Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Etapy naděje

15. kapitola

Etapy naděje
Vložené: Lupina - 26.06. 2015 Téma: Etapy naděje
Luci.e.n nám napísal:

ETAPY NADĚJE

Stages of Hope

Originál: https://www.fanfiction.net/s/6892925/15/Stages-of-Hope

Autor: Kayly Silverstorm

Překlad: Luci.e.n             Beta: Lupina

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Pozn. autorky: Tato kapitola odhaluje jak Remusův pohled na věc, tak Lenčinu jedinečnou úlohu v tomto příběhu. Užijte si ji!

_______________________________________

Kapitola 15

Remus Lupin se probudil do šera brzkého rána, hřán tělem své manželky. Jeho první reakcí bylo vyskočit a vrhnout se do nového dne po hlavě, jako to dělal poslední dva dny - od chvíle, kdy do Bradavic přišli Hermiona a Harry. Pak asi ale vzpomněl, že se teď neděje nic urgentního, žádný útok za úsvitu a že hlídání Hermiony si vzal pro dnešní ráno Severus. Měl čas.

S povzdechem se zabořil zpět do polštářů. Rychlým pohledem na hodiny zjistil, že ještě není ani sedm. Roky učení jej však změnily ze sovy na ranní ptáče, což byla skutečnost, nad kterou obvykle bědoval každý den u snídaně.

Ne však dnes. Dnes byl vlastně rád, že se vzbudil dřív než všichni ostatní, že jeho žena a většina hradu stále spí. Konečně by mohl mít trochu času přemýšlet.

Nebo se dokonce nadechnout.

Remus věděl, že jeho přátelé a rodina jej občas považují za úzkostlivou a komplikovanou osobu, příliš zaměřenou na to mít vše pod kontrolou, se sklonem nad vším příliš přemýšlet, i když jej respektovali natolik, že si nestěžovali ani to nekomentovali. Nikdy jim neuměl uspokojivě vysvětlit svoji potřebu opatrnosti - Siriusovi, který byl ochoten jít do všeho, jen když z toho koukala zábava. Severusovi, jehož vybroušený intelekt dokázal lehce analyzovat jakoukoli situaci a okamžitě se jí přizpůsobit. Nebo své ženě, která dokázala zpochybnit autoritu úplně kohokoli, převzít situaci do svých rukou a ani se u toho nezapotit.

Avšak nikomu z nich v hlavě nedřímalo zvíře, které jen čekalo, kdy bude moci převzít nadvládu a zničit celý jejich život.

S povzdechem a dosti nepotřebným škubnutím peřinou se Remus uvelebil zpátky do postele. Celá situace jej hned z několika důvodů znepokojovala. Šlo tu o jejich návštěvníky a kolotoč událostí, který vyvolali. A existovala reálná šance, že jejich věčný boj proti Voldemortovi a jeho následovníkům se konečně přece jenom blíží ke konci - a dokonce vítěznému.

Ale Harry s ostatními s sebou přinesli mnohem více než jen znalosti o viteálech. Díky nim si také uvědomil, že tohle všechno - jejich přátelství, životy, svět -, je křehká, jasně daná záležitost. Že jsou otroci shody okolností a náhody a že všechno by mohlo být úplně jinak. Připadal si, jako by mu někdo dal pořádnou ránu do břicha.

Nepřítomně rukama nahmatal svůj polštář a načechral jej. Všechno by mohlo být úplně jinak a záležitosti, které považoval za součást přirozeného řádu, jako jeho manželství a jejich přátelství, nebyly nic víc než jen jedna z mnoha realit.

Ale přece se to všechno opravdu stalo! Kdysi se potkali u vlaku, Severus i Lily vystrašení stejně jako on a Sirius pod tíhou očekávaní své rodiny - pamatoval si to, jako by se to stalo včera. Vzpomínal si, jak tu noc jako jedna z mnoha nervózních skupinek čekali na zařazování. Lily se pak hádala s Moudrým kloboukem a požadovala, aby ji zařadil do Zmijozelu se Severusem, protože nechtěla být odloučena od svého jediného kamaráda.

