archiv.hpkizi.sk
Kapitola desátá: Hroby
11 věcí
Vložené: arabeska - 06.06. 2015
Téma: 11 věcí

Text v tejto časti je generovaný, v prípade že zistíte nezrovnalosti, nahláste to prosím


11 věcí

Prekladateľ : FlorenceMabel, arabeska, eryenie

Názov originálu: 11 Things

Autor originálu : WickedlyAwesomeMe

Link na originál : 11 Things

Počet slov originálu: : 92 570

Rating : T 13+ -

Éra / Obdobie: Po Bradavicích Žáner: Romance, Tragedy Jazyk originálu: EN Varovanie: Neuvedené Počet slov originálu: _ 50K-100K Párovanie: Dramione
This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánom Medkom, ktorí túto ságu preložili do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní WickedlyAwesomeMe, ktorá napísala túto fanfiction.

© Autorské práva k tomuto prekladu patria hpkizi.sk o.z. a šírenie prekladu mimo tieto stránky je bez výslovného súhlasu zakázané.


11 THINGS

AUTOR: WickedlyAwesomeMe 

ORIGINÁL: http://www.fanfiction.net/s/4776175/1/11_Things

PŘEKLAD: arabeska, Sevik99, xClea

BETA: Violeta

PP: Po půlroční pauze pokračování. Myslím, že do léta by mohla být povídka dopřeložena :)



2. Chci navštívit hroby Harryho a Rona

Dobré ráno, Bobře,“ zanotoval Draco z kuchyně, jakmile zaslechl Hermioniny plahočivé kroky. Blonďák seděl na jedné ze židlí a bezstarostně pročítal Denního věštce. V ruce svíral hrnek kouřící kávy. „Vyspala ses dobře?“ zeptal se s očima stále upřenýma na sportovní rubriku deníku. Zvedl si hrnek ke rtům a usrkl, než se dávivě rozkašlal. „Fuj, to je ale hnus. Grangerová, uvařila bys mi prosím novou?“

Hermiona místo odpovědi jen mlčela.

Jo, a mohla bys mi zase namasírovat krk?“ zeptal se a promnul si šíji. „Tase ho mám ztuhlý. Vlastně to je v poslední době pořád. Všechny ty roky lékouzelnictví a hrbení se nad pacienty se na mně začínají podepisovat.“

Tentokrát Draco vzhlédl od novin, jen aby spatřil zachmuřenou Hermionu. Stále měla na sobě pyžamo a vlasy si svázala do uzlu. „Děje se něco?“ zeptal se zamračeně. Ve tváři se mu odrážel zmatek. „Vždycky jsi byla ranní ptáče. Co se stalo, Hermiono?“

Brunetka k němu pomalu stočila pohled, a právě tehdy si Draco všiml jejích zarudlých očí. V noci plakala.

Grangerová…“

Tiše popotáhla a hrozilo, že se jí spustí slzy. „Draco, teď tě varuju, ano?“ začala roztřeseně. „Budu brečet. Takže jestli se nechceš stát mým lidským kapesníkem nebo přerostlým plyšákem, vrať se zpátky k sobě a nech mě o-osamotě.“ Přidušeně vzlykla, ale stále ještě se pokoušela potlačil slzy. "P-p-prosím," škytla.

Zadurdil se, postavil a nedbale odhodil noviny na stůl. „Víš, že jsem to nemyslel vážně, když jsem to řekl, Hermiono,“ prohlásil a rozpřáhl paže. „Tak pojď ke mně,“ pokynul jí.

Hermiona opět vzlykla a tentokrát se jí slzy spustily naplno. Pomalu k němu přistoupila a omotala mu ruce kolem krku. A právě když se mu hlavou opřela o rameno, ztratila nad pláčem kontrolu.

Co je to tentokrát?“ otázal se frustrovaně. „Pořád brečíš, to se ti nepodobá. V čem to vězí? A vidíš, ničíš mi chuť k jídlu. Měl jsem takový hlad, čekal jsem, až mi uděláš snídani, ale ty přijdeš a můžeš si tu oči vyplakat.“

P-promiň,“ zadrhla se. „Bože, pořád se jenom omlouvám. Promiň.“

Draco se potichu uchechtl a rukou jí vjel do vlasů. „To je v pořádku. Koneckonců, jsi jenom ženská.“

A to má znamenat co?!“ zanaříkala.

Nic, nic, nevšímej si mě,“ řekl a vzápětí si hluboce povzdychl. „Řekni, co tě trápí?“

Je osmadvacátého února,“ vyrazila ze sebe a zesílila objetí.

