Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

One out of nine

24. kapitola - konec

One out of nine
Vložené: arabeska - 27.11. 2014 Téma: One out of nine
arabeska nám napísal:

One out of nine

autor: silverbirch;   překlad: arabeska;   beta: elbi

originálhttps://www.fanfiction.net/s/5925865/24/

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

 

A/N: Děkuji vám všem, kdo jste četli a komentovali moje klikyháky. Opět děkuji Euclidian, že mě přinutil to dokončit.

PP: Zásluhy patří elbi - díky za to enorrmmní množství synonym. Užila jsem si to. Byla to jízda překládat všechny dvojsmysly a Nádherného osobitý jazyk. Děkuji za všechny komentáře a podporu, všechny do jednoho jsem četla, i když jsem občas neodpověděla. Hodně moc to znamená, nějak to člověku dodá elán, číst pod každou kapitolou váš názor. Jsem ráda, že jste si Nádherného zamilovali stejně jako já. Sejdeme se u Adventu. Díky vám všem! :)

 



Když jsem se těsně před úsvitem probudil, Norrisová ještě spala. Vyklouzl jsem z místnosti a našel si tiché místo, kde budu moci sledovat východ slunce a trochu si popřemýšlet.

Abych byl upřímný, cítil jsem se trochu sklesle. Čeho jsem dosáhl všemi těmi velkými úkoly a ušlechtilými činy? Nic moc.

Siri byl na útěku, pravděpodobně stíhaný Dobrmany. Věděl jsem, že je nevinný, ale dokonce ani po rozhovoru s McGon-kník by má slova žádný člověk nebral vážně.

Dobrá, našel jsem krysu, ale v čem to komu pomohlo? Nechytil jsem ji a teď byla pryč. Na druhou packu připouštím, že to možná nebylo tolik důležité. Nakonec, jaké nebezpečí představovala pro ostatní? Pravděpodobně by nepřežila týden v divočině. Ne, v tomhle všem neznamenala nic; jen asi tolik jako skleněný sloup ke škrábání.

Ale pomohl jsem Gordonovi. Byl stále naživu a volný. To je bonus; nakonec z toho vzešlo i něco dobrého. Možná se jednoho dne znovu setkáme a podělíme se o králíka jako za starých časů.

No tak, Nádherný! Důkladně jsem se oklepal a očistil si tvář. Ještě nejsi připravený na košík a mleté jídlo! Tam venku stále čeká celý svět na to, aby sis ho přivlastnil... a Norrisová, se kterou máš jít na obchůzku. Má tě celého jen pro sebe každou noc, bez sebemenšího rozptylování. Šťastná to kočka!

Někdy si potřebuješ dopřát trochu dobrého popovídání, ne? Nakonec, jsem pouhá kočka – a dokonce ani ne božská (alespoň si to nemyslím).

A teď, kam se poděla ta má služebná? Napadlo mě, že bych měl raději jít a zkontrolovat svou ložnici. Pokud tam nebude, rozhodl jsem, že půjdu za McGon-kník vyzvědět, co se událo.

 

*

 

Dnes se všichni očividně rozhodli si přivstat.

První člověk, kterého jsem potkal – druh člověka – byl vlkodlak, ale naštěstí se proměnil zpět. Byl v horším stavu než já; tvář dobitou a kolem krku obrovské modřiny. I přesto jsem cítil, jak se mi ježí srst, a začal jsem od něj ustupovat.

Poté jsem se na něj zadíval pozorněji. Vypadal vyděšeněji, než se já cítil, ale bylo v tom ještě něco. Působil zahanbeně.

Omlouvám se,“ řekl. „Ale přísahám, že jsem nikoho nezranil.“ Sehnul se, jako by se mě chystal polechtat za uchem, ale vzápětí se zarazil a znovu se narovnal. „Omlouvám se. Odcházím. Hned.“ A odešel, aniž by se ohlédl.

Cítil jsem se kvůli němu trochu mizerně a zvažoval jsem, že se za ním vydám, možná se mu dokonce otřu hlavou o nohu, ale... nakonec on byl vlkodlak a ti jsou to, co jsou. Možná bude nejlepší to nedělat.

