Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Advent 2014 Snamione

Válka s kůrolezem

Advent 2014 Snamione
Vložené: solace - 01.12. 2014 Téma: Advent 2014 Snamione
tiberia nám napísal:

 

1. december 2014

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Válka s kůrolezem

 Originál:  The Bowtruckle War

Autor: melisande88

Překlad: tiberia

Pairing: HG/SS

Souhlas: požádáno, autorka nereaguje

Rating: kdokoliv

Shrnutí: Roky po skončení války s Voldemortem si Hermiona koupí tichý dům a zahradu, aby získala trochu klidu.

 

Postavy v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové. Autorkou fanfikce je melisande88. Překlad nevznikl za účelem zisku.

 

„Je to dokonalé.“ Hermiona, po weasleyovském fiasku čerstvě znovu Grangerová, kývla ke zchátralé chalupě. Stála na konci uličky, která ze silnice odbočovala ke Chroptící chýši. Realitní agent na Hermionu s hrůzou pohlédl. Přesto, že odtud bylo blízko do Bradavic, do Prasinek i na nákupy, byla taková adresa všemi považována za déclassé.

Chýše, samozřejmě, už nechroptěla. Její poslední vystoupení se odehrálo na konci války s Voldemortem, když Severus Snape a Voldemort stáli proti Harrymu Potterovi a jeho dvěma nejlepším přátelům, Ronovi a Hermioně. Nikdo nečekal, že Chýše vydrží smršť magie, která se tudy prohnala, ale vydržela. Stejně tak nikdo neočekával, že by Severus Snape zradil Voldemorta, a stalo se. V té skřípající místnosti nahoře, kde kdysi ohrožoval Siriuse Blacka a Remuse Lupina, obrátil svou vlastní hůlku proti Voldemortovi. Ta chvilka vyrušení stačila odvést Nagininu pozornost od Harryho dostatečně dlouho na to, aby jí Ron usekl hlavu a Harry zašlápnul scvrklé lidské srdce, které leželo pod jejím rozeklaným jazykem.

Nikdo ve skutečnosti nepředpokládal, že sedm let po svatbě bude mít Hermiona Rona plné zuby, ale i to se stalo. Možná ji prostě jen unavovalo postavení ženy, která se od ostatních odlišuje. Ostatní weasleyovské manželky trávily svůj čas běháním okolo dětí. O Vánocích to bylo jako v blázinci – Molly musela dokonce vzdát pletení svetrů a místo toho všem pletla ponožky. Každou návštěvu Doupěte Hermiona stoicky a s kamennou tváří proseděla, zatímco ryšavé děti všech velikostí se jí škrábaly do klína, tahaly ji za střapaté vlasy a ze všech sil se jí snažily z pouzdra v rukávu vytáhnout hůlku. Hermiona se nikdy nikomu nesvěřila s teorií, že její bezdětný stav je důsledkem doby, kterou strávil Ron obkročmo na koštěti, když hrál za Horní Dolní …. Ne snad proto, že by nikdy nebyl doma, to on byl. Spíš měla dojem, že za to může ta dřevěná tyč, co měl pořád mezi nohama. Tolik magie tak blízko k jeho … ehm … nádobíčku, … nejspíš nebylo zdravé.

Realitní agent zašeptal: „Ale je v hrozném stavu.“

„Vždycky jsem měla ráda výzvy,“ prohlásila Hermiona pevně. Nezáleželo na tom, kde se to místo nacházelo, pokud tam bylo soukromí a dost velká zahrada. Nadcházelo jaro a ona už se viděla, jak na zahradní lavičce zpracovává své aritmantické předpovědi pro Gringottovy, zalita sluncem, deroucím se letitými buky.

„Ve vašem sousedství bydlí jakási samotářská osoba, prý blázen, aspoň lidi to povídají.“

„Pokud si bude ta ženská hledět svého, nevidím v tom problém.“

„Je to muž, ve skutečnosti. “Agent se kousl do rtu. „Nechci vám prodat dům, ve kterém se nebudete cítit bezpečně.“

„Třesky plesky. Můžeme se podívat dovnitř?“

 

*   *   *

 

Severus Snape se z okna obývacího pokoje mračil na odpolední nebe, barvínkově modré a s načechranými beránky, plujícími nad hlavou. Aritmantická předpověď počasí na kouzelnické bezdrátové síti slibovala déšť, který by mu byl po chuti mnohem víc, protože třemdava se nejlépe sbírala s dešťovými kapkami na stoncích a listech. A popravdě, špatnému počasí jednoduše dával přednost. To se pak cítil oprávněně nevrlý. Protože se v těchto časech už nemusel denně zabývat dutými hlavami, byly slušné zdroje špatné nálady vzácné.

Zahrada byla srpnově nehybná.

S výjimkou černých růží, které se jako obvykle pohybovaly, jak se jim zachtělo. Snape nikdy nepřišel na to, jestli jejich kývání a pohupování znamená, že v Zapovězeném lese, což bylo jediné další místo, na kterém černé růže rostly, zrovna fouká vítr, nebo jestli prostě tančí.

Když si před lety koupil domek pod cestou ke Chroptící chýši, podnikl výpravu na bradavické pozemky do Zapovězeného lesa – který po Voldemortově zániku značně zkrotnul – a ukradl několik řízků černé růže, která rostla právě jenom tam. Trpělivostí a péčí se mu podařilo několik z nich přimět, aby zakořenily a nyní tvořily impozantní, spletitý živý plot mezi jeho chalupou a tím zchátralým místem vedle. Svoje soukromí stále považoval za nedotknutelné. A likér, destilovaný z černých růží, byl tím nejsilnějším a nejopojnějším nápojem, jaký kdy ochutnal. Dvě kapky v půllitru máslového ležáku ho dokázaly opít víc, než půl flašky irské whisky a po šesti kapkách vytuhnul i Hagrid.

Opíjení Hagrida ovšem nebyl experiment, který by si hodlal zopakovat. Když obr nakonec padnul, přerazil Snapeův pracovní stůl, ale ještě předtím ho přepadl tak příšerný sentiment, že k sobě Snapea důvěrně jednou rukou přivinul a přezpíval mu všechny písně o třaskavých skvorejších, které znal.

Nicméně …malinká lahvička likéru z černých růži ročně mu zajišťovala přísun všech exotických přísad do lektvarů, které z Hagridova zvěřince potřeboval. Zbytek, kromě lahvičky, kterou si nechával pro sebe, šel na úhradu jeho skromných výdajů a zaplacení dovolené na Orknejích, kde se na špatné počasí mohl spolehnout.

Zatímco sledoval pohupování růží a nehybnost buků a modrých zvonků, růžovým keřem najednou otřásl silný úder. Jedno zachvění, pak druhé a potom se spletité větve začaly zmítat, jakoby se tudy prodírali lovící hippogryfové. Severus zíral s otevřenými ústy. Co se jen mohlo stát? A pak byl náhle vzduch naplněn zvukem, jako by tisíce nehtíku škrábalo po tabuli.

Otřesy se posouvaly podél plotu, z jednoho kmínku černých růží na druhý a ten příšerný zvuk nepřestával. Snape sáhl po klice, připraven čelit čemukoliv, co tam bylo, když jeho pozornost upoutalo ťukání na okno.

A tam, zběsile bušící, jako můra mávající křídly ve světle lucerny, byl kůrolez. Svýma kleštičkovitýma ručkama horečně ťukal do skla, dřevěnýma nožičkama se přidržoval na kamenné zdi pod oknem a gestikuloval směrem k živému plotu. Zvuk podobný škrábání nehtů vycházel z jeho úst, podobných spíš prasklině v kůře větve, než rtům. Nedokázal pochopit, jak tak maličké stvoření dokáže vydávat tak uši rvoucí hluk.

Snape věděl, co by udělal Hagrid. Otevřel by okno a pevně a zároveň jemně kůroleza chytil a vrátil ho zpět do jeho hůlkového stromu.

Jenže.