Jasně, to vím,“ přisvědčil lehce nesvůj. Nastalo ticho, než ho blonďák opět porušil. „Týká se to tvé nemoci, Hermiono? Cítíš nějaké symptomy?“

Hermiona si skousla ret. Zapomněla, že jim doktor Nobleman řekl, že po dvou měsících by měla zaznamenat první symptomy, a už byl skoro březen. K Dracově překvapení však zavrtěla hlavou. „Ne, ne, je v tom něco jiného. Je dvacátého osmého února, Draco. Prosím, zamysli se. Nenuť mě to vyslovit. To nemůžu.“

S povzdechem zavřel oči. „Je příliš brzo na hádanky,“ zašeptal. „Proč mi to prostě neřekneš?“

Popotáhla a zavrtala se mu hlavou hlouběji do krku. „J-je o-osmad-dvacátého,“ špitla znovu a zajíkala se a škytala, jako by jí ta slova způsobovala skutečnou bolest. „D-dnes m-mají výročí s-sm-smrti.“

Zamračil se. Věděl, že její rodiče zemřeli v létě ještě před tím, než vypukla válka. A pak ho uzemnilo uvědomění. „Harry a Ron,“ zamumlal a cítil, jak sebou lehce cukla. „Výročí smrti Pottera a Weasleyho.“

Hermiona si nevěřila natolik, aby promluvila, a tak jen pohnula hlavou nahoru a pak dolů. Draco předpokládal, že to byl pokus o přikývnutí.

Takže, co chceš dělat teď?“ zeptal se a zavřel oči, když se bradou opřel o temeno její rozcuchané hlavy.

A-asi chci splnit svůj druhý cíl,“ řekla téměř neslyšitelně, ale Draco to postřehl. Pevně zavřela oči a zhluboka se nadechla.

Hej, hej, hej, Bobře,“ zvolal a odtáhl ji od sebe. „To je od tebe vážně statečné, ale nemusíš to dělat tak brzy. Je naprosto jasné, že ještě nejsi připravená vidět jejich hroby.“

Hermiona otevřela oči a vzhlédla k němu. „Kdy tedy připravená budu?“ tiše vyhrkla. „Ano, uznávám, že ještě nejsem připravená. Ale bože, Draco, už je konec února. Symptomy mojí… mojí podělané choroby přijdou rychle. Co když už nebudu mít sílu tam zajít?“

Draco si povzdychl. „Dobře, nebudu ti to vymlouvat. Stejně je to jenom tvoje rozhodnutí.“ Sledoval, jak přikývla. „Za deset minut mám schůzku. Pořád je ještě čas poslat otci sovu, že nemůžu přijít. Pochopí to.“

To nemusíš dělat,“ prohlásila a celá se od něj odtáhla. Sáhla po kapesníčku z krabice na jednom ze stolů a otřela si tváře. „Můžu tam jít sama.“

Jo a vybrečet si oči na prvním cizinci, kterého tam potkáš,“ odvětil sarkasticky. „Žádné námitky, Hermiono. Znáš mě. Jsem tvrdohlavý jako Draco Malfoy. Můžeš si namítat, co chceš, ale já si stejně budu trvat na svém.“

Hermiona se krátce usmála. „Děkuju,“ řekla. „Asi se mi morální podpora bude hodit.“

Blonďák přezíravě mávl rukou. „Tak běž nahoru a převleč se do něčeho slušného,“ pobídl ji. „A prosím tě, Bobře, udělej si něco s očima. I Voldemort by na tu rudou barvu žárlil.“

Jen se zachichotala a vydala se po schodech nahoru.

Mezitím si Draco přivolal pergamen, inkoust a brko, aby napsal svému otci. Jen doufal, že to nebude příliš nafukovat, přece jen věděl, že by Draco pro tu dívku udělal cokoliv.

*

Co?“ zeptala se Hermiona, obočí lehce zvrásněné. „Mám něco na tváři?“

Draco prudce zamrkal, než se mu po obličeji rozlil široký úsměv. Opravdu se oblékla do něčeho slušného. Ale komu věšel bulíky na nos… byla nádherná. Na bílý tenký svetr si oblékla šedé šaty těsně pod kolena, vlasy si stočila do drdolu na temeni a obula si sandály. Své oblíbené sandály. Díky Merline ho poslechla a udělala si něco i s těma krví podlitýma očima – teď už v nich neviděl ani stopy po slzách, které je hyzdily ještě před pár minutami.

Vlastně ano,“ zalhal, opatrně jí položil ruku na tvář a jemně po ní přejel prsty. Žasl nad měkkostí její pokožky. A jeho úsměv se mírně rozšířil, když kvůli jeho pohlazení lehce zrudla.

Pořád to tam je?“ zeptala se zlehka se na něj usmívajíc.

