Preklady fanfiction Harryho Pottera

First Impressions

originál: https://www.fanfiction.net/s/9982922/1/First-Impressions

autor: dragoon811

překlad: arabeska

beta: Jacomo

Autorem příběhu je dragoon811, která souhlasila s překladem. Duševní vlastnictví patří JKR a pánům Medkům. Překlad nevznikl za účelem finančního zisku.

Snamione

humor/romance

1900 slov

přístupné všem

PP: Severus poprvé poznává Hermioniny příbuzné. A ještě ke všemu o svátcích. Já osobně bych snesla mnohem delší povídku s tímhle tématem, ale chuťovka k narozkám dobrá. Holloway, styď se! A příště řvi! Tak s třídenním zpožděním - všechno nejlepší! :)

„Skutečně nechápu, proč je má přítomnost tak nevyhnutelná,“ zabručel Severus, zatímco mu Hermiona pošesté uhlazovala límec košile. „To stačí,“ sykl a setřásl její ruce. „Reprezentativněji už vypadat nebudu, čarodějko.“

„Neříkej mi tak,“ odsekla a ignorovala posměšek v jeho hlase. „O našem světě ví pouze mí rodiče, vzpomínáš?“

Rozladěně si zastrčil hůlku hlouběji do rukávu, odkud ji bude moci v případě potřeby rychle vytáhnout. Alespoň mu bylo dovoleno obléci si večerní sako místo nějakého otřesně chuchvalcovitého svetru. „Stále trvám na tom, že je to směšné.“

„Víš, že naši využili mého pocitu viny.“ Hermiona si upravila šálu, načež si přes kudrny prudce natáhla pletenou čepici. „Koneckonců tě potkali jen jednou a s rodinou jsem se vlastně neviděla celé roky.“

„Což neznamená, že musím přetrpět tento večer i já,“ zdůraznil, stáhl z věšáku přeměněný svrchník a oblékl se. Už teď mu chyběl jeho zimní hábit. Unikalo mu, jak se může od tak krátkého kusu oblečení očekávat, že poslouží jako adekvátní ochrana před přírodními živly.

„Řekl jsi, že půjdeš.“ Podala mu šálu a zastrčila si hůlku do malé kabelky. „Přemístíš nás?“

Severus se na ni suše podíval. „Ty znáš lokaci toho místa, ne já.“

Hermiona zčervenala. „Myslím, že nezvládnu přemístit dva lidi tak daleko.“

S dlouhým útrpným povzdychem jí dvěma prsty nadzvedl bradu a spojil jejich pohledy. Bez problémů vypátral v její mysli obraz cíle jejich cesty a zapamatoval si potřebné množství záchytných bodů. Během toho si všiml záblesku další vzpomínky a musel se kousnul do rtu, aby nevybuchl smíchy. No dobrá. Dnešní večer rozhodně bude zajímavý.

„Máš to?“ Nervózně se mu zadívala do očí a Severus se stáhl z její mysli a nabídl jí rámě. „To jsem ráda. Tak dobře, nezapomeň, že jsou to mudlové a nemají ani potuchy-“

S hlasitým prásknutím se přemístili rovnou do závěje sněhu.

„-o kouzelnickém světě, tak dávej pozor na to, co říkáš,“ dokončila chabě Hermiona a začala se brodit sněhem za Severusem, který už se od ní odvrátil a zamířil k jasně osvětlené verandě. Přičetla mu k dobru, že na ni se zdviženým obočím počkal na schodech.

„Do toho, zaklepej. Čím dříve dorazíme, tím dříve to skončí.“

„Díky,“ broukla Hermiona a zabušila na dveře v naději, že bude to slyšet i přes rámus rádia a bouřlivé tlachání. Ke vchodu se opravdu rozeběhly spěšné kroky a snad ještě dřív, než se otevřely dveře, ji jakýsi malý muž vtáhl do tak pevného objetí, až mu vyšplíchlo víno ze sklenice.

„Hermiono! Drahá sestřenko!“ Muž se odtáhl a vtiskl jí polibek na tvář. Severusovi se značně ulevilo, že mluví anglicky. „Jsem tak rád, že se k nám dnes připojíš! Pojď dál, pojď! A kdo je tohle?“

„Můj-“ zaváhala. Zatraceně. Nikdy se nedostala tak daleko, aby označila jejich vztah. Zareagoval by špatně, kdyby ho nazvala partnerem? Užít výrazu „milenec“ před rodinou bylo naprosto nevhodné. Byl tedy její nápadník? Ne, to naznačovalo, že si pomýšlí na svatbu, a on nikdy nic takového ani nenaznačil. „-přítel. Můj přítel, Severus. Vídáme se.“

