Autor: E. M. Snape Překlad: Lupina Beta: marci Banner: Vojta
Originál: https://www.fanfiction.net/s/2027554/5/In-Blood-Only
Rating: 16+
Kapitola 5. Dostatečný důkaz
Harrymu uběhl celý týden v jakési strašlivé parodii na jeho běžnou rutinu. Chodil na jídlo do Velké síně, navštěvoval třídy, plnil si domácí úkoly a trávil čas v knihovně. Smál se a žertoval s kamarády; dokonce i Ron a Hermiona zaznamenali, o kolik veselejší se zdá. A jen na tom mu v tyto dny nuceného veselí záleželo.
Co se Harryho týkalo, snažil se splnit, co si předsevzal – zapomenout. Předstírat, že se právě nedozvěděl od bagatelizujícího, povýšeného Snapea nic o jejich společné krvi. Skutečnost, že mu onu převratnou informaci sdělil právě Snape, kterýžto většinu času toho krátkého rozhovoru strávil urážením, jej jen podpořila ve snaze popřít realitu.
Brumbál vypadal, jako by si s Harrym chtěl promluvit. Několikrát se jejich zraky nad přeplněnými prostory Síně setkaly a v očích starého kouzelníka cosi zaplálo, když na chlapce kývl, avšak ten to ignoroval. Nemohl snést pomyšlení, že promluví s Brumbálem a tím se mu dostane potvrzení. Starý kouzelník si jej nezavolal; za to byl Harry vděčný. Alespoň respektoval odstup, který Harry potřeboval.
A Snape…
Občas jej Harry zahlédl na chodbách. Když toho muže míjel, ovzduší se znatelně ochladilo, přesto jej, až na protočení rtů do slabého úšklebku, Mistr lektvarů nijak nebral na vědomí. Ve Velké síni na Harryho už nezíral. Málokdy se v ní dokonce ocitl. Snížil-li se k tomu, aby jedl s ostatními učiteli, zvedl se a odešel, jakmile se ke stolu přiblížil Albus Brumbál. Harry pak vždy sledoval, jak tmavá postava mizí ve sklepení a celou dobu cítil tíhu Brumbálova pohledu.
Takto tedy trávil čas, mysl zaměstnával záplavou činností a onen tíživý problém odmítal připustit. A během jednoho z takových pokusů blokovat nežádoucí myšlenky si na nádvoří nevšiml náhlého rozruchu.
„Harry, no tak!“ zadýchaně jej pobídla Hermiona a nekompromisně do něj šťouchala.
„Co je?“ zvedl hlavu a rozhlédl se. Studenti mezi sebou vzrušeně hovořili a valili se z nádvoří, aby mohli venku čemusi přihlížet. Na kamarádčino naléhání následoval dav žáků a brzy se přiblížil k Hagridově chatrči. Zástup jásajících studentů obklopil jednu malou a jednu podstatně větší postavu. Hermiona si musela stoupnout na špičky, aby viděla přes moře hlav, a popadla Harryho za rameno pro udržení rovnováhy.
Ve středu jejich zkoumavých pohledů stál učitel obrany proti černé magii, profesor Meeran. Harry zasténal. Snad ne zase další improvizovaná demonstrace Meeranovy zdatnosti. V tomto pololetí jich profesor předvedl alespoň tucet a pokaždé se kolem něj z jakéhosi důvodu seběhlo množství studentů, aby v úžasu sledovali, jak v naprosto bezpečných situacích předvádí jednoduchá zaklínadla a kouzla.
Meeran právě velkolepě mával hůlkou směrem k tvorovi, který vypadal jako kříženec slona a… sakra, nenapadalo ho, čeho ještě. Zvíře mělo na konci dlouhého čenichu ostrý, zahnutý zobák a na silném těle v záhybech visela šedá kůže. Schoulené na zemi se před Meeranem celé třáslo a velké, smutné oči sledovaly mačkající se dav.
Harry z toho měl špatný pocit. Profesora Meerana považovali mezi kouzelníky skoro za boha, protože za minulé roky vynalezl několik původních zaklínadel a kleteb. Nic význačného… Většinou se jednalo o varianty starších kleteb, ale školu a studenty ohromila skutečnost, že toho byl vůbec schopen. Osobně Harry nechápal, proč toho tolik nadělají. Někdo musel kdysi v minulosti vymyslet původní sulcové zaklínadlo a kletbu Avada kedavra.
