Preklady fanfiction Harryho Pottera

Baby It's Cold Outside

Autor: floatsodelicately

Originál: http://www.fanfiction.net/s/8821282/1/Baby-It-s-Cold-Outside

Miláčku, venku je zima

Překlad: Gift; Beta: Patoložka

Pairing: Hermiona/Remus

Žánr: Romance

Stav: autorka souhlasila s překladem

Shrnutí: Jak to tak vypadá, Hermioně je předurčené, aby zůstala přes noc.

Disclaimer: Všechna práva patří JKR, já nevlastním zcela nic. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

Poznámka překladatelky: Vánoce se mi líbí proto, že i když můžu nesouhlasit s důvodem i stylem, jakým se v dnešní době slaví, stejně si na nich každý rok najdu něco, co mi přinese ten často citovaný mír na duši. Jsou to maličkosti, jako čerstvě napadaný sníh, před spolubydlícími uchráněná krabice cukroví, rozzářené oči maminky, která mě přivítá doma a plná nadšení mi ukazuje vydekorovaný obývací pokoj, nebo třeba jen diodami osvícené police s knížkami, na které se s hrnkem svařáku v ruce dokážu dívat celé hodiny.

I tato povídka je obyčejná, jednoduchá a přesto… je v ní skryto hned několik maličkostí, které k Vánocům patří. Písnička, kterou k ní autorka připojila a o kterou se v ději i opírá je kultovní, vánoční skladba. Kdo má rád původní verzi, chápu a vřele doporučuji. Já jsem se ovšem rozhodla pro trochu modernější podobu a to především ze dvou důvodů: kvůli čtveráckému, chlapeckému úsměvu zpěváka a překrásným šatům zpěvačky :-). Tudíž doporučuji přehrát hned dvakrát - jednou coby kulisu a podruhé coby potěšení pro oči.

Krásné vánoční svátky!

Já vážně nemůžu zůstat – (Ale zlato, venku je zima)
Musím jít pryč – (Ale miláčku, venku je zima)
Tento večer byl – (Doufal jsem, že se zastavíš)
tak velmi hezký- (Držím tě za ruce, které jsou jako led)

…

Musím ti říct ne, ne, ne pane – (Vadilo by, kdybych šel blíž?)
Alespoň můžu říct, že jsem to zkusila – (Jaký to má smysl urazit mou hrdost)
Opravdu nemůžu zůstat – (Miláčku, neodcházej)
Ach ale když venku je zima*

Rufus Wainwright & Sharon Van Etten

„Hermiono, drahoušku, mohla bys pomoct Remusovi se Siriusem?” zeptala se Molly Weasleyová v rychlosti, než se otočila na patě a utíkala se starat o své ostatní hosty.

Doupě bylo přecpané lidmi, přáteli a rodinou, kteří se tu shromáždili na druhý svátek vánoční. Tento svátek volna se stal po válce jejich tradicí. Oslava trvala do pozdních odpoledních hodin a často se protáhla až do rána. Tento rok byla ovšem v porovnání s posledním rokem… více neurvalá. Možná za to mohl vysoký počet návštěvníků. Pokřivený domeček byl narvaný až k prasknutí a pro Hermionu bylo nemožné se pohnout, aniž by nebyla zatažena do další, nové konverzace.

Anebo by se to dalo vysvětlit těmi úšklebky na tvářích obou dvojčat. Punč byl něčím říznutý. Punč i máslový ležák. A když už byli v tom, smíchali ohnivou whisky s pokusným lektvarem a udělali ji tak ještě o něco silnější. To všechno vedlo k tomu, že velké množství návštěvníků velmi rychle přišlo o střízlivost.

Hermiona se rozhlédla po pokoji a hledala Remuse se Siriusem. Vlkodlak působil unaveným dojmem a zároveň vypadal čím dál víc podrážděně. Příčinou byl Sirius, kterého se snažil odtáhnout od stojanu na kabáty, na kterém Sirius doslova visel. Všimla si, že nikdo nejeví snahu mu pomoci. Harry stál vedle něj a smíchem se lámal v pase při pohledu na svého kmotra, který se snažil zcizit kus nábytku.

„Ale, Náměsíčníku, vždyť já ji miluju!“ dramaticky zakvílel Sirius a plácl svého kamaráda přes ruce.

Remus si povzdechl. „No, bude tu i zítra. Můžeš ji tu pak navštívit. Teď se ale potřebuješ vyspat.“

Sirius se otočil k Remusovi, stále se ale křečovitě držel za rukáv jednoho z kabátů. „Nejsem unavenej, Remíku,“ zazíval.

„Remíku?“ zeptala se Hermiona s úškrnem.

„Ach, ahoj, Hermiono,“ pozdravil ji Remus. „Když je opilý, jsem pro něj Remík. Nevím, proč… Kam máš namířeno ty?“

Hermiona ukázala na Siriuse, který obrátil svou pozornost zpět ke své holčičce. „Paní Weasleyová říkala, že potřebuješ pomoc. Teď už vím proč.“

Remus se na ni děkovně usmál. „Nemůžu ho od týhle zpropadený věci odtrhnout.“

Hermiona vykročila k Siriusovi a položila mu ruku na rameno. „Siriusi, pojď, půjdeme domů,“ řekla s úsměvem, který měla většinou schovaný pro malé děti.

„Hermíku! Remíku! Remíku, věděl jsi, že je tu Hermík?“ Sirius se vrhl na Hermionu a přitáhl si ji k sobě. Ani na okamžik se ovšem nevzdal kabátu.

„Ano, já vím. Teď už ale…“

„Ale Remíku, vždyť ty jsi chtěl vidět Hermíka,“odmlčel se, přičemž hlasitě zaškytal. „Chtěl si ji vidět a ona je tady.“

Hermiona se s otázkou v očích podívala na Remuse, ten však jen lehce zrudl a vyhnul se jí pohledem.

