Of Kings and Queens - 23. kapitola
Autor: galfoy
Překlad: Jacomo Betaread: Ivet
Prohlášení: Nevlastním Harryho Pottera. Skličující, leč pravdivé.
Originál najdete na https://www.fanfiction.net/s/8227894/24/Of-Kings-and-Queens
Poznámka překladatelky: Do konce povídky zbývají tři kapitoly, takže se nabízí otázka: Myslíte si, že teď už to bude procházka růžovým sadem? Slyšíte znít svatební zvony? Chyba lávky. Čtenáři si přáli, aby byl příběh delší a sama autorka uznala, že spousta dílčích zápletek ještě není dořešených. Takže se připravte na kapitolu plnou VELKÝCH zvratů...
* * *
Hermiona se skřípavým zvukem otřela prsty část párou zamlženého zrcadla a odhodlaně se pustila do rozčesávání zacuchaných vlasů, aby je usměrnila. Bílé prameny se promíchaly s hnědými a zamotaly se do cucků, které teď nemilosrdně likvidovala. Chvilku ten kontrast obdivovala, a pak pokračovala v započatém úsilí. Draco znovu usnul, a tak využila pár minut klidu pro sebe: připravovala se na setkání s Malfoyovými, ale tentokrát se modlila, aby odtamtud neutíkala v slzách.
Znělo to celkem jednoduše. Všechno záleželo jen na provedení.
Neklid, který cítila ohledně vábení bločku lékařských receptů, se jí svíjel v žaludku, ale čím víc času strávila v Dracově ochranné náruči, tím víc se to zdálo jako náhoda. Konec konců, popadla ten bloček pod extrémním tlakem. Teď, když byla v bezpečí, bez stresu a připravená začít nový život, její fixace na prášky vymizí... Nebo ne? Bloček sám o sobě byl neškodný. Nechystala se ho přece vyplnit.
S největší pravděpodobností.
Pokud šlo o návštěvu, z celého srdce doufala, že to půjde dobře. Narcisa bylo všechno jen ne nudná a Hermiona věřila, že po čase zvládnou najít společnou řeč. A přestože ji lektvar nezbavil závislosti tak, jak Narcisa nejspíš doufala, minimálně to ukazovalo, že chtěla Hermioně pomoci. Což byla důležitá informace, zejména proto, že se asi jednoho dne stane její tchyní.
Čím víc o tom přemýšlela, tím se ta představa stávala méně a méně děsivá. Zajímavé, jak se věci měnily, když se necítila pod tlakem.
Lucius se stále tvářil odtažitě a chladně, ale rozhodně se od války polepšil. Dokonce spolu při minulém setkání ani nebojovali. To byl začátek. V jeho případě znamenalo začátek cokoliv. Možná vůči ní jednoho dne roztaje. Možná si v budoucnu řeknou i víc než jen pár úsečných vět. Už jen ta představa!
Bez ohledu na to, co se stalo, šlo o jediné: milovala jejich syna a bylo jí předurčeno být s ním. Ano, situace se potřebovala zklidnit, ale jejich šance viděla jako dobré. Ve skutečnosti jako skvělé. Dokonce i kdyby necítila tlak onoho rysu, všimla by si, jak skvěle se k sobě hodí. Byli jako její vlasy: začínala ten kontrast obdivovat. Skoro jí připadalo legrační, že si toho nevšimla dřív. Možná byla příliš zaměstnaná nenáviděním Draca, než aby si toho všimla. Příliš zaneprázdněná Ronem.
Ty dny skončily.
Hermiona si upravila šaty, vyšla z koupelny a s pobrukováním zamířila k hlavním dveřím.
"To zní, jako by tu byl někdo šťastný," ozval se Draco z ložnice samolibě. Zřejmě byl celou dobu vzhůru.
"Ále, ty se prostě chceš naparovat," dobírala si ho, když z místa, kde stála, zachytila jeho pohled. I když, upřímně řečeno, měl proč se naparovat. Nikdy se necítila tak spokojeně. "Ale ano. Jsem moc šťastná."
