Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Izolace

Kapitola 11 - Pochyby

Izolace
Vložené: arabeska - 31.03. 2015 Téma: Izolace
arabeska nám napísal:

Chapter 11: Doubt

originálhttps://www.fanfiction.net/s/6291747/11/

autor: Bex-chan

překlad: arabeska, Lupina

beta: Aiden

PP: Ach, Lupinko, jak jen ti poděkovat za záchranu na začátku kapitoly! ♥ Zásluhy jsou tvoje!

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Do prdele.

Proč na něj byl osud tak tvrdý?

Tak tvrdý…

Po nejdelší noci svého života, během níž nedokázal ani na jedinou vteřinu usnout, se koupal v ranním slunečním světle prodírajícím se skrz okenní tabulky. Cítil se jako v oparu, stále ještě zmatený a rozrušený tím incidentem s Grangerovou a unavený z nevyspání. V jednom okamžiku spontánnosti ze sebe strhal oblečení, aby zjistil, zda se díky chladnému vzduchu či teplým paprskům bude cítit víc naživu a skutečnější… ale připadal si jako duch.

Křehké stvoření na hranici reality, ne však zcela v ní.

Už se zřejmě přiblížila doba vstávání, protože slyšel kroky Grangerové za dveřmi, a do tváře se mu vkradla bolestná křeč. Děsil se toho, a přesto čekal celou noc; nejoblíbenější část jeho ponižující rutiny. Zatímco naslouchal jejím pohybům v koupelně, na kůži mu vyrazil pot, a když pomyslel na její chuť, citlivé místo v jeho podbřišku sebou cuklo. Znovu. Kurva.

Život byl tak tvrdý…

Snažil se to zapudit, ale v hlavě měl příliš velký zmatek, aby skutečně odolal volání svého těla. Zaslechl, jak předpokládal, oblečení, které dopadlo na podlahu. Těžce polkl a zavřel oči unavené nedostatkem spánku a představivost mu předložila barevné a nebezpečné představy jejího těla. Snadno jim podlehl – příliš vyčerpaný a okouzlený, aby se jim bránil nebo je ignoroval.

Byl tak tvrdý…

Oddával se již mnoha sexuálním fantaziím, ale tahle byla jiná; jednoduchá a bez zbytečného přehánění. Ve své hlavě viděl Grangerovou přesně tak, jak měla vypadat, s rozcuchanými vlasy rozprostřenými na ramenou a zamyšleným výrazem v té důvěrně známé tváři. A její tělo… no, neměl tušení, jestli jeho představa odpovídá skutečnosti, ale řekl by, že se jí blížila, a jeho podvědomí se kousek po kousku pustilo do odhazování jejího oblečení. Zaslechl sprchu, roztřeseně se nadechl a rukou zajel dolů.

Zašel příliš daleko, aby věnoval pozornost zmijozelskému hlasu v hlavě a uvědomil si, co dělá; a všechny našeptávané pochyby odstrčil, když mu k uším dorazilo její první blažené zavrnění. S pevně zavřenýma očima se soustředil na představu rtů Grangerové a uchopil se pod podbřiškem, kde ztvrdl na kámen.

Pro lásku Merlinovu…

Draco to potřeboval. Tak strašně to potřeboval.

V jeho představách se teď Grangerová sprchovala a on zesílil sevření a pohyby začal uvolňovat napětí. Bylo mu jasné, že to po celých týdnech a měsících bez úlevy nevydrží dlouho, ale na tom nezáleželo. Nezáleželo na tom, že mu hlavu zaplavují zakázané myšlenky, nebo že jeho pokoj, jako vždy, vyplňuje její návyková vůně. Nestaral se, že tato čarodějka je právě teď katalyzátorem jeho toužebného napětí, ani že v jeho fantazii si při svém dalším zasténání vklouzla rukou do klína.

Ta vize jej poslala přes okraj a z hrdla se mu vydral chraplavý vzdech, který přešel do výkřiku, když mu na břicho vystříkla horká tekutina. Třepotavě zavřel oči a představa Grangerové v jeho mysli vybledla. Uspokojený lapal po dechu jako polární liška, jež zachytila svoji kořist, nebo partnera. Srdce mu v hrudníku bušilo, když se snažil zase začít rozumně myslet, a mrkáním zaháněl krůpěje potu, které se mu zachytily o řasy.

Vrchol netrval dlouho, ale tak tomu stejně nikdy nebylo.

A co zbylo, představovalo jen fyzicky bolestivé znechucení nad sebou samým. Boxerkami otřel zbytky svého vyvrcholení, obrátil se a stočil se do klubíčka. Cítil, jak se mu kůži drápe chlad, ale nepřikryl se. Neexistovala omluva pro to, co právě provedl, a okolní zima ho určitě vrátí do reality o něco rychleji.

Nejhorší bylo, že netušil, jestli si chce omlátit hlavu o zeď, dokud se mu ty obrazy neodplaví ušima ven, nebo si dát ještě jedno číslo.

Neschoval si hlavu pod polštář, aby Grangerovou vytěsnil. Měl by, ale neudělal to. Místo toho si nechal mozek otupit zvuky jejího sprchování, aby se snáze nechal rozptýlit.

Právě se udělal představami Hermiony Grangerové.

Mudlovské šmejdky.

Kurva.“

Převalil se a popadl nejbližší věc; mudlovskou knihu toho maníka Kinga. Posté si ji prohlížel ze všech stran a zkoumal obal, a přitom vzpomínal na jejich rozhovor o předsudcích a na past, do které přímo vkročil. Nejraději by ji proklel za Závoj a zpět, ale zamyslel se nad tím. Kdyby jen na chvíli.