Už je to pryč,“ řekl a váhavě stáhl ruku z její tváře. Bylo mu upřímně líto, že to musel udělat. „Připravená?“

Zhluboka se nadechla. „Nikdy nebudu,“ prohlásila a úsměv jí pohasl. „Ale už jsem se rozhodla. Udělám to, ať se stane cokoliv.“

Ech,“ zaškaredil se Draco, „zníš jako nebelvír. Nechutné.“

Hermiona ho praštila do ramene a zasmála se. „Já jsem nebelvírka, abys věděl.“

No jo, kdo by zapomněl?“ ušklíbl se.

Na to Hermiona jen protočila oči v sloup. „No jo.“ Znovu se ztěžka nadechla. Tvář měla pobledlou. „Pojďme.“

Do Bradavic?“ zeptal se, znenadání znepokojený. „Víš, Bobře, pořád ještě máš čas vycouvat. Vážně to nemusíš dělat, jestli nechceš.“

Kolikrát ti musím opakovat, že tam půjdu, Draco?“ zeptala se frustrovaně. „Chci to udělat. Ano, bude to těžké. Ale chci to.“

Draco se na ni pousmál a vtáhl ji do opatrného objetí. „Jen abys věděla, Bobře, jsi nejsilnější žena, jakou jsem za celý svůj život potkal,“ zašeptal a zlehka ji políbil na čelo. „Doufám, že komplimenty pomáhají.“

Hermiona se usmála. „Pomáhají,“ zamumlala a zabořila mu obličej do ramene. Než se odtáhla, vydrželi v objetí celé minuty. „Draco?“

Jo?“

Mám strach,“ špitla. „Možná jsem nejsilnější žena, jakou jsi kdy poznal, ale stejně mám strach.“

Z čeho?“

Že se zhroutím,“ přiznala a zamlženýma očima se zahleděla přímo do těch jeho. „Víš, že ani po těch šesti letech jsem se nedostala přes jejich smrt, že? Víš, že ani po těch šesti letech jsem si pořád ještě neodpustila, že jsem je nedokázala zachránit-“

No, no, Hermiono,“ zakročil, když si všiml, že se jí oči zalily slzami. „Neopovažuj se teď brečet! Ještě ani nejsme v Bradavicích. A přestaň, jsi směšná. Není to tvoje vina, že jsou mrtví.“

Je,“ hádala se.

Nesmysl.“

Pravda,“ zašeptala a dlouze si povzdychla.

Podívej se na mě, Hermiono.“ Prstem ji donutil zvednout bradu. „Vízlačka je akorát k smíchu, když tě viní z jejich smrti. Není to pravda, takže nemáš důvod tomu věřit, jasné?“

Hermiona uhnula pohledem a pevně stiskla rty.

Draco zasupěl. „Fajn, vzdávám to.“

S dalším povzdychem zavřela oči. „Můžeme jít nejdřív k hrobu Dannyho?“

To blonďáka překvapilo. „Samozřejmě. Kde je?“

Na zadním dvorku mého bývalého domu,“ řekla tiše. Natáhla ruku a vzhlédla k němu. „Chyť mě za ruku, vezmu nás tam.“

Draco jí vyhověl a sevřel její dlaň.

Přemístili se.

*

Páni, pěkný dům,“ zhodnotil Draco.

Díky,“ usmála se čarodějka. „Tady jsem se narodila a vyrůstala.“ Vzhlédla k němu a znovu natáhla ruku. „Pojď, představím tě velkému bráškovi.“

Draco se usmál a nechal se vést k zadnímu dvorku Grangerových. Úsměv se ale rychle změnil v zamračení, když se museli prodírat trávou tak vysokou, že téměř převyšovala všechny květiny.

Koukám,“ promluvila stejně tak překvapeně, jak se on tvářil, „že jsem tu dlouho nebyla.“ Pohledem se zatoulala někam výš a Draco se podíval stejným směrem. Vytřeštil oči, když poznal domeček na stromě, který pro ni kdysi začal stavět její otec.

Můj dřevěný domeček,“ vydechla a v očích se jí znovu objevily slzy. Trochu zaštkala, když si je otírala. „Vidíš, nikdy ho nedokončil. Měl prostě moc práce.“ Přes slzy se na společníka usmála. „Můžeš být pyšný, Fretko. Tvůj domeček je mnohem hezčí.“

Draco jí úsměv opětoval. „Zvyšuješ mi ego. A kromě toho není můj. Patří tobě.“

Nám,“ opravila ho Hermiona a pročísla si rukou vlasy.

Ano, přesně tak,“ souhlasil a znovu se rozhlédl po dvorku. „Takže kde je Daniel?“

S  křečovitě sevřenými rty se Hermiona také rozhlédla, až jí oči přistály na známé jabloni. „Tamhle,“ usmála se a ukázala k mohutnému stromu.

