Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Post Tenebras, Lux

Vnímání

Post Tenebras, Lux
Vložené: Lupina - 09.01. 2015 Téma: Post Tenebras, Lux
Lupina nám napísal:

Vnímání

Perception

Autor: Loten

Originál: https://www.fanfiction.net/s/10284287/1/Perception

Překlad: Lupina                     Beta: marci

Humor

Severus S.

Rating: 9+

Kapitol: 1

Slov: 4 489

Povolení k překladu: Ano

Shrnutí: Odměna za sedmitisící komentář k Honbě za sluncem (Chasing the Sun). To, jak vás lidé vnímají, často záleží na tom, jak vypadáte; Severus se naučil této skutečnosti využívat. Něco tak prostého jako otevřít po zaklepání dveře s ručníkem kolem boků může často velmi pobavit.

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Varování: Čtvrtá – poslední – scéna obsahuje náznaky SSHG romance, i když nijak popisné a není centrem scény; pokud toto párování není váš šálek čaje, klidně si přečtěte jen první tři části.

Prohlášení autorky: Nejsou moji.

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorkou této fanfikce je Loten. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Poznámka autorky: Sedmitisící komentář k Honbě za sluncem (Chasing the Sun) – dobrý bože, sedmitisící komentář, to jako fakt? – byl podepsán SMARTALIENQT a podnět pak zněl takto: „V Post Tenebras Lux zmiňuješ, že Severus měl ve zvyku občas otevírat dveře po zaklepání jen v ručníku a že to několikrát provedl Minervě a alespoň jednou Umbridgeové. Co takhle pobídka 5 krát Severus Snape v ručníku otevírá dveře? Co nejhumornější.“ Takže zde jsou – jen pár krátkých scén – i když jsem zvládla jen čtyři, aniž bych se opakovala. A jsou krátké, protože nejsem zdatná v tomto druhu přímého humoru a ani to nejde dobře napasovat na Severuse, který, buďme upřímní, není nijak zvlášť zábavný chlap! Přesto to dopadlo lépe, než jsem čekala. Co se týká spojitostí, nejde o návaznost na žádný můj příběh, nemusíte mít přečtený ani jeden – i když poslední scéna bude asi dávat větší smysl, pokud jste přečetli Post Tenebras Lux.

Poznámka překladatelky: K výročí Severusových narozenin si dovoluji uveřejnit překlad dalšího kousku z mistrovského pera autorky Loten. Věnuji jej všem, kdo stejně jako já Severuse zbožňují, a samozřejmě také jemu. Všechno nejlepší k narozeninám, Severusi!

Vnímání

I.

Tehdy na začátku jeho učitelské kariéry nakonec jen nepatrná pošetilost překlenula propast mezi Severusem a jeho kolegy. Nevyhnutelně se přihodila náhodou; i kdyby ten mladý muž nějak chtěl prolomit bariéry a zapadnout do toho spolku, neměl nejmenší ponětí, kde začít. A navíc, i když válka skončila před víc než rokem, opravdu nebyl v dostatečně dobrém stavu, aby se o to pokusil. Většinu nejhorších traumat odsunul a pohřbil a zbytkem se prokousával tak, že se pokoušel získat titul Mistra i při plném pracovním úvazku. Domníval se, že mu to umožní lepší kariérní možnosti a zároveň jej to vyčerpá natolik, že nebude mít čas ani energii na deprese a dumání. Dosud se zdálo, že to funguje, i když mu to způsobovalo spánkovou deprivaci dokonce horší než obvykle. Takže když zástupkyně ředitele vešla bez ohlášení do jeho komnat, ztratil trpělivost a vystřelil z koupelny, aby se s ní střetl.

„Říká se tomu klepání, Minervo,“ zavrčel; vzhledem k tomu, že jej současní kolegové učili jen před pár lety, pořád mu bylo trochu nepříjemné oslovovat je křestním jménem, ale v této chvíli mu to bylo naprosto jedno. „Doufám, že jste ten pojem alespoň zaslechla?“

Jeho špatné nálady byly samozřejmě již téměř legendární, ale ty bezmála hrůzou vytřeštěné oči do její tváře nějak nezapadaly; v současném rozpoložení Severusovi chvilku trvalo si uvědomit, že nezírá na něj, nebo alespoň ne do jeho tváře, a zděsil se téměř stejně jako ona, když si uvědomil, že vlastně ještě není oblečený. Nebýt konstantně nízké teploty v podzemí, neměl by jako zástěrku ani ten ručník, a nad tímto opravdu nechtěl přemýšlet. Své emoce zaštítil stejně silně, jako by stál před Pánem zla, zoufale se snažil nezrudnout jako nějaký školák, mrkl na sebe a zaznamenal všechny ty drobnosti, kterých si přestal všímat už před lety – jizvy a vystouplé kosti. Pak nejistě vrátil zrak k Minervě; situace byla absolutně mimo hranice jeho omezených sociálních dovedností a naprosto ztratil řeč.

