17. December 2014
Pod jmelím
Autor: debjunk
Překlad: Ivet (první překlad!!!) Betaread: Jacomo
Originál s názvem Under the Mistletoe najdete na
http://ashwinder.sycophanthex.com/viewstory.php?sid=22308
* * *
Zaklepání na okno Severuse překvapilo. Tak pozdě odpoledne žádnou sovu nečekal. Došel k oknu a přebíraje zprávu, pustil ptáka dovnitř. Nebyl pro něj neznámý. Poklepal ho po hlavě a nabídl mu vodu.
,,Doufám, že tvoje paní nepíše proto, aby mě znovu tahala na svůj vánoční večírek," zamumlal. Sova v odpověď zahoukala, trhla hlavou a vylétla oknem.
Severus vzal dopis a usadil se s ním do křesla. Jakmile ho otevřel, cosi se vymrštilo ven a zavěsilo se mu to nad hlavou. Severus zvedl oči a ztuhl. Větvička jmelí s rudou stužkou.
,,Odstřelit tu ženskou!" zavrčel, když odkládal obálku a vstával, aby se pokusil zbavit se té příšernosti. Veškerá snaha byla ovšem marná. Jeho hůlce se nepodařilo nic jiného, než jmelí trochu zvětšit. Odfrkl si a ještě jednou zvedl obálku. Možná měla aspoň kus slušnosti a přidala k nechtěnému ´daru´ nějakou poznámku? Ano, podle očekávání tam byl přeložený pergamen.
Milý Severusi!
Veselé Vánoce, drahoušku. Je mi jasné, že jsi na mě momentálně docela naštvaný, ale prosím nedělej nic neuváženého, dokud nedočteš tenhle dopis. Toto je můj vánoční dárek pro Tebe. Viděla jsem, jak se díváš na Luciuse a na mne. Vím, že bys – stejně jako my – chtěl mít někoho, s kým bys sdílel to dobré i to horší.
Tohle jmelí není obyčejné. Je očarované, aby se drželo nad Tvou hlavou, dokud nebudeš políben. Možná se ptáš, co je na tom tak složitého? Obyčejná pusa ho neodstraní. Jen polibek od Tvé pravé lásky zlomí kouzlo a zařídí, aby jmelí zmizelo.
Přeji Ti příjemnou zábavu při jejím hledání, příteli. Lucius i já Ti držíme palce, abys svou spřízněnou duši nalezl.
Narcissa
Severus nechal ruku s pergamenem klesnout. Vzhlédl a zamračil se na jmelí, stále spokojeně visící nad hlavou. Zkusil s ním bojovat, ale unikalo jeho úderům a vždycky se mu vrátilo přesně nad hlavu.
,,To je směšné," zabručel. ,,Kdo kruci udělal z Narcissy Malfoyové dohazovačku?"
Hodil pergamen do ohně a s uspokojením sledoval, jak se mění v popel. Bohužel, s jeho malým rostlinným problémem to ani nehnulo. Možná bude mít Minerva nějaký nápad, co s tím provést.
Rychle vyrazil ze dveří svého bytu a seběhl po schodech. Na odpočívadle se shromáždilo několik studentů, kteří vytřeštili oči, když se kolem nich prohnal se jmelím poskakujícím nad hlavou.
Když zatočil a zamířil dolů, zaslechl za sebou hihňání. Rozhlédl se a zamračil se na ně.
,,Srážím Mrzimoru deset bodů," vyštěkl, než se obrátil a pustil se ze schodů svým obvyklým krokem.
Nemohl se do ředitelčiných pokojů dostat dost rychle. Všude v chodbách se pohybovalo příliš mnoho studentů. Zírali, hihňali se, někteří dokonce měli tu drzost si na něj ukazovat a nahlas se zasmát. Každý byl adekvátně pokárán. Jedna odvážná dívka mu nabídla ,,postarat se o jeho malý problém". Získala školní trest.
Po neuvěřitelně dlouhé době zaklepal na Minerviny dveře. Její ,,vstupte" v něm vyvolalo pocit osvobození. Ten bohužel rychle zmizel, protože Minervina reakce byla méně než slušná.
Zvedla k němu zrak a oči se jí rozšířily.
,,Opravdu, Severusi, jestli jsi chtěl polibek, mohl sis o něj prostě říct!" zasmála se vlastnímu vtipu.
Severus se zamračil a odsekl: ,, Přišel jsem si pro pomoc, ne pro výsměch!"