Svraštil obočí a zamračil se. Nedokázal si vybavit jediný hůlkový strom na své zahradě. Odkud se tady to stvoření vzalo? Snad ne ze živého plotu? Existují sice hůlky z růžového dřeva a jsou skvělé, jejich dřevo ale nepochází z růží. Snape prudce otevřel okno a kůrolez se s neutuchajícím kvílením vydrápal dovnitř. Z parapetu přeskočil na přední část jeho hábitu. Snape ho překvapeně setřásl, ale podařilo se mu jenom si ho přemístit do rukávu, odkud neustále ukazoval k otřásajícímu se plotu.

„Tak dobře,“ prohlásil Snape, zamířil ke dveřím a vyšel do zahrady. Z druhé strany plotu se ozýval zvuk, jako by někdo odřezával dřevěné stonky. Na opačné straně někdo prořezával jeho černé růže. Kůrolez, poté co předal své poselství, po Severusově těle zlehka seběhl dolů, odkvačil přes trávník a zmizel v živém plotě.

O chvíli později Snape uslyšel vzteklé ječení – ženský hlas – a řev: „Ty špinavá malá bestie! To jsou moje vlasy! Au!“

Opatrně se přisunul k místu v plotě, kudy se dalo vidět skrz, pokud se člověk sehnul. Na druhé straně stála žena, jejíž vlasy byly každým coulem stejně tak nespoutané jako růžový keř, v jedné ruce zahradnické nůžky, druhou přitisknutou k hlavě. Teprve když obrátila rozzuřené hnědé oči ke křoví před sebou, poznal Severus Hermionu Grangerovou – nebo byla Weasleyová? - a znovu se zamračil, tentokrát zmateně. Co dělala v zahradě opuštěného domku vedle jeho? Chvíli sledoval její boj s kůrolezem, který po ní šplhal, vytrhával jí dírky v kalhotách a rukávech od košile, tu štípnul, tam zatahal za vlasy. Grangerová znovu zaútočila na plot, a na neposečený trávník se snesla sprška růží. Tak o tohle šlo! Pokoušela se prostříhat keř, který ho živil. Snape mezerou v plotu vypálil žihadlové kouzlo a pokračoval spalovací kletbou na zahradnické nůžky. Hermiona, popálená, poštípaná a napůl vypelichaná, utekla se skučením do domu.

Kůrolez si zalezl zpátky do svého keře, přesouval se v něm, zastavoval mízu a hladil dlouhé šlahouny. Snape, spokojený, že živý plot zůstane na svém místě, vrazil do svého domu a zavolal krbem Hagridovi. Tohle tajemství musí být vysvětleno a obr vysvětlení mít určitě bude, protože Grangerová byla jeho oblíbenec.


                                                               *   *   *

 

Hermiona jen zírala, když Hagrid dokončil příběh a položil šálek zpátky na talířek. Udělala, co jen mohla, aby křehký porcelán zvětšila a zpevnila a Hagrid se stejně pečlivě snažil ho nerozbít. Čaj ale zřetelně nebyl pití podle jeho gusta.

„Takže ten odvedle není cvok,“ prohodila ke svému starému příteli.

„Nee. Jenom Snape.“

Hermiona nespokojeně našpulila rty. Ze všech míst na světě si musela vybrat zrovna domek vedle člověka, kterého za svých bradavických let nejvíc nenáviděla. Skutečnost, že byl celý čas na jejich straně, zmírnila tu nenávist jen nepatrně. A jak to teď vypadalo, bude ničit její drahocenný mír i v dalších letech. Už teď ho podezřívala z krádeže dvou trsů oměje ze své zahrady. Jedno odpoledne tam byly, se včelkami líně bzučícími okolo fialových přilbiček květů, a další ráno byly na jejich místě jen dvě bahnité díry. Dokonce se tu škodu ani nepokoušel zamaskovat. Ráda by věděla, jak dlouho a jak často si do téhle zahrady chodil pro přísady do lektvarů, než to místo koupila.

„Po Ronovi se ti nestejská?“ zeptal se Hagrid truchlivě po chvilce ticha, během níž snědl šest z osmi koláčů, které před něj položila.

„Chybí mi jeho přátelství.“ Hermiona pokrčila rameny. „A vůbec mi nechybí sklíčené výrazy jeho rodiny a údiv, proč se kolem ještě nebatolí zrzavé a pihovaté dětičky. Jak skončila škola a Harry odešel dělat zástupce ředitele do Kruvalu, už jsme toho neměli moc společného. Jen nám trvalo sedm let, než jsme na to přišli.“

Ze svého místa u kuchyňského stolu měla Hermiona výhled do zadní zahrady. Živý plot z černých růží vypadal ještě hůř, než když se před týdnem do domu nastěhovala. Vypadalo to, jako by měl vztek, že se ho pokusila zastřihnout do rozumného tvaru. Roztáhl se až do poloviny zahrady, vynechal jen místa, kde si dlaždičouni vyhrabali nory a zničili trávník. Kůroleza, který ji napadl, zjevně poslal Snape, jak jinak. A taky to byl on, kdo na ni seslal ta kouzla. Stiskla rty.

Když Hagrid odešel, Hermiona znovu vyndala zahradnické nůžky, rozhodnutá se s růžemi vypořádat. Bližší pohled na stonky ukázal nové zelené, víc než dvaceticentimetrové špičky, a trny veliké jako nehet na jejím palci. Nepamatovala se, že by před pár dny byly tak obrovské. Zvažovala použití hůlky, ale z bylinkářství si pamatovala, že magie, použitá na magické rostliny, může mít nečekané následky. A jestli se nemýlí, tak tohle jsou černé růže, které pravděpodobně unikly z bradavického Zapovězeného lesa.

A ten kůrolez. Měla by se o něj postarat, ne? Najít pro něj místo k životu někde mimo svou zahradu. Na návsi v Prasinkách je nádherný veliký habr, to bude to pravé místo.

 

*   *   *


Z plotu se opět ozýval strašlivý rámus, což Snape očekával. Ta Grangerovic holka byla umanutá jako buldok. Když otevřel zadní dveře, znovu za nimi stál kůrolez, panikařící a vzteklý. Bylo dílem okamžiku namířit hůlku a vyslat odpuzovací kouzlo směrem ke spleti růži, které vypadaly, jako kdyby v reakci na útok Grangerové z minulého týdne rostly ještě divočeji, než kdy jindy. Zvuky prostříhávání ustaly, stejně tak kůrolezův jekot, jakmile znovu vklouzl do svého keře.

Snape se otočil a chystal se znovu vejít do domu, když uslyšel, jak Grangerová v sousední zahradě rozčileně ječí: „Profesore Snape! Já vím, že to bylo vaše kouzlo! Okamžitě ho zrušte!“

Severus cítil, jak mu obočí popolezlo o několik centimetrů blíž ke kořínkům vlasů. Přesunul se k živému plotu a namířil hůlku. Růže poslušně uhnuly stranou a vytvořily okno, kterým uviděl Hermionu Grangerovou. V jedné ruce držela zahradnické nůžky a mezi palcem a ukazovákem druhé ruky svírala zmítajícího se kůroleza.

„Co jste mi to řekla?“ Veškerá síla jeho sametově pohrdavého bradavického výrazu byla zpět – viděl, že funguje, když sebou Grangerová trhla a zamrkala.

„Chci říct, kdybyste laskavě dovolil, abych prořezala svoji stranu toho živého plotu. Je mi jedno, jak to vypadá na vaší straně, ale tady už to skoro zarůstá moji zahradu.“

„Tyhle růže jsou velmi ojedinělé a velmi vzácné. Jsem si jistý, že to chápete.“

Po jeho poznámce přimhouřila oči. Snapea napadlo, jestli nechodila k Molly na lekce v provrtávání lidí pohledem. „Pochopit a odpustit jsou dvě různé věci. Teď, prosím – zrušte – au! Ty malá bestie!“

Zatímco nedávala pozor, kůrolezovi se podařilo hryznout ji do palce. Grangerová ho pustila a tvor utekl do živého plotu.