Ona vypadala stejně vyděšená a neschopná slova jako on. To trošku pomohlo. A ačkoliv obnažení kdysi bývalo jeho nejhorší noční můrou, poslední léta změnila jeho pohled na svět a poskytla mu námět na několik o mnoho horších; teď když počáteční šok vyprchával, Severus zjistil, že tato situace jej může jen stěží rozhodit, a dokonce si uvědomil, že se pase na jejím výrazu – takovým tím zvráceným způsobem. Koneckonců je to jen její vina, že k němu tak vpadla. Obrnil se, založil ruce na hrudi a snažil se vsugerovat si, že se nic neděje a že má svůj obvyklý hrozivě vyhlížející černý hábit, přičemž odolával vzdálenému nutkání k smíchu. „Ať už jste chtěla cokoliv, jsem si jistý, že to může počkat, dokud se neobleču,“ pronesl chladně a potěšilo jej, že mu hlas zní téměř normálně nezúčastněně a v nepřátelském duchu. „Pokud, samozřejmě, nemáte v úmyslu zde stát a zírat na mě, než vám opět naskočí mozek.“

Se zamrkáním se vrátila do reality a dokonce se zdála trochu v rozpacích. „Omlouvám se, Severusi,“ odpověděla tiše. „Chtěla jsem vám připomenout, abyste do konce týdne předložil své návrhy na zmijozelské prefekty pro příští rok, to je vše. Nebylo to důležité.“

„Jelikož nejsem idiot, jsem si svého úkolu dobře vědom,“ odsekl stroze, i když se stále cítil intenzivně rozpačitě a také trochu samolibě, což podle všeho vidět nebylo. „Příště mi prokažte laskavost a zaklepejte, jestli mohu prosit. Jsem si jistý, že se vyprovodíte sama – dovnitř jste to zvládla snadno.“ Otočil se na patě a odkráčel do koupelny dřív, než ztratí nervy. Napadlo jej, zda je v místnosti natolik světlo, aby viděla jeho jizvy na zádech, a pak za sebou zabouchl dveře.

Jen okamžik poté se bezmocně rozesmál, což u něj bývalo vždy vzácností, a když se příště viděli, všechno bylo… jiné. Snazší. Jako by si jedna jeho část uvědomila, že na to má, že už nemusí být mimo, že toto skutečně může být legrační. Samozřejmě na úkor ostatních, ale to zábavu potenciálně ještě zvyšovalo.

II.

Jakkoliv zábavné bylo občas přivést Minervu do rozpaků, s žádným jiným kolegou si stejně nepohrál. Pro začátek, dobře je neznal; z větší části se mimo porady sboru skutečně stýkal jenom s ní a dynamika vztahů mezi ním a zbytkem učitelů byla jiná. Samozřejmě pomáhalo, že se jej většina z nich bála. Pořád zde byl Brumbál, ale ten únavný starý kozel snad nikdy nebyl v rozpacích; Severus si nemyslel, že by měl ředitel schopnost cítit vůbec nějaký stud bez ohledu na jeho nevýznamnost. A měl pocit, že mu obětoval ze své vlastní důstojnosti na několik životů.

Kromě Minervy a Brumbála do jeho komnat přicházel už jen jediný člen sboru, ale s Poppy Pomfreyovou udržoval striktně formální vztah. Na rozdíl od těch dvou za ním nezaskakovala kvůli otravování, nebo aby jej s něčím konfrontovala; pokud jej navštívila, pak kvůli něčemu důležitému, co obvykle zahrnovalo nemocné nebo zraněné studenty. A netrval by na tom, aby počkala, než se on doobléká. Stejně už vše viděla – lékouzelnice byla jeho osobní léčitelkou od jeho jedenácti a léčila déle, než byl on naživu. Válka docela dramaticky změnila jeho vztah k ní; zatímco u Minervy mu to dávalo sílu nestarat se a použít to jako zbraň, s Poppy mu to alespoň v malém měřítku zajistilo přijetí.

Kromě toho nemyslel, že cokoliv na zeměkouli by tu ženu uvedlo do rozpaků na dlouhou dobu; k tomu by zcela jistě bylo třeba víc než být napůl nahý. Z čehož vinil ten upovídaný portrét visící na ošetřovně.

