Preklady fanfiction Harryho Pottera

Autorská poznámka: Chtěla jsem tohle zpracovat od chvíle, kdy jsem četla FŘ. A pak jsem narazila na příběh "FŘ - alternativní 13. kapitola" od JustKidding (na ffnetu), který mě definitivně přiměl k psaní. Myslím, že myšlenka Snapeova způsobu jednání s Umbridgeovou není tak úplně mimo mísu, a snažila jsem se, aby to bylo kompatibilní s FŘ. I když jsem si jistá, že Snape by šel ihned za Brumbálem, tahle možnost byla příliš přitažlivá.

A pokud se nepletu, Harry měl s Umbridgeovou tři tresty, ale nekamenujte mě, je pět hodin ráno.(...)

Všechno to patří J.K.Rowlingové. Doufám, že se vám to zalíbí. Užijte si to!

* * *

Snape hleděl na dveře ještě dlouho poté, co ten kluk opustil jeho kabinet. Snažil se uklidnit a podrážděně zaznamenal, že se mu ruce třesou rozčilením. Chopil se opěradla židle, ale nepomohlo to. Umbridgeová nutila Pottera opisovat řádky – to tedy ano! Popadl židli, vztekle s ní mrštil – a zastavil ji jen pár centimetrů před tím, než narazila do zdi. Ruce se mu třásly, ale dokázal ji udržet viset ve vzduchu. Měl by to uskutečnit podle pravidel. Mohl by samozřejmě informovat ředitele. Neexistoval žádný způsob, jak by odtud mohl nechat Umbridgeovou vypakovat. Ne s fyzickým potrestáním jako... Z tohoto jediného důvodu se rozhodl neinformovat Brumbála vzápětí poté, co tu vzpomínku viděl v Potterově hlavě – z toho jediného důvodu dovolil Potterovi zastavit ho tím nesmyslem a la "Je mi fajn". Věděl, jak se ten kluk cítí. Zaťal pěst a židle se s tichým ´buch´ zhroutila na zem. Vědět pochopitelně neznamená sympatizovat. Stále necítil k Potterovi nic jiného než znechucení a nenávist. Naopak – veškeré jeho odhady ohledně naprostého nedostatku zdravého rozumu toho spratka byly nyní jednoznačně potvrzeny.

Snape si byl jistý, že Potter neměl v plánu informovat žádného učitele, natož potom ředitele. Když se jednalo o situaci, která by znamenala požádat někoho o pomoc, nedošlo k tomu, protože věhlasný Potter byl předurčen dělat všechno na vlastní pěst. Proboha, tomu klukovi bylo patnáct. Měl by se už konečně poučit. Tohle bylo něco jiného, než kdyby mu bylo – pět... a neměl by nikoho, kdo... jenže Potter nebyl vyděšený a osamělý. Byl jen neuvěřitelný ignorant, neochotný byť jen uvažovat o jiné možnosti než je jeho hloupá a nebezpečná nemístná pýcha. A navíc se zřejmě – bohužel – stal vzorem pro ostatní. Snape si dokázal velmi dobře představit, co si jiní studenti myslí o jeho údajném mučednictví. "Když Potter nic neříká, nemůžu utíkat za profesorkou McGonagallovou a vykládat jí o Umbridgeové. On je tak statečný!" Snape se ušklíbl. Pro Umbridgeovou bylo tak snadné jim ubližovat a manipulovat s nimi. Protože děti jako Potter, které si pletly nedostatek zdravého rozumu se statečností, jí pomáhaly udržet si moc. Potter jí jen hrál do karet. Možná si myslel, že vyhrál nějakou hrdinskou bitvu, ale jen se postaral o to, že budou ostatní studenti trpět stejně.

"Reparo!" zvolal a sledoval, jak se židle znovu poskládala. Poté nabral hrst letaxu a hodil ho do krbu. "Ředi-" Znovu se zarazil a nahlas zaklel. Proč tak váhal? Proč dovolil těm chlapcovým slovům, aby ho tak zasáhla? "Prosím, není to důležité. Zvládnu to. Jsem v pohodě." I kdyby se nestaral o metody Umbridgeové – jenže on se ale staral – existovala jistá pravidla. A on se vždycky domníval, že pravidla jsou důležitá. I během doby, kdy pracoval pro Voldemorta, i když je pravidelně obcházel, aby vykázal Pottera do patřičných mezí – nebo přiměl nějaké další nebelvírské hlupáky cítit se mizerně. Nějaká jeho část věděla, že je to víc než zvrácený pohled na svět. Ale bylo důležité, že toto respektování pravidel ho nutilo dělat ty správné věci. Ta správná rozhodnutí. A on považoval Bradavice za jediné místo, kde mu v tomhle lidé důvěřovali.