„Hloupé stvoření,“ zamumlala a vrazila si palec do pusy, aby zklidnila poranění. „Copak on neví, že to není hůlkové dřevo? Proč, proboha, žije právě tady?“

Snapea už představení nudilo a tak se obrátil k odchodu, ale následující výrok Grangerové ho přimrazil na místě. „A taky jste mi ukradl oměj, že jo? Nikdy bych si o vás nemyslela, že jste zloděj!“

Hlavou mu prolétla stovka výmluv, jedna lež větší než druhá. Ani v nejmenším nechápal, proč chce uchlácholit její podráždění. Kdyby to náhodou sežral nějaký váš domácí mazlíček, zdechnul by.  Když jsem vykopával rostliny, netušil jsem, že dům někdo koupil. Oměj je invazivní rostlina, neměla by se nechat rozrůstat mimo záhon... Ale namísto toho se rozhodl pomalu a výhružně se obrátit, se zdviženým obočím na ni pohlédnout a mlčet.

Grangerová si rozladěně prohlížela krvácející palec. „Je mi jasné, že jste na mé zahradě sbíral přísady do lektvarů celé roky. Ale odteď se laskavě napřed zeptejte, než si odtud něco vezmete. Pro rostliny na své zahradě mám vlastní využití.“

Tohle mu zabrnkalo na nervy.

„Tak vy máte využití pro rostliny ze své zahrady. Jaké využití byste asi tak mohla mít? Během školy jste sice byla v lektvarech poměrně způsobilá, ale slyšel jsem, že pak jste se zaměřila na věštění z čísel. Pracujete pro skřety a nejste nic víc, než jen počitadlo na svrčky.“

Grangerová zírala. Snape za zády zaťal pěsti. Měl v úmyslu být povýšený, ale ne tak malicherně. Znovu se obrátil k odchodu a uslyšel, jak Grangerová zamumlala protikouzlo proti jeho odpuzovacímu kouzlu. Nůžky cvakly a kůrolez se nanovo rozkřičel.

„Je to líp placené, než skrývání se na venkově,“ podotkla zlomyslně. „Jen se podívejte, v jakém stavu je vaše zahrada – je ještě zpustlejší, než moje vlastní, a to tu žijete roky.“

„To, co jsem vytvořil, je dokonale přirozené prostředí pro mnohem více lektvarových přísad, než je možné vypěstovat v běžné kouzelnické zahradě. Peníze mi nechybí, abyste věděla.“

„Vážně?“ Zlomyslně střihla do otvoru, který v živém plotě vytvořil a zvětšila ho. Když na ni skočil kůrolez a vyrval jí z hlavy pár drátovitých vlasů, jen ho pevně chňapla a bez okolků ho nacpala do staré přepravky na zvířata, kterou si přinesla s sebou. „A tady počkáš, dokud se s tebou nevypořádám, ty surová malá potvoro!“

Snape odešel domů, zavřel za sebou dveře a přemýšlel o tom malém rozhovoru, který spolu právě vedli. Její slova se ho dotkla. Uvědomoval si, že on sám - i jeho dům - vypadají poněkud ošuntěle, ale právě tak věděl, že ty nejkvalitnější lektvarové přísady rostou právě tady, na jeho vlastní zahradě. Elegantní šaty a pečlivě zastřižený trávník teď už nebyly na jeho seznamu priorit, přestože kdysi snad bývaly. V současnosti měl jasno v tom, co je důležité, a vzhled ani oblíbenost to nebyly.

Za slabých pět minut ho nový, naprosto otřesný zvuk hrubě vyrušil z pročítání Denního věštce.  Grangerová zjevně vzala na živý plot mudlovskou sekačku. V kombinaci s kůrolezovým jekotem alá „škrábání nehtů po tabuli“ bylo burácení zahradní techniky skutečně příšerné.

„Tímhle tempem ten keř srovná se zemí!“ zasyčel si pro sebe Snape. Vyřítil se zpátky ven, právě včas, aby zaslechl poslední vyděšené zaskřípání křovinořezu, napůl zarytého do trávníku a proud těch nejvynalézavějších botanických urážek, jaké kdy slyšel. Zůstal stát a poslouchal, proti své vůli uchvácen.

„Ty ohavná třísko! Ty vyšlechtěná nákazo! Jak jen mi padneš do ruky, naroubuju tě na rozštípnutej klacek a pak uvidíme, jak se ti bude hlídání plotu líbit! Jak ses opovážil rozkazovat tomu otravnýmu plevelu, ty malej piliňáku!“ Živý plot se zachvěl a znehybněl. Pak se roztřásl znovu. A znovu. Snape slyšel, jak Grangerová rozčileně oddychuje.

„Dej mě dolů. Teď. Hned.“

Bylo slyšet zvuky zápasu.

Snape mávnul hůlkou směrem k živému plotu a objevila se malá skulina - mnohem menší, než to okno, které mu živý plot poskytnul posledně a teď pochopil proč.

Černá růže se Grangerové ovinula kolem rukou, nohou i kolem pasu a pomalu ji zvedala do vzduchu. Jakási obzvlášť ohebná větvička se jí zapletla do vlasů a nelítostně za ně tahala. Snape zjistil, že se ho zmocňuje cosi jako soucit, obzvlášť když postřehl, že jí růže chytře drží ruku tak, aby nedosáhla na hůlku. Tváře jí zrudly narůstajícím vztekem. Přepravka na zvířata měla na boku vyraženou díru, kudy se kůrolezovi podařilo utéct.

„Accio hůlka!“ vykřikla. Její hůlka volně vyjela z rukávu, ale kůrolez, číhající na dosah pod klenbou růžových větví, ji svýma kleštičkovitýma rukama zachytil a vydal přitom zvuk, jako když vzduch uniká z propíchnutého balónu. Jednoznačně to znělo jako vítězoslavný smích.

„Okamžitě! Tohle je nepřípustné!“ Grangerová sebou mlátila, ale růže pouze pevněji utáhly sevření. Snape zahlédl, jak si skousla ret, když se jí trny přitiskly ke kůži. Z levého zápěstí vytryskla krůpěj jasně červené krve. Grangerová přestala bojovat, zůstala v klidu a jen ztěžka oddechovala, ale keř se kolem ní stahoval stále pevněji.

Snape jen stál s rukama založenýma na hubeném hrudníku, ale když tenká větvička s černým hrotem poupěte začala naslepo tápat po jejím krku, bylo mu jasné, že kůrolezova zábava musí skončit a vkročil dovnitř. Kůrolez křepčil a výskal radostí a Grangerové révovou hůlku držel nad hlavou jako válečnou kořist.

„Dost!“ přikázal Snape a chytil užasle zírajícího kůroleza za střed těla. Grangerová k němu otočila hlavu, nakolik jí přiškrcený krk dovolil a v očích jí četl úlevu. Připomnělo mu to výraz, který měla ve tváři, když před lety v Chroptící chýši najednou zjistila, že on bojuje na jejich straně.

Kůrolez na něj zašvidral přimhouřenýma očima a mrsknul Grangerové hůlku doprostřed Snapeovy zahrady, kde zapadla do záhonu s třemdavou.

„Raději rychle vezmi na vědomí, že nežertuji. Zastav ten keř, nebo tě hodím do krbu.“

Pokud by dřevo mohlo zblednout, Snape by přísahal, že kůrolez změnil zdravě hnědou barvu za našedlý odstín. O chvilku později se musel rychle přikrčit, když mu Grangerová přeletěla nad hlavou a pak s žuchnutím a zasténáním přistála v třemdavě.

 

*   *   *


Hermiona se převalila na bok, vdechovala citrónovou vůni rozdrcené třemdavy a na kůži cítila její lepkavou mízu. Pravé koleno při každém pohybu křičelo bolestí a tak se stočila do klubíčka, aby ho chránila. Bolelo to tolik, že sotva mohla dýchat a když pohlédla nahoru a uviděla, jak se nad ní tyčí profesor Snape, temný jako mračno na jarní obloze, udělala jedinou rozumnou věc - omdlela.

Probrala se ve chvíli, kdy Snape zrušil kouzlo mobilicorpus a složil ji na květovanou pohovku. Trsy růží na potahu na okamžik přitáhly její pozornost, ale pak koleno vzplanulo bolestí a do očí jí vhrkly slzy. Na druhé straně pokoje – obýváku, jak si všimla – cinkaly lahvičky, kterými se Snape v tu chvíli zabýval.

