájmem. „Jsou opravdu pěkné, zajímalo by mě, proč Scorpius takhle utekl?“
Albus měl jisté tušení, ale ostýchal se to s ní probírat. Po chvilce přemýšlení mávl na Noxe, který tam ještě přežvykoval toast. Na zadní stranu Scorpiusova dopisu naškrábal krátkou zprávu tátovi a poslal sovu zpět.
S oběma krabicemi seběhl dolů do sklepa a tu Scorpiusovu položil na jeho postel k rozespalému Kublajovi, který na něj shovívavě hleděl, ale dovolil mu poškrábat ho za ušima.
S malým zpožděním přišel na dvouhodinovku bylinkářství se Zmijozely a překvapilo jej, když viděl, že Scorpius nesedí vedle Rose. Držel se opodál v blízkosti několika Zmijozelů, kteří se netvářili zrovna přátelsky. Cormac, který se Scorpiusem seděl u jednoho stolu, zaslechl jakousi urážku; zrudlý až na krku se otočil a řekl cosi takového, že větší chlapci náhle ucouvli. Pravděpodobně použil pár výrazů, jež se naučil od svého šest set let starého dědečka.
Hodiny strýčka Nevilla i děsivé dějiny kouzel rychle utekly a Scorpius si stále udržoval odstup. Rose se o přestávce snažila s ním o tom promluvit, ale klopil hlavu a odmítl se nechat dostihnout.
Byla dost rozrušená, když u večeře prošel kolem a jeho chování se nezměnilo.
Albus si dal jen trochu bramborové polévky a vyhlížel Noxe. Dostalo se mu odměny v podobě sovy, která mu po elegantním přistání nastrčila dopis. Uštvaný pták okusoval sušenku a láskyplně zobl Albuse do prstu, načež zamířil zpátky do sovince k zaslouženému odpočinku.
Albus si přečetl zprávu a sám pro sebe přikývl. Rose na něj zírala, nelíbilo se jí, že ji vynechává. Věnoval jí omluvný pohled, než napjatě sešel s dopisem k dolnímu konci stolu, kde jeho přítel o samotě večeřel.
Posadil se vedle něj a přisunul mu list. Věděl, co v něm je, ale nechal Scorpiuse číst v tichu.
Milý Albusi,
i když jsem rád, že se někdo snaží Scorpiuse podpořit, máš pravdu, nebyl jsem to já ani tvá maminka. Nemám čas zjišťovat důvod dopisu, ale můžu z něj vyvodit pár věcí.
Za prvé, ten, kdo informoval Bartlesbyho o situaci, věděl, že nesmíme Scorpiusovi nabízet žádnou podporu.
Za druhé, rukavice jsou velmi pěkný dárek. Ty z kůže norského ostrohřbetého jsou prvotřídní a drahé. S tím vším, čím musel ten mladík projít v posledních dnech, doufám, že ho budeš podporovat, aby dar přijal a používal jej. Bude potřebovat každou výhodu, kterou může získat.
Tvůj, kdykoli mě budeš potřebovat,
táta
Albus řekl: „Jak vidíš, dar nebyl od mých rodičů. Tvá malfoyovská pýcha zůstane nedotčená, jestli se rozhodneš je nosit.“
Scorpius přisunul dopis zpět k Albusovi. Nechtěl mu pohlédnout do tváře. „Neunavuje tě už mít vždycky pravdu?“ prohodil nakonec.
Albus se usmál. „Ještě ne.“
Scorpius se k němu naklonil s tolerantním úsměvem. Zpátky k Rose se vydali společně.
Naštvaně je oba ignorovala. Mlčky vyčkávali, dokud se nezlomila. „Tak už je všechno dobré a v jásavém pořádku?“
Albus na ni nevinně pohlédl. „A co se má dít?“
Scorpius se zapojil do zábavy: „Mám dojem, že Weasleyová začíná být trochu střelená.“
Jedovatě se na ně podívala a rozzlobeně odešla.
Ihned ji následovali, dohnali ji u obrovských dvoukřídlých dveří.
„Ano, teď je všechno v pořádku,“ řekl Albus.
Rose se netrpělivě obrátila ke Scorpiusovi.
„Dobré, ale ne jásavě dobré,“ dodal Scorpius. „Malfoyové nejásají.“
„Ani na Vánoce?“ zachvěly se jí rty.
Trojice se zahihňala.
Když o necelou hodinu později Albus se Scorpiusem dorazili na hřiště, Scorpius si protahoval prsty v nových rukavicích.
Kolem poletovalo mnohem víc Mrzimorů, než Albus očekával. Většina studentů si pohazovala sem a tam camrálem, aby se uvolnili; to byli kandidáti na střelce. Albusovo srdce pokleslo. Už z Dianiny tváře dnes ráno poznal, že bude bojovat těžkou bitvu.