III A.

Dokud nezačala druhá válka, Severus nedostal šanci rozšířit své hrátky s Minervou na někoho jiného, ale ani pak se to nepřihodilo úmyslně. Až do velmi pozdní hodiny pracoval, což se dělo zoufale normálně teď, kdy mu válka zabírala tolik času a pozornosti, a až téměř v čase oběda následujícího dne si našel čas na očistu. Voda ze sprchy se ještě ani nezačala zahřívat – pochopení instalatérské práce v kouzelnickém světě bylo poněkud chatrné – když ucítil, že kouzla na dveřích začínají ustupovat. Hlasitě zaklel a na chvíli si opřel čelo o chladnou dlaždičku. Toto byl první okamžik klidu, který se mu od probuzení dostal, a skutečně nesnášel narušení.

Zastavil vodu, aby lépe slyšel, a v duchu probral nevítané návštěvníky. Napadl jej Brumbál, protože ten stařec nikdy nerespektoval jeho soukromí, přestože pro něj bývalo obvyklejší zůstat ve své vzdálené kanceláři a vydat královské předvolání, pokud chtěl Mistra lektvarů otravovat. Chvíle soustředění odhalila, že vetřelcem je Umbridgeová, neúspěšně se snažící být nenápadnou. Bylo záhadou, proč předpokládala, že Severus není uvnitř, ale nepřekvapilo jej, že je natolik pitomá, aby nejdříve nezkontrolovala sborovnu. Také mu nebylo jasné, co ta ženská chce, když jeho komnaty prohledala už dvakrát.

Měl pár minut, než se jí podaří překonat jeho bezpečnostní opatření, probral možnosti, a když vyšel ze sprchy, zvedl ručník. Mohl by posílit kouzla na dveřích na úroveň, jakou mívaly, než Brumbál podlehl jejímu nátlaku a umožnil jí přístup kamkoli do hradu, čímž by jí zabránil vejít a ona by nakonec odešla; bylo to lákavé, ale ona by porážku rozumně nepřijala a mohla by strávit hodiny snahou prolomit se dovnitř. Také by mohl odejít jedním z několika možných východů a nechat ji porozhlédnout se tu, protože ve svých komnatách neměl nic ani zdaleka usvědčujícího nebo osobního. Nebo by ji mohl konfrontovat. Ten nápad zněl rozhodně nejzábavněji a jeho klidná pauza už byla stejně narušená; nastal čas, aby se Umbridgeová naučila jej neobtěžovat. Severus se natáhl pro oblečení, ale zastavil se; kdo ví, jestli je schopná rozpaků

Když se té ženě podařilo vlámat se dovnitř, byl připraven a jen chvilku trvalo, než se zkontroloval; ručník pevně na svém místě, jizvy skryté, Znamení zla taktéž. Perfektní. Zhluboka se nadechl, potlačil nutkání k smíchu a dveře do obývacího pokoje rozrazil tak silně, že se s bouchnutím odrazily od zdi. Vešel do místnosti. „Jaký je smysl tohoto vniknutí?“ zeptal se chladně a napřímil se v celé své výšce; obvykle si vybíral oblečení, aby jen posílilo jeho celkové vzezření, ale s dostatečným sebeovládáním dokázal téměř každého zlomit a přivést ke koktání jako uplakané prvňáky, dokonce i když byl téměř nahý a velmi se snažil nechvět, zatímco na něm voda začínala v chladu podzemí usychat.

Její reakce byla vším, v co mohl doufat; cokoliv se chystala pronést, když se otočila, se provinile vytratilo do nesrozumitelného vypísknutí. Její ropuší očka se rozšířila, a ona sama extrémně nezdravě zrudla a zůstala zírat beze slov. Severus si chvíli vychutnával pohled do té tváře, než znovu promluvil.

