Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 6

V místnosti to opravdu značně hlučelo. Harry stále křičel, všichni se skřípěním odsouvali židle a nad tím vším se nesl Hermionin hlas, jak na ně ječela ‚uklidněte se, prosím!‘.

Zatímco se ostatní prudce zvedali ze židlí, ona jednoduše sklouzla na zem, popadla Harryho hlavu a přitáhla si ji do klína. Rychlými prsty bez zaváhání odstranila meč z jeho boku a rozepnula mu pár knoflíků na košili. Pak vykouzlila přikrývku a studený obklad a celkem účinně začala svého společníka opečovávat.

„Nebojte se,“ řekla, jakmile ruch trochu ustal. „Tohle není nic nového. Brzy to skončí a on se bude cítit trapně, že na sebe strhl tolik pozornosti.“

Vypadala naprosto nevzrušeně neutichajícím vřískotem. A krví. Odkud se tady ta krev vlastně vzala?

Pak sebou najednou Harry přestal škubat, otevřel oči, zatřásl hlavou a vzpřímeně se posadil.

„Takže, měl jsem další vizi,“ poznamenal a utíral si krev z čela svým nepříliš čistým rukávem.

Hermiona nesouhlasně mlaskla, vytáhla z jedné ze svých kapes lahvičku s lektvarem a potřela jizvu ve tvaru blesku silnou vrstvou něčeho, co vypadalo jako silná desinfekce.

„Všimla jsem si,“ řekla poté. „Už je to docela dlouho od té poslední.“

Harry nepřítomně sledoval zvětšující se červenou skvrnu na svém rukávu.

„Jo,“ zamumlal. Pak prudce zvedl hlavu, ústa se mu roztáhla do toho divokého, nevyváženého úsměvu a postavil se zpět na nohy.

„Už na ně nejsem zvyklý,“ vysvětlil šťastně. „Proto jsem spadl. Za což se omlouvám.“

„Nic se nestalo, můj drahý chlapče!“ odpověděl Albus stejně tak šťastně a Harry se doopravdy zasmál.

„To jste přesně říkal vždycky, když jsem... no... to je jedno,“ opověděl a znovu si sedl na židli, jakoby to vše bylo naprosto normální.

„Ale hádejte co?“ pokračoval. „Dobré zprávy! Neville s Lenkou jsou, zdá se, naživu a Voldemort je z toho opravdu zmatený. Upřímně, vypadal vlastně docela vyděšeně. Vždycky byl nervózní ze situací, které zahrnovaly nevysvětlitelnou nesmrtelnost. Všechnu ji chce pro sebe, chamtivý parchant.“

Po téhle poznámce následovalo všeobecné ticho.

„Měl jsi vizi,“ řekla nakonec Lily, více než trochu skepticky. V čemž byla vážně dobrá. Když Lily něčemu nevěřila, skepse z jejího hlasu přímo prýštila, čímž člověka donutila, aby se cítil malý, bezvýznamný a dost hloupý. Byla to její děsivá superschopnost, na kterou byla opravdu pyšná.

Ale na Harryho to nezabralo.

„Jo,“ souhlasil šťastně, zhoupl se na židli a nejistě balancoval pouze na dvou nohách. Zjevně mu jeden pád nestačil. „Věděli jste, že Barty Skrk mladší pro něj pracuje i v této realitě? Ale možná, že je to nevyhnutelné. Má prostě fakt přisluhovačnou povahu... přisluhovačnou... je to vůbec slovo, Hermiono?“

Hermiona jen tiše zavrtěla hlavou.

„Vize o Voldemortovi,“ pokračovala Lily tím samým, skeptickým tónem, neochotna vzdát se svého nejúčinnějšího nástroje v boji proti hlouposti.

„Samozřejmě!“ odpověděl Harry, nyní už dotčeně. „Nikdy jsem neměl vize o krásných holkách, zmrzlině anebo o roztomilých štěňátkách. Ale to je prostě ta tragédie mého života a zajímalo by mě...“

„Harry,“ řekla Hermiona varovně. Neznělo to ani trochu skepticky, ale Harry se přesto ihned vzpamatoval.

„Omlouvám se,“ řekl. „Ty vize mi vždycky trochu pocuchají mozek. Asi vedlejší efekt. Tak jo, zpět k tématu...“

Znovu se odmlčel, ale tentokrát to bylo soustředěné ticho člověka, který se snaží vydolovat z paměti konkrétní vzpomínku.