Remus s úsměvem vzpomínal, jak se snažil Lily utěšit a následně se s ní setkal poprvé se Severusem a Siriusem jen proto, aby se ona cítila méně osamělá. Jak společně vyrostli a někdy během zimy v prvním ročníku si kvůli rozkolům mezi jejich kolejemi pomalu začínali uvědomovat hrozbu Voldemorta a jeho přívrženců.

Tenkrát se stěží kamarádili, spíše byli jen známí z Nebelvíru a Zmijozelu svázáni dohromady pouze silným přátelstvím Severuse a Lily. A stačil i tento pouhý náznak toho, čím by se mohli stát, aby si uvědomili, že jakožto členové soupeřících kolejí si budou muset rozmyslet, komu prokážou svoji oddanost.

„Nikdy nezničí naše přátelství,“ řekla Lily jednoho večera hlavně Severusovi po dalším protrpěném dni plném provokací od svých nebelvírských spolubydlících. „Nedovolím to. Budeme přátelé navždycky a celý svět se s tím bude muset prostě smířit.“

Přestože tenkrát byla jen vychrtlým rusovlasým uzlíčkem nadšení se sklony blábolit, Remus jí to věřil. A začal ji za to milovat.

„Nemůžeme si jen tak postavit hlavu a čekat, že se všechno vyřeší,“ nesouhlasil Severus, příliš hubený, shrbený a s umaštěnými vlasy. Byl tehdy paranoidní, neustále čekal na nějaký útok, stále očekával, že cokoli co má, mu někdo vezme a tu ztrátu přijal za nevyhnutelnou.

„Pokud to chceme uskutečnit,“ pohledem putoval od své první a nejlepší kamarádky Lily, přes neustále se křenícího Siriuse, k nevýraznému, tichému Remusovi, „potřebujeme plán.“

Sirius na svého nového spolubydlícího nevěřícně zíral.

„Neviď hned všechno tak černě, Snappy,“ protestoval. „Pokud chceme být kamarádi, budeme kamarádi. Ostatní to budou muset přijmout, jinak na ně budeme vymýšlet tolik lumpáren, dokud se nevzdají.“

Remusovi se chtělo zakroutit hlavou nad takovou mírou sebevědomí. Už pouhá jeho přítomnost v Bradavicích pro něj byla neočekávaným zázrakem, kterému stále plně nevěřil. A představa, že by mohl mít kamarády, kteří by přes všechny překážky drželi pohromadě jako ty děti, o kterých četl ve svých knihách, zněla příliš dobře, než aby to byla pravda. Ale pokud si opravdu mysleli, že je to možné...

„Máme dvě možnosti,“ nadhodil tiše. Děsil se, že ho budou poslouchat a zároveň v to doufal. Pod tíhou tří párů očí sebou cuknul. Možná, že jim raději rovnou řekne, čím opravdu je, než se k němu ještě více uvážou. Možná že by měl raději prostě odejít a vrátit se zpět k domácí výuce.

„Ano?“ zeptala se Lily, jako by opravdu chtěla slyšet jeho názor. Remus posbíral všechnu svoji odvahu a pokračoval.

„Buď můžeme být kamarádi otevřeně a odcizit se tak svým kolejím,“ - výsledek tohoto viděli během snídaně, když Lily dostala sprchu dýňové šťávy přes celé tričko -, „nebo se můžeme kamarádit tajně a navenek předstírat, že se nesnášíme, takže nás všichni nechají na pokoji.“

Pro něj by tohle nemuselo být tak těžké, jelikož předstírání je jeho druhé jméno. Z nějakého důvodu mu ale z té představy bylo těžko.