Uvažoval, jak by na ni pohlížel, kdyby nebylo jejího špinavého dědictví… a teď to dělá zase znovu.

Zkurveně…

*

Neville ji odvlekl do Velké síně na večeři, aniž by bral na vědomí její protesty, a trval na tom, že čas strávený mezi přáteli ji jistě rozveselí. Zřejmě se jí to rozrušení ze vzpomínek na Malfoyovy rty viditelně vrylo do tváře, jelikož Neville ji obvykle nechával s její melancholií na pokoji. Dnes jí řekl, že vypadá hůř, a ona nakonec souhlasila, že se k němu a ostatním přidá. Odůvodnila si to tím, že líné laškování by ji mohlo rozptýlit od ohavné pravdy.

A že to byla pravda skutečně ohavná; ačkoliv svým podivným zvráceným způsobem krásná. Jako Draco.

Jak jsem ho mohla políbit?

Seděla na kraji skupinky a dokončovala odstavec eseje, která mohla počkat na později. Zvedla hlavu a nepřítomným pohledem přelétla po partě lidí, od Ginny, Levandule, Deana, Seamuse až k Nevillovi po svém boku. Zamračila se, když si uvědomila, že někdo chybí.

Neville,“ zamumlala tiše tak, aby nevyrušila ostatní v hovoru. „Kde je Lenka?“

Taky jsme si toho všimli,“ řekl jí. „Někdy během oběda zmizí a myslím, že tady nezůstává ani o víkendech. Jeden páťák říkal, že minulou sobotu viděl, jak odchází z pozemků.“

A kam chodí?“

Nevím,“ pokrčil rameny. „Vlastně to neví nikdo z nás. Ale musí mít svolení McGonagallové.“

To je zvláštní,“ povzdychla si a otočila se, když její pozornost upoutala slova jednoho ze spolužáků. „Co jsi to říkal, Seamusi?“

Mluvil jsem o těch drbech, co se šíří po okolí,“ odpověděl šeptem a naklonil se dopředu, aby jej slyšela jen pětice přátel. „Dost lidí si myslí, že Voldemort brzy pronikne na ministerstvo.“

Hermiona skepticky zvedla obočí. „Drby jsou někdy jen drby, Seamusi. Nebrala bych to moc vážně-“

Ale může to být pravda,“ trval na svém. „A kdyby si podrobili ministerstvo, mohli by si podrobit i Bradavice a všichni bychom byli v prdeli.“

S důrazem na slovo kdyby,“ řekla tiše. „Kdyby měla McGonagallová podezření, že jsou Bradavice v ohrožení, už by pro nás touhle dobou hledala dočasný úkryt-“

A kdo říká, že už nad tím nepřemýšlí?“ opáčil hbitě. „A kam jinam bychom šli? Mamka říkala, že by se to mohlo stát-“

A tvoje mamka také věřila všem těm kravinám, které psali o Harrym ve Věštci,“ připomněla mu Hermiona a vstala. „V těchto dobách se šíří hodně fám. Co takhle držet se toho, co bezpečně víme?“

Kam jdeš, Hermiono?“ zeptala se Ginny trochu zklamaně, když si Hermiona začala balit věci. „Ještě jsi ani nedojedla.“

Nemám takový hlad,“ přiznala Hermiona slabě a věnovala kamarádce omluvný pohled. „A musím za McGonagallovou.“

No,“ pokračovala zrzka, „kdybys chtěla, mohla bys večer skočit nahoru do věže. Anebo za tebou můžu přijít já-“

Ne,“ zamítla Hermiona příliš rychle a ošila se, když zaslechla ve svém hlase tu naléhavost. „Ne, moje komnaty jsou v hrozném stavu. Stavím se za tebou později.“

Slušně kývla na ostatní nebelvíry, a mezitímco mířila z Velké síně, spočítala si, že před začátkem své lekce má na rozhovor s ředitelkou dobrou půl hodinu. Do její kanceláře si to namířila dlouhými a rychlými kroky a zamumlala heslo přesvědčená o tom, že tady profesorka obvykle během večeře zůstává.

Slečno Grangerová,“ přivítala ji starší čarodějka sedící za stolem. „Nečekala jsem vás. Je vše v pořádku? Vypadáte trochu sklíčeně.“

Malfoy...

Hermiona se váhavě usadila na křeslo a zamyšleně našpulila rty. „Nejsem si jistá,“ zabručela. „Asi mám pár otázek, které bych vám ráda položila.“

Výborně,“ přikývla McGonagallová, opřela se a zaměřila na studentku plnou pozornost. „Co vás tíží?“

No,“ začala nervózně, nejistá, kde začít. „Seamus se zmínil, že se šíří pomluvy o tom, že se Voldemort chystá infiltrovat ministerstvo. Zajímalo by mě, jestli je na tom něco pravdy.“

Profesorka sevřela ústa a dlouze znaveně vydechla. „Ty fámy se šíří už od Brumbálovy smrti,“ přiznala opatrně. „Nicméně neznáme moc detailů. Mohu vám jen říct, že je to možné.“

Hermiona ucítila, jak se jí něco scvrklo v hrudi. „A když se to stane?“

V tom případě budeme muset evakuovat mnoho studentů,“ odpověděla smutně. „Zvláště mudlorozené jako jste vy-“

Ach bože-“

Pokuste se nelámat si nad tím hlavu,“ poradila jí vstřícně ředitelka. „Mohu říci, že ministerstvo se Smrtijedům úspěšně brání, a kdyby došlo k nejhoršímu, zavedeme preventivní opatření.“

Hermiona se objala pažemi před tím náhlým závanem chladného pocitu osamění. Částečně měla vždy podezření, že by se ministerstvo mohlo nechat ovlivnit Voldemortem, ale bylo překvapivě jednoduché ztratit ponětí o světě mimo Bradavice, když trávila čas s nosem v knihách nebo ústy na rtech někoho, koho by si neměla vůbec všímat.