Pod jabloní?“ zeptal se pobaveně.

Dannyho oblíbené ovoce byla jablka,“ řekla a s Dracem v závěsu se vydala ke stromu. „Říkal, že je to ta nejsenzačnější věc, kterou kdy ochutnal.“ Zasmála se nad vzpomínkami. „Pamatuju si, jak ho jednou příšerně bolelo břicho, když snědl pět jablek naráz.“

Draco se usmál při pohledu na kůru stromu. Byl v něm vyrytý nápis, a i když se dal stěží přečíst, nepochyboval, že se jedná o rukopis malé Hermiony.

Nikdy nezapomenu, Danny,“ přečetla tiše Hermiona a slzy se jí kutálely po tvářích. „Psala jsem to, když mi bylo pět.“ Dotkla se vyrytých slov a něžně přejela prstem po písmenech. „Nikdy nezapomenu, Danny.“

Draco překryl její ruku tou svou a lehce stiskl. „Jsem si jistý, že on na tebe taky nikdy nezapomene. Merline, kdo by dokázal zapomenout na tak tvrdohlavou a nesnesitelnou čarodějku?“

Hermiona se i přes slzy tiše uchechtla. „Danny už ani nebyl u toho, když jsem dostala dopis z Bradavic,“ řekla. „Co když byl taky kouzelník?“

To je příšerná představa,“ utrousil Draco. „Chci říct, dva Grangerové v Bradavicích? Noční můra!“

Blázne,“ z legrace ho praštila. „Bylo by to skvělé. Měl by mě kdo chránit před… však víš.“

Blonďák se zazubil. „Jo, a kdyby viděl svoji sestru, jak mě ve třeťáku praštila, nikdy by se mi nepřestal posmívat.“

Hermiona s úsměvem popotáhla a pomalu se svezla na kolena k bratrovu hrobu. Dracovy oči vzápětí ulpěly na šedém náhrobku, kde stálo Danielovo jméno. „Ahoj, Danny,“ spustila šeptem. „Vidíš toho blonďáka vedle mě? To je Draco Malfoy a je to můj nejlepší přítel.“

Draco se ušklíbl a poklekl vedle ní. „Rád tě poznávám, Danny,“ přidal se.

Hermiona se na něj vděčně usmála, než znovu shlédla k náhrobku. „Mám se teď docela fajn, Danny. Žádný strach, tady Fretka se o mě dobře stará.“ S hlubokým nádechem vytáhla hůlku. „I když někdy je Draco vážně nesnesitelný. Mohl bys ho příště, až mě bude zase vytáčet, trochu postrašit?“

Hej!“

Hermiona se uchichtla, vyčarovala rudou růži a opatrně ji položila na chladný kámen. Všimla si Dracova zvědavého pohledu. „Dannyho oblíbená květina.“ Vzhlédla k němu a usmála se nad jeho překvapením. „Ne zrovna mužné, já vím. Ale řekl mi, že je to jeho oblíbená květina, protože mu připomíná mě.“

Draco kývl, protože tomu zesnulému chlapci velmi dobře rozuměl. V duchu s ním souhlasil. Hermiona skutečně připomínala růži.

S dlouhým výdechem se postavila. Otřela si slzy. „Pojď, čekají na nás další hroby.“

Draco znovu přikývl. „Vydrž,“ zarazil ji a stejně jako ona vytáhl hůlku. Vyčaroval rudou růži a položil vedle té Hermioniny. „Postarám se o ni. Slibuju,“ zašeptal neslyšitelně tak, aby ho zaslechl jen vítr.

*

Je to tady pořád stejné,“ prohlásila Hermiona, když sledovala veselé studenty Školy čar a kouzel v Bradavicích, kteří se hemžili po pozemcích. „Jako by nebyla žádná válka.“

Malfoy tiše kývl hlavou a očima zabloudil ke svému oblíbenému místu pod stromem. „Je fajn oživit si staré vzpomínky.“

Ano,“ souhlasila. A potom, když spatřila známou tvář, se zářivě usmála. „Neville! NEVILLE!“

Draco se zřejmě bavil, když se profesor Neville Longbottom, kterému ještě ani nebylo pětadvacet, začal rozhlížet všude kolem. Výkřik překvapil i některé ze studentů.

Nevillovy oči konečně přistály na Hermioně a okamžitě se k ní nadšeně vydal. Začínala ale hodina, a tak, ještě než se ke dvojici vůbec přiblížil, zastavil kolemjdoucího prefekta a poslal po něm vzkaz, že na vyučování dorazí později a aby pro něj poslali, kdyby se zdržel víc než deset minut. Prefekt zdvořile přikývl, než odběhl k bradavickému hradu.

