Preklady fanfiction Harryho Pottera

Early Morning Birds

originál: https://www.fanfiction.net/s/10508470/1/Early-Morning-Birds

autor: Laser Lance 720

překlad: arabeska

Autorem příběhu je Laser Lance 720, která nereagovala na žádost o překlad. Duševní vlastnictví patří JKR a pánům Medkům. Překlad nevznikl za účelem finančního zisku.

Dramione

humor

1000 slov

přístupné 13+

PP: Poučení: Žena má vždy pravdu. Žena vždy dosáhne svého. Skrývá se v tom víc životní pravdy, než se na první pohled může zdát. Miro, však víš, všechno nejlepší! :))

Zpět ptáků byl nádherný. Hermiona se nad těmi melodiemi vždy rozplývala – když ji ti uřvanci nebudili v pět ráno. Tehdy se ukázala pravá tvář satanových věrných následovníků, kteří se tak vyžívali v mučení ubohé ženy a znemožňovali jí spánek.

Draco jejímu utrpení nerozuměl; smetl to pod stůl spolu s dalšími vedlejšími efekty těhotenství, kterým se teď tak oháněla. On ty ptáky neslyšel, a když vyhlédl ven, ani je neviděl. Nemohl umlčet něco, co neexistovalo, a stejně byl každé ráno přesně v pět hodin pravidelně buzen stěžující si manželkou, která se dožadovala vraždy nebohých zvířat. A tak každé ráno vstal, pokusil se splnit její požadavky a poté, co potlačil nutkání odbouchnout dotěrné slunce, jehož světlo si razilo světlo skrz koruny stromů, zalezl zpět do postele.

„Draco…“ zasténala Hermiona ve snaze převrátit se na bok čelem k němu. Spal a její prosby mu byly šumák. Zabručela jeho jméno ještě jednou a nohou ho šťouchla v naději, že z něj vydoluje reakci. Zareagoval – zamručel něco, co měla být zřejmě nadávka. Hermiona jeho snahu odbyla a zaútočila ještě jednou. „Ptáci…“

„Nejsou tam žádní práci,“ zavrčel Draco a zavrtěl se na matraci, dokud se neuvelebil na břiše s obličejem zabořeným do polštáře. Mumlal něco o šílených těhulkách.

„Já je slyším,“ zavrčela Hermiona na oplátku. „Běž je zabít.“

„Ne.“ Draco otočil hlavu do strany, takže mu viděla do tváře. Vypadal unaveně, pod bouřkově šedýma očima se mu rýsovaly tmavé kruhy. Vlasy mu padaly do očí v zoufalém volání po nůžkách. Hermiona se cítila docela špatně, že ho budí tak brzy, zvlášť když předchozího večera pracoval dlouho do noci. „Už jsem je hledal. Jestli to chceš zkontrolovat, odkul se tam sama.“

Hermionin soucit byl v tu ránu pryč. Zafuněla nad jeho neomaleností, protočila oči v sloup a usoudila, že nadešla chvíle opět mu připomenout svůj stav. „Opomínáš, Draco Malfoyi, že jsem těhotná. Nosím tvoje dítě. Budu ho mít v sobě devět měsíců. Jsem obrovská a tu holčičku budu muset vyprdnout už za pár měsíců. To poslední, co můžeš udělat, je zabít pro mě pár ptáků.“

„Kluka,“ zamumlal Draco a na jeho tváři se usídlil oslnivý úsměv. Nechtěli znát pohlaví miminka, že se nechají překvapit. Draco si byl jist, že to bude chlapec. Byl Malfoy a Malfoyové neměli holčičku už celé generace. Porodit děvče se podobalo spíš někomu jako Weasley, což se také v nové generaci stalo běžnou praxí.

„Je to holčička,“ odporovala Hermiona, která nikdy nebrala jeho logiku zcela vážně. Slyšela, že Weasleyové nemají holčičky, a to se ukázalo jako mylné tvrzení už nejméně počtvrté, jelikož teď přišla tři těhotenství, kde se pohlaví teprve dozví. Cítila, že bude mít holčičku. Nakonec ona tady byla ta matka a věděla o dítěti uvnitř sebe nejvíc. „Tohle deťátko bude holčička.“

Dracův úšklebek nepolevoval a v jeho očích dál pohrávalo pobavení, když se zase začali škádlit. „Proč jsi si tak jistá, Grangerová?“

Hermiona se usmála, když ji oslovil rodným příjmením. Řekl to tím svým milým tónem. Otevřela ústa, ale neřekla ani slovo, protože jí do řeči skočilo štěbetání zvenku. Se zavrčením uvažovala, jestli ty ptáky může zabít i bezhůlkově. Ale nechtělo se jí očerňovat svědomí několikanásobnou vraždou, a tak se znovu podívala na Draca.

„Miláčku,“ promluvila tónem, kterým dala Dracovi jasně najevo, že s ptáky ještě neskončila. „Běž ty zatracené ptáky zabít.“

„Já nic neslyším.“

„Já jo. Zesílené smysly v těhotenství, vzpomeň si.“

„Spíš těhotenská labilita,“ zabručel hlubokým hlasem a doufal, že ho neslyšela. Zúžený oříškový pohled mu dal jasně najevo, že rozhodně doufal špatně. Aniž by čekal, až se na něj osopí, zvedl se z postele a vydal se k oknu.

Roztáhl závěsy a přelétl očima stromy, které rostly kolem domu. Nic neviděl, žádné ptáky, kteří by ohrožovali příčetnost jeho ženy a ničili její rána. Ztěžka vzdychl a zase závěsy spustil, ale zarazil se, když zachytil zacvrlikání.

Otevřel okno a podíval se směrem, odkud zvuk pocházel. Přes dotěrný řev ptáků v dálce slyšel mrmlání Hermiony, že mu to říkala.