Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Etapy naděje

8. kapitola

Etapy naděje
Vložené: Lupina - 03.04. 2015 Téma: Etapy naděje
Luci.e.n nám napísal:

ETAPY NADĚJE

Stages of Hope

Originál: https://www.fanfiction.net/s/6892925/8/Stages-of-Hope

Autor: Kayly Silverstorm

Překlad: Luci.e.n       Beta: Karlja

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 8

Když se Severus po deseti minutách, kdy pochodoval tam a zpět po chodbě a cítil se špatně za špehování plačící dívky, vrátil do Velké síně, zastihl Hermionu, jak klidně popíjí čaj.

Harry naopak tvrdě spal, natažený na jednom z dřevěných stolů jako oběť nějakého šíleného kultu.

Hermiona vzala jeho přítomnost na vědomí lehkým pokývnutím a pak si všimla, jak upřeně sleduje jejího společníka.

„Spí,“ vysvětlila zbytečně. „Nepředpokládám, že byste chtěl šálek čaje.“

Nebyla to otázka, ale po zaslechnutém rozhovoru měl Severus opravdu docela chuť na čaj. A pravděpodobně už nikdy nebude mít šanci popovídat si s ní bez toho, aby je Harry vyrušoval.

„Vlastně bych si i dal,“ řekl proto. „Děkuji, Hermiono.“

Vklouzl na lavici naproti ní, vykouzlil si šálek a opatrně jej naplnil dost silným Assam čajem, přidal mléko a řádnou porci cukru.

Teprve poté vzhlédl a v jejím obličeji uviděl překvapení.

„Omlouvám se,“ řekl, „neměl jsem to pozvání přijmout?“

Zamrkala a Severus se již začal děsit dalších připomínek ohledně jeho vlasů či hábitu.

„Ne, promiňte, samozřejmě, že ano,“ odpověděla s vracející se rovnováhou. „Já jen... Nikdy bych od vás nečekala tolik zdvořilosti.“

Tak tohle Severuse poněkud zaskočilo.

„Oh,“ řekl a nebyl si jistý, jak reagovat. „To zní, jako bych byl ve vašem světě opravdu parchant.“

Prudce vzhlédla a hněv v jejích očích ho trochu šokoval. Vypadala připravená jej uhodit. Zdálo se, že ji zastavilo pouze uvědomění, že by bylo směšné praštit jej za urážení sebe sama.

„Měl jste těžký život,“ řekla místo toho odměřeně. „Těžší než kdokoli z nás. Poznamenalo vás to.“

Zaváhala.

„Ale...ano,“ pokračovala, „nebylo zrovna lehké s vámi žít, obzvlášť ne v poměrně malém stanu.“

Severus na ni s úžasem zíral. Proč by kdy žil ve stanu? Nenáviděl táboření.

„Byli jsme na útěku,“ přidala Hermiona další z jejích vysvětlení, které ve skutečnosti nevysvětlovaly vůbec nic. „Nežádoucí číslo jedna, dva a tři.“

„Aha,“ zamumlal Severus a chystal se konečně položit své otázky, nebo, a to důležitěji, změnit téma na něco, co by alespoň připomínalo příčetný rozhovor.

„Takže, proč spí na stole?“ zkusil.

„Protože ani jeden z nás se zatím nevzpamatoval natolik, abychom zvládli něco přeměnit v postel,“ odpověděla. „A byl vážně unavený.“

Severus chtěl namítnout, že Hermiona je určitě taky unavená, a přesto očividně má dost sebekázně na to, aby spala na náhodném kusu nábytku. Vypadala opravdu vyčerpaně, obličej bledý, oči podlité krví a pod nimi temné stíny.

Severus si, stejně jako předtím v ředitelně, najednou uvědomil rozsah toho, co se této dívce v uplynulých dnech přihodilo - a to bez ohledu na válku, do které byli zjevně hluboce zapojeni. Byla tu ta záležitost s drakem, nepřipraveným mezidimenzionálním přechodem, stres způsobený probuzením v cizím, ale přesto důvěrně známém prostředí a nevyhnutelnost setkání s dávno mrtvými spojenci, nemluvě o tom muset těmto cizincům s tvářemi přátel vysvětlovat svoji situaci.

