Preklady fanfiction Harryho Pottera

Home For Christmas

Je čas smiechu, je čas radosti a je čas... na pravdu?

Séria spolu nesúvisiacich jednorazoviek a drabblíkov ako darček k Vianociam 2012/13

KATASTROFÁLNÍ VEČEŘE

 Autor: MiHnn

Preklad: denice

 Originál: http://dramione.org/viewstory.php?sid=2035&chapter=8

Prístupnosť: K

Zhrnutie: A kvôli svojim vlastným dôvodom im vravia, aby pracovali spoločne.

Katastrofální večeře

Draco Malfoy momentálně zažíval skvělé časy. Tak skvělé časy, že po pravdě řečeno uvažoval o rozdílu mezi zapálením vlastního obličeje a ustřelením své paže odzbrojujícím kouzlem, které by ho otupilo a znecitlivělo. Co by víc bolelo? Co by bolelo tak, že by ho to dostalo z nejnovějšího problému, do kterého se tak idiotsky dostal sám?

„Nemusíš se takhle mračit,“ pronesl s pohrdavým odfrknutím hlas osoby, sedící proti němu.

Draco obrátil oči v sloup tak dramaticky, jak jen mohl, schovaný za obrovským jídelním lístkem. Pak ho zavřel. „Jak víš, že jsem se mračil?“ zeptal se tak zdvořile, jak jen dokázal. S úsměvem, který byl téměř úšklebkem, pomýšlel na něčí bezprostřední smrt. Bylo důležité se soustředit na tuto myšlenku. Přiměla koutky jeho rtů stočit se vzhůru a zabránila mu uchopit hůlku a udělat něco katastrofálního.

Hermiona se zachmuřila a poté, co složila svůj jídelní lístek, neodpustila si sjet po něm očima, než promluvila: „Slyšela jsem tě.“

Draco se v tu chvíli málem zase zamračil, ale pak mu myšlenka na její tvář plnou zhnisaných vředů vrátila úsměv. „Jak jsi mohla slyšet, že se mračím?“

Vrhla na něj zlehčující pohled: „Mám své způsoby.“

Byla nesnesitelná! Ještě víc ho naštvalo, když se očima zastavila na kloubech jeho rukou, zaťatých v jídelním lístku tak, že zbělely, a jen s úsměškem nadzvedla obočí. Jak ji nenáviděl!

Na druhé straně se zdálo, že Grangerovou docela baví jeho obtíže. Vytrvale ho sledovala s výrazem obezřetné zvědavosti, když velké hodiny jemnou melodií upozornily hosty restaurace, že je devět hodin večer.

S pohledem upřeným přímo na ni Draco hodil lístek na stůl v okamžiku, kdy ona ten svůj opatrně odložila. Zvládli to! Byli nuceni spolu strávit celou hodinu a oni podali tenhle výkon, aniž by si objednali jídlo.

Udělal pohyb, jako by chtěl vstát a ona na něj ostře pohlédla. „Nemůžeš odejít.“

„Můžu dělat, co zatraceně chci, když dovolíš.“

„Oni ještě nepřišli.“

„Pak je to jejich chyba, že ano?“ Rychle vstal s úmyslem odejít, než přijdou jejich hosté a donutí ho déle snášet společnost své protivnice. Ztratil naději, když se kouzelnickou restaurací rozezněl nezaměnitelný smích. Draco se otřásl. Weasleyovi!

„Sedni si, Draco. Nikam nejdeš.“

Sotva Draco ucítil ruku na svém rameni, byl náhle ledabyle vtlačen do své židle. V duchu zasténal. Měl odejít dřív.

Ale Grangerové se na rtech rychle objevil úsměv, když se nejdřív objala s Lovegoodovou a pak rychle vlétla do náruče George Weasleyho. Než ji pustil, sentimentálně ji políbil na líce. Draco prožil další otřes, když se George sklonil a vlípl stejnou pusu i na Dracovu tvář.

Weasleyovi!

„Nevadí ti to, že?“ zasyčel Draco, když vytáhl kapesník s vyšitým monogramem a utíral si sliny z obličeje. Po miliónté přemýšlel, jak vlastně došlo k tomu, že se s Georgem Weasleym stali nejdřív obchodními partnery, pak nepochopitelně přáteli a konečně souhlasil, že bude svědkem na jeho svatbě. George mu vysvětlil, že nemůže dát přednost jednomu ze svých bratrů před ostatními, a tak Draco obdržel nežádanou výsadu stát po jeho boku. Jestli něco mohlo ještě zhoršit tyto vyhlídky, byl to fakt, že měl jít uličkou mezi svatebními hosty spolu se svou Nemesis *), s čarodějkou, která se mu snažila zničit podnikání až do chvíle, kdy spojení s Georgem zachránilo jeho obchody před jejím tažením proti zotročování domácích skřítků.  Byl to George, kdo zachránil Dracovo dobré jméno a jeho dědictví;  a Draco se mu za to odvděčil tím, že předal vedení firmy do jeho rukou, zatímco sám se soustředil na získání pozice na Ministerstvu kouzel.

