Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Čarodějkám jen to nej

Stav mysli

Čarodějkám jen to nej
Vložené: Lupina - 26.05. 2015 Téma: Čarodějkám jen to nej
Lupina nám napísal:

 

Jimmi

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Stav mysli

Out of Mind 

 Autor: galfoy

 Překlad: Lupina                             Beta: marci

Povolení k překladu: Ano

 Originál: https://www.fanfiction.net/s/10916225/1/Out-of-Mind

Mystery / Romance

Hermiona G. & Draco M.

Rating: 13+

Kapitol: 1

Slov: 10 494

 

Shrnutí: Hermiona Grangerová, podle všeho, provozuje úspěšné knihovnictví, žije šťastný život a po ničem netouží. Když jí však člověk z minulosti začne klást nepříjemné otázky, Hermiona si uvědomí, že věci nejsou takové, jaké se zdají být.

 

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží galfoy. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

 

Poznámka překladatelky: Tuto povídku jsem si vyhlídla už začátkem roku. Jenomže pak se profláklo, že galfoy přidala něco nového, takže bylo po překvapení. Nicméně doufám, Jimmi, že i tak Tě její překlad potěší.

Z celého srdce Ti přejeme všechno nejlepší k narozeninám. Jsi naše čarodějka nejvyšší.

 

Stav mysli

Zase pršelo. Jaká otrava. Hermiona si povzdechla, když vyhlédla z okna, jehož sklem lomcovala vichřice. Vše zešedlo, koupalo se v děsivém tlumeném světle, které přinášel pozdní podzim. Okolo se řítili lidé dychtiví dokončit své pochůzky co nejrychleji.

Nejlepší bylo zůstat uvnitř.

Počasí výrazně kontrastovalo s teplem a pohodlím jejího obchůdku. Všechna knihkupectví vždy vítala k pobytu, ale Hermiona měla pocit, že – ačkoliv je jasně zaujatá – to její je obzvlášť nádherné. Útočiště před nepřízní počasí. Na hodiny jste se tu mohli ztratit, ukonejšit se útěchou psaného slova, ukolébat vůní knih. Záře krbu naplňovala prostor teplým, mihotavým světlem. Mohli jste se schoulit s knihou v útulných ušácích a otlučených pohovkách. Její knihkupectví nabízelo dokonalý odpočinek od bouře.

Ale protože měla to štěstí a žila přímo nad prodejničkou, musela vycházet ven jen vzácně. Vše, co potřebovala, našla zde. Čaj, stálé zákazníky a, samozřejmě, Křivonožku. Bylo až trestné, jaké štěstí měla.

Věnovala tomu hroznému počasí poslední pohled a pak se zvedla a šla postavit konvici na čaj. Deštivé dny byly ideální pro dohnání restů. Možná by mohla abecedně přetřídit oddělení historie.

Hermiona si broukala, když vhodila sáček čaje do hrnku. Pustila bouři z mysli a vrhla se do práce.

ooOOoo

Přišel další den, ale déšť se neměl k tomu ustoupit. Bylo snad suché léto? Nemohla si vzpomenout. Možná to teď, po změně ročního období, matka příroda dohání. Venku v podstatě řádila vichřice.

Hermiona nakrčila nos, když jí nad hlavou zabouřil hrom. Hromy nikdy neměla ráda. Nelíbilo se jí, jak je cítíte až do morku kostí.

Ale dnes se rozptýlí snadno. Ráno jí přišla pěkná řádka knih. Křivonožka podřimoval na největší krabici, natažený jako král, příležitostně se vzbudil a mrkl na ni.

Navzdory počasí to v obchodě žilo a Hermiona šťastně zůstala uvnitř, aby metodicky nalepila cenovku do pravého rohu zadní strany každé knihy. Věděla, že svým zaměřením na detaily je trochu neurotická, ale byla hrdá na to, co zde vybudovala. Dokonale zorganizovala všechna oddělení a knihy podle každého tématu pod sluncem. Opravdu, otevřít toto místo bylo nejlepším rozhodnutím jejího života.

Zákazník s knihou v ruce přistoupil k pokladně a Hermiona na ni vesele zacinkala.

„Vypadá to, jako by mělo pršet už napořád,“ prohodila a odtrhla účtenku.

„Myslím, že i bude,“ zasmál se muž a zapnul si plášť. „Nevím, co bychom měli udělat, abychom uviděli trochu slunce. Opatrujte se, slečno.“

Hermiona muži na odchodu mávla a pak se vrátila ke své hromadě nových svazků, aby opatrně uhladila cenovku na jednom každém z nich.

ooOOoo

Pršelo celý příští týden. Hermiona nad tím jen pokrčila rameny a zůstala vevnitř; zaplatila místnímu kupci, aby jí dodával potraviny přímo do knihkupectví. Takto bylo vše snazší.

ooOOoo

Dveře do Knihkupectví Lutra se rozlétly a při tom nečekaném zvuku Hermiona nadskočila. Někdo vrazil dovnitř, cákal vodu na všechny strany a nadával jako námořník. Upřímně, to už nikdo nevěřil ve slušné chování?

„Mohu vám nějak pomoci?“ zavolala lehce podrážděná vyrušením z obzvláště dojemné pasáže knihy, kterou právě četla. „Kapete mi na podlahu.“

„Samozřejmě, že kapu na tu zatracenou podlahu!“ vyštěkla osoba značně naštvaně. „Venku, sakra, leje jako z –“

Onen člověk ta slova utnul, jakmile vzhlédl. Hermiona potlačila tiché zalapání po dechu.

„Malfoyi?“

„Grangerová?“ Draco nezakrytě zíral, ústa nevěřícně otevřená, vlasy trčící do všech stran. Po krku mu v malých potůčcích stékal déšť. O krok vykročil, ale pak si to jaksi rozmyslel a stáhl se.

„Co tady děláš?“ zeptal se pomalu, jako by se snažil nevystrašit malé dítě.

„Toto je můj obchod,“ odpověděla Hermiona podrážděně. „A protože jsem jediný zaměstnanec, zůstávám tady od otevírací doby až po zavíračku.“ Zamračila se na něj a začala studovat jeho rysy. Vypadal absolutně vyděšený. To jí nedávalo smysl. On se ocitl v jejím prostoru.

„Jsi v pořádku? Chováš se divně, dokonce i na tebe.“

Draco si uvědomil svůj postoj a přinutil se uvolnit, ale i tak vypadal nejistě. Rozhlédl se po prodejně.

„Tohle místo je tvoje?“

„Samozřejmě.“

„Ty… ty jsi majitelka?“

Obrátila oči v sloup. „To z toho logicky vyplývá, nemyslíš? Když je moje?“

Draco po ní střelil známý pohrdavý pohled a strčil ruce do kapes. „Promiň, že jsem překvapený, že tě tady vidím,“ zamumlal.

„Proč bys měl být překvapený?“ zeptala se. „Vlastním to tu už celé věky.“

Tváří mu přeběhl zvláštní výraz, ale zmizel tak rychle, jako se objevil. „Jen jsem nevěděl, že máš knihkupectví,“ odvětil. „Ačkoliv to sedí.“

Hermiona pokrčila rameny, s rozhovorem již skončila. Odmítla nechat si podivně nervózním Draco Malfoyem zkazit den. Od války se neviděli a vůbec jí nechyběl. Kromě toho, nebojovali na stejné straně a samozřejmě jej zavřeli do vězení, jakmile Voldemort padl.

Ale i tak by se mohla alespoň pokusit o vlídnost. Koneckonců, byl jejím zákazníkem.

„Koukni, mám tu krb, jestli se potřebuješ ohřát, a určitě najdeš všechna oddělení perfektně zorganizovaná, takže neváhej a porozhlédni se tu. Pokud budeš potřebovat pomoct, ozvi se, jinak se vracím ke své knize.“

Jakmile odehrála svoji roli, strnule se usmála, zabodla oči do otevřené knihy a začala návštěvníka agresivně ignorovat. Podle toho, co zaznamenala periferním viděním, ten se chvíli procházel kolem a nahlížel do regálů. Když jej zaslechla odejít, úlevou si oddechla.

„Divné,“ řekla si. „Byla bych přísahala, že ještě sedí v Azkabanu.“ Zvláštní, že ji to nenapadlo dřív. Musí se ho na to nějak decentně zeptat, jestli se ještě vrátí.

Draco se ten týden již neukázal a Hermiona jej vypustila z mysli. Dalo se čekat, že občas narazí na nepříjemného zákazníka. S tím nic nenadělá. Kromě toho, válka už je dlouho za nimi a kupodivu Draco k ní nebyl tak strašný, když spolu mluvili. Možná trochu dospěl, zatímco seděl za mřížemi. Zázraky se dějí.

O pár dnů později Hermiona vzhlédla při zvuku otevíraných dveří a uviděla známé blond vlasy v šokujícím odstínu bílé. Draco tentokrát nevypadal tak nesvůj a na pozdrav jí přikývl.

„Grangerová.“

Odložila knihu stranou. „Říkala jsem si, jestli se tu ještě ukážeš.“

„Ano?“ viditelně jej překvapila.

„No, posledně jsi nic nekoupil, takže jsi zjevně nenašel, cos hledal.“

„Aha,“ odvětil a rozhlédl se po prodejně. „No, abych byl upřímný, nevěděl jsem, co chci. Jen jsem tak… šel kolem. Nečekal jsem, že narazím na obchod. Prostě jsem se snažil utéct před tím počasím.“

Hermiona na svého návštěvníka zvedla obočí. Už řekl víc, než čekala. Šlo tedy o korektní rozhovor? V tom případě věděla přesně, co nabídnout.

„Když už ses vrátil, mohl by sis něco vybrat v oddělení lektvarů. Právě jsem dostala zásilku velmi zajímavých nových vydání.“ Pamatovala si, že ve škole se Draco zajímal zejména o lektvary. Ne, že by se obtěžovala mu pomáhat… Nějak se ale stalo, že na dané téma měla pár nových fascinujících knih. Obchodníkům se vyplácela praxe pomáhat zákazníkům najít, co by se jim líbilo, to je vše.

„Ehm, jistě,“ pravil a znovu vypadal překvapeně. „Jo. Díky.“

„Vzadu, pravý roh,“ zavolala, když se zatoulal špatným směrem.

O něco později, když si Hermiona připravovala čerstvý čaj, Draco přistoupil k přednímu pultu a začal si pohrávat se sněhovým těžítkem, kterým jistila náhradní faktury.

