Chapter 17 - Truth, Hole and Love
originál: https://www.fanfiction.net/s/5168945/17/Diary-of-a-Weasley-Kid
autor: ChocolateRosePetals; překlad: arabeska; beta: ladyF
26. června, 18:04
Můj smutný pokoj
Milý Deníčku,
jsem velice smutný chlapec žijící na velice smutném světě. Měl jsem prožít úžasné léto, ale můj blbý otec všechno zničil!
Jako když mi zničil oslavu čtvrtých narozenin tím, že se ožral, strčil klauna do dortu a nechal Rose, aby si hrála s mými dárky.
Ten klaun se mi líbil.
O deset minut později
Milý Deníčku,
našel jsem pod postelí pletýnku! Konečně potrava, mám hrozný hlad a táta mi ještě nedal najíst.
Je na tom nějaká divná hnědá věc, ale stejně to sním.
O pět vteřin později
Milý Deníčku,
byla to rozinka… Blé! Dokonce i plíseň by byla lepší než rozinky! Ty mi připomínají tetičku Muriel.
Stejně jako babička Weasleyová mě oslovuje Quentine nebo Stacey, podle momentální nálady. Taky je asi tak centilión let stará a moji strýčkové a táta ji nenávidějí. Někdy umí být zlá, jako třeba když mě donutila vyčistit jí zuby, ale někdy je hodná.
Jednou mě nechala sníst zmrzlinu a táta s Rose se na mě museli dívat. Řekla, že Rose by jako holka jíst sladké neměla a že táta to nepotřebuje, poněvadž tloustne.
Tehdy jsem ji objal.
O patnáct minut a další kousnutí později
Milý Deníčku,
jsem tak strašně smutný, že jsem zapomněl napsat, proč to tak je! Mamka říká, že mám dlouhé vedení. Nechápu, proč to tvrdí, jelikož se fakt umím soustředit…
Nehoří tady něco?
18:58
Milý Deníčku,
všechno je v pořádku. To se jenom táta snažil uvařit večeři, protože mamka má dneska velký případ. Asi budeme mít místo kuřete a bramborové kaše televizní zmražené polotovary.
Teď tady sedím a sleduju tátu, abych se ujistil, že nám nerozbije mikrovlnku.
Táta: Proč tady sedíš a zíráš na mě? Nemáš nic lepšího na práci?
Já: Jenom se ujišťuju, že mě neupálíš.
Táta odpověděl, abych nebyl drzý a abych odešel, než po mně hodí stěrku. Musí proti jeho chování existovat nějaká právní norma.
Jednou jsem se zeptal mamky, jestli nějaká existuje, ale ona se jen zasmála a vrátila se k rozhovoru s tetou Ginny.
Když už jsme u Potterů, táta měl potyčku se strýčkem Harrym, takže teď nemůžu vidět svoje bratrance. Strýček evidentně pustil pozici na ministerstvu a místo toho, aby ho nabídl tátovi, dosadil tam jiného, hubenějšího pána. Táta se rozzuřil a vypukla hádka.
Tatam je můj plán zašít se u Potterových a jíst sušenky, zatímco Lily se bude pokoušet česat mi vlasy.
Používá voňavý gel, který mi dělá dobře na kůži.
30. června, 15:28
Můj pokoj
Milý Deníčku,
táta zjistil to o Rose a Škorpovi. Omylem mu to vyzradil jeden milý hoch.
Jestli tohle uvidíš, Škorpe, omlouvám se, ale měl jsem moc čokoládového mléka, po kterém jsem vždycky jako v euforii.
Táta je na ni teď naštvaný a nemluví s ní. Rose je v šoku, protože je zvyklá na to být tatínkovou holčičkou, ač je to jen utajená rádodajka mužolapná.
Teď jenom chodí po domě v růžových šatech a cpe se zmrzlinou. Musím říct, Deníčku, že některé ženy vypadají bez mejkapu dobře, ale Rose vypadá příšerně.
Ten samý den, o dvacet minut později
To samé smutné místo
Milý Deníčku,
měl jsi už někdy ten pocit, že ti někdo čte poštu? Přišel mi dopis od Ala, že má v plánu se ke mně vplížit, ale všiml jsem si, že je zlomená pečeť.
Umí sovy číst?
O deset minut a jeden Rosin stupidní brekot později
Milý Deníčku,
rozhodl jsem se, že se Rose omluvím. Asi na mě něco leze… možná to jsou dračí spalničky!
O nějakých deset minut později
Rosin holčičí pokoj
Milý Deníčku,
mám pocit, jako by mě někdo sledoval, ale na tom nezáleží, protože jsem našel něco vážně divného. Hromádku pergamenů popsaných různými rukopisy, kde se píše o Škorpově a Alově rozchodu…
Svatá prostoto! Ty vzkazy psala Rose!
Možná kvůli ní se Al se Škorpem rozešli!
Musím jim rychle napsat!
O třicet minut později
Milý Deníčku,
takže po sváče ze sušenek a mléka – jahodového, i když se po něm dobře plynatí – jim jdu napsat.