Když se zavrtěla, ohlédl se přes rameno. „Raději byste měla ležet v klidu.“

„Jsem ve vašem domě?“

„Už to tak vypadá. Mimochodem, teče vám krev. Nachystám si potřebné věci, pak vás dám dohromady.“

„Dáte mě dohromady.“ Divné vyjádření. Ale konec konců divný je slovo, které se ke Snapeovi hodí.

„Jste trošku rozbitá.“

„Mluvíte o mně, jako bych byla poškozený kotlík ve sklepení.“ Bolela ji hlava. Bolela ji záda. Koleno pálilo jako čert a na noze cítila horké mokro, nejspíš tu krev, o které se zmiňoval. A štípala ji místa rozdrásaná růžovými trny.

„Žádal jsem vás, abyste nechala živý plot na pokoji.“

„Spolčil jste se s tím mizerným kůrolezem!“

Snape se otočil, ruce plné malých lahviček a chomáčků vaty. „Nikoliv, nejsem s tvory na zahradě 'spolčený,' jak jste se vyjádřila, paní Weasleyová.“

„Grangerová.“ Přitáhla se do sedu a zkoumala koleno. Bylo nateklé do obrovských rozměrů a otok napínal látku kalhot přes tělo. „Už pár měsíců nejsem Weasleyová.“

„Upřimnou soustrast,“ pronesl Snape tónem, který jasně naznačoval, že lítosti necítí, ani co by se za nehet vešlo, klekl si před pohovku a zkoumal dýni, která bývala jejím kolenem. „Tak tohle budu muset rozříznout.“

„Prosím? Jste snad totálně neschopný?“

Snape protočil oči vzhůru, pohled, který si velmi dobře pamatovala z Bradavic.

„Myslím tím nohavici.“ Namířil hůlku a precizním řezacím kouzlem rozdělil látku od stehna až po lem. „A víckrát se mi neopovažujte říct, že jsem neschopný. Vlastně by bylo nejlepší, kdybyste nemluvila vůbec.“

„A to vás mám prostě potichu nechat, abyste mě otrávil?“

Snape ji probodl pohledem. „Kdybych vás chtěl otrávit, Grangerová, tak teď už byste určitě byla mrtvá. Můžete to koleno vůbec ohnout?“

To, co řekl, zaznělo v tom neobvyklém rozhovoru rozumně. Hermiona pomaloučku přitahovala nohu a sledovala, jak se koleno ohýbá, až dokud otok nezabránil dalšímu pohybu. Snapeovy oči ani jednou neopustily koleno, ale Hermiona byla pošetile vděčná, že právě to ráno použila depilační kouzlo. Když už před svým dávným nepřítelem měla mít holé nohy, aspoň to nebyly chlupaté nohy.

Snape jí podal fialovou lahvičku a chomáč vaty. „Potřete si tím ty škrábance.“

„Co je to?“

„Dezinfekce a arnika.“

„Jak prozaické.“

„Účinné, řekl bych já. A doporučoval jsem vám nemluvit.“

„Už nejsem studentka, která se nechá zastrašit vaším pohledem, jasný?“

Snape nic neřekl, ale slabý náznak úsměvu mu nadzvedl levý koutek úst. Hermiona obrátila oči v sloup a pak sebou trhla, když jeho chladné prsty začaly prozkoumávat její koleno.

„Ublížil jsem vám?“

„Ano. A nemusel byste vypadat tak potěšeně.“ Ale i když se jeho prsty dotýkaly velmi bolavých míst, byla spíš vyděšená, než že by jí působil bolest. Jeho dotek byl klidný a velmi jemný. Něco v ní právě tohle vůbec neočekávalo – čekala spíš hrubý stisk nebo bezcitné popichování. Ve skutečnosti však vůbec neočekávala, že by se jí dotknul. Nebyli pro něj dutohlavci opovrhovanými, takřka nečistými osobami? Když chodila do Bradavic, nikdy neviděla, že by se dotkl studenta. „Myslím, že to koleno bude v pořádku i bez návštěvy u Sv. Munga, ale bude to chtít, abyste ho držela v klidu a ve zvýšené poloze.“

„Děkuji vám.“ Ať už se mezi nimi během těch let až do současnosti přihodilo cokoliv, Hermiona myslela své díky skutečně hluboce upřímně. Snape po ní kouknul nečitelným pohledem, pak vstal a dal lahvičky zpět do skříňky na druhé straně místnosti. Hermiona se starala: „A teď - co budeme dělat se živým plotem? Vymknul se kontrole. A ten kůrolez je úplně mimo, když žije v růžovém keři. Měl by střežit strom, ze kterého se bere dřevo na hůlky.“

Vy se hlavně budete držet dál od ohně, dokud nebudete mít možnost smýt ze sebe tu třemdavovou silici. Je vysoce hořlavá.“

„Profesore. Prosím. Oba jsme dospělí lidé, mohli bychom se k sobě tak i chovat. Jsem si vědoma toho, že jsem pokryta třemdavovou mízou. Přinejmenším je to příjemná vůně.“

Snape rozpačitě a neústupně setrvával na druhé straně místnosti. „Ten živý plot je zdrojem většiny mých příjmů, což je důvod, proč bych byl radši, kdybyste ho nechala na pokoji. Co se kůroleza týče, nevěděl jsem, že tam je, dokud jste ho nerozzuřila. Můj sběr růží mu nevadil.“

„Ach.“ Konečně pochopila. „Získáváte z růží přísady do lektvarů. Zvláštní, že jsem nikdy neslyšela o žádném lektvaru ani kouzlu, kde by se používaly.“

„Není to lektvar – aspoň ne úplně přesně.“

„Tak potom co? Neříkejte, že vyrábíte dámskou kosmetiku.“ Její úšklebek mohl směle konkurovat jeho vlastnímu. Byl to dobrý pocit, moci se utkat se Severusem Snapem jako rovný s rovným a ne pokaždé dopadnout jako poražená. Hermiona ho bedlivě sledovala a postřehla, jak se jeho tváří mihnul záblesk skutečné vášně.

Snapeův hlas sklouznul do toho svůdného, vzrušujícího zabarvení, které si pamatovala z hodin lektvarů. „Nejvzácnější a nejopojnější známý likér.“ Černé oči se do ní zabodly a ona potlačila zachvění, které se nezrodilo ze strachu, ale ze zvláštní podivné přitažlivosti.

„Proč jsem o něm nikdy dřív neslyšela?“

„Protože je to teprve pár let, co ho destiluji. Není běžně k mání.“

Hermioně bylo jasné, že ji vlastní tvář prozradila, když Snape povýšeným, blahosklonným tónem pokračoval: „Chtěla byste ochutnat, že?“

„Možná by to pomohlo na to bolavé koleno.“

„Nepředstírejte lstivost – vůbec se k vám nehodí. Na to by líp zabral lektvar. Přesto, v zájmu posílení svých vlastních zájmů, abych tak řekl, vám umožním ochutnávku, abych vás přesvědčil o platnosti svého tvrzení.“


*   *   *

 

Snape sešel do sklepa, kde přechovával lahvičku s drahocenným rose noir likérem. Byl schovaný za kamenem ve skalní stěně, těsně vedle kořenáče s ďáblovým osidlem, které by odradilo každého zloděje, který by pronikl až sem. Zvedl ji ke shora dopadajícímu světlu, potěšený smyslně rudou září lahvičky. Tak vzácná, tak drahocenná. Nejdokonalejší věc, kterou kdy vytvořil. Když míjel pracovní stůl, popadl čistou křišťálovou pipetu.