Minerva se zvedla z pohovky a přešla k němu. Zlehka ho políbila na rty a vzhlédla, aby zjistila výsledek. Severus na ni chvíli šokovaně zíral, než ji odstrčil. Preventivně obrátil oči nahoru, ale to hloupé jmelí stále viselo nad jeho hlavou a vysmívalo se mu.
,,Hmm, nemělo to zmizet?" nadnesla Minerva tázavě.
Severusovi se zúžily oči: ,,Ne, když to zjevně očarovala Narcissa Malfoyová."
,,Ale, drahoušku. Pojď si sednout a nech mě, ať se podívám, co by se s tím dalo dělat."
Severus se usadil na pohovku a sledoval, jak Minerva zkouší různá kouzla. Nic nefungovalo. Zkusila jmelí přeměnit, ale nepohnul se ani lísteček. Povzdechla si a sklonila hůlku.
,,Hádám, že budeme muset zjistit, kdo by tě měl políbit," řekla rezignovaně.
Severus věděl, koho by chtěl políbit on. Opravdu by si užil zkoumání, zda právě ta osoba je jeho ,,spřízněná duše", jak to Narcissa příhodně nazvala. Bohužel, nedělal si ohledně Hermiony Grangerové žádné falešné naděje. Dívka tak inteligentní a krásná jako ona by se nikdy nezamilovala do někoho, jako je on. Jeho duše byla pro ni příliš černá a navíc byl mnohem starší.
Naneštěstí, věk nevypadal důležitý, když se nad tím zamyslel. On její mládí za překážku nepovažoval. Viděl v ní někoho se stejnými zájmy a cíli.
Díky svým roztoulaným myšlenkám málem přeslechl Minervinu další otázku za milion.
,,Tak, existuje někdo, koho by sis opravdu přál políbit?"
Severus si nemohl pomoci a zčervenal. Rozpaky se pokusil skrýt zamračením. ,,Nikdo, kdo by mi chtěl polibek oplatit."
Minerva mu položila ruku na předloktí. ,,No, no, Severusi. Víš, opravdu se podceňuješ."
Protočil oči.
,,Myslíš, že je nějaká taková osoba přímo tady na hradě?" zeptala se.
Pokrčil rameny a sklopil oči. Minerva energicky vstala. ,,Dobře, existuje jen jedna cesta, jak to zjistit. Jdeme na večeři."
Severus na ni zděšeně vytřeštil oči. ,,Přece nemůžeš předpokládat, že já..."
,,Nesmysl! Podíváme se, jaké máš možnosti a v klidu to probereme, ano?"
Severus se uvolnil a vstal. ,,Dobře. Hádám, že stejně nemám na výběr."
* * *
Když Severus vešel do Velké síně, všichni zmlkli. Studenti na něj hromadně civěli, oči vytřeštěné. Profesoři se všichni najednou otočili a zírali. Najednou síň znovu vybuchla hovorem. Vědom si toho, že celé to pozdvižení způsobil on, rozhodl se všechny ignorovat a zamířil ke svému místu uprostřed stolu. Minerva si zabrala místo po jeho pravici, Hermiona seděla jako obvykle nalevo. Vzhlédla nad jeho hlavu a vyprskla smíchy.
,,Vidím, že sis vylepšil šatník!" zavtipkovala.
Severus přimhouřil oči a Hermionin úsměv povadl. ,,Dobře...asi jsi trochu háklivý na jmelí, že," zamumlala a vrátila se ke svému jídlu.
Minerva se k němu naklonila: ,,Co ona?"
Severus na ni upíral oči, dokud se nestáhla a nepatrně nekývla. Zahleděla se na konec stolu a opět ožila: ,,Co třeba Hoochová?" zeptala se poněkud hlasitěji.
,,Snad raději ne," procedil skrz zuby.
,,Prýtová? Trelawneyová?"
,,Ženská, snažíš se přivodit mi žaludeční potíže?"
,,O čem se to vy dva bavíte?" vložila se mezi ně Hermiona.
Minerva mávla směrem ke jmelí, které vypadalo, že si žije vlastním životem. Roztočilo se a kroužilo kolem Severusovy hlavy. Hermiona se zahihňala.
,,To jmelí je začarované velmi dobře. Jeho zmizení může zařídit jen jedna osoba," vysvětlila Minerva.
,,Kdo?" zeptala se Hermiona zvědavě.
,,To je to, co nevíme. Ta osoba je Severusova pravá láska."
Severus vyprskl a pak se zamračil: ,,Minervo..."