„Á, profesorka Umbridgeová. Jaké překvapení; neslyšel jsem vaše klepání. Co je tak naléhavého?“

Po plných šestnácti sekundách naprostého ticha – počítal to – se Umbridgeové podařilo odpovědět hlasem dokonce vyšším, než byla jeho obvyklá otravná a přeslazená tónina: „Na-naléhavého?“

Povytáhl obočí a nastavil ještě silnější nitrobranu, aby se přestal chvět, když mu z vlasů skapávala voda; na takové hrátky byla opravdu pozdní roční doba. „Předpokládám, že vzhledem k vaší potřebě se prolomit dovnitř, když jsem neodpovídal, se muselo přihodit něco důležitého.“

Další pauza trvala jen osm sekund a hlas se jí trochu přiblížil k normálu, když odpověděla. „Ne-nepotřebuji vaše svolení, abych vešla do vašich komnat, profesore Snape.“

„To vskutku ne,“ odvětil chladně. „Jde o vzdělávací výnos číslo pět, myslím, nebo šest? Nicméně jelikož jsem ve svých komnatách přítomen, všeobecná zdvořilost diktuje zaklepat a počkat, než vstoupíte.“ Sledoval její oči; velmi se snažila zaměřit na místo asi patnáct centimetrů nad jeho levým ramenem a zrudnutí začalo blednout do skvrn, takže vypadala, jako by trpěla kožní chorobou. Aby neměla šanci zaregistrovat urážku svých způsobů, Severus stroze pokračoval: „Protože se zjevně nepřihodilo nic naléhavého, čemu vděčím za tuto pochybnou čest?“

Vzpamatovala se a napřímila, aby zmenšila rozdíl v jejich výškách. „Jsem zde, abych provedla úřední inspekci vašich komnat.“

„Cože, opět? Dobrá tedy.“ Neurčitě pokynul do místnosti a složil ruce na prsou. „Jen do toho.“

Dalších pět minut se Umbridgeová pokoušela prohledat jeho pokoje; Severus s nesouhlasným výrazem stál uprostřed každé místnosti, kterou zkoumala, a upřeně ji sledoval. Její viditelné vyvedení z míry mu pomáhalo rozptýlit nepohodlí z toho, že tam tak stojí a že zatraceně mrzne. Netrvalo dlouho, než zamumlala cosi o zapomenuté schůzce a prostě utekla; Severus se pro sebe ušklíbl a vrátil se k přerušené sprše. Bezpochyby se jej pokusí donutit, aby za tento malý kousek zaplatil při její první ‚inspekci‘ na hodině lektvarů, ale stálo to za to.

III B.

„Víš, měl bych tě skalpovat a nakrmit tebou Šedohřbeta,“ poznamenal po dalším setkání Smrtijedů Severus k muži, který byl pravděpodobně jeho jediným přítelem. Tato schůzka byla alespoň méně bolestivá a nic důležitého nebylo třeba později hlásit Řádu.

Lucius Malfoy zvedl obočí ve svém obvyklém výrazu povýšeného opovržení. „Ano?“

„Co provedl tentokrát?“ pobaveně se zeptala Narcisa u manželova boku.

„Dolores Umbridgeová. Vím, že hlavně ty jsi zodpovědný za její nasazení do Bradavic.“ Severus zavrtěl hlavou. „Jsem zcela pro rozptylování Brumbála a jeho poskoků a ona poměrně slibně nenávidí Pottera, ale opravdu, Luciusi, mohl jsi protlačit někoho méně odporného. Setkal ses s ní někdy?“

„Samozřejmě,“ odvětil starší Zmijozel s náznakem smíchu v hlase. „Myslel jsem, že oceníš, když budeš mít někoho na pohrávání. Nebavíš se?“

Navzdory sobě si odfrkl. „No, to ano, přiznávám. Alespoň občas. My všichni; je méně oblíbená než já, věřil bys tomu? Ale upřímně, je zatracená osina v zadku a já nemám čas se s ní zabývat. Už tak je letošní rok dost těžký.“

„Severusi, kdybys byl ochotný tu hru hrát, nechala by tě na pokoji. Jak tě znám, neudělal jsi nic, aby sis ji neznepřátelil. Raději bys ji měl jemně pošťouchnut ke kolegům, kteří si její pozornost zaslouží víc,“ podotkla Narcisa a Severus protočil očima. Měl jsem vědět, že za tím stojíte oba dva. Asi bych měl být vděčný, že jste se namísto toho nepokusili zařídit nějaký potenciální romantický zájem o moji osobu.

„Zdá se, že i dýchání pojala jako osobní urážku a něco, s čím by měla skoncovat,“ odvětil suše. „A já ani v lepších časech nemívám okouzlující povahu. Kromě toho ji její ministerské postavení podněcuje k odhodlání najít něco, co jí pomůže mě znovu zatknout.“

Malfoyovi se ani neobtěžovali zeptat, jestli existuje něco k nalezení; znali jej dobře. Lucius s úšklebkem pokrčil rameny. „Měl jsi týdny, abys ji přesvědčil, že lepší bude najít si snazší cíl. Musíš měknout.“

Zdráhavě se usmál. „No, myslím, že jsem ji naučil, aby se už víc nepokoušela vlámat se bez ohlášení do mých komnat…“ Ten příběh jim vylíčil a oba jeho přátelé se nahlas smáli. Musel se k nim přidat, když si vzpomněl na výraz ve tváři Umbridgeové.

