Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 7

Poté, co Harry vyplul z místnosti a Hermiona jej s omluvným úsměvem následovala s informací, že budou jíst ve velké síni, protože jsou opravdu strašně hladoví, zůstali Albus a čtyři přátelé dlouhou chvíli sedět v tichosti.

Jako obvykle to byla Lily, kdo shrnul jejich dosavadní večer.

„Opravdu se to právě stalo?“ zeptala se svých třech přátel. „Jakože, vzdáleně si vše vybavuju, ale i na naše poměry mi to připadá divné.“

„Plánovat je hračka,“ zašeptal Sirius a pak se začal smát. Nejprve to bylo spíše hihňání, což se rychle změnilo v nefalšované hluboké bučení, které se ani za sedm let ve Zmijozelu nebyl schopen odnaučit, a nakonec přímo vyl smíchem a ve vzpřímené poloze jej drželo pouze opěradlo židle. „Skvělý systém! Můžete se přidat!“

Nakonec prostě Lily udělala jedinou věc, která na Siriuse v tomto stavu zabírala - natáhla se a praštila jej do ramene.

„Hele! Dneska jsme tu už měli dost násilí!“ stěžoval si Sirius, ale o poznání se zklidnil.

„A taky dost konfrontace s šílenci,“ poznamenal Remus ostře. Pak se napřímil a převzal kontrolu nad situací, což nikoho z nich nepřekvapilo. Sirius byl ten okouzlující, Lily ta tvrdohlavá, ale organizovat jejich myšlenky a plánovat, co udělají, to byla vždy práce pro Remuse.

„Ta magická teorie, kterou podložila svá vysvětlení, je platná,“ řekl a Severus, jejich domácí odborník pro exotičtější oblasti kouzel, souhlasně přikývnul.

„Její prvotní reakce, jakkoli neobvyklé, tomu příběhu jen dodávají na důvěryhodnosti,“dodal. „Ačkoli ten chlapec mohl stejně tak dobře utéct z blázince.“

Poprvé od toho, co mezidimenzionální cestovatelé opustili místnost, se Albus Brumbál pohnul.

„Právě naopak, můj drahý chlapče,“ nesouhlasil. „Harry Potter není o nic méně příčetný, nežli já.“

Tohle prohlášení vedlo k trapnému tichu mezi všemi čtyřmi přáteli. Nikdo by mu to samozřejmě neřekl do očí, ale pokud byla řeč o příčetnosti, Albus nepředstavoval zrovna nejvhodnější příklad.

„Je pomatený, Albusi,“ řekl nakonec Severus, který tuhle reakci vyhodnotil jako nejdiplomatičtější. „Postřehl jsi ty jeho změny nálad? A ta šílená historka o tom, že je Lilyin syn...“

„Jeho mysl je zajisté zraněná a dle jejich vyprávění můžeme předpokládat, že mají za sebou velmi traumatickou minulost,“ řekl Albus. „Ale má smysl pro detail, vynikající strategické myšlení a reflexy válečníka. Nemohu zatím samozřejmě posoudit jeho magickou sílu, ale lehkost, se kterou ta dívka provádí vysoce komplikovaná kouzla, a přehled, který má v teoriích, jsou na její věk extrémně neobvyklé. A pokud ona přijímá jeho vedení, myslím, že od něj můžeme očekávat velké věci.“

Odmlčel se, nalil si další šálek čaje a požitkářsky si usrknul.

„Co se týče jeho genetického původu... říkali naprostou pravdu. Udělal jsem pod stolem genealogické kouzlo - které mimochodem oba dva postřehli - a on je opravdu biologický syn Lily a Jamese Pottera.“

Lily se po Severusově levici ostře nadechla. Severus se neotočil, aby se na ni podíval, jen chytil a stiskl její pravou ruku a věděl, že ji Remus objal kolem ramen. Téma dětí pro ni bylo bolestivé, vlastně pro všechny z nich, a ona bude potřebovat čas, aby se vyrovnala s fakty. Člověk nemohl na Lily spěchat, pouze ji tiše podpořit. A změnit téma.

„Takže... znamená to, že jim ohledně viteálů můžeme důvěřovat?“ zeptal se, jednak proto, aby mohli všichni přemýšlet nad něčím jiným, a také protože mu ta otázka vrtala hlavou už od doby, co tohle téma ta dívka vytáhla.

Albus znovu zaváhal. Sám ještě nevypadal s touto konkrétní informací úplně sžitý. Způsob, jakým svíral svůj šálek, nebyl tak vyrovnaný, jak by sedělo k jeho klidné osobnosti.