Povytáhla obočí. Chováš se jak znuděné děcko, chtěla mu říct. Namísto toho se zeptala: „Našel jsi něco?“

Pokrčil rameny. „Knihy jsou dobré, ale ne úplně to, co jsem si představoval.“

Hermiona se zamračila. Tak tedy lektvary ne. „No, tak se klidně porozhlédni,“ pobídla jej. „Někdy je příjemné nemít na mysli něco konkrétního. Sama bych mohla strávit roky procházením regálů.“

Draco přikývl a odkašlal si. „Jak dlouho jsi říkala, že už toto místo vlastníš?“

„Roky.“

„Ale… Přesněji?“

Hermiona se kousala do vnitřku tváří a přemýšlela. „Přesné datum si nepamatuju, ale už je to nějakou dobu. Proč?“

„Jen, že jsem o tom nic nezaslechl, to je vše,“ zareagoval bryskně. „Vsadil bych se, že to nějakou dobu bylo na předních stránkách.“

„To vážně bylo. Ale mohlo se to stát, když jsi… No… Když jsi…“

„Hnil v Azkabanu?“ ušklíbl se. „Pravděpodobně ano. Asi proto jsem to nevěděl.“

„Promiň,“ náhle se cítila špatně. „Vlastně jsem si myslela, že tam ještě jsi. Je mi jasné, že to nechceš připomínat.“

„Ne, to je v pořádku. Dostal jsem se ven. Den před tím, než jsem tě viděl poprvé.“

„Aha,“ potěšilo ji, že jí paměť zas tolik neselhává. „No, musí to být prima, být zase volný.“

„To ano. Samozřejmě. Možnost sprchování je bonus.“ Zasmála se a on se na ni zazubil. „Jen, že… Všechno se změnilo, víš? Šest let je dlouhý čas. Je těžké se zorientovat.“

„To si dovedu představit. Taky jsem si jistá, že ani tohle počasí moc nepomáhá. Prší snad pořád.“

Tváří mu přeběhl další zvláštní výraz, jako by se snažil něco rozlousknout. „Grangerová… Kdy naposledy bylo hezky?“

„Merline, ani nevím,“ zasmála se. „Jako by slunce nikdy nesvítilo.“

Odpoledne uplynulo potichu, Draco se coural obchodem a Hermiona na něj občas koukla. Bylo zvláštní jej tu takto vidět. Téměř uvolněného, bez snahy na někoho zapůsobit. Naprosto odlišného od nepřátelského chlapce, kterého znala před lety. Skutečně se zdálo, že se baví.

Nakonec se hotovil k odchodu, s úsměvem jí pokývl a zmizel do bouře.

ooOOoo

„Chodíš někdy ven?“

Hermiona překvapeně vzhlédla od svého inventurního přehledu. „Ahoj. Malfoyi. Neslyšela jsem tě přijít. Samozřejmě, že chodím ven, nebuď směšný.“

„Trvá ti to dlouho, než dojdeš domů?“

Hermiona se zamračila a odložila psací podložku. „Ne, protože žiju nahoře, trvá mi to jen pár vteřin. Proč mi dáváš tak divné otázky?“

Pokrčil rameny a zhoupl se na patách. „Jen jsem zvědavý. Že jsem tě neviděl odsud odejít, to je vše.“

„Proč bys měl? Býváš tu, když mám otevírací hodiny. Nemůžu opustit obchod během dne.“

„Dobrá,“ zazubil se, obrátil a vykročil ke krbu.

„Kromě toho, za tak hrozného počasí se mi těžko chce chodit ven.“

Draco se zastavil a pomalu se otočil s očima těkajícíma po jejím obličeji. „Řekla jsi, že počasí je příšerné už dlouho.“

„To je,“ odvětila Hermiona, ale začala se cítit trochu nesvá z toho výslechu.

„A nevíš, kdy naposledy bylo hezky.“

„Nemyslím, že by ti někdo řekl něco jiného. Všichni se vyrovnáváme se stejným počasím, víš.“

„Samozřejmě,“ přitakal najednou. „Samozřejmě.“

Hermiona si mrzutě odfrkla a vrátila se k seznamu. Jestli hodlá být v její přítomnosti divný, tak ať si je takový o samotě. Má dost práce i bez jeho rozptylování.

ooOOoo

„Grangerová, máš oddělení mudlovské beletrie.“

„Přirozeně,“ odvětila a zdráhavě zvedla oči od stránky, kterou četla. Vracel se sem každý den posledního týdne. Jak to, že si té sekce všiml až teď? „Mudlovská beletrie je báječná. Všichni si ji můžou užít, čarodějky i kouzelníci.“

Draco si nevěřícně odfrkl. „Pokud bys v mém domě jen vydechla slova ‚mudlovská beletrie‘, na den, dva by tě šoupli do podzemí.“

„To je ohavné,“ mlaskla nesouhlasně. „A jsem si jistá, že teď, jako dospělý, se můžeš rozhodnout sám za sebe.“

„Vážně navrhuješ, abych si přečetl mudlovskou knížku?“ zasmál se.

„Trávíš tady moře času. K čemu to, když si nerozšíříš repertoár?“

Draco se na ni kysele podíval.

„Ale přestaň s tím,“ pokárala jej. „Na, zkus tuhle. Myslím, že s hlavní myšlenkou se ztotožníš.“

Převzal nabízenou knihu a přečetl si nadpis.

„Všechny rodiny jsou šílené?“

„Je to vynikající kniha,“ přemlouvala jej a snažila se udržet vážnou tvář. Vypadal tak úžasně dotčený. „Duchaplná četba.“

„Moje rodina není šílená,“ prskal.

„Není to o tvé rodině, Malfoyi. Je to o fiktivní rodině. A je to vážně docela moudrý příběh.“

„Moudrý?“ zakňučel. „Je od mudly. Jak moudrý může být?“

Zamračila se a naježila.

„Ale no tak,“ ušklíbl se. „Nedívej se na mě tak. Nesnáším ten pohled. Merline, Grangerová. Musím?“

Nemusíš dělat nic… Ale měl bys. Vážně si to užiješ.“

„Nedokážu vymyslet nic, co by mě mohlo přesvědčit, abych si tohle přečetl,“ stěžoval si.

„Nic? Vsadím boty, že já na něco přijdu.“

V Dracových očích se zablesklo a vyzývavě na ni zvedl obočí.

„Neotřelá perspektiva, samozřejmě!“ objasnila lehce znervóznělá z jeho reakce. Draco najednou vypadal jako hromádka neštěstí.

„A možná šálek čaje.“

„Nabízíš mi šálek čaje a neotřelou perspektivu?“ Zatvářil se pochybovačně.

„Netvrď mi, že tě to neláká.“

Zadurdil se. „Nemůžu věřit, že vedu tenhle rozhovor.“

„Malfoyi, prostě si ji přečti.“

„Grangerová…“ zaskučel.

„Čti!“

Draco se otočil na patě, pro maximální dramatický efekt zavířil hábitem a oddusal k pohovce.

Začal tu knihu číst, samozřejmě.

ooOOoo

Nazítří se Draco postavil vedle Hermiony v oddělení kouzelných formulí, kde utírala prach, a odmítal se pohnout. „Vážně mi říkáš, abych uvěřil, že mudlové umí dosáhnout hvězd?“

Hermiona na něj zamrkala. Jasně, ta kniha. Rozsáhle probírala astronauty. „Ty opravdu nevíš nic o cestách do vesmíru?“

„Jak bych, krucinál fagot, měl vědět o –“

„Pozor na jazyk, jen se ptám. Mudlové dokážou soustu fascinujících věcí, víš. A ano, mudlové mohou dosáhnout hvězd. Dokonce se prošli po Měsíci.“

„Tomu nevěřím.“

„No, tak to mi věci zjednodušuje,“ povzdechla si.

„Co tím myslíš?“

„Tvá další kniha bude o cestování vesmírem. Pospěš si a tuhle dočti, abych ti mohla dát něco dalšího.“

Draco obrátil oči v sloup, ale neprotestoval. Taktéž si nestěžoval při dalších deseti knihách, které mu strčila do rukou.

ooOOoo

„Chci se dozvědět víc o elektřině a dalších mudlovských vynálezech,“ pravil jí jednoho dne a nějak se mu podařilo znít nevrle.

„Jak dokážeš takovouto větu obrátit na stížnost? Přísahám, že pro fňukání máš dar, v tom nemáš konkurenci. Něco objednám, Malfoyi, klid.“

„Bude trvat věčnost, než ti to přijde!“

Hermiona si odfrkla. „Bude to trvat maximálně hodinu. Nebuď tak netrpělivý.“

Cítila, že si ji prohlíží a snaží se jí přijít na kloub. „Grangerová… Jak je možné, že ti objednávky přicházejí tak rychle?“

Pokrčila rameny. Nikdy dřív nad tím nepřemýšlela. Něco potřebovala a ono se to ukázalo. Tak to tu chodilo.

„Dodavatelé knih mě musí mít rádi,“ usmála se.

„Jak by neměli?“ prohodil přes rameno, když se loudal pryč.

Hermiona přimhouřila oči. Nedalo se odhadnout, kdy je vážný, ale sem tam by přísahala, že jí skládá komplimenty.

ooOOoo

Déšť neustával. Hermiona si namáhala mozek, aby si vzpomněla, kdy naposledy viděla sluneční paprsky zářící skrz okna, a nic.

Natolik ji to zmátlo, že se rozhodla se tím dál netrápit.

ooOOoo

Tiše, opatrně se obchod začal měnit.

Už to nebylo místo, kde Hermiona seděla a sledovala davy proudící dovnitř a ven, její soukromý ostrůvek za pokladnou. Stal se místem, kde seděla a sledovala jednu konkrétní osobu, osobu, s níž velmi ráda hovořila, se kterou se dělila o konvici čaje častěji, než by ji pila sama. Kdykoliv vzhlédla, Draco se svými jasnými vlasy působil dojmem inventáře, stočený s knihou v ruce vedle krbu. Zvláštně ji to uklidňovalo.

„Zíráš,“ prohodil jednoho večera, aniž by vzhlédl od čtení.

Hermiona zrudla a odvrátila pohled. Nemohla to popřít. Příležitostně se pokusila kradmo na něj kouknout, ale zjevně nebyla dost opatrná. Stěží to byla její chyba, že dorostl do svých ostrých rysů. Teď vypadal dospělý.

„Promiň,“ zamumlala.

Draco pokrčil rameny a otočil stránku. „Zvykl jsem si už před pár týdny, Grangerová.“

Dobrou půlhodinu se schovávala ve skladu, aby se ujistila, že nebude hořet rozpaky.