Scorpius byl jedním z pouhých čtyř zkoušených na chytače. Albus si všiml, že tam není mnoho odrážečů, a ani jeden brankář. Podle toho, co mu Teddy říkal, měl Roderick Yates pozici brankáře v kapse, ale přemýšlel, kdo budou odrážeči.
Diana, oblečená ve svém žlutém famfrpálovém hábitu, zapískala, aby upoutala pozornost všech. „Tak jo, já jsem Diana Delaneyová, kapitánka družstva. Pro nováčky máme velmi jednoduchý systém,“ ukázala ke kruhům, kde už Roderick stoupal v nevídaných otočkách; vypadal klidně a sebejistě. „Pokud chcete začít, musíte Roderickovi střelit míč.“ Čekala, až utichne vzdychání a mumlaný nesouhlas. „Jak víte, máme volné místo pro střelce a pro chytače. Já jsem jeden střelec, ten druhý je náš loňský chytač, Cornelius Hamilton. Ráda bych vám ho představila, ale zřejmě z naléhavého důvodu dnes nemohl přijít.“ Rezignovaně vydechla, než dokončila: „Ještě musíme najít chytače, tak ho zkusíme vybrat nejdřív, když už na něj máme míň zájemců.“
Přešla k místu, kde stál Scorpius se třemi staršími studenty, dvěma chlapci a dívkou. Všechny je poslala za zlatonkou. Netrvalo dlouho a všichni věděli, koho vyberou. Dokonce i na pomalejším Twiggeru byl Scorpius u zlatonky nejdřív ze všech.
Albuse překvapilo, že koště se zdá být rychlejší, než myslel. Scorpius našel způsob, jak využít výhodu jeho lepší ovladatelnosti, a brilantním obloukem polapil zlatonku daleko před ostatními. Diana zapomněla hvízdnout na píšťalku a stejně jako ostatní divoce tleskala. Scorpius přistál, došel k Dianě a podal jí zlatonku s jedním z mála opravdových úsměvů, jaké u něj Albus kdy viděl. Ostatní kandidáti na chytače všeho nechali a sklesle se usadili na tribuně, dokonce ani nečekali na oficiální vyhlášení.
„Dobrá,“ řekla Diana zadýchaně, „zbývá nám obsadit poslední místo.“
Scorpius ukázal Albusovi palec nahoru, když ho míjel na cestě k tribunám. Albus se snažil působit sebejistě, ale byl si docela jistý, že vypadá strašně.
Diana je seřadila a zapískáním jednoho po druhém vysílala proti Roderickovi. Vysoký chlapec se zaměřil na každého střelce s takovým soustředěním, že je okamžitě vyděsil a jen svým pohledem způsobil, že nejedna rána zamířila mimo kruhy. Albus se pokusil hodnotit Rodericka jako brankáře, hledal jakékoli slabé místo, jen aby zjistil, že je každým coulem tak dobrý, jak tvrdil Teddy.
Brzy se dostal na řadu. Diana se na něj přezíravě podívala. „Jen do toho, Pottere, třeba by z tebe ještě mohl být náhradník.“
Albus cítil, jak v něm roste ten známý doběla rozžhavený vztek, když popadl camrál z její ruky a vystartoval. Zamířil do prostoru na dostřel, ale náhle zabrzdil koště, otočil ho na bok pomocí triku, který mu ukázal strýček Charlie, a paží švihl tak prudce, že vypadala jako rozmazaná skvrna. Camrál vylétl k levému kruhu. Rodericka zastihl nepřipraveného, ale ten v posledním zlomku vteřiny odklonil Albusovu trefu s hlasitým křupnutím.
Albus zklamaně seděl na koštěti. Vypálil svou nejlepší ránu, ale prostě to nebylo dost dobré. Roderick slétl k Dianě, něco jí řekl a kývl na ostatní, když odcházel.
Jakmile Albus přistál, přejela ho pobaveným pohledem. „Pěkná rána, Pottere.“
Albus pokrčil rameny. „Neprohodil jsem ho.“
Diana se zasmála. „No, když vidím, jak Roderick míří na ošetřovnu, protože jsi mu zlomil ruku, myslím, že uděláme výjimku. Vítej v týmu.“
Albusovu euforii zchladil pocit viny. „To je mi líto. Bude v pořádku?“
Diana přikývla. „Neboj se, Pomfreyová ho dá do pořádku. Jdi si sednout za kamarádem. Představím tě zbytku mužstva, až vyberu náhradníka.“
Vyšlapal nahoru a Scorpius ho poplácal po zádech. Chvíli nato k nim Diana přistoupila. „Seznámím vás se zbytkem týmu.“
Když tam došli, Albus poznal dvě plavovlasé dívky se svalnatými pažemi, jichž si všiml při zařazování. S nimi seděl drobný, na ježka ostříhaný kluk s důlkem v bradě. Zíral na Scorpiuse i Albuse s pohrdavým úsměškem.
„Jsem ráda, že ses k nám připojil, Corny,“ oslovila ho Diana, když dorazila.
