Of Kings and Queens - 25. kapitola
Autor: galfoy
Překlad: Jacomo Betaread: Ivet
Prohlášení: Nevlastním Harryho Pottera. Skličující, leč pravdivé.
Originál najdete na https://www.fanfiction.net/s/8227894/26/Of-Kings-and-Queens
* * *
Draco s velkou nervozitou otevřel dveře Hermionina bytu, vešel a modlil se, aby ji našel nezraněnou. Očima přejel obývací pokoj. Ticho. Až na hromadu pošty rozsypanou po zemi tu nebylo nic neobvyklého.
Rozhlédl se ještě jednou.
Věštec ležel rozložený na podlaze a z něj křičel ten hrozný titulek. HERMIONA GRANGEROVÁ ZÁVISLÁ NA MUDLOVSKÝCH DROGÁCH! OKOLO MALÉHO ŠPINAVÉHO TAJEMSTVÍ VÁLEČNÉ HRDINKY VYPUKL SKANDÁL.
Takže to četla. Někde mezi Weasleym a příchodem sem to četla. Musí být zdrcená. Tohle je přesně to, čemu doufala, že se vyhne. Znovu ho píchlo v hrudi.
Zpoza dveří koupelny se ozval zvuk posmrkávání.
"Ach, díky bohu," zašeptal, vypustil vzduch, který zadržoval, a rychlým krokem zamířil ke dveřím. S cvaknutím se otevřely, zavrzaly a on vklouzl dovnitř.
Seděla ve vaně, prázdnýma očima hleděla přímo před sebe, slzy jí tekly po tvářích, na halenku a kapaly na džíny. Nepodívala se na něj. Vypadala, jako kdyby byla v transu.
Draco se rozhlédl po malé místnosti a snažil se přijít na to, jestli si něco vzala nebo jestli není v bezprostředním nebezpečí. Země byla posetá malými lístky papíru, vytrženými z bločku. Na jeho přední straně bylo natištěno Dr. Granger.
Každý lístek byl popsaný.
Hydromorfon. Oxykodon. Tramadol. Všechno napsané jejím klikatým písmem. Draco zdvihal jeden papír za druhým, četl ta divná slova a každé další se mu zdálo hrozivější než to předchozí. Takže to byla pravda - vzala ten blok. Ale opravdu se dostala k práškům? Nebo jen vyplnila ty recepty, a pak ztratila nervy? Ublížil jí Weasley nějak, nebo to byla reakce na ten článek?
"Hermiono?" promluvil tiše.
Zamrkala a pomalu otočila hlavu. Bolelo ho z ní srdce. Vypadala naprosto zničeně.
"Přemýšlela jsem," řekla chraplavě.
"Dobře," kývl, klekl si a opřel se o okraj vany. "O čem jsi přemýšlela?"
"Přemýšlela jsem o tom, že chci jít do léčebny," pronesla a třesoucí se rukou si otřela tvář.
Draco se na ni tázavě zadíval.
"To je místo, kde mudlům pomáhají se závislostí," vysvětlila. "Něco jako nemocnice. Potřebuju si osvojit nějaké správné schopnosti, jak všechno zvládat bez pilulek. Magie tohle neumí spravit, Draco. Vypsala jsem ty recepty. Po tom všem jsem stále vypsala ty recepty. Už jsem se dostala za hranici, kdy bych to dokázala zvládnout sama."
Zatvářil se obezřetně. Znamená to, že ho znovu opustí? "A... to léčebné místo se specializuje na tenhle druh věcí?"
Přikývla. "Mudlové nemají lektvary a kouzla... potřebují jiné způsoby, jak se vypořádat se svými problémy. Chtěla bych tomu dát šanci. I když to nebude fungovat, chci to zkusit. Opravdu nemám co ztratit. Nebo ztratím všechno; záleží na úhlu pohledu."
Vypadala přesně tak zkroušeně, jak mluvila, jako kdyby to přiznání dosvědčovalo její totální selhání. Viděl, jak je to pro ni důležité.