Moc se mi nedaří přijít na to, co jsou ostatní viteály,“ zašeptala se slyšitelným zklamáním. „Snažila jsem se najít spojení mezi deníkem, prstenem a všemi jinými pravděpodobnými předměty. A víme, že jeden z nich je medailon, ale prostě nemáme tušení, kde je ten pravý, a-“

Slečno Grangerová,“ přerušila ředitelka příliv jejího zoufalství. „Jsem si velice dobře vědoma, a stejně tak i pan Potter a pan Weasley, že děláte, co je ve vašich silách. Jsem si jista, že nakonec na něco přijdete. Nesmíte se příliš stresovat-“

A brzy přijde válka-“

Prakticky jsme ve válce už celé měsíce, slečno Grangerová-“

Tak tedy poslední úder,“ upřesnila Hermiona frustrovaně a stísněně. „Cítím, že se blíží a nevím, jestli zvládneme najít všechny viteály včas-“

Všichni děláme vše, co můžeme, abychom se co nejlépe připravili,“ přerušila ji znovu a probodla mladší čarodějku mrzutým pohledem. „Můžeme udělat jen jediné. Hermiono, pamatuj, že jsi pouze člověk. Vedeš si úžasně, více už po tobě nikdo nemůže požadovat. Prosím, pokus se příliš nestresovat. Ničemu to nepomůže.“

Dívka nešťastně vydechla, ale podlehla profesorčině logice a uklidňujícím slovům. V posledních měsících to nebylo poprvé, co v blízkosti McGonagallové prožila pseudopanický záchvat, a zřejmě ani naposledy. Většina členů Řádu a někteří její bývalí studenti podlehli v poslední době menšímu zhroucení; což bylo jen přirozené vzhledem k nynějšímu období. A Hermiona byla vděčná, že jí učitelka pokaždé utišila těkavé myšlenky. I když to bylo jen na chvíli.

Cítíte se o něco lépe, slečno Grangerová?“ otázala se. „Nebo máte ještě něco na srdci?“

Mám toho na srdci fůru,“ vydechla a odmlčela se, aby zvážila, čím začít, když v tom jí myslí probleskla vzpomínka na Nevillova slova. „Vlastně, něco by mě zajímalo.“

Ptejte se.“

Neville se zmínil, že Lenka na víkendy opouští Bradavice,“ vysvětlila a zamračila se, když ředitelka odvrátila zrak. „Mohla byste mi říct proč?“

Je mi líto, ale nemohu,“ řekla McGonagallová po napjaté pauze. „Mohu potvrdit, že slečna Láskorádová skutečně o víkendech opouští areál školy, ale její důvody jsou přísně důvěrné a já ji ujistila, že je nikomu nevyzradím.“

Je v pořádku?“ zeptala se aspoň Hermiona. „Není v průšvihu nebo něco takového?“

Je naprosto v pořádku,“ odvětila čarodějka. „Ujišťuji vás, že je absolutně v bezpečí.“

Ale proč tedy-“

Z osobních důvodů,“ utnula ji ředitelka příkře. „Pokud se chcete dozvědět víc, měla byste se zeptat jí.“

*

Studenti byli v knihovně různě roztroušení, stísnění mezi regály a policemi a stulení blíže k přátelům, aby vzdorovali chladu. Nebe v sedm hodin už potemnělo a madam Pinceová zažehla několik svící navíc a seslala vcelku slabé ohřívací kouzlo, aby přilepšila hloučkům asi čtyřiceti studentů.

Hermiona seděla sama v tmavém rohu poblíž oddělení s omezeným přístupem, ztracená v osamělé bublině, která tlumila okolní hluk. Snažila se soustředit na popsané stránky před očima, ale nedokázala přestat myslet na Malfoye a to, co se stalo.

Jak jsem to mohla udělat?

Každá snaha o rozptýlení selhala a zbyly jí jen svrbící rty a ještě více zmatku. Chtěla vědět, jak a proč se to stalo, ale stěží mohla se svým zmijozelským spolubydlícím započít jakoukoliv diskuzi. A ještě horší bylo, že měla pocit, jako by na ni každý zíral, provrtával se jí do hlavy a četl její oplzlé tajemství, aby jí za to následně mohl potajmu pohrdat.

Paranoia je takový parazit.

Ale ani to nebylo nejhorší. Ať se snažila sebevíc nepřipouštět si tu absurdní myšlenku, stejně měla pocit, že byla o něco ošizena. Nebyl to skutečný polibek a ona cítila, že propásla něco jako završení nebo… vyvrcholení.

Bylo to jako propadnout se rovnou do pekla a neokusit před tím ani dotek plamene.