I na Severuse toho bylo příliš. Hermiona zde přesto stále klidně seděla, pila čaj a dohlížela na svého spícího pomateného přítele, jako by vše, co ji vesmír postaví do cesty, mohla zvládnout, když si udrží ten správný přístup.

Pozorovala jej se směsicí smutku a pobavení, jako by mu mohla z obličeje opravdu číst tok jeho myšlenek (a soudě dle toho, co všechno dnes předvedla, tak možná i mohla).

„Co kdybyste se prostě začal ptát na to, co vás opravdu zajímá?“ zeptala se poté. „Nebo spíše na to, co ostatní chtějí, abyste zjistil?“

„Ostatní?“ zopakoval poměrně slabě a Hermiona na něj nevěřícně zírala.

„Vy jste v této realitě opravdu špatný lhář, že?“ zašeptala, znějíc nevhodně uctivě. „Není divu, že se všichni tak smáli představě vás jako špiona. Pak vás tedy neměli posílat, abyste si se mnou promluvil.“

Za tohle ponížení Sirius zaplatí, rozhodl se v tu chvíli Severus. Ještě si nebyl jistý, co mu udělá, ale určitě to bude zahrnovat veřejné zesměšnění. Možná dokonce částečnou nahotu nebo oholené obočí.

„Nevím přesně, o čem to mluvíte,“ zkusil opatrně, neochotný přiznat neúspěch jeho tajné mise ještě předtím, než vůbec začala.

Jen se ušklíbla.

„Prosím vás, vždyť je to úplně zřejmé,“ zamumlala a usrkla čaje. „Zatím nevíte dost, abyste nám věřili, ale ty informace, co jsme vám poskytli, jsou tak důležité, že je nemůžete ignorovat. Ostatní přirozeně postřehli, že jsem se vůči vám chovala méně ostražitě než ke zbytku, a Sirius, což je mu podobné, pravděpodobně usoudil, že vás mám ráda. Hádám, že v tomhle světě dává smysl, že v momentě, kdy se na mě usmějete, zapomenu na to, kdo jsem, a pošeptám vám všechna svoje tajemství. Což se, jen aby bylo jasno, nestane, i když máte překvapivě pěkný úsměv. V našem světě jste se moc neusmíval.“

„Aha,“ řekl znova Severus. Snažil se přijít na něco více inteligentního, ale neuspěl.

Tohle musí být ten nejkratší a nejkatastrofálnější případ špionáže v kouzelnické historii.

Hermioniny rysy změkly.

„Podívejte,“ řekla. „Chápu to. Snažila bych se o to samé, kdybyste se najednou objevili v naší dimenzi. Ale nejsem si úplně jistá, co s tím teď udělat. Moc nechci, abyste viděli moje nebo Harryho vzpomínky - věřte mi, je to pro vaše dobro. A veritasérum není možnost, protože jste nám na něj pomohl vybudovat si imunitu. Mohl byste zkusit nitrozpyt, ale znova, naučil jste nás nitrobranu, takže byste nikdy nemohl věřit tomu, co v našich hlavách najdete. Takže nejlepší by asi bylo, kdybyste prostě kladl otázky, a uvidíme? Opravdu neexistuje nic, čím bych mohla prokázat pravdivost mých odpovědí, ale alespoň budete mít něco.“

„Dobře,“ řekl Severus. Vlastně to dávalo dost smysl, a když nad tím teď přemýšlel, docela se mu ulevilo, že jí nemusí podlézat. Rozhodl se raději nepřemýšlet nad svým alternativním já, kdy si zjevně myslel, že krmit teenagery pravidelně veritasérem by mohl být dobrý nápad. „Takže, moje otázky.“

Vytáhl z kapsy složený list papíru a opatrně jej rozbalil.