Podíval se nahoru do schodů a uviděl siluetu Grangerové, jak na něj shlíží dolů. „Stejně všetečná, jako vždycky, jak vidím.“

„Jsem prostě zvědavá, to je toho. To je vaše laboratoř?“

„To koleno vás nemůže bolet zas až tak strašně, když jste tak brzy na nohou.“

„Nepochybně díky vaší dovedné péči.“ Jakmile se vynořil, odbelhala se mu z cesty, oči upřené na křišťálovou lahvičku a její královsky purpurový obsah. „To je nádhera.“

Snape si nedokázal pomoci, ale cítil, jak se mu hrudí rozlil pocit hrdosti. „To je, že? Zvládnete odkulhat do kuchyně, nebo potřebujete pomoc?“

„Je to tady stejné jako u mě, není to daleko.“

Bez ohledu na její chvástání zůstal Snape raději poblíž, aby ji mohl chytit, kdyby ztratila rovnováhu. Víc než jednou to bylo o fous, hlavně když míjela krb a třemdavová silice začala v reakci na teplo světélkovat. Snape švihnul hůlkou a přisunul dvě křesla sedačkami k sobě tak, aby si mohla natáhnout nohu.

Otočil se k příborníku a vyndal dvě překrásné, jemné sklenice na sherry. Obě naplnil máslovým ležákem a zaslechl, jak si za ním Grangerová pohrdavě odfrkla. „Nejvzácnější a nejopojnější známý likér. Máslový ležák, profesore?“

„Jedna kapka – pouze jediná – mého rose noire v těchto sklenicích máslového ležáku je dost, aby vám způsobila pěknou opičku. Jste si jista, že jste připravená, Grangerová?“

Střapaté vlasy se jí roztřásly smíchem. „Pane profesore, byla jsem provdaná za Ronalda Weasleyho – a někdy to vypadalo, že i polovinu jeho famfrpálového týmu – celých sedm let. Snesu všechno, co máte, pane profesore. A ještě víc.“

„Tak tedy na vaši vlastní zodpovědnost.“ Sebevědomě se usmál, přinesl sklenice ke stolu a okázale do každé vkápnul jedinou kapku likéru. Sledoval, jak se sytě purpurová šíří jemně zlatým ležákem a mění se na krásně temně rudou.

„Vypadá to jako krev,“ poznamenala Grangerová. „Ukažte mi zuby.“

„Nic takového neudělám.“ Odsunul sklenici směrem k ní. „Vzpomeňte si, co jsem vás učil. Dlaní přivát vůni směrem k nosu.“

Světe div se, ona poslechla, a Snape potěšeně sledoval, jak se jí v extázi protočily oči, když poprvé hluboce vdechla závan svůdnosti, kterou rose noir byla.

„Neuvěřitelné,“ zasípala poté, co se nadechla. „Prostě – ach. Jako víno a karamel a turecký med v jedné směsi.“

Snape přivřel oči, jak se pásl na její reakci. Ochutnávat svůj koncentrát viděl zatím jen Hagrida a majitele „Dingusových Delikates“ na Příčné ulici. Sledovat požitek jiné osoby bylo téměř stejně omamné, jako nápoj sám. „Pokračujte. Dejte si malý doušek. Ale jen jeden. Vychutnejte si ho. Pomalu.“

Grangerová na něj ostře pohlédla a přemístila svou zraněnou nohu na židli před sebou. „Mluvíte, jako by to bylo lepší, než ...“ Ještě před koncem věty se zarazila, ale Snape odečetl slovo z tvaru úst a tak věděl, že chtěla říct „sex,“ než si to rozmyslela.

Zvedla sklenici ke rtům a zkusmo si usrkla. Poválela doušek v ústech, jako by ochutnávala dobrý ročník vína, pak jí oči trošku povylezly z důlků a polkla.  „Je to … je to jako pít oheň z karamelu a růží!“  a malinko si mávala rukou před ústy. „Mnohem a mnohem lepší, než ohnivá whisky.“ A dala si další doušek.


*   *   *

 

Bylo to uprostřed jejich třetí sklenice – kterou Snape tentokrát namíchal s ohnivou whisky -  čistě proto, aby přesně zjistili, kolik té planoucí karamelové růže snesou -  když Hermiona nabyla dojem, že právě teď musí svému bývalému profesorovi něco sdělit.

„Bože, vy jste ale ošklivý bastard.“

„A vy jste opilá, Grangerová.“

„Ne, opravdu. Vy jste opravdu ošklivý. Ale máte jeden význačný rys, který to všechno vyvažuje.“

„Poučte mě.“ Snapeovy oči ztěžkly, jako by si nutně potřeboval zdřímnout. Přesto stále měly ten pohled, kterým byl schopen sežehnout studenta na padesát kroků. Teprve teď přestal Hermionu znervózňovat, místo toho se jí chtělo smát a klást mu hloupé otázky, jen aby vyprovokovala nějakou odezvu.

„Je to váš hlas.“

„Můj … hlas.“

„Víte, ten hlas. Míváte projev k prvňákům – myslím tím první ročníky – nebo spíš míval jste projev k prvňákům, než jste přestal učit lektvary a začal být na útěku – ach, bože. Moc mi to nejde.“

„Říkal jsem, že jste opilá.“

„Jo, jsem. Však vy taky.“

„Docela. Měla byste vidět svoje vlasy, Grangerová. Máte je skrz naskrz prošpikované kousky třemdavy.“

Hermiona si přisunula židli blíž ke Snapeovi a podařilo se jí ukořistit jeho pití, aniž by si toho všimnul. „Tak to mi ji odtud vyndáte, ne?“ Hodila do sebe jeho whisky s rose noir a ani se neotřásla, když ji tekutina cestou dolu sežehla jako skořicový olej. „Mám dojem, že tohle bych neměla pít v blízkosti hořlavých látek.“ Slabě říhla a zahihňala se. Opilost, kterou působil Snapeův destilát, nebyla ta obvyklá nemotorná, podrážděná opilost, kterou cítila, když přebrala ohnivou whisky nebo dýňové pivo. Byla to lehkost ducha, svoboda a štěstí, jaké už dlouho necítila.

A pokud mohla soudit podle množství zubů, které Snape ukazoval, cítil se stejně. Natáhla se, aby dopila svoji skleničku, ale Snape ji plesknul přes ruku.

„Ukradla jste mi moji. Je to jen spravedlivé.“ Kopnul do sebe její pití a usmál se na ni.

„A stejně jste ošklivej bastard.“

„Proč jste se rozvedla s Weasleym? Ne, že bych to považoval za špatný nápad ...“

„Upřímně – dokážete si mě představit, jak pečuju o zrzavé dětičky, zatímco on si na koštěti létá po celém světě? Co je to za život pro aritmantika?“

„Vážně to bylo jen tohle?“

Přemohla ji bezstarostnost a touha konečně říct, co si léta o Ronovi myslela. „Byl příliš hodný. Nudil mě.“

Snape bouchnul dlaněmi o stůl, až nadskočila. „Jo! Vždycky jsem tušil, že jste pro tuhle rodinu až moc nezávislá. Pro Pottera taky, když na to přijde. Příliš chytrá, snaživá a sebevědomá.“

„Nikdy jsem nevěděla, že jste si o mně tohle myslel. Ve skutečnosti mě ani nenapadlo, že o mně přemýšlíte.“

„Ale jděte! Na vás tři jsem myslel v jednom kuse, byli jste mojí pohromou v každém ročníku. Pořád jsem myslel na to, jak vám chránit kůži tak, aby mě Voldemort nepodezříval. Nafoukaní pitomí nebelvíři, všichni.“ Snape podrážděně zajel do jejích vlasů a zbavoval je listů a stonků třemdavy. Hermiona se na křesle otočila tak, aby na něj dívala. „Řekněte to.“

„Co?“

„Tu řeč. Řekněte ji tak, jako jste to vždycky dělával.“

„Míníte...“ Snape si odkašlal. „Pochybuji, že byste opravdu pochopili, jaký půvab v sobě skrývá tiše bublající kotlík a výpary, které se nad ním tetelí, a neviditelná síla šťáv, jež skrytě putují lidskými žilami, omamují mysl a podrobují si smysly...“

Hermiona si povzdechla. „Ano, to je ono. To je přesně to, co dělá vaše rose noir, když mi proudí v žilách...“ Zarazila se, když jí vlastní slova najednou přišla hloupá, ale nesnažila se vzít je zpět. Snape si znovu odkašlal. „Obávám se, že tři skleničky jsou trochu moc. Asi bychom měli přejít na čaj.“


*   *   *

 

Grangerová zůstala dlouho do večera. Dokud nezačala hledat hůlku, ani jeden z nich si neuvědomil, že je stále venku na zahradě a že už padla noc. Snape ji dovedl úzkou, kameny vydlážděnou cestičkou k třemdavovému záhonu.