"Myslím, že léčebna je dobrý nápad," řekl Draco něžně. "Ale doufám, že pochopíš, když si pronajmu byt hned vedle a každý den se nakvartýruju do návštěvní místnosti."
Přes slzy se zasmála a znovu si otřela oči.
"Bylo to Stacey, viď," řekla. "Pověděla o mně Věštci. Vím, že Ron to neudělal, tak to musela být ona."
Draco přikývl: "Mrzí mě to."
Vzdychla a začala přejíždět prstem po dlaždičce u okraje vany. "No, asi se nedá říct, že otiskli lži. Jsem závislá. Válečná hrdinka, knihomolka, narkomanka. Hloupé, že? Dokonce ani nemuseli lhát. Ten příběh se píše sám."
"To ale neznamená, že je to v pořádku."
"Asi ne."
Co nejněžněji ji uchopil za ruku a políbil ji, protože si nebyl jistý, jak vyslovit to, co cítil. Chtěl jí říct, že je mu jedno, že je zlomená. Když nic jiného, přimělo ho to milovat ji ještě víc. Chtěl jí říct, že začíná rozumět tomu, s čím přišla jeho matka. Kdyby s tím Hermiona souhlasila, zítra by si ji vzal. Chtěl jí říct, že dala jeho životu smysl, že by s ní rád strávil každičký den, jen kdyby mu to dovolila. Chtěl jí tohle všechno říct do posledního slova.
Místo toho jí znovu políbil ruku. Slabě voněla po magnólii.
Usmála se.
"Mimochodem, o Rona už se nemusíš starat," řekla. "Není třeba po něm pátrat nebo tak něco. Téměř jsem mu za ten kousek utrhla hlavu."
"To rád slyším," kývl a snažil se nebýt z pomyšlení na to, že mu Vlezlík ukradl Hermionu, příliš napružený. "Zatracený idiot. Kdyby to chtěl zkusit ještě jednou, utrhnu mu tu hlavu sám."
"Posral to, Draco. Ví, že to posral. Pořádně. Nakonec mu to došlo. Souhlasil, že jsi pro mě ten pravý."
"To ho musí zabíjet," vydechl Draco napjatě a možná trochu moc nadějně.
"Možná," pokrčila rameny. "Ale myslím, že to věděl. Hluboko uvnitř věděl, že jsme se k sobě nikdy nehodili. Jen se držel zvyku."
"No, může si najít jiný posraný zvyk," odsekl Draco stroze.
Mile se na něj usmála. "Víš, taky mi řekl o tvých rodičích. Jak se snažili udělat správnou věc."
"Rozhodně se snaží," řekl Draco. "Řekl ti, kde můj otec celou tu dobu byl?"
Přikývla: "Nejsem si jistá, jestli tomu můžu věřit."
"Věř tomu," ujistil ji. "Otec má v sobě přesně to správné množství šílenství, aby cestoval do Austrálie a nechal si od tvých rodičů mířit puškou přímo do tváře."
"Ach můj bože," zašeptala a zakryla si rukou ústa.
"Je to v pořádku," usmál se Draco. "Říkal, že teď chce taky jednu. Ten chlap miluje dobré zbraně zřejmě i tehdy, když jsou mudlovské."
"Možná by mu mohl můj táta pomoct nějakou vybrat," uculila se drze.
"To je tak zvláštní," zachechtal se.
Znovu zesmutněla a začala si pohrávat s dlaždičkou.
"Možná, až vyjdu z léčebny, mohla bych podniknout něco užitečného. Například o závislosti mluvit. Víš, kvůli dalším, kteří s ní možná taky bojují. Říkala jsem si, že když jsem s tím měla problém já a tvoje matka, možná je tu víc lidí, kteří by uvítali nějakou pomoc."
"To je od tebe velmi nebelvírské," poškádlil ji a odsunul jí pramen vlasů z čela. Opřela se o jeho ruku a pevně zavřela oči.
"Miluju tě, víš," řekla.
"Taky tě miluju," odpověděl.
"Možná, až budu venku z léčebny..." odmlčela se.
"Ano?"
"No, já nevím. Asi je ode mě hloupé snažit se plánovat takhle dopředu... Ale..."