,,Vždyť se ptala!" zamávala Minerva rukama. ,,Třeba by nám mohla nějak pomoct."
,,To je směšné!" zavrčel Severus. Začal se zvedat, ženy ho ovšem společnými silami stáhly zpátky.
,,Počkej, Severusi. Jenom se podíváme, co bychom s tím mohli dělat," vyhrkla Hermiona a upřela pohled na opačnou stranu stolu. ,,Septima Vektorová je docela hezká. Možná by to mohla být ona?"
Severus se zahleděl na Septimu. Opravdu byla hezká, ale nikdy s ní nepromluvil více než tři slova a i to pouze tehdy, když se náhodou nacházeli ve stejné společnosti. Nicméně někdo musel být jeho ,,spřízněná duše" a ona by mohla být dobrý začátek.
,,Možná," řekl tiše.
Minerva vstala: ,, Postarám se o to."
Přešla k Septimě a chvilku jí něco šeptala do ucha. Septiminy oči se rozšířily a upřely na Severuse. Otočil hlavu a odfrkl si.
,,Tohle je absurdní!" zabručel si pod nos.
Hermiona ho uchopila za předloktí a řekla:,,No, já si myslím, že je to romantické."
Vzhlédl a zaznamenal u ní zamyšlený podtón hlasu a smutek v očích. Zamyslel by se nad tím, ale teď nebyl čas na otázky, ne když se Minerva vrátila a zašeptala mu do ucha: ,,Setká se s tebou za chvilku ve vstupní síni."
Otočil se a upřel na ni prosebný pohled: „Minervo..."
,,Mazej. Přinejmenším něco zjistíš."
Přikývl, vstal a zamířil ven ze síně. Cestou slyšel, jak se studenti chichotají, když se mu při chůzi jmelí radostně pohupovalo nad hlavou. Vyšel ze dveří a našel Septimu opřenou o protější stěnu. Nervózně se k ní přiblížil.
,,Za tohle se omlouvám," vyhrkl.
,,Není třeba," namítla Septima.
Přešlápl z nohy na nohu.
,,Dobře, jsi připraven to udělat?" zeptala se.
,,Asi ano..."
Sehnul se níž, zlehka ji políbil, poté se rychle narovnal a pohlédl nad sebe. Jmelí se mu stále vznášelo nad hlavou. Severus zasténal.
,,Promiň, Severusi!" řekla Septima, když se otáčela k návratu do Velké síně.
,,Skvělé."
Vyrazil zpátky na své místo. Cestou si všiml několika studentů ukazujících na něho a šeptajících něco ostatním. Zauvažoval o hromadném odebrání bodů, ale to by se nesměl nacházet před očima svých kolegů, takže jen stiskl rty a sedl si zpátky.
,,Smůla, jak vidím?" zeptala se Minerva.
,,Zjevně," povzdechl si zhluboka. ,,Budu muset políbit všechny zaměstnankyně, než se té kletby zbavím."
Minervě zajiskřily oči. Severus bezděčně zasténal, ale už přesně věděl, co se stane, když Minerva kuje pikle.
,,Řeknu ti, co uděláme. Ty počkáš venku a já je za tebou budu posílat jednu po druhé."
Severus zavřel oči a stiskl si nos. ,,Předpokládám, že nemám jinou možnost."
Hermiona vypískla: ,,Dobře, přinejmenším můžeš vyloučit každou z nás, jestli to uděláš."
Severus se na ni zamračil: ,,Ano, to je to, co chci. Muset líbat celý den hejno harpyjí, dokud se jedna z nich neukáže být osobou, se kterou mám strávit zbytek života. Prostě úchvatné."
V Hermioniných očích probleskla bolest a odvrátila se. Severus se otočil zpět k Minervě. ,,Začni Trelawneyovou. Nechci přemýšlet o tom, že bychom to mohli dát dohromady, déle, než je nezbytně nutné."
,,Nechtěl bys raději začít lepšími možnostmi?" Zeptala se Minerva.
,,Kdyby ses mě zeptala, řekl bych ti, že tu nejsou žádné možnosti." S tímto se otočil a znovu odešel čelit svému osudu.
* * *
Hermiona se dívala, jak odchází. Žaludek měla křečovitě stažený. Byla do něj tajně zamilovaná už více než rok. Jejich vztah se změnil, když začala učit a trochu zcyničtěla, Severus zas po válce lehce ubral na jedovatosti. Začala si jeho společnost užívat. Stále se ale obávala, jak by zareagoval, kdyby něco takového zjistil. Příliš si cenila jejich přátelství a děsilo ji, co by se přiznáním jejích citů změnilo. Věděla, že by se jí posmíval a označil ji za hloupé dítě.