Později, když zamykala obchod, se rozhodla nenechat rozpaky vyhrát. Takže, byl pěkný na pohled; velký problém. Oba byli dospělí. On byl tady ten, kdo nenapravitelně flirtoval, jestli jí paměť sloužila. Určitě ne ona.

Kromě toho, pokud by se mu nelíbil její plachý zájem, nevypadal by tak zatraceně potěšený sám se sebou. Domýšlivý parchant.

ooOOoo

„Myslíš, že o Vánocích to přestane?“ zeptal se Draco jednoho dne, když vyhlížel ven do deště.

„Hm?“ odvětila, ztracená v knize.

„Ten déšť. Brzy budou Vánoce. Tohle není moc sváteční počasí, nemyslíš?“

Vyhlédla do lijáku. „Víš, úplně jsem zapomněla, že se blíží Vánoce.“

„Jak jsi mohla zapomenout? Myslel bych si, že máš nějaké plány. Rodiče? Kamarády? Zbožňující publikum?“

„Čaj už bude hotový,“ oznámila rychle a schovala se v zadní místnosti. Jestli si všiml, že se té otázce vyhnula, nekomentoval to, ale cítila v zádech jeho oči, když se starala o vodu.

ooOOoo

„Co je to?“ ušklíbl se Draco a otočil knihu v rukou.

„Pýcha a předsudek,“ vysvětlila, když dělala čerstvou konvičku čaje. „Je to romance.“

„Takže to je kravina. Dej mi něco zajímavého.“

„Je to zajímavé! Mám ten příběh moc ráda!“

„Fuj,“ povzdechl si. „Dobře. Přečtu si tvůj přihřátý milostný román.“

„Sklapni,“ pronesla upjatě. „Je to hezká knížka. Bude se ti líbit.“

„To říkáš vždycky!“

„A mýlila jsem se někdy?“

Draco zavrčel a odkráčel pryč. Hermiona cítila, jak se začíná zubit. Bylo tak snadné jej vytáčet.

Kromě toho měla podezření, že si to čtení opravdu užije. Jen by to nikdy nepřiznal nahlas.

ooOOoo

Přišlo úterý, přišlo poledne, ale Draco nikde. Draco vždycky přišel.

Hermiona strávila celý den nervózním pokukováním po dveřích, vařením konvice čaje za konvicí s nadějemi, že se objeví někdo, s kým by se o něj podělila.

Usnula na pohovce s otevřenou knihou a Křivonožkou na klíně a bouří zuřící venku.

ooOOoo

Hermiona se ráno vzbudila s šílenou křečí za krkem a omámeně se prolopotila prvními ranními prodeji.

Netrvalo dlouho a zacinkal zvoneček nad dveřmi. Vešel Draco a setřepával vodu z ramen.

„Propánajána, kde jsi byl?“ ptala se Hermiona a nahrnula se k němu, než si mohl svléct sako. „Měla jsem strach.“

„Ano?“ ušklíbl se, ale úsměv mu nedosáhl do očí. „Omlouvám se za ty starosti. Měl jsem nějaké rodinné záležitosti.“

„Aha,“ vydechla Hermiona a cítila, jak jí po krku stoupá horkost. „Promiň… Jen, že chodíš každý den a prostě jsem si myslela –“

„To je v pořádku,“ uklidnil ji a stiskl rameno, když kolem ní prošel. „Měl jsem ti to říct.“ Oči mu přejely k jejímu přednímu pultu, kde leželo několik konviček čaje ze včerejška. „Mělas večírek?“

Zahořely jí tváře. „Jen jsem je čistila. Rodina je v pořádku?“

Odkašlal si a Hermiona by musela být slepá, aby neviděla to napětí, co z něj sálá. „Otec je v nemocnici. Vlastně už nějakou dobu, ale nezdá se, že by se zlepšoval.“

„Ach, Malfoyi, to je mi líto. To jsem nevěděla. Mohla bych nějak pomoct?“

Povzdechl si. „Možná. Nemyslím, že s ním chtějí nějak ztrácet čas, abych byl upřímný. Smrtijed a tak.“

Hermiona vypadala rozhořčeně. „Trestanec, nebo ne, má nárok na stejnou péči jako ostatní! To jeho léčitel jistě ví.“

„Možná,“ pokrčil rameny Draco a ztěžka se posadil na vybledlou pohovku. Pryč bylo jeho obvyklé pohodlné rozvalení – vypadal nesvůj a nervózní. Hermiona přemýšlela, co dalšího jí neřekl. Zjevně mu to dělalo starosti.

„Grangerová… Musím se tě na něco zeptat.“

Hermiona se napjala a připravovala se na cokoliv, co se chystá.

„Chodí se sem na tebe někdy podívat Potter a Weasley?“

To bylo to poslední, co by čekala. Z Hermioniných rukou vyklouzla konvička, kterou zrovna čistila, a roztříštila se o podlahu. „Sakra,“ zamumlala a klekla si na zem, aby střepy posbírala. Na Draca jen mávla, když chtěl přiložit ruku k dílu.

„Sedni si. Dneska jsem nešikovná, to je vše.“ Dala si načas, než ty střepy uklidila, a když jí bylo jasné, že už to nemůže déle odkládat, otočila se k němu. Ošívala se a snažila zastavit to náhlé chvění, které jí rozklepalo ruce.

„Nechodí sem,“ přiznala polohlasem.

„Prosím?“

„Nechodí sem. Harry má strašně moc práce a Ron… Ron má jiné věci na starosti. Jsem si jistá, že si nakonec přijdou obchod prohlédnout.“

„To jako sem nikdy nepřišli? Vůbec?“

„Mají spoustu práce,“ odsekla. „Kolem nich se toho hodně děje. Abych je otravovala s obchodem, je to poslední, co potřebují.“

„Ale jsou to tví nejlepší kamarádi,“ protestoval Draco. „A Weasley je tvůj přítel.“

„Zcela určitě není!“

„Počkat… Co? Od kdy?“ Draco vypadal čím dál víc zmateně.

„Těsně předtím, než jsem koupila obchod. On, no, rozešel se se mnou. Je to… je to v pořádku. Vážně. Nějak mě přestal milovat a já ho stěží mohla přimět, aby zůstal.“

Draco se zamračil a pevně zatnul čelist. „Aha. Nevěděl jsem to. A někteří další kamarádi sem za tebou občas zaskočí?“

„Ne,“ odsekla ostře. Proč jí pokládá všechny ty nepříjemné otázky? Z toho rozhovoru se akorát cítí špatně. „Podívej, opravdu to není žádný problém. Mám spoustu zákazníků, aby mi obchod běžel, a jsem tady opravdu docela šťastná.“

„A v tom je ten problém, Grangerová,“ pravil tak tiše, že jej téměř nezaslechla, ale nepochybně šlo o tato slova.

„Co tím myslíš? Jaký problém?“

Povzdechl si a vzhlédl. „Jsi tady tak šťastná, že nechceš nikdy odejít?“

„Promiň?“

„Ptal jsem se,“ zopakoval Draco a nezdálo se, že tu otázku znovu pokládá nějak nadšeně, „jsi tak šťastná, že nechceš nikdy odejít?“

Až ucukla. „Co přesně tím chceš naznačit?“

Rozčileně si prohrábl vlasy a vstal. „Pojď se mnou,“ pobídl jí a napřáhl ruku. „Vyjdi se mnou ze dveří.“

„Děláš si srandu?“ zeptala se a jen zírala na tu ruku. „Proč bych chodila ven? Je tam psí počasí.“

„Jen trocha deště,“ oponoval a natáhl ruku k její. „Nezabije tě.“

„Rozhodně ne,“ odmítla a ustoupila do bezpečí svého pultu. „Nejdu tam. Nemůžeš mě nutit.“

„Grangerová, musíš to tu opustit.“

„Nemusím nic!“ vyděsila se, když ucítila slzy, které se jí vehnaly do očí. Bylo to tak ponižující. „Proč mě do toho nutíš?“

„Protože je to nezdravé!“ řekl. „Co tvůj život mimo obchod?“

Nemám život mimo obchod!“

„Nezdá se ti to jako problém? Jsi válečná hrdinka, Grangerová. Všichni tě milují. Nezdá se ti divné, že jsem tvůj jediný zákazník?“

„Blázníš?“ ušklíbla se. „Pořád mi sem někdo chodí. Prodávám současné knihy, víš. Stálí zákazníci sem chodí i každý knižní čtvrtek.“

„A kteří to jsou? Jmenuj je.“

„Co?!“

„Řekni mi jejich jména. Popiš mi je. Pamatuješ si aspoň jeden obličej?“

„Nemusím ti nic říkat,“ koktala a přemožená panikou couvla. „A když o tom tak přemýšlím, mám s tebou jen kříž. Bylo to opravdu moc dobré, aby to byla pravda, že? Jak jsi byl ke mně najednou slušný. Celé ty uplynulé týdny jsi předstíral? Byla to nějaká hra, abych polevila v obraně?“

„Co? Ne!“

„Možná abych se s tebou cítila dobře a tys mě mohl zranit? No, bravo, vyhrál jsi. Mise splněna.“

„Grangerová,“ snažil se ji uklidnit. „Podívej, omlouvám se, opravdu jsem to nechtěl vytahovat, ale venku jsou lidé, kteří tě milují. Chtějí tě vidět.“

„Tak ať přijdou sem!“ vykřikla, když pochodovala po tom malém prostoru.

„Co když se nemůžou dostat dovnitř?“

Zastavila se a pomalu k němu otočila tvář. Draco byl bledý jako stěna a opatrně ji pozoroval. Vypadal velmi nervózně.

„Co když…“ olízl si rty, jak volil slova. „Co když nevědí, jak se sem dostat?“

„To není možné,“ zavrtěla hlavou. „Nikdo jiný problém nemá.“

„Nikdo jiný jsem opravdu jen já, Grangerová.“

„Přestaň s tím. Mám další zákazníky a ty jsi přišel o rozum.“

„Grangerová…“

„Myslím, že bys měl jít.“

Draco protáhl obličej. „Prosím, nenuť mě k tomu. Nevyhazuj mě.“

„Běž,“ zavrčela a ukázala ke dveřím. „Běž otravovat někoho jiného.“

Smutně se usmál. „Nemám nikoho jiného, Grangerová.“

Cosi jí sevřelo srdce, ale potlačila to. „Draco, říkám ti to naposledy. Prosím, odejdi.“

„Hermiono, poslouchej mě…“

„Slyšela jsem dost. Bylo hezké tě poznat.“ Všimla si, že Dracovy nohy cosi táhne ke dveřím, ale horní část těla se po ní natahuje. Zvláštní magie. Hlava se jí točila.