"O co jde?"
"Možná by ses ke mně rád nastěhoval?"
Srdce se mu zatřepotalo v hrudi. Snažil se velmi opatrně volit slova.
"Bude ti takové tempo vývoje vyhovovat?"
Pokrčila rameny, a pak se usmála: "Začínám si uvědomovat, že u správných věcí je těžké určit přiměřené tempo."
Taky se usmál. Měl dojem, jako kdyby v jeho hrudi vyšlo slunce. Vyzul si boty a vlezl si k ní do vany. Okamžitě se mu schoulila do náruče.
"Opravdu se musíme přestat scházet takhle," řekl a políbil ji do vlasů.
"Je to ano?"
"Je to ano."
* * *
O dva měsíce později
Hermiona stiskla Dracovu ruku a usmála se. Prošli právě bránou na Malfoy Manor, kde je u schodů do domu očekávaly oba rodičovské páry.
"Vítám vás!" promluvila Narcisa. "Jste tu právě včas na oběd!"
"Snaží se, aby to vyznělo neformálně, ale plánovala tuhle malou oslavu celé týdny," zašeptal Draco. "O co se chceš vsadit, že Harry, Blaise a Pansy už jsou uvnitř?"
"Myslíš?" zašeptala také a snažila se při tom gestu nečervenat. Když se Narcisa pro něco nadchla, bylo velmi těžké stáhnout ji zpátky na zem. Vypadalo to, že nakazila i ostatní... Hermiona viděla, že dokonce i její rodiče překypují nadšením. Lucius byl jako obvykle jediný, kdo vypadal, že ho tato malá oslava "konce její léčby" nechává naprosto klidným. Ale pyšný výraz na jeho tváři přesto hodně prozrazoval.
Když nekul pikle, jak se někoho zbavit, byl tak sentimentální.
"Vsadil bych na to všechny prachy."
Dva měsíce, které Hermiona strávila v mudlovském zařízení, patřily k nejtěžším, ale také k nejlepším v jejím životě. Draco dostál svému slovu, pronajal si byt hned přes ulici a chodil za ní každý den. Díky povolení, které dostala, trávili víkendy společně v jeho bytě, vždy s úmyslem vyrazit ven a chovat se společensky, obvykle ale skončili zakuklení uvnitř. Během těch víkendů toho hodně objevili.
Zjistili, že když se Hermiona rozzuří, až opravdu prská zuřivostí, vystoupí na povrch její "vnitřní Malfoy", jak to nazval Draco. Nevěděli, jak si jinak vysvětlit náhlé změny jejích vlasů na světlé a zase zpátky na hnědé. Hermiona žertovala, že na to, aby byla trvale malfoyovská, je příliš tvrdohlavá. Draco se smál, že zlomila sílu rysu.
Možná měli pravdu oba.
Také zjistili, že láska se nedá jen tak zapnout nebo vypnout tlačítkem. Je to spíš něco jako oceán. Vždycky je v ní něco dalšího. Vždycky se můžete ponořit hlouběji.
A ona to dělala.
Stejně jako on.
A to samo ji léčilo stejnou měrou jako terapie, poradci a instrukce. Urychlilo to její uzdravení. Dovedlo ji to až sem. Byla čistá, šťastná a silnější než kdy dřív.
Hermiona pevně objala rodiče. Nikdy ji neomrzelo dívat se na jejich tváře. Grangerovi a Malfoyovi spolu nakonec navzdory všemu docela dobře vycházeli... Muže spojoval zájem o mudlovské válečné zbraně (jejího otce přitahovaly především po historické stránce, Lucius si chtěl koupit nějaké dělo z "praktických důvodů"), kdežto ženy se sblížily díky Queenie (její matka milovala zvířata a fascinovala ji stavba Queenina chrupu, takže uspořádání skvěle fungovalo).
Narcisa obdržela dvě pusy na tvář, protože to tak měla nejradši. Hermiona ji chtěla i obejmout, protože ta žena pro ni byla v posledních měsících neuvěřitelnou oporou, ale držela se zpátky, aby nezačala brečet. Ještě ji čekala celá oslava, a ona už teď podléhala dojetí.
