Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Albus Potter a Rok jezevce

7. Mýty a omluvy

Albus Potter a Rok jezevce
Vložené: Jimmi - 14.05. 2015 Téma: Albus Potter a Rok jezevce
denice nám napísal:

Albus Potter and the Year of the Badger

Albus Potter a Rok jezevce


Originálhttps://www.fanfiction.net/s/4256837/7/Albus-Potter-And-the-Year-of-The-Badger

 

AutorBartimus Crotchety

Překlad: denice

Beta: Jimmi a Lupina

Banner: Inverarity

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

 

Autorova ne tak rychlá poznámka ke kapitole: Vím, že tato kapitola je krátká. Vím, že popisovaný den je tááák dlouhý. Slibuji, že po další kapitole už tento den pošlu spát a nabereme nějaký spád. Ale běda, první dva dny chudáka malého Albuse jsou důležité pro vývoj příběhu, takže to se mnou ještě chvíli vydržte. Prosím... Och, kdo jsem, abych si dělal srandu... jsem na vás závislý! Jste moji! Bvahahahahá! Lidi! Jak je možné, že tady dostávám záchvaty velikášství? Zavolejte vymítače.

Jako vždy... jsem jedno ucho... prosím, komentujte a komentujte. Budu škemrat, jestli chcete.

(štěněčí oči)

 

7. Mýty a omluvy

Nějaký čas po všem tom chaosu a spěchu, aby se dostal na ošetřovnu, křiku a žádostech o informace od jeho  příbuzných, jimž odpovídalo hlasité „Ustupte!“ od Rose, spoustě spěšného opečovávání od babičkovské ošetřovatelky madame Pomfreyové, Albus usnul.

O něco později se probudil v pyžamu, známá ruka mu odhrnovala vlasy z čela.

„Tati?“ zamumlal.

Jeho otec se nad ním skláněl se smutným úsměvem na rtech. „Nechtěl jsem tě probudit, synku. Jen jsem kontroloval, jestli nemáš jizvu.“

Albus se pokusil na něj usmát, ale vyšel mu spíš škleb. „Promiň, že ses sem musel trmácet.“

Táta vypadal uraženě. „Už jsem někdy nepřišel, když jsi mě potřeboval?“ zeptal se s něžnou naléhavostí.

Albus zavrtěl hlavou a pokusil se posadit. Trochu se mu motala hlava, ale zvládl to.

Otec ho zmateně pozoroval. „Záchvat paniky?“

Albus přikývl. „Najednou se na mě všechno sesypalo. Přede všemi jsem vyklopil snídani. Pěkný trapas.“

„Na rozpacích bych měl být já. Synku, dlužím ti omluvu.“

Albus se šokovaně obrátil k otci. „Za co?“

Táta zhluboka nabral vzduch do plic a vyšel z něj spíš jako povzdech. „Za to, že jsem ti nevěřil.“

Pokračoval dřív, než Albus mohl protestovat. „Bál ses létání. Bolelo mě, že sis nemohl užívat něco, co hluboce miluji, ale nechal jsem to být a netlačil jsem na tebe. Bál ses své hůlky. Nikdy jsem tě nenutil ji používat. Myslel jsem, že začneš, až na to budeš připravený. Byl jsi vyděšený ze zařazování. Řekl jsem ti své tajemství, abys byl v klidu. Udělal jsem všechno, co jsem mohl, abys měl život tak jednoduchý a bezbolestný, jak jen to bylo možné. Snažil jsem se ochránit tě před tím vším, protože já jsem neměl nikoho, kdo by mě ochránil. Tolik úsilí, a co se nestane?“

Vyčkávavě hleděl na Albuse. Ten si nebyl jistý, co se od něj čeká, takže zakroutil hlavou.

Jeho otec si těžce povzdechl a řekl: „A stejně ses stal hrdinou.“

Albus začal protestovat, ale otcův pohled mu řekl, že ještě není u konce.