„Zlikvidovala jste ji docela fest,“ poznamenal. Hermiona, opřená o něj pro lepší rovnováhu, pokrčila se smíchem rameny a její úsměv se zablýsknul v měsíčním světle.

„Když už něco dělám, tak důkladně.“

„Na vaše nadměrně dlouhé pergameny ze školních let si pamatuji.“

Otočila se a pohlédla na něj. „Myslela jsem, že minulost jsme nechali někde na dně tamtěch sklenic.“

Snape sklonil hlavu. „Jak si přejete.“

Přivolala svou hůlku a zastrčila ji do rukávu. „Vrátím se plotem, předpokládám, že kůrolez nebude mít námitky. Je to jednodušší, než obcházet ulicí.“ Přitáhla si ho za paži a stále příjemně líznutého Snapea napadlo, že chce odnést a položil jí ruce kolem pasu. Její rty mezitím zamířily k místečku, kde se levý koutek jeho úst stáčel do úsměvu a dotkly se jeho tváře. Jak se Snape otočil, dostal polibek naplno na ústa a ztuhnul.

K jeho nekonečnému překvapení Grangerová zhnuseně neucukla, ale zvedla ruku, pomalu ho pohladila po tváři a pomaloučku polibek dokončila, jako by to bylo to, co měla celou dobu v úmyslu.

„Děkuji vám. Dobrou noc,“ řekla potichoučku a zmizela v živém plotě.

Snape se zhluboka nadechl a zíral na díru v keři, dokud měsíc nezaplul za stromy na západě. Všiml si kůroleza, plížícího se krajem otvoru v plotě a namířil na něj hůlku: „Odteď ji necháš na pokoji, jinak skončíš v krbu!“

 

*   *   *


Hermiona si myslela, že nejspíš jako jediná postřehla, že mezera v plotě začíná vypadat jako srdce. Napřed na ni jenom nevěřícně zírala. Kůrolez byl jako dohazovač značně nepravděpodobný a oni dva se Snapem rozhodně nebyli romantický pár. Ve skutečnosti pokládala jejich vztah spíš za pohodlný, než cokoliv jiného. Oba v něm nacházeli společnost při jídle, klidné večery a občasná příjemná intimní setkání. Uvolnění napětí.

Po šesti měsících už byla silueta otvoru nádherně výstižná. V některých ránech, když se probouzela ve své či Snapeově posteli, s černovlasou hlavou položenou na prsou a jeho pavoučími prsty zahnutými kolem nahého hrudníku, přemýšlela o tvaru toho obrysu a usmívala se. Říkala si, že při pohledu zvenčí možná jejich vztah vypadá jako trapný románek dvou ztracených existencí.

O rok později, když Snape navrhnul, aby svůj vztah formálně potvrdili, spojili své účty u Gringottů a mohli je tak lépe využít pro investiční účely na základě Hermioniných aritmantických předpovědí, vypadalo to, že tvar mezery je přímo prorocký. Své životy spojili na větrných pláních Karnaku, s obřadní stuhou omotanou kolem držících se rukou, jen s Hagridem, jako sentimentálním a ufňukaným svědkem. Snapeovy polibky, vždycky poněkud váhavé, se teď změnily v něco úplně nového, i způsob, jakým se potom usmál, byl jiný. Maličko děsivý a přece milý, když ho člověk znal tak dobře, jako ona.

Hermiona nikdy nečekala, že se zamiluje do Severuse Snapea, ale stalo se. Občas přemýšlela, co si o tom myslí kůrolez, nebo jestli to vůbec ví. Vzhledem ke tvaru díry v živém plotě si tak nějak myslela, že to snad i schvaluje.


*   *   *

 

Každý večer, když Hermiona usnula, za jasného dne stejně jako za deště, sněhu či větru, vložil Severus Snape do miskovité rozsedliny v černých růžích jedno lesklé skřítčí vejce – úplatek pro kůroleza. Kůrolez vždycky počkal, až Snape dokončí práci se zastřihováním nových výhonků, zarůstajících srdcový otvor v živém plotě a pak si přišel zhltnout vejce.

Nebyl to zrovna mír, ale Snape, odsouzený k roli prostředníka, byl s příměřím spokojený.

 

~  fin  ~


Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: ivy - 03.05. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 01.09. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Válka s kůrolezem Od: Ganlum - 09.06. 2016
Romantické příběhy s těmito dvěma prostě můžu. Díky :)

Re: Válka s kůrolezem Od: margareta - 16.12. 2015
Taky jsem se k povídce vrátila a je to ještě lepší počtení! Hotová lahůdka! Tak jemně a citlivě vyvážený situační humor a celková nálada povídky, a tak krásný překlad!!! Denice to naprosto a úžasně vystihla, není co dodat. Jedině DĚKUJI ! p.s. není ještě někde něco od stejné autorky a překladatelky??

Re: Válka s kůrolezem Od: denice - 13.08. 2015
Po nějaké době jsem se znovu vrátila a vychutnala si úplatného kůroleza mazanějšího než Hermiona, Severuse, který jezdí na dovolenou na Orkneje, aby si užil brblání na hnusné počasí, Hermionu, kterou naučilo pít famfrpálové mužstvo, Rona s poruchou plodnosti způsobenou přílišným množstvím magie u svých rodinných klenotů,... Naprostá paráda!

Re: Válka s kůrolezem Od: zuzule - 06.12. 2014
Co všechno dokáže jeden růžový keř a malý kůrolez. :)
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 07.12. 2014
No jo, pravda, jedna kytka a dřevěný mužíček, kdy by řekl, co dokážou! Dík za komentář, zuzule!

Re: Válka s kůrolezem Od: GwenLoguir - 03.12. 2014
pomstychtivý kúrolez a sladký romantický severus snape...
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
No, romantický byl až v posledním odstavci, to se dá rozdejchat.... díky za komentík, GwenLoguir!!

Re: Válka s kůrolezem Od: scully - 03.12. 2014
Perfektní začátek adventu. Krásně sarkastický Severus, Hermiona co se nebojí pořádně napít a úplatný kůrolez.Prostě nádhera.Moc děkuju za překlad
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
Tos pěkně vystihla - sarkastický Severus, Hermiona, co se nebojí napít a úplatný kůrolez. Taky se mi tyhle věci líbily. Díky za komentík, scully!!

Re: Válka s kůrolezem Od: lucky - 02.12. 2014
nádherná povídka a parádní rozjezd na začátek. To vypadá letos na skvostnou adventní jízdu.
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
No já doufám, že to letos bude parádní jízda, koneckonců, který rok nebyla? Taky se těším a díky za komentík, lucky!

Re: Válka s kůrolezem Od: martian - 02.12. 2014
Jak mi normálně alkohol nic neříká, tak Severusovu likéru (je-li vskutku takový, jako jeho motivační promluva k prvákům) by se odolávalo hodně špatně… 
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
Ten jeho alkohol zní silně návykově, ještě že není k mání... díky za komentík, martian!!

Re: Válka s kůrolezem Od: Neprihlásený - 02.12. 2014
Kůrolez je docela neobvyklá postava, o to příjemnější počtení. Díky za překlad!!
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
A já děkuji za komentík!!

Re: Válka s kůrolezem Od: mami - 01.12. 2014
Absolútne dokonalé! Hermiona a jej povzdych nad jej manželstvom, či Snape, ktorý sa vôbec nezmenil a predsa je iný, či to srdce, ktoré pre ňu zastrihuje, ale neprizná sa :-) a samozrejme nezbedník v ružiach ukrytý.
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
Nezbedních v ružiach ukrytý - to je moc krásný výraz... díky za komentář, mami!