Komu záleží na čase?
Milý Deníčku,
jsem příliš deprimovaný, abych dokázal psát.
Al mi právě poslal další dopis, že prý řekl svojí mamce o našem plánu, že se ke mně proplíží. Ta to řekla mojí mamce, která souhlasila, jenže táta to náhodou zaslechl. Al říká, že si mám dávat bacha.
Jak se vlastně takový bach dává?
A potom, už vím, proč na mě táta u stolu tak zíral.
Myslel jsem, že zírá, protože jsem k sežrání až k uzoufání.
5. července, 10:34
Můj pokoj
Milý Deníčku,
rozhodl jsem se, že budu žít v díře! Jediné, co mi zbývá, je sbalit si pár věcí.
O deset vteřin později
Milý Deníčku,
a vykopat díru.
Venku na dvorku, který zoufale volá po péči
11:08
Milý Deníčku,
rozhodl jsem se pro díru, jelikož nikomu v rodině nebudu chybět. Díra bude moje jediné bezpečné místo. Jediný problém vidím v tom, že jestli budu chtít založit rodinu, bude muset žít v té díře se mnou a mou ženou…
Bez koupelny by to mohlo být nepříjemné!
Zpocený a unavený
17:25
Milý Deníčku,
moje díra není ani metr hluboká. Radši budu kopat dál.
O jednu hodinu a čtvrt metru později
Milý Deníčku,
no a co když to vzdám! Mám holčičí ruce… aspoň mi to říká táta, ačkoliv jsem vynikající brankář.
6. července, poledne
Moje nová díra/domov
Milý Deníčku,
tak jsem se konečně nastěhoval do své dva metry hluboké díry spolu s Červenkou, pár svačinkami a polštářem. Chtěl jsem vzít i Harriet, ale prskla na mě a skočila šipku pod moji postel.
Chytil bych ji, ale její děsivě žluté kočičí oči na mě zíraly z podpostelní temnoty spolu s dalším párem rudých očí…
O dvě hodiny později
Milý Deníčku,
už podruhé jsem musel Červenkovi zabránit, aby použil díru jako záchod. Nakonec jsem ho prostě vystrčil ven, nechal ho, aby si vyřídil svou neodkladnou záležitost, a sundal jsem ho zpátky do díry.
Živobytí v téhle díře není nic moc, zvlášť poté, co jsem viděl červa. Myslím, že se na mě usmál.
V naší maličké díře
16:38
Milý Deníčku,
je tu teď se mnou Rachel. Řekla, že mě přišla vytáhnout ven, protože jí Al sdělil, co se stalo.
Zřejmě ji požádal, aby na mě dala pozor, kdybych se chtěl zabít.
Rachel: Takže o co jde s tou dírou?
Vysvětlil jsem jí, proč jsem tady.
Rachel: Přemýšlíš vůbec někdy? Tvoji rodiče jsou strachy bez sebe! Našla jsem tvoji mamku v slzách a tátu, jak hystericky všechny obvolává. Dokonce i Rose vypadala smutně.
Já: Proč si to myslíš?
Rachel: Lakovala si nehty namodro.
O patnáct minut a rychlé pomuchlování později
Milý Deníčku,
Rachel mě konečně vymámila z díry. Řekla, že mým rodičům na mně opravdu záleží, jenomže tak nějak mimořádně. Popsal jsem jí, jak mě táta považuje za mimořádného, a ona se zasmála.
Nemůžu se dočkat, až uvidím svoji rodinu ve „zdrceném“ stavu.
18:23
V mém pokoji s Rachel
Milý Deníčku,
myslím, že mám zlomené žebro!
O deset vteřin později
Milý Deníčku,
jakmile jsem vešel do domu, mamka mě prudce objala, dala se do pláče a zmáčela mi celou košili. Táta ji pak ode mě odtrhl, aby mě taky objal.
Ano, táta mě objal.
Dokonce i já jsem v šoku!
Pak mě objala Rose a mě málem kleplo.
O třicet vteřin později
Milý Deníčku,
nejdřív jsem myslel, že je to celé šaráda, takže jsem rodičům objasnil, že jsem byl v díře a že by jim bylo fuk, kdybych zmizel.
Táta: Proč si myslíš, že by nám to bylo fuk, Hugo?
Já: Protože vám je všechno fuk.
Mamka: Hugo, ale my tě milujeme a dělali jsme si starosti! Nikdy nám nepřestane na našem synkovi záležet.
Já: Ale vy mě všichni pořád ignorujete!
Táta: Protože jsme prostě mysleli, že jsi nezávislý a že jsi rád sám. Máme tě rádi, Hugo!
Začínám toho chlapíka mít rád.
Skoro půlnoc
Sám v pokoji, protože Rachel odešla
Milý Deníčku,
rodiče mi dnes dovolili vybrat večeři, takže jsem si zvolil oblíbené jídlo: hranolky s burgry a čokomléko.
A žádné pomeranče!
A taky jsme se po večeři s Rachel trochu pobavili. O samotě!
Hráli jsme Monopoly a muchlovali se!
Život je vlastně krásný.