„Připravil jsem si seznam,“ začal. Jen aby ji přiměl propuknout ve znělý smích.

Spící mladík na stole se nevzbudil, pouze se obrátil na stranu, zamumlal něco nesrozumitelného a začal slintat.

„Co?“ dožadoval se Severus trochu podrážděně vysvětlení.

„Omlouvám se,“ lapala po dechu a nekontrolovatelně se hihňala. „Jen jsem nikdy neočekávala, že byste choval jako já.“

„Měl bych to chápat jako kompliment?“

„V mém světě byste to za něj nepovažoval.“

Severus si nebyl jistý jak na to reagovat, rozhodl se to proto přejít a soustředit se místo toho na svůj list.

Vzhledem k tomu, jak už podotkla Hermiona, že je nemožné, aby ověřili fakta, která jim dimenzionální cestovatelé poskytnou, usoudil, že bude nejlepší soustředit se na jejich individuální historii a osobnostní rysy. Když Sirius absolvoval bystrozorský výcvik, řekl Severusovi, že mnoho vyšetřovacích metod se snaží jít na podezřelého oklikou. Každý zvládne udržet linku svého vyprávění, když je tázán na konkrétní události, ale vztahy, životopisný rozvoj, motivace - to jsou páky, které může člověk použít, aby odhalil podstatu příběhu.

Takže se podíval na Hermionu a snažil se přijít na to, jak by mohl vymámit upřímnou emoční reakci od člověka, který byl tak nepřirozeně posedlý sebekontrolou. Rozhodl se vrhnout se do toho po hlavě a kývl směrem k Harrymu.

„Proč se takhle chová?“

Odfrkla si.

„Tohle je vaše první otázka?“ zeptala se. „To jako vážně?“

Severus pokrčil rameny. „Je to důležitý bod. Je Vyvolený a také, jak jste nás ochotně informovala, viteál. Váš příběh stojí a padá právě na tomto. Takže, co se mu stalo?“

Hermiona zaváhala a očima těkla po svém spícím příteli.

„Život,“ odpověděla. „Jako nám všem. Obávám se, že budete muset být trochu konkrétnější, abyste dostal odpověď.“

Severus si povzdychl. Navzdory její údajné ochotě spolupracovat mu to zjevně neplánovala usnadnit.

„Tak tedy ty vize,“ zkusil a sázel tím na velmi malou oblast Harryho podivností, kterou dokázal formulovat slovy. „Jak dlouho je má a jak fungují?“

„Od patnácti,“ odpověděla pohotově. „Začaly po Voldemortově vzkříšení. Pravděpodobně by postihly i vašeho Nevilla, kdyby přežil. Pokračovaly asi rok, pak se to zlepšilo, ale úplně nepřestaly, dokud jsme neukradli ochranný talisman z odboru záhad. Když jsme jej ztratili, vaše... vaše druhé já jej již naučilo nitrobranu, takže mohl bránit svoji mysl.“

Ukradený talisman z oddělení záhad. Ano. Samozřejmě.

„Proč jste se vloupali na Ministerstvo kouzel?“ zeptal se Severus.

„Kdy myslíte?“ zeptala se Hermiona zpět.

Severus si znovu povzdychl.

„Kolikrát jste se vloupali na ministerstvo a proč?“ upřesnil trpělivě svoji otázku.

Hermiona se usmála.

„Dvakrát,“ odpověděla. „Poprvé na konci našeho pátého ročníku v roce 1996. Letěli jsme na testrálech z Bradavic do Londýna a vplížili jsme se na odbor záhad, kde jsme zničili část síně věšteb.“

Severus na ni zíral.

„Netvrďte mi, že to byla vaše představa vtípku.“

„Ne,“ řekla Hermiona a její úsměv povadl. „Byla to Voldemortova léčka. Chtěl do svých rukou věštbu a zároveň zabít Harryho.“

„A proč byste na to, proboha, měli naletět? Přeci se studenti jen tak běžně nerozhodnou vplížit do odbor záhad a to ani ve vaší realitě, doufám.“

„Já...“ Pro jednou Hermiona vypadala ztraceně.