Za jejími zády se Severus pobaveně ušklíbl. Její přítel? Ach, dnešní večer bude rozhodně zábavný. „Vskutku. Smíme dovnitř? Tento večer nevládne venku dvakrát příznivé počasí.“

„Ach ano! Promiňte, promiňte.“ Muž vehnal Hermionu dovnitř a natáhl se po Severusovi, který se zamýšlenému objetí vyhnul potřesením rukou. „Mark, Hermionin bratranec. Jen si hoďte kabát na hromadu. Řeknu mononcle a matante, že jsi dorazila i se svým beau.“*

Mark zamířil chodbou hlouběji do domu a Severus se nahnul k Hermioninu uchu: „Přítel?“

Zrudla až po uši. „A kterému výrazu bys dal přednost?“

„Zeptej se mě později,“ zapředl a rozvážně se otřel rty o její lalůček, až se zachvěla. Tak, to by mělo alespoň na chvíli odvést její pozornost a přimět ji se nad jeho slovy zamyslet.

„Hermiono! Ty jsi to stihla! Ach, holčičko! Tak dlouho jsem tě neviděla, jak ses měla?“ Jean Grangerová se hnala jejich směrem. V kudrnatých vlasech měla připevněnou lesklou zelenou vánoční mašli. „Ach a Severus! Vy jste to stihl také.“

Žena vypadala přespříliš potěšeně a Hermiona zaúpěla. „Mami, prosím, nezačínej s tím. Je tady jen proto, aby se ujistil, že neprokleju žádné příbuzné za jejich drzé otázky a následně se nedostanu do křížku s ministerstvem.“

Severus si odfrkl: „Řekl bych to spíš obráceně, paní Grangerová.“

„Samozřejmě.“ Ta praštěná žena se vážně natáhla, a ještě než stihl couvnout, poplácala ho po tváři. „No, nestůjte tam jen tak, miláčkové. Touhle dobou už Mark rozhlásil, že sis někoho přivedla, a všichni umírají touhou se s ním setkat.“

Hermiona zasténala: „Skvěle… Jen drž Brigitte z jeho dosahu.“

Jean svou dceru znovu objala. „Všichni sedí v obýváku, večeře nebude dřív než za hodinu. Běžte je pozdravit.“

Střelil po Hermioně pohledem – hodina do večeře, a to je tak hnala z bytu? S bezmocným pokrčením ramen mu pohled vrátila. No tak bude večeře později – za to ona nemůže. Přesto ho zavedla do obývacího pokoje, jen s krátkou zastávkou u stolku, kde sáhla po dvou šálcích čehosi, co podezřele zavánělo levným ovocem. Jestli bude trvat na tom, aby to vypil, bude si do šálku muset z placatky přilít štědré množství ohnivé whisky.

„A kdo je tohle?“ zvolala postarší paní, ještě nižší než Hermiona, s výrazným přízvukem, zatímco si prodírala cestu skrz dav příbuzných. Ke svému zděšení si Severus uvědomil, že je z přítomných osob zdaleka nejvyšší a tyčí se nad nimi jako věž. Všichni k němu vzhlíželi s veselými úsměvy.

Zřetelně nesvůj vzdoroval nutkání se pohrdavě ušklíbnout. Pokud dokázal přežít setkání Smrtijedů a občasné příležitostné schůzky s rodiči problémových studentů, snad se sakra popere i s pokojem plným mudlů. „Severus Snape, madam.“

Šlehla na něj ostrým pohledem. „Vy jste s mou vnučkou?“

„Vskutku.“

Hermionina babička jej obešla a on pod jejím pečlivým zkoumáním zaťal čelist. Žena bez varování zaútočila na zadní část jeho těla a jen Hermionina hbitá ruka mu zabránila vytáhnout hůlku. Štípnutí ale evidentně nestačilo, a tak ho pleskla po zadku, načež Severus zlostí zrudl. Zdálo se, že ženu to jen uspokojilo.

„Pěkný a smělý. Nešetřete na dětech.“ Hermiona se vedle něj rozkašlala.

Rodina zjevně usoudila, že se jedná o všední jev, a začala hromadně klábosit směsicí angličtiny a francouzštiny. Jean jim oběma věnovala omluvný pohled, než Hermionu odtáhla stranou. „Nic si z bábi Grangerové nedělejte, mně udělala to samé, když mě Anthony poprvé přivedl. Jen mluví do větru… Pojď se pozdravit s otcem, Hermiono.“

Severus využil chvíle, kdy Hermiona bezmocně následovala svou matku, a nalil si štědrou dávku whisky do toho skutečně těžce stravitelného „punče“. Jelikož si byl intenzivně vědom pozice „bábi Grangerové“, shledal nejbezpečnějším stát zády ke knihovně.