Hermiono!“ zvolal Neville a čarodějka mu vběhla přímo do rozpřažených paží a pevně jej objala.

Ach Neville, tak ráda tě zase vidím! Božínku, jsi tak vysoký! A teď už jsi pan profesor Longbottom!“ řinul se z ní příval nadšení a oslnivě se na bývalého spolužáka usmívala.

Učitel bylinkářství se plaše usmál. „Je to moje vysněná práce,“ přiznal. „Draco Malfoy!“ překvapil se, když si všiml Hermionina doprovodu.

Draco se ušklíbl. „Profesore Longobottome,“ pozdravil kultivovaně.

Neville vypadal zděšený do morku kostí. „Udělala jsi mu něco?“ zašeptal ke kamarádce, ale ta se jen zahihňala.

Změnil se. Neměj obavy,“ vysvětlila. „Tak,“ rozhlédla se po Bradavicích, „kdepak je ředitelka McGonagallová? S Dracem si s ní potřebujeme promluvit.“

Minerva musela na ministerstvo,“ povzdychl si Neville. „Na nějakou schůzku. Ale můžeš to probrat se mnou. Jsem nově zvolený zástupce.“

To je úžasné!“ spráskla Hermiona ruce nadšeně.

Co tedy potřebujete?“ otázal se a stále se na nebelvírku usmíval. Očima ale vzápětí těknul k Dracovi a pohled se mu naplnil zvědavostí a podezřením.

Nebesa, Longbottome, přestaň s tím,“ protáhl blonďák nakvašeně.

Neville sebou cukl. Dokonce i po těch letech se zmijozela stále obával. „Promiň,“ vyhrkl. Překvapeně si všiml, že Hermiona vrhla Dracovým směrem ostrý pohled a on se na ni jen nesměle usmál. Zajímavé, zamračil se v duchu. „Povídej, Hermiono.“

Brunetka našpulila rty a s nadějí se podívala na malfoyovského dědice. Ten protočil oči v sloup a promluvil k bradavickému profesorovi: „Přišli jsme navštívit hroby Pottera a Weasleyho.“

Nevilla to upřímně zarazilo. Zřejmě si velmi dobře uvědomoval, že se tam Hermiona neukázala ani v den jejich pohřbu. „Opravdu?“

Hermiona pomalu přikývla a s očekáváním na kamaráda pohlédla. „Dovolíš nám to?“

Samozřejmě!“ souhlasil a pohladil ji po vlasech. „Proč bych vám v tom bránil?“

Usmála se a znovu ho objala. „Díky, Neville. Víš, jak je to pro mě důležité.“

Vím,“ zašeptal a odtáhl se od ní. „Každopádně byste měli jít, moje třída mě určitě postrádá!“

Hermiona se smíchem popadla Draca za zápěstí. „Brzy se uvidíme, Neville.

Jo, měj se, Hermiono. A Malfoyi.“

Draco jen zvedl obočí a opět se na něj ušklíbl, ale uhnul očima dřív, než mu Neville stihl pohled oplatit.

Teď, když Neville sledoval dvojici kráčející k místu, kde byli pohřbeni Harry s Ronem, se nemohl ubránit údivu. Za školních let by ho nikdy nenapadlo, že se jednou Hermiona Grangerová a Draco Malfoy budou na sebe usmívat. Vypadali dokonce jako přátelé.

Zaskočeně ale zvedl obočí, když si všiml Dracovy ruky zlehka položené na jejích bedrech. A jí to zjevně ani nevadilo. „Zvláštní,“ zamručel si pod nosem, když zachytil odlesk prstenu, který visel blonďákovi kolem krku.

Profesore Longbottome!“

Neville se ohlédl k původci hlasu a poznal onoho prefekta, se kterým před chvílí mluvil.

Už je to deset minut, pane profesore,“ ohlásil student.

Profesor bylinkářství kývl hlavou a následoval prefekta do hradu. Avšak ještě než mu nepravděpodobný pár zmizel z dohledu, naposledy se za nimi otočil. „Stejně je to zvláštní…“

*

Tady to je,“ pronesl Draco pomalu a upřel pohled na čarodějku po svém boku. Blížili se k místu, kde byli pohřbeni dva její nejlepší přátelé, poblíž Brumbálovy hrobky.

Hermioně se zadrhl dech, když si vybavila vzpomínku na mramorový sarkofág profesora Brumbála, který postavili vedle bradavického jezera. Věděla, že Harry leží vedle něj. A Ron zase vedle Harryho.

Připravená?“ zeptal se zmijozel.