Teď litovala, že nic neřekla. Ani ho nenapadla a to ji zabolelo. Septima? Jako první volba? Dobře, to o něčem vypovídá.
Zřejmě mě opravdu vnímá jenom jako kamarádku.
Když se v myšlenkách vrátila zpátky, bylo jenom dobře, že zvládla celé měsíce nic nezmínit. Dělala, co mohla, aby si užila každou chvilku s ním.
Když si uvědomila, že pokud Severus najde o těchto prázdninách svou spřízněnou duši, povzdechla si, protože tím pádem mu ona brzy zmizí ze zorného pole. Znala několik mužů, kteří, když si našli partnerku, přerušili styky s dívkami, se kterými se přátelili. (I když Harry se zase vrátil.) Neměla to Severusovi za zlé. Chápala, že by svůj život chtěl prožívat s někým dalším. Srdce jí obklopila bolest, která se nedala srovnat s ničím, co kdy pocítila. Určitě by Severuse postrádala, kdyby našel to, co hledal.
Zabloudila očima k Trelawneyové, která se bavila s Minervou. Vzápětí se jasnovidka zvedla ze židle, ještě víc si zacuchala svoje nemožné vlasy a narovnala si brýle. Pošeptala něco Minervě, otočila se a rychle vyšla z Velké síně.
Hermiona zůstala osamoceně zírat na svůj talíř. Tento večer pro ni neprobíhal dobře, to věděla. Přála Severusovi jen to nejlepší, opravdu, ale jestli si někoho najde dnes, věděla, že se s tím bude muset nějak vyrovnat. Nebude snadné ho vídat s jinou ženou, když sama chtěla být tou jedinou v jeho životě.
* * *
Když Trelawneyová vyšla ze dveří a rozpřáhla ruce, Severus vzhlédl.
,,Drahoušku!" vykřikla.
Zbledl ještě o tři odstíny víc, než byla jeho normální barva pleti.
,,Tak ať to máme za sebou," ušklíbl se.
Přihrnula se k němu, omotala kolem něj ruce a zapředla:,,Vždycky jsem věděla..."
Nečekal, až tu větu dokončí. Zlehka ji políbil a odstrčil ji od sebe, důrazně se vymotávaje z její náruče. Znechuceně se na ni podíval, a pak vzhlédl. Pro jednou byl opravdu šťastný, že se nad ním jmelí pořád ještě vznáší. Ukázal na ně a ďábelsky se ušklíbl.
,,Zjevně ses zmýlila," ucedil polohlasem.
Ztuhla: ,,Ale, jak to?"
,,Čemu na tom nerozumíš? Zjevně nejsme stvořeni jeden pro druhého." Odmávl ji pryč.,,Teď sbohem."
Trelawneyová se nafoukla. Vytáhla ze záhybů svého hábitu malou lahvičku a odplula, motajíc se a mumlajíc si pro sebe. Severus praštil čelem o dveře a potřásl hlavou nad Minervinými nápady. Obrátil se zpátky a očekával další osudovou ženu, která ho bude obtěžovat.
Byla to Poppy Pomfreyová. Pomyslel si, že by nebyla tak špatná, ale když ji políbil, jmelí se ani nepohnulo.
,,Promiň, Severusi," řekla Poppy. „Doufám, že ji brzy najdeš. Nemůžu se dočkat, až se s ní setkám."
Když odešla, stála před ním Rolanda Hoochová a ďábelsky se na něj šklebila.
,,Vím, že to nejsem já, ale to není důvod, abychom si to neužili," oznámila mu.
Potřásl hlavou, ona ji vzala do dlaní a vtiskla mu žhavý polibek. Když mu pronikla do úst, Severus vytřeštil oči. Hoochová zaútočila svým jazykem na jeho rty a propletla ho s tím jeho tak, až se téměř začal dusit. Poté se odtáhla a věnovala mu žádostivý pohled.
,,Vždycky jsem si to chtěla zkusit," přiznala. ,,Bylo to lepší, než jsem si představovala."
Sledoval, jak odchází a otřásl se při pomyšlení, že se zabývala myšlenkou, jaké by to bylo ho políbit. Bože! Copak to mučení nikdy neskončí?
Pomona Prýtová nebyla taková dračice jako Rolanda. Přijala jeho polibek a pokrčila rameny, když jmelí nezmizelo. Popřála mu hodně štěstí a vrátila se na své místo u stolu.