"To rád slyším," ozvalo se z postele. "Pořád máš chuť setkat se s mými rodiči?"
"Samozřejmě," řekla Hermiona a zvedla svazek dopisů, který ležel přede dveřmi. "Je tu pár věcí, o kterých si s nimi potřebujeme promluvit, a navíc si nejsem jistá, jestli jim někdo řekl, že jsem zpátky."
"To je pravda," zívl Draco. "Myslím, že to byla ta poslední věc, na kterou jsem myslel. Byl jsem trochu rozptýlený."
"Pochopitelně," usmála se a začala probírat poštu. "To je legrace. V té hromadě je i dopis pro tebe."
"Vážně? Od koho?"
"Podle erbu bych řekla, že od tvých rodičů. Myslím, že třídicí systém budovy ten dopis přesměroval sem. A vypadá to, že původně došel do kanceláře Trebaxu. Myslím, že chvíli cestoval. Nemůžu se rozhodnout, jestli je to strašidelné nebo šikovné."
"Momentálně se spokojíme s tím, že je to šikovné," ušklíbl se. "Přečtu si to za minutku. Ještě nejsem připravený na přechod do reality. Nejspíš se chtějí zeptat, jestli jsem naživu. Nechoval jsem se minulý týden zrovna společensky. Ale asi to znamená, že se otec vrátil."
"Byl pryč?" zeptala se a odhodila leták s nabídkou nápoje lásky do koše. Tuhle věc ona tedy nikdy zkoušet nebude.
"Jo. Nevím jistě, co měl za lubem. Víš, jací jsou ti Malfoyové tajnůstkáři."
Hermiona se uculila. Odložila stranou účty a prohlížela zbytek pošty. Byl v ní přibalený i dnešní Věštec, ale na čtení drbů neměla náladu. Zbýval poslední dopis v poměrně objemně vypadající obálce.
Strnula, když uviděla rukopis. Šlo o Ronovu mazanici.
"To je divné," řekla a s obavami začala dopis otevírat.
"Co je divné?" ozval se Draco zpod hromady přikrývek.
"Jde o to, že... jeden z těch dopisů..." odmlčela se, protože se začetla. Její výraz se dramaticky změnil.
Draco natáhl krk, aby na ni přes dveře ložnice dohlédl. "Jsi v pořádku?" zeptal se a snažil se, aby to neznělo tak znepokojeně, jak se cítil. Vypadala, jako kdyby uviděla ducha. Z obličeje jí zmizela veškerá barva.
"Draco, tenhle je od Rona," řekla a zvedla k němu oči.
"Cože?" odpověděl ostře. "Proč ti ten blbec píše? Divím se, že se sem jeho dopisy mohou přes tvoje ochrany dostat."
"Nikdy nepíše, tak mě nenapadlo je přizpůsobit," řekla a dál pokračovala ve čtení. "Říká, že existuje důkaz, že není zodpovědný za nic z toho, co se stalo. Chce se se mnou setkat a probrat to."
"To zrovna," odsekl Draco. Už seděl a tvářil se rozladěně. "Jak by za to asi mohl nebýt zodpovědný? A chce se s tebou setkat? O samotě? Jen přes mou mrtvolu."
"Je tu něco o Malectio lektvaru," mžourala do dopisu. "Něco o Rodolfusovi. A Ginny. Stěží ten jeho škrabopis dokážu přečíst."
Draco byl ve vteřině na nohou, oblečený a se zamračením k ní mířil. Vzal jí dopis z ruky a přečetl si ho.
"Ten imbecil píše jako batole," pronesl chladně. "Ale ano, můžu rozeznat Rodolfusovo jméno. Ten chlap je psychopat. Pevně doufám, že v ničem z toho nemá prsty. Působí jen potíže."
"Pamatuju si na něj," hlesla Hermiona a potlačila zachvění. "Všichni byli špatní, ale on byl opravdu jeden z těch nejhorších. Čím víc krve viděl, tím byl šťastnější."
Draco se na ni podíval a všiml si, jak se jí třesou ruce. Byla nervózní.