IV.

Jeho druhé účinkování v Bradavicích bylo naprosto odlišné od prvního; válka sice mohla skončit před deseti lety, ale podle chování jeho kolegů byste to nepoznali. Většinou to Severusovi vyhovovalo; docela spokojeně se uklidil do svého tmavého kouta školy a šel všem z cesty. Tedy pokud by jej Hermiona nechala; její postoj k němu se definitivně změnil, na což si nebyl jistý, že si zvykne. Pojem ‚neočekávané‘ to ani v nejmenším nevystihoval. Přesto jedna jeho část toužila to s jeho kolegy alespoň do určité míry napravit už jen proto, aby jej nesvědila kůže pokaždé, když je ve sborovně a cítí na sobě jejich oči. Zvlášť šlo o Minervu; ne proto, že by chtěl pokračovat v jejich předchozím opatrném pseudo-přátelství, ale protože život je snazší, pokud k vám váš zaměstnavatel necítí nenávist.

To ovšem neznamenalo, že toužil po tom, aby se mu objevila ve dveřích jednoho víkendového rána, když si s Hermionou užívali vzácné příležitosti k poležení; blížily se zkoušky a ani jeden v tomto období neměl moc volna, a proto jej to vyrušení nepotěšilo. Stejně tak Hermionu, soudě podle jejího otráveného zavrčení. „Co chce? Nikdy s tebou dobrovolně nemluví, a kdyby šlo o naléhavý případ, použila by letax.“

Jeho kousavá odpověď umřela uprostřed zavrčení, když si vzpomněl, jak se v minulosti vypořádával s nevítanými návštěvami, a pomalu se usmál. I kdyby ji to mělo jen vytočit a dovést ji k pozdější pomstě, přiměje ji to hned odejít, a to stačilo. „Myslím, že je načase vzkřísit moji starou hru,“ řekl. „Pokud by ses obtěžovala, seslala na sebe zastírací kouzlo a našla si dobrý výhled v obývacím pokoji, možná zjistíš, jak je to zábavné,“ dodal. Hermiona by stejně přišla špehovat; byla občas stejně zvědavá a otravná jako její kocour, a možná ji to pobaví.

„Severusi, na co se chystáš?“ zeptala se pobaveně, zatímco on neochotně vyklouzl z postele. „Jakou hru?“

Pustil vodu, rychle si stoupl pod proud a potlačil zalapání po dechu z toho chladu. „Přivést Minervu McGonagallovou do rozpaků a naučit ji, aby mě nechala na pokoji,“ zavolal a chvěl se, když si rukou prohrábl zacuchané vlasy a rychle se kouzlem oholil – neměl rád holení pomocí magie, ale načasování bylo klíčové; Minerva jako ředitelka mohla projít rovnou skrz jeho bezpečnostní kouzla.

„Nezjistí, že jsem tady?“ zeptala se Hermiona spíš zvědavě než s obavami. Teď už spolu byli téměř rok a asi bylo načase, aby se to někteří lidé začínali dozvídat, ale Severus osobně nespěchal a byl by naprosto šťastný, pokud by to nikdo jiný nezjistil. Už tak o něm svět věděl až příliš mnoho.

„Ne. Toto jsou mé komnaty a já si nepřeji, aby to věděla.“ Jako bývalý ředitel měl stále jistou pravomoc, což bylo neuvěřitelně užitečné obzvláště proto, že si toho Minerva nebyla vědoma. Ovázal si kolem boků ručník, přešel z koupelny, v rohu obývacího pokoje si všiml chvění Hermionina zastíracího kouzla a rychle skryl jizvy, zatímco už Minerva klepala na dveře a volala na něj.

Ředitelka nikdy nebyla známá svojí trpělivostí a on měl sotva čas přejít ke dveřím a vyvolat své nejlepší mračení, když dveře otevřela a s mrkáním se zarazila ve veřejích. „Jen dál,“ pozval ji podrážděně. „Jako doma.“

Vypadala dost vyděšeně, což mu přišlo zvláštní; viděla jej už v mnohem v horším stavu. Zřejmě léta narušila její paměť. „Nuže?“ vyzval ji po chvíli a ona zamrkala.