Ale také věděl o Brumbálových obavách týkajících se rozsahu kontroly, kterou by mohlo ministerstvo prostřednictvím Umbridgeové nad Bradavicemi převzít. Toho, že Popletal měl v plánu umístit ředitele a všechny učitele do jejího opatrovnictví. Pokud by Brumbál proti ní zakročil, pravděpodobně by si našla cestu, jak ten proces urychlit. A pak by pravidla stejně neměla cenu ani toho pergamenu, na kterém by byla napsaná. Kromě vzdělávacích výnosů od čísla dvacet výše.

A pak si znovu vybavil Potterovu ruku a na ní ta bolestně vyhlížející slova. A s tím přišly další vzpomínky. Tentokrát židle explodovala v dešti třísek. Snape zvedl ruku, aby ho zastavil, ale jedna z nich ho už zasáhla do tváře. Pocítil krátké bodnutí bolesti. Skvělé. Stál ve své kanceláři uprostřed nepořádku a s krvavým škrábancem na obličeji. Kdyby teď zavolal Brumbála... Ústa mu zkroutil zlomyslný úšklebek. Možná by to nemusel dělat podle pravidel. Možná byl čas zjistit, jak moc je Umbridgeová ve skutečnosti v obraně proti černé magii dobrá.

Vytáhl z police malou knížku a o dvě hodiny později opustil kancelář. Židli už se opravit neobtěžoval.

* * *

Harryho čekal další týdenní trest s Umbridgeovou. Už potřetí. Ale nevadilo mu to, protože už měl BA. A ta stála za cokoliv, co by mu ta mrcha mohla provést.

Usadila ho na místo, kde ležel pergamen a brk. Takže Snape neudělal nic, co by jí zabránilo ty věci používat. Žádný div. Snapea pravděpodobně náramně uspokojilo, když ho Harry prosil, aby Brumbálovi nic neříkal. I když Snape při jeho trestech takové metody nepoužíval, Harry nepochyboval, že ho těší myšlenka, že to místo něj dělá někdo jiný. Ale ani to Harrymu nevadilo. Kromě toho nečekal, že by mu Snape pomohl. A ani by to nechtěl.

Bez váhání se chopil brku a napsal první řádek. Pak napsal druhý, třetí... a zůstal civět na svoji ruku, kde mu kůže popraskala do krve a zase se spojila jako při všech předchozích trestech. Jenže tentokrát to nebolelo. Snažil se zakrýt svoje vzrušení a pokračovat ve psaní, ale Umbridgeová ho stejně zastavila.

"Pane Pottere! Co to děláte?" oslovila ho tím svým nesnesitelným tónem hlasu. Harry vzhlédl. Znělo to mnohem pištivěji než obvykle.

"Dělám to, co jste mi řekla," odpověděl bezvýrazně. "Píšu řádky."

Zamračila se na něj způsobem, který vypadal zlostně a zmateně. "Dejte tu ruku na lavici a napište ještě jeden."

Harry udělal, co mu bylo řečeno – se stejným výsledkem. Písmo se na jeho ruce ukázalo, ale bolest necítil. Přesto se zatvářil napjatě.

"Pokračujte," nařídila mu.

A pak to uviděl. Když psal další slova, ruka Umbridgeové sebou téměř neznatelně škubla, ale on nepochyboval o tom, že to viděl. Musela cítit bolest. Málem překvapením upustil brk, ale podařilo se mu, aby zvuk, který mu unikl, zněl jako bolestný povzdech.

Zírala na něj s výrazem odporu, který mu byl smutně povědomý. Ale mlčela a Harry věděl proč. Někdo musel s jejím brkem manipulovat, jenže si nebyla jistá, jestli s tím měl něco do činění Harry, nebo zda vůbec ví, že je něco špatně. Nemohla si být jistá, jestli ho to bolí, protože ruka mu viditelně krvácela. A nejlepší bylo, že se ho nemohla zeptat, protože by pak musela přiznat slabost a poskytla by mu tak zadostiučinění tím, že by viděl její bolest a ztrátu kontroly. Zůstala zticha ze stejného důvodu jako on.