„Hermiono, nedělej to!“

„Na shledanou, Draco,“ řekla. Zvoneček zacinkal. Dveře se zabouchly.

Zase byla sama.

Venku začala řádit nečekaná sněhová bouře.

ooOOoo

Draco se nevrátil.

Občas nějaký zákazník přišel, ale když se pokusila zaměřit na jeho tvář, nedokázala na ni zaostřit. Vyděsilo ji to natolik, že se přestala snažit. Přicházelo méně a méně lidí. Za okny se hromadil sníh, závěje se každým dnem zvyšovaly. Venku byla téměř tma. Přečetla každou knihu, která jí padla pod ruku, každou stránku vnímala jako záchranu.

Jednoho rána pohlédla na Křivonožku a uvědomila si, že už musí být strašně starý. Příliš starý na kočku, i když byl poloviční maguár. Zapředl na ní, zjevně nijak nevzrušený svojí neuvěřitelnou existencí, a ona si otřela slzy do rukávu, než jej podrbala za uchem.

Svíčky se zatřepotaly. Ticho narušilo klepání na dveře.

Hermiona se mohla přetrhnout, aby otevřela, a v tom ji srazil silný vítr.

„Pozor,“ varoval ji napůl zmrzlý Draco. Stále se usmíval a pomohl jí vstát.

„Vrátil ses!“ vzlykala, když popadla jeho ledový plášť a přitiskla se mu tváří na hrudník, důstojnost ať jde k čertu. Byl skutečný. Viděla sněhové vločky na jeho rukávu, cítila srdce bijící pod její tváří, byl skutečný, skutečný, skutečný.

„Pšš, Grangerová. Všechno je v pořádku.“

„Nic není v pořádku,“ mumlala mu do svetru. „Všechno se rozpadá.“

„To je pravda,“ potvrdil s úžasem. Věděla, že se rozhlíží po prodejně. Regály se pomalu samy vyprazdňovaly. Všude ležel prach. Od té doby, co odešel, obchod zestárl o celá léta.

„Nevím, co dělat,“ zašeptala.

„Myslím, že já bych věděl,“ pravil. „Mám návrh. Nabídku, vlastně.“

„Nabídku?“ Vzhlédla k němu; stále mu na rtech hrál ten jemný úsměv, i když tváře měl sežehnuté větrem. Rukama ji pevně držel kolem ramen a ona se proti němu zachvěla.

„Rád bych tě někam vzal. Na kávu, čaj, nebo třeba večeři… Cokoliv bys ráda. Nebo mě můžeš vzít někam mezi mudly, jestli chceš.“

„Zveš mě… Zveš mě ven? Na rande?“

„Ano,“ přiznal tiše. „Měl jsem to udělat už dávno. Ztratil jsem příliš mnoho času, Grangerová, času, který od počátku nebyl můj.“

„Jak to myslíš?“

Teď posmutněl a natáhl se, aby jí z očí odhrnul kadeř. „Můj otec zemřel.“ Zalapala po dechu, ale on zavrtěl hlavou. „Ne, to není zdaleka to nejhorší. Vrátí mě do Azkabanu. Jeho špatné zdraví byl jediný důvod, proč mě pustili tak brzy. Nenechají mě venku dlouho, obávám se.“

„To je strašné!“

„Ano, to je,“ povzdechl si Draco. „Trpěl, víš. Nikdy si nepřál tak dlouhý konec. Vždycky věřil, že půjde do bitvy… Nemyslel si, že je natolik člověk, aby podlehl nemoci. Ale nevím, jak se povede matce, až mě zase zavřou.“ Shlédl na ni a usmál se, ale v jeho tváři viděla smutek. „Strašně rád bych tě někam vzal, než mě zase zašijou. Musím si odsedět ještě hodně času. Vím, že je to velká žádost a můžeš říct ne, samozřejmě. Jen že… Dalo by mi to hezkou vzpomínku.“

Hermiona si přemýšlením kousala spodní ret. Co má dělat? Draco ji potřeboval. Draco ji měl rád. Draco ji chtěl vzít ven, dokud může. Ta myšlenka nebyla zdaleka tak odpudivá. Vlastně docela lákavá. Ale…

„Budu muset opustit toto místo,“ nakonec jí to došlo.

Přikývl.

„Můžu si to rozmyslet?“

„Samozřejmě,“ přitakal. „Jen ať ti to netrvá příliš dlouho, jinak mám strach, že bychom se už nemuseli vidět.“ Odmlčel se, pak se zamyslel a lehce ji políbil na spánek.  Zdráhavě se odtáhl. „Nemůžu zůstat. Kdosi na mě čeká. Dnes mě stálo hodně přesvědčování, abych se mohl vrátit, to mi věř.“

„Dobře,“ utřela si zarudlé tváře. „Chápu.“

„Doufám, že se brzy uvidíme,“ pravil, a než se otočil ke dveřím, střelil po ní zářivým úsměvem. „Opravdu doufám.“

Hermiona zaváhala, jak se snažila vybrat odpověď. Rozhlédla se po svém malém obchodě, zastavila se u Křivonožky, skomírajícího ohně v krbu. Nakolik je to reálné? Může se toho vzdát a vyjít ven do bouře? Co když to domů nezvládne?

Zamračila se a zamyslela. Je Nebelvírka. Zatraceně to zvládne.

„Uvidíš mě,“ nakonec vzhlédla.

Ale už byla sama.

ooOOoo

Opuštění obchodu se stalo přesně tou noční můrou, jak předpokládala.

Jakmile se za ní dveře jejího malého knihkupectví zavřely, Hermionu vtáhla vyjící vánice do oslepující vířící běloby. Síla větru ji téměř srazila, takže padla na kolena, drápala se k tomu, co doufala, že je světlo v dálce. Občas zamrkala a světlo se posunulo, takže se musela bít, aby neuklouzla do světa, který opustila. Nemohla selhat. Existoval důvod, proč nemohla selhat. Důležitý důvod.

Ale jaký?

Čím víc se vzdalovala od obchodu, tím méně si pamatovala. Dříve v její paměti byly jasné regály. Dracova silueta si četla u krbu. Křivonožka jí předl u nohou.

Ale všechno se to rozmazávalo, jak se vlekla pryč. Rozmístění věcí v obchodě se pomíchalo. Barva Dracových vlasů nebyla správná. Křivonožka se změnil ve vydru s kočičíma očima. Hermiona se vlekla kupředu příliš vyděšená, aby dělala cokoliv jiného.

Draco.

Draco.

Draco.

Začalo ji brzdit vyčerpání, ale pořád šla kupředu, s jistotou si uvědomovala, že zastavení by pravděpodobně znamenalo její smrt. Necítila ruce. Kolena měla rozedraná od plazení a klopýtání a jistě jí krvácela. Po obličeji se jí šířila nebezpečná necitlivost.

Dra…?

Co to bylo za slovo?

Drama. Ano.

Drama.

Nakonec se přestala pokoušet vzpomenout si, odkud jde, a jen se zaměřila na ten pocit v hrudi. Obsahoval teplo, naplnění, a to ji nutilo pokračovat. Musel existovat důvod, proč se ocitla tady na tom podivném místě. Ten pocit zesiloval… Musela být blízko.

Hermiona slyšela v dálce pípání a přimhouřila oči, protože doufala v nějakou nápovědu, kterou by v té husté mlze viděla. Uklidnila se a rozeběhla. Pípání zesílilo. Něco jí připomínalo – starou vzpomínku na dědečkův monitor srdečního tepu, když skončil v nemocnici.

Chtěla zavolat, ale zjistila, že nemůže vydat ani hlásku.

„Hermiono?“ oslovil ji hlas, který neslyšela věky. Srdce jí poskočilo. To je Harry! Proč jej nevidí?

„Rone! Rone, vrať se! Budí se!“

Hermiona tápala v mlze, až jí uklouzla noha a ona se najednou zastavila. Dobrý bože, stála na okraji útesu. Jeden krok a bylo by po ní.

„Hermiono!“ ozval se Ronův hlas. „Jsi tam? Jsme tady, lásko. Vrať se k nám.“

Snažím se, pomyslela si zoufale. Kde jsi?

Drama.

Drama.

Drama.

„Zavolej léčitele,“ pravil Harry. „Rychle. Skoro ji máme.“

Hermiona visela nohou přes římsu a přemýšlela. Co má dělat? Jak se dostane k přátelům? Knihkupectví tu už pro ni neexistovalo – žilo ve světě, který nechala za sebou. Stála na okraji propasti. Jak se sem dostala?

I když ten pocit. Nezmizel. Byl ještě silnější, drnčel jí v hrudi. Nahlédla přes útes a srdce jí málem vyskočilo z těla.

To rozhodlo.

Hermiona se zhluboka nadechla a skočila.

Když otevřela oči, stáli nad ní Harry a Ron a plakali a smáli se a mluvili tak rychle, že jim nerozuměla.

Zvládla to domů.

ooOOoo

Znovu nabýt vědomí z kómatu nebylo vůbec takové, jak to ukazovali ve filmech. Šlo to pomalu, tak pomalu, jako tažení pytle cihel po hliněné podlaze. Hlas se jí hned nevrátil, a když ano, nejdříve jen k uzoufání omezený.

„Drama,“ řekla jednoho dne a překvapila všechny v pokoji. Její léčitelé se usmívali a gratulovali jí, ale byla zmatená. Proč si její mozek vybral zrovna toto slovo, aby prolomilo její mlčení? V hrudi cítila cosi zvláštního, jako nafukující se balón, a úzkost, že zapomněla cosi důležitého.

Harry a Ron zůstávali přilepení k jejímu lůžku, a když se zlepšila, zasypávali ji příběhy, aby ji rozveselili, a příležitostně vrhli trochu světla na to, co se jí stalo.

„Opilý řidič,“ zatvářil se Ron.

„Byla jsi mimo šest měsíců,“ doplnil Harry.

„Mysleli jsme, že se nikdy neprobudíš,“ zamumlal Ron. „Už jsme začali ztrácet naději.“

„Zkusili jsme všechno,“ přiznal Harry vážně.

Hermiona se na ně usmála a s láskou jim stiskla ruce. Byla ráda, že je tady, navzdory pomalému uzdravování. Zjevně žili v noční můře, když zde ležela zraněná – oba vypadali o tolik starší, než si pamatovala. Harry měl na spánku pár předčasných šedin a Ron téměř celou dobu vypadal unaveně. Když si to tak vzala, bylo to smutné, ale teď s nimi strávila nejvíc času za poslední roky. Před nehodou Harryho bystrozorská práce pohltila natolik, že měla štěstí, když jej viděla jednou za měsíc u Weasleyových na večeři. Co se rozešla s Ronem, přestali se vídat úplně.