Remus vzhlédnul a zjistil, že jej Severus pozoruje svýma černýma očima, dychtivě a najednou s velkým zájmem. Příliš pozdě si Remus uvědomil, že jeho poslední myšlenka byla naprosto zmijozelská a že dobrý Nebelvír - jako Lily - by něco takového v první řadě ani nevyslovil.

Což byl důvod, proč proti tomu tak hlasitě protestovala.

„Nebo,“ přerušil ji Severus po chvíli a ona se podvolila způsobem, jako to dělala pouze v jeho přítomnosti. „Nebo bychom mohli začít měnit způsob, jakým naše koleje přemýšlejí, až dokud nás nepřijmou.“

Teď všichni zírali na něj.

„Musíme na to ale mazaně,“ pokračoval a střelil po Siriusovi pohledem, o jehož významu nešlo pochybovat. „A musíme si dát na čas. Nezměníme jejich názory za týden. Pokud je ale přesvědčíme, že i ti druzí mají svoji cenu, že Nebelvíři mohou být chytří a Zmijozelové stateční, pak můžeme...“

„Rozjet tu největší taškařici na světě!“ skočil mu do řeči Sirius plný škodolibého nadšení. „Můžeme navždycky změnit Bradavice a oni to ani nepostřehnou!“

Jak tak Remus vzpomínal na jejich mládí a naivitu, znovu si povzdechnul - šli by do toho, i kdyby věděli, jak těžké to bude? Zkusili by to vůbec, kdyby si uvědomovali, jak starý je spor mezi jejich kolejemi, a kdyby nebyli taková banda ztracených existencí, kteří si nechtějí nechat vzít své první skutečné pocity sounáležitosti?

A mohli dopadnout jako jejich mezidimenzionální cestovatelé, polapeni ve válce, která byla příliš velká, nuceni zažít věci, které by nikdo v jejich věku neměl vidět či dělat? Znovu se mu vybavila ta chladná bezcitnost, kterou projevovali Hermiona a Harry předchozího dne. Způsob, jakým Neville a Lenka odmávli svoje trauma z uvěznění a mučení. Mohlo jejich přátelství skončit takto - nic víc než berlička, záchranné lano svazující zlomené a cynické lidi, kteří od života očekávají už jen bolest a trápení?

To pomyšlení vyvolalo další, temnější vzpomínky a najednou už nemohl dál jen tak bez hnutí ležet. Převalil se a jemně přitiskl rty na Lilyino čelo. Ta jen zamumlala a pak zase upadla do hlubokého spánku.

Celou dobu, co se sprchoval a oblékal, mu v hlavě kroužily události předchozích dnů, třídil z nich nové informace, snažil se mezi nimi nalézt spojení, která se prostě neobjevovala. Bolestně si uvědomoval, že mezidimenzionální cestovatele nezná dost na to, aby stvořil logické vysvětlení jejich šíleného chování - postrádal údaje o jejich minulosti, světě a vztazích.

Dost si ale také uvědomoval, že pokud vše bude pokračovat tak jako od chvíle objevení Harryho a Hermiony, žádnou z těchto informací ani nedostane. A co víc, ve chvíli, kdy se s nimi znovu setká, uvrhnou jej do dalšího šíleného kolotoče akcí a reakcí, což jej zanechá úplně netečného a bez dechu. Takže jediná šance na to zjistit, co potřebuje k úspěšnému vyhodnocení situace - vést s nimi příčetný, klidný rozhovor - se jevila dost nepravděpodobně.

Severus se o to pokusil a přechytračila jej Hermiona, která ho dokázala přetáhnout na svoji stranu, aniž by mu poskytla jakékoli důležité informace. Ředitel toho pravděpodobně zjistil mnohem víc, ale zjevně nebyl ochotný informovat ostatní. A i když Neville Remusovi připadal jako první záchvěv příčetnosti v celé té situaci, byl stejně tak tajnůstkářský jako jeho šílení přátelé.