„Musím přiznat, že idea rozštěpení duše hned sedmkrát se mi zdá těžko k uvěření, a to i v případě Toma Raddlea,“ řekl poté tiše. „Je dost děsivé nad tím jen uvažovat. Ačkoli, vysvětlovalo by to mnohé záležitosti, které jsem zcela nechápal, a také by to vrhlo nové světlo na celý vztah mezi Voldemortem a Chlapci, kteří zůstali naživu. Tomova nezdravá posedlost Nevillem by byla mnohem více pochopitelná, stejně jako události oné Halloweenské noci před devatenácti lety.“

Severus zaváhal. Viděl, jak je Albus otřesený, což otřáslo jím, a on nerad vyvolával konflikty - to byla koneckonců v jejich skupině Lilyina práce -, ale tohle bylo příliš důležité, než aby to nechal být.

„Neodpověděl jsi na otázku,“ zareagoval proto. „Můžeme jim věřit? Tohle by mohlo ve válce znamenat naprostý zvrat, nebo by nás to také mohlo navést nebezpečně špatným směrem.“

A Albus Brumbál, nepochybně nejmoudřejší kouzelník jejich doby, pouze pokrčil rameny, což pro něj bylo naprosto netypické gesto.

„Nevím,“ odpověděl.

Remus přikývnul.

„Víme toho příliš málo o jejich povaze a pozadí života, než abychom mohli skutečně posoudit, nakolik jsou důvěryhodní,“ pronesl lehce strojeným způsobem, kterým se vyjadřoval vždy, když byl hluboce zamyšlený. „Až moc z toho, co řekli, je nemožné jakkoli dokázat.“

„Ale jak bychom mohli doufat ve zhodnocení jejich tvrzení, když nemáme přístup do jejich dimenze?“ zeptala se teď Lily, klidně a vědecky objektivně jako Remus, i když její tvář byla nehybná a bílá.

Sirius, který jako jediný z nich neprošel akademickým vzděláním, se prostě opřel, překřížil nohy a zakřenil se.

„No, vždyť je to snadné,“ prohlásil. „Ta dívka má zjevně slabost pro Snappyho a jeho hábit. Tak proč jej prostě nedonutíme, aby šel dolů a popovídal si s ní?“

Ostatní na něj rozpačitě zírali.

„Mluvíme tady o komplexním zhodnocení osobnosti,“ poznamenal poté Severus suše. „Těžko by to šlo takto jednoduše, Fluffy.“

„Proč ne?“ zeptal se Sirius, s ještě širším úšklebkem. „Je to hezká holka, ty jsi dobře vypadající chlap a dokonce většinu času i rozumíš tomu, o čem blábolí. Mě to zní jako recept na pěkný románek. Prostě jdi a zkus to, Seve.“

Severus otevřel ústa, aby opět protestoval, ale přerušil jej jemný zvuk Albusova uchechtnutí.

„Vynikající nápad, můj příteli,“ prohlásil.

I když to byla úleva, vidět ředitele opět pobaveného a uvolněného, důvod, který pro to měl, byl vše, jen ne přijatelný. Tohle mu přece nemůžou udělat, že ne?

Vyměnil si pohled s Lily, která se opravdu uculovala, a s Remusem, který jen zvedl dlaně v němém gestu porážky. Takže odsud žádná pomoc.

„Uvědomuješ si, že tohle není americký špionážní film, že?“ zeptal se svého nejlepšího přítele slabě.

„Nesmysl,“ odpověděl Sirius šťastně. „Prostě ji jen poznej. Stačí jeden z tvých hlubokých pohledů a padne ti kolem krku. Běž si pro ni, tygře!“

Severus uprchnul z místnosti dřív, než mohly narážky dosáhnout neúnosné úrovně. Siriusův smích se stále nesl chodbami.

_______________________________________

„Pomalu, Harry. Moc jsi toho za poslední týden nesnědl.“

Severus toto napomenutí zaslechl zrovna, když se chystal zahnout za poslední roh vstupní haly, a na chvíli si nebyl jistý, co dělat. Odposlouchávat cizí rozhovory nebylo zdvořilé, ale tihle dva byli dosud tak záhadní a možná, když si nebudou vědomi jeho přítomnosti, tak by jim mohlo něco uklouznout?

Takže pár posledních kroků ke vstupním dveřím se téměř plížil a zastavil se v jejich stínu. Stál dost blízko na to, aby slyšel Harryho, jak si povzdychl a podrážděně odhodil příbor na talíř.

„Chápu, čím teď procházíš a že se potřebuješ ujistit, že máš vše pod kontrolou, Hermiono,“ řekl Harry klidně a zněl inteligentněji a více chápavě, než za celý večer. „Ale já teď vážně nepotřebuju, abys mi počítala kalorie. Vím, jak mám jíst.“

„Já jen nechci, aby ti bylo zase špatně, Harry,“ řekla nešťastně a Harry si znovu povzdychl.