Lucius měl rád jednoduché pokývnutí hlavou, ale Hermiona přesto trvala na lehkém políbení na tvář. Byl to jediný okamžik, kdy ho viděla se červenat, což byl přesně ten důvod, proč to dělala.
Za spousty povídání zamířili do domu na slavnostní oběd. Narcisa dohonila Hermionu a cestou k zahradě na ni lehce mrkla.
"Dali ti v té léčebně nějaké úkoly na doma?" zeptala se zvesela. "Existuje něco, co bys měla podnikat, když jsi teď venku?"
Léčebné zařízení Narcisu naprosto uchvátilo, takže zasypávala Hermionu všemi možnými otázkami pokaždé, když k tomu měla příležitost. Velmi ji zaujala představa, že je možné překonat závislost bez magie, a ještě víc obměkčila její pohled na svět mudlů. Malfoyovi se skutečně od Hermionina odchodu pomalu proměňovali a dělali pozoruhodné pokroky na cestě k naprostému uznávání hodnoty lidí. Už téměř nemluvili o tom, že by znovu začali používat sklepení.
"Jen jedna věc, ačkoliv je to stejně důležité pro mě jako pro program," řekla Hermiona. Byla ráda, že dostala šanci položit Narcise otázku, která ji už delší dobu trápila. "Vlastně jsem doufala, že byste mi s tím mohla pomoct."
"Moc ráda, drahoušku! Stačí říct." Narcisa byla ve skvělé náladě, téměř tancovala a dokonale upravené vlasy se jí na slunci třpytily.
Když zahnuly za roh, Hermiona v dálce spatřila Harryho rozcuchané vlasy, Blaisovu hlavu a Pansyinu hřívu. Draco měl pravdu. Jako obvykle.
Blaise a Pansy seděli těsně u sebe.
Harry si žádnou partnerku nepřivedl, ale Hermiona věděla, že se s někým začal vídat. Potěšilo ji to stejně jako fakt, že pracuje na svém návratu do Londýna. Zatím si farmu ponechal pro případ, že by potřeboval mít kam zmizet, ale kousek po kousku se přesouval zpátky do společnosti. Pomohlo, že tu měl docela velkou partu kamarádů. Hermiona se doslechla, že se tu a tam vídal s Ronem. I když ona sama neměla žádnou touhu pozvat Rona zpět do svého života, těšilo ji, že Harry ponechal tato vrátka otevřená. Potřebovali to oba, Ron i Harry.
"Ráda bych dala do pořádku záležitost s jistou osobou, ale mám problém ji vystopovat," řekla Hermiona. Skutečnost, že má problém tu dotyčnou sobu najít, jí brnkala na nervy. No vážně, co na tom mohlo být těžkého?
"No, já s Luciusem máme pro pátrání po nezvěstných lidech jisté předpoklady," poznamenala Narcisa a výmluvně pozvedla obočí. "Koho chceš najít?"
"Stacey McLorrowovou," řekla Hermiona.
Úsměv na Narcisině tváři zamrzl, ale když se podívala na Hermionu, nepohnul se v ní ani sval, jen jí zacukalo koutkem úst.
"Aha, tu!" pronesla nakonec. "Vzpomínám si, že jsem o ní něco slyšela. Neodstěhovala se?"
"Ano!" souhlasil Lucius, který se náhle objevil po Hermioně druhém boku. "Odstěhovala se daleko, předaleko. Je to tak, Narciso?"
"Přesně tak. Teď si vzpomínám. Odešla do Maroka."
"Do Maroka?" zopakovala Hermiona.
"Do Maroka," přikývl Lucius. "A vstoupila do kláštera."
"Cože? Do kláštera?" vyhrkla Hermiona. "To je divné. Nikdo o ní už nějakou dobu neslyšel, tak mě jen zajímalo, jestli je v pořádku..."
"Víc než v pořádku," řekla Narcisa. "Kláštery jsou velmi uklidňující, jak jsem pochopila. Rozmlouvá se tam s mudlovským božstvem a podobně."
