2. december 2014
Home For Christmas
Je čas smiechu, je čas radosti a je čas... na pravdu?
Séria spolu nesúvisiacich jednorazoviek a drabblíkov ako darček k Vianociam 2012/13
Autor: MiHnn
Preklad: denice
Prístupnosť: K
Originál: http://dramione.org/viewstory.php?sid=2035&chapter=2
Zhrnutie: Za chladného decembrového dňa Hermione zachránia život
Originál: http://dramione.org/viewstory.php?sid=2035&chapter=4
Zhrnutie: Hermiona je Dracov darček
Nepřítel mého nepřítele
Hermiona zmateně zamrkala. Pocítila, jak ji zahalilo něco těžkého a škrabavého, co ji zahřálo. Chvíli jí trvalo, než pochopila souvislosti. Zírala na tvrdou dřevěnou podlahu, na níž ležela, na přikrývku, pod kterou se choulila a pak jí oči padly na bledou ruku, která ji přikrývala. Zadržela dech, když vyděšeně vzhlédla a setkala se s pohledem šedých očí.
Prudce se posadila, rozčilením ji začala bolet hlava. Než mohla vyhledat svou hůlku, silné ruce ji uchopily za ramena ve snaze udržet ji v klidu.
„Nech toho, jsi zraněná.“
Přestala se bránit, oči rozšířené úžasem. Draco Malfoy se na ni sotva podíval, letmo přehlédl její tělo, než ji pustil a s unaveným pohledem dosedl na paty.
Dívala se na něj a v hlavě jí vířil milion otázek. Nejdřív ze všeho si všimla, že je ve studené boudě, v krbu skomíral oheň. Byla pečlivě zabalená v přikrývce, zatímco Malfoy vypadal nepořádně, vlasy rozcuchané a pomačkaný hábit. „Co-?“
Náhle ožil a položil jí prst na rty v gestu naznačujícím mlčení. Hermiona poslechla, i když netušila, proč by se měla řídit jeho pokyny. Ale nemohla si nevšimnout, že není spoutaná, poraněná či mrtvá. Rozhodla se dát mu šanci vysvětlit situaci, protože byla prostě zvědavá. Přes to ovšem okolo sebe nenápadně šátrala ve snaze najít svou hůlku.
Sledovala ho, jak pomalu vstává, vytahuje z hábitu hůlku a opatrně míří k nejbližšímu oknu. Závěsy byly pečlivě zataženy, ale Malfoy je nepatrně odsunul a škvírou vyhlédl. Uplynula dlouhá chvíle, než uviděla, jak se jeho strnulá ramena uvolnila.
„Proč tu jsem?“
Pohlédl na ni, jako by zapomněl na její přítomnost. Pak mu oči padly na pohyb její ruky, hledající pod pokrývkou. Zvedl obočí.
„Vážně si myslíš, že bych ti ji nechal?“ s okázalým gestem vytáhl její hůlku a držel ji ve volné ruce.
Hermiona vykulila oči. Ještě nikdy se necítila takhle bezmocná. „Zabiješ mě?“ šeptla. Byla připravená. Vždycky věděla, že má nepatrnou šanci přežít válku.
Chvíli na ni zkoumavě hleděl. „Přemýšlel jsem o tom. Ale jsi příliš cenná.“
Pomalu a zamyšleně přešel ke krbu. Hermiona se rychle rozhlédla, hledala únikové cesty. V duchu provedla inventuru své tělesné schránky, pak nenápadně zkoušela pohnout prsty na rukou i na nohou ve snaze posoudit, zda a kde došlo ke škodám. Trhla sebou, když se pokusila pohnout levou nohou.
„Říkal jsem ti, že jsi zraněná,“ zaznělo přísně od krbu.
Zamračila se na něj. Nepochybovala o tom, že je jeho vězněm. Její hůlka byla všechno, co potřebovala. „Co chceš?“
Malfoy zíral do ohně, jeho prsty si nepřítomně pohrávaly s hůlkou. „Nejsi zvědavá, co se stalo?“
Moc ráda by věděla, k čemu došlo poté, co omdlela, ale umíněně zvedla bradu: „ Proč tu jsem?“ opakovala. To poslední, nač se pamatovala, bylo, že ji zasáhlo ochromující prokletí. Bojovala po boku svých přátel a vroucně doufala, že jsou všichni v bezpečí.
Malfoyovy rysy ztvrdly, stále hleděl do plamenů. „Zabil mého otce,“ řekl tiše.
Hermiona užasle vydechla. Neřekla jediné slovo v obavě, že když ho přeruší, on už nepromluví.
