Preklady fanfiction Harryho Pottera

Pozn. autorky: Tahle kapitola je dosti složitá na pochopení, ale doufám, že si ji i tak užijete. Brzy se dočkáte mnoha akčních scén a také spousty ďábelského Voldemorta. Hurá!

_______________________________________

Kapitola 5

„Co myslíte tím, že je viteál?“

Teď už Albus nezněl klidně. Zněl nebezpečně. A taky dost znepokojeně a vyděšeně.

„Myslím tím, že se omylem jedním stal, když se ho Voldemort pokusil zabít,“ odpověděla prostě Hermiona a pak se zachmuřila. „Ale to už byste teď měl alespoň tušit... Promiňte, ale copak vy nevíte o těch sedmi viteálech? A máte vůbec ve vašem světě chlapce, který zůstal naživu?“

„…sedm viteálů…“ zašeptal Albus s tváří bílou jako stěna.

Hermiona se zamračila ještě víc.

„Tak tohle je nečekané,“ řekla. „Proč... dobře, tak jinak. Byla někdy v uplynulých třinácti letech otevřena Tajemná komnata? A byl pachatel dopaden?“

Odpovědi se opět ujala Minerva. Její skotský přízvuk se prohloubil a prozrazoval tak její rozrušení.

„V roce 1992 se odehrálo pár incidentů,“ odpověděla. „Zkamenělá kočka, vzkazy na zdech... nic vážnějšího se však nestalo. I když vlastně někdy v tu dobu jedna dívka spadla z věže sovince a následkem toho zemřela.“

Nalevo od Hermiony se Harry pohnul.

„Byla to Ginny Weasleyová?“ zeptal se bezbarvě a Minerva přikývla.

„Ano,“ potvrdila. „Ti ubozí rodiče se přes to dosud nepřenesli. Byla to jejich jediná dcera.“

Harry zavřel oči a sesunul se níž na židli. Hermiona znovu mrkla. Severus usoudil, že tu dívku nejspíše znali.

„To dává smysl,“ zamumlala Hermiona po chvíli mlčení. „Původně vše objasnil ten deník, ale pokud jste jej neměli k dispozici... Jak došlo k Voldemortovu vzkříšení? Došlo ke vzkříšení, že ano?“

Atmosféra v místnosti se znovu změnila, jak všechny zaplavily temné vzpomínky plné smutku. Minerva se tentokrát k odpovědi neměla a Albusův výraz přešel ze šokovaného na výhružný.

„Slečno Grangerová,“ začal, „dosud jsem vám důvěřoval a myslím si, že budete souhlasit, že jsem byl velice shovívavý. Ale obávám se, že prostoru na otázky jste dostali víc než dost. Nyní nastal čas na pár odpovědí.“

Ředitel již ztrácel trpělivost. Byl to přesně ten tón hlasu, který přicházel těsně před tím, co Lily nazývala ‚Zúčtování‘. V posledních třiceti letech jej Severus slyšel pouze párkrát.

Hermiona však jen mávla rukou.

„To je celkem legrační, že to říkáte zrovna vy,“ poznamenala kousavě. Pak se ale její rysy trochu zjemnily. „Snažím se vám dát odpovědi, řediteli, ale když nemám tušení, co všechno víte, tak jak mám začít? Takže, vzkříšení?“

Albus vypadal nepokrytě rozzlobený, a jak se zdálo, Lily byla připravena tu dívku uřknout. Vždy ředitele bránila. Už tenkrát za školních dní byla ochotna vyzvat na souboj každého, kdo naznačoval jeho zdánlivé šílenství.

„Snažíte se proniknout do temných tajemství této doby,“ řekl Albus ještě vážnějším tónem. „Jestliže vám je mám svěřit, potřebuji vědět víc.“

Narovnal se ve svém koženém křesle a zdálo se, že se zvětšuje. Jeho vlasy a vousy se bíle leskly a zlatá záře ze stovky jeho nástrojů jej obklopovala jako aura moci. Severus mimoděk zadržel dech. Teď už ta dívka určitě ustoupí.

Ale ne, neustoupila. Místo toho se pohodlně opřela a nevšímala si toho, že její společník sedí naopak ještě vzpřímeněji. Vypadala mnohem výhružněji, než by v tomhle věku měla být schopna, ignorujíc tíživé napětí v místnosti a to, že někteří pomalu vytahovali hůlky.