Viděl, jak se skrz dav snaží dostat Hagrid a jak jeho tvář vyzařuje starost o drahocenného sloního tvora. Hermiona s nadšeným výrazem přitáhla Harryho blíž. Harry jen obrátil oči v sloup a říkal si, proč je patrně jediným studentem, kterého nefascinuje Meeranův ‚momentální nápad‘ předvést své nejnovější kletby.
„Bylo by lepší, kdybyste se uklidnil a ustoupil, profesore Hagride,“ důležitě radil Meeran a mávnutím hůlky Hagridovi pokynul, aby dodržel odstup. „Nerad bych, abyste se zranil. A vězte, že vaše stvoření přežije.“
„Jen vám řikám, že tady nejni vod toho, aby si s ním někdo hrál…“ zoufal si Hagrid a pokynul svalnatou pěstí k zobákovitému slonovi.
„Pouze jsem demonstroval modifikaci překážecího zaklínadla…“ začal Meeran a zamračeně se otočil k poloobrovi; na kratičkou vteřinu tak odvrátil zrak od toho živočicha.
Ale to stačilo.
S ohlušujícím řevem se velký tvor najednou probral k životu a jediným silným skokem se přiblížil k učiteli. Rozvzteklený Meeran zvedl hůlku. Studenti vykřikli hrůzou a pár statečnějších vyslalo na tvora omračující kouzla…
Ale bylo příliš pozdě. Jedno rychlé cvaknutí zobáku kolem Meeranova trupu a profesor zlověstně ochabl. Pak jej tvor začal zuřivě trhat. Omračovací kouzla zasáhla všechna najednou a stvoření spadlo na Meeranovo ležící tělo.
Hermiona si zakryla rukou ústa a jen v hrůze zírala. Harry jí jemně pohladil rameno a nabídl tu trochu útěchy, kterou mohl poskytnout. Zahanbilo jej, že první, co jej napadlo, byla morbidní myšlenka, že příští rok nebude jediný, kdo uvidí testrály.
ooOOoo
Většina studentů byla odvelena pryč; s vykulenýma očima a omráčení odkráčeli do ložnic a učitelé se pustili do toho nepořádku. Hermiona také odešla; vidět, jak zamordovali jednoho z jejích oblíbených učitelů, jí připravilo o náladu. Harry měl tolik duchapřítomnosti, aby se vydal za Hagridem a uklidňoval plačícího obra, jak nejlépe uměl. Nebylo pochyb, že ministerstvo to sloní stvoření utratí. A Hagrid na sebe měl zlost, že nechal Meerana vylákat tvora z jeho ohrady.
Jakmile se Hagrid na zbytek dne stáhl do své chatrče, aby se zpil pod obraz, Harry se pomalu vydal do ložnice. Minul místo nehody, odkud již odstranili nebohé zvíře. Meeranovo tělo dala madame Pomfreyová dohromady, takže mohlo být odlevitováno relativně vcelku. Brumbál jí přes rameno nakukoval s ustaraným výrazem.
Kousek od Harryho stál Snape a McGonagallová a celou scénu sledovali.
Profesor Snape přihlížel s temným, téměř samolibým výrazem ve tváři. Harrymu nepříjemně poskočil žaludek; skutečně vypadal spokojený s vývojem událostí. Věděl, že Snape je zlý zmetek, ale toto bylo příliš. Meeran mohl mít své nedostatky, ale ten muž právě zemřel. Snapeova samolibost byla prostě… příšerná.
Jak se Harry přiblížil, zaslechl část jejich rozhovoru.
„… Zdá se, že letos se kletba na postu vyučujícího obrany proti černé magii rozběhla naplno,“ poznamenal chladně k McGonagallové, která stála vedle něj popelavá ve tváři.
Vrhla na něj nesouhlasný pohled. „Severusi,“ pokárala jej přísně. „Mějte trochu úcty.“
„Neberu ohledy na stupiditu,“ přiznal bez výčitek. „Dostalo se mu varování, aby to stvoření neprovokoval.“
Harry kdysi zaslechl divoké zvěsti, že to Snape sám zaklel onen post. Teď tomu najednou dokázal uvěřit. Pokusil se neslyšně projít, ale Snape i McGonagallová jej oba zahlédli.