Hermiona zamrkala, protože už teď ji pálily oči, a kousla se do spodního rtu, poněvadž se začínal souvisle chvět. Ještě pár kroků a už tam budeme, pomyslela si. Pět kroků, čtyři… tři… dva… jeden. Jakmile spatřila tři hrobky umístěné vedle jezera, po tváři jí stekla slza.

Hej,“ upoutal Draco její pozornost, když natáhl ruku a sevřel tu Hermioninu. Škubla sebou a okamžitě vrhla pohled ke svému příteli. Obdařil ji vědoucím pousmáním, než zvedl ruku, aby jí setřel slzu, která unikla zpoza víček. „Věděl jsem to. Říkal jsem ti, že to nemusíš dělat, Hermiono.“

Stiskla rty a podívala se zpět na hroby. „Dokážu to,“ zašeptala a jemně ho zatahala za ruku. „Vím, že to dokážu.“

Je naprosto v pořádku přestat na chvíli být nebelvírem, Hermiono,“ ujistil ji. „To tě nezabije.“

Zavrtěla hlavou. „Chci tam jít,“ trvala na svém, i když se jí oči opět naplnily slzami, které začaly kanout po tvářích. „Chci tam jít.“

Pomalým krokem dospěla až k hrobkám a poklekla. Nejdřív jí oči přistály na Brumbálově pomníku. „Dobrý den, pane řediteli,“ usmála se. „Už jsme se nějakou dobu neviděli. Omlouvám se, že jsem sem nechodila. Vy to ale chápete, že?“ odmlčela se a mírně popotáhla. „Samozřejmě že ano. Jste Albus Brumbál. A rozumíte všemu.“

Draco natolik přetékal obavami, že ho to dohnalo k tomu, aby si klekl vedle ní. Sledoval směr jejího pohledu, který se přesunul k náhrobku Harryho Pottera.

Hermiona se nekontrolovatelně rozvzlykala a Draca překvapilo, když vyhledala jeho ruku, aby z něj načerpala sílu. „H-Hary,“ vydechla. „Ach, Harry…“ Prsty druhé ruky něžně přejela po jeho vyrytém jméně. „Tak moc mi chybíš… ch-chybíš mi.“

Pak do kamene udeřila tak silně, až jí zrudly klouby na ruce. „To není fér, Harry,“ vzlykla. „Neměl jsi mě opustit tak brzy. Jsi tak sobecký, víš to? Byla jsem tu pro tebe od první chvíle, co jsme se potkali. Byly časy, když jsem si přála, abychom se vůbec nepřátelili, abych byla jen obyčejná jako ostatní. Ale ne, zůstala jsem s tebou. A víš proč? Protože mi na tobě tak záleželo, Harry. K čertu, milovala jsem tě! Byl… byl jsi pro mě jako druhý Danny. Ale opustil jsi mě, ty sobecký zrádce.“ Přejela si rukou po tváři zmáčené slzami. „Nechal jsi mě samotnou.“

Draco se po tom cítil nepříjemně a odtáhl od ní ruku. Možná by ji tu měl nechat samotnou a projít se po hradě, jestli se uvnitř něco změnilo. Ale než se vůbec stačil pohnout, Hermiona mu uvolněnou ruku opět sevřela.

Nechoď, prosím,“ tiše zaprosila přes slzy, jež jí stále stékaly po tvářích, a obličej se jí zkroutil do bolestivé grimasy, když se znovu podívala na náhrobky. „Potřebuju tě. Neodcházej, prosím.“

Dracovi při těch slovech vynechalo srdce. Potřebuju tě. Zamrkal, sesunul se vedle ní zpět na kolena a tentokrát ji objal kolem ramen.

Hermiona teď upírala zraky ke hrobu Rona. Stalo se veřejným tajemstvím, že byl ten zrzek její první láskou. Jen to postupně opadlo, když vyšlo najevo, že on ji nemiluje tolik jako Levanduli Brownovou. Na Hermionině tváři se rozšířil úsměv a zavřela oči. Dotkla se jeho jména a vzpomínala na všechno, co pro ni znamenal. „Nenávidím tě, Ronalde,“ zavrčela. „Nenávidím tě za to, žes mě opustil i ty. Víš, vážně jsem byla vzteklá, když jsi mi řekl, že mě nemiluješ. Ale žádný strach, to už jsem ti odpustila. Ale nechat mě tu samotnou byla podpásovka. Hodně velká podpásovka.“

Draco ji palcem hladil po šíji, aby ji trochu upokojil, a Hermioně pomalu klesla víčka, když se podvolila jeho dotykům.

Až po chvíli oči zase otevřela a pohlédla do těch jeho, přetékajících starostmi. „Díky.“ Zmáčenými rty jej políbila na čelo. „Moc děkuju.“

Draco ji s povzdychem objal kolem pasu a Hermiona se znovu rozplakala ve chvíli, kdy se mu hlavou opřela o rameno. „Vypadneme, co říkáš?“

Hermiona neodpověděla. Tak je Draco oba přemístil.