„Bylo to jen jednou, Miono. Jednou. A pořád si stojím za tím, že to maso bylo zkažené. Střídavě jsem hladověl již od dob, co jsem byl batole, u Merlinovy brady, takže bych vážně ocenil, kdybys teď věřila mému úsudku.“

Následoval okamžik naprostého ticha.

„Promiň,“ řekla pak, slabým a velmi nešťastným hlasem. „Promiň, já vím, jsem jen...“

„Jo,“ souhlasil Harry.

Opět upadli do družného mlčení.

„Viděla jsi, jak Sirius vypadal?“ zeptal se pak Harry dychtivě. „Úplně šťastně a zdravě, bez toho výrazu v očích...“

„A Remus,“ přidala Hermiona. „Úplně každý kousek jeho oblečení vypadal nově. A taky nemá žádné jizvy.“

„A Snape...“ zašeptal Harry a odmlčel se, jako by mu chyběla slova na to, aby popsal, co viděl. Proboha, pomyslel si Severus podrážděně, jen proto, že v této realitě nosí vínovou.

„Je to jako dívat se na odraz našeho světa,“ zamumlala Hermiona. „Až na to, že tahle strana je celá třpytivá a vyleštěná a plná sluneční záře.“

„Jo. Vypadá to, že by nemuselo být nakonec tak špatné, kdybych se nikdy nenarodil,“ komentoval Harry.

Nastalo ticho a pak plácnutí a potlačený bolestný zvuk od Harryho.

„Mohla bys to přestat pořád dělat?“ požadoval a dle zvuku dostal odměnou další ránu.

„Pouze pokud se přestaneš chovat jako takový idiot,“ zafuněla. „Nevím, jestli jsi to postřehl, ale v tomhle světě jsem mrtvá, stejně jako Ginny a obojí proto, že jsi nás ty nepřišel zachránit. Takže laskavě zmlkni, ano?“

Harry znovu vzdychnul a pak se unaveně uchechtl. Ozval se zvuk oblečení, které se třelo o lavici a pak znovu, tlumeně, jeho hlas. Severus se opatrně nahnul dopředu a viděl, jak sedí velmi blízko sebe, Hermionina hlava ležela na Harryho rameni a jeho obličej byl zpola zabořen v jejích vlasech.

„Co bych si bez tebe počal, moje divná, děsivě-geniální skoro-sestro?“ zašeptal Harry.

Následovala další chvíle ticha, během které Severus ustoupil z dohledu. Pak se ozval zřetelný a šokující zvuk ženského vzlykání.

Hermiona plakala. Nikdy by si ji nespojoval s takovým druhem normálního lidského chování.

„Ach Harry,“ zašeptala. „Co když je člen Řádu? Jeho rodiče určitě jsou! Neunesu jej vidět, bavit se s ním bez...“

„Ššš,“ zamumlal Harry. „Bude to dobrý, Hermiono. Zvládneme to. Už jsme zažili horší věci. Nasadíš masku extra-Angličanky a já své vyšinuté já a budeme doma cobydup. Věř mi.“

„Věřím,“ popotáhla. „Vždycky jsem ti věřila, Harry, ale tohle je už moc i na mě a chtěla bych, aby teď přišla Lenka a řekla mi, že za to všechno můžou Strachopudi!“

Harry se uchechtl.

„Hele, v alternativní dimenzi musí být nějaké výhody,“ uvažoval nahlas. „Nevím... možná že Umbitchová je tady pořád naživu! Mohli bychom ji dopadnout, unést a pak bys ji mohla znovu obětovat kentaurům. Nebyla by to zábava? Možná, že by ji tentokrát dokonce i snědli. Koneckonců kdoví, co všechno je tu jinak!“

Hermiona vzlykla, ale tentokrát to znělo spíše jako zahihňání.

„Víš, že nejnovější antropologické studie zpochybňují obecný předpoklad rozšířeného kanibalismu v raných lidských kmenech?" zeptala se, velmi rychle a vysokým, nervózním hlasem. "Výzkumy tvrdí, že řezné značky nalezené na pravěkých kostech můžou být ve skutečnosti výsledkem specifických pohřebních praktik a ne kanibalských rituálů. Kdyby to byla pravda, obrovská část prehistorické etnologie by musela být přepsána!“

A Harry se znovu zasmál a jeho příbor skřípal po talíři, jak znovu začal jíst.

„To je ono, Hermiono,“ zašeptal. „Zvládneme to úplně v pohodě. Neboj se.“

_______________________________________

Pozn. překladatelky: ‚Umbitchová‘ je samozřejmě Umbridgeová. V anglickém originále ji Harry nazval ‚Umbitch‘, což foneticky zní podobně jako ‚Umbridge‘, ale význam je jiný. Co znamená ‚bitch‘ asi všichni víte :)