„Pottere,“ ozval se Snapeův hedvábný hlas. „Studentům bylo nařízeno vrátit se do ložnic. Dvacet bodů z Nebelvíru.“
McGonagallová po něm střelila ostrým, chladným pohledem. „Utěšoval Hagrida.“ A s napjatým úsměvem směrem k Harrymu: „Dvacet pět bodů Nebelvíru za pomoc rozrušenému člověku.“
Snape na ni zazíral a pak se temně odvrátil.
S pokrčením ramen Harry opět vyrazil, nechtěl tu být ani s jedním z učitelů, ale McGonagallová ho zavolala zpátky. „Pane Pottere, když už jste tady,“ otočila se ke Snapeovi a Harryho vnitřnosti se sevřely hrůzou. „Nepřejete si profesora Snapea o něco požádat?“
„Ne,“ popřel Harry pevně.
Snape se otočil zpět a nad Harryho podrážděným hlasem zvedl obočí. „A oč si přál mě požádat, paní profesorko?“ zeptal se tím sžíravým hlasem. „Vzhledem k tomu, že není schopný se sám vyjádřit.“
Harry se na něj mračil. „Nechci nic –“
„Doufal, že byste mu mohl připravit lektvar pokrevnosti,“ s ignorování chlapce objasnila McGonagallová Snapeovi. „Má trochu problémy přijmout nedávné novinky. Doslova mi řekl, že jim odmítá uvěřit.“
Harry by ji nejraději uškrtil. Snapeův temný pohled se přesunul zpět k němu a třpytil se znepokojující intenzitou.
„Chcete snad naznačovat, že lžu, pane Pottere?“ tiše a nebezpečně se zeptal Snape.
Harry mu bez mrknutí oka pohled vracel. Možná ano. „Vůbec ne.“
Snapeův výraz potemněl. Harry by se proklel za ten oční kontakt. Ten chlap byl nitrozpytec. Jak jen mohl zapomenout?
„Uvědomujete si, že mi příprava toho lektvaru zabere několik hodin, které bych mohl lépe strávit jinde?“ zeptal se Snape ledově McGonagallové.
„Po tom všem, co jste mu řekl, Severusi,“ kárala jej McGonagallová pevně, ale s nádechem varování, „mu to dlužíte. Možná to povede k proniknutí do podstaty věci u vás obou.“
„Ach, ano,“ pronesl Snape. „A předpokládám, že i vy si myslíte, že vám dlužím, pane Pottere.“
„Ne!“ S vědomím, že s McGonagallovou nepořídí, se Harry zaměřil na Snapea a drsným hlasem pokračoval: „Opravdu je to v pořádku. Obejdu se i bez proniknutí do podstaty věci.“ S rostoucí naléhavostí: „Opravdu. Už jsem to nějak pochopil. Nedlužíte mi naprosto nic.“
Cosi ve Snapeově výrazu se změnilo; když si vychutnával Harryho úzkost, rty mu stáhl ten nejslabší nádech úšklebku. Sakra. Měl mít víc rozumu a neobracet se na Snapea.
„No, pokud jste tak dychtivý, pane Pott –“ Do černých očí se vkradlo kruté zablýsknutí. „Nebo bych ti měl říkat ‚Harry‘? Koneckonců na světě už nezbyli žádní Potterové.“
„Potter je v pohodě,“ řekl Harry chladně.
„Pět bodů z Nebelvíru za odmlouvání učiteli… Harry,“ zlomyslně zdůraznil poslední slovo, jako by to bylo něco nečistého. Vedle něj stojící McGonagallová ztuhla a střelila po něm ostrým pohledem, ale neodvážila se mu odporovat. „Požadavek přednesený s tak ryzím nadšením bych asi neměl odmítnout.“
„Děkuji vám, Severusi,“ taktně zareagovala McGonagallová; na Harryho vrhla významný pohled.
Harry nevěděl, koho zabít dřív, jestli Snapea, nebo McGonagallovou. „Jo, díky,“ zabručel.
„A teď běžte do ložnice, Pottere,“ stroze pokynul Snape a odvrátil se od něj. „Buďte v mém kabinetě zítra ráno v šest hodin.“
Harry nevěřícně vyhrkl. „V šest ráno?“
Snape po něm střelil poslední úšklebek. „A za každou minutu zpoždění jeden večer trestu.“
ooOOoo
Severus Snape skutečně nebyl ranní ptáče, ale docela doufal, že se ten klacek neukáže a jemu to dá výmluvu pro udělení měsíčního trestu s Filchem. Bohužel, v 5:59 ráno mu ten spratek vklopýtal do kabinetu s kalnýma očima a ještě neupravenější než obvykle.