„Obávám se, že mi budete muset věřit,“ řekla naprosto klidně. „Nemáme čas na vaši běžnou intrikářskou politiku, Brumbále. Jak jsem řekla na ošetřovně - vím o Arianě, o vaší ztracené lásce a o původu vaší hůlky. Ale teď vám ještě povím, že vím, kde jsou ukryty zbylé dvě a že jejich právoplatný dědic sedí vedle mě. A znovu se vás ptám - budete po mě chtít důkazy, nebo mi řeknete, co chci, a přijmete ty odpovědi, které jsem ochotná vám poskytnout? Dobře si to rozmyslete, řediteli.“

Ředitel vypadal naprosto ohromeně. Severus měl na okamžik dojem, že snad Albus vyzve tu drzou holku na souboj. Ale to je přece směšné, že ano? Velký Albus Brumbál, který ztratí nervy kvůli teenagerovi? Severus moc nepochopil, o čem mluvila, ale určitě nemohla mít nad Albusem takovou moc.

V obličeji jejich ctihodného vůdce se vystřídalo několik výrazů, jeho myšlenky čitelnější, než kdo kdy viděl. Nakonec se Albusovi rysy vyjasnili a usmál se.

Lehce zamručel a natáhl se pro další citronový bonbón.

„Podobné povahy se často neshodnou,“ řekl a znělo to překvapivě jako omluva. „Jsem si jist, že ohledně dalšího postupu můžeme věřit vašemu úsudku.“

Tentokrát to byl Severus, kdo málem zalapal po dechu. Opravdu se Albus Brumbál právě vzdal? Co jsou sakra tihle lidi zač?

„Dobře děláte,“ zašeptala Hermiona. A pak: „To vzkříšení, řediteli?“

„Červen 1995,“ odpověděl Albus stručně. „Později jsme zjistili, že Voldemort zmanipuloval události turnaje, který se v Bradavicích toho roku odehrával, aby Nevilla Longbottoma, našeho vlastního chlapce, který zůstal naživu, vylákal pryč. Nicméně, Neville v úkolu nezvítězil a tak byl během následující hostiny unesen. Naštěstí si toho všimnul Sirius, upozornil mě a poté vedl oddíl bystrozorů na hřbitov, kde Voldemort prošel starobylým rituálem vzkříšení, který obsahoval...“

„...maso služebníka, kost otce a krev nepřítele,“ přerušila jej unaveně Hermiona. „Jo, to známe.“

„Důvěrně,“ přitakal Harry a zněl stejně unaveně. „Přežil to Neville?“

Albus smutně zakroutil hlavou. „Pokoušel se vzdorovat v souboji přímo s Voldemortem, v bitvě, která vypukla po příchodu bystrozorů. Obávám se, že jsme toho ubohého chlapce zklamali.“

Harry zatřásl hlavou a mumlal něco, co Severusovi znělo jako „...jsem štěstí...“.

Hermiona mu dala lehký pohlavek.

„Nezačínej s tím,“ vynadala mu nepřítomně. Poté přikývla a umlkla. Místnost se ponořila do nepříjemného ticha.

„Dobře,“ oznámila po chvíli. „Je mi to jasné. Takže náš Voldemort - a váš nejspíš také - strávil první roky po škole vytvářením šesti viteálů. Byl čím dál tím temnější a mocnější, a když jste vy studovali ve škole," kývla směrem k Lily, Severusovi, Remusovi a Siriusovi, „byl na vrcholu svých sil. Myslím, že v tomto bodě se však naše reality rozcházejí. V našem světě se Lily a James Potter vzali a měli dítě, Harryho, který zapadal do věštby stejně tak jako Neville Longbottom. Ve vašem světě, vzhledem k odlišným okolnostem,“ pokynula směrem k Severusovi, který už očekával, že opět zmíní barvu jeho hábitu, „se tohle nestalo a Voldemort tím pádem šel po Nevillovi, místo po Harrym.“

Na chvíli se odmlčela a usrkla čaje. Její ruka se lehce třásla a Severus si všimnul, že celou dobu nespustila oči z Harryho.