Byla tak osamělá.

Občas se jí Harry s Ronem zeptali, jestli si pamatuje něco ze svého ‚spánku‘, jak to nazvali. Nikdy jim nedokázala nic říct. Opakovala, že šlo o šest měsíců prázdného místa. Šest měsíců ničeho.

Rozhodla se neříkat jim, že si také pamatuje na pocit neuvěřitelného pohodlí. Lásky. A že si občas přála mít ten pocit zpět.

Hlavní léčitelka, kterou Hermioně přidělili, byla velmi laskavá a přinesla jí stoh novin, aby se pokusila dohnat, o co přišla. Imogen DeSouzová vypadala mladší než většina ostatních léčitelů, ale zjevně byla nadmíru chytrá, takže během prohlídek šťastně a dlouze s Hermionou rozprávěla o čemkoliv. Hermiona věděla, že až nakonec nemocnici opustí, tyto rozhovory jí budou chybět.

A při jedné z těchto návštěv si Hermiona všimla čehosi divného. Léčitelka DeSouzová jí přinesla ke čtení pár výtisků Denního věštce. Hermiona tu hromádku procházela a na půl ucha poslouchala léčitelčino klábosení o jejím uzdravování.

„Na konci týdne budete moci jít domů,“ říkala. „Právě před Vánoci. Vaše výsledky už vypadají normálně, což je obrovská úleva vzhledem k tomu, jak vás to auto zřídilo –“

Ale Hermiona přestala dávat pozor. Pohltil ji úvodní článek ve Věštci. Náhrobek Smrtijeda Luciuse Malfoye zničen, četla titulek.

„Imogen,“ přerušila ji. „Co o tomto víte?“

Její léčitelka se zamračila a prohlédla stránku. „Nic moc. Lucius si nadělal spoustu nepřátel, dokonce i při svém pobytu tady. Ale i tak, znesvěcení hrobu je mrzké.“

„Lucius Malfoy byl tady?“

Přikývla. „Léčili jsme mu rakovinu. Agresivní, bohužel. Před pár týdny zemřel.“

Ten úzkostný pocit byl zpět. Hermiona věděla, že jí cosi uniká.

„Měl nějaké návštěvy?“

Imogen se zarazila, ruka ztuhla nad lahvičkou lektvaru. Pak jí paže pomalu klesla a ona se obrátila k Hermioně s vážným výrazem ve tváři.

„Proč se ptáte?“

„Jsem jen zvědavá,“ odpověděla. Nebyla si úplně jistá jak ten problém nakousnout. Harry a Ron před ní Malfoyovy nikdy nezmínili, ale možná k tomu měli nějaký důvod. Možná existovalo cosi, co nechtěli, aby věděla. Ale proč?

„Manželka sem chodila každý den,“ pokračovala Imogen.

„Aha. To je přirozené.“ No, možná o nic nešlo.

Nastala pauza a Imogen pohlédla ke dveřím, aby zkontrolovala, že tam nikdo není.

„Také jeho syn.“

Hermiona si položila ruce do klína a snažila se nevypadat tak ohromeně, jak se cítila. Srdce jí bušilo.

Draco.

„Ale není on v Azkabanu?“

„Ano,“ přitakala Imogen a opět pohlédla ke dveřím. „Dostal zvláštní povolení, aby během otcova odchodu zůstal zde, v nemocnici.“

„Proč by mu to někdo povolil?“ zeptala se Hermiona. „Jestli je odsouzený Smrtijed, sotva se mu dostane zvláštního zacházení, i když je jeho otec nemocný.“

„Byla přijata jistá… opatření.“ Imogenin hlas poklesl do šepotu. „Výjimečné okolnosti.“

„Ale jaké –“

Přerušil je příchod Hermioniných rodičů a Hermiona je přivítala s nuceným veselím, zatímco sledovala, jak se Imogen vytrácí. Nad tím načasováním se jí chtělo křičet. Jasně se něco dělo. Imogen byla zjevně celá nesvá nad těmi otázkami a vtom Hermiona pocítila slepou naléhavost zjistit, co léčitelka neřekla.

A klíčem k tomu byli Malfoyovi. Museli být.

ooOOoo

Hermiona se vzbudila uprostřed noci, rozhodně cosi slyšela. I když nemocnice byla tichá… Jen tlumené hučení světel na chodbě a kapající kohoutek kdesi v dálce. Za okny začal padat sníh osvětlený měsícem.

Ale co ji vzbudilo? Měla zvláštní sen – něco o knihkupectví. Dezorientovaná se natáhla na noční stolek pro lampu.

Ruka jí přistála na stohu novin. Hermiona si zřetelně pamatovala, že než usnula, stolek byl prázdný.

V břiše se jí zatřepotalo nervózní vzrušení.

Opatrně si přitáhla noviny pod deku a lampu zavrhla. Vytáhla hůlku, schovala se pod přikrývku a zašeptala: „Lumos.“

Zadrhl se jí dech v hrdle.

Nitrozpyt a bezvědomí, zněl nadpis odborného článku na vrcholu hromady.

Použití nitrozpytu u komatózních pacientů, říkal druhý a následovalo několik stránek varování o tom, aby vstup do mysli člověka v bezvědomí neprováděla osoba bez specifického tréninku.

Umění války, třetí článek, dlouhé pojednání vyšlo ve Věštci krátce po konci války. Hermiona začala zoufale pročítat text a říkala si, jak je toto spojeno s předchozími dvěma. Oči zachytily zvýrazněná slova.

Draco Malfoy, jediný syn Luciuse Malfoye a Narcisy Malfoyové a dědic Malfoyova panství, byl vycvičen v pokročilém nitrozpytu během druhé velké kouzelnické války. Po závěrečné bitvě se říkalo, že je jediný přeživší nitrozpytec trénovaný v této vysoce střežené technice. V současné době si v Azkabanu odpykává trest za své zločiny.

„Můj bože,“ povzdechla si Hermiona. Začaly se jí vracet vzpomínky. Knihkupectví Lutra. Křivonožka. Draco.

Neprobudila se náhodou – on ji přivedl zpět. Byla by stále uvězněna ve své mysli, kdyby nezasáhl. Kriste, byla připravená, že tam zůstane navždy. Žádní kamarádi, žádná rodina… Jen osamělý obchod a skrytý svět.

Ten hřejivý pocit v hrudi teď dával podstatně větší smysl. Navzdory všemu si Draca oblíbila. Strašně oblíbila. A jak věděla, on její city opětoval.

Ale co se stalo? Harry a Ron zjevně nechtěli, aby to zjistila, a Draco skončil zpátky za mřížemi. V tak krátkém čase toho bylo tolik k rozklíčování.

Co je dnes za den? Dvacátý prosinec?

U Merlinova vousu, měla toho hodně na práci.

ooOOoo

Azkaban byl peklo na zemi.

Páchl hnilobou jako rozpadající se tkaniny a špína, jako pot a krev. Draco si nikdy nezvykl na ten zápach, ale teď, po tom odkladu, to bylo horší. Není nic lepšího, než opustit toto místo a zvyknout si na čistý vzduch, jen aby tě hodili zpět do páchnoucí jámy vězení.

Věděl, že to bude takové, návrat. Ale ono vědomí mu to nijak nezlehčovalo. Uvědomoval si už před měsíci, když dostal nečekanou nabídku od ministerstva, že ochutnat svobodu návrat jen zhorší. Samozřejmě stejně přijal. Vidět otce, než zemře, byl dostatečný důvod. Mise se však ukázala nepochybně zajímavou.

Zpočátku šlo o jednoduchou výměnu laskavostí. Draca seznámili jen se základy: pokusí se proniknout do mysli osoby v kómatu, osoby důležité pro ministerstvo. Samozřejmě tu techniku znal. Bylo to náročné jako každá magie týkající se mysli, ale ta výzva stála za to. Kromě toho jej to na chvíli dostane z vězení. Už to bylo dlouho, co mohl provádět kouzla. Byl jako na trní, aby se zase cítil jako správný kouzelník.

A pak šlo všechno k šípku. Když zjistil, že jeho klienti nejsou nikdo jiný než zatracený Harry Potter a jeho neužitečný kumpán, zuřil. Už pracovat pro ministerstvo bylo dost zlé, ale to debilní duo? Mohl to udělat? Bože, nenáviděl je a věděl, že oni cítí k němu přesně to samé. Kromě toho, kdyby někdo z Azkabanu zaslechl, co dělá, uškrtili by ho jeho vlastním jazykem.

Až když zjistil totožnost pacienta, rozhodl se, že nemůže odmítnout. Příliš jej zaujala, aby řekl ne.

„Měj na paměti, Malfoyi,“ odplivl si Weasley během jejich extrémně napjaté (a silně hlídané) první schůzky, „že jestli ji nějak zraníš… Jestli jí v hlavě naděláš brajgl, odtrhám ti končetinu po končetině vlastními zuby.“

„Beru na vědomí,“ vyštěkl Draco; příliš dobře si uvědomoval, že tři starší bystrozoři sledují každý jeho nádech. Nadělat brajgl v poškozeném mozku Hermiony Grangerové? To by byla sebevražda. Ne, i přes jejich obavy se opravdu zaměřil pouze na práci. Vstoupit do mysli bezvědomé osoby bylo mnohem těžší, než se zdálo. Lidé v bezvědomí se často uzavírali, nechtěli nikoho pustit dovnitř. A pro začátek, zde šlo o Hermionu Grangerovou. Pravděpodobně jej jen zahlédne a nakope mu zadek. Celý ten pokus by nemusel k něčemu vést.

Až na to, že ho pustila. Stále nechápal proč. Když se poprvé posadil k jejímu nemocničnímu lůžku, pohlédl na její bledé strhané rysy a připravil se na večer zklamání. Kdo mohl vědět, co se tam děje? V tomto stavu se nacházela už měsíce. Co když se rozhodla tak i zůstat?

Ve skutečnosti její mysl byla bouře a Draco v ní bezcílně putoval snad hodiny a říkal si, že její mozek je možná poškozený víc, než si mysleli. Cestu mu občas zkřížily stínové budovy bez vchodů, jak si všiml, a všechna světla zmizela. Procházel městem duchů. Byl promočený a hladový a říkal si, jestli najde stopu ženy, kterou kdysi znal. Ale nemohl se vzdát. Musel podat hlášení.

Kde by se Hermiona Grangerová skryla před bouří?