"Nelíbí se mi to," řekl stroze. "Mám z toho špatný pocit."
"To já taky," odpověděla. "Věci se konečně začaly zklidňovat. Nechci, aby se to znovu spustilo. Nechci žádné další drama."
"Možná bychom se měli setkat s mými rodiči dřív, než se rozhodneš, co chceš udělat. Znali Rodolfuse. Možná o něm mají nějakou informaci. Můžeme nejdřív zjistit, jestli Weasley nekecá, a teprve pak s něčím souhlasit."
"Dobrý nápad," řekla. "A na rovinu, i kdyby byl Ron pod vlivem nějakého lektvaru, neznamenalo by to, že je všechno v pořádku. Studovala jsem tyhle prostředky ve škole. Malectio ovládá tvůj úsudek, ale není to Imperio. Stále musíš mít nutkání ony věci udělat."
Draco si znovu přečetl ty čitelnější části vzkazu, a pak si odfrkl: "Zatracený hajzl. Píše tu: Vím, že Malfoy tě nikdy nespustí z dohledu, ale musím tě vidět. Přikládám něco, co by tomu mohlo napomoct. Co tím do prdele myslí?"
Hermiona se zamračila, a pak zvedla obálku a zatřásla s ní. Něco vypadlo na stůl. Oba vytřeštili oči.
"To je můj zásnubní prsten," řekla šokovaně.
"Já toho čuráka zabiju," vypěnil Draco. "Zašel příliš daleko."
"No jasně, co si myslí?" vzdychla znechuceně. "Nehodlám se s ním setkat, když mám k dispozici jen takové ubohé útržky informací. Myslí si, že u mě ten prsten vyvolá nostalgii?"
Draco roztrhl obálku s dopisem od svých rodičů, protože se snažil vytěsnit z hlavy myšlenky na zavraždění Rona. Ten mizera má tu drzost snažit se přesvědčit Hermionu, aby se rozběhla zpátky do jeho náruče. Zkazil to. Žádná hloupá báchorka o nějakém lektvaru to nevylepší. Na to, aby Hermiona takovým blábolům uvěřila, je příliš chytrá. Díky Merlinovi, že to uměla prohlídnout.
Ale když začal číst matčin dokonalý rukopis, zaplavil ho pocit, jako kdyby se svět kolem zastavil.
"Hermiono," řekl a snažil se, aby jeho hlas zněl vyrovnaně, "myslím, že máme problém."
"Tohle není žádný problém," namítla stroze a odhodila Ronův list na stůl vedle prstenu. "S tímhle nesmyslem jsem skončila. Můj život se konečně začíná trochu uklidňovat a já nemám zájem o nějaké druhé romantické pokusy. Podívám se na ta jeho tvrzení, ale teď prostě vezmu ten prsten a hodím ho do -"
Jeho instinkty vzplanuly o půl vteřiny později. Něco, co by tomu mohlo napomoct. Něco, co dostane Hermionu z jeho dohledu. Docvaklo mu to v momentě, kdy se její prsty dotkly kovu. Prsten nesloužil k vyvolání nostalgie... Sloužil k jejímu zmizení.
Dřív než stačil otevřít pusu, přenášedlo ji odneslo pryč.
Drak v jeho hrudi zařval.
* * *
Draco se hnal po cestě k Manoru, dýchal trhavě a nejistě a rys mu pulzoval v žilách, protože se bouřil proti skutečnosti, že mu byla Hermiona ukradena. Křičel mu v hrudi a domáhal se pomsty. Dostane, co chce, tím si byl Draco jistý. Brána se otevřela mnohem rychleji než jindy a on vtrhl dovnitř. Možná by se dalo říct, že ztratil trpělivost. Chystal se srovnat celý svět se zemí.
Rodiče na něj čekali u schodů. Cítili, že se přemístil na pozemky, ale jejich přítomnost znamenala, že je jim naprosto jasné, že něco není v pořádku. Lucius měl ve tváři vážný výraz, jako kdyby byl připravený zasáhnout. Narcisa se neusmívala a čelo jí protínala ustaraná vráska.
