Of Kings and Queens - 5. kapitola
Napsala: galfoy
Překlad: Jacomo Betaread: Ivet
Prohlášení autorky: Nevlastním Harryho Pottera. Je to skličující, leč pravdivé.
Poznámka překladatelky: Protože od publikování předchozí kapitoly utekla už nějaká doba, přidala jsem na začátek stručné shrnutí předcházejícího děje.
Pro Jimmi, která mi předáním tohoto překladu věnovala předčasný vánoční dárek. Děkuju moc!
* * *
Je pár let po válce, Hermiona je zasnoubená s Ronem, Harry žije po smrti Ginny ve Francii, Draco se zoufale snaží udržet finančně nad vodou, ale neustále naráží na nevraživý postoj vůči svému jménu. Zřejmě jediný, kdo se k němu ještě neotočil zády, je Blaise. Příběhu začíná v okamžiku, kdy se Hermiona předávkuje mudlovskými léky proti bolesti, na kterých se stala těžce závislá. Důvodem předávkování je mimo jiné novinový článek o Ronových četných záletech, který je bohužel pravdivý. Draco ji najde v bezvědomí v lese poblíž domu, kde shodou okolností oba bydlí, a přepraví ji ke svatému Mungovi. Tady vyjde najevo, že jí de facto zachránil život. Když se dostaví Harry Potter, Draco z něj vymámí slib, ať Hermioně o jeho účastii nic neříká, a vytratí se. Hermiona ovšem pozná, že jí Harry cosi tají, zjistí si pravý stav věcí sama a rozhodne se jednat – pomoct Dracovi s firmou. Jedná však i Harry, který v zapadlé putyce vypátrá opilého Rona a ručně stručně mu vysvětlí, co si o jeho chování k Hermioně myslí.
Tímto je tedy zaděláno na zajímavý příběh a já vám přeju, ať si jeho další části v mém podání užijete.
* * *
Harry kráčel po dlážděné ulici vedoucí ke kancelářím firmy Košťata Trebax a držel si ruku. Momentálně ho pořádně bolela – značně opožděná reakce na dnešní vystopování Rona. Mlhavě ho napadlo, jestli si něco nezlomil, ale rozhodl se to hlouběji nezkoumat. Ruka nebyla jeho hlavní problém... teď šlo o Hermionu. Neviděl ji od včerejšího dne v nemocnici a měl nepříjemné podezření, že se s tím vším ještě úplně nesrovnala.
Rukou mu vystřelila další bolest a Harry zaklel, což v malé uličce vedlo několik lidí k tomu, aby se na něj zadívali. Začínalo tu být rušno – nastal konec pracovní doby a začátek odchodu domů. Jak pracovníci s nastávajícím večerem odcházeli, od budov se odráželo práskání přemisťování. Harry měl hlavu sklopenou, protože k sobě nechtěl přitáhnout žádnou pozornost, která by ho mohla zdržet. Dnešek byl velmi dlouhý a on se těšil na posezení s Hermionou a urovnání několika záležitostí... Počínaje tím zatraceným článkem ve Věštci.
Zpočátku byl Harry z toho článku zmatený. Kde ta reportérka přišla k takovým podrobnostem? Harry rozhodně nikomu nic neřekl a nezdálo se pravděpodobné, že by personál nemocnice poskytoval takový druh informací. Navíc byl ten příběh plný citací Hermioniných slov a ve všech Dracovi vyjadřovala vděčnost za záchranu svého života. Nenacházely se v něm žádné obvyklé novinářské jedovatosti ohledně nechvalné proslulosti Malfoyových – ve skutečnosti šlo pravděpodobně o nejpozitivnější článek o Malfoyovi, který Harry od konce války četl. Ještě neobvyklejší bylo naprosté ignorování pravého důvodu, proč se zhroutila. Článek dával vinu vyčerpání, nikoliv předávkování léky proti bolesti. Poněkud zvláštní přehlédnutí důležitého detailu, když všechny ostatní souvislosti odpovídaly skutečnosti.
Jednotlivé dílky začaly zapadat do sebe, jakmile se Harry vrátil do nemocnice, aby to prošetřil. Nakonec vystopoval lékouzelnici, která se o Hermionu starala, a zahrnul ji seznamem otázek ve snaze pochopit, co se přihodilo poté, když odešel.
Jenže lékouzelnice neměla tušení, kdo je. Neměla žádné vzpomínky na léčení Hermiony, žádnou povědomost o tom, že by volala Harrymu, a když se zeptal na Draca, nakrčila nos a pronesla: „Myslím, že kdybych mluvila s nějakým Malfoyem, pamatovala bych si to."