„Ze všech mých dětí, o tebe jsem se bál nejvíc. Vždycky jsi měl ze všeho strach. Nikdy jsem netrval na tom, abys dělal něco, co tě děsilo. Najednou jsi v Bradavicích míň než čtyřicet osm hodin, a jsi zařazen do koleje, kterou jsem nikdy nepředpokládal, přátelíš se s někým, kdo by mě nikdy ani ve snu nenapadl, a skončíš záchranou bandy Nebelvírů; což jsi, jak mi řekli, provedl s úžasnou vynalézavostí a odvahou.“

Albus vzrušeně protestoval: „Ale poblil jsem se! Měl jsem jeden ze svých záchvatů. Museli mě odnést na ošetřovnu.“

Otcovy oči ho umlčely tichou naléhavostí. „Skutečnost, že jsi zvracel a měl záchvat paniky, nezmenšuje úžasnost toho, co jsi vykonal. Opravdoví hrdinové cítí slabost předtím a potom, ale nikdy v průběhu.“ Na chvíli se odmlčel a dodal: „Podcenil jsem tě, Albusi. Za to se omlouvám.“

Albus si nebyl jistý, jak se to stalo, ale vrhl se z postele k otci, a ten ho chytil do náruče. Vnímal všechnu lásku, kterou mu otec dával, ale tentokrát vycítil také nějakou únavu, které nerozuměl.

„Tak co se stalo, tati?“ vyvinul se otci z objetí, „Je profesor Krum v pořádku?“

Harry přikývl. „Chlapče, starouš Krum dostal za ta léta do hlavy potloukem mockrát. Ve sv. Mungovi si ho chtějí nechat na pozorování. Pokud jde o to ostatní, co se stalo, pořád pátráme.“

„Kde je mamka?“

 „Požádal jsem ji, aby doprovodila Krumovu manželku. Chtěl jsem si s tebou promluvit. Vrátí se, ale nezůstaneme tu dlouho.“ Zasmál se zklamání v Albusově tváři. „Povečeříme s tebou a s Jamesem. Kdybychom udělali víc než to, Bradavice budou vzhůru nohama.“

Albus ho znovu objal. „Díky, že jsi přišel, tati.“

„Vždycky,“ odpověděl otec.

„Neruším?“ ozvalo se z druhé strany místnosti. Oba se otočili a spatřili kočičí rysy profesorky Bastové.

„Všechno v pořádku, Freyo?“ zavolal Albusův táta.

„Jasně,“ odpověděla, když se blížila k posteli. „Jen jsem se chtěla před pátečním přeměňováním podívat na Albusovu hůlku. Nebylo by dobré, kdyby moje třída vybuchla jako ten potlouk.“

Albus se zastyděl. „To jsem nechtěl.“

Na Freyině tváři se objevil vřelý, uklidňující úsměv. „Já vím. Ale protože jsem na hodině slyšela, že se potlouk úplně rozletěl, myslela jsem, že o nejlepším postupu bych měla rozhodnout předem.“

Harry vstal. „Půjdu říct madame Pomfreyové, že Albus je v pořádku a může odejít. Hned jsem zpět.“

Albus našel hůlku v pečlivě složeném hábitu na židli vedle postele. Nenáviděl chvění, které cítil, když ji zvedl a podal profesorce.

Jemně ji uchopila a opatrně zkoumala. „Z čeho je jádro?“ zeptala se.

„Ollivander mi řekl, že z šupiny chiméry.“

Vrhla na něj zvláštní pohled. „Určitě?“

Albuse to zaskočilo. „Ujistil se, že to budeme vědět. Proč?“

Profesorka Bastová studovala řezby, a pak mu opatrně podala hůlku zúženým koncem namířenou od nich. „Je to dobré, Albusi, jen musím najít jiný způsob, jak tě učit přeměňování, to je celé.“

Albus schoval hůlku.  „Proč?“

Vzdychla, když se snažila najít slova. „No, přeměňování je jemná věda, a tvoje hůlka je všechno jiné než jemná.“

Albus zíral na své ruce. „Věděl jsem to. Moje hůlka je monstrum. Stejně jako já.“

Vtom si uvědomil, s kým mluví a co právě řekl. Vzhlédl, aby se omluvil, a viděl ji tiše se smát tak, že se jí v srsti pod očima hromadily slzy jako hrachy. Setřela si je, nepřítomně si olízla hřbet ruky a uhladila si na ní kožešinu.

Začal se omlouvat, ale jemně mu na rty položila chlupy porostlou ruku. „Prosím, neznič to omluvami,“ lehce vypískla.

„Co nemám zničit?“ zeptal se znepokojeně.

 „Zapomněl jsi,“ s úsměvem odpověděla. „Otevřel ses mi bez úvah o tom, jak těžké je zapadnout; jako bych to nechápala. A to je to nejhezčí, co pro mě kdokoli udělal za víc let, než si pamatuji!“

Sedla si k němu na postel a objala ho kolem ramen. Z hrudi jí vycházel podivný zvuk, jako by předla. „Dovol mi, abych ti řekla tajemství, Albusi. Trvalo mi léta, než jsem se to naučila.“ Obrátila se, aby jí viděl do tváře.