Neměla by to chtít, ale opravdu, opravdu chtěla. Zvědavost ji sžírala tím víc, čím víc to chtěla. Chtěla

Hermiono.“

S heknutím sebou prudce trhla a vrhla po zdroji vyrušení ostrý pohled. „Drahý Merline, Michaele,“ zamumlala. „Vyděsil jsi mě k smrti.“

Promiň,“ uchechtl se tak bezstarostně, až jej začala podezřívat, že ho to ani trochu nemrzí. „Napadlo mě, jestli už jsi dokončila seznam povinností pro prefekty.“

Aha, ano,“ vydechla nepřítomně a vyhrabala z tašky onen pergamen. „Jistě. Tady.“

Michael Corner přijal svitek pergamenu a rychle ho přelétl, než se otočil zpět k ní a starostlivě se na ni podíval. „Jsi v pořádku, Hermiono?“ zeptal se primus. „Zdáš se mi trochu vzdálená.“

Jsem v pohodě,“ pokrčila rameny a protáhla si krk, aby zamaskovala nejistotu v tváři. „Nějaký problém s rozpisem služeb?“

Ne, vypadá to dobře,“ odvětil. „Jen jsem myslel, jestli nepotřebuješ společnost.“

Za chvíli odcházím,“ odpověděla Hermiona a i přes mizernou náladu se snažila o co nejslušnější tón. „Promiň, jsem docela unavená.“

V duchu si poznamenala, aby se později Michaelovi omluvila za to nevrlé chování. Obyčejně si nezávaznou konverzaci s havraspárem, který v posledním roce exponenciálně vyspěl, užívala, zvláště po jeho rozchodu s Cho. Zpočátku byla při spolupráci s ním Hermiona velice ostražitá, po tom co slyšela od Ginny některé nelichotivé komentáře, ale byl milý, ačkoliv občas až příliš soutěživý.

Bez obav,“ ujistil ji slabě a odkašlal si. „Ještě potřebujeme domluvit schůzku ohledně vánočního plesu-“

Je to nezbytné?“ zaúpěla a prudce zavřela knihu. „Měli bychom myslet na mnohem důležitější věci než ten hloupý ples-“

Myslím, že McGongallová se nás jen snaží povzbudit,“ uvažoval Michael. „No tak, Hermiono. Nikomu neublíží trochu se o Vánocích pobavit. Lidé tady potřebují rozveselit.“

Asi,“ povzdychla si skepticky, sbalila si věci a postavila se. „Můžeme to probrat tenhle týden v Prasinkách, co říkáš?“

Jistě,“ přikývl. „Chceš, abych tě doprovodil?“

Ne, nebuď blázen,“ odmítla ho mávnutím ruky. „Navíc myslím, že se tě Anthony s Terrym snaží přivolat zpátky. Uvidíme se v sobotu.“

Než stihl odpovědět, Hermiona se odvrátila a s hlavou k zemi, aby se vyhnula pohledům ostatních studentů, se vykradla k východu. Přísahala by, že po ní zase vrhali podezíravé pohledy, a sklesle pospíchala pryč. Nohy ji vedly k jejím komnatám i přes touhu vyhnout se jim – nebo přesněji blonďatému zmijozelovi, který je obýval. Chvěla se úzkostí, když zamumlala heslo a vklouzla dovnitř a nervózníma očima kriticky prozkoumala každý centimetr prostor.

Jako vždy nikde ani známky po jeho přítomnosti, a Hermiona si tak rychle vyvodila, že bude ve svém pokoji. S úlevným výdechem, že pro teď se všechny konverzace odsouvají, zamířila ke své ložnici s úmyslem schovávat se tam až do rána, aniž by ji nějak tížilo, že by to mohlo působit zbaběle.

Zakrátko se ale zastavila, když se ozvalo trojnásobné nevzrušené zaklepání na vchodové dveře, a polekaně vyjekla. Merline, byla tak vynervovaná

Kdo je?“ zvolala a hlas se jí trochu zadrhl.

Michael.“

Zamračila se nad jeho neodbytností a šlehla ostražitým pohledem k Malfoyovu pokoji s pochybami, jestli je moudré pustit dovnitř návštěvu, když ho nemá nikdo vidět. „Co potřebuješ?“ zeptala se hlasitě s očima přilepenýma na Dracových dveřích. „Teď zrovna nemůžu.“

Nechala jsi tam jednu učebnici,“ vysvětlil primus. „Jsi v pořádku?“

Ušklíbla se a pomalu se vydala kupředu k jeho hlasu, a než otevřela dveře, aby vystrčila ven jen hlavu, vyslala poslední pohled přes rameno.

Zrovna jsem se chystala do sprchy,“ zalhala, když se na ni zmateně podíval. „Jsem v županu.“

Promiň,“ nesměle se zazubil a podal jí knihu. „Jsi si jistá, že jsi v pořádku, Hermiono? Dneska ses chovala nějak divně.“

Podařilo se jí přinutit k nepohodlnému úsměvu, když mu sebrala knihu z ruky a odhodila ji na stolek. „Jsem jenom vážně unavená,“ řekla mu a trochu přivřela dveře s nadějí, že pochopí náznak. „Asi si půjdu brzy lehnout, ale děkuju, žes mi tu knihu přinesl.“

Určitě?“ nedal se odbýt a Hermiona těžce bojovala se zlostí.

Určitě,“ řekla pevně. „Dobrou noc.“

Tak dobrou noc. Uvidíme se v sobotu.“

Hermiona ztrhaně vydechla a opřela se čelem o dveře. Tolik toužila, aby ty tupé údery v hrudi ustaly. Věděla, že Michaelovo snažení je naprosto nevinné a její reakce příliš útočná, ale prostě měla pocit, jako by se ji ten den všichni snažili zahnat do kouta a hrabat se jí v myšlenkách. V tajemstvích, která nechtěla, aby jediná živá duše objevila.

Kdo to do prdele byl?“

Otočila hlavu tak rychle, že téměř ztratila rovnováhu, a měla pocit, že jí každou chvíli pod tím úporným srdečním tempem musí prasknout hrudník. Začala podvědomě ustupovat, dokud zády nenarazila do dveří, a položila si ruku na dmoucí hruď. Nespouštěla z něj pohled, když se s temným výrazem opřel o zárubeň. Rysy měl zkřivené do fascinující směsice opovržení a rozhořčení a ještě něčeho, co nedokázala úplně rozpoznat, kvůli čemu se jí udělal knedlík v krku.