Když konečně našel Knihkupectví Lutra, nemohl uvěřit vlastním očím. Nechte to na ní a v mysli si vybuduje malý ráj. Zdála se docela spokojená, vybavená vším, co potřebovala. Dokonce i její zesnulý kocour se znovu objevil. Draco se téměř zasmál, dokud si neuvědomil, co to znamená.

Vystavěla si to tady tak, aby nemusela odcházet. Byla zraněná a na jisté úrovni se její mysl rozhodla ochránit se za každou cenu.

Samozřejmě, že její idiotští kamarádi nerozuměli.

„Proč jsi jí prostě neřekl, aby se vzbudila?“ zeptal se Ron vztekle.

„Protože by upadla do šoku a pravděpodobně zemřela, hňupe,“ odvětil Draco unavený tím stupidním výslechem. „Musí se vrátit dobrovolně. Předpokládám, že v tomto nemocničním lůžku nechcete mrtvolu.“

„Sklapni!“ zavrčel Ron. „Nemluv o ní tak!“

„Pak přestaň navrhovat pitomosti! Věř, či ne, skutečně vím, co dělám, Weasley. Když si nedám na čas, Grangerová se nevrátí vůbec.“

„Ale proč by nechtěla opustit obchod?“ zeptal se Harry téměř sám pro sebe. „Nechybí jí její starý život? Nechybíme jí my?“

Draco na to neuměl odpovědět. Neměl tušení, jaký život vedla před tou nehodou. Pravděpodobně byla ještě s Weasleym. Pravděpodobně byla stále nesnesitelnou knihomolkou, kterou milovali sakra všichni.

Ačkoliv nemohl popřít, že byla extrémně osamělá.

A, samozřejmě, musel jít a vše ještě víc zkomplikovat. Nejen tím, že to musela udělat jeho ruka, že se musel pokusit ji donutit k odchodu, ale ještě z dalšího důvodu.

Musel jít a zatraceně se do ní zamilovat. Do její pitomé konvičky čaje a její pitomé laskavosti a jejího zlomyslného smyslu pro humor. Bylo kruté zjistit, jak by se k sobě hodili, když on neměl naprosto žádnou šanci.

Draco si povzdechl a další závan studeného vzduchu jej vytáhl z jeho vzpomínek, aby mu připomněl, kde přesně se nachází. Musel jít a zamilovat se do ženy, která byla naprosto nedosažitelná. Nebelvírka. Válečná hrdinka. Členka Řádu. Mudlorozená.

V kómatu.

On, na druhou stranu, byl až moc při vědomí. Nedalo se nijak utéct od toho, co je – zločinec. Zbabělec. Zármutkem sužovaný syn čistokrevného fanatika. Naprostý ztroskotanec.

Kromě toho, i kdyby se vzbudila, stejně si nebude vůbec nic pamatovat.

„Patetické,“ zamumlal a zavrtal se do své omšelé deky.

ooOOoo

Vánoce ve vězení byly asi tak veselé jako kterýkoliv jiný den v roce. Jedli tekoucí kaši k snídani a pak dostali jednu sušenku jako zákusek. Možná tak si úředníci představovali slavnostní náladu.

Draco dojedl své skrovné jídlo a vstal, aby odešel; uvědomil si, že v cele je šťastnější než tady dole s množstvím nemytých spoluvězňů. Cestou ke dveřím jej zastavil strážce.

„Malfoyi, čekají tě ve zdravotnickém křídle,“ zabručel ten hňup.

„Nejsem nemocný,“ oponoval. Podle jeho zkušeností jste ve zdravotnickém křídle infekci spíš chytili, než že by vás jí zbavili.

„To nebyl návrh,“ odvětil strážce.

Draco si povzdechl a byl eskortován skrz temné chodby s průvanem. Za paži jej táhl jiný strážce asi dvakrát tak velký jako on.

Z nějakého důvodu se zastavili u soukromé koupelny v chodbě vedoucí od kanceláře sestry.

„Dovnitř,“ pokynul strážný. „Sprcha a převléct.“

Draco se nechtěl hádat o možnostech se umýt, vešel a téměř zavzlykal úlevou nad skutečně teplou vodou tekoucí z kohoutku. Namydlil si vlasy, každý kousek těla umyl a přemýšlel, o co jde. V rohu na židli ležely čisté šaty, což jej zmátlo ještě víc. Deset minut si čistil zuby a užíval si každou vteřinu. Kdo ví, kdy se to bude opakovat.

Tentokrát jej strážný nepopadl za paži a jen gestem pokynul do chodby s nenápadnými pokoji.

„Řeknete mi, do čeho jdu?“ zeptal se Draco.

„Máš návštěvu,“ řekl strážný.

„Někoho, kvůli němuž se musím učesat?“

Strážce si znepokojeně odkašlal. „Slečna řekla, že jde o součást podmínek. Řekla, že tak budeš spokojenější.“

Draco se zastavil se srdcem v krku. „Jaká slečna?“

Strážný mu dal záhlavek a pobídl jej, aby pokračoval v cestě.

Draco sebou trhnul, dotkl se hlavy a přemýšlel, jestli se může odvážit doufat.

Strážný otevřel dveře a pokynul Dracovi, aby vešel před ním.

„Budeš bez dozoru,“ zabručel.

„Co, žádný strach o bezpečí návštěvníka?“ ušklíbl se Draco. „Koneckonců jsem děsivý Smrtijed.“

„Slečna se o sebe umí postarat. Máte deset minut.“

Draco si nebyl jistý, jak odpovědět, a tak jen přikývl a vešel do místnůstky.

Na jedné straně prostého dřevěného stolu seděla Hermiona Grangerová. Nervózně se na něj usmála. „Veselé Vánoce,“ pravila.

Draco zjistil, že nemá slov.

„Prosím, Draco. Posaď se.“ Ukázala na prázdnou židli.

Sedl si, ale stále se neodvážil promluvit.

Viděl, že se jí lehce chvějí ruce, a trochu jej uklidnilo, že i ona je zjevně nervózní.

Stejně, nechápal, proč je tady.

„Grangerová…“

„Myslel sis, že jsem na tebe zapomněla?“ zeptala se tiše.

Na příliv emocí, který jej zasáhl, naprosto nebyl připravený. Polkl knedlík v krku a přikývl.

„Jak bych mohla?“ usmála se. „Myslela jsem si, že jsme se sblížili.“

Roztřeseně se nadechl. „Sblížili… Samozřejmě. Jen že… Jen že… Pacienti v bezvědomí si jen vzácně –“

„– pamatují, co se dělo během jejich kómatu, ano. Skoro se mi to nevybavilo, ale věděla jsem, že si na něco nevzpomínám. Něco důležitého.“ Ruce se jí lehce chvěly a Draco je sledoval a přemýšlel, jestli je může zakrýt svými. Chtěl to. Zoufale.

„Vím, že jsme se na něčem domluvili, ty a já,“ řekla. „Chtěl jsi mě někam vzít, ale zdá se, že jsem o svoji příležitost přišla.“

Draco se zasmál a zavrtěl hlavou. „Grangerová, nikdy bych na tom netrval. Vážně pochybuju, že si chceš vyjít s někým, jako jsem já.“

„Opravdu?“ zeptala se nevinně. „Protože si zřetelně vybavuji, že právě kvůli tomuto jsem se vzbudila z kómatu. Nedokazuje to, že chci jít?“

Zíral na ni, aniž by se obtěžoval zamaskovat šok.

„Ty… nemůžeš mě skutečně chtít, Grangerová. Nemám naprosto nic, co bych ti nabídl.“

„No, nevím. Máš docela slušný vkus na knihy.“

Třeštil na ni oči.

„A v odlesku ohně jsi okouzlující.“

To v něm vyvolalo smích. „Hermiono Grangerová!“

„Co?“ usmála se. „Je to prostá pravda.“

Rychle vystřízlivěl. „Hermiono, na tomhle není nic prostého. Znáš to, co jsem spáchal. Víš… víš, co jsem. Co jsem byl. A kromě toho, uvízl jsem tady na dlouho.“

Zhluboka se nadechla a přikývla. „To jsem zjistila. Ale přezkoumala jsem tvůj případ a věřím, že tvůj proces nebyl spravedlivý. Vzhledem k tomu jak mladý jsi byl, když jsi spáchal většinu z obvinění, požádala jsem o přezkoumání délky tvého trestu. Tvé chování je příkladné a ukázal jsi, že svých činů lituješ, což je mnohem víc, než se dá říct o některých tvých kolezích. Chci, aby sis odseděl dalších šest měsíců, ani o den déle.“

„Ale… Ale to by mi snížilo trest o čtyři roky.“

„Jo,“ přitakala. „Už sis odseděl víc než dost. Dostal jsi nepřiměřeně dlouhý trest a mám v úmyslu to napravit. Také jsem navrhla rekvalifikaci, až tě propustí – v jakémkoli oboru, který tě zajímá. Všechny firmy tvého otce zlikvidovali, jak víš, ale jsem si jistá, že si nějakou práci najdeš. Možná otevření malé firmy? Vše dle podmínek rekvalifikace, samozřejmě.“

Draco zamrkal. „Myslíš to vážně?“

„Samozřejmě.“

„Grangerová…“ zavrtěl se. Znělo to úžasně, ano, ale ztrácela čas. On za to nestojí. Následoval temného čaroděje do kruté války, protože na cokoliv jiného byl příliš zbabělý. Lidé kvůli němu umírali. Nebyla věc Hermiony Grangerové špinit si ruce snahou pomoci Draco Malfoyovi.

„Vážím si toho, co se snažíš udělat, ale nevím, jestli je to dobrý nápad.“ Zasmál se suše a oči zabodl do stolu. „Nejsem hrdina, Grangerová. Ve zklamávání lidí mám dlouhou historii.“

Hermiona si povzdechla. „Podívej. Uvědomuju si, že spolu nebudeme pořád vycházet, ty a já. Nejsem úplně naivní a pamatuju si naše školní roky docela živě. Já byla pedantka a ty tyran.“

„Grangerová…“

„Ne, ne, poslouchej. Přes to všechno myslím, že člověk, kterého jsem za poslední měsíce poznala, je naprosto odlišný od člověka, kterého jsem si myslela, že najdu. Už nejsi ten kluk, kterým jsi býval, Draco. Dospěl jsi. Nebudu prohlašovat, že některý z nás je perfektní, ale nejsi takový, jak jsem si myslela, a zasloužíš si druhou šanci. A já mám jedinečné postavení, abych ti ji nabídla.“

„Pracuješ na oddělení pro kouzelné právo, že?“ nakonec si to vše dal dohromady.

