Preklady fanfiction Harryho Pottera

Druhé: Papír

Harry čekal na Snapea, jenž právě vstoupil do místnosti, na rohoži před krbem a mračil se na pergamen, který svíral v rukou.

„Nenávidím to.“

„V tom případě mám štěstí, že naše pocity jsou zcela bezpředmětné.“

„I tak to nenávidím.“

Odtrhl oči od pergamenu a upřel je do ohně. Snape se ušklíbl.

„Věčně myslíš jako mudla. Jen to zkus, když ti to nedá.“

Zkusil to. Dokument sice dýmil, ale ostentativně odmítal vzplát. Nakonec letargicky přistál zpátky na rohoži.

„Spokojený?“ zeptal se Snape.

Harrymu hořely tváře. Přitiskl rozpraskané rty k těm Snapeovým.

Jejich svazek prozářila magie.

„Šťastné výročí,“ popřál Snape klidným hlasem.

Třetí: Kůže

Do půlnoci zbývalo dvacet minut a klučina v kožených kalhotách, který Harryho celý večer pozoroval, stál vedle něj u baru.

„Ahoj, já jsem…“

„Koho to zajímá?“ zeptal se Harry. „Jdeme?“

Proklouzl únikovým východem a klučina ho následoval. Harry ho hned za dveřmi vykouřil a posléze mu vymazal paměť.

Přesně v moment, kdy začaly odbíjet hodiny, se přemístil na Grimmauldovo náměstí. Snape ho trpělivě očekával.

Jejich rty se sotva dotkly, ale magie mezi nimi přesto sálala. Harry se s pokřivenými ústy odtáhl.

„Šťastné výročí svazku, choti,“ vyprskl.

„Dokud nás smrt nerozdělí,“ odvětil Snape a odvrátil se.

„Abys mě neinspiroval,“ sykl Harry.

Páté: Dřevo

Parkety pod jeho nohama zaskřípaly, když Severus vstoupil do místnosti. Rozhlédl se.

Podlahu pokrývaly pouze třísky, poněvadž všechna prkna byla vytržena a rozcupována na padrť.

Potter se válel uprostřed té spouště a společnost mu dělala prázdná láhev ohnivé whisky. Severus si povzdechl.

„Docílil jsi jedině toho, že se zítra budeš cítit ještě hůř, Pottere.“

„Za pokus to stálo,“ zamrmlal nezřetelně.

„Ne, nestálo,“ poznamenal Severus. Chytil Pottera za ruku a snažil se ho udržet ve vzpřímené pozici dost dlouho na to, aby ho mohl políbit. Cítil, jak magie obnovuje svazek.

„Šťastné výročí,“ zamumlal.

Potter bezvládně dopadl na pohovku, za hlasitého chrápání.

Sedmé: Měď

Harry proklouzl do laboratoře, kde Severus soustředěně míchal lektvar bublající v měděném kotlíku.

„Co to vaříš?“

Severus ustal v míchání a nesrozumitelně zamumlal hibernační zaklínadlo. „Uklidňující lektvar pro Draca. Každým dnem očekává malé.“

„Jo aha.“

„Dnes za ním pojedu na návštěvu. Strávím tam několik dní.“

„Jo aha.“

„Chtěl jsi něco?“

„Nic důležitého. Ale… no, jo. Je to dneska.“

„Nechceš čekat na poslední chvíli, jako obvykle?“

Harry pokrčil rameny. „Když už jsme teď tady. A pak můžeš v klidu jet… na návštěvu k Malfoyovi,“ dodal upjatě.

„No dobrá.“

Políbili se, svazek se uklidnil a Harry se v tichosti otočil k odchodu.

Deváté: Keramika

Závěsy na okně byly mírně roztažené a Harryho probudil sluneční paprsek, který škvírou mezi nimi pronikl do ložnice a vkradl se mu do očí.

Objevil se Krátura, s tácem se snídaní, a položil na noční stolek Harryho ranní kávu. Harry rozmžouraně pozoroval skřítka, jak nalévá ze zdobené keramické konvice čaj do šálku.

Pro ten se přes Harryho tělo natáhla šlachovitá paže.

„To je vše, Kráturo,“ ozval se ochraptělý hlas. Harry se zachvěl.

„Šťastné výročí,“ pokračoval hlas, když skřítek zmizel.

Ucítil polibek na lopatce, poté na krku, a nakonec další těsně pod uchem.

Pro čtvrtý se otočil a ucítil proud magie.