V té chvíli se Harry upamatoval, jaká byla Hermiona, když chtěla odpovědi. Také si vzpomněl, jak se chovala, pokud jí lidé dlužili laskavost. Měla ještě pořád ve Věštci nějaký kontakt? Odvolala se na nějaký velký dluh, aby dosáhla vydání toho článku? Co měla v plánu? Jméno té reportérky neznal, šlo o nějakou elévku, ale u Hermiony bylo možné všechno.
Jeho podezření se potvrdilo, když ho při cestě zpátky na ministerstvo dostihla sova od Hermiony. Zpráva byla krátká, ale výmluvně ukazovala na to, co měla jeho kamarádka za lubem.
Sejdeme se v šest večer v Trebaxu? Můžeme se domluvit, kde se najíme, a vyrazit na večeři odtamtud.
Hermiona
„Trebax?" řekl si v duchu, protože ten název odněkud znal. „Není to ta Malfoyova firma?"
A teď tu byl, stál u dveří do kanceláří Trebaxu a přemýšlel, co asi najde na jejich druhé straně. Jedna věc byla jistá: s největší pravděpodobností tam bude naštvaný Draco Malfoy. To bylo téměř tak zlé jako intrikující Hermiona Grangerová. Bůh ví, co ho ještě čeká.
Harry se s povzdechem připravil na nejhorší, otevřel dveře a zamířil po nerovných kamenných schodech do dalšího podlaží. Od vchodu se k němu neslo mumlání hlasů, a tak překročil práh.
To, co uviděl, ho naprosto zmátlo.
Blaise Zabini pobíhal po kanceláři se štosem papírů podle instrukcí, které se hrnuly z Hermioniných úst. Ona sama seděla u stolu s brkem v jedné a jakousi knihou v druhé ruce a působila dojmem, že tu pracuje už celé roky.
„Blaisi, až tohle odešleme, budeme se muset pustit do přípravy na tu zítřejší tiskovou konferenci."
„Dobře," kývl Blaise, strkající papíry do obálek. „Seznam pozvaných máš?"
„Tady," řekla. „Budeme muset dát Dracovi nástin toho, co má říkat. Postarám se o to ráno. Kde je scénář?"
Blaise jí ho podal bez mrknutí oka a poté se vrátil k plnění obálek, zatímco Hermiona cosi zuřivě škrábala na kus pergamenu. Ani jeden z nich si Harryho příchodu nevšiml.
Ten fascinovaně sledoval scénu před sebou. Blaise Zabini pracuje s Malfoyem? Od studií v Bradavicích ho neviděl. A Hermiona tu taky pracuje? Proč říká Malfoyovi křestním jménem? Co to je za řeči o tiskové konferenci?
„Co se tu do prdele děje?" zašeptal si pro sebe.
„To nechceš vědět," ozval se hlas. Draco, který se objevil za Harryho zády, vypadal unaveně a otráveně. „Sleduju je už půl hodiny a oni nemají ponětí, že tady stojím."
Harry mu kývl na pozdrav, a pak se pohledem vrátil zpátky k Hermioně.
„Už jsem zapomněl, jaká je, když má před sebou nějakou misi," řekl, když tak pozoroval Hermioninu hektickou aktivitu.
„Já taky, až doteď," povzdechl si Draco.
„Vážně pro tebe pracuje?" hlesl Harry. „Chci říct – nezdá se mi to?"
„Jo, pracuje," řekl Malfoy. „A ne, nezdá. Aby to skřet spral."
„Co ti slíbila?" zeptal se zvědavě Harry.
„Říkala, že by mohla pomoct s obchodem. A že by jí to taky mohlo pomoct urovnat si život."
„To je od tebe hrozně milé, Malfoyi."
„Taky poukázala na to, že to nasere Weasleyho."
„Jo, to dává větší smysl," ušklíbl se Harry. „Nasere a královsky, pokud by tě to zajímalo. Musel jsem ho omráčit, abych ho zklidnil."
„Dobře mu tak, kokotovi," odfrkl si Draco. „Každopádně, ona předložila důvody a já souhlasil. Říkal jsem si, že nemám co ztratit." Opovržlivě ohrnul nos, čímž ukázal, jak výtečně to fungovalo.
„A... jak to tedy dneska šlo?" řekl Harry, ačkoliv se děsil odpovědi. Draco vypadal nervózně a dopáleně, jako by ho pod kůží šimral výbuch vzteku.