Severus si začínal myslet, že než tohle mučení skončí, bude muset políbit každou ženu v Prasinkách.
Zbledl, když uviděl mířit jeho směrem Irmu Pinceovou. Nic proti té ženě neměl, kromě faktu, že byla naprosto nepřitažlivá.
,,Tak pojď, ať to máme za sebou. Čekají na mě knihy, které potřebuji uložit," požádala ho.
Rychle ji políbil. Díky bohům se nic nestalo. Tedy až na to, že Irma před svým spěšným odchodem krvavě zrudla. Znovu strčil hlavu do dveří, aby viděl, na koho Minerva ukáže. Jmelí se mezitím pohupovalo a tančilo.
Aurora Sinistrová se k němu doloudala. ,,Takže, myslíš, že bych mohla být ta spřízněná duše, kterou hledáš?" zeptala se.
,,Netuším," odpověděl.
,,Ano, také o tom mám své pochybnosti." potřásla hlavou a důkladně ho políbila.
,,Na chladnokrevného bastarda to není tak špatné," zamumlala, když se otáčela k odchodu.
Neobtěžoval se vzhlédnout, jestli jmelí zmizelo. Místo toho se zamračil na své boty.
Vážně bude muset jít hledat do Prasinek. Uvažoval, jestli by měl prostě jít a líbat na potkání každou ženu? Možná by si mohl v Rosmertině hospodě otevřít stánek. Mohl by se jmenovat Polibek zdarma. Jestli tedy vůbec má zájem o nějaké podnikání.
Vzhlédl a uviděl Hermionu, která na něj smutně zírala. Zježily se mu vlasy.
,,Nečekal jsem, že budeš tak otrávená z toho, že mě máš políbit," zaprskal.
Sklonila hlavu: ,,O to vůbec nejde, Severusi."
,,Tak o co jde?"
Rázně potřásla hlavou: ,,O nic. Nejde o nic."
Zachvátily ho obavy: ,,Hermiono?"
,,Tak ať to máme za sebou," hlesla, přistoupila blíž a políbila ho.
Ztuhl v šoku. Její rty našly ty jeho a spojily se s nimi tím nejsvůdnějším způsobem. Kolikrát jen o téhle chvíli snil? Jeho myšlenky se vrátily k tomu, co říkala Hoochová o užití si. Proč ne?
Objal ji a přitáhl si ji blíž. Přitiskl svoje rty těsněji k jejím a ucítil tiché povzdechnutím, s nímž se jeho naléhání podvolila. Líbali se dlouho a vášnivě, ruce vzájemně zapletené ve vlasech.
Realita se vrátila, když odstoupil. Jakkoli příjemné to bylo, musela to být jen jeho fantazie. Neexistovala žádná možnost, že by toho k němu Hermiona cítila tolik, aby byla jeho spřízněnou duší. Odvrátil oči, neschopen se dál dívat do těch jejích.
Když uhnul pohledem, Hermiona se zajíkla a ukázala nad něho. Severus zvrátil hlavu a vytřeštil oči. Jmelí bylo pryč. Pryč!
,,Ale jak je to možné?" zabručel.
,,Nemáš mě rád tím způsobem," zašeptala Hermiona.
,,A ty mě taky ne," opáčil Severus.
Hermiona se zamyslela: ,,Co když řeknu, že ano?"
Jejich oči se opět setkaly. Snažil se vysledovat její myšlenky. Copak by to mohla být pravda?
,,Ano?"
Kousla se do rtu a přikývla.
,,Ano?" zopakoval, neschopen tomu uvěřit. ,,Myslel jsem si, že to není možné."
,,Proč ne?" zeptala se Hermiona zvědavě.
,,Nikdo, o koho jsem se kdy zajímal, o mě nestál."
,,Ale Severusi!" vklouzla do jeho náručí a pevně ho objala.
Tu chvíli si Minerva vybrala k vystrčení hlavy z Velké síně. ,,V pořádku?" zeptala se. ,,Á, vidím, že jsme konečně našli tvou spřízněnou duši. Pošlu sovu Narcisse a poděkuju jí, že vás dva paličáky konečně přiměla přiznat si to, co my ostatní víme už celé měsíce."
Severus ji ignoroval. Hermiona také. Místo toho couvla a podívala se mu do očí. Když se zahleděl na její láskyplnou tvář, měl dojem, že štěstím shoří.
,,Veselé Vánoce, Severusi," zašeptala.
„Veselé Vánoce, Hermiono," odpověděl vřele.
Konec