Po cestě do školy jsem narazil na starého muže – toho, který měl projev, když Siri napadl portrét. Nikdy jsem nezjistil, kdo to je. Moc se neobjevoval, ale působil dojmem vcelku důležitého kocoura.

Dobré ráno, Nádherný. Věřím, že jste se již zotavil?"

To mě zarazilo uprostřed pohybu. Nejen že použil mé skutečné jméno, ale navíc na mě mluvil v kočštině. Trochu překvapeně jsem přikývl.

Včera v noci se vám dařilo,“ pokračoval. „Pan Black i Kl... Gordon se bezpečně dostali pryč. Vaše matka by na vás byla pyšná."

Znovu jsem přikývl. Z tohohle kocoura jsem měl zvláštní pocit, trochu jako z profesorky Praštěnky, ale jiný. Jak všechny tyhle věci věděl? Možná by mi mohl odpovědět na otázky. „Ale co s tou krysou?"

Usmál se a nabídl mi kočičí pamlsek, který našel v kapse. „Nikdo z nás nezná budoucnost, že?“ Musím říct, že nezněl přesvědčivě. „Ale možná se to, co se stalo, ukáže jako nejlepší. Nyní navrhuji, abyste se vrátil do své ložnice. Slečna... vaše služebná musela strávit noc v nemocničním křídle, ale zanedlouho bude propuštěna – docela zdráva – a pravděpodobně ji potěší, když vás uvidí."

Potřetí jsem přikývl. Mluvit s ním bylo těžké. Ale když odcházel..

Prosím... pane.“ Otočil se na mě. „Jelikož mi rozumíte, mohl byste pár věcí vysvětlit Střa... mé služebné."

S náznakem úsměvu na tváři se na mě podíval. „Nemyslím si. Lidská mysl, i tak dobrá jako ta vaší služebné, je schopna přijmout mnoho věcí, ale mluvit kočštinou není jednou z nich. Bude lepší, když to necháme být.“ Poté se zasmál, jako by byl sám se sebou docela spokojený. „Nebo alespoň, když neuděláme málo."1

Ne, ani teď jsem nerozuměl, co je na tom zábavného. Choval jsem k němu veliké naděje, avšak ukázalo se, že je to nakonec jen člověk.

 

*

 

Střapěnka, jak nadnesl starý kocour, byla neuvěřitelně potěšená, že mě vidí.

Ach, Křivonožko!“ vypískla, přiběhla ke mně a objala mě. „Měla jsem o tebe takový strach, ale byli jsme napadeni Dobrmany a já jsem omdlela a potom nás vzali do nemocničního křídla, a pak jsme museli... Háry a já... a on..."

Přestala drrmmolit a ještě jednou mě objala. „Proč ti to všechno říkám? Beztak mi nemůžeš rozumět, že?"

Usoudil jsem, že nejlepší věc, kterou udělat, bude zapříst a olíznout ji pod bradou.

Polechtala mě na bříšku; myslím, že se možná cítila trochu vinně za to, že mě opustila. „Teď si pěkně lehni a já ti přinesu něco k snídani."

Tohle bylo mnohem lepší. Všechny úkoly a dobrodružství jsou v pořádku, ale nemohou se rovnat s dobrou služebnou. Když jsem se natáhl na postel, myslel jsem na nadcházející léto s Norrisovou; sluneční svit a motýli na pronásledování a stromy poskytující stíny, pod které si můžeme lehnout... a teplé noci plné měsíčního svitu.

A tak to pár dní také bylo.

 

*

 

Leželi jsme na naší oblíbené okenní římse a dívali se na pozemky zalité měsíčním světlem. Den byl téměř nesnesitelně horký, ale nyní vedro zesláblo do příjemného tepla. Vůně z květinových záhonů rozvířené vánkem se nesly naším směrem. Byl to jeden z momentů vašeho života, kdy jste totálně a naprosto šťastní.

Měl jsem to tušit.