„Převzala obchod, Pottere," pronesl Draco hořce. „Ani nevím, co mám dál dělat. Nemůžu dokončit svou normální práci, protože by to narušilo její zatracený ´plán´. Když o tom tak přemýšlím, nejsem si ani jistý, co za ´plán´ to je. Je jako proklatý hurikán vstřícnosti, ale bez jakéhokoliv vysvětlení."
Harry přikývl. Jenom Draco Malfoy mohl brát vstřícnost jako něco špatného, ale v tomhle případě přesně věděl, co má zmijozel na mysli. „Takže se to zhoršilo?"
„To zrovna ne," řekl Draco. „S obchodem to může jít jen nahoru. Ale řeknu ti, co se zhoršilo. Moje nervy, trpělivost a tolerance vůči ukecaným nebelvírům."
„Hele, já neřekl ani slovo!" bránil se Harry, který konečně odtrhl oči od Hermiony a setkal se s Dracovým obviňujícím pohledem. „S tím článkem jsem neměl nic společného. Změnila lékouzelnici paměť, jasný? Já jsem slib dodržel."
„Víš to jistě?" zeptal se Draco a náhle se zatvářil trochu rozpačitě. „Ona něco takového naznačovala, ale moc jsem tomu nevěřil."
„Tak tomu věř," ujistil ho Harry. „Když jsem se tam dneska zastavil, ta ženská si nepamatovala na mě ani na tebe."
„Kristepane, Grangerová představuje obecné ohrožení!" vyjekl Draco a ohlédl se v šoku na Hermionu. „Vážně jsem si myslel, že byla jen nudná knihomolka."
„No pěkně děkuju. Ona nikdy nebyl nudná knihomolka a měl bych zdůraznit, že jsem tě varoval, že Hermionu není dobré držet v nevědomosti," podotkl Harry. „Říkal jsi, že to není tvůj problém, pamatuješ?"
Draco se kousl do jazyku a zaťal zuby. „Zdá se, že jsem se spletl."
Harry se nečekaně zasmál: „Nikdy jsem si nemyslel, že od tebe tohle uslyším, Malfoyi."
Dracova tvář zůstala nečitelná. „V poslední době se děje hodně divných věcí, Pottere."
Oba sledovali, jak Blaise a Hermiona pokračují v práci a očividně si nejsou vědomi toho, že jsou pozorováni. Hermiona si tu a tam spokojeně povzdychla a zuřivě cosi škrábala na pergamen, který měla před sebou.
„Všiml jsem si, že ti teď říká Draco," zašeptal Harry, protože nechtěl přerušit spokojený bzukot, který se linul kanceláří.
Draco místo odpovědi jen zavrčel. Zjevně o tom nechtěl mluvit.
Harry to zkusil s další otázkou, která mu vrtala hlavou: „Jak to s ní vypadá? Víš... Ohledně závislosti. Vím, že v nemocnici jí dali něco, aby zvládala odvykání, ale—"
„Vypadá naprosto stejně jako vždycky, Pottere. Naprosto se kontrolující šílenec, který je nejšťastnější, když je ponořený v papírech."
Harry si povzdechl: „To je to, co mi dělá starosti."
„To nechápu," řekl Draco a ohlédl se. „Neměl bys být rád, že se vrátila k normálu?"
„Ale ona nikdy nebyla nenormální, jestli chápeš, co tím chci říct," řekl Harry, přičemž se snažil vložit do svého hlasu naléhavost, aniž by musel promluvit hlasitěji. „Vždycky působila dojmem, že má všechno pod kontrolou a je šťastná. Myslel jsem si, že jsem neodhalil její závislost, protože jsem byl pryč, ale začínám zvažovat, jestli to nebylo spíš tím, že se stala tak dobrá ve skrývání svých záležitostí."
Draco se zamračil a šlehl očima po Hermioně. „Myslíš? Grangerová nikdy nevypadala jako ten typ, co umí nasadit pokerový výraz."
„No, za tu dobu, co ji znáš, připadala by ti jako někdo, kdo je těžce závislý na drogách?"
„Ne, to asi ne," řekl Draco.
„Přesně tak," přikývl Harry. „A přesto, když jsem byl dnes odpoledne vyklízet její byt – "
„Co že jsi dělal?"
„Vyklízel jsem její byt. Nenechám ji, aby se po předávkování vrátila do domu plného prášků. Každopádně jich tam byla obrovská sklenice. Možná stovky pilulek."