Re: Válka s kůrolezem Od: Jacomo - 01.12. 2014
Zdá se, že začnu mít slabost pro kůrolezy. To jsou ale zajímavé potvůrky ;-D I když z tvarování keře jsem toho darebáka tedy rozhodně nepodezřívala, stejně jako Snapea. Spíš jsem sázela na Hagrida. Aspoň tedy, že jim to odsvědčil… P. S.: Proč jen mám chuť na nějakou krvavě rudou jiskřící tekutinu? Portské, sherry, rosé noir… Ach!
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
To já jsem ho podezřívala, myslela jsem, že je v jádru romantik...a ono ne, ono je to v jádru vyděrač....ale je to sympatická vyděračská potvůrka. Díky za komentík, Jacomo!!

Re: Válka s kůrolezem Od: akinom - 01.12. 2014
Tak na to to nemám slov. To bolo ták krásne a vtipné. Nasmiala som sa. To to je skvelo vybraná poviedka do Adventu. Super! Ďakujem za krásny preklad.
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
Jsem moc ráda, že tě povídka nezklamala a líbila se... díky za komentář, akinom!!

Re: Válka s kůrolezem Od: Zuzana - 01.12. 2014
To bolo krásne:) „špatnému počasí jednoduše dával přednost. To se pak cítil oprávněně nevrlý. Protože se v těchto časech už nemusel denně zabývat dutými hlavami, byly slušné zdroje špatné nálady vzácné.“ Tak toto sa mi strašne páči:D to budem používať.  Môžem sa mračiť koľko chcem keď bude vonku tak odporne ako dnes:DDD Z tej ochutnávky Rosé Noir som začala slintať, mám strašnú chuť na niečo dobré:) Ten opis je dokonalý. A aj všetko ostatné♥ Veľmi pekne ďakujem za preklad.
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
Snape prostě potřebuje omluvu pro svoji nevrlost.... ale stejně, zálibu ve špatném počasí naprosto nechápu. Díky za komentář, Zuzano!!

Re: Válka s kůrolezem Od: Aiden - 01.12. 2014
Kůrolez byl výbornej, taková potvora neuškodí Spíš se divím Hermioně, že jí trvalo tak dlouho, než přišla na to, že se k Ronovi nehodí a ten má problém z lítání No a Severus a alkohol, co si budeme povídat... Díky za překlad
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
Kůrolez byl senzační potvora, a nakonec je na něj i Severus krátký,když ho musí denně uplácet...díky za komentář, Aiden.

Re: Válka s kůrolezem Od: doda357 - 01.12. 2014
Jeee, to bolo krásne  Milujem, keď sa pomaly dávajú dokopy, ten pokoj a lásku  Boľavá Hermiona bojujúca s ružami bola skvelá, ale nemala na opitú Hermionu a podnapitého Snapa  Ďakujem pekne za preklad, užila som si to 
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
Lehce (nebo možná trochu víc) nalíznutí byli strašně roztomilí, oba dva. Díky za komentář, dodo.

Re: Válka s kůrolezem Od: Sebelka - 01.12. 2014
Moc děkuji za fantastický překlad. Jiťa
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
A já děkuji za komentář, Jíťo.

Re: Válka s kůrolezem Od: holloway - 01.12. 2014
Dovolím si citovat první větu povídky: "Je to dokonalé." Hermiona bydlící v nechroptící Chroptící chýši, její úvahy o spojitosti dřevěné tyče mezi Ronovýma nohama a její bezdětností a ještě navrch s nějakou podivnou ženskou v sousedství... A Severus...se mu ty roky přípravy lektvarů pořádně vyplatily, na destilaci mu stačila středoškolská chemie . Je to asi poprvé co čtu že by vyráběl alkohol a opravdu se mi takhle líbí - byl tu ještě víc sexy než obvykle. Kůrolez byl vynikající postava, nevzdával se snadno a navíc dostal Hermiony Grangerovou - to se hned tak někomu nepovede. No a ten konec mě zabil, úplně vidím, jak se Severus každou noc plíží podplácet kůroleza . Moc děkuju, Tiberie,  za překlad téhle adventní povídky, dokonale mi projasnila den.
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
Do kůroleza jsem se taky zamilovala; je to pěkná potvora, doběhl Hermionu Grangerovou a ve výsledku z toho všeho ještě vytřískal denně skřítčí vejce....člověk ho nemůže neobdivovat. Díky za komentík, holloway.

Re: Válka s kůrolezem Od: mayla - 01.12. 2014
Veľmi pekné a vtipné, hlavne malý "dohadzovač" :) advent začína viac než sľubne! ;)
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
Legrace je, že Hermiona si celou dobu myslí, že za to srdce může kůrolez... Díky za komentář, maylo!!

Re: Válka s kůrolezem Od: Folwarczna - 01.12. 2014
Jo.Jo!JO!!!! Mám pusu od ucha k uchu a nepotřebuju ani tu kapičku.....HEZKÉ!
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
Jsem moc ráda, že tě kůrolez zaujal, díky za komentář!!

Re: Válka s kůrolezem Od: teriisek - 01.12. 2014
Kůrolez byl skvělý, i když s tím keřem to teda trochu přehnal, vypadalo to, že by ji snad zabil, kdyby Severus nepřišel. Díky moc za překlad!
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
Asi by ji zabil, vypadalo to, že i Hermioně to došlo, když ji keř držel ve spárech....byla pěkně vyděšená. Díky za komentík, teriisku!!

Re: Válka s kůrolezem Od: arabeska - 01.12. 2014
Ach, jak já mám ráda, když si Hermiona uvědomí, že k Ronovi prostě NEPATŘÍ! Kůrolez neměl chybu! A rose noir... Inu, není třeba komentáře, mít to doma, byl by ze mě alkoholik. Děkuji!  
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
Jo jo, Hermionu s Ronem k sobě autorka narvala úplně nesmyslně... naštěstí si to můžem soukromě napravit ;-) Díky za komentík, arabesko!

Re: Válka s kůrolezem Od: larkinh - 01.12. 2014
Vyhrožování a úplatky - tak tohle platí na kůrolezy :) Kůrolez byl jednoznačně nejsympatičtější postava této povídky :) díky za překlad.
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
Taky si to myslím - úplatný kůrolez byl nejsympatičtější postavou. Člověk nikdy netušil, co má od něj čekat. Díky za komentář, larkinh!

Re: Válka s kůrolezem Od: Coretta - 01.12. 2014
To byla krásná povídka Určitě bude soupeřit o první místa v adventu skvělý výběr... myslím, že by mohla být daleko delší, konec byl hrozně rychlý, ale to by pak už nebyla jednorázovka.. Moc děkuju
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
Jsem moc ráda, že se ti první adventní snamionka líbila, a díky moc za komentík, Correto!

Re: Válka s kůrolezem Od: Neprihlásený - 01.12. 2014
Kůrolez bol neskutočný a tá bodka v podobe romantického Severusa, milujem tú predstavu   Dobrá práca  
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
Díky za komentík...

Re: Válka s kůrolezem Od: TaraFaith - 01.12. 2014
To bylo absolutně dokonalé. Myslím, že líp advent začít nemohl. Moc se těším na zítřek. díky :)
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
Jsem ráda, že tě začátek adventu nezklamal, snad to vydrží až do konce ;-) Díky za komentář, TaroFaith.

Re: Válka s kůrolezem Od: ladyF - 01.12. 2014
Degustace byla velice svůdná (také bych ráda ochutnala!) A povídce ani překladu svůdnost rovněž nechyběla... ač jsem měla v plánu ji přečíst až večer, nakonec jsem se nemohla odstrhnout a dala jí přednost před povinnostmi. Byla to opravdu nádhera. Myslím, že první pamlska nastavila celému adventu vysokou laťku. :)
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
Degustace stála za to, že? Vůbec se Hermioně nedivím, že byla tak dychtivá ochutnat, taky by mě nikdo nemusel přemlouvat dvakrát. Jsem moc ráda, že tě kůrolez nezklamal a díky za nádherný komentář, ladyF!!

Re: Válka s kůrolezem Od: samba - 01.12. 2014
Panečku to byl boj  a jak pěkně  dopadl Dík
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
Díky za komentík sambo!