„Ano. A ráda bych ti pomohla, pokud mě necháš. Kdyby nebylo tebe, ještě bych ležela v kómatu. Odmítám to nechat být, aniž bych zasáhla, jakkoliv špatně o sobě smýšlíš.“

„Bože,“ vydechl. „Opravdu se to děje?“

Usmála se. „To opravdu ano.“

Draco se natáhl a nejprve se dotkl špičkami prstů jejích, až jí pak celou dlaní zakryl ruku. Bylo neuvěřitelné moci se jí takto dotknout. Zostra se nadechla a otočila dlaň a propletla své prsty s jeho.

A Draco se rozesmál, až se s ním zatočil svět. „Proboha, jak jsi na tohle všechno přišla? Sotva o tom někdo věděl. Weasley a Potter mi vyhrožovali smrtí, pokud bych cekl. Nechtěli, aby někdo tušil, k čemu ministerstvo přemluvili.“

„To si umím představit,“ dopálila se. „Asi si mysleli, že mě chrání. Ale někdo mi trochu pomohl k hrubému obrazu a detaily jsem si dala dohromady. Nepotěšilo je, když se dozvěděli, že mám v plánu tě navštívit. Ani nevěděli, co si myslet o mých vzpomínkách.“

„Pane jo, co bych za to dal vidět jejich tváře.“

Posmutněle se na něj usmála. „Mám je moc ráda, ale ne vždy přijímají věci dobře. Mají vlastní životy a musí mě nechat, abych i já měla svůj. Pro mě je to důležité. Chvilku jim bude trvat, než si zvyknou na mé rozhodnutí, ale nakonec to bude v pořádku.“

„Myslel jsem, že jsi ještě s Weasleym, víš. Proto jsem se nevyjádřil dřív.“

„Začínám si uvědomovat, že asi chtěl, aby sis to myslel. No, on… žárlí.“

Draco se zasmál. „Víš, asi není úplně pitomý. Bylo těžké skrýt fakt, že jsem se do tebe naprosto zbláznil. Jsem si jistý, že si všiml, co se děje.“ Pak zavřel pusu, když si uvědomil, že se možná nechtěl konkrétně s tímto vyznat v příšerné návštěvní místnosti kouzelnického vězení.

Jen se na něj usmála a pevněji mu stiskla ruku.

Úsměv jí vrátil a cítil úlevu. „Jen si představ, jak fantastické bude naše rande, když mám šest měsíců, abych je naplánoval.“

„Vtipálku,“ zasmála se. „Nech mě zapracovat na tvém trestu a budeme mít naše rande. Slibuju.“

Ozvalo se zaklepání na dveře signalizující konec jejich schůzky. Oba rychle vstali, ale ruce zůstaly pevně spojené. Draco ucítil náhlý záchvat paniky – jak dlouho potrvá, než ji zase uvidí? Strážce na druhé straně dveří si odkašlal. Draco věděl, že je co nevidět otevře.

„Grangerová,“ zamumlal a naklonil se blíž. Jako by mlčky pochopila, naklonila hlavu a lapila jeho rty v rychlém polibku. Musel trvat jen pár vteřin, ale Draco ucítil příjemné poskočení žaludku a potlačil zaúpění, když se odtáhla.

Ještě jednou jej políbila, usmála se na něj a pak přinutila tvář k vážnému výrazu.

„Malfoyi,“ přikývla. „Vrátím se příští týden, abychom probrali tvůj případ. Veselé Vánoce.“ S drobným úsměvem uvolnila jeho ruku a opustila místnost.

Draco se vnesl zpátky do své cely. Dokáže ignorovat špínu, svinstvo, zahlížející vězně, strašné jídlo, duši drásající samotu, která dlela ve zdech této budovy.

Měl k plánování rande, život, který nechá za sebou, a nový, který začne. A k tomu se mu ještě líbil Hermionin návrh na rozběhnutí malého podniku.

Možná by nebylo špatné knihkupectví.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Libbi - 29.12. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre


Re: Stav mysli Od: margareta - 10.06. 2021
Když jsem tuhle povídku četla poprvé, tak jsem ten text, ostatně jako většinu tvých textů, prostě zhltala jako hladovec, co neztrácí čas vychutnat si jídlo, dokud neutiší hryzání žaludku. Teď jsem už vychutnávala. Tvůj překlad je tak skvělý, že jsem přesvědčená, že kdyby Galfoy byla v našem jazyce silná tak, jako ty v jejím, šla by po přečtení do kolen a nechápala, jak se stalo, že z její povídky překladem do češtiny mohla vzniknout taková nádhera! Pochybuji, že anglický překlad českých povídek je něčeho takového schopen! Myslím, že to není jen zásobou slov, jimiž ten který jazyk disponuje, že je to vcítěním. A to je to ,něco', co pokud překladatel nemá nebo neumí, marná snaha. Ty ho máš, a máš ho hodně! Naštěstí! Děkuji za krásné čtení, Lupino!

Re: Stav mysli Od: Enytaly - 19.03. 2021
Krásné. Děkuji :-)

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Stav mysli Od: Lemurka - 11.02. 2018
Krásné, jak se navzájem osvobodili. Diky

Re: Stav mysli Od: Noemi - 28.01. 2016
Aký pozoruhodný nápad

Re: Stav mysli Od: mami - 28.06. 2015
Veľmi zaujímavý výber.

Re: Stav mysli Od: arabeska - 06.06. 2015
Tak koukám, že tohle čtu akorát včas... Nádhera, čarodějky moje, jedním slovem nádhera. Galfoy umí, přesně tak, prostě to má v krvi. Kdo by si jejího Draca nezamiloval. A pěkně se blýsklo na lepší časy, happy end bez toho obvyklého enormního množství cukru. Jimmi, tak ještě jednou všechno nejkrásnější. Díky!

Re: Stav mysli Od: solace - 27.05. 2015
Krásna poviedka, originálny námet a dobrý koniec ako v rozprávke. Čo viac si priať? Vďaka za skvelý preklad, Lupina.

Re: Stav mysli Od: Jacomo - 27.05. 2015
Shrnu to stručně - okamžitě po dočtení a polknutí knedlíku v krku (sakra, já jsem nějaká dojatá...) jsem provedla klik na nový soubor ve wordu, následné ctrl C ctrl V a tisk. A už je to v Soví síni slávy, totiž v šanonu s nejoblíbenějšími povídkami. Nádhera. Záhada. Napětí. Romantika. Všechno pěkně pohromadě, navíc z mistrného pera paní autorky a v dokonalé češtině geniálního tandemu. Zkrátka perla. Veliké díky, čarodějky. A tobě, Jimmi, připojuji ještě jednou přání všeho nejlepšího! A i v reálném životě přeji co nejvíc pozitivní magie.

Re: Stav mysli Od: Zuzana - 27.05. 2015
To bolo absolútne nádherné:) Taký krásny poetický pokojný začiatok v kníhkupectve, vôbec ani vo sne by mi nenapadlo, že je to všetko neskutočné a len v Hermioninej hlave. Draco bol skvelý ale aj ona na tej návšteve v Azkabane. Rada by som si prečítala aj to ich dlho pripravované rande:) Ďakujem za preklad.

Re: Stav mysli Od: luisakralickova - 26.05. 2015
Tenhle dárek byl opravdu luxusní. Moc děkuji za překlad a oslavenkyni všechno nej, nej přeji.

Re: Stav mysli Od: Ponyska - 26.05. 2015
Už si ani nenalhávám, že neslintám :D :D.

Re: Stav mysli Od: martian - 26.05. 2015
Připadám si jak malé děcko o Vánocích. Díky za překlad.

Re: Stav mysli Od: gama - 26.05. 2015
Překrásná povídka. Úplně si ten obchod dokážu představit a moc by se mi tam líbilo :-) Jo a samozřejmě přeji oslavenkyni vše nejlepší :-)

Re: Stav mysli Od: denice - 26.05. 2015
Nádhera. Právě teď jsem si prožila takové miniaturní Vánoce. Jedna z těch povídek, kde je úžasně namíchané všechno, co dělá příběh nezapomenutelným. Rozhodně si ho vytisknu a uložím, protože se k němu hodlám jednou za čas (za odměnu) vracet. Zjišťuji, že občas prostě potřebuji dotek romantiky se špetkou sentimentu, takže se momentálně roztékám blahem a moc, moc děkuji, čarodějko!

Re: Stav mysli Od: marci - 26.05. 2015
Moc krásná povídka. Vzpomínám si, jak mě strhla poprvé, když jsem ještě neznala souvislosti... A s potěšením jsem si ji přečetla i teď s odstupem. Galfoy umí :) Jimmi - všechno nejlepší k narozeninám!!

Re: Stav mysli Od: tigy - 26.05. 2015
Ach, toto bola krásna poviedka, originálna, romantická, ale vôbec nie presladená. Vďaka, Lupina, za tento malý skvost :) A Jimmi, prajem všetko len to naj, naj, najlepšie k narodeninám!

Re: Stav mysli Od: Jimmi - 26.05. 2015
Tak v prvom rade ďakujem a v druhom - prekvapenie tie dokonale vyšlo. Nepamätala som si z toho ani slovo! Až ma napadlo, že som čítala si niečo iné. Keď som dokonca tŕpla, či to dobre dopadne... alebo mám takú deravú pamäť. Takže toto bol darček čakaný aj nečakaný (bola taká rozprávka - na koči aj bez koča...) Čakaný, lebo sa to prevalilo a nečakaný, pretože som čakala absolútne niečo iné (a nepozrela som sa skôr :) ) Preklad úžasný, bože, toto bolo nádherné. Ďakujem,ďakujem moc...