Draco byl příliš zahlcený agresivními emocemi, než aby se obtěžoval s formalitami, a příliš rozzlobený, než aby nevybuchl.
"Jak jste to mohli udělat, aniž byste si se mnou nejdřív promluvili?" vykřikl a oba rodiče tím vyplašil. "Jak jste tu věc mohli poslat Weasleymu?"
Narcisa vyslala k Luciusovi varovný pohled, ale ten už vykročil vpřed, aby syna uklidnil. "Draco, byl jsi celý týden zavřený ve své kanceláři. Odmítal jsi kohokoliv vidět. Poslali jsme ti vzkaz, který všechno vysvětluje. Mysleli jsme si, že ti dáme čas zpracovat tu informaci, než se Hermiona vrátí. Vypadalo to jako nejlepší způsob, jak to udělat. Měl jsi ho dostat včera večer... Zároveň jsme poslali ten balíček panu Weasleymu."
"Nebyl jsem v kanceláři," zajíkl se Draco. "A nebyl jsem ani ve svém bytě."
"Kde jsi byl?" zeptal se Lucius.
Draco se opřel dlaněmi o kolena a bojoval s nevolností. "U Hermiony. Vrátila se. Chystali jsme se k vám dneska dorazit."
"To jsme nevěděli," pronesla Narcisa tiše. "Jinak bychom počkali. Draco, prosím, věř nám, že jsme nechtěli způsobit žádnou škodu... Poslali jsme tu informaci panu Weasleymu coby gesto dobré vůle. Tolik toho ztratil, včetně Hermiony. Snažili jsme se udělat správnou věc."
"Odkdy se vy dva staráte o dělání správných věcí?" vykřikl Draco.
Rodiče na sebe nejistě pohlédli.
"To ještě musíme zjistit," řekl Lucius. "Ale ujišťuji tě, že to nutkání je nepohodlné. Nicméně jsme chtěli začít s čistým štítem. Nevěděli jsme, že se Hermiona vrátila."
"No, teď je zase pryč," hlesl Draco. Přerývané dýchání způsobilo, že to znělo jako vzlyk. "Protože Weasley, i když možná není takový naprostý hajzl, jak jsme si mysleli, je pořád zasraný MIZERNÝ ČURÁK."
"Draco, prosím, řekni nám, co se stalo," požádala ho Narcisa a vzala ho za ruku. "Děsíš mě."
"Poslal jí dopis," začal a pokoušel se zklidnit. "Napsal, že se s ní chce sejít a probrat to. Do obálky přihodil její bývalý zásnubní prsten. Bylo to přenášedlo."
Lucius zavrčel. Narcisa sevřela rty.
"Nechtěla jít," řekl Draco. "Mluvili jsme o tom, že nejdřív vyrazíme za vámi. Měli jsme tak krásnou noc... Takové krásné ráno... Tohle nechce! Ale dotkla se toho prstenu... A já nevím, kam ji odnesl."
Ozvalo se hlasité PRÁSK, a když se Malfoyovi otočili, uviděli, jak se k nim po cestě žene Harry.
"Zatracená práce," zaklel Draco. "Právě teď nemám na Zázračného chlapce náladu."
"Ty někdy na Zázračného chlapce náladu máš?" zeptala se Narcisa. Vypadala opravdu zvědavě.
"Draco! Všude tě hledám!" vykřikl Harry a klusal směrem k trojici. Smykem zastavil, protože si uvědomil, že na něj Lucius a Narcisa třeští oči. Na okamžik nastalo trapné ticho.
"Ehm, paní a pane Malfoyovi," kývl na pozdrav. Zjevně se nechtěl tou nepříjemnou situací zaobírat déle, než je nezbytně nutné.
Oba chladně přikývli.
"Poslyš, Draco, máme problém," funěl Harry.
"Já vím, Pottere," řekl Draco a otřel si čelo. "Ukázalo se, že Weasley nebyl tak docela zodpovědný za svoje činy a vzal si do hlavy, že si o tom musí promluvit s Hermionou, takže jí poslal zasrané přenášedlo -"
"Cože?!"
