Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 1

Hluboko v útrobách Gringottovy banky zápasili Harry Potter a Hermiona Grangerová s drakem.

Situace se nevyvíjela moc dobře, což však bylo v těchto dnech tak normální, že si s tím stěží dělali starosti. Vlastně byli příliš zaneprázdněni, než aby si toho vůbec všimli.

Zatímco Hermiona měla co dělat, aby udržela štít proti dračímu ohni, Harry Potter, vůdce dosti chabého odboje proti Voldemortovi, právě dostával na frak od zámku na dveřích.

Starobylého zámku, pro upřesnění, ale vyrobeného skřety a pekelně tvrdohlavého.

„Už moc dlouho nevydržím,“ zakřičela Hermiona a její štítové kouzlo zablikalo pod náporem plamenů.

„Nic nezabírá,“ zakřičel zpátky. „Chceš to zkusit?“

Přikývla, a když ten hloupý - a obrovský - drak nabíral dech, dobře nacvičeným pohybem si vyměnili pozice.

Ne že by to bylo co platné.

Seslala na zámek každé kouzlo, co ji Kratiknot, Bill Weasley a bradavická knihovna kdy naučili. Kov ožehnutý, ale trezor Lestrangeových zůstával zabezpečen. Zatracení skřeti!

Harryho štít stále držel, ale ani on jej nemohl udržet napořád. Slyšela, jak se zvuky boje přibližují. Lenka a Neville byli sehraný tým a v úzkých tunelech mohli i dva lidé vzdorovat početní převaze, ale ne donekonečna.

„Musíš vyvolat zložár!“ zakřičela Hermiona.

Přes drakův řev stěží slyšela svůj vlastní hlas, ale Harry jí rozuměl.

„Nevíme co v tom trezoru je!“ zakřičel zpátky. „Mohli bychom vyvolat magickou řetězovou reakci…“

„Taky by nás mohl zabít drak! A to hodně brzo!“

Harry zaváhal. Hermiona věděla, že zvažuje jejich situaci a nepřichází na jinou možnost. Viděla, jak jeho rysy ztvrdly a věděla, že s ní souhlasí.

„Výměna pozic... teď!“ zařvala a naposledy vztyčila štít, zatímco ten Harryho zmizel. .

Tentokrát to bylo těžší. Cítila sílu dračího útoku v každé části svého těla. Už nemohou vzdorovat moc dlouho. Alespoň že Neville a Lenka byli stále naživu a dle zvuků se každou minutu přibližovali...

Najednou ucítila, jak se ovzduší kolem změnilo. Její vlastní magie rezonovala ve vzduchu. Zložár.

Drak přestal útočit – možná i on byl v šoku z jejich troufalosti -, Harry vítězně vykřiknul, dveře trezoru se rozletěly, cosi vybouchlo…

…a Hermiona tonula v magii.

_______________________________________

Mezitím, ve světě velmi podobném a přitom natolik odlišném, seděli za silnými zdmi Bradavic dva přátelé. Z krbu se ozývalo veselé praskání a oheň ve spojení s příjemným rozhovorem vytvářel hřejivou atmosféru. Takto spolu sedět pro ně bylo zažitým zvykem, důvěrně známou situací, která se pravidelně opakovala již od dob, co byli chlapci školou povinní.  

Odbíjení hodin přerušilo jejich rozhovor, a i když ani jeden z nich neměl sebemenší chuť čelit uprostřed noci skotské zimě, povinnost byla povinnost. Dokonce ani Zmijozel se jí nemohl vždy vyhnout.  

„Je to tvoje vina,“ obvinil Severus Snape svého druhého nejstaršího přítele, zatímco si oblékal tlustý černý plášť a zelenou šálu. „Já jsem chtěl vzít službu na podzim, ale ne, ty jsi měl napilno s naháněním té ženské, takže místo popíjení v teple hradu se teď musíme plahočit v té zatracené vánici.“

Jeho společník se zakřenil a řada bílých zubů se zablýskla ve tváři, kterou většinou ženského osazenstva Bradavic považovala za ‚naprosto božskou‘.

„Žárlíš, Snappy?“ zeptal se.

„Neříkej mi tak,“ řekl Severus, ale požadavek pozbýval přesvědčivosti. Tahle slovní přestřelka byla stará jako jejich přátelství a dokonce i tvrdohlavý Severus se již vzdal nadějí, že bude jeho přezdívka z dětství někdy zapomenuta.

„Oh, ale líbí se ti to, já vím že ano…“

„Sklapni, Fluffy, nebo na tebe pošlu Lily,“ povzdechl si Severus, uhasil svíce a poslal na svého přítele lehké bodací zaklínadlo, aby jej donutil k pohybu.