„Víte, má to co do činění s těmi vizemi,“ vysvětlila poté vysokým hlasem, který prozradil její nervozitu. „Harry je v té době ještě neuměl blokovat a Voldemort mu poslal výjev, jak na Siriuse v síni věšteb útočí. Harry si byl jistý, že jej Voldemort zabije, takže jsme se pokoušeli jej zachránit... Byli jsme mladí a docela hloupí, víte?“

Obecně Severus neschvaloval činy, které byly ospravedlňovány mládím a hloupostí. Ale když k takovému druhu události došlo v jeho životě, obyčejně zahrnovaly Siriuse (čti: způsobil je), takže si nechal svoji kritiku pro sebe.

„A podařilo se vám to?“ zeptal se místo toho. „Mám na mysli zachránit jej?“

Hermiona odvrátila zrak, na chvíli se podívala na začarovaný strop a pak mrkla. Dvakrát.

„Nebyl tam,“ přiznala tiše. „Voldemort Harryho s tou vizí obelstil. Tím, že jsme se tam vydali na vlastní pěst, jsme donutili Řád, aby nás následoval. Sirius zemřel v této misi, když bránil Harryho. Harry si to nikdy úplně neodpustil.“

Aha. Tak to by vysvětlovalo to koalí chování. Severusovo nepřetržité podráždění nad slintajícím mladíkem na stole se trochu zmenšilo. Na chvíli si pokusil představit svět, kde je Sirius mrtvý a hůř, kde to on, Severus, způsobil.

Zachvěl se.

„A to druhé vloupání?“ vrátil se po chvíli těžkého ticha ke své otázce. „Co vás k tomu vedlo?“

„To bylo asi o dva roky později,“ řekla Hermiona nepřítomně, myšlenkami očividně ještě u svého přítele. „Tenkrát jsme pátrali po viteálech, já, Harry a R... někdo další. Jeden viteál vlastnil ministerský pracovník. Abychom se dostali dovnitř, vzali jsme si mnoholičný lektvar, Harry měl na starost najít viteál a já jsem využila příležitosti a ukradla jsem pár užitečných věciček. V té době už bylo ministerstvo pod vlivem Voldemorta, takže jsem se kvůli tomu necítila nijak špatně.“

Severus pominul fakt, že se skutečně snažila morálně ospravedlnit svoje chování; jeho pozornost upoutala úplně jiná část příběhu.

„Kolik vám v té době bylo let?“ zeptal se.

„Harry měl sedmnáct. Mě bylo... no, s mým věkem je to vlastně trochu komplikované. Abych to neprotahovala, řekněme, že mi bylo osmnáct.“

Severus se rozhodl raději nevyptávat.

„Takže jste byli v podstatě ještě děti,“ shrnul to. „A pátrali jste po viteálech? Na ministerstvu? Na vlastní pěst?“

Hermiona si znovu odfrkla.

„Ano,“ odpověděla. „Je to směšné, že? Měli bychom mít plné ruce práce se zvažováním našich životních možností, nebo něco podobného. Nejhorší je, že od toho bodu jsem už vůbec nevnímala, jak je to všechno špatně. S přestávkami bojujeme o své životy už téměř sedm let a dokonce i takováto věc se po čase stane rutinou. Nemluvě o tom, že téměř všichni dospělí, kteří by nám mohli pomoci, byli tenkrát už mrtví.“

„Hermiono,“ řekl Severus a hnán náhlým popudem se k ní naklonil a podíval se jí do očí. „Podívejte, nechci být neomalený, ale proč jste se do tohoto všeho sakra zamotala? Vypadáte jako výjimečně chytrá osoba a při nejmenším poměrně příčetná, takže jak to, že jste z toho necouvla, dokud jste mohla?“

Pouze pokrčila rameny.