Jak si přál, aby prostě dokázal jednoho z nich posadit a donutit jej odpovědět na své otázky!

„Není zbytí,“ zamumlal si sám pro sebe nepřítomně, zohnul se a zavázal si tkaničky. Aby ochránil své přátele a ženu, aby zvládl nějak držek krok s celou situací, bude muset udělat něco, co se naprosto příčí jeho povaze - skočit do toho po hlavě a pokusit se rozluštit to za chodu.

Takhle si to řekl a své rozhodnutí přijal, ale nečekal, že se ten skok odehraje tak rychle - totiž přesně ve chvíli, kdy otevřel dveře od jejich komnat a našel tam Lenku Láskorádovou, která na něj čekala přímo před nimi a trpělivě se usmívala.

„Tady jste,“ zvolala, jako by se předtím dohodli, že se zde setkají v 7.30 ráno, nebo jako by nějak věděla, že přesně v tento čas vyjde ven.

„Ano, tady jsem,“ odpověděl chabě. „A proč jsi zde ty?“

„Abych vám dělala společnost, samozřejmě!“ odpověděla šťastně. „A abych vám odvedla myšlenky od všech starostí. Jsem skvělé rozptýlení!“

Existovala spousta věcí, které jí na to Remus mohl odpovědět, a ne všechny byly úplně lichotivé. Místo toho se rozhodl na ni zmateně zírat. Ještě ani nevyšel z vlastního pokoje a už se cítil přemožený. To neznačilo zrovna slibný začátek.

„Neměla bys s něčím pomáhat ostatním?“ zeptal se opatrně a konečně vystrčil paty ze své bezpečné zóny, jen aby s ním okamžitě chytla krok, jakoby spolu chodili na snídani celý život. „Hermiona je pravděpodobně v knihovně, ne? Ty nepracuješ na výzkumu?“

Ve skutečnosti tím chtěl říct ‚Proč mě obtěžuješ, divná holko?‘, ale na to měl v sobě příliš dobrého vychování.

Přehodila si své blonďaté vlasy přes jedno rameno, vzhlédla k němu svýma lehce vypouklýma očima a zakřenila se, jako by moc dobře slyšela jeho myšlenky.

„Mám ten nejdůležitější úkol ze všech,“ ujistila ho a opravdu, opravdu zvedla ruku a poklepala si významně prstem na nos. „Ale to je tajemství.“

Jediný z nich je ještě šílenější než Harry a samozřejmě se rozhodne spřátelit se zrovna se mnou, pomyslel si Remus zoufale. Ale byl dobrý učitel a trpělivý muž. Někdy mu připadalo, že až moc trpělivý.

„Samozřejmě,“ řekl proto. „V tom případě mi řekni, pokud ti s tím budu moci být nějak nápomocen.“

„Ach, ale to již jste,“ odpověděla Lenka záhadně a pak se zjevně rozhodla, že ji Remus nudí a nasměrovala svoji pozornost ke hradu kolem nich. Tím, že k němu promlouvala.

„Vypadáš docela chladně,“ pronesla k jedné vnější zdi. „Kéž bych pro tebe měla pěkný teplý gobelín!“

„Přísahám, že jsi vyšší než v mé dimenzi!“ informovala strop nad sebou a pak se obrátila k bezpočtu obrazů.

„Jsi velkolepý, víš to?“ zašeptala jednomu z nich, pochopte - krajině, s žádnými osobami v dohledu, které by mohly odpovědět. „Přála bych si, abys byl tak maličký, že bych si tě mohla schovat do kapsy a odnést s sebou! Ach a ty! Nejsi ty úplně okouzlující?“

Ta poslední věta patřila jednomu z mnoha brnění vyrovnaných v chodbě. Remus by přísahal, že se pokoušelo odsunout pryč od dívky. Velmi, velmi pomalu.