„Co?“

„Doufám, že pro tuto návštěvu máte nějaký důvod?“

K jeho pobavení v obraně vyštěkla: „Myslíte si, že v tomto stavu je vhodné otevírat dveře, Snape?“ a on pozvedl obočí.

„Není ani půl deváté v sobotu ráno. Každý neohlášený návštěvník mých soukromých komnat a nikoli mého kabinetu musí být zaměstnanec a nikoli student. Navíc v tuto hodinu stěží půjde o společenské zaskočení,“ odvětil chladně. Jako by někomu stálo za to zaskočit jen tak do podzemí. „Předpokládal jsem, že je to důležitější než se obléknout – ne že byste mi na to dala dost času,“ dodal s ostrostí v hlase. „Zcela zjevně jsem byl ve sprše. Teď, paní ředitelko, co chcete? Sklepení není tak teplé, abych zde chtěl takto postávat celé dopoledne.“

V následující pauze, kdy čekal na její odpověď, jej napadlo, že toto není totéž jako jejich předchozí vzájemná komunikace. Teď bylo na obou stranách příliš mnoho hněvu; už to nikdy nebude stejné. Ta hra ztratila na zajímavosti a on jen chtěl, aby odešla. Nakonec odpověděla se silnějším skotským přízvukem, než bylo obvyklé: „Hledala jsem Hermionu…“

Najednou opět pobavený sarkasticky podotkl: „Pokud nebyly nedávno přestavěny zaměstnanecké komnaty, její pokoje jsou o několik podlaží výš a poněkud na druhé straně hradu.“

„Zjevně, Snape, tam není, jinak bych ji nehledala tady,“ odsekla vztekle; očividně se jí nelíbilo, jak nesvá se cítí. „Z důvodů, které nedokážu pochopit, na vaší společnosti cosi vidí, takže mě napadlo, že by mohla být zde.“

Část z něj se snažila nesmát při té neúmyslné narážce, ale Severuse zaujal víc fakt, že to je docela chatrná výmluva; Minerva dokázala nalézt lidi uvnitř hradu snadno, tedy s výjimkou jeho komnat, takže buď měla podezření, že tady Hermiona je, nebo chtěla jen záminku, aby sem dolů mohla zajít. Zajímavé. Přehnaně se prohlédl a suše odpověděl: „Byl jsem ve sprše. Nemám ve zvyku přijímat návštěvy v koupelně.“

„Dost her, Snape. Je zde Hermiona?“

Severus zaznamenal to téměř neustálé používání jeho příjmení – ta ženská byla vážně zábavně nervózní – a opatrně, aby zjistil, co si Minerva myslí, se otázal se vztekem zaznívajícím v hlase: „Proč by tu profesorka Grangerová byla tak časně, když jsem zjevně neoblečený na společenskou příležitost? Co přesně naznačujete, Minervo?“

K jeho naprostému úžasu ředitelka zrudla, což nikdy dřív neviděl a ani netoužil znovu spatřit. Čekal by, že rozpaky projeví dřív chrlič než Minerva McGonagallová. „Já – nemyslela jsem – ale sklapněte, Snape! Víte přesně, jak to myslím. Víte, nebo nevíte, kde je Hermiona?“

„Myslím, že jsme právě zjistili, že zde neexistuje možnost, jak bych to věděl,“ protáhl chladně a opatrně volil slova. Lhaní mu samozřejmě nedělalo problém, ale říkat pravdu bylo často zábavnější a nemohl být později usvědčen ze lži. „Ujišťuji vás, že není v mé sprše. Mimo ni se nemohu vyjádřit. Ještě něco?“

Pohled, který na něj zaměřila, jej zpražil stejně, jako když byl jedenáctiletý student přeměňování; na Smrtijeda ve středním věku ovšem neměl naprosto žádný vliv, a tak se pouze ušklíbl tváří v tvář jejímu mračení. Upjatě odvětila: „Ne. To je vše.“ Posměšně se uklonil a málem upustil ručník, což jej soukromě vyplašilo; tím by v této hře zašel dál, než by chtěl. Minerva se opět pokusila nezrudnout a téměř doslova vyběhla z místnosti. Když se dveře zabouchly, uchechtl se a Hermionin smích se rozlehl pokojem. Zase jsem vyhrál.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 24.01. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Vnímání Od: sisi - 25.11. 2015
Ještě jednou děkuji. Moc pěkné.