Putovala pohledem přes celou Velkou síň, s výrazem, který za ty roky viděl už u tolika bývalých bradavických studentů. Byla v něm nostalgie, vzpomínání na minulost, touha po časech, kdy bylo vše jednodušší. Ale nikdy předtím neviděl tento výraz smíšený s takovým množstvím smutku.

„Je to můj přítel,“ řekla tiše. „Byli jsme tři Nebelvíři, nejlepší přátelé, vlastně moji první přátelé. A velmi brzy bylo jasné, že Voldemort po něm vždycky půjde, a ještě jasnější, že beze mě nemá sebemenší šanci přežít.“

„Tři Nebelvíři? Byl tím třetím Neville?“

Hermiona polkla. Pravou ruku natáhla směrem k čaji, pak změnila směr a začala si pohrávat s prostým stříbrným kroužkem na svém levém prsteníčku; jediný šperk, který na sobě měla.

„Ne,“ zašeptala. „Ne, byl to někdo jiný, ale nevím, zda tady existuje, takže vám neřeknu jeho jméno. Zemřel. Více než před rokem.“

Zanechala prstýnek a místo toho vzala do svých ne úplně klidných rukou šálek. Dala si další doušek.

„Nicméně,“ řekla, „v době, kdy jsem byla dost stará na to uvědomit si, co se vlastně děje, jsem přemýšlela o odchodu z Bradavic... Ale je to můj přítel. Nikdy bych ho nemohla opustit. Zemřela bych pro něj.“

Severus nad tím chvíli přemýšlel a vzpomínal na to léto po třetím ročníku, kdy o něm Sirius dva týdny vůbec neslyšel. Ukradl létající motorku svého otce a vydal se po něm pátrat. Vzpomínal, jak se Sirius vypnul do celé své výšky před Tobiasem Snapem a v té nejlepší imitaci tónu Luciuse Malfoye mu oznámil, že pokud ještě někdy znovu ublíží svému synovi, Sirius se ujistí, že nikdy nenajdou jeho tělo. Vzpomínal, jak za to Siriuse vyhodili z domu, ale on jen pokrčil rameny a nazval to úlevou, a jak strávili zbytek léta utábořeni na dvorku u Evansových, k velké nelibosti Lilyiny starší sestry.

„Ano,“ řekl tiše a usmíval se. „Pro takové přátele stojí za to zemřít.“

A Hermiona se na něj podívala s něčím podobným údivu, mrkla, usrkla čaje a usmála se.

„Jsem ráda, že tomu v této dimenzi rozumíte, Severusi.“

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 03.06. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 8. kapitola Od: katrin - 07.04. 2015
Tento Severus je tak iny, az to vyrazi dych a je .. pre nedostatok ineho oznacenia (prepac Seve) roztomily Najkratsia spionaz v historiii kuzelnickeho sveta ma pobavila a som zvedava, ci sa Severus este nieco dozvie.. O tom, ze Ronovi sa stalo nieco hrozne, som uz mala daku predtuchu a teraz len trpnem, co bude, ked ho Herm uvidi v tejto dimenzii... podla prstena sudim, ze sme tu blizko kanonu a Hermiona ho milovala, co musi byt nesmierne tazke.. Zamotavam sa do tejto poviedky viac a viac..

Re: 8. kapitola Od: Luci.e.n - 06.04. 2015
marci: Pokud si dobře pamatuju, co se přesně stalo se Severusem v druhé dimenzi, ještě úplně odhaleno nebylo, ale určitě se to dozvíme.  kakostka: Kayly Silverstorm je moje oblíbená autorka fanfic. Původně jsem od ní četla Když lvice bojuje, což je přeložená povídka, a pak jsem se pídila po další její tvorbě a na fanfiction.net toho má více.  Pokud to dobře chápu, je čas vánočních prázdnin, tak proto tam nejsou žádní studenti. Folwarczna: nezdá se ti to. Ale je to jedna z věcí, co mě na tomhle příběhu moc baví. Spousta otázek a tím pádem spousta chvil, kdy se vše poodhaluje, a to je super.   Jsem ráda, že se vám líbila i tato jiná poloha příběhu. Je to o poznání méně veselé, ale ono to k tomu patří.  Díky za podporu všem!