Proč to musíš dělat?“ vyhekla zuřivě, jakmile znovu našla hlas. „To mě tak rád strašíš-“

Zeptal jsem se tě, kdo to do prdele byl,“ procedil skrz zaťaté zuby a až tehdy si všimla, jak zaťaté měl svaly. „A raději bys mi měla sakra rychle odpovědět, Grangerová.“

Cukla sebou, když se odtáhl od zdi a pomalými a promyšlenými kroky, které jí připomínaly vlka, si to namířil přímo k ní. Všimla si, že Malfoy má tu zřetelnou grácii a eleganci, kterou nemohla jinak než obdivovat a závidět mu ji. Ačkoliv každý jeho krok byl promyšlený a naplánovaný, aby působil zastrašujícím dojmem. Nebo dokonce svůdným. Mělo jí to připadat znepokojující nebo nepříjemné, ale – Godriku chraň – neodkázala ovládnout tu fascinaci.

Jsi k čertu hluchá, Grange-“

Byl to jen Michael Corner,“ zabručela, shodila hábit a zamířila k pohovkám. „Je z našeho ročníku a-“

Vím, kdo to je,“ skočil jí do řeči hlubokým hlasem. „Tupý havraspár. Na hovno famfrpálový hráč. Zachraňuje ho jedině to, že je čistokrevný. Co od tebe chtěl?“

Vracel mi knihu,“ vysvětlila neklidně, zatímco se k ní stále blížil s rukama arogantně složenýma na hrudi. „Proč se-“

A proč se ten chudáček domnívá, že se v sobotu uvidíte?“

Zvedla obočí. „Odposlouchával jsi?“

Prostě mi ODPOVĚZ na tu podělanou otázku!“ dožadoval se tvrdě a rukama udeřil do opěradla druhého gauče. „Proč by ses s ním měla někde setkávat?“

A co je tobě do toho?“

Cvakl čelistí a zavrtěl hlavou, jako by si bránil v něčem neuváženém. Jeho bouřkově šedé oči těkaly mezi ní a podlahou, zatímco se kousal do jazyka a zřejmě si dopřál několik uklidňujících nádechů. Zblízka ho pozorovala a nervózně si špičkou jazyka navlhčila rty.

Je mi do toho hodně, když se sám klidně pozve dovnitř,“ odpověděl opatrně. „Kdyby mě viděl, mohl by to běžet všem vykecat-“

Neviděl tě-“

A jestli máš v plánu dělat mu couru-“

JAK SE OPOVAŽUJEŠ!“ zaječela Hermiona, zvedla se z místa a napochodovala k němu. „Nemáš ŽÁDNÉ právo se mnou takhle mluvit-“

Můžu s tebou mluvit, jak chci,“ odporoval poklidně a natáhl krk, aby se nad ní tyčil. „Když mi to neřekneš, udělám si vlastní názor-“

Tohle je směšné!“ sykla. „Říkala jsem ti, že tenhle týden jdu do Prasinek, a-“

A jdeš s tímhle?“ zavrčel, jako by ho ta představa pobuřovala a zanechávala mu na jazyku trpkost. „Takže šoustáš tu nechutnou náhražku-“

Ale pro smilování boží, Malfoyi!“ vykřikla a ve spárech frustrace zcela zapomněla, jak jsou si blízko. „Jdu tam jen já s Michaelem, protože jsme primusové!“

Čelist mu slyšitelně sklapla a Hermiona cítila, jako by ji obnažoval, když putoval očima po její tváři. Tehdy si uvědomila, jak blízko mu je; dost na to, aby jí jeho dech rozechvíval uvolněné vlasy kolem čela, ale přestože na ni všechny instinkty ječely, ať se pohne, neuposlechla.

Pamatuješ, co se stalo naposledy, když jsi mu byla tak blízko?

Jestli mu jejich blízkost vadila, stejně neustoupil a ona by přísahala, že jeho bledými rysy proběhlo něco připomínajícího úlevu. Trochu sklonil hlavu a poklesl v ramenou a místnost jako by znehybněla, jak se z něj pomalu vytrácel dřívější vztek.

Říkáš, že ten nepoužitelný hňup je primus?“ protáhl skepticky. „To je snad jenom podělaný vtip-“

Vlastně je velice schopný,“ namítla a všimla si, že když promluvila, zacukal mu horní ret. „Skončili jsme, Dra… Malfoyi?“

Po jejím přeřeknutí se zamračil a čarodějka se s malým úspěchem pokusila skrýt rozpačité zčervenání. Otočila se k odchodu, ale ještě než se jí podařilo se od něj vzdálit, kolem zápěstí se jí obtočily jeho chladné prsty.

Prostě ho odstrč… Je moc blízko…

Co zase?“ zeptala se a odmítla se obrátit zpět k němu. „Odpověděla jsem ti na otázky a snesla dost tvých-“

Neskončil jsem,“ zabručel a sevřel její ruku trochu pevněji. „Mám další otázku.“

Uchechtla se. „Nevidím důvod, proč bych měla-“

Proč jsi mi dneska ráno uvařila?“ vyhrkl s jasnými rozpaky.