Prehľad článkov k tejto téme:

Dying Romance: ( Lupina )26.05. 2020Hermionina škytavka
Hannoie: ( Lupina )28.04. 2020Klevety ve sborovně
coffeeonthepatio: ( Jacomo )25.04. 2020Kterak se Lucius Malfoy pokoušel domluvit manželství
Elysia1: ( Jacomo )18.04. 2020Mí zmijozelové
Gravidy: ( Jacomo )11.04. 2020Dračí doupě
Colubrina: ( Jacomo )11.01. 2020Když dopis nepřišel 3
Colubrina: ( Jacomo )04.01. 2020Když dopis nepřišel 2
Colubrina: ( Jacomo )01.01. 2020Když dopis nepřišel 1
bravenclawesome: ( martik )11.05. 2019Zlatá
Lost2Found: ( Lupina )11.05. 2019Zůstaň
DobbyElfLord: ( Lupina )28.04. 2019Chlípnost Harryho Pottera
Nanaho-Hime: ( arabeska )28.01. 2019O nabručených hrdinech
ambientbenevolance: ( Ganlum )31.12. 2018Poslední viteál
Rumaan: ( Jimmi )29.12. 2018Nenechajte Malfoya šoférovať autobus!
arashi wolf princess: ( martik )22.06. 2018Přání
MintiNeko: ( Lupina )22.06. 2018Záležitost rodinné zvídavosti
Gravidy: ( Jimmi )22.06. 2018Teacher's Pet
Whispering Darkness: ( arabeska )26.05. 2018Předvečer Všech svatých
denice: ( denice )26.05. 2018Na každého jednou dojde, část druhá
drcjsnider: ( Lupina )26.05. 201810 lživých vět
denice: ( denice )11.05. 2018Na každého jednou dojde
Drauchenfyre: ( Lupina )11.05. 2018Kdo by potřeboval obliviátory?
The Almighty Cheez I: ( Martik )11.05. 2018Patnáct faktů o našem drahém Mistrovi lektvarů
Captain Evermind: ( Lupina )28.04. 2018Rozhovor o mazlíčcích
ACE Albert: ( martik )28.01. 2018Jak Ron získal děvče
denice: ( denice )28.01. 2018Nejkrásnější narozeniny
Rebekka: ( Jimmi )28.01. 2018Pre Lupinu
Camillo: ( Jacomo )09.01. 2018Odloučení srdce otevírá
Marauders-And-Lily-I: ( Jacomo )27.12. 201780 věcí, které mají Weasleyovic dvojčata zakázané
Nanchih: ( Jacomo )31.10. 2017Schrödingerova hučka
MissWitchx: ( denice )14.09. 2017Jednota
MissWitchx: ( denice )13.09. 2017Sectumsempra
MissWitchx: ( denice )04.08. 2017Koleje
Colubrina: ( denice )22.07. 2017Scorpius?
MissWitchx: ( denice )22.06. 2017Žádost
MissWitchx: ( denice )12.06. 2017Paparazzi
Daylyn: ( Jacomo )28.05. 2017Letní deště
The Plot Bunny Whisp: ( Jacomo )26.05. 2017Milý denníček!
MissWitchx: ( denice )26.05. 2017Sníh
blue artemis: ( Lupina )26.05. 2017Skutečná závěrečná bitva
MissWitchx: ( denice )25.05. 2017Vyvážený poměr
nonjon: ( Jacomo )22.05. 2017Vznik jména
MissWitchx: ( denice )18.05. 2017Noční můra
( denice )11.05. 2017Únos!
BajaB: ( Lupina )11.05. 2017Den lžiček
Itch: ( Jacomo )08.05. 2017Darth Voldemort
Amanda Saitou: ( Jimmi )08.05. 2017Všetko najlepšie
MissWitchx: ( denice )08.05. 2017Chutě
blue artemis: ( denice )28.04. 2017Bručoun
blue artemis: ( Jacomo )28.04. 2017Nová perspektiva
May La Nee: ( Lupina )28.04. 2017Ten rozhovor
Rumaan: ( Jimmi )26.04. 2017Maškrtu, inak niečo vyvedieme
Hypnobarb: ( Jacomo )01.04. 2017Několik úvah o třicítce
Ms-Figg: ( denice )22.03. 2017Lekce
Colubrina: ( denice )18.03. 2017Lepší muška
Rumaan: ( Jimmi )18.03. 2017Autogram
Ladymage Samiko: ( denice )01.03. 2017Ve dvojici po opici aneb když pijani vystřízlivějí
Jana Helen Laivel: ( arabeska )28.01. 2017O zbabělosti; Kotlíky
Rumaan: ( Jimmi )28.01. 2017Predohra
Eight Horcrux: ( denice )28.01. 2017Tři v posteli
Rumaan: ( Jimmi )24.01. 2017Koordinátor svadby
Rumaan: ( Jimmi )22.01. 2017Radosť
Rumaan: ( Jimmi )14.01. 2017Prachovka
Rumaan: ( Jimmi )13.01. 2017Zmätky na deň Sv. Patrika
MissWitchx: ( denice )09.01. 2017Telefon
MissWitchx: ( denice )14.09. 2016Kočka
Clell65619: ( Lupina )14.09. 2016Harry Potter a území draků
MissWitchx: ( denice )13.09. 2016Měsíční svit
MissWitchx: ( denice )04.08. 2016Setkání
( soraki )22.07. 2016Choroba?
MissWitchx: ( denice )22.07. 2016Chemie
M14Mouse: ( Lupina )22.07. 2016Neopouštím staré známé pro nové?
Draco' Favorite Girl: ( arabeska )22.07. 2016Aeroplány
MissWitchx: ( denice )12.06. 2016Svítání
Ava Miranda Dakedavr: ( Lupina )12.06. 2016Rozprava nad Moudrým kloboukem
Draco' Favorite Girl: ( arabeska )12.06. 2016Iracionalita
somandalicious: ( Lupina )26.05. 2016Dráždivé lízátko
BeWhoYouAre99: ( arabeska )26.05. 2016Zvrácený
MissWitchx: ( denice )26.05. 2016Malování
ulka_black_potter: ( soraki )26.05. 2016Neplač
Draco' Favorite Girl: ( arabeska )18.05. 2016Golf
Marauder: ( Jacomo )11.05. 2016Stvořeno s láskou
MissWitchx: ( denice )11.05. 2016Zelená
Amethyst: ( Lupina )11.05. 2016Nikam ho nemůžu vzít!
MissWitchx: ( denice )28.04. 2016Narozeniny
CaptainLeBubbles: ( Lupina )28.04. 2016(Pravdivé) dějiny Bradavic
faithwood: ( Jacomo )28.04. 2016Skutečný vílí příběh
Bad Mum: ( Jacomo )27.04. 2016Sedm 7
Bad Mum: ( Jacomo )26.04. 2016Sedm 6
Bad Mum: ( Jacomo )25.04. 2016Sedm 5
Bad Mum: ( Jacomo )24.04. 2016Sedm 4
Bad Mum: ( Jacomo )23.04. 2016Sedm 3
Bad Mum: ( Jacomo )22.04. 2016Sedm 2
Bad Mum: ( Jacomo )21.04. 2016Sedm 1
MissWitchx: ( denice )21.04. 2016Sbližování
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )20.04. 2016Sedm - úvod
Dragonclaw11: ( Lupina )20.04. 2016Bradavické koleje
MissWitchx: ( Jimmi )20.04. 2016Kino
Bad Mum: ( Jacomo )01.04. 2016Výběr jmen po weasleyovsku
Ostatní autori: ( Jimmi )01.04. 2016Všetko najlepšie
calliopeinbloom: ( Lupina )01.04. 2016O stropech, neladících botách a nezměřitelné bystrosti
Draco' Favorite Girl: ( arabeska )01.04. 2016Cíl
Ostatní autori: ( denice )01.03. 2016Okamžik pravdy
Ostatní autori: ( Violeta )28.01. 2016Jeden takový rozhovor s J.
Dahlia: ( Jacomo )28.01. 2016Mezihra
Draco' Favorite Girl: ( arabeska )28.01. 2016Elán
TheNextFolchart: ( denice )28.01. 2016Ve jménu lásky a famfrpálových tréninků
Draco' Favorite Girl: ( arabeska )18.01. 2016Disko
birdsofshore: ( LadyF )09.01. 2016Ráno poté
Draco' Favorite Girl: ( arabeska )09.01. 2016Barevná noc
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )08.01. 2016Úvod 2016
Ostatní autori: ( arabeska )16.12. 2015Sněhové koule
Ostatní autori: ( arabeska )04.11. 2015Co chceš?
Ostatní autori: ( arabeska )10.10. 2015Narozeninová přání
whispered touches: ( Lupina )14.09. 2015Člověk vs. sova
Dragonclaw11: ( arabeska )14.09. 2015Banány
Faith Wood: ( holloway )13.09. 2015Jak Draco Malfoy přestal být hetero
ocd.grl: ( arabeska )13.09. 2015Karbonizace sladkého pokušení
ehcorns: ( arabeska )13.08. 2015Pofiderní ohozy
Dragonclaw11: ( arabeska )04.08. 2015Merline
Pink Wolf Princess: ( arabeska )24.07. 2015Válka šprýmů
DatWinchesterPlaid: ( arabeska )22.07. 2015Má tě pod palcem, kámo
Severusgirl: ( Lupina )22.07. 2015Klepy a zvěsti
randomgenius: ( arabeska )12.06. 2015Pašík
Sassmaster Omega 620: ( arabeska )12.06. 2015Živé obrazy
Emullz: ( arabeska )07.06. 2015Baletní piškotky
SilverWolf7007: ( Jacomo )28.05. 2015Jejda
Ostatní autori: ( LadyF )26.05. 2015101 pokusů o dvoření Hermioně Grangerové
Blue Devil Girlie: ( denice )26.05. 2015Záležitost příjmení
galfoy: ( Lupina )26.05. 2015Stav mysli
Ostatní autori: ( arabeska )26.05. 2015Milý měkkejši…
Laser Lance 720: ( arabeska )18.05. 2015Ranní ptáčata
Ostatní autori: ( Jacomo )11.05. 2015Jeden den v životě Hermiony Snapeové
After the Rain: ( LadyF )11.05. 2015Hodně štěstí, pane Páne zla
Tierfal: ( arabeska )10.05. 2015Ropušák Trevor dohazovač
lumosed_quill: ( arabeska )08.05. 2015Hodit to za hlavu
Resa Aureus: ( Lupina )28.04. 2015Kratochvilná alotria
Bertram Wooster: ( arabeska )28.04. 2015Kde píchání (ehm, chci říct láska) zvítězí nad vším
dragoon811: ( arabeska )01.04. 2015Jen jedno přání
JJ Rust: ( Lupina )01.04. 2015Rodinné shledání
sophierom: ( arabeska )22.03. 2015Vyčkávání
weasleyey: ( arabeska )21.03. 2015Asi záležitost primusů
Ostatní autori: ( arabeska )01.03. 2015Citrony v Bradavicích
Ostatní autori: ( Jacomo )21.02. 2015Nezbytná bolest
AmandaxxPlease: ( arabeska )21.02. 2015Nedělní odpoledne
SaneLilies: ( arabeska )11.02. 2015Zatracený Malfoy
Chalebh: ( arabeska )28.01. 2015Není všechno tak, jak se zdá
Ms-Figg: ( arabeska )28.01. 2015Za zavřenými dveřmi
itsverity: ( arabeska )18.01. 2015Prazvláštní krabičky
MMADfan: ( arabeska )15.01. 2015Trevor a královna
dragoon811: ( arabeska )12.01. 2015První dojmy
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )08.01. 2015Úvod