Co se týkalo jeho, snažil se přetrpět její jednostranný dialog v tichosti. Říkal si, že je to pořád lepší, než aby byla všechna ta pomatenost směřovaná na něj, opravdu se snažil, ale po dalších pěti minutách, když už byly na dohled dveře do Velké síně a její nadšení stále nebralo konce, tak už prostě musel něco říct.

„Víš, oni ti neodpoví,“ konstatoval a snažil se využít selský rozum, aby skryl své podráždění. „Bez ohledu na to jak moc se snažíš.“

Lenka mu však věnovala vítězný úsměv.

„Jeden nikdy neví, profesore,“ řekla mu vážně. „Když promlouváte ke všemu, cokoli vám může odpovědět. Cokoli.“

Ve Velké síni našli Nevilla, jak sedí na té samé židli jako včera, a skoro to vypadalo, jako by ještě s jídlem neskončil a ne že jí znovu.

Mezi sousty toastu a plnými lžícemi ovesné kaše je informoval, že Hermiona vtrhla do knihovny už asi před hodinou a Harry se k ní přidal, aby připravil jejich uvedení před členy Řádu, které mělo proběhnout večer. Remusovi poskočilo srdce. Nějak sám sebe přesvědčil, že za mezidimenzionální cestovatele bude mluvit Neville, což mu dávalo naději, že vyřčené věci budou dávat smysl. Ale samozřejmě že Neville, oddaný až za hrob, přenechá světla reflektorů svému šílenému příteli a vůdci.

„Zanesla bys Hermioně něco k jídlu, Lenko?“ zeptal se Neville, dopil poslední hlt čaje a vstal. Remus se cítil zdrceně. Opět propásl šanci pobavit se s příčetnou osobou. „Myslím si, že vůbec nesnídala. Něco bych jí přinesl, ale chystám se zapátrat ve školních skladech po nějakých přijatelných košťatech. Ještě než dnes půjdeme do Komnaty, tak chci vzít Harryho odpoledne létat.“

Lenka přikývla.

„Než se postaví ďábelskému hadu, potřebuje se dostat na hranice svých možností,“ souhlasila, plácla s sebou na židli a natáhla se pro vejce. „O mě si nedělej starosti, Neville. Remus mi dělá dobrou společnost.“

Neville se potutelně usmál, jako by věděl něco víc než Remus (pravděpodobně to, jak únavný Remusův den bude a kdy přesně se rozhodl dobrovolně dělat té dívce chůvu?), naklonil se a zajal Lenčiny rty v měkkém polibku, což Remuse naprosto překvapilo.

„Povedeš si úžasně jako vždycky, lásko,“ řekl jí a ona znovu přikývla.

„Ale samozřejmě, Neville,“ souhlasila. „Zatím ahoj!“

_______________________________________

„Takže ty a Neville spolu něco máte?“ zeptal se Remus opatrně, když kráčeli s Lenkou do knihovny. Vlastně on kráčel. Lenka vedle něj poskakovala a houpala košíkem s Hermioninou snídaní jako napodobenina malé bezbranné holčičky.

„Každý s někým něco má,“ odpověděla Lenka bezstarostně. „Vztahy jsou úplně všude. Tajně si je pěstujeme uvnitř vlastních hrudí a pak je vypustíme do okolního divokého světa.“

„Aha,“ řekl Remus.

„Ano. Tomu je velmi důležité porozumět, profesore,“ souhlasila Lenka. Pohledem opět putovala po jejich okolí, líně přejížděla prostory chodeb, tu a tam se zčisnajasna zastavila u nějaké zdi či na podlaze a zkoumala něco, co Remus nedokázal vidět. Už se připravoval na další díl ‚mluvíme s hradem‘, když z ničeho nic ustala, otočila se k němu a najednou se její modré oči přišpendlily pouze na něj, upřeně jej pozorovaly, zkoumaly, špikovaly. Remus se cítil neočekávaně nepohodlně.