"- a ona je teď pryč a já nevím kde."
Harry potřásl hlavou ve snaze pochopit, co mu Draco říká. "Nebyl zodpovědný... Nerozumím..."
"Musím to teď vysvětlovat?" vyštěkl Draco. "Hermiona znovu zmizela. Je s Weasleym proti své vůli. Potřebuju ji najít."
"Souhlasím. A můžeš to vysvětlit později, ale problém je větší než jen to s Ronem. Ron jen věci komplikuje."
"Jak to?" zeptala se Narcisa, stále udivená tím, že jsou ti dva mladíci schopní vést spolu rozhovor, aniž by tasili hůlky.
"Hermiona pobývala minulý týden na mém pozemku, bez mého vědomí," sdělil Harry Malfoyovým, aby pochopili souvislosti. "Vrátil jsem se tam, abych místo zkontroloval, a něco chybí."
"Ehm, například tvůj dům pro hosty, ty pitomče?" odsekl Draco. Věděl, že je krutý, ale hranici ohleduplnosti už dávno překonal.
"Ne. Blok s lékařskými recepty na mudlovské drogy."
Rozprostřelo se těžké ticho. Narcisa zaklela.
"Blaise mi řekl, co jste udělala, abyste jí pomohla, paní Malfoyová, ale myslím, že se stále potýká se závislostí," řekl Harry. "A jestli je to, co Draco říká, pravda, nachází se právě teď ve velice stresující situaci."
"Musíme ji najít!" pronesla Narcisa zcela zoufale. "Mohla by mít recidivu! Lektvar zbavuje fyzické závislosti, ale o té psychické jsem neuvažovala. Mudlovské drogy nejsou úplně stejné. Nezapracovala jsem to do něj."
"Je toho ještě víc," řekl Harry. "Už někdo z vás viděl dnešního Věštce?"
Všichni zavrtěli hlavou. Harry s ponurým výrazem ve tváři vytáhl noviny.
HERMIONA GRANGEROVÁ ZÁVISLÁ NA MUDLOVSKÝCH DROGÁCH!
OKOLO MALÉHO ŠPINAVÉHO TAJEMSTVÍ VÁLEČNÉ HRDINKY VYPUKL SKANDÁL
"Ne," zašeptala Narcisa. "Kdo by tohle udělal? Řekněte mi, že za tím není ten kluk Weasleyových!"
"Není. Uviděl jsem to hned, jak jsem dorazil do Londýna, tak jsem během hledání Draca trochu zapátral okolo. Vypadá to, že Ron zrušil zasnoubení se Stacey a ona se pomstila. Myslím, že jí už všechno řekl před časem a neuvědomil si, že by to v budoucnu mohla použít proti němu. Včera večer ten příběh za pořádnou sumu prodala. Nevím jistě, jestli to Hermiona už viděla."
Lucius si stiskl kořen nosu a zamumlal: "Nádhera."
"Ta slizká mrcha," vypěnila Narcisa. „Co si myslí, takhle Hermioně ublížit? Zničila jí pověst!"
„O to jde," řekl Harry. "Vsadím se, že chtěla ty peníze a Hermioninu pověst narkomanky využít k tomu, aby vyhrála tu soudní při."
Draco spustil záplavu barvitých nadávek.
"Jestli mohu," vložil se do toho s náhlou nucenou veselostí Lucius, "rád bych navrhl, aby Draco a Harry vyrazili najít Hermionu, zatímco Narcisa a já zůstaneme zde a postaráme se o jistý... úkol."
"Ale já bych mohl přimět Věštce, aby to dementoval," nadhodil Harry. "Mohl bych -"
"Škoda už se stala," zavrtěl hlavou Lucius. Naklonil se a předstíral, že si od Harryho bere noviny. Při té příležitosti mu ale zašeptal do ucha: "Vaším úkolem je zabránit Dracovi zabít Weasleyho. Uznání vinným by věci zkomplikovalo ještě víc."