Re: Válka s kůrolezem Od: Gift - 01.12. 2014
Krasny, originalni napad. Povidka se cetla sama, dekuji za preklad a tak i prvni okenko adventu.
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
Já děkuji za komentík a jsem ráda, že první adventní "snamioňácké" okénko nezklamalo.

Re: Válka s kůrolezem Od: Julie - 01.12. 2014
Těšila jsme se na advent jako malé děcko na čokoládky a musím napsat, že první adventní kousek je opravdu mňaminka. Mám ráda tyhle povídky po letech.Zralá životem už poučená Hermiona a tak nějak svým způsobem vyrovnaný Snape... úplně vidím ty dva domečky a mezi nimi živý plot... Pointa neměla chybu! Díky moc za krásný překlad.
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
Také zbožňuju povídky po letech, když už jsou hrdinové velcí, rozumní, trochu opráskaní životem... Jsem moc ráda, že tě první adventní snamionka nezklamala a díky za komentář, Julie!

Re: Válka s kůrolezem Od: arkama - 01.12. 2014
No aky by to bol Advent bez alkoholu
Re: Válka s kůrolezem Od: arkama - 01.12. 2014
Tak po pol roku sem na dlhsie zabludim a tablet mi z celeho komentu odosle len prvu vetu ! Asi je to urazene, ze mam teraz dlhodobo trochu ine zaujmy ako HP. Poviedka sranda, dakujem za preklad.vobec som necakala, ze ta mala potvora bude taky vydierac kvoli srdcu v kriku , hlavne preto, ze na zaciatku hned bezal za Severusom pre zachranu. este raz dík, adventne snamionky si ujst nenecham
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
Taky mám někdy se svým počítačem poněkud napjaté vztahy, máš moje pochopení... ;-) Kůrolez byl úžasný, vyděrač jeden malej. Ale náhodou mu fandím, když už nesměl nechat uškrtit Hermionu, tak aspoň ta vejce, co by jinak z toho života měl.... ;-)  Díky za komentík, arkamo!!

Re: Válka s kůrolezem Od: denice - 01.12. 2014
Hagrid, Severus i Hermiona byli úžasní, ale tím pravým hrdinou a skvělým vítězem pro mne už navždy zůstává kůrolez! Ať spokojeně žije, množí se a pochutnává si na skřítčích vejcích ještě dlouhé roky! Vivat! Díky.
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
Kůroleza jsem si také oblíbila, líbí se mi, že má charakter a nevycouval bez boje. Aspoň ta vejce z toho vytřískal. Díky za komentář, denice.

Re: Válka s kůrolezem Od: solace - 01.12. 2014
Bolo to skvelé! Veľmi sa mi páčila mierna irónia a nadsádzka, ktorou bola poviedka prešpikovaná. K sarkastickému profesorovi a celkom dobre mu konkurujúcej rozvedenej aritmantičke Grangerovej sa parádne hodila. Vtipné, akčné a nakoniec i romantické otvorenie adventu. Veľmi pekne ďakujem za nádherný preklad, tiberia. Bol to skutočný gurmánsky zážitok:-)
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
Jsem moc ráda, že jsi napsala právě tohle - zrovna tak mi ta povídka připadala, když jsem ji četla v originále - takový laskavý a mírně ironický nadhled. Jen jsem nevěděla, jestli se mi ten dojem z povídky podaří převtělit do překladu. Díky moc za komentář, solace!

Re: Válka s kůrolezem Od: Lupina - 01.12. 2014
Začala jsem číst před snídaní, pak jsem musela s dítkem na prohlídku a celou tu dobu jsem byla nervózní, že nevím, jak tohle dopadlo. Povídka je úžasná a úžasně přeložená. Moc se mi líbilo vykreslení zrzavých dětí plazících se po Hermioně. I zmínka toho, že se Hermiona s famfrpálovým týmem naučila, s prominutím, chlastat A Severus vyrábějící Rose noir. Hned bych si kapinku dala. Scény s kůrolezem byly vtipnou předehrou před degustací se Snapem. No a ten závěr. Mňam, ten prostě musel být tak úžasně romantický, vždyť je advent! No, asi je jasné, že jsem nadšená Děkuji, tiberio
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
Aspoň něco pozitivního si Hermiona odnesla z manželství s Ronem- jen tak někdo ji nedostane pod stůl, když trénovala s celým famfrpálovým týmem. Děkuji za krásný komentář, Lupino!

Re: Válka s kůrolezem Od: toni - 01.12. 2014
Nádherná povídka na úvod adventu a krásný překlad. Díky.
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
Díky za komentík, toni!

Re: Válka s kůrolezem Od: Jimmi - 01.12. 2014
Bože, to bolo úžasné. A tá pointa s tým srdcom a podplácaním na záver! Nádherný preklad, ktorý mi vyvolal úsmev na tvári, snáď vydrží celý deň. Ďakujem moc, tá dĺžka bola neskutočná. Waw. 
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
Nikdy bych nečekala, že autorem srdce bude Severus, to mě dost překvapil. Díky za komentář, Jimmi!

Re: Válka s kůrolezem Od: marci - 01.12. 2014
Ve většině povídek Hagrida moc nemusím, ale tady (byť nepřímo) fungoval skvěle Kůrolez neměl chybu! krásně nám ten Advent začíná - dala bych si také sklenku... no, alespoň dobré portské, když už ne kapku rose noir Krásná povídka, tiberie, veliké díky!
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
U toho rose noire mě docela děsilo, že to mixovali s ležákem.... takové zvěrstvo.... ale ochutnala bych moc ráda, to zas jo! Díky za komentář, marci!

Re: Válka s kůrolezem Od: soraki - 01.12. 2014
Četla jsem to hned po půlnoci a nebyla schopna přidat komentář, protože jsem nejdřív musela rozdýchat krásně romantického Severuse, ale také toho kůroleza, ten byl taky úžasný! a Hermiona zamotaná v tom keři-skvělá představa. díky moc
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
Kůrolez mě taky dost zaujal, taková neobvyklá a svérázná postavička. Díky moc za komentář, soraki!

Re: Válka s kůrolezem Od: Ponyska - 01.12. 2014
Ach ten kůrolez... :D.
Re: Válka s kůrolezem Od: tiberia - 04.12. 2014
Díky za komentík, Ponysko!

Prehľad článkov k tejto téme:

ApollinaV: ( arkama )06.01. 2015Technika
sophierom: ( solace )01.01. 2015Predsavzatie
marianne le fey: ( solace )31.12. 2014Prefíkaný plán
Alexis.Danaan: ( solace )24.12. 2014Čosi, o čom sa klebetí
Scattered Logic: ( tiberia )23.12. 2014Zeptej se knihy
Ariadne: ( marci )22.12. 2014Zmijozel, čarodějka a rozplývavá skříň
SSmaragd: ( Jacomo )21.12. 2014Nápověda od Andersena
cathedral carver: ( solace )20.12. 2014Mor ho, mor!
wallyflower: ( arabeska )19.12. 2014Miliony promarněných hodin
Chessi: ( tiberia )18.12. 2014Vánoční pohádka
debjunk: ( Ivet )17.12. 2014Pod jmelím
GinnyW: ( arkama )16.12. 2014Zmätený
ZauBaerin: ( tiberia )15.12. 2014Pomsta je sladká
dressagegrrrl: ( solace )14.12. 2014Dom iného muža
BulletTimeScully: ( Lupina )13.12. 2014Přihlížející
draco-severus-mmm: ( marci )12.12. 2014Šťastné Vánoce, Severusi
DrMM: ( Jacomo )11.12. 2014Odpusť nám naše viny 2/2
DrMM: ( Jacomo )10.12. 2014Odpusť nám naše viny 1/2
butterflycross: ( LadyF )09.12. 201425. kislev
Ladymage Samiko: ( tiberia )08.12. 2014Pochopení po snapeovsku
cathedral carver: ( solace )07.12. 2014Kým sme hľadali sneh
angelicka: ( Sevik99 )06.12. 2014Dluh
Bergere: ( arabeska )05.12. 2014Ale zmlkněte!
melisande88: ( tiberia )01.12. 2014Válka s kůrolezem