„V obou světech byl Voldemort poražen starobylou obětní magií, přišel o své tělo, a i když to nezamýšlel a nevěděl to, rozdělil svoji duši. V obou světech pak mnoho let přežíval jen zpola a snažil se znovu a znovu nabýt svoji moc. K takovým pokusům patřilo otevření Tajemné komnaty a dokonce i to ve skutečnosti způsobil jeden z viteálů, který ovládl mysl zdejší studentky. Věřím tomu, že Ginny skočila vstříc smrti, protože pochopila, co se s ní děje. Naši Ginny zachránil Harry, který také zničil viteál a důkaz přinesl našemu Albusi Brumbálovi, což jej přivedlo na stopu Voldemortova plánu. Je vlastně docela zajímavé, kolik věcí z vaší jemně spředené sítě bylo dílem náhody, řediteli. Vezmeme-li v úvahu pár filosofických teorií o zákonitostech náhody, je zřejmé, že...“

Rychlost dívčina projevu se posledních pár vět značně zvyšovala, až ji Harry vzal za ruku a stiskl ji. Náhle se zarazila, jako by si opět uvědomila, kdo a kde je, a lehce zahanbeně se na něj usmála.

„Ano. Omlouvám se. Zpět k tématu. Každopádně, váš chlapec, který zůstal naživu, zemřel v roce 1995. Náš přežil, takže začal pátrat po viteálech s vámi, řediteli. Bohužel naše společnost docela dlouho odmítala uvěřit, že se Pan zla vrátil, což dalo Voldemortovi šanci, aby si vybudoval bezpečnou mocenskou základnu na ministerstvu. Když však konečně otevřeně zaútočil, rychle se rozpadla a stejně tak většina forem odboje v našem světě. Řád vydržel déle, ale v letech 1997 a 98 bylo mnoho členů zavražděno. Posledních pár měsíců jsme zbyli už pouze my. A přestože jsou již čtyři viteály zničeny, naše šance dostat se k číslu pět a šest jsou velmi malé. Jelikož jste o nich nikdy neslyšeli, předpokládám, že zde jsou stále na svých původních místech. No, a protože jste zjevně dosud zvládli Bradavice udržet mimo vliv Smrtijedů, vaše situace nemůže být tak hrozná jako ta naše. Samozřejmě jsme ochotni vám dát polohu všech viteálů a mělo by pro vás být snadné je zničit a učinit tak Voldemorta opět smrtelníkem, ačkoliv stále nebezpečným.“

Když domluvila, rozlehlo se dokonalé ticho. Všichni v místnosti zírali s úctou a šokem na mladou dívku s rozježenými vlasy, která jim právě na zlatém podnose naservírovala řešení všech jejich problémů. Opravdu by to mohlo být tak jednoduché? Opravdu by všechny odpovědi mohly přijít do jejich světa skrz podivnou magickou nehodu? Mohli mít opravdu takové štěstí?

Byl to Harry, kdo tu chvíli přerušil chraptivým uchechtnutím.

„Gratulace je zjevně na místě,“ řekl suše. „Právě jsi získala převahu. Hurá.“

Hermiona jej znovu praštila po hlavě.

„Přiměřený humor, Harry, další pojem, který jsme probírali,“ zasyčela.

Zvedl ruce v obraném gestu.

„Myslím, že po tom, co jsem jim všechno takhle ulehčil, mám povoleno trochu žertovat, ne?“ zeptal se. „Protože upřímně, kolik štěstí musí člověk mít, když získá všechna řešení jen díky tomu, že jsem si zahrával se zložárem...“

„Zložár?“ zahřměl Sirius. V obličeji byl úplně rudý a svíral v ruce hůlku.

Hermiona rozlíceně pohlédla na svého společníka, který jen zvedl své ruce výš.

„Ups?“ zkusil.

Hermiona povzdechla, stiskla si kořen nosu a pak se pokusila o smířlivý úsměv.

„Můžeme to vysvětlit,“ řekla klidně. „Kromě Harryho meče je zložár jediný prostředek, který dokáže zničit viteály. Takže jsme se museli naučit jak jej používat, víte? Můžete teď, prosím, dát tu hůlku pryč, Siriusi? Je tu dost napětí, i bez...“

Následně ale napětí ještě přibylo, protože Harry Potter, Vyvolený, zařval bolestí, přitiskl si ruku na čelo a svalil se ze židle na zem. Krvácel. Tělo v křeči.

Celé to bylo velmi okázale dramatické.

_______________________________________

Pozn. autorky: V další kapitole nás čeká trocha krve, hodně dramatu a ještě více plánování.