Obrátil se k ní. „Nechal jsem zprávu pro řád. Budou vědět, kde tě hledat. Až přijdou, řekneš jim, že jsem ti zachránil život a že jsem ochoten udělat, co je třeba, abych zachránil život své matky.“ Přistoupil blíž a podal jí hůlku. „Budu bojovat na vaší straně.“
Hermiona s obavou uchopila svou hůlku, s pocitem štěstí pevně ji sevřela. Teď by ho mohla omráčit, kdyby chtěla. Místo toho se zeptala: „Proto jsi mě zachránil? Potřebovals někoho, kdo by tě dostal k Řádu?“
Malfoy neřekl ani slovo. Rychle přešel na druhou stranu chatky a přihodil kus dřeva do krbu. Zaklel, když hned nevzplálo.
„Bylo by lepší mít vánoční poleno,“ zamumlala Hermiona bez přemýšlení. Vzpomněla si na starý příběh o tom, jak jedno vánoční poleno udrželo malou vesničku v teple celou zimu.
Malfoy na ni zíral. „Veselé zatracené Vánoce i tobě, Grangerová.“
Se zamračením si přitáhla přikrývku těsněji k sobě a opřela se o nejbližší stěnu. Uvažovala, že mu nabídne, aby si k ní přisedl a sdílel s ní teplo, ale pak tu myšlenku zavrhla. Ať zmrzne!
Mlčky seděli u skomírajícího ohně, každý na své straně chatky, zatímco čekali, až je v tom hustém sněžení najdou její přátelé.
KONEC.
Rozhodnutí
Hermiona strávila dlouhé minuty pohledem na těžká dvoukřídlá vrata, vchod do Malfoy Manor. Na rozdíl od všech jiných domů v tomto období nebyl starý zámek okrášlen dekoracemi ve vánočním duchu. Nevisely tam žádné věnce a ozdoby, nic nenasvědčovalo tomu, že na celém světě lidé slaví radostné svátky. To se nezměnilo za celá ta léta od doby, kdy byla na panství přivedena ozbrojenými únosci jako vězeň i se svými dvěma přáteli.
Hermiona se otočila k odchodu, ale pak se zase obrátila zpět, neschopná se rozhodnout.
V tom duševním stavu byla už pár dní. V mysli si promítala několik scénářů, které mohly být dobré stejně tak jako špatné. Sestavila si seznam pro a proti, ale v nejmenším jí nepomohl a pouze ji uvrhl do většího zmatku.
Věděla, že se musí rozhodnout, a doufala, že cesta sem by jí mohla vyčistit mysl. Její naděje poklesla, když došlápla na nejvyšší schod, zastavila se přede dveřmi a ještě stále netušila, co chce.
Připravila se a nedovolila své mysli, aby ji zastavila; nechala své tělo, aby ji zradilo. Jakmile zvedla velké mosazné klepadlo a nechala kov dopadnout na dveře, zaváhala. Okamžitě začala přemýšlet, jak daleko je nejbližší přemísťovací bod.
Dveře se ihned otevřely, jakoby někdo za nimi čekal na zaklepání.
Hermiona hleděla na Draca, Draco na Hermionu. Nevypadal překvapeně, jen znepokojeně.
„Ano,“ vyhrkla náhle. Srdce jí šíleně bušilo v hrudi a trhaný dech tvořil v chladném nočním vzduchu malé obláčky. „Ano,“ zopakovala už klidnějším hlasem, i když si stále nervózně zalamovala prsty. „Vezmu si tě.“
Dva skoky mu stačily, aby se ocitl u ní a líbal ji, pevně ji objímal a tiskl rty na její ústa. Odtáhl se jen proto, aby s drobným úlevným smíchem zabořil hlavu do ohbí jejího krku. „Dobrá,“ povzdechl si šťastně, pevně ji držel. „Dobrá.“
Hermiona se pro sebe zasmála. Netušila, že ho její svolení tak moc obšťastní. Přitáhla si ho blíž, zabořila tvář do jeho límce a mrkala, aby zahnala slzy, které se jí tlačily do očí.
Její přátelé jí nikdy neodpustí. Ale časem se o to možná pokusí.
MiHnn: ( denice ) | 06.01. 2015 | Katastrofální večeře | |
MiHnn: ( denice ) | 01.01. 2015 | Nová chuť | |
MiHnn: ( denice ) | 26.12. 2014 | Se záhadnými dary přichází velké podezření | |
MiHnn: ( denice ) | 22.12. 2014 | Dokonalý návod, jak nejít na věc | |
MiHnn: ( denice ) | 17.12. 2014 | Šest zastavení | |
MiHnn: ( denice ) | 12.12. 2014 | Útěk | |
MiHnn: ( denice ) | 09.12. 2014 | Přátelská ruka | |
MiHnn: ( denice ) | 08.12. 2014 | Neskutečně nádherná | |
MiHnn: ( denice ) | 04.12. 2014 | Pravdivá slova / Prosté oslavy | |
MiHnn: ( denice ) | 02.12. 2014 | Nepřítel mého nepřítele / Rozhodnutí | |
MiHnn: ( Jimmi ) | 01.12. 2014 | Počúvaj, čo počujem ja | |
MiHnn: ( denice ) | 15.11. 2014 | 11. Za světlem | |