Takže, zítra je ten den?“ Nebyl jsem tak docela schopný pochytit onu emoci v jejím hlase.

Proč? Co se stane?"

Na chvíli odvrátila pohled a poté velice tiše řekla: „Odejdeš."

COŽE?“ Otočil jsem se tak prudce, že jsem málem spadl. „Co tím myslíš? Nemám v plánu nikam jít.“

Pohlédla na mě smutnýma očima. „Všichni odejdete. Začátkem léta všichni odcházejí a do září se nevrátí.“

Ne!“ Ale co všechny moje plány, většina z nich zahrnovala kočku ležící vedle mě. „Já zůstanu!“

Zavrtěla hlavou. „To nemůžeš. Musíš jít.“ Pokusila se usmát. „Strávíš celé léto se svou služebnou a ona tě bezpochyby strašně rozmazlí.“

Ale vrátím se, ne? Nebude to trvat tak dlouho, a stejně budu počítat dny.“

Počítej dny, jak jen chceš,“ řekla. „Ale dnešní noc, má lásko,“ položila mi packu na obličej a pohlédla mi do očí, „patří nám.“

 

*

Následující ráno bylo všechno uspěchané a uchvátané, jak koťata pobíhala po místnosti a shromažďovala věci do kufrů. Vzduch byl přesycen „Neviděla jsi moji druhou botu?“ a „Je tohle moje nebo tvoje?“.

V jednu chvíli Parveny vylovila vcelku nuzný předmět zpod jedné komody a řekla: „Přemýšlela jsem, kde jsem je ztratila.“

Střapěnka se zeptala hlasem, který zněl trochu jako McGon-kník: „A kolik míst přicházelo v úvahu, slečno Platanová?2 A začaly se hihňat a pištět.

Odešly právě včas, když mi Perky – tak nějak? - přinesla snídani.

Letos poslední,“ řekl jsem a snažil se znít vesele.

Bude mi chybět,“ řekla. „Jediná věc, která mě ráno zaměstnává. Ale stejně, jenom dva měsíce a vrátím se k osmnáctihodinové práci.“ Vždy jsem měl za to, že domácí skřítci jsou takové bázlivé věcičky.

Každopádně ke mně byla hodná a já si pomyslel, že bych jí měl možná dát něco jako dárek. Nezbyli mi žádní hraboši, takže co?

Aha! Nemusím hledat inspiraci; zdá se, že ke mně přirozeně přichází sama. Zdálo se, že nikdy nenosí moc oblečení, tak by se jí možná líbilo něco na sebe? Skočil jsem do kufru Rozmarýny, který naštěstí nechala otevřený, a našel pár ponožek. Těch čistých.

Jen jí je dát se mi nezdálo jako to pravé, tak jsem se je rozhodl schovat pod kousek starého pergamenu zapomenutého v rohu. Bude to pro ni takové překvapení! Škoda, že tady nebudu, abych viděl její výraz, až je najde, ale stejně – může mi poděkovat, až se znovu uvidíme.

To bude příští rok, za dva měsíce... než budu moci znovu spatřit Norrisovou. Ano, znělo to jako příšerně dlouhá doba.

Nicméně, nejlepší bude sníst snídani, než vychladne. Zrovna jsem se pustil do párků, když...

Křivonožko! Co to... ty...“

Otočil jsem se tváří v tvář Střapěnce držící misku se slaninou. Podíval jsem se znovu na párky a pokusil se vypadal překvapeně.

Božínku! Kde se to tady vzalo?“ řekl jsem, zatímco jsem se snažil diskrétně je odstrčit z dohledu pod postel.

Střapěnka mě zvedla. „Měl jsi DVĚ snídaně CELÝ rok?“ Pokusil jsem se tvářit nevinně. Jindy to fungovalo. „Žádný div, že jsi tak baculatý.“ Prosím? „Až se dostaneme domů, nasadím ti dietu.“

D... d... d... di...?“ Náhle jsem pocítil silnou malátnost. Přežití léta nebude zrovna jednoduché. Doufal jsem, že má zahradu dobře zásobenou hraboši.