Kdyby nevěděl, že Hermiona neviděla svou vzdálenou rodinu téměř sedm let, pravděpodobně by se urazil, že ho tak rychle opustila. Po rozhovoru s otcem přišla výměna novinek mezi ní a dvěma ženami, které se jevily jako tety. Následovali strýcové. A pak ten chlápek Mark, který se na Severusův vkus usmíval příliš nenuceně.

Hermiona právě přikyvovala něčemu, co říkala Brigitte, když z dálky zaslechla strýčka Andreho ptát se Severuse: „Takže. Jak si vyděláváte na živobytí?“

Rozhovory utichly a zvědaví příbuzní se dychtivě zaposlouchali.

„Učím,“ zněla Severusova stručná odpověď. Andre dlouho čekal, než začalo být evidentní, že černě oděný kouzelník se téma nechystá nijak rozvinout.

„Tak… Jak jste se s Hermionou potkali?“

„Byla mou studentkou,“ pronesl suše Severus a všechen hovor v tu ránu ustal.

Hermiona na Severuse zděšeně zírala, zatímco ticho rychle houstlo. Ó bože, Severusi… Jenom jí opětoval pohled, s jedním obočím tázavě zvednutým.

„Nejsem jeho studentkou už přes tři roky,“ vyhrkla Hermiona s hořícími tvářemi. „Začali jsme se vídat před téměř rokem a půl.“

„Nikdo nic neříká,“ řekla nějaká dívka mírně a bezstarostně mávla rukou. „Vážně, Hermiono, o nic nejde. Jen je škoda, že jsi ho nepřivedla dřív. Má tak úžasný hlas. Není divu, že ses do něj při vyučování zakoukala.“

Hermionin výraz se zklidnil a hlas zněl pevně. „Děkuji, Brigitte. Severus je rozhodně vynikající pedagog.“

„Tím jsem si jistá,“ zapředla Brigitte. Ostatní příbuzní už se pustili do přerušených konverzací. „Jak už jste si zřejmě vyvodil, jsem Brigitte, Hermionina sestřenice. Je mi potěšením, že vás poznávám.“

„Vskutku.“ Severus ignoroval napřaženou ruku. „Omluvte mne, zdá se, že si potřebuji dolít.“

Vyhnul se Hermioninu majetnickému pohledu a prchl do kuchyně. Další tři z jejích příbuzných – od pohledu teta a dva strýcové – připravovali večeři a on se při pohledu na jejich nedbalé postupy zašklebil.

Uplynulo několik minut, než vešla Hermiona hledající někdejšího kouzelníka a našla trucující tetu Paulu a strýčky Goeffea a Timona, zatímco Severus si zcela přivlastnil kuchyňskou linku. „Jejda, ahoj.“

„Neomalenec,“ zabručela teta Paula. „Že prý jsme nezpůsobilí.“

„A lajdáčtí.“

„Omlouvám se,“ špitla Hermiona. „Je v kuchyni vynikající a trochu fanatik přes velení.“

„Já to slyšel, Hermiono.“

Povzdychla si: „Samozřejmě, že ano. Chceš s něčím pomoct?“

Večeře neproběhla o nic lépe; Severus nevedl nezávazné společenské konverzace, ani je nezahrnoval historkami z jejích studentských let, ačkoliv o to usilovali. Alespoň neurážel její mladší bratrance, i když se včas pečlivě vyhýbal jejich upatlaným prstům, které se stále někam sápaly. Také se už dále moudře nevěnoval Brigitte, i přes dívčiny otřesně otravné pokusy s ním flirtovat.

„Řekněte mi něco o sobě,“ zeptal se ho náhle někdo, jehož jméno zapomněl. „Však víte, o vašem dospívání, takové ty věci.“

„Omlouvám se,“ odvětil Severus strnule, „nebyl jsem si vědom toho, že můj soukromý život bude předmětem diskuze.“

„Ou.“ Evidentně nevěděli, jak na to zareagovat. Hermiona mu diskrétně zaryla loket do žeber, ale úspěšně ji ignoroval. Koneckonců, už zbývalo jen pouhých pár nekonečných hodin utrpení.

*

„To bylo příšerné,“ zasténala Hermiona, zatímco skopávala boty a vymotávala se z kabátu. „Nikdy jsem s nimi nezažila tak strašný večer! Vlezlí zmetci… Stěží se vídáme, nedochází mi, proč o mně najednou chtějí vědět každou maličkost…“

„Domníval jsem se, že večer byl marginálně úspěšný.“ Severus švihnutím hůlky vrátil svůj kabát do náležité podoby. Hermiona zavrčela a on ji objal. „Uklidni se. Už je to za námi, Hermiono.“

„Nikdy víc,“ vzdychla a velmi pevně opětovala jeho objetí. „Věděla jsem, že je to špatný nápad. Už žádné svátky v kruhu rodiny. Nikdy.“

Nad jejím temenem se Severus široce uculil.

Mise splněna.