„Bylo nebylo,“ začala pomalu a za těmi slovy se skrývala opravdová hloubka. Remus chtěl frustrovaně zasténat. Na pohádky teď neměl čas! Potřeboval zjistit víc o jejich návštěvnících. Ale kdy se vůbec někdo z mezidimenzionálních cestovatelů zajímal o jejich potřeby?

„Bylo nebylo, žily byly čtyři děti. Jeden chlapec měl za kamaráda pouze žabáka. Druhý chlapec vyrostl v moři rudých vlasů a nikdy se opravdu nenaučil plavat. Třetí chlapec se ukrýval ve skříni. Čtvrtá dívka trávila všechen svůj čas v kouzelném zámku z knih. Když byly jejich hrudi připraveny vypustit jejich srdce a dát jim volnost, potkali se všichni na jedné cestě. Samozřejmě že to byla kouzelná cesta.“

Odmlčela se a vyzývavě na něj pohlédla. Zíral na ni zpět. O čem to sakra mluví?

„Kouzelná cesta je zavedla do kouzelného hradu, kde měli nalézt svoji pravou rodinu a samozřejmě že byli nadšení. Co ale nevěděli, že také nevyhnutelně směřují k příšeře, která už roky číhala v ústraní, schovávala se v lesích a pátrala po mladých srdcích, která by mohla pozřít. Zatímco je jejich cesta vedla blíž a blíž ke kouzelnému místu, příšera je zavětřila a přibližovala se.

Na své cestě potkaly čtyři děti další dvě dívky. Jedna byla sedmou dcerou sedmého syna a druhá dokázala vidět věci, které nikdo jiný neviděl. Obě byly terčem posměchů a velmi osamělé, ale jejich hrudi také toužily vypustit srdce, které v nich vyrostlo. Takže když se setkaly se třemi chlapci a dívkou, ničeho se nebály. Ještě totiž nevěděly, že všechna srdce musí být zlomena.“

Lenka se na něj opět usmála, ale cosi v jejích očích způsobilo, že Remusův hrudník překvapivě zabolel a najednou už mu tolik nevadilo, že stojí uprostřed chodby a poslouchá nesmyslné pohádky.

„Ale potom už přišla příšera, řvala a burácela a supěla, dokud z kouzelného hradu nezbyly jen kousky a všichni chlapci a dívky se povalili jeden přes druhého a leželi na trávě jako loutky s přestřiženými provázky. A příšera se postavila před tři chlapce a tři dívky a hrozivým hlasem zařvala: ‚Já jsem velká, zlá příšera a vás šest mi nebude stát v cestě! Sežrala jsem vaše otce a matky, sežrala jsem vaše bratry a sestry, sežrala jsem vaše přátele a nic, co uděláte, mě nezastaví! Nejste dost silní!‘“

Lenčin úsměv zmizel.

Remuse zajímalo, kdo jí tenhle příběh řekl a co to pro ni znamenalo. Přemýšlel, jestli by měl její vyprávění utnout. Ale potom pozvedla svoji tvář a on uviděl její oči, divoké a hrdé a najednou věděl, že je velmi důležité, aby ji tiše poslouchal.

„Avšak ten chlapec, jehož jediným kamarádem byl žabák, se vzepřel a vypustil své srdce a bylo to srdce plné síly. ‚Postavím se ti, i když jsem jen malý chlapec,‘ řekl.

A ten chlapec, který vyrostl v moři rudých vlasů, se vzepřel a vypustil své srdce, a bylo to věrné srdce. ‚Nikdy neopustím své přátele,‘ řekl.

A ta dívka, která byla sedmou dcerou sedmého syna, se vzepřela a vypustila své srdce a bylo to statečné srdce. ‚Budu proti tobě bojovat až do konce všech dnů,‘ řekla.“

Lenka těžce polkla.