„Zdá se, že Voldemort je v této realitě skoro stejný,“ pokračoval po chvíli a v jeho hlase se objevil nový, temný podtón. „Možná je trochu míň šílený - myslím, že neprošel všemi těmi nekromantskými rituály -, a o trochu méně mocný. Také k Nevillovi nechová tak silnou zášť, jakou měl ke mně, což je pro nás dobré.“

Hermiona se zašklebila.

„Možná proto, že Neville je mnohem příjemnější osoba než ty,“ nadhodila a Harry se opravdu zasmál.

„Podle rozmístění kobek,“ pokračoval, znovu ponořen hluboko ve vzpomínkách, „bych řekl, že jsou na tom starém hradě ve Walesu, který jsme přepadli před rokem a půl - dobré zabezpečení, ale ne dokonalé -, a ustrojení jeho následovníků je docela odlišné od toho, co nosí v našem světě... Předpokládám, že jste zde nikdy nebyl špion?“

Poslední otázka byla mířena na Severuse, který úplně oněměl překvapením. Sirius se po jeho boku rozesmál.

„Snappy?“ zeptal se. „Špion? Tomu by nikdo neuvěřil! Vždyť se na něj podívejte. To chcete říct, že ve vašem světě špehoval Voldemorta?“

„Až dokud jej kvůli tomu nezabili,“ řekla Hermiona. Zněla pochmurně.

„Severuse zavraždili, protože byl špion,“ zopakovala Lily, skepse se nyní změnila na sarkasmus. Tak teď už vytahovala opravdu silné zbraně.

Hermiona znovu mrkla. Vypadala poraženě, pouze její oči se podezřele leskly. Severus cítil zvláštní pohnutí, že má ohledně něj tak intenzivní pocity. A také byl docela zděšený představou práce dvojitého agenta a z toho zjevně plynoucí smrti.

„Ano,“ zašeptala Hermiona. „Na konci se nás snažil naučit vše, co jen mohl, ale neměli jsme dost času a on...To já jsem jej našla...Měl jen čas ukázat mi...“

Odvrátila se a tentokrát to byl Harry, kdo ji objal kolem ramen.

„Jenom aby bylo jasno,“ prohlásil klidně, jeho hlas pevný, pohled vyrovnaný. Dospělost se zřejmě znovu projevila. „Nevymýšlíme si. A nezveličujeme. Nemáme čas na nesmysly. V našem světě je každý, kdo teď sedí v této místnosti, mrtvý. A docela dost dalších lidí taky. Možná jsem šílený, ale ne hloupý a Hermiona je ten nejchytřejší člověk, kterého jsem kdy poznal. Takže možná byste ji měli dobře poslouchat, protože až budeme pryč, její rady by vás mohly zachránit. Rozumíme si?“

Sirius a Lily se zdáli být dost zaskočení, Remus se očividně stále nepřenesl přes ten křik a krev a Albus pomalu míchal svůj čaj stříbrnou lžičkou a oči mu dočista jiskřily.

„Naprosto, drahý chlapče,“ přitakal. „Mám jen pár otázek, kdyby vám nevadilo odpovědět mi?“

Hermiona se pohnula, aby se vymanila z pod Harryho paže, ale ten zavrtěl hlavou a zatlačil její hlavu zpět na své rameno.

„Už jsi toho udělala dost, teď je řada na mě,“ zašeptal a zněl úplně normálně. Pak obrátil svoji pozornost k Albusovi a ten šílený úšklebek byl zpátky. Severuse poprvé napadlo, nakolik z chování Harryho Pottera je záměr a nakolik ryzí vyšinutost. Nebyla to zrovna uklidňující myšlenka.

„Pro vás cokoli, řediteli,“ prohlásil Harry. „No, samozřejmě až na to, že bych se nechal obětovat pro vyšší dobro, ale tenhle rozhovor jsme ještě neměli, že?“

Albuse to zjevně trochu zmátlo, ale rychle se vzpamatoval.

„Zmínili jste jména Neville a Lenka - snad tím nemyslíte Nevilla Logbottoma?“

„Ano,“ přikývl Harry citlivě. „Váš Chlapec, který zůstal naživu je v našem světě součást mého malého týmu odpadlíků. Je nezastavitelný - pokud to teda není Voldemort, kdo se snaží jej zastavit, protože ten je v tom neskutečně dobrý.“

Lily i Sirius sebou při téhle poznámce trhli a Harry, jako by věděl o lidech, které ztratili, a jak jeho necitlivá slova musela bolet, také sebou trhnul a sklonil hlavu mezi ramena.

