Not the same
Autor: nehimasgift
Originál: https://www.fanfiction.net/s/2724769/1/
To není to samé
Překlad: Gift; Beta: Patoložka
Pairing: Hermiona/George
Žánr: Humor/Romance
Stav: žádost zaslána, autorka již několik let nereaguje
Shrnutí: Co všechno zmůže jeden ananas.
Disclaimer: Všechna práva patří JKR, já nevlastním zcela nic. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.
Poznámka překladatelky: Jedna z těch povídek, která učaruje spíš svým nápadem než obsahem jako takovým. Ale to by to nebylo fanfiction, aby mi opět trochu nerozšířilo obzory. Úvodní Georgův citát mě přivedl na kultovní seriál, o kterém jsem předtím nikdy neslyšela. Jako malou ochutnávku připojuji krátké video.
A závěrem jedna malá rada - ti, co nebyli tento rok s Ježíškem spokojení, čtěte a učte se! ;-)
„Lucy! Jsem doma!“
„Opakuješ jednu a tu samou frázi celý tento týden. Už s tím přestaň.“
„Ach, ale tobě se přece tak líbí, když to dělám.“
Jen se na něj mlčky podívala.
„Co je?“
„Nejmenuji se Lucy.“
„Jak myslíš. Přestanu s tím, ale stejně je to tvoje chyba. To ty jsi koupila telku a nechala mě s ní doma o samotě.“
„To ty sis vzal den volna.“
Vzala mu z ruky tašku, postavila ji na linku a posadila se na židli.
„Co to je?“
„A já bych hádal, že budeš vědět, jak vypadá ananas, lásko.“
„To jistě. Ale kde jsi ho sebral a proč?“
„Koupil jsem ho na jednom z těch míst se stánky v mudlovském Londýně. Ta chudinka stará paní se je snažila prodat, ale nikdo je nekupoval.“
„Takže jsi jeden koupil. Uvědomuješ si, že máme v kredenci pět konzerv s nakrájeným ananasem?“
„Ale to není to samé!“
„Takže, co máš v plánu s ním dělat?“
„Budu ho pěstovat, jak jinak?!“
Nevěřícně se na něj podívala, jako by se zbláznil.
„Co je? Máme přece velký dvůr... a zahradu.“
Povzdechla si, přešla k lince a vytáhla z příborníku veliký dřevěný nůž.
„Co... co to děláš?“
„Jako co to vypadá? Nařežu ho na malé kousky a dám ho do lednice.“
„NE! To nemůžeš!“
„A proč?“
„Ublížíš mu.“
Položila nůž a opět se na něj jen podívala.
„Nemůžeš ublížit Bobovi.“
„Děláš si srandu, je to tak?“
Nevypadal, jako by si ji dělal.
„Oh, u Merlina...“
„Můžeme si ho nechat?“
„Georgi... je to ananas.“
„A?“
„Prosím, neříkej mi, že jde zase o toho psa.“
„Jakého psa?“
„Georgi, nemůžeme si pořídit psa. On nebo ona by vyděsili Křivonožku k smrti.“
„A přitom máme Archieho, kterého by Křivonožka klidně mohl zakousnout.“
„Archimedes je sova.“
„To je to samé.“
„Ne, to ne... Georgi!“
„Co? Jestli si nemůžu pořídit psa, nechám si Boba.“
Vytáhl z kapsy vodítko a navázal jej na ananas.
„Georgi.“
„Můžeme ho nechat plavat a tak. Možná ho dokonce budeme moct vzít na dvůr na čerstvý vzduch.“
„Georgi. Ne.“
„Koukni! Mohli bychom ho dokonce někdy vzít do Doupěte.“
„Georgi.“
„A nechat ho si pohrát s dětmi Billa nebo Charlieho.“
„Georgi.“
„Navíc, nekaká ani nic nejí.“
„Georgi.“
„A může k nám do postele.“
„NE! Dobře, pořídíme si psa.“
„Vážně?“
„Ano, ale.“
„Ale co?“
„Jméno budu vybírat já.“
„Dobře.“
„Uvědomuješ si, že to bude tvůj narozeninový dárek?“
„Sklesle zaznamenáno. Můžu ti i tak říkat Lucy?“
„Georgi...“
„Ale Hermiona je taky docela hezký jméno.“
„To bych řekla.“