Ten jej lehce odmávnul pryč. Od svého drahého Severuse by po všech těch letech nic jiného neočekával.

„Jsi čím dál pomalejší,“ škádlil. „Myslím, že život plný výzkumu a vědecké činnosti ti nesvědčí.“

Severus se jen zasmál. „Máš na mysli v porovnání s trávením času se stovkami studentů na vlhkém starém hradě? Ne, děkuji pěkně. Jestli existuje jedna věc, která by mě dozajista proměnila v protivného starého mizeru, je to učení.“

„Učit je fajn,“ nesouhlasil jeho přítel, zatímco prošli tichými chodbami a zamířili do třpytivé skotské prosincové zimy. „Musíš je jen umět zaujmout, to je celé.“

„A to děláš jak?“ protáhl Severus. „Děvčata oslňuješ úsměvy a chlapce bystrozorským odznakem? Náročná práce, vskutku.“

Tentokrát letěla kletba Severusovým směrem. Ten ji ale se stejnou lehkostí odrazil a zaměřil svoji pozornost zpět k jejich úkolu. Hradu nic nehrozilo a jeho štíty byly silnější než kdy dřív, ale i jemně spředená síť bradavických ochran měla slabá místa. Jedním z nich byla hranice Zakázaného lesa.

Takže co na tom, že jsou v nejstarší kouzelnické instituci v Evropě, s jedním z nejmocnějších kouzelníků v čele, hlídkovat se musí. I ve vánici.

Severus si povzdechnul. Pak ale svědomitě seslal povinná zaměřovací a rozpoznávací zaklínadla. Zatímco kouzla dělala své, snažil se vymyslet chytrý plán jak dostat za límec svého přítele trochu sněhu. Ach, ty školní radosti.

Avšak výsledky zaklínadel mu vyhnaly všechny podobné myšlenky z hlavy.

„Dva vetřelci,“ zašeptal, oči již upřené do tmy. „Měli by být někde po naší levici. Mohl bys…“

„Jdu na to. Dej mi chvilku.“

Severus jej pomalu následoval, připraven okamžitě vyvolat štítové kouzlo. V soubojích nebyl úplně špatný, ale na rozdíl od svého přítele postrádal zkušenosti a propadl by se do země, kdyby jej někdo přistihl nepřipraveného. Nic se ale nestalo.

„Hej, Severusi, tady!“

Žádná přezdívka, žádný vtip. Severus zrychlil své kroky, až opět stanuli bok po boku.

Zrak mu spočinul na bezvládných tělech mladého muže a dívky, oba ne starší než dvacet let. Leželi blízko sebe, končetiny rozhozené jeden přes druhého, tváře pokryté špínou a krví a přesto vypadali podivně pokojně. Nikde ani známka po tom jak se sem dostali, žádný náznak po dalším vetřelci, což Severusova kvapná kouzla potvrdila. Zohnul se, vzal jim z rukou hůlky a uložil je bezpečně do své kapsy. Teprve teď si dal načas s bližším prozkoumáním.

Téměř okamžitě postřehl, že jsou naprosto špatně oblečeni na tohle roční období. Oba měli na sobě něco, co vypadalo jako několik vrstev roztrhaných trik a svetrů, dívčina pravá paže byla obnažená až na pouzdro na hůlku a chlapcovy kalhoty byly z tenkého materiálu, jaký se nosil spíše v létě. Také měli spálené vlasy. Hodně.

A chlapec měl k boku pevně připevněn meč Godrika Nebelvíra, mytickou zbraň střeženou samotným Brumbálovým fénixem.

„Huh,“ řekl Severus a byl rád, že pouze jeho přítel je svědkem výrazu v jeho tváři.

Sirius Black, ředitel zmijozelské koleje, bývalý profesor Obrany proti černé magii a kumpán Severuse Snapea, pohlédl na svého nejlepšího přítele a spatřil v jeho očích odraz vlastního šoku. Obvyklé jiskřičky se tváří v tvář téhle záhadě kamsi vytratily.

_______________________________________

Pozn. autorky: V příští kapitole nás čeká velmi neochotná Hermiona a také mnoho diskuzí o barvě Snapeových hábitů..

Pozn. překladatelky: Přezdívky, kterými se Severus a Sirius častují, zůstaly nepřeloženy. Zatímco "Fluffy" by se dal celkem jednoduše vnímat jako "Chlupáč" (Sirius je zvěromág, narážka na jeho podobu velkého psa), "Snappy" má dvojí význam. Jednak je to odvozeno z příjmení Snape, za druhé se to dá chápat jako "nevrlý".