*

Seděli v příjemné kavárně o několik ulic vzdálené od Hermionina bytu. Draco vybral stůl co nejdále od ostatních, aby nepřitahovali moc pozornosti. Zvláštně potom Hermionin pláč.

Hermiona s hlavou v dlaních ustavičně vzlykala. Nepřestávala, ačkoliv od návštěvy hrobů uplynulo už dvacet minut. A upřímně, Dracovi to začínalo nahánět strach.

Hermiono,“ oslovil ji posté. „Přestaň plakat, prosím tě. Víš, že mě to mučí.“

Hermiona zabořila tvář do dlaní ještě hlouběji, jako by chtěla potlačit slzy, ale přesto plakala dál.

Draco se rozhlédl po kavárně. Naštěstí si všichni hleděli svého a o ně dva nejevili zájem, avšak jedna ze servírek si je zvědavě prohlížela. Střelil po ní varovným pohledem, až zčervenala a uhnula očima.

Blonďák s povzdychem uchopil Hermionu za zápěstí a odtáhl jí ruce od obličeje. Pevně je sevřel. „Pojď sem,“ pobídl ji a něžně si ji k sobě přitáhl. Hermiona se podvolila, až se ocitla v jeho klíně s hlavou schovanou v ohbí jeho krku.

Chybí mi… Tak strašně moc mi chybí,“ vydechla a vší silou sevřela v pěstech látku jeho košile. „Je to nefér. Tak zatraceně nefér!“

Pššt,“ konejšil ji a zavřel oči a opřel se hlavou o tu její. „Je to v pořádku.“

Ty to nechápeš!“ vyjekla a bouchla ho pěstí do hrudi. Nezdálo se, že by mu na tom záleželo. „Nic není v pořádku. Můj… život byl tak hrozně moc krutý! A-a teď mám rakovinu plic.“

Uklidni se,“ zamumlal a rukou jí pročísl vlasy. „Je to v pořádku. Bude to v pořádku. Prosím, přestaň plakat.“

Brzy budu s nimi,“ vzlykla. „Zase je uvidím. Harry mě na přivítanou obejme a Ron mě obdaří tím svým oslnivým úsměvem. Zase je budu napomínat.“ Poslední větou úplně otočila a zasmála se. I když Dracovi nic z toho nepřipadalo ani vzdáleně vtipné.

To neříkej,“ pevně ji sevřel. „Prosím, vezmi to zpátky, Hermiono. To není vtipné.“

Ale je to pravda!“ škytla rozhořčeně.

Draco jen sevřel rty a dál ji utěšoval.

Rozhostilo se mezi nimi ticho. Slyšeli tlumený cvrkot řeči. Parta mladých lidí, dospělí, celé rodiny. Ale u stolu, kde seděla nešťastná dvojice, vládlo ticho. Až na Hermionin pláč.

Hermiono,“ prořízl šeptem ticho.

Neodpověděla. Místo toho se uvelebila na jeho rameni a po krku jej pohladil její výdech.

Hermiono,“ zopakoval.

Ano?“ zeptala se a neslyšně popotáhla.

Nestačím ti já?“

Neodpověděla. Překvapivě přestala popotahovat a pak pomalu zvedla hlavu z jeho ramene, aby mu viděla zpříma do očí.

Nestačím ti já?“ zašeptal znovu. Hermiona se setkala s jeho pohledem. Smutek. Byl tam, zahaloval jeho obvykle veselé a hřejivé oči. Položila mu ruku na tvář a lehce ho pohladila, když zavřel truchlivé oči. Naklonila se k němu a na čelo mu vtiskla lehký polibek.

Vezmi mě domů. Prosím.“

Draco pomalu otevřel oči a podíval se do těch jejích, zalitých slzami. Němě přikývl a sledoval ji, když vstávala z jeho klína. Následoval ji k východu z kavárny.

Znepokojilo ho, že neodpověděla na jeho otázku. Mlčení znamená souhlas, řekla kdysi. Takže mlčení znamenalo souhlas i teď.

Z jemu neznámého důvodu jej to popudilo. Obešel ji a stanul na místě, odkud se chtěl přemístit k sobě, avšak v tom ucítil Hermioninu ruku na té své.

To ho uklidnilo.

*

Odvedl ji do ložnice. Stále bylo ještě relativně brzy, ale Hermiona se cítila unavená.

Když dorazila do ložnice, oblékla si šortky, které vytáhla z komody, předtím než si svlékla hábit a v bílém svetru se doplazila na postel. Draco ji zabalil do deky a Hermiona se na něj za to vděčně usmála. Sledovala ho, když sáhl po plyšové fretce na stole a položil ji vedle ní na polštář.

