Calwen
Jejda
Autor: SilverWolf7007
Překlad: Jacomo (neprošlo betováním – všechny chyby padají na soví hlavu)
Originál s názvem "Oops" najdete na https://www.fanfiction.net/s/3226133/1/Oops
Moje nejdražší světýlko, přeji Ti všechno nejlepší k narozeninám a nastotisíckrát Ti děkuju za všechnu pomoc a pochopení, se kterými mi pomáháš s mým překladatelským šílenstvím. Jsme moc šťastná, že po cestách fantazie kráčíme spolu.
* * *
„Jejda."
Studenti šestého ročníku zmijozelsko-nebelvírské třídy lektvarů ztuhli.
Severus si dřív myslel, že nejhorší věcí, která se mu kdy ve škole přihodila, byl Neville Longbottom. Jenže to byla pravda jen do začátku Potterova šestého ročníku.
Někdy během léta došel Harry Potter k závěru, že experimentovat při hodině s lektvary je dobrý nápad.
Severus to chlapci dovolil jen z toho důvodu, že ho na první hodině ohromila účinnější varianta masti na spáleniny, kterou Harry vynalezl.
Nicméně Severusova shovívavost měla své stinné stránky.
Harry, stejně jako každý lektvarový výzkumník, dělal chyby. A problémem bylo, že ty chyby dělal Harry a Harry nedělal nic polovičatě.
Severus pomalu stočil pohled k chlapci, který se tvářil poněkud rozpačitě. Řekl si, že je to lepší znamení, než kdyby zděšeně zíral do kotlíku.
„Co jste udělal?" zeptal se chlapce rezignovaně. Zbytek třídy je pozoroval a s obavami natahoval uši.
Harry pokrčil rameny: „Nevím. Chystal jsem se přidat lví hřívu a ono to začala kouřit."
Severus mrkl na kotlík: „Teď to nekouří."
„Přidal jsem lví hřívu." Harry sklopil oči a ostražitě sledoval lektvar. „Ten kouř byl modrý a bublalo to a já jsem ji nechtěl přidat, ale upadla mi tam. A teď... no..."
Severus s povzdechem vykročil blíž ke kotlíku a cestou si očima přeměřoval třídu.
Crabbe a Goyle seděli úplně vzadu a snažili se splynout se zdí. Nedařilo se jim to.
Levandule, Parvati, Pansy a Milicent se stáhly do rohu a pomalu se ´nenápadně´ přesouvaly ke dveřím. Neměl jim to za zlé; kdyby nebyl učitel, odešel by taky.
Neville, Seamus a Dean jen civěli, napůl pobaveně, napůl vystrašeně.
Ron, smířený se skutečností, že jeho nejlepší kamarád je cvok, mechanicky bušil hlavou o desku stolu. Hermiona váhala mezi tím, jestli ho má zastavit, nebo se nesouhlasně mračit na Harryho. Severus věděl, že se mu celý rok pletla do experimentování.
Poslední tři osoby ve třídě – Draco, Theodor a Blaise – sebou cukali. Draca a Blaise to táhlo ke dveřím, protože chtěli zoufale uniknout před tím, než Harry znovu řekne ´jejda´ a vyhodí něco do povětří.
Naproti tomu Theodor, který do Harryho kotlíku viděl, sebou cukal smíchy. Severus z toho začal mít velice špatný pocit.
Když došel až k lavici a také se do kotlíku podíval, zjistil, že to nebyly neopodstatněné obavy.
Hleděl totiž na malé fialové kotě, které sedělo na dně a nevinně na něj mrkalo velkýma zelenýma očima. „Ach můj bože, vy jste vytvořil život."
Studenti opět ztuhli, tentokrát spíš šokem a zmatkem, nikoliv ze strachu.
Všichni kromě Theodora, který se zhroutil na lavici a přidušeně koktal: „Ono... ono má... ono má tvoje oči, Harry!"
Když se studenti nahrnuli ke kotlíku, Severus si jen povzdechl. Měl vědět, že to bude jen z oněch dnů.
* * *
Poznámka autorky: Ehm... abych citovala Harryho, jejda? Tohle, moji milí, je něco, čemu se říká náhodná povídka. Ještě ráno jsem vůbec neměla v úmyslu napsat novou jednorázovku. Prostě se to stalo. Ha.
Ale doufám, že se vám líbila.