Hermiona zamrkala a pomalu otočila krk, aby mu věnovala zmatený pohled. „Co-co tím chceš říct?“ zamumlala. „Vždycky ti ráno vařím oběd-“

Po včerejší hádce jsem myslel,“ řekl zdráhavě, „že to neuděláš-“

Hádáme se každý den, Malfoyi-“

Včera to bylo jiné.“

Místnost jako by se rázem přesunula do vzduchoprázdna a Hermiona by přísahala, že doslova cítila, jak jí to vysává vzduch z plic. Dracovy oči vypadaly mírněji, jako mléčný kouř, a ona od nich nedokázala odtrhnout pohled. Po jeho včerejší rozzuřené tirádě a naprostému odmítání jejich pseudopolibku ji jeho nynější slova naprosto odzbrojila. Oba věděli, na co odkazoval tím slovem jiné, a to mezi nimi zapraskalo jako nebezpečné plameny; příliš horké na dotek, ale příliš mocné, aby je bylo možné ignorovat.

Polibek

Nenechala bych tě hladovět kvůli… tomu,“ prolomila neochotně ticho. „To by bylo prostě kruté-“

Bylo by to normální,“ namítl a ona si se zklamáním povšimla, že se mu rysy poskládaly zpět do dobře známého kyselého a pronikavého zamračení. „A jsem si jistý, že mě teď chceš poučovat o těch únavných nebelvírských zásadách o dobrotě a takových sračkách, ale opravdu by mi to nemohlo být víc u prdele-“

To ty ses ptal,“ protestovala a uvolnila zápěstí z jeho stisku, aby od něj mohla ustoupit. „Jdu do postele. Dobrou noc, Malfoyi.“

Když Grangerová vešla do svého pokoje, Draco zaťal pěsti a uvažoval, co ho ksakru přinutilo chovat se tak uboze. Bylo to ponižující a nepřijatelné a celým srdcem z toho vinil ji. Od chvíle, kdy jej nakazila svou špinavou krví a zaplavila svou vůní, se všechno zhoršilo, a nejvíce to schytala jeho mysl. Teď ho stále sužovaly fantazie o ní a lákaly ho ty letmé dotyky rtů, ze kterých se cítil pobouřený a přesto… hladový.

Tříštilo mu to mozek na malé narušené části, kvůli kterým se zpochybňoval, jak daleko bude schopen zajít, než se jeho nepatřičná touha po její chuti ukojí.

Vztek, který cítil, když se objevil ten podělaný havraspár, byl surový a prudký a dosud se psychicky třásl, i když neměl ponětí proč.

Není to žárlivost…

Jen vztek. Možná majetnický vztek.

Ve svém vězení měl omezené možnosti přepychu a povzbuzujících prostředků a její vůně a chuť se staly… těmi potřebami a on je s nikým za těmi dveřmi sdílet nehodlal. Ačkoliv ji ucítil jen na chvíli, patřilo to jemu, přestože to v zájmu zachování vlastní důstojnosti znovu nechtěl. A taky že se jí nechtěl znovu dotknout. Opravdu, nechtěl, ale jestli si Michael debilní Corner myslí, že má na Grangerovou právo, tak to se šeredně mýlí.

Nerozuměl těm nebezpečným pocitům, které k ní choval, ani se mu nelíbily, ale byly mocné a téměř instinktivní a nedalo se je ignorovat.

Vřítil se zpět do pokoje a v duchu prosil Salazara, aby ho co nejdříve zbavil téhle… posedlosti mudlovskou šmejdkou. Ponižovalo ho to a vysávalo mu to mozek a on měl strach, že se tím bude řídit.

Nebudu se tím řídit...

*

Tu noc vítr křičel jako batolata na mučidlech a Hermiona byla přesvědčená, že jí hodiny lžou.

Pokud byly opravdu tři ráno, znamenalo to, že už čtyři hodiny slepě zírá do stropu a to vážně nebylo zdravé. Zavřela se v pokoji a neoblomně odmítala odejít a zabavila se dopisováním všech esejí s termínem odevzdání od nynějška do Vánoc. To jí zabralo tři hodiny a od té chvíle se zoufale snažila urvat si chvíli spánku, ale všechno marně.

A tentokrát to nebylo větrem…

Nezáleželo na tom, jak moc se snažila vymýtit Malfoye z mysli, nedokázala to, ať už šlo o tvrdohlavé záblesky vzpomínek na jejich motýlí polibek nebo jen obecné hloubání nad jeho chováním. Zjistila, že ji fascinuje, čím dál víc se to snaží popírat, a všimla si, že se už nějakou chvíli vyhýbá výrazu mudlovská šmejdka. Měsíc v jeho společnosti ji poznamenal a ona byla ještě více než kdy dřív odhodlaná napadat jeho předsudky, ačkoliv musela nechtěně uvažovat, jestli jsou v tom teď sobecké úmysly.

Chtěla, aby na ni pohlížel jinak, a byla si docela jistá, že už to začíná.

Alespoň v to doufala.

Posadila se a promnula si tváře a zamyslela se, jestli je její zájem o něj skutečně vhodný a zdravý. Pravděpodobně ne.

Po páteři jí přeběhl mráz a ona popadla hůlku, aby obnovila ohřívací kouzlo, když ji trkla jedna myšlenka. Měla na sobě tři přikrývky a po ruce magii, aby čelila listopadovému chladu, ale co měl Draco? Dodali mu jen jednu deku…

Co když mrzne?

Pak si uvědomila, že jí na tom záleží, i když by vážně nemělo. Věděla, že to má v povaze, ale tohle bylo nějak jiné; upřímný zájem o jeho pohodlí, kvůli kterému se sama sebe ptala, kdy ji to začalo skutečně zajímat.