"Profesorko Umbridgeová? Mám pokračovat, nebo chcete, abych dělal něco jiného?" zeptal se Harry a postaral se, aby to znělo toužebně.

Podívala se mu na ruku. Rána se úplně neuzavřela a Harry viděl, že je na vážkách. "Samozřejmě, že ne. Své řádky dokončíte, mladíku."

Opustila ho a posadila se ke svému stolu, kde začala opravovat nějaké písemky. Levou ruku si položila do klína, takže na ni Harry neviděl. Jeho prsty svírající brk nakrátko ztuhly, ale pak ho znovu přiložil k pergamenu a začal psát tak rychle, jak to jen šlo.

* * *

Poslední den to Umbridgeová vzdala. Když Harry vstoupil do jejího kabinetu, vypadala pobledle a unaveně a všiml si, že jí cuká v ruce, ačkoliv se ještě žádného brku nedotkl. Napadlo ho, jestli ono kouzlo, které tu působilo, onu bolest nezesilovalo nebo neprodlužovalo.

"Pottere. Sednout."

Usadil se ke svému obvyklému stolu, ale pergamen chyběl. A brk také. Když před něj položila jakousi knihu, splašeně se mu rozbušilo srdce. Pochyboval, že by tohle mohla být normální kniha. Ale k jeho úlevě byla. Její název zněl ´Velkolepý svět ministerstva kouzel - průvodce srdcem a duší magického světa, díl 16´.

"Myslím, že jste se svou lekci naučil celkem obstojně, že, pane Pottere?"

"Ano, paní profesorko."

"Výtečně. Mám tu pro vás dnes večer něco jiného, co vám dá možnost zamyslet se víc... s rozumem nad chybami ve svém chování. Myslím, že vám to přinese mnoho užitečného."

Nařídila mu vypracovat shrnutí něčeho, z čeho si poté nepamatoval ani slovo. Celou dobu seděl jako na trní a čekal, co hrozného se stane. Ale po třech hodinách ho propustila. Jako vždycky.

Zamířil po schodech ke Snapeově kabinetu a snažil se vymyslet, jestli si s ním má promluvit nebo ne. Zastavil se před vchodem a stále ještě váhal, když tu Snape prudce otevřel dveře a probodl ho pohledem.

"Odebírám Nebelvíru deset bodů za pobyt mimo vaši kolej po večerce. Co chcete, Pottere?"

"Ehm... nic."

"A pět bodů za plácání nesmyslů."

Harry cítil, jak mu krev buší ve spáncích. Nenáviděl Snapea. Nenáviděl na něm úplně všechno. Mezi ním a Umbridgeovou nebyl žádný rozdíl.

"Tak mluvte, nebo to budete nucen dělat při drcení kořenů vidličníku."

Snapeovy rty se zkroutily do hnusného, vědoucího úsměvu, jako kdyby mu právě teď četl myšlenky – což, jak si Harry ještě naštvaněji pomyslel, ten muž možná opravdu dělal. Snape si dal ruce za záda a jako obvykle se ušklíbl.

"Podívejte se, Pottere. Ať už vaše zhýčkané ego trápí cokoliv, je mi to jedno. Jsem na cestě k řediteli, a pokud se ke mně nechcete připojit a přijít tak o další body, důrazně vám doporučuji vrátit se do vaší ložnice. Ihned."

Harry se ani nepohnul. "Proč jste to udělal?"

"Myslím, že jsem vám řekl, jak mě máte oslovovat."

"Proč jste to udělal, pane?"

"Protože rád strhávám body jediné koleji, která je schopná s tou mojí soupeřit o školní pohár, Pottere."

"To jsem ne-"

Snape ho netrpělivě přerušil: "Jaký to byl pocit vyhrát svou malou bitvu, Pottere?"

Harry zaťal zuby. Bylo to uspokojující. "Mohla s tím kdykoliv přestat."

"A vy, Pottere, jste to mohl říct některému z učitelů. Což by bylo vhodné udělat především."

"Ale proč..."

"Měl byste vědět, že nesnáším porušováním pravidel, Pottere. Dávám přednost rafinovanosti. A některé věci jsou tak nestydatě proti pravidlům, že je nemohu tolerovat. Odebírám Nebelvíru deset bodů za nepřípustné setrvávání v bludu ohledně... zbytečného hrdinství."

"To není odpověď na moji otázku, pane."

"Myslíte?"

Harry neodpověděl a Snape neměl zájem na jeho odpověď čekat.

KONEC