"Jo a navíc se přece nechce stát vrahem," dodal Harry, kterého Luciusovo blazeované vysvětlení poněkud vyvedlo z míry.
"Tím bych si nebyl tak jistý," pronesl Lucius se ztuhlým úsměvem. Oba se ohlédli na Draca, se kterým lomcoval hněv.
"Trefa," zašeptal Harry, a poté hlasitěji pronesl, "Draco, jdeme. Jsem si jistý, že je najdeme. Mám pár nápadů, kde by mohli být."
Draco strnule přikývl, zamumlal pozdrav rodičům a v čele nepravděpodobné dvojice se rozběhl k přemisťovacímu bodu. Oba Malfoyovi je sledovali, jak odcházejí. Vypadali jako královský pár stojící před svým zámkem.
"Narciso, miláčku?" ozval se Lucius. Ozvěna potěšení v jeho hlase naháněla strach.
"Ano, drahý?" odpověděla žena stejným tónem.
"Mám pro tebe návrh."
"Povídej."
"Náš první výpad do oblasti empatie se příliš nevyvedl."
"To je velká pravda," povzdechla si. "Ale abychom byli spravedliví, nemáme s tím moc zkušeností."
"Ach ano, souhlasím. Je to mnohem těžší, než to vypadá. Jeden by si myslel, že sentimentální chování nevyžaduje přehnanou mozkovou činnost, ale ukazuje se, že je to pozoruhodně náročná kratochvíle."
"Přesně tak, Luciusi."
"A nyní, i když nemám v plánu se tohoto pojetí jen tak vzdát, věřím, že nastal čas připomenout si, v čem jsme dobří."
Přes Narcisinu tvář přešel temný úsměv. Přistoupila k Luciusovi tak blízko, až se jejich nosy téměř dotýkaly.
"Což je?"
"Obrana rodiny. A pomsta, samozřejmě."
"Jaký druh pomsty?" zašeptala.
"Krvavý," ušklíbl se.
"Líbí se způsob, jakým přemýšlíš," odpověděla. "Mohu?"
Lucius přikývl.
Narcisa otočila hlavu, rozhlédla se po pozemcích a vyslala ke kotci Queenie mlaskavý zvuk.
"Tohle bude zábava," vzdychla šťastně, když se její mazlíček vznesl do vzduchu. "Zbožňuji lovecké výpravy."
* * *
Ukázka za další části:
"Rone," nadechla se a snažila se zachovat klid na tak dlouho, aby mu vyjádřila svou soustrast. "Jsem ráda, že jsi zjistil pravdu o Ginny. Opravdu. Vím, že pro tebe bylo těžké se všechny ty roky se svým žalem vypořádat. Jsem ráda, že jsi tu bolest konečně překonal."
Usmál se a napětí v jeho ramenech se uvolnilo.
"Taky mě mrzí, když slyším, žes byl celou tu dobu obětí Rodolfuse. Později si ráda poslechnu všechny podrobnosti."
galfoy: ( Jacomo ) | 25.04. 2015 | 25. kapitola - závěr | |
galfoy: ( Jacomo ) | 18.04. 2015 | 24. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 11.04. 2015 | 23. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 04.04. 2015 | 22. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 28.03. 2015 | 21. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 21.03. 2015 | 20. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 14.03. 2015 | 19. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 07.03. 2015 | 18. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 28.02. 2015 | 17. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 24.02. 2015 | 16. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 17.02. 2015 | 15. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 07.02. 2015 | 14. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 31.01. 2015 | 13. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 24.01. 2015 | 12. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 17.01. 2015 | 11. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 11.01. 2015 | 10. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 29.11. 2014 | 9. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 22.11. 2014 | 8. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 15.11. 2014 | 7. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 08.11. 2014 | 6. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 01.11. 2014 | 5. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 17.07. 2014 | 4. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 16.07. 2014 | 3. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 14.03. 2014 | 2. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 04.03. 2014 | 1. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 25.02. 2014 | Prológ | |
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi ) | 23.02. 2014 | Of Kings and Queens | |