„Neexistuje nic takového jako normální.“

Albus byl zmatený. „Co tím myslíte?“

Usmála se, a její roztomilé malé tesáky se zablýskly. „Každý na tomto světě se něčím liší. Nenajdeš dva úplně stejné lidi, ani dvojčata. Tak podle čeho můžeme stanovit normy? Normální by mohl být jen jeden člověk. A to by ho dělalo… nenormálním.“

Albus se na moment či dva zamyslel. „Takže, co je normální?“

Usmála se a poplácala ho po zádech. „Normální je nudné, Albusi, příšerně nezajímavé, opravdu.“

Vstala. „My Mrzimoři  nemusíme být vždycky ve všem nejlepší, ale nikdy nejsme nudní.“

Albus se na ni zadíval. Vy jste Mrzimor?“

Profesorka Bastová se rozhlédla, aby zjistila, jestli není někdo poblíž, pak se dotkla svého hábitu, obrátila klopu a ukázala malý zlatý špendlík ve tvaru jezevce. „Předpokládá se, že nebudeme nikomu dávat přednost, ale já jsem to nedokázala přenést přes srdce. Jsem celoživotní Mrzimor. A jsem velmi hrdá, že ty také. V pátek se uvidíme ve třídě. Neboj se, my tomu přijdeme na kloub.“

Zamávala mu, když na cestě ven míjela jeho otce. Krátce si promluvili, než se rozešli.

Albus se usmál, jakmile mu otec řekl: „Vyřízeno. Sbal si věci a pojďme se najíst.“

Myšlenka pro tento den: Mohlo by dětství v zanedbávání a soustavném smrtelném nebezpečí udělat z Harryho Pottera přehnaně ochranitelského otce? Jak tato kapitola jasně ukazuje, myslím, že ano.

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: 7. Mýty a omluvy (Hodnotenie: 1)
Od: sisi - 15.07. 2023
|
autorka má pravdu, vůbec jsem nepochopila, co to Harry tak složitě vysvětloval Albusovi.
Díky za překlad.

Archivované komentáre


Re: 7. Mýty a omluvy Od: sisi - 30.11. 2020
Souhlasím s profesorkou Bastovou, svět by byl nudný, kdyby byli všichni stejní. Děkuji za překlad. Těším se na další kapitoly o dětech poválečné generace, profesorský sbor zatím vypadá velice schopně, až na Viktora Kruma, kterému potlouky vymlátili i ty poslední mozkové buňky. :-P

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 7. Mýty a omluvy Od: maria - 18.10. 2015
dakujem

Re: 7. Mýty a omluvy Od: solace - 08.09. 2015
Páči sa mi tento dospelý Harry - starostlivý otecko, ktorý hneď dobehne, keď sa niečo deje. Pre ustráchaného Albusa je to fajn, lebo ho do ničoho nepríjemného netlačí. James mi zase pripadá ako taký samorast. Na prvorodeného až priveľmi nezávislý. Ďakujem za preklad.
Re: 7. Mýty a omluvy Od: denice - 08.09. 2015
Harry se autorovi hodně povedl, takový starostlivý táta. A James je kapitola sama pro sebe, aspoň zatím. Děkuji.

Re: 7. Mýty a omluvy Od: JSark - 21.05. 2015
Uá, krátka. Čítala som varovanie, ale aj tak som nebola pripravená. :D Harry ako príliš ochraňujúci otec vydesený, že by z jeho syna mohol byť hrdina je zaujímavý. Ešte zaujímavejšie je, že u Jamesa sa toho nebál. :)
Re: 7. Mýty a omluvy Od: denice - 22.05. 2015
Krátká je, ale docela vydatná :-) Myslím, že u Jamese se Harry spíš bál, jakým způsobem by tohoto cíle eventuálně dosáhl a pak těch následků :-) Děkuji!

Re: 7. Mýty a omluvy Od: Jimmi - 16.05. 2015
Krátke, ale parádne. Neviem prečo, ale pripomenulo mi to už zmúdrenejšieho Harryho z Dodatku. Ďakujem za parádny preklad
Re: 7. Mýty a omluvy Od: denice - 16.05. 2015
Přesně! To je ten rozumný, dospělý Harry, který se dobírá jistého nadhledu, dokáže napravovat svoje chyby a nelhat si do vlastní kapsy. Já děkuji!