Zamračil se na ni: „Jsem Cornelius; a tohle jsme vyškrábli až ze dna jezera, nebo co? Prvňáci?!“
Diana na něj zatvrzele hleděla. „Na ty pozice jsou nejlepší. Viděl bys to, kdyby ses obtěžoval přijít včas.“
Pokrčil rameny. „Nevím, proč bych nemohl být chytač i letos. Přinejmenším mám aspoň slušné koště.“
Diana ledově odsekla: „Doufám, že letos budu mít chytače, který zlatonku raději chytí, než si ji zamotá do hábitu, zatímco se bude vyhýbat potlouku a pak se válet po hřišti, utíkat a ječet jak malá holka.“
Zachichotali se a on zrudl: „To se stalo jen jednou!“
Diana se zlomyslně usmála: „Protože tehdy ses dostal k zlatonce nejblíž za poslední dva roky.“
Cornelius sklapl pusu. Diana se omluvně obrátila k Albusovi a Scorpiusovi. „Je asi nejlepší letec, jakého v Mrzimoru máme, i když je většinou naprostý kretén a bojí se potlouků.“
Přestože to Diana jej usadila, Cornelius zahlížel na Scorpiuse s Albusem, jako by za to mohli oni.
Diana je seznámila s dívkami. „To jsou Violet a Valencia Chertovovy.“ Obě dívky se vřele usmály.
Diana řekla: „Nenechte se zmást, v Bradavicích jsou známé jako „divoké sestry“. Za pouhé dva roky porušily pravidla víckrát než kterýkoli jiný odrážeč v historii školy. Vím to. Dívala jsem se.“
Dívky vypadaly hrdě.
„Letos zkusíme snížit počet penalt, že ano, děvčata?“
Ta s fialovými stuhami ve vlasech, kterou Diana nazvala Violet, důrazně přikývla: „Ano, budem snážit měnit naše způsoby.“
Diana vysvětlovala: „Jsou z Běloruska, Krum je sem přivezl, když dostaly zákaz hrát famfrpál v celé východní Evropě. Myslím, že jsou s ním nějak spřízněné. Violet mluví lépe anglicky, ale Valencia je surovější s odrážečskou pálkou.“
Obrátila se k sestrám: „To jsou Albus a Scorpius. Neubližujte jim, jsou to vaši spoluhráči.“
Když to Violet překládala, k Albusově velké zlosti vypadala dívka s růžovými mašlemi opravdu zklamaně.
Diana jim udala čas prvního tréninku, který proběhne příští úterý, a propustila je. Cornelius na ně zlostně hleděl, když ho míjeli. To bude zajímavý rok.
Albus se Scorpiusem kráčeli k podzemní chodbě a vtom uviděli Rose, jak na ně zběsile mává. Než k ní zamířili, vyměnili si ustarané pohledy.
Nastal čas, kdy bylo hřiště volně přístupné pro všechny, někteří studenti tu výhodu už využívali a prudce stoupali nad jejich hlavami.
Když se přiblížili na doslech, Rose začala drmolit tak rychle, že ji Albus musel požádat, aby zpomalila.
„Je to hrůza! Nevím, jak to on s Fredem udělali. Víš, že nejsou neviňátka. Museli najít nějakou skulinku, kterou proklouzli.“
„Počkej, Rose, o čem to vůbec mluvíš?“
„O Jamesovi. Tví rodiče mu loni řekli, že pokud dokončí rok bez dalšího trestu, dají mu koště, jestli bude hrát famfrpál.“
Albus o tom věděl, tak jen pokrčil rameny. „No a?“
Přesně v tom okamžiku se museli sklonit, jak jim někdo prosvištěl nad hlavou. Albus hleděl za někým, kdo – jak věděl – musí být jeho bratr, ale pak si uvědomil, že starší kluk letí na jasně červeném koštěti, jaké předtím nikdy neviděl, aspoň ne na vlastní oči.
Byl to Nebeský blesk.
Rose se rozzuřila. „Je nový nebelvírský chytač. Společnost dala strýci Harrymu a tetě Ginny koště, jaké ještě ani není na trhu. Chtěli, aby ho strýc vyzkoušel a dal jim dobrozdání. Dal ho Jamesovi. Nevím, jak mu říkají.“
Scorpius zíral na chlapce, který opisoval kruhy kolem jiných letců. „Nebeský blesk.“
Luskla prsty. „Ano, tak to řekla Dom, jak to víš?“
Scorpius se trpce usmál: „Jen dobrý odhad.“
„To není dobré,“ řekl Albus rozhodně.
Myšlenka pro tento den: Jak by se přednosti jednotlivých kolejí přenesly do famfrpálu? Havraspáři by užívali inteligentní strategie a složité formace. Zmijozelové by byli skvělí při podvádění, tricích a všestranném násilí. Nebelvíři by zářili při riskování, individuálním hrdinství a překvapivém vítězství v poslední chvíli. V Mrzimoru by bylo všechno o týmové, tvrdé práci a dodržování pravidel.