„A ty formuláře na recepty?"
„Spousty," potvrdil Harry. „Vzal jsem je taky."
„Ví o tom?"
„Že jsem to odklidil? Ne."
Draco se kousl do tváře. „Jak si myslíš, že to vezme?"
„Sakra špatně," připustil Harry. „Ale nedala mi moc na vybranou. Zachází do extrémů, aby všechno vypadalo v naprostém pořádku, a pak málem umře na předávkování. Nehodlám o ni přijít. Musím se zítra vrátit do Francie a tady nezůstane nikdo, kdo by na ni dával pozor. Nejmenší, co můžu udělat, je vyčistit její byt od drog."
Harry se zahleděl do Dracových očí s jasnou otázkou.
„Zapomeň, Pottere," řekl Draco a odmítl tak Harryho žádost dřív, než ji mohl vyslovit. „Nebudu na ni dávat pozor. Jen proto, že jsem ji přinesl do nemocnice, neznamená to, že chci kolem ní kroužit jako nějaký zasraný sup. Merline, sotva ji znám, to mluví za vše. Tohle je od školy nejdelší doba, co jsem s ní v kontaktu, a ani to neznamená, že spolu teď kdovíjak dobře vycházíme."
„Znáš ji dost dobře, Malfoyi. A po tom, co jsi pro ni udělal, ti důvěřuje."
„To jsou kecy. Nedůvěřujeme mi a ani by neměla. Nejsem nějaký rytíř v zářivé zbroji. Pořád jsem Malfoy a ona je pořád ta zatracená nebelvírská princezna, i když na chvíli šlápla vedle."
Harry se zatvářil zklamaně. „Přestaň se snižovat na úroveň, na jakou tě stavějí noviny. Kdybys nezasáhl, byla by mrtvá – to mi říká, že máš jistou morální úroveň."
„Zachránil jsem ji, protože by nebylo praktické to neudělat," zavrčel Draco.
„Říkej si, co chceš. Víš stejně dobře jako já, že by mohla být během svého působení tady pod bedlivým dohledem."
„Možná, ale ne pod mým!" odsekl Draco poněkud hlasitěji.
Ten zvuk protrhl pracovní šum a Hermiona vzhlédla. Po tváři se jí rozlil šťastný úsměv.
„Harry! Kdy jsi dorazil?"
„Právě teď, Miono," řekl Harry, nasadil klidný výraz a zamířil přes místnost k ní, aby ji políbil na tvář. „Takže jak mi řekl Malfoy, ty jsi teď jeho nejnovější zaměstnanec?"
„Ano, má se mnou spoustu trpělivosti," usmála se.
„Nedala jsi mi zrovna na vybranou, Grangerová," zavrčel Draco.
Protočila oči v sloup a vstala od stolu. „Vidíš, Harry? Spoustu trpělivosti."
„Jasně, trpělivost je to první slovo, které člověka napadne," kývl Harry a poté obrátil svoji pozornost k mladíkovi zabývajícímu se hromadou obálek. „Ahoj, Blaisi. Dlouho jsme se neviděli."
„Ahoj, Harry," ušklíbl se Blaise. „Těší mě, že tě tu potkávám."
„Přestaňte být tak kamarádští. Všichni," odsekl Draco. „Jde mi to na nervy."
„Válka skončila, Draco," pronesla Hermiona zpěvavým hlasem, jednoznačně s úmyslem ho naštvat. „Všichni se můžeme chovat tak přátelsky, jak se nám zlíbí. Promiňte, pánové, ale než půjdeme s Harrym na večeři, musím si ještě odskočit."
Když vyhopkala ven, Blaise vyslal Dracovým směrem škodolibý úsměv a otevřel pusu, aby ho popíchl kvůli tomu, že ho Hermiona vytrvale oslovuje křestním jménem.
„Ani to nezkoušej," varoval ho Draco, střelil ostrým pohledem po obou mužích a oddupal do své kanceláře.
* * *
Než Hermiona vklouzla do umývárny, ohlédla se přes rameno. Poté za sebou zamkla dveře a zároveň seslala rychlé tišící kouzlo. Z tváře se jí vytratil veselý úsměv a ona se svezla na podlahu. Před chvílí byla silná, pevná v kramflecích, měla všechno pod kontrolou. Teď se jí třásla každá buňka v těle.
