Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Post Tenebras, Lux

Post Tenebras Lux - 34.

Post Tenebras, Lux
Vložené: Lupina - 17.09. 2014 Téma: Post Tenebras, Lux
Lupina nám napísal:

Autor: Loten              Překlad: Lupina          Beta: marci                Banner: solace

Originál: http://www.fanfiction.net/s/6578435/34/Post-Tenebras-Lux

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 34

„For so long there was no hope to believe in,
Washed away with every tear I cried.
But now my dreams are wide awake and breathing,
And I'm letting out all that I held inside.“

 

„Tak dlouho neměl jsem žádnou naději,

odplavily ji všechny slzy mnou prolité.

Ale teď se mé sny vzbudily a dýchají,

a já propouštím, co v nitru mém bylo skryté.“


Katherine Jenkins, ‚Fear Of Falling‘

XXX

O pár líných dnů později se oba zotavili z výletu a byli připraveni užívat si léto s takovým množstvím zahálky, kolik jen snesou. Nepovedlo se jí přemluvit jej k pobytu venku, ale jak poukázal, kůže bledá jako jeho se fyzicky nemohla opálit a on nijak zvlášť netoužil po dalším úpalu; v každém případě, ona sama se docela šťastně opalovala přímo u karavanu a rozprávěla s ním, zatímco on se bavil vařením nebo drobnými opravami.

„Nějaké plány na dnešek?“ zeptala se lenivě při snídani a docela ji překvapilo, když pomalu přikývl.

„Ano, ve skutečnosti ano. Mohla by se mi hodit společnost, pokud si zvládneš vyšetřit trochu času ze svého nabitého programu,“ dodal suše.

Hermiona se na něj usmála. „Mohla bych zvládnout se na chvíli utrhnout, ano. Co budeme dělat?“

V odpověď jen pokrčil rameny, evidentně se nechystal jí to prozradit. Studujíc jeho uzavřený výraz, dospěla k závěru, že tím není nijak nadšený, ale nevypadal ani úplně nespokojený; zoufale zvědavá se odebrala obléct, aby krátce poté vydržela vířící dezorientaci asistovaného přemístění.

Když se svět zastavil, jejich lokalita ji zmátla. Stáli na stezce lemované stromy, která vedla podél plotu; poté, co přes něj nahlédla, zamračila se a otočila zpět k Severusovi. „Hřbitov?“

Přikývl. „Nebude to na dlouho,“ bylo vše, co pronesl při chůzi cestou k bráně, kterou pak oba prošli. Zjevně měl na mysli konkrétní cíl, protože hřbitovem vyrazil bez zaváhání, a jediné, co mohla dělat, bylo zvědavě jej následovat a přemýšlet, kde se to ocitli.

Jejich cílem se ukázaly dva zarostlé náhrobky v poněkud zchátralém koutu hřbitova, kameny napůl zadušené ostružiním a zakryté mechem a lišejníky. Severus si dřepl svým obvyklým nemotorným postojem, se špatnou nohou vytočenou na jednu stranu, a vytáhl hůlku. Letmým pohledem kolem se ujistil, že je nikdo nevidí, a začal pomalu odstraňovat ty nečistoty.

Přišla na to dřív, než byla jména čitelná – seznam lidí, o jejichž hroby by se nějak staral, byl velmi krátký, a věděla, kde jsou pohřbeni ostatní. Vstal, oprášil si ruce a trochu ustoupil; přišla blíž a stoupla si vedle něj. Oba shlíželi na hroby v tichosti.

TOBIAS SNAPE

1932-1976

Však silna vůlí tou: vždy zápasit

a hledat, nalézat, a nevzdat se. (1)

EILEEN PRINCE SNAPE

1935-1976

Já jinou měrou mám svůj pohár naplněný. (2)

Po chvíli Hermiona tiše poznamenala: „Poznala jsem citát Alfréda Tennysona; je to z Ulyssesu. Ten druhý nepoznávám.“

„Percy Shelley,“ odpověděl Severus vzdáleně. „I když si nevzpomínám, která báseň.“

„Často sem chodíváš?“

Zavrtěl hlavou. „Nebyl jsem tady ani jednou až do konce první války, pak jsem se zde zastavoval jedenkrát ročně do roku 1998, jen abych tu uklidil. Od návratu do Británie jsem tu teprve podruhé. Abych byl upřímný, nevidím důvod sem chodit. Pro mě to nic neznamená. Ale pokud bych to neudělal já, pak nikdo.“

„Chceš trochu soukromí?“ zeptala se a on se nevesele zasmál.

„Pokud bych začal mluvit k mrtvým, nikdy bych nepřestal. V každém případě nemám ani jednomu co říct. A kdybych tu chtěl být sám, nežádal bych tě, abys šla se mnou.“

„To je pravda.“ Chvíli vedle něj stála a přemýšlela, jak málo toho ví o těch dvou lidech, kteří zde odpočívali, a vybavila si několik záblesků vzpomínek, které o nich viděla. Občas na Severuse pohlédla, aby se ujistila, že je v pořádku. Temné oči měl vzdálené a ona nevěděla, nač myslí. Protože se jí to ticho nelíbilo, zeptala se: „Má někde hrob rodina Princeů?