George ho plácl po zádech, když odsouval od stolu židle, aby si on a jeho snoubenka sedli mezi Draca a Grangerovou. „Vůbec ne,“ řekl vesele.

Lenka na něj zamrkala: „Ach, ahoj Draco.“

Draco se zaradoval, když Grangerová vytřeštila oči nad tou důvěrností.

„Ahoj Lenko,“ řekl zdvořile a střelil pohledem po Grangerové, která se ošívala na své židli.

„Promiňte, že jdeme tak pozdě,“ pokračovala Lenka zadýchaně, zatímco snivě hleděla na třpyt svící nad jejich hlavami. „Hledali jsme Undris. To je ovoce, víte. Mělo by vám přinést štěstí v den, kdy to nejvíc potřebujete.“ Odtrhla oči od světel a podívala se přímo na Draca. „Doufám, že ti jeden budu moct dát na příští čtvrtek.“

Draco by to nikdy nepřiznal, ale její slova ho dojala.

Grangerová na ně zvědavě hleděla. „Co se má dít ve čtvrtek?“

„Nic,“ řekl Draco rychle, když George otvíral ústa k odpovědi. Doufal, že to George umlčí, než jí sdělí podrobnosti. To štěstí neměl.

„Lucius Malfoy bude mít ve čtvrtek soudní stání,“ řekl klidně George a naprosto ignoroval Dracovy zlostné pohledy. „Což je důvod, proč jsme tě požádali o schůzku, Hermiono.  Draco potřebuje tvou pomoc.“

Všichni u stolu ztichli, s výjimkou Lenky, která zavolala číšníka a ptala se ho, jestli při přípravě večeře neublížili nějakému zvířeti.

Po odchodu vyděšeného číšníka, jenž od nich skoro prchal, Draco překvapením zamrkal: „Cože?“

Grangerová se zdála být také překvapená, a i když se pokoušela nedat nic najevo, zvědavě na George hleděla.

„Vzájemně si pomůžete,“ vysvětlil George rozzářeně, jako by prezentoval myšlenku hodnou génia. Otočil se ke Grangerové. „Máš dobré vztahy s členy výboru, který bude rozhodovat o Luciusově osudu.“ Pak se obrátil na Draca. „A ty můžeš podpořit její návrh na legalizaci odborového svazu domácích skřítků.“

Lenka si delikátně odkašlala. „Myslím, že byste si měli navzájem pomoci.“ Nepřítomně sjela očima po Hermioně, než upřela nevinný pohled na Draca. „Co myslíš?“

Draco se neochotně podíval na Grangerovou. Kousala se do spodního rtu s výrazem úplného zmatení. Takové pokoutní jednání nebylo na ministerstvu ničím neobvyklým, ale nikdy ho nenapadlo, že by se toho mohla účastnit ona.  Ale její ochota k něčemu takovému musí znamenat, že je zoufalá; skutečnost, že zvažuje uzavřít obchod s ním, musí znamenat, že je hodně zoufalá. Věděl, jak se asi cítí. Ať ji jakkoli nesnášel, svého otce miloval víc.

„Tak co tomu říkáš, Grangerová?“

Očima bloudila od George k Lence, než konečně pohlédla na něj. „Dobrá,“ řekla napjatě, v hlase zřetelnou nelibost, „promluvím si s nimi a budu hájit vaše zájmy.“  

Draco přikývl. „V pondělí budu hlasovat pro tvůj návrh.“

Grangerová se na něj usmála jako nikdy předtím. „Děkuji ti, Malfoyi. Vážím si toho.“

Rychle se odvrátil a popadl jídelní lístek. Ale nemohl si pomoci, musel se na ni ještě jednou podívat.

Šibalský smích z levé strany stolu přitáhl jeho pozornost. „Co?“ vyštěkl Draco.

„Nic,“ smál se George, „jen mě překvapilo, že Lenka měla pravdu.“

Lenka hleděla na svůj lístek, hlavu nakloněnou ke straně. „Myslím, že je to jasné. Byli k sobě přitahováni už moc dlouho. Prostě už museli udělat něco hezkého, aby se pohnuli dál.“

A zatímco Hermioně zaskočilo a George ji s hurónským chechtotem bušil do zad, Draco naprosto zděšeně zíral na svou plavovlasou společnici, která klidně přivolala číšníka a požádala ho, aby jim donesl dýňový chlebíček bez rozinek, protože ty přitahují medúzy.

*) Nemesis - řecká bohyně odplaty, dodnes symbol osudové msty.