Seděla schoulená na studených dlaždicích, drkotaly jí zuby a z očí jí kanuly slzy, které se vsakovaly do cementových spár. Od stěn se odrážely hluboké vzlyky. Tělem jí projela vlna nevolnosti a vzápětí ucítila, jak se jí zvedl žaludek. Záchod měla sotva metr a půl od sebe – mohla by to k němu stihnout včas.
Ta nadějná myšlenka se jí ale náhle vypařila z hlavy a ona skončila na kolenou, zvracejíc na podlahu. Tělo se jí třáslo tak silně, že stěží dokázala zůstat ve vzpřímené poloze. Projela jí vlna chladu a znovu se jí zvedl žaludek, takže vyzvracela všechno, co do něj během dne dostala. Znechucená sama sebou, ale příliš vyčerpaná na to, aby mohla vstát, zamumlala čistící kouzlo, stočila se do klubíčka a tiše plakala.
Minulá noc proběhla v pohodě. Po prostudování materiálů k Dracově firmě a vypracování toho článku pro Věštec jí v těle stále zůstal dostatek léků, aby cítila ospalost a dokázala si odpočinout. Dnešek byl ale něco jiného. Dnešek znamenal skutečný začátek odvykání a to se ukázalo mnohonásobně horší, než očekávala.
Bylo tak těžké, tak těžké bojovat celý den s příznaky, zejména když se Blaise objevoval u jejího stolu každých pár sekund. Vlny nevolnosti zakrývala tím, že se zanořila do židle a schovala si tvář za papíry. Třesoucí se ruce maskovala držením těžké knihy a obracením stránek, takže nikdo nemohl vidět, jak se jí chvějí. Návaly horka a chladu mohly být vyřešeny rozepínáním a zapínáním svetru a občasným ovíváním pergamenem. Pokud mohla říct, Blaise si ničeho nevšiml a Draco stejně strávil celou dobu dumáním v kanceláři. No a se závratěmi toho nemohla dělat o moc víc než zavřít oči a doufat, že rychle přejdou.
Nejhorší na tom bylo, že šlo o tu lepší verzi toho, čím by mohla procházet. U toho lektvaru z nemocnice se předpokládalo, že věcem napomůže, a Hermiona si, upřímně řečeno, ani nedokázala představit, jak by dokázala zvládnout okamžité vysazení prášků bez toho odporného pití. Jak se hodlá udržet po kupě během celé večeře s Harrym? Nesmí se dozvědět, jak je to těžké... Už mu dost ublížila svým nedbalým jednáním a přidělat mu starosti ještě svým odvykáním by znamenalo naprostý debakl. Bude prostě muset být silná a dál předstírat, jak byla zvyklá.
Bylo to jako chystat se na cestu do pekla. Už to bylo peklo.
Dovolila si naposledy zavzlykat, ale pak se přinutila s hlubokým nadechnutím postavit na nohy, opřela se o umyvadlo a vzhlédla. Panebože. Její odraz v zrcadle byl příšerný – zarudlé oči, špinavý svetr, bledá jako smrt. Naštěstí existovala kouzla, která se s tím vším dokázala vypořádat. Když je jedno po druhém seslala a přinutila ústa k úsměvu, mohla se vrátit zpátky, jako kdyby se nic nestalo.
* * *
„Půjdeme, Harry?" řekla Hermiona vesele, když vstoupila znovu do hlavního prostoru kanceláře. Právě si přátelsky povídal s Blaisem, ale Draca nebylo nikde vidět.
„Jistěže," usmál se Harry, zvedl její tašku a zkontroloval, že v ní má svrchní hábit. „Nashle, Blaisi."
„Nashle, Harry," mávl Blaise. „Užij si večeři, Hermiono. Ještě jednou díky za to, co jsi dneska udělala."
„Bylo mi potěšením," usmála se. „Rozloučíš se s Dracem za mě? Dorazím zítra ve stejnou dobu."
„Jasně," kývl Blaise. „Řeknu mu to, až nebude tak zadumaný."
„To budeš čekat celou noc," uculila se. „Měj se, Blaisi."
Jakmile se Hermiona a Harry ocitli na ulici, zavěsili se do sebe a vydali se v ubývajícím denním světle zkratkou do mudlovského Londýna. Vzduch byl chladný, ale obloha jasná a dlažební kostky po několika dnech sychravého podzimního počasí naštěstí oschly. Hermiona se s úlevou nadechla čerstvého vzduchu.
„Tak jaký byl tvůj den doopravdy?" zeptal se Harry s drzým úsměvem. „Odmítám uvěřit, že jsi zvládla celý den s Malfoyem bez závažného incidentu, zejména když ses u toho chlápka objevila tak zničehonic."