 

*

 

Pak bylo všechno sbaleno a Střapěnka sundala z vrchu skříně přepravku. Myslím, že právě to mě přesvědčilo, že se Norrisová nemýlila a opravdu odcházíme. Jen jsem vešel dovnitř, když ji položila na zem, a lehl si.

Dole pod schody jsme byli všichni na můj vkus až příliš brzy a já byl nacpán do drožky. Když jsem se ohlédl na školu, viděl jsem v hořejším okně velmi smutnou malou tvář. Napůl zvedla packu a pak byla pryč. Měl jsem tak silné nutkání uprchnout, ale jen by to způsobilo scénu a navíc už jsme se rozjeli.

Ve vlaku se k nám nevítaně přidali Háry a Vážněronalde, kteří následně hráli mnoho her s vybuchujícím práskáním – pravděpodobně na základě toho, že věděli, jak to nenávidím.

Následně Vážněronalde dokázal, jak naprostý idiot je. Byla polovina odpoledne, přesně ta chvíle, kdy cesta upadla do jednotvárnosti, když se objevila sova.

No, říkám sova. Už jsem vydávil větší trichobezoáry.

Dobrá zpráva byla, že přinesla dopis od Siriho, který potvrdil slova starého muže. Společně s Gordonem utekli a schovávali se před Dobrmany. Zdál se být docela šťastný, což bylo dobře. Zakončil dopis slovy, že Ochron si může nechat tu sovu.

Vážněronalde ji přede mnou podržel. „Tak, co si o tom myslíš?“

Dlouze jsem začichal. Trochu zaváněla hmyzem, ale... „Ano, pokud ji opečeš s kaštanovou nádivkou, měl bych pak vydržet do večeře.“

Pořád ještě na to čekám. Hlupák.

 

*

 

Jak jsme se blížili k Londýnu a já začal upadat do otupělosti, Střapěnka se mě snažila rozveselit povídáním o Mamcestaťkou, který na nás čeká na nádraží. Neměl jsem ponětí, kdo to je, a nijak jsem netoužil to zjišťovat, abych byl upřímný.

Potom mi povídala, jak budeme sedávat v zahradě a já budu moci nahánět věci a ona mi bude házet míček.

Hurá.

Dva měsíce. Dva měsíce bez Norrisové.

Vzpomínám si na píseň, kterou má služebná zpívávala. Tehdy mi to nedávalo žádný smysl, ale nyní se mi skutečný význam vyjasnil.

 



It doesn't matter whether skies are grey or blue

It's raining in my heart 'cause I can't be with you

I'm only living for the day you're home to stay

So it might as well rain until September

September, September, oh

It might as well rain until September 3

 

 



1 Považuji za nepřeložitelné bez znalosti originálu. "Or, at least, we do not do little." Dolittle, znáte? Ten, co rozuměl zvířatům...

2 v originále Petal = okvětní lístek. Mé znalosti botaniky od maturity značně prořídly - zmohla jsem se na petržel, pantoflíček a platan

3 Carole King a Gerry Goffin - It Might as Well Rain Until September - https://www.youtube.com/watch?v=--sg1balZrE

Nepřekládám poezii. Čtěte, jen pokud originálu vůbec, ale vůbec nerozumíte:

 

Nezáleží na tom, zda nebesa jsou šedá či modrá,

V mém srdci prší, protože s tebou nemohu být,

Žiju jen pro den, kdy se vrátíš domů,

Takže může stejně pršet až do září.

 

 


Konec

?

 


PP: Ještě poslední dotaz. Dělám si pdf, Nádherného prostě musím mít na papíře. Měli byste zájem?