Půjdu,“ řekl tiše a narovnal se. „Otec chtěl, abych přišel na schůzku, takže musím objasnit, proč jsem se na ní neukázal.“

Hermiona se pousmála. „Promiň.“

To není tvoje chyba,“ zamítl Draco. „Má to v povaze.“

Hermiona jen souhlasně přikývla.

Každopádně,“ sehnul se a políbil ji na čelo, „nejlépe uděláš, když se trochu vyspíš. Pláč vysává energii, víš? Je ještědlouho před večerkou a ty už jsi vyčerpaná.“

Promiň,“ zopakovala a objala ho kolem krku, aby mu vtiskla polibek na tvář. Vzápětí jej zase pustila a zavře oči, takže přehlédla zčervenání, které mu její gesto vehnalo do tváří. „Měj se, Draco.“

Dobrou noc,“ popřál jí a odhrnul jí z čela zbloudilou kudrnu.

Ať tě blechy štípou celou noc.“

Uchechtl se a otočil se k odchodu. Už téměř překračoval práh, když v tom jej zarazil Hermionin hlas.

Draco?“ špitla stěží slyšitelně.

Blonďák se otočil a zvědavě na ni pohlédl. „Jo?“

Setkala se s jeho pohledem a na rtech jí pohrával úsměv. „Stačíš. Víc než to,“ pronesla.

Draco zpočátku vypadal překvapeně a třikrát mrkl, než ji obdaroval širokým hřejivým úsměvem. Pak se otočil na podpatku a opustil ložnici.

*

Poklidné ticho v místnosti narušoval prudký kašel. Celou ložnici osvětlovalo světlo měsíce, které dovnitř proudilo oknem.

Kašel neustával a zhoršoval se, dokud se z hlasu nestal pouhý skřehotavý chrapot. Zvuky připomínaly ohlušující výstřely a tlumil je jen bílý kapesník zlehka přitisknutý k ústům.

A když se k němu prodraly měsíční paprsky, ukázala se, ostře kontrastující s bělostí látky.

Krev.


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola desátá: Hroby Od: mami - 03.09. 2015
Bože to bolo, ale slzavé údolie.

Re: Kapitola desátá: Hroby Od: Lupina - 09.06. 2015
Fíha, krásně přeloženo. Já přečetla konec originálu, takže vím, k čemu to spěje. Ale toto mělo takovou atmosféru, že se snad i na ten konec těším. Je to takové hořkosladké... Děkuji moc, čarodějky! Jste neskutečné!

Prehľad článkov k tejto téme:

WickedlyAwesomeMe: ( eryenie )07.08. 2015Epilog
WickedlyAwesomeMe: ( arabeska )17.06. 2015Kapitola jedenáctá: Dobré a špatné zprávy
WickedlyAwesomeMe: ( arabeska )06.06. 2015Kapitola desátá: Hroby
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )05.10. 2014Kapitola devátá: James Moore, část druhá Část C
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )29.09. 2014Kapitola devátá: James Moore, část druhá Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )22.09. 2014Kapitola devátá: James Moore, část druhá Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )06.09. 2014Kapitola devátá: James Moore, část první Část C
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )07.08. 2014Kapitola devátá: James Moore, část první Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )11.03. 2014Kapitola devátá: James Moore, část první Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )25.01. 2014Kapitola osmá: Malé děti a příšerky Část C
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )17.11. 2013Kapitola osmá: Malé děti a příšerky Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )07.11. 2013Kapitola osmá: Malé děti a příšerky Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )15.09. 2013Kapitola sedmá: Zestárnout s tebou Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )30.08. 2013Kapitola sedmá: Zestárnout s tebou Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )26.07. 2013Kapitola šestá: KOŠŤATA A KOLA! Část B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )12.07. 2013Kapitola šestá: KOŠŤATA A KOLA! Část A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )05.07. 2013Kapitola pátá: KŘIČ!
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )28.06. 2013Kapitola čtvrtá: Otočit se a zatočit B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )21.06. 2013Kapitola čtvrtá: Otočit se a zatočit A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )14.06. 2013Kapitola třetí: Historie Bradavic, druhé vydání
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )07.06. 2013Kapitola druhá: Tajná záležitost B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )31.05. 2013Kapitola druhá: Tajná záležitost A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )24.05. 2013Kapitola první: Válka vodních pistolek B
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )17.05. 2013Kapitola první: Válka vodních pistolek A
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )10.05. 2013Prolog - druhá část
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )04.05. 2013Prolog
WickedlyAwesomeMe: ( Florence )26.04. 2013Úvod k poviedke

Naše ďalšie weby

Nájdete nás