Re: Vnímání Od: teriisek - 04.09. 2015
Nedivím se, že dámy nevěděly, kam s očima... ne že bych byla škodolibá, ale měly se naučit klepat, že? A pasáž s Malfoyovými byla skvělá! Díky moc za překlad!
Re: Vnímání Od: Lupina - 04.09. 2015
To já bych věděla, kam s očima :-D Ale máš pravdu, když neumí klepat... Děkuji za komentář :-)

Re: Vnímání Od: mami - 10.01. 2015
Minerva taká "letitá" a stále sa červená...Severus môže byť rád, že sa na neho nevrhli.
Re: Vnímání Od: Lupina - 11.01. 2015
:-D Přesně tak. Stát tam já, no něvím. Ručník by letěl v dál :-D Díky za komentář, mami :-)

Re: Vnímání Od: Julie - 10.01. 2015
Moc pěkné ručníkové scény. Díky za vzpomínku na Post.
Re: Vnímání Od: Lupina - 11.01. 2015
Na chvilku jsme se mohly zasnít - Severus v ručníku, to nebývá často :-) Díky za komentář, Julie :-)

Re: Vnímání Od: denice - 10.01. 2015
Věděla jsem, že to tu je, ale poručila jsem si nejdřív zvládnout všechny resty, než si vychutnám tohle rozloučení. (Samozřejmě jsem odolávala asi dvě hodiny, než jsem povídku jen tak přelétla - ale to se ani nepočítá ) Takže dnes ji mám za odměnu a vážně jsem si užila jak oba Minerviny vstupy, tak povedenou charakteristiku Poppy (a připomínku jistého portrétu) i růžovou ropuchu. Ale co mě dostalo, byla role obou Malfoyových a fakt, že Severus si s nimi po setkání Smrtijedů o ropuše pěkně zdrbl - a nakonec konstatoval, že mohlo být hůř - Narcisa mu mohla nasadit do Bradavic někoho s romantickým zájmem Někdy bych od Loten vážně moc ráda četla povídku, jejímiž hrdiny by byli Lucius se Severusem v mládí - její pojetí přátelství těch dvou by muselo být nezapomenutelné. Paráda jako vždy, děkuji!
Re: Vnímání Od: Lupina - 10.01. 2015
Proběhnutí se samozřejmě nepočítá   Pravda, Lucius a Severus v této povídce jsou takoví, jaké je mám ráda (v Krvi to tak bohužel nebude, fňuk) a něco s těmito dvěma by bylo určitě úchvatné. Severus měl ale pravdu, co kdyby mu tam Narcisa nasadila nějakou babu, co by jej nadháněla? Mohly by z toho být taky vtipné okamžiky, ovšem Severus by se nejspíš nebavil Děkuji moc za komentář, denice

Re: Vnímání Od: TaraFaith - 10.01. 2015
Já Loten prostě miluju! :D Nemám co vic k tomu říct, snad jen: Děkuju za skvělý překlad.!!!
Re: Vnímání Od: Lupina - 10.01. 2015
Já děkuji za komentář, těší mě, že se líbilo :-)

Re: Vnímání Od: Gift - 10.01. 2015
Jako by mi nekdo cetl myslenky- vzdycky jsem si prala vedet, jak to tehdy s Umbridgeovou bylo. Jako vzdy, autorka nezklamala. Moc dekuji, devcata, sentimentalne jsem zavzpominala .
Re: Vnímání Od: Lupina - 10.01. 2015
To jsem ráda, že jsme se trefily a splnily Ti přání :-) Dolores si to zasloužila, muhehe :-) Díky za komentář, Gift :-)

Re: Vnímání Od: solace - 09.01. 2015
Pekný prierez uterákovými scénami v priebehu rokov. Predpokladám, že na Severusa bol čoraz krajší pohľad, keď časom zmužnel. Tiež by mi vybehla slinka:-P Ďakujem za preklad, Lupina. Bavila som sa.
Re: Vnímání Od: Lupina - 10.01. 2015
:-D Určitě je nás víc, co by se pohledem popásly :-D Děkuji za komentář, solace :-)

Re: Vnímání Od: Zuzana - 09.01. 2015
Na Minervinom mieste by som tam chodila častejšie, aspoň sa pozrieť keď ho nemôžem mať pre seba:) Dolores bola sto bodová:DDD Ďakujem za zábavu bolo to super.
Re: Vnímání Od: Lupina - 09.01. 2015
Źe jo? Rozhodně bych chodila na čumendu a tomu ručníku bych níž i pomohla :-D Těší mě, že Tě povídka pobavila :-) Díky za komentář, Zuzano :-)