Vstala z postele a zabalila se do županu, zatímco se snažila rozhodnout, co přesně by měla udělat. Možnosti byly prosté, vybrat si ignoraci a nechat toho nafoukaného debila, aby se s tím vypořádal sám, nebo podlehnout touze zajistit mu trochu tepla.

Co to ksakru dělám?“ zašeptala sama sobě, když se potichu kradla ze své ložnice.

Po nejméně dvou minutách váhání před jeho dveřmi polkla knedlík v krku a namířila hůlku jejich směrem.

Alohomora.“

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Reader14 - 25.02. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 11 - Pochyby Od: mami - 07.09. 2016
Aká žiarlivosť, o čom točí? On len potrebuje vedieť, či sa mu opatrovateľka náhodou niekde nestratí...

Re: Kapitola 11 - Pochyby Od: sisi - 27.02. 2016
Takže Draco je případem pro charitu slečny Hermiony. Ach, jak hluboko to klesl? Ona mu nakoupí teplé oděvy a příšerně jej tímto skutkem poníží, nebo jí bude vděčný. Obojí je pro Malfoye nepřijatelné. Nebo se časy změní? Válka by se měla pohnout vpřed s minimem ztrát a pomoci lidem najít si cesty k sobě. Děkuji za překlad.

Re: Kapitola 11 - Pochyby Od: silrien - 11.10. 2015
Emoce. Tolik různých emocí jsem vystřídala a nutně potřebuji další kapitolu. Ještě, že můžu hned číst dál. Děkuji, nádhera.

Re: Kapitola 11 - Pochyby Od: leelee - 22.07. 2015
Děkuju :-D

Re: Kapitola 11 - Pochyby Od: Meiki16121993 - 11.04. 2015
úžasná kapitola stejně jako celá povídka, byla jsem zklamaná, že nemůžu pokračovat další kapitolou :( ale to nevadí, těším se na další a jsem zvědavá, jak se to celé vyvine :) doufm, že další ude brzy :)

Re: Kapitola 11 - Pochyby Od: Zuzana - 02.04. 2015
Hermiona aj Draco to majú strašne ťažké. Túžia po sebe a ani jeden s tým nie je zmierený. Som zvedavá kto sa vzdá ako prvý a uzná, že to čo cíti už dávno prerástlo v niečo iné než nenávisť alebo ešte chtíč. Som zvedavá kam odchádza Luna. A čo bude ďalej:) Veľmi pekne ďakujem za preklad a teším sa na pokračovanie.

Re: Kapitola 11 - Pochyby Od: Ponyska - 31.03. 2015
Tak teď už nebudu spát určitě O.o. Báječná kapitolka :D. Nemohla jsem se jí dočkat. Ale tak hlavně, že nežárlí :D :D :D

Re: Kapitola 11 - Pochyby Od: TaraFaith - 31.03. 2015
Ale no tak!!!! Takhle to přece nemůže skončit. To musí  být protizákonné!!!!!! Draco v tom chudák pěkně lítá a Hermiona taky, ale ten závěr?!!! Krucinál!! Jak mám vydržet do další kapitoly?? Jsem do této povídky nevyléčitelně zamilovaná a nemůžu se dočkat pokračování. Díky moc za překlad. Ps: Moc by mě zajímalo, kam Lenka celou dobu chodí a jestli jsou Michaelovi úmysly opravdu jen přátelsky zdvořilé... Ještě jednou díky!!!!!

Re: Kapitola 11 - Pochyby Od: Lucka - 31.03. 2015
Keď tam nad tým spätne rozmýšlam, tak dôvod, prečo ma Isolation pred rokmi tak očarila, je práve tá dokonalá reálnosť Dracovej postavy. Presne takto by podľa mňa reagoval Rowlin Draco. Stále v sebe ukrýva tú surovosť, panovačnosť, arogantnosť a agresiu. Nič presladené, či vyumelkované.  Ešte raz vám, milé dámy, ďakujem, že sa do tohto prekladu pustili. Je to unikátne dielo a rozhodne stojí za preloženie a zverejnenie. Veľmi si váš preklad užívam.  Ďakujem!

Re: Kapitola 11 - Pochyby Od: Jimmi - 31.03. 2015
Ach môj bože, mám robiť úplne niečo iné, dokonca sa vyhýbam pohľadu na nové poviedky či čakáreň... (pri otvorení stránky vidím len shoutbox, ale Jacomo tam kapitolu spomenula... ) to bol preklad, baby moje. Ja to vážne zabalím, nasadzujete latku tak neskutočne vysoko, že už len krútim hlavou. Po každej kapitole musím utiecť k originálu, neviem si predstaviť ako toto zvládali ľudia, keď to ešte nebolo napísané... Niečo úžasné, ďakujem

Re: Kapitola 11 - Pochyby Od: denice - 31.03. 2015
Křehké stvoření na hranici reality - to tady platí nejen o Dracovi, ale i o Hermioně. Časy jsou tak zoufalé, že každý hledá jakoukoli útěchu, takže plně chápu, co Hermiona dělá. Fantastická kapitola, duševní stavy Draca i Hermiony braly dech, ale asi nejvíc jsem obdivovala McGonagallovou - ona musí být ten sloup jistoty, o který se všichni mohou opřít, rozhodovat se správně a hned napoprvé, protože na nápravu už by možná nezbyl čas... Opravdu fantastické, díky!

Re: Kapitola 11 - Pochyby Od: Gift - 31.03. 2015
Ne, Draco. Brouku, to vubec neni zarlivost... Hodne, hodne temna kapitola. Tentokrat zcela bez romantiky, plna bolesti, chtice a tvrde racionality. Tohle jen tak nekdo napsat a prelozit nedokaze. Tudiz klobouk dolu na obe strany . Temna, ale krasna kapitola. Diky za ni!