„A ta dívka, která dokázala vidět to, co nikdo jiný neviděl, se vzepřela a vypustila své srdce a bylo to srdce plné vizí. ‚Vidím tě,‘ řekla, ‚A nikdy nezapomenu, co jsi nám udělal.‘

A ta dívka, která žila v kouzelném zámku z knih se vzepřela, vypustila své srdce a bylo to chytré srdce. ‚Přelstím tě,‘ řekla, ‚všechna tvá moc proti moudrosti nic nezmůže.‘

Ale příšera se jim smála, natáhla se po jejich srdcích a rozdrtila dvě z nich a rozdrtila by jich víc, kdyby poslední chlapec nevystoupil.

‚Ne,‘ řekl a vzepřel se. A vypustil své srdce a to bylo tvořeno tou největší láskou, kterou kdy svět spatřil. ‚Tahle láska je tvá smrt, příšero,‘ řekl. ‚A my dva teď zemřeme společně.‘ Navzdory jejím děsivým zubům a drápům objal příšeru a jeho láska pálila více než slunce a oba společně zemřeli.“

Stejně tak náhle jako příběh začal, tak taky skončil. Lenka tiše stála a nepřítomně houpala košíkem sem a tam jako se zapomenutou hračkou. Nevypadala rozrušeně či jakkoli ztrápeně a Remus nechápal, jak se jej mohl její příběh tak moc dotknout a ji přitom nechat úplně klidnou.

„Co se mi snažíš sdělit, Lenko?“ zeptal se Remus opatrně a doufal, že alespoň jednou by mu mohla dát jasnou a smysluplnou odpověď.

Tahle naděje samozřejmě rychle vyšuměla.

„To, že je dobře, že nejsem Červená karkulka,“ odpověděla klidně, odvrátila se od něj a začala opět prozkoumávat chodbu. „Protože jinak bychom měli opravdový problém, velký zlý vlku!“

_______________________________________

Pozn. autorky: Doufám, že se vám Lenčino vyprávění líbilo - jak bude náš příběh pokračovat, má nám toho ještě hodně co říct.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 15. kapitola Od: mami - 05.09. 2015
Remus je riadne mimo...ani sa nečudujem.

Re: 15. kapitola Od: Jacomo - 04.07. 2015
Omlouvám se, že jsem Etapy tak dlouho nekomentovala, ale taky jsem měla náročné období a teď všechno teprve dočítám. V tuhle chvíli ale nedokážu nereagovat, protože Lenčina pohádka je prostě geniální! To si snad stáhnu a vytisknu, protože s něčím takovým jsem se ve FF snad ještě nesetkala. Hluboce smekám před autorkou a hlavně strašně moc děkuji za krásný překlad, Luci.e.n! P.S.: A ta poslední Lenčina hláška je třešinka na dortu :-)))

Re: 15. kapitola Od: Luci.e.n - 01.07. 2015
Děkuji všem za pozitivní reakce, těší mě, že se vám povídka i nadále dobře čte. :) Mě osobně také přijde Remus trošku natvrdlý, což mi k němu úplně tak nesedí.. Ale autorka má ve své úvodní poznámce pravdu, že možná my, čtenáři, už přece jen Lenku dost známe a také víme o celé jejich historii a světě. Remus se s nimi setkává poprvé, takže je možné, že si to prostě úplně přesně nedokáže spojit.

Re: 15. kapitola Od: Sonka234 - 30.06. 2015
Táto kapitolka ma nejako nechytila, ale preklad výborný a veľmi sa teším, čo bude ďalej :)

Re: 15. kapitola Od: Neprihlásený - 29.06. 2015
Ha, tentokrat som sa na Lenkin pribeh chytla hned a hundrala som cely cas, ze Remus, vsak to je jasne, co si sedis na kabloch? :) Inak sa mi velmi velmi pacila scenka, kedy sa styri male deti rozhodnu, ze zblizia dva nepriatelske tabory a tym zmenia svet.. Uzasna myslienka a tak trochu bolestive poznanie, ako malo staci, aby sa veci nenavratne zmenili.. Ako to bolo kedysi v Amelii.. Staci mavnutie motylich kridel.. Som sa rozbasnila :D a v podstate som len chcela povedat, ze sa tesim na pokracovanie..
Re: 15. kapitola Od: katrin - 29.06. 2015
Pardon, v euforii som sa zabudla prihlasit..