Snape po Potterově ošumělém vzhledu nesouhlasně přejel očima. Vypadal jako James Potter za špatného dne… a to už hodně vypovídalo. Snape cítil, jak se mu rty znechuceně stáčí při pomyšlení na starou Nemesis, a nejdříve musel setřást pár prchavých vzpomínek, než vyštěkl: „Na co čekáš? Instrukce jsou zde,“ pokynul k otevřené lektvarové příručce ležící na stole, „ingredience máš připravené ve vedlejší místnosti.“ Na Potterův zmatený pohled se zamračil. „To si myslíš, že budu vařit já, abys mě pak mohl nařknout z ovlivnění lektvaru?“
Chlapec se lehce nahrbil, přitáhl si knihu k čekajícímu kotlíku a začal si třídit jednotlivé složky. Snape sledoval, jak připravuje základ a jak krájí žaberník na nestejnoměrné kousky. Nijak se nepokusil Pottera opravit, až když žaberník přidal do směsi.
„Začni znovu, Pottere,“ vyštěkl. „Výsledkem nebude nic jiného, než bublající hrůza, pokud kořen nenakrájíš na devět stejných částí, jak velmi jasně uvádí návod.“
Potter na něj zazíral, načež mlčky vytáhl další stonek. Během krájení tvrdě zařezával nožem do stolu; Snape přesně věděl, čí obličej tam vidí. A to jej pobavilo.
Počkal, až si chlapec opět připraví základ, než podotknul: „Pottere, jsem si vědom toho, jak nedbalý a chaotický jsi, ale toto je základní lektvar – dokonce i tvé ubohé schopnosti by ti jej měly umožnit zvládnout.“
Potter přidal rozdrcené mločí oči najednou, místo aby je přidával postupně za stálého míchání.
„Opět špatně, Pottere,“ oznámil Snape. „Přečti si instrukce a začni znovu.“
Potter si povzdechl a škaredě se na něj podíval. Vrátil se ke krájení, sekání a drcení. Připravil si základ, přidal žaberník, mírně povařil a už se chystal opět přidat mločí oči, když Snape poznamenal: „Chápeš už, proč jsem zvolil tuto časnou hodinu? Doufám, že nejsem příliš optimistický a ty to dokončíš, než začne zítřejší výuka.“
Ušklíbl se, když chlapec s viditelně rostoucím vztekem zamíchal obsah kotlíku ve špatném směru. „Gratuluji,“ nemilosrdně pokračoval Snape. „Právě jsi provedl další kolosální chybu. Proti směru hodinových ručiček. Neumíš číst?“
Zaslechl frustrované zavrčení a kluk odhodil měchačku, až hlasitě třískla.
„Kvůli tomuto,“ řekl tichým, vzteklým hlasem a otočil se ke Snapeovi, „už nechodím na vaše hodiny.“
„Na mé hodiny nechodíš proto,“ odsekl Snape suše, „že jsi nedosáhl potřebných výsledků v testech.“
Potter se chvěl vztekem a nenávistí. „Na tom nesejde. Nevzal bych si žádný předmět s vámi. Nenávidím vás. Jste… příšerný učitel! A všichni ostatní si to taky myslí!“
„Všichni ostatní zahrnuje tebe a tvé kamarádíčky?“ ujišťoval se Snape hedvábně. „Samozřejmě, potom však nechápu, proč neutekla z mé třídy i slečna Grangerová. Možná máš však na mysli pana Longbottoma. Máte stejné známky, že?“
Harry na něj delší chvíli bez hnutí hleděl. „Jestli jste mě sem přivedl, jen abyste mě ponižoval, proč mě právě teď nepošlete pryč?“
„Začni znovu, Pottere,“ odpověděl Snape. „A přečti si návod.“
Tentokrát si odpustil všechny připomínky; byl si až příliš dobře vědom, že jeho přítomnost chlapce vyvádí z rovnováhy, a jakkoliv si užíval sledování toho, jak sebou Potter cuká, bez plné třídy svědků to ztrácelo na kouzle. Navíc nechtěl strávit celý tento… tragický den smutku s Harry Potterem.