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 24. kapitola - konec Od: mami - 02.12. 2014
Čo dodať - nádherný kúsok

Re: 24. kapitola - konec Od: gleti - 29.11. 2014
Myslím, že každý potřebuje ve svém životě Nádherného (jeden mi zrovna přede na klíně), lidstvo by bez jeho a jemu podobných bídně zahynulo.
Re: 24. kapitola - konec Od: arabeska - 29.11. 2014
Ano. Neměl by nás kdo srovnat do latě. Někdo to zkrátka musí řídit, že... Děkuji, gleti, že jsi to dočetla až sem ) 

Re: 24. kapitola - konec Od: Jacomo - 28.11. 2014
Tak už i pan Nádherný zjistil, že ráno je sice moudřejší večera, ale všechny změny nebývají k lepšímu. Sice má zpět svou služebnou, ale praskla ta finta se dvěma snídaněmi. Ta jeho malátnost při slově ´dieta´ mě složila a od Brumbálovy kočštiny už jsem jenom lapala po dechu. Mimochodem charakteristika "Z tohohle kocoura jsem měl zvláštní pocit, trochu jako z profesorky Praštěnky, ale jiný" je naprosto dokonalá. Je vidět, že kočky chápou víc než lidé. A co teprve pohled na Vážněronalda a Papušíka! A té romantiky na závěr! Až se mi mlžily brýle. Milý kocourku, pane Nádherný, budeme mi strašně moc chybět. Děkuji, že se pan Silverbirch a slečna Arabeska rozhodli na čas stát Vašimi služebníky a zprostředkovat nám Vaše vyprávění. Jsem jim za to moc vděčná. (A ačkoliv jsem sova, doufám, že nebudete mít chuť dát si mě s kaštanovou nádivkou!)
Re: 24. kapitola - konec Od: arabeska - 28.11. 2014
Taky jsem myslela, že po "dietě" umřu, a pak přišel Brumbál a byla jsem jasná Ach, drahá sovičko, děkujeme za tvé nadšené komentáře, a smím-li mluvit i za pana Nádherného - ty jsi na kaštany příliš vzácná, myslím, že si tě tu ještě chvíli necháme )
Re: 24. kapitola - konec Od: Jacomo - 28.11. 2014
Ještě jsem zapomněla - taky se hlásím o pdf!

Re: 24. kapitola - konec Od: kakostka - 27.11. 2014
Drahý Nádherný, nechce se mi věřit, že už je konec a hlavně, že Siri nevysvětlil, jak to s tebou je. Zasloužil sis to.  Ještě na tebe praskla druhá snídaně... ach, jak smutné. A intrikánskej starej kocour, co sice umí kočštinu, nicméně to vše nechá tak jak to je. Ach jo, aspoň Mckníkové bys to po návratu měl říct. Ty statečnej kocourku. Děkuju za nádherný překlad a skvělý příběh. PDf je dobrej nápad. Děkuju
Re: 24. kapitola - konec Od: arabeska - 28.11. 2014
Nádherný trpí neporozuměním, že? Chudák! :D Děkuji, kakostko, že stojíš na jeho straně! Snad se sejdeme u pokračování! :)

Re: 24. kapitola - konec Od: TaraFaith - 27.11. 2014
Ach, takový melancholický konec. I když je to zvláštní, nádherně Nádherného dobrodružství zakončil. :DD Moc díky za překlad.
Re: 24. kapitola - konec Od: arabeska - 28.11. 2014
Ach ano, konec vskutku je melancholický. Po prvním šoku z diety... Ale Nádherný se vzpamatuje. Je to přeci Grr! Děkuji, TaroFaith! ) 

Re: 24. kapitola - konec Od: Zuzana - 27.11. 2014
Oh? Ja som si myslela, že to bude ešte pokračovať. Ďalšie ročníky nám pán Nádherný nesprostredkuje? Škoda. Neskutočne ma pobavil a milo prekvapil ten nedôležitý pán, ktorý dokázal rozprávať mačacím jazykom a dokonca poznal Nádherného pravé meno:) To bolo perfektné:) Veľmi pekne ďakujem za preklad, a o pdf záujem mám, nepotrebujem ho na papieri ale do mobilu:)
Re: 24. kapitola - konec Od: Zuzana - 27.11. 2014
Aha, takže v úvode je napísané, že je to len tretí ročník, trochu som na to zabudla:) škoda.
Re: 24. kapitola - konec Od: arabeska - 28.11. 2014
Brumbál se povedl. Zřejmě důležitý kocour. Moc děkuji, Zuzano, za všechny tvé komentáře! Snad to pokračování někdy bude... :))

