Preklady fanfiction Harryho Pottera

Záležitost příjmení

The Name's Malfoy

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2783534/1/The-Name-s-Malfoy

Autor: Blue Devil Girlie

Překlad: denice            Beta: Lupina

Povolení k překladu: žádost zaslána, autorka není aktivní

Humor/romance

Postavy v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Autorství této fanfikce náleží Blue Devil Girlie. Ani příběh, ani jeho překlad nevznikly za účelem finančního zisku.

Prohlášení autorky: Nemohu vlastnit žádnou z postav, ale co se mi odehrává v hlavě, je moje!

Poznámka překladatelky: Drahá Jimmi, za všechno, co jsi tu vytvořila, co děláš pro tyto stránky a lidi kolem nich, by sis zasloužila desetisvazkový román. Ale doufám, že Ti udělá radost i tato maličkost.

Všechno nejlepší k narozeninám! 

U vchodu do Velké síně stála štíhlá žena. Úsměv jí pohrával na rtech, když vzpomínala na všechno, co se událo od chvíle, kdy byla zařazena do Nebelvíru, až po poslední den jejího závěrečného ročníku v Bradavicích. Příval vzpomínek byl téměř nad její síly, v jednom kuse si dlaní přejížděla přední díl přiléhavých černých koktejlek, rozpačitě si uhlazovala neukázněné kaštanové kadeře; toho starého nervózního zvyku se nikdy opravdu nezbavila, pak se zhluboka nadechla, napřímila záda a vstoupila do síně.

Když podpatky jejích střevíčků zaklapaly o podlahu, všichni přítomní vzhlédli a ztišili se. Bylo slyšet kolektivní nadechnutí, ale žena si ho nevšímala, prostě pokračovala v cestě ke stolu s hromadou lístků a několika brky. Jeden si vzala a na kartičku drobným akurátním písmem napsala „Hermiona“.  Polohlasně zamumlala lepící kouzlo a opatrně umístila štítek na své šaty.

Fakt, že se rozhodla pro mudlovské oblečení, byl určitým prohlášením.

Během těch deseti let, které uplynuly od absolvování Bradavic, Hermiona z hezkého děvčete vyspěla v atraktivní, vyrovnanou ženu. Byla a vždycky bude pilná knihomolka, stejně jako její vlasy byly a vždycky budou nezkrotné. Ale z ženy, jíž se stala, vyzařovalo sebevědomí, půvab a dokonce i moudrost. Jen málo lidí by ji dnes neshledalo přitažlivou.

To bylo očividné, když tiché mumlání ve Velké síni nabývalo na hlasitosti. Všichni si o bývalé primusce něco šeptali, od prostého: „To je Grangerová!“ k: „Ta musí mít smlouvu s ďáblem!“ a dokonce: „Tu bych si hned dal říct!“ Následoval zmatek, když rozplývající se muže a pošilhávající milence umravňovaly rozhořčené manželky a žárlivé přítelkyně. Ignorujíc tohle vše, Hermiona  jenom ukázala v úsměvu pravidelné zuby jako perly - koneckonců měla rodiče zubaře - a zamířila k hloučku bývalých Nebelvírů.

„Harry, Rone! Nemáte tušení, jak ráda vás oba vidím!“ vypískla na pozdrav dvěma mužům, nejlepším přátelům v letech jejich studií v Bradavicích - jakoby se na chvíli vrátila ta stará Hermiona.

Oba je objala a těsně přitiskla k sobě.  Pak postupně pozdravila všechny další staré přátele. Usmála se a srdečně blahopřála párům, na jejichž rukou viděla snubní prstýnky – Harrymu a Ronově sestřičce Ginny, stejně jako Ronovi a Levanduli. Netrvalo dlouho a skupinka se zabrala do příjemného, radostného rozhovoru.

Když Ron začal líčit nehodu s drakem, která potkala jeho a Levanduli při návštěvě Rumunska, Hermiona se zdvořile omluvila. Zamířila k bufetu, aby si nalila pití, a přemýšlela, co všechno promeškala, když odešla do Ameriky pokračovat ve studiu. S Harrym a Ronem se považovali za nerozlučné, ale přesto roky rychle míjely a oni spolu nakonec ztratili kontakt.

Její ruky se nenápadně dotkla cizí dlaň, když ten, komu patřila, sahal po poháru. Hermiona pohlédla do očí Draca Malfoye, svého dávného nepřítele a trapiče. Uculoval se, ale nebyl to ten pohrdavý úšklebek, který měl kdysi zdánlivě přilepený na rtech, kdykoli se Hermiona ocitla v jeho blízkosti. Ukázal na její ruku, honosící se jemným, přesto však dekorativním snubním prstenem, kterého si nikdo jiný nevšiml.

„Koukám, žes do toho taky praštila,“ poznamenal Malfoy konverzačním tónem a zvedl ruku, aby předvedl nákladný prsten. Hermiona se na něj ušklíbla.

„Parkinsonová je určitě zničená, pokud ovšem ona není ta šťastná?“ odpověděla. „A jestli je tomu tak,“ dodala, „jak ubohé, nešťastné duše musíte být.“ Hermioniny oči uličnicky jiskřily a nepřestávala se usmívat. Než se Malfoy zmohl na odpověď, obrátila se zpět ke své skupině přátel, tím pohybem se však ocitla tváří v tvář Pansy Parkinsonové.

„Kohopak to tu máme,“ řekla Pansy téměř škodolibým hlasem. „Jestlipak to není vševědka, mudlov-“

„Na tvém místě bych zmlkla, Parkinsonová,“ přerušila ji Hermiona nebezpečně klidným hlasem. „Chápu, že zvyk je železná košile, ale uteklo už deset let.“ Odmlčela se. „Nemluvě o tom,“ dodala jakoby mimochodem, „že mám teď na ministerstvu takovou pozici, abych tě za to mohla dát zatknout.“ Pansy zbledla.

„Stejně jako já,“ vložil se do věci Malfoy. Shromáždění ve Velké síni, které se zájmem sledovalo tuto konfrontaci, se zdálo být zaskočeno Malfoyovou ochotou postavit se za bývalou nepřítelkyni.

„Draco, to nemyslíš vážně,“ pronesla Pansy tím stejným kňouravým, vysokým hláskem, kterým mluvila před mnoha lety. Podívala se na Hermionu. „Myslíš si, že mě vyděsíš, Grangerová?“ Odmlčela se, aby upila z poháru, který držela v ruce. Hermiona pohlédla na Malfoye; ten jen lehce přikývl.

„Parkinsonová,“ pronesla nevrle, „jmenuji se Malfoyová.“

Kolem explodoval dýňový džus. Poháry a talíře padaly k zemi. Všude ve Velké síni se lidé dusili jídlem, nebo jim jako Pansy tekly nápoje i z nosu. Draco Malfoy se sklonil, až jeho dech polechtal Hermionu na uchu.

„Je to skoro jako apokalypsa, drahá,“ zažertoval. Jeho manželka ho odměnila hravým plesknutím po rameni. Zasmál se a objal ji kolem pasu. Hermiona nakrčila nos a rychlým čistícím kouzlem je zbavila kapek džusu na šatech i hábitu. Každé oko v sále se na ně upíralo.

„Jo…“ řekl Draco Malfoy, když vzhlédl s téměř rozpačitým pohledem. „No, vzali jsme se.“