Alespoň se zbavil McGonagallové. Minerva by mu jistě udělala ze života peklo, pokud by neukázal tomu zatracenému klukovi, co chce vidět. Nebo spíš, co nechce vidět.
Sledoval chlapce při práci a přiznal si, že je tak trochu zvědavý, jak kluk doopravdy vypadá. Bylo zřejmé, že pod kouzlem vzhledu se nachází dospívající s velkou dávkou Snapeova genetického materiálu. Bude mít neslavný Snapeovský nos? Tmavé oči? Jaké kouzlo mohla Lily, nebo i Brumbál, použít? Vzhled měnící kouzla zřídka vydržela dlouho, hlavně když zakouzlený subjekt sám začal experimentovat s magií. Mohl je Brumbál pravidelně obnovovat?
Po dlouhé době Potter úspěšně dokončil lektvar. Snape si jej kritickým okem přeměřil a s nevolí na něm našel jen málo chybiček. „Struktura nesedí, ale měl by být dostačující.“
Potter rozechvěle sledoval, jak Snape vytáhl břitvu a řízl se do dlaně. Jedna… dvě… tři kapky krve skáply do lektvaru. To by mělo stačit. Zamumlal rychlé Pulírexo na ostří a léčivé kouzlo na ruku a nabídl břitvu Potterovi.
„No?“ pobídl jej netrpělivě.
Potter čepel převzal a neobratně jí zajel do kůže. Snape vynadal klukovi do idiotů, když ostří proniklo hlouběji, než bylo nutné, a do kotlíku stekly potůčky krve.
Potter se zatvářil. „Poškodil jsem lektvar?“
„Ne,“ řekl Snape chladně. „Ale určitě sis poškodil ruku; magie krve zřídka vyžaduje víc než pár kapek.“
„Pettigrew použil hodně mé krve, když křísil Volde –“ zarazil se pod Snapeovým smrtícím pohledem a změnil to, „Pána zla.“
„Proto jsem použil slovo ‚zřídka‘,“ netrpělivě odvětil Snape. „Dej tu ruku pryč.“
Potter nejdřív zaváhal. Snape jej popadl za zápěstí a trhnul jím blíž, aby se pokusil o několik léčebných kouzel, než našel to vhodné. Když už byla rána uzavřená, všiml si, že Potter zírá do kotlíku a oči má skelné šokem.
Snape jeho pohled sledoval. Ačkoliv již věděl, že lektvar zprůhlední a potvrdí jejich příbuznost, stejně jej to trochu překvapilo. Ano, lektvary jsou jeho profese. Ale vše bylo tak nějak reálnější, když se díval, jak lektvar pokrevnosti potvrzuje jejich společnou krev.
Očima zaběhl zpět ke chlapci, který stál před ním, a rychle pustil jeho zápěstí, jako by jej pálilo. Harry už se zbavoval šoku a omámeně na Snapea zamrkal.
„Je to dostatečný důkaz?“ zasyčel Snape a najednou jej frustrovala skutečnost, že na něj zírá tvář Jamese Pottera, přestože lektvar potvrdil, že chlapec je Snape.
Harry otupěle přikývl. Odstoupil o jeden krok a znovu se zahleděl na průhlednou tekutinu. Pak se pohnul k odchodu.
„Pottere,“ vyštěkl Snape a donutil chlapce, aby se k němu postavil čelem. Než mohl Harry zareagovat, namířil na něj hůlkou a vykřikl: „Finite incantatem glamourie.“
Harry najednou pochopil, co Snape provádí, a vyjekl hrůzou. Jeho vzezření se nezměnilo, ale přesto chlapce zachvátila panika. Ruce mu přistály na obličeji a šmátraly po nosu.
„Co si, sakra, myslíte, že děláte?“ ječel. „Vraťte mě zpátky!“
Snape chladně přimhouřil tmavé oči. „Nic se nestalo. Kouzlo je příliš silné, jak jsem čekal.“
Harry se chvěl tichým vztekem. Oči mu zářily nenávistí. „Nikdy už to nezkoušejte.“
„Nebo co, Harry?“ zeptal se Snape s krutým úsměvem.
„Nebo toho budete litovat,“ zahrozil tiše chlapec. Hlas se mu třásl hněvem. „Držte se ode mne dál. Myslím to vážně, Snape. Jen se, sakra, držte dál.“