"A jsou velmi soukromé," dodal Lucius. "Nemůže přijímat návštěvy."
"Složila slib mlčení," přikývla Narcisa. "Cítila se špatně kvůli tomu, co udělala, víš."
"Nejsou povoleni žádní hosté!" připomněl Lucius vesele.
"V Maroku?" zeptala se Hermiona zmateně.
"Ne, v klášteře," odpověděla Narcisa. "Promiň, drahoušku, ale mohlo by být příliš obtížné ji vystopovat dokonce i pro tak zkušené lidi, jako jsem já a Lucius. Museli bychom přimět tu dívku, aby porušila pravidla kláštera, a protože jsme tak čestní lidé, nelíbilo by se nám stavět ji do této pozice."
"Aha," hlesla Hermiona zklamaně. "Chápu. Jen jsem si říkala, že by možná bylo zdravé tuto kapitolu mého života uzavřít."
"Počítá se i myšlenka, drahoušku," odvětila Narcisa, vzala ji za ruku a chlácholivě ji poplácala. "A ty máš tolik myšlenek."
"To mi Draco připomíná pořád," zasmála se. "Každopádně děkuji za informace." Hermiona se odmlčela. Zdálo se jí to jen, nebo se Malfoyovi chovali trochu... divně? U nich se to těžko dalo odhadnout. V této rodině bylo divné chování tak přirozené jako potřesení rukou. "Oba rozhodně víte dost o tom, co se s ní stalo," nadhodila zkusmo. "Což je docela působivé."
"Ach, bereme to tak, že dávat na lidi pozor je zkrátka naše práce," pronesl Lucius přezíravě. "Obávám se, že z tohoto úhlu to není ani tak překvapení jako spíš rutina."
Hermiona přikývla. Inu, znělo to jako logické vysvětlení.
"Když je řeč o překvapení," navázala s trochu ostýchavým výrazem Narcisa a podařilo se jí tak změnit téma. "Draco mi říkal, že máte nějaké novinky."
Hermiona zčervenala a řekla: "Nevím, jak moc je to překvapivé. Ale ano, nastěhovali jsme se do společného bytu."
"Skvělé!" zvolala Narcisa. "A nepředpokládám, že vás to vede k myšlence, že -"
"MAMI!" vykřikl Draco a loktem si vybojoval místo mezi Hermionou a Narcisou."Nechystáš se moji krásnou přítelkyni obtěžovat otázkami ohledně manželství, že ne?"
"Vůbec ne," bránila se Narcisa, ale tvářila se přitom trochu provinile. Vyslala pohled směrem k Luciusovi a oba couvli do diskrétní vzdálenosti a nechali ty dva o samotě.
"Za tohle se omlouvám," řekl Draco. "Měla to zvládnout líp."
"Ale to je naprosto v pohodě," mávla rukou Hermiona. "Nevadí mi to."
"Ale stejně," trval na svém Draco a uchopil ji za ruku. "Slíbil jsem ti, že nebudeš s tou manželskou záležitostí otravovaná, a svůj slib dodržím. Nepožádám tě o ruku, dokud na to nebudeš připravená."
"Opravdu?" uculila se.
"Rozhodně," ušklíbl se. "Ale až budeš připravená? Dej si pozor."
"To je vyhrůžka?" ušklíbla se také.
"Záleží na tom, jak se stavíš k tomu být ke mně navěky připoutaná," poznamenal s dobromyslným mrknutím.
Hermiona se kousla do jazyka, aby si zabránila něco říct, protože ve skutečnosti nebyla ohledně svého malého překvapení tak docela upřímná. I když byla pravda, že se nastěhovali k sobě, nešlo o tu záležitost, která u ní vyvolávala třepotání motýlích křídel v břiše. Ono ji totiž léčení naučilo jednu důležitou věc.
Bylo snazší cítit, že má život pod kontrolou, když - a to doslova - nad ním převzala kontrolu. Čekat, až se něco stane, nikdy nebyl tak úplně její styl. Teď už to viděla.