Re: 15. kapitola Od: Folwarczna - 26.06. 2015
Lenčino vyprávění bylo neskutečné. Přečetla jsem ho dceři - je zcela mimo, ale Harryho zná - a ptá se - a co na to Lupin?

Re: 15. kapitola Od: Zuzana - 26.06. 2015
Lenka bola úžasná. Nechápem prečo ju ľudia neberú vážne:) ale páči sa mi ako jej to je jedno... asi. Remus je dosť zvláštna postava, neviem si k nemu nájsť nejakú sympatiu. Ale ani mi nevadí. Ďakujem za preklad.

Re: 15. kapitola Od: Lupina - 26.06. 2015
Lenčin příběh je prostě famózní. Hlavně když člověk ví, co přesně jím myslela. Prostě krása. Díky, Luci.e.n :-)

Re: 15. kapitola Od: marci - 26.06. 2015
Tiše jsem si říkala, že jestli bude celá kapitola sestávat z Remusových nekonečných úvah a rozborů, asi jí nezvládnu. Ale haleluja! Na scéně se objevila Lenka a její nádherná a smutná pohádka. Už jen kvůli ní, kvůli té pohádce, musím konstatovat, že autorka je geniální. A doufám, že v reálném světě mimo ff také píše - třeba pohádky. Díky, luci.e.n
Re: 15. kapitola Od: gleti - 26.06. 2015
http://snarry.wgz.cz/rubriky/hp-preklady/hp-kiezby-som-to-bol-vedel pro mě jedna z nejlepších fanfiction
Re: 15. kapitola Od: Luci.e.n - 01.07. 2015
Ano, Had I Known jsem chtěla přeložit jako první, to mě dostalo ještě více, než Stages of Hope. Ale pak jsem zjistila, že je povídka již přeložená do SK, tak se mi zdálo zbytečné dělat překlad do ČJ..

Re: 15. kapitola Od: lucky - 26.06. 2015
Lenka je naprosto úžasná, jen jestli Remusovi dojde, že mu vyprávěla příběh jejich života. Snad ano.

Re: 15. kapitola Od: denice - 26.06. 2015
Remus rozhodně nezklamal, je přesně tak skvělý, jak jsem doufala. Jsem zvědavá, jestli Lenčin příběh někomu svěří a jestli ho rozluští on sám nebo mu někdo pomůže. Díky.

Prehľad článkov k tejto téme:

kayly silverstorm: ( Luci.e.n )19.11. 2016Epilog
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )13.11. 201631. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )05.08. 201630. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )05.07. 201629. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )22.05. 201628. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )14.11. 201527. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )06.11. 201526. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )23.10. 201525. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )17.10. 201524. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )24.09. 201523. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )04.09. 201522. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )28.08. 201521. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )14.08. 201520. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )07.08. 201519. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )24.07. 201518. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )10.07. 201517. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )03.07. 201516. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )26.06. 201515. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )23.06. 201514. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )15.06. 201513. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )01.05. 201512. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )24.04. 201511. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )17.04. 201510. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )10.04. 20159. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )03.04. 20158. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )28.03. 20157. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )20.03. 20156. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )13.03. 20155. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )06.03. 20154. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )03.03. 20153. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )27.02. 20152. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )23.02. 20151. kapitola
. Úvod k poviedkam: ( Luci.e.n )22.02. 2015Úvod k poviedke