„Opravdu nedošlo k žádnému závažnému incidentu," řekla. „Jen byl mrzutý, což se dalo očekávat, a náladový, jak si nejspíš pamatuješ. Myslím, že strávil většinu dne trucováním."
Harry se rozesmál: „No, to asi není překvapující. Zachránila jsi mu podnik a pozvedla mu reputaci během několika hodin, Miono. Přestože si toho cení, musí to být rána pro jeho ego."
Hermiona pokrčila rameny: „Asi jo. Jen chci pomoct, i když mě za to nejspíš nenávidí. Byl to nejlepší způsob, jak se mu odvděčit. Potřebuje, aby jeho podnik přežil. Poté, co ministerstvo zmrazilo veškerá malfoyovská aktiva, je to jeho jediný zdroj příjmu a už byl téměř na nule. Musela jsem jednat... Nemůžu ignorovat životní dluh, Harry."
„Neříkám, že bys měla," odvětil. „Jen je to celé podivná situace."
„Nebudu tvrdit, že ne."
„Takže... ty jsi opravdu seslala paměťové kouzlo na lékouzelnici?"
„Přijala peníze jako úplatek!" prohlásila rozhořčeně. „Přišel tam poté, co mi zachránil život, a ona se k němu chovala, jako kdyby byl jenom obyčejná špína! Šlo o čirou nenávist! Viděla jsem to, Harry, a nebudu to tolerovat. Tohle je ten druh chování, proti kterému jsme za války bojovali."
„Chceš říct, že si to zasloužila?"
„Možná," řekla.
„A ten článek? Jak přesně jsi v konkurenčním světě plném antimalfoyovského postoje dokázala tohle?"
„Ta reportérka mi hodně dluží," řekla. „Zachránila jsem jí během bitvy o Bradavice několikrát život. Byla tehdy velmi mladá, ale vždycky říkala, že mi to splatí, až budu něco potřebovat. Nikdy jsem si nemyslela, že ji vezmu za slovo, ale rozhodně to bylo užitečné. Doufejme, že jí dovolí zase publikovat... Aby se to dostalo do tisku, musela to tam propašovat."
„No, ten příběh představoval pořádný kus práce. Zamotala jsi celé Anglii hlavu, Rona nevyjímaje."
„Ron si může shnít v pekle," odsekla ostře. „Nechci už o něm slyšet ani slovo. Co se týká článku, bylo to nutné. Draca to nepotěšilo, ale on si nezaslouží takové chování, kterého se mu všechny ty roky dostávalo."
„Počkej, to mi připomíná... Proč mu teď říkáš Draco? To ho fakt vytáčí. Vždycky, když to řekneš, tváří se, jako kdyby dostal facku."
K Harrymu překvapení se jí po tváři rozlil ďábelský úsměv. „Nutí ho to naslouchat," zašeptala vzrušeně. „Pokaždé, když mu řeknu Malfoyi, nevnímá mě. Oslovím ho Draco a on je tak překvapený, že zmlkne."
Harry vypadal ohromeně. „To je vlastně celkem chytré. Měl jsem o tebe docela obavy, ale tohle zní, jako kdyby ses s tím vším začínala srovnávat."
„Taky že jo," řekla vážně. „Fakt. Nikdy jsem se necítila líp."
Harry jí stiskl ruku a zlehka ji políbil na tvář. „Jsem moc rád, že to slyším."
galfoy: ( Jacomo ) | 25.04. 2015 | 25. kapitola - závěr | |
galfoy: ( Jacomo ) | 18.04. 2015 | 24. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 11.04. 2015 | 23. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 04.04. 2015 | 22. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 28.03. 2015 | 21. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 21.03. 2015 | 20. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 14.03. 2015 | 19. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 07.03. 2015 | 18. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 28.02. 2015 | 17. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 24.02. 2015 | 16. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 17.02. 2015 | 15. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 07.02. 2015 | 14. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 31.01. 2015 | 13. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 24.01. 2015 | 12. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 17.01. 2015 | 11. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 11.01. 2015 | 10. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 29.11. 2014 | 9. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 22.11. 2014 | 8. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 15.11. 2014 | 7. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 08.11. 2014 | 6. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 01.11. 2014 | 5. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 17.07. 2014 | 4. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 16.07. 2014 | 3. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 14.03. 2014 | 2. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 04.03. 2014 | 1. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 25.02. 2014 | Prológ | |
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi ) | 23.02. 2014 | Of Kings and Queens | |