Re: Kapitola 11 - Pochyby Od: marci - 31.03. 2015
Moc pěkná kapitola. Lupina to definovala přesně - ta připomínka války venku a beznaděje - to bylo jako mrazivé dýchnutí. Nicméně i já jsem teď zvědavá, jak dopadne hermiona pouť s dekou Díky, holky, za krásný překlad!

Re: Kapitola 11 - Pochyby Od: Lupina - 31.03. 2015
No jo, když Ty bys tomu chudákovi nedopřála trochy uvolnění Přepadl mě stísněný pocit ze situace, ve které se ocitl Draco, Hermiona a vlastně celé Bradavice. Je mi z toho docela šoufl. Když si představím, že by něco podobného musely zažívat mé děti... Duševní pochody autorka fakt umí. Kapitola mě vtáhla a na konci celou přežvýkanou vyplivla. Vážně jsem zvědavá, jak dopadne příhoda s dekou. Od Draca se dá čekat cokoliv. Díky moc za další úchvatnou kapitolu, děvčata! Netřeba psát, že se těším na další

Prehľad článkov k tejto téme:

Bex-chan: ( arabeska )18.02. 2020Počátek (epilog)
Bex-chan: ( arabeska )28.09. 2019Kapitola 48 - Úsilí
Bex-chan: ( arabeska )22.09. 2019Kapitola 47 - Moc
Bex-chan: ( arabeska )15.09. 2019Kapitola 46 - Smilování
Bex-chan: ( arabeska )08.09. 2019Kapitola 45 - Harry
Bex-chan: ( arabeska )01.09. 2019Kapitola 44 - Smrt
Bex-chan: ( arabeska )25.08. 2019Kapitola 43 - Pokraj
Bex-chan: ( arabeska )18.08. 2019Kapitola 42 - Vzplanutí
Bex-chan: ( arabeska )11.08. 2019Kapitola 41 - Snape
Bex-chan: ( arabeska )04.08. 2019Kapitola 40 - Boj
Bex-chan: ( arabeska )28.07. 2019Kapitola 39 - Tonutí
Bex-chan: ( arabeska )21.07. 2019Kapitola 38 - Znovu
Bex-chan: ( arabeska )14.07. 2019Kapitola 37 - Chyby
Bex-chan: ( arabeska )07.07. 2019Kapitola 36 - Hůlky
Bex-chan: ( arabeska )17.02. 2019Kapitola 35 - Voda
Bex-chan: ( arabeska )02.09. 2018Kapitola 34 - Spojenectví
Bex-chan: ( arabeska )05.08. 2018Kapitola 33 - Cejch
Bex-chan: ( arabeska )29.07. 2018Kapitola 32 - Puls
Bex-chan: ( arabeska )22.07. 2018Kapitola 31 - Krev
Bex-chan: ( arabeska )01.07. 2018Kapitola 30 - Tabu
Bex-chan: ( arabeska )03.02. 2018Kapitola 29 - Týdny
Bex-chan: ( arabeska )29.07. 2017Kapitola 28 - Anděl
Bex-chan: ( arabeska )18.07. 2017Kapitola 27 - Pravda
Bex-chan: ( arabeska )28.03. 2017Kapitola 26 - Duše
Bex-chan: ( arabeska )15.01. 2017Kapitola 25 - Míle
Bex-chan: ( arabeska )27.11. 2016Kapitola 24 - Hodiny
Bex-chan: ( arabeska )12.08. 2016Kapitola 23 - Předpeklí
Bex-chan: ( arabeska )08.08. 2016Kapitola 22 - Bouře
Bex-chan: ( arabeska )26.02. 2016Kapitola 21 - Jizvy
Bex-chan: ( arabeska )19.01. 2016Kapitola 20 - Slzy
Bex-chan: ( arabeska )10.01. 2016Kapitola 19 - Šeď
Bex-chan: ( arabeska )30.11. 2015Kapitola 18 - Dary
Bex-chan: ( arabeska )17.11. 2015Kapitola 17 - Hvězdy
Bex-chan: ( arabeska )06.09. 2015Kapitola 16 - Sníh
Bex-chan: ( arabeska )07.07. 2015Kapitola 15 - Střepy
Bex-chan: ( arabeska )05.06. 2015Kapitola 14 - Chtíč
Bex-chan: ( arabeska )12.05. 2015Kapitola 13 - Sám
Bex-chan: ( arabeska )04.05. 2015Kapitola 12 - Spánek
Bex-chan: ( arabeska )31.03. 2015Kapitola 11 - Pochyby
Bex-chan: ( arabeska )27.02. 2015Kapitola 10 - Chuť
Bex-chan: ( arabeska )13.02. 2015Kapitola 9 - Jed
Bex-chan: ( arabeska )10.01. 2015Kapitola 8 - Dotyk
Bex-chan: ( eryenie )23.11. 2014Kapitola 7 - Lidskost
Bex-chan: ( eryenie )03.10. 2014Kapitola 6 - Dlaždičky
Bex-chan: ( arabeska )11.09. 2014Kapitola 5 - Vůně
Bex-chan: ( arabeska )15.07. 2014Kapitola 4 - Skóre
Bex-chan: ( arabeska )02.06. 2014Kapitola 3 - Dveře
Bex-chan: ( arabeska )04.05. 2014Kapitola 2 - Úder
Bex-chan: ( arabeska )21.04. 2014Kapitola 1 - Útočiště
Bex-chan: ( arabeska )18.04. 2014Isolation - fanart
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )14.04. 2014Úvod