Re: 7. Mýty a omluvy iii Od: arabeska - 15.05. 2015
Jsem si jista, ze Harry rozhodne je ovlivneny svoji dursleyovskou "vychovou". Ale Ginny, ktera ma tolik bratru, by podle me jeho pripadne prilisne ochranarstvi drzela v ramci mezi. Takhle se dobre doplnuji. Z Harryho otcovskeho pristupu mi po tehle kapitole srdce zaplesalo. Nadhera. Denice, jako vzdy, vzyvam te a DEKUJI! (A u starouse Kruma jsem se zasmala :D)
Re: 7. Mýty a omluvy iii Od: denice - 15.05. 2015
Harry je holt taková matka kvočna :-) Představuji si, že Ginny si o něco víc rozumí se starším synem, který má docela dost weasleyovských genů... Já děkuji :-)

Re: 7. Mýty a omluvy Od: Zuzana - 15.05. 2015
Harry je skvelý otec, dokonca aj keď on chudák nemal žiadnych rodičov, z ktorých by si bral príklad. Bol milý ako sa staral:) Veľmi pekne ďakujem za preklad.
Re: 7. Mýty a omluvy Od: denice - 15.05. 2015
Je obdivuhodné, jak zvládá péči o děti bez vzoru ve vlastní rodině, že? Je tu opravdu kouzelný. Děkuji :-)

Re: 7. Mýty a omluvy Od: kakostka - 15.05. 2015
Ježiš to bylo skvělé:-))) Harry, který pečuje a miluje a zároveň to asi moc nezvládá. Možná by také mohl výrazněji přistřihnout křídla tomu zmetkovi Jamesovi, možná by se pak nemusel o svého bojazlivého synka bát... Viděl jak trpěl Severus v péči Pobertů a pak dopustí, aby se slabší odvah odehrával přímo doma. Jenže, to byl pak ALbie nebyl s Rose a Scorpem v Mrzimoru. Já bych s Jamesem do jedné koleje taky nechtěla ani zanic. Jsem zvědavá na záhadu s hůlkou, evidentně cítí velký potenciál, jen si na něj ALbus ještě nezvykl. Líbil se mi rozhovor s kočičí profesorkou, pálí ji to a snaží se mu pomoc. Minule bodoval i pan Flint, doufám že časem se Al zbaví fobie z koštěte, ak aby si let užil, to stačí. Navíc zachránil Viktorovi život a to je velké plus. Chápu, že ředitel jeho koleje je z Tria nadšen. Velebím dny, kdy ses ujala tohoto překladu a děkuji.
Re: 7. Mýty a omluvy Od: denice - 15.05. 2015
Harry se snaží ze všech sil, ale když ono každé to dítě je úplně jiné :-) Rozhodně se snažil bránit Albuse před vším, před čím mohl, je dobře, že už přišel na to, že mu tím nedělal vždycky tu nejlepší službu. James vypadá jako hodně velký prevít, ale u tohoto autora není nic úplně pevně dané. Tato linie se ještě docela zajímavě vyvine, i když si na to chvíli počkáme :-) Profesorka Bastová je moc prima, jako bývalá Harryho kolegyně o rodině asi ví docela dost. Děkuji za milý komentář :-)

Re: 7. Mýty a omluvy Od: marci - 14.05. 2015
Tak nevím. Kapitola krátká, děje pomálu, ale já jsem TAK nadšená!! Mám pocit, jako by ve mně konkrétně tahle kapitola nějak rezonovala. jsem jí úplně plná. Ano, Harry je tady úžasný. kdo by si nepřál takového otce? A ohromila mi pasáž o tom, co je vlastně průměrnost. Geniální. Vážně by mě zajímalo, v kolika letech tohle dílo autor psal? protože toto nemohl psát nějaký teenager. Denice, jak psal autor v úvodu... běda, jsem na této povídce závislá! Na podzim v Třebíči hodlám umetat vlastní... třeba čepicí Tvoji cestu! Neboť posvátná místa jsou kamkoli kráčíš věnovati se překladu jezevce :) Díky!!! :)
Re: 7. Mýty a omluvy Od: denice - 15.05. 2015
Nejdřív mě mrzelo, že je tak krátká, ale pochopila jsem, že cokoli by přidal, oslabil by děj. Takhle to, co bylo řečeno mezi rodičem a dítětem, zapůsobilo mnohem víc. O autorovi se mi nepovedlo zjistit nic jiného, než že poslední povídku napsal v roce 2013, pak se odmlčel (nebo možná přešel na jiné stránky, kdo ví). Ale souhlasím s tebou, že toto musel napsat zralý člověk. Na podzim v Třebíči si můžeme umetat cestičky navzájem :-) Moc doufám, že překlad už tehdy bude hotový, jestli se nestane nic fatálního, měl by vycházet do konce října. A cosi mi říká, že pak nastanou adventní radovánky, ale třeba se pletu ;-) Děkuji!