Re: 24. kapitola - konec Od: JSark - 27.11. 2014
Á, to je tak smutné. :( Koniec poviedky a zároveň koniec školského roku a romance s Norrisovou... :( Je to úžasná poviedka, bude mi chýbať. Pdf určite prosím a zároveň hneď ďakujem. :))
Re: 24. kapitola - konec Od: arabeska - 27.11. 2014
Taky se mi po Nádherném bude stýskat. Zbývá jen doufat, že se autor nechá přemluvit ) Však víme, kolik toho Nádherný v příštích letech prožil, tak proč si to nevyslechnout i od něj? Děkuji, JSark! 

Re: 24. kapitola - konec Od: Lupina - 27.11. 2014
To je takové zlatíčko, ten Nádherný. Jak zůstal svůj až do úplného konce - pečená  sovička s kaštanovou nádivkou. Chudak Pašík, ten musel zažít pernou chvilku :-D Docela mě překvapilo, že Brumbál umí koččtinou. Ale když umí jazykem jezerních lidí, proč by nemohl zvládat inteligentní, květnatý jazyk koček, že? Bylo to nádherné dobrodružství pana Nádherného, Arabesko. Díky moc za jeho objevení a bravurní překlad :-)
Re: 24. kapitola - konec Od: arabeska - 27.11. 2014
A chudák Nádherný na tu kaštanovou nádivku pořád čeká Děkuji, Lupinko, tvé komentáře mě pokaždé nadmou tak, že se vznáším! 

Re: 24. kapitola - konec Od: denice - 27.11. 2014
Odmítám uvěřit, že už je konec! Příběhy pana Nádherného musí mít pokračování! Závěrečná kapitola zdařile korunovala celé dílo, je pěkně prošpikovaná kouzelnými vtípky a zároveň obalená ve smutku... O pdf zájem rozhodně mám, skvělou kočku si ráda znovu a znovu zopakuji. Moc děkuji, že jsi objevila a zpřístupnila takovou perlu!
Re: 24. kapitola - konec Od: arabeska - 27.11. 2014
Já se autora snažím k tomu dokopat, ale on je snad ještě tvrdohlavější než já. Ale zpracuju ho. Jsem ráda, že tě poslední kapitola nezklamala, denice. Děkuji za úžasné komentáře!

Prehľad článkov k tejto téme:

silverbirch: ( arabeska )27.11. 201424. kapitola - konec
silverbirch: ( arabeska )25.11. 201423. kapitola
silverbirch: ( arabeska )21.11. 201422. kapitola
silverbirch: ( arabeska )14.11. 201421. kapitola
silverbirch: ( arabeska )09.11. 201420. kapitola
silverbirch: ( arabeska )04.11. 201419. kapitola
silverbirch: ( arabeska )30.10. 201418. kapitola
silverbirch: ( arabeska )25.10. 201417. kapitola
silverbirch: ( arabeska )20.10. 201416. kapitola
silverbirch: ( arabeska )15.10. 201415. kapitola
silverbirch: ( arabeska )11.10. 201414. kapitola
silverbirch: ( arabeska )06.10. 201413. kapitola
silverbirch: ( arabeska )01.10. 201412. kapitola
silverbirch: ( arabeska )26.09. 201411. kapitola
silverbirch: ( arabeska )21.09. 201410. kapitola
silverbirch: ( arabeska )14.09. 20149. kapitola
silverbirch: ( arabeska )07.09. 20148. kapitola
silverbirch: ( arabeska )31.08. 20147. kapitola
silverbirch: ( arabeska )21.06. 20146. kapitola
silverbirch: ( arabeska )13.06. 20145. kapitola
silverbirch: ( arabeska )05.06. 20144. kapitola
silverbirch: ( arabeska )27.05. 20143. kapitola
silverbirch: ( arabeska )19.05. 20142. kapitola
silverbirch: ( arabeska )11.05. 20141. kapitola
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )01.05. 2014Úvod