Re: Vnímání Od: arabeska - 09.01. 2015
Ty mi dáváš! Severuse v ručníku hned čtyřikrát a takhle po ránu Umbridgeová byla nepřekonatelná. Ropucha s kožní chorobou. A od Minervy by člověk čekal, že se poučí, ale ne, ona mu tam vlzeze znova... Já být na místě Hermiony, tak bych vyprskla smíchy v první vteřině a žááádné tlumící kouzlo by tomu nepomohlo Děkuji za krásnou bonusovku! Banner mi připomněl léta minulá, až jsem se chtěla pustit do Honby, ale počkám si na zrevidovanou verzi ) 
Re: Vnímání Od: Lupina - 09.01. 2015
Byla to mňamka, co? Ale měl štěstí, že se na něj ty ženské nevrhly Nevím, nevím, jestli bych odolala... Jo, s Honbou počkej. Ale po Novém roce jsme se rozjely, tak to snad do léta dáme. Díky za komentář, arabesko

Prehľad článkov k tejto téme:

Loten: ( Lupina )09.01. 2015Vnímání
Loten: ( Lupina )19.11. 2014Post Tenebras, Lux - 43. - závěr
Loten: ( Lupina )12.11. 2014Post Tenebras, Lux - 42.
Loten: ( Lupina )05.11. 2014Post Tenebras, Lux - 41.
Loten: ( Lupina )29.10. 2014Post Tenebras, Lux - 40.
Loten: ( Lupina )22.10. 2014Post Tenebras, Lux - 39.
Loten: ( Lupina )15.10. 2014Post Tenebras, Lux - 38.
Loten: ( Lupina )08.10. 2014Post Tenebras Lux - 37.
Loten: ( Lupina )01.10. 2014Post Tenebras Lux - 36.
Loten: ( Lupina )24.09. 2014Post Tenebras Lux - 35.
Loten: ( Lupina )17.09. 2014Post Tenebras Lux - 34.
Loten: ( Lupina )10.09. 2014Post Tenebras Lux - 33.
Loten: ( Lupina )03.09. 2014Post Tenebras Lux - 32.
Loten: ( Lupina )27.08. 2014Post Tenebras Lux - 31.
Loten: ( Lupina )20.08. 2014Post Tenebras Lux - 30.
Loten: ( Lupina )13.08. 2014Post Tenebras Lux - 29.
Loten: ( Lupina )06.08. 2014Post Tenebras Lux - 28.
Loten: ( Lupina )30.07. 2014Post Tenebras Lux - 27.
Loten: ( Lupina )23.07. 2014Post Tenebras Lux - 26.
Loten: ( Lupina )16.07. 2014Post Tenebras Lux - 25.
Loten: ( Lupina )09.07. 2014Post Tenebras Lux - 24.
Loten: ( Lupina )02.07. 2014Post Tenebras Lux - 23.
Loten: ( Lupina )25.06. 2014Post Tenebras Lux - 22.
Loten: ( Lupina )18.06. 2014Post Tenebras Lux - 21.
Loten: ( Lupina )11.06. 2014Post Tenebras Lux - 20.
Loten: ( Lupina )04.06. 2014Post Tenebras Lux - 19.
Loten: ( Lupina )28.05. 2014Post Tenebras Lux - 18.
Loten: ( Lupina )21.05. 2014Post Tenebras Lux - 17.
Loten: ( Lupina )14.05. 2014Post Tenebras Lux - 16.
Loten: ( Lupina )07.05. 2014Post Tenebras Lux - 15.
Loten: ( Lupina )30.04. 2014Post Tenebras Lux - 14.
Loten: ( Lupina )23.04. 2014Post Tenebras Lux - 13.
Loten: ( Lupina )16.04. 2014Post Tenebras Lux - 12.
Loten: ( Lupina )09.04. 2014Post Tenebras Lux - 11.
Loten: ( Lupina )02.04. 2014Post Tenebras Lux - 10.
Loten: ( Lupina )26.03. 2014Post Tenebras Lux - 9.
Loten: ( Lupina )19.03. 2014Post Tenebras Lux - 8.
Loten: ( Lupina )12.03. 2014Post Tenebras Lux - 7.
Loten: ( Lupina )05.03. 2014Post Tenebras Lux - 6.
Loten: ( Lupina )26.02. 2014Post Tenebras Lux - 5.
Loten: ( Lupina )19.02. 2014Post Tenebras Lux - 4.
Loten: ( Lupina )11.02. 2014Post Tenebras Lux - 3.
Loten: ( Lupina )04.02. 2014Post Tenebras Lux - 2.
Loten: ( Lupina )28.01. 2014Post Tenebras Lux - 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )27.01. 2014Úvod k povídce