Re: 7. Mýty a omluvy Od: katrin - 14.05. 2015
Citala som varovanie autora a napriek tomu som na konci skoro s rozhorcenim vykrikla: Taka kratka kapitola??? :) Zacinam si uzivat aj myslienky dna veru.. A vobec, cela tato kratucka kapitolka je.. ako to vyjadrit.. hlbokomyselna? (Je vobec take slovo? :D) Hadam to vyjadruje aspon vzdialene, ze aj ked tych slov nebolo vela, rozmyslam nad nimi viacej ako u niektorych niekolko stranovych kapitol a pritom premyslam, co sa este stane a kto je za toto vsetko zodpovedny.. Tesim sa na pokracko.
Re: 7. Mýty a omluvy Od: denice - 15.05. 2015
Krátká kapitolka, ale docela obsažná. Však měla taky na ff.net hodně komentářů. Mně se moc líbil tady popsaný vztah mezi Harrym a Albusem, Autor to v závěrečné myšlence vystihl. Děkuji :-)

Re: 7. Mýty a omluvy Od: Lupina - 14.05. 2015
Strašně, strašně se mi tady líbí Harry. Přesně takového jsem si ho jako otce představovala. Konečně dospěl, je ochranitelský a vůbec. Super. A profesorka Bestová je kouzelná. Bohužel si nepamatuji, jestli se jí podaří to prokletí zvrátit. Takže budu překvapená, jestli se to dozvíme. Díky moc denice :-)
Re: 7. Mýty a omluvy Od: denice - 15.05. 2015
Máš pravdu, Harry - a nejen on - se povedl úžasně. Moc si užívám jeho opravdu dospělou podobu. Děkuji, Lupino :-)

Prehľad článkov k tejto téme:

Bartimus Crotchety: ( denice )15.10. 201529. Něco končí, něco začíná - ZÁVĚR
Bartimus Crotchety: ( denice )08.10. 201528. Odhalení
Bartimus Crotchety: ( denice )01.10. 201527. Nenahraditelné
Bartimus Crotchety: ( denice )24.09. 201526. Malfoyovský faktor
Bartimus Crotchety: ( denice )17.09. 201525. Incendio!
Bartimus Crotchety: ( denice )10.09. 201524. Stín pochybností
Bartimus Crotchety: ( denice )03.09. 201523. Svět se změnil
Bartimus Crotchety: ( denice )27.08. 201522. Vánoční příběh
Bartimus Crotchety: ( denice )20.08. 201521. Lítost a přemítání
Bartimus Crotchety: ( denice )13.08. 201520. Poslední kapka a první trest
Bartimus Crotchety: ( denice )06.08. 201519: Podivnější a podivnější
Bartimus Crotchety: ( denice )30.07. 201518. Trojitá nit
Bartimus Crotchety: ( denice )23.07. 201517. Doutnající řevnivost
Bartimus Crotchety: ( denice )16.07. 201516. Jezevec a had
Bartimus Crotchety: ( denice )09.07. 201515. Souboj dřív, než se nadějete
Bartimus Crotchety: ( denice )02.07. 201514. Famfrpálové zkoušky a jiné tragédie
Bartimus Crotchety: ( denice )25.06. 201513. Nabytá perspektiva
Bartimus Crotchety: ( denice )18.06. 2015 12. Z vlastní volby
Bartimus Crotchety: ( denice )11.06. 201511. Létat jako draci ve tvých stopách
Bartimus Crotchety: ( denice )04.06. 201510. Upíři, růže a práce s hůlkou… Merline!
Bartimus Crotchety: ( denice )28.05. 20159. Konec velmi dlouhého dne!
Bartimus Crotchety: ( denice )21.05. 20158. Mal-formace
Bartimus Crotchety: ( denice )14.05. 20157. Mýty a omluvy
Bartimus Crotchety: ( denice )07.05. 20156. Něco se přihodilo na cestě k normálnosti
Bartimus Crotchety: ( denice )30.04. 20155. Větší očekávání
Bartimus Crotchety: ( denice )23.04. 20154. O jezevcích a košťatech
Bartimus Crotchety: ( denice )16.04. 20153. Potíže se zařazováním
Bartimus Crotchety: ( denice )09.04. 20152. Čluny, bratři a další rozhodnutí
( denice )02.04. 2015Kapitola 1: Zaškatulkovaní
. Úvod k poviedkam: ( denice )20.02. 2015Úvod k poviedke