„Siriusi, pojď…“

„Tak jó, no,“ povzdechl si Sirius. „Půjdeme domů a ty to aspoň budeš moc rozjet s Her…“

Remus na něj urychleně sykl a čapl ho za druhou ruku. „Hermiono, mohla bys mi pomoc ho přemístit domů? Já jsem… ehm,“ nedořekl a jen rukou mávl ke své prázdné láhvi.

„Samozřejmě, přece bych nechtěla, abyste se teď rozštěpili. Půjdeme?“ široce se usmála a pevně k sobě přitáhla Siriuse. Zatočili se a v mžiku se přemístili na Grimmauldovo náměstí. Když dorazili, Sirius vypoulil oči, vypískl, rychle si přitiskl dlaň před pusu a vystřelil k nejbližší koupelně. Remus s Hermionou sebou oba škubli, když se zpoza zavřených dveří začaly ozývat dávivé zvuky. Remus vytáhl hůlku a seslal na ně utišující kouzlo.

„Nepůjdeš mu pomoc?“ zeptala se Hermiona.

Remus se zachechtal. „Ne, viděl je dochucovat všechen alkohol a stejně si pak dolíval.“

„Doufáš, že mu tím dáš lekci?“ zahihňala se.

„On se nikdy nepoučí. Už jsem to zkoušel dávno a teď už jsem se jednoduše smířil s tím, že Sirius je pro každou vylomeninu, nezávisle na tom, jestli je pachatelem nebo obětí.“

Dědečkovy hodiny v hale se rozezvučely a připomněly jim tak pozdní hodinu ranní. Hermiona s úsměvem pohlédla na Remuse. „Myslím, že už bych měla jít.“

Vykročila ke dveřím, ale zarazila ji Remusova ruka na její paži. „Nemyslím si, že je nejlepší nápad se teď přemisťovat. Máslový ležák je jedním z  nejnebezpečnějších dvojčatovic experimentů.“

„Ale vždyť jsme se právě…“

„To jsme ještě byli tři. Kdyby ses o to pokusila sama, klidně bys mohla skončit u svatého Munga.“

„Tak bych to mohla zkusit domů krbem,“ navrhla. Pak se ale zadívala na své šaty. Saze z této látky nedostane. Už si touto cestou zničila hned několik kousků svého oblíbeného ošacení a nechtělo se jí to opakovat.

„Nemáš šanci. Letaxový systém je po celém Londýně z důvodu oprav uzavřený,“ odpověděl jí Remus a také pohlédl na její šaty. Sirius měl pravdu, Remus tento večer vážně chtěl vidět Hermionu. A v těchto šatech, které jen potrhovaly, jak moc se změnila od doby, kdy jí coby její učitel poprvé poznal, mu opravdu neusnadňovaly, aby jí odolal.

„Mohla bych… jít domů pěšky.“

Remus se na ni jemně usmál. „Odtud až do Paddingtonu? To by ti zabralo jak dlouho? Dvě hodiny? Navíc sněží.“

„Venku je zima,“ připustila.

„Zima? Setsakra mrzne,“ zasmál se Remus.

„Tak tedy,“ začala a věnovala mu lišácký úsměv, „budu muset zůstat tady.“

Remus její úsměv opětoval. „Vypadá to tak,“ řekl, přehodil jí ruku přes ramena a odvedl ji směrem ke kuchyni.

…

Po víc jak hodině se Sirius, který na vykachlíčkované podlaze u záchodu usnul, vypotácel z koupelny. Vešel do tmavé haly a pomalu se začal šinout po schodech nahoru ke svému pokoji. Zrovna procházel chodbou, když si všiml světla vycházejícímu zpoza dveří knihovny. Rychlý pohled na hodinky mu prozradil, že je stále velmi brzy ráno. Rozhodl se, že tedy zkontroluje, jestli Remu v knihovně opět neusnul.

Otevřel dveře, vešel dovnitř a proplétal se mezi stohy knih, které se tu nahromadily od té doby, co se Remus s Hermionou rozhodli, že sbírka rodiny Blacků musí být zkatalogizována a přerovnána. Ve slabém světle svíčky zakopl o hromádku knih, a aby udržel stabilitu, chytl se první police, na kterou dosáhl.

Mžouravě se rozhlédl a nakonec se mu podařilo zaostřit pohledem na sedačku. Uviděl na ní Hermionu, která obkročmo seděla na Remusově klíně. Remus si Hermionu právě přitahoval k polibku. Dva hrnky horké čokolády stály zapomenuty na stolku vedle sedačky. To Siriuse tak vyšokovalo, že se zapomněl držet police a s hlasitým žuchnutím se odporoučel na zem.

„Siriusi?!“ vykřikla Hermiona, seskočila z Remusova klína a začala si stahovat vyhrnutou sukni dolů.

Sirius stočil pohled někam mezi ně oba, přičemž se mu na tváři pomalu začal usazovat doslova zmijozelský úšklebek. Vyšoural se z pokoje a až skrz zavřené dveře na ně zahulákal.

„Jen koukejte nezapomenout na tišící kouzlo!“

*Volný překlad originálu: 

I really can't stay (Baby, it's cold outside)
I've got to go 'way (Baby, it's cold outside)
The evening has been (I've been hopin' that you'd drop in)
So very nice (I'll hold your hand, they're just like ice)

…

I oughtta say no, no, no sir (You mind if I move in closer)
At least I'm gonna say that I tried (And what's the sense in hurting my pride)
I really can't stay (Oh baby, don't hold out)
Oh, but it's cold outside