„Omlouvám se,“ řekl mnohem tišeji. „To bylo nemístné.“

Hermiona naopak zvedla hlavu z jeho ramene a povzbudivě se na něj usmála.

„Vidíš?“ zeptala se, jakoby pokračovala v nějakém rozhovoru. „Nemusíš být vždy tak necitlivý. Chovat se přátelsky je snadné.“

„Ano, jistě, Hermiono,“ připustil Harry nepřítomně, ale Severus postřehl, že ji stále paží objímá.

„Nicméně,“ pokračoval. „My čtyři jsme zrovna byli na výpravě, když nás to vyhodilo... tady. A vypadá to, že je ta dimenzionální věc vzala s sebou, ale někam jinam...“

Hermiona si povzdechla, ale neměla se k tomu, aby přeformulovala jeho slova do přijatelné vědecké terminologie. Stejně všichni věděli, co tím myslel.

„... takže je jasné, co budeme dělat dál. Za prvé, musíme zjistit co nejvíce o tom, co nás sem přeneslo a jak se dostat zpět. Za druhé, musíme vysvobodit Lenku a Nevilla z Voldemortova zajetí.“

Vyměnil si pohled s Hermionou, zakřenil se a vypadal se sebou velmi spokojený.

„Vidíš?“ řekl. „Hotovo. Plánování je hračka.“

Severus na něj nevěřícně hleděl. Avšak Hermiona pouze přikývla.

„Detaily druhé části můžeme upřesnit, až se dozvíme více o tomto světě,“ souhlasila. „Co se týče části jedna, hned zítra obsadím knihovnu.“

Celá místnost na tohle reagovala zarytým tichem.

Dokud jej Lily neprolomila hlasem, který se už docela vzdaloval sarkasmu a mířil spíše do otevřeného zděšení.

„Promiňte, ale jsem tu jediná, kdo to slyšel?“ zeptala se. „Opravdu nám tady tvrdíte, že váš plán je vplížit se do Voldemortova sídla?“

Harry rázně mávnul rukou.

„Měl jsem na mysli spíše něco na způsob čelního útoku,“ nesouhlasil klidně. „Z nějakého důvodu Smrtijedy opravdu vyděsí, když na ně naběhnete, máváte meči a děláte hluk. Plížení očekávají. S hlasitým a sebejistým útokem se vypořádat neumí.“

„Pokud se samozřejmě nepřemístí pryč a nenechají celý hrad vybouchnout,“ dodala Hermiona, možná trochu ostře.

„No, ano,“ přiznal Harry rozpačitě. „Ale uznej, že to byla jednorázová záležitost. Přece nemůže mít všechny svoje pevnosti nastaveny na sebedestrukci, ne?“

„Myslím, že zjistíš, že může,“ odfrkla si Hermiona a pak se najednou zakřenila tak šíleně, že by se za to nemusel stydět ani Harry. „Nicméně jelikož jsem vymyslela kouzlo, které detekuje podobné sklony k výbuchu, tak by to neměl být už nikdy problém.“

Teď se pro změnu zase jeho ústa roztáhla do širokého úsměvu.

„Jsi geniální,“ zašeptal. „Už jsem ti to dneska řekl?“

„Počkat... útok?“ přerušil jej Sirius. „Na Voldemorta? Jestli mi prominete, vy a jaká armáda? Copak jste všichni úplně šílení?“

„K druhé otázce - ne,“ odpověděl Harry šťastně. „Jediný šílenec ve skupině jsem já, no, vlastně možná kromě Lenky, ale ta je více vyrovnaná. K první věci - já jsem armáda, Hermiona je generál.“

Laskavě třel její ruku a přitáhl si ji blíž k sobě.

„Jinými slovy, ona míří, já pálím. Skvělý systém. V uplynulých letech fungoval výborně. Jestli chcete, můžete se přidat.“

Náhle pustil svoji společnici, vyskočil ze židle a prudce si promnul břicho.

„Ale teď vážně potřebuju něco sníst. Jsme hrozně hladoví, fakt že jo. Alespoň den jsme už nejedli a předtím, no, raději o tom nemluvme, přešla by mě chuť k jídlu. Jdeš, Hermiono?“

Když odcházel z místnosti, opravdu měl tu drzost a pískal si.

_______________________________________

Pozn. autorky: V další kapitole nás čeká spousta nevíry, jídla a zaslechnutých rozhovorů.