Re: 8. kapitola Od: Jimmi - 06.04. 2015
Zaujímavé, ako keby si vymenili role. Ďakujem

Re: 8. kapitola Od: Lupina - 04.04. 2015
Fakt si budu muset psát dojmy z prvního čtení. Vždy mě toho tolik zaujme. Tak jen krátce. Rozhovor se Severusem byl velmi zajímavý. Napadá mě, jaký asi bude Ron z této dimenze a jak na něj bude Hermi reagovat. Severus je tady prostě sladký :-D Díky moc za další skvělou kapitolu :-)

Re: 8. kapitola Od: Zuzana - 03.04. 2015
Táto Hermiona je prefíkaná podobne ako Severus z ich dimenzie:) Tento, ktorý vôbec nevie ako sa má špión správať je úplne rozkošný:) Ďakujem za preklad a teším sa na pokračovanie.

Re: 8. kapitola Od: mami - 03.04. 2015
Rozhovor ako z inej dimenzie ... Ha, veď ono to je iná dimenzia...

Re: 8. kapitola Od: Folwarczna - 03.04. 2015
Já nevím, ale zdá se mi to, nebo opravdu každou odpovědí vyvstávají další otázky?

Re: 8. kapitola Od: Syb - 03.04. 2015
Krásná kapitola. Rozhovor Hermiony a Severuse byl úžasný, chvílema jsem se opravdu bavila :) No říkala jsem si co se stalo s Ronem (opravdu mi tam chyběl), ale tak uvidíme jak to vše bude dál. Už se moc těším na další kapitolu  

Re: 8. kapitola Od: kakostka - 03.04. 2015
Ježiš, chtěla bych potkat tohodle Snappyho:-) který se usmívá, přátelí se Siriusem, dá se s v něm číst jako v otevřené knize... je to skvělé, prosím, Luci.en, jak si na tuhle povídku přišla? Jsem zvědavá, jak to bude dál, jen mi vrtá hlavou, oni ve škole nejsou studenti?

Re: 8. kapitola Od: arabeska - 03.04. 2015
Ano, lehký humor nějak pominul (doufám, že přechodně). Rozhovor byl hezký, je zvláštní číst o vnímavém Severusovi. Ovšem seznam byl perfektní Díky! 

Re: 8. kapitola Od: marci - 03.04. 2015
Zvláštní kapitola. Trochu mi chyběl ten lehký humor předchozích částí a vůbec na mě působila nějak smutně a melancholicky.... Ani nevím, jestli bylo v přechozích kapitolách naznačeno, co je či bylo se Severusem v té druhé dimenzi? Žije? Umřel? Zřejmě se ještě neodhalilo hodně smutku... krásné čtení. Díky moc :)

Re: 8. kapitola Od: denice - 03.04. 2015
Severusova špiónská výprava dopadla dokonale - moc jsem si užívala jeho upřímný rozhovor s Hermionou Díky.

Prehľad článkov k tejto téme:

kayly silverstorm: ( Luci.e.n )19.11. 2016Epilog
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )13.11. 201631. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )05.08. 201630. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )05.07. 201629. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )22.05. 201628. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )14.11. 201527. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )06.11. 201526. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )23.10. 201525. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )17.10. 201524. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )24.09. 201523. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )04.09. 201522. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )28.08. 201521. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )14.08. 201520. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )07.08. 201519. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )24.07. 201518. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )10.07. 201517. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )03.07. 201516. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )26.06. 201515. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )23.06. 201514. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )15.06. 201513. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )01.05. 201512. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )24.04. 201511. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )17.04. 201510. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )10.04. 20159. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )03.04. 20158. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )28.03. 20157. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )20.03. 20156. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )13.03. 20155. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )06.03. 20154. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )03.03. 20153. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )27.02. 20152. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )23.02. 20151. kapitola
. Úvod k poviedkam: ( Luci.e.n )22.02. 2015Úvod k poviedke