Takže se nakonec po tom všem, po všem jejím odmítání, rozhodla, že si vlastně chce Draca vzít. Problém byl, že se jí ale nijak zvlášť nechtělo čekat, až ji on požádá o ruku. Působilo to hrozně předvídatelně, a jestli se něco naučila, tak to, že život je mnohem zajímavější, když se stane něco nečekaného.
Ve zvládání nečekaného už byla docela dobrá. Ve skutečnosti strávila zdokonalováním svých schopností dva měsíce.
Když se přiblížili ke stolu obklopenému kamarády a rodinou, Draco se na ni usmál. Na krátký okamžik užasla nad tím, jak je pohledný; jak je uvolněný. Tohle byl muž, se kterým měla v plánu strávit zbytek svého života.
Na téhle větě se jí zamlouvalo každičké slovo.
Prsten, který pro něj vyrobila, jí prakticky vypaloval díru do kapsy, ale byla odhodlaná nechat ho tam, dokud všichni nedojí. Počkat, až budou spokojení a nasycení. Uvolnění.
A pak se chystala položit otázku, která se jí stále dokola opakovala v hlavě.
Naštěstí si byla naprosto jistá, že od něj dostane tu správnou odpověď.
Konec
* * *
Poznámka autorky: No, byla to šíleně zábavná jízda. Děkuji za všechny komentáře a podporu, zejména za ty během mých dvou mimořádných rodinných událostí a mého cestování (bloudění v NYC) bez internetu. Řeknu vám, bylo to divoké léto.
Ten konec je pro mě trochu hořkosladký. Možná si vzpomenete, že jsem chtěla napsat příběh o závislosti, protože jsem kvůli předávkování přišla o kamaráda. Rozhodně bych si přála, aby měl možnost získat pomoct, kterou potřeboval, jako se to povedlo naší hrdince. Protože o to podle mě jde. Reálný život má nepředvídatelné zápletky. Ale aspoň náš oblíbený pár se dočkal šťastného konce. (...)
Poznámka překladatelky: Ano, byla to zábavná jízda. A já jsem strašně moc ráda, že jsem mohla nasednout. Proto posílám obrovské díky baska92 za odstartování téhle povídky (protože bez jejích prvních kapitol bych se k povídce nikdy nedostala), Jimmi za laskavé předání překladu (nebudeme tu zmiňovat, jak jsem v soukromých zprávách virtuálně poskakovala jako pingpongový míček a vykřikovala „Dej mi to, dej mi, já to chci překládat!") a zlaté betušce Ivet za nedocenitelnou pomoct s vytvořením konečné podoby jednotlivých kapitol (nemluvě o vtipných, bránici dráždících glosách, kterými častovala všechny zúčastněné postavy). A samozřejmě děkuji vám všem, kteří jste tuto povídku četli a nechali u ní komentář. Díky vašim srdečným slovům podpory a chvály jsem měla možnost prožívat tento úchvatný ještě intenzivněji a ještě víc si oblíbit jeho hrdiny. Králové a královny mi budou strašně chybět.
galfoy: ( Jacomo ) | 25.04. 2015 | 25. kapitola - závěr | |
galfoy: ( Jacomo ) | 18.04. 2015 | 24. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 11.04. 2015 | 23. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 04.04. 2015 | 22. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 28.03. 2015 | 21. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 21.03. 2015 | 20. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 14.03. 2015 | 19. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 07.03. 2015 | 18. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 28.02. 2015 | 17. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 24.02. 2015 | 16. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 17.02. 2015 | 15. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 07.02. 2015 | 14. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 31.01. 2015 | 13. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 24.01. 2015 | 12. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 17.01. 2015 | 11. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 11.01. 2015 | 10. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 29.11. 2014 | 9. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 22.11. 2014 | 8. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 15.11. 2014 | 7. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 08.11. 2014 | 6. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 01.11. 2014 | 5. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 17.07. 2014 | 4. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 16.07. 2014 | 3. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 14.03. 2014 | 2. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 04.03. 2014 | 1. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 25.02. 2014 | Prológ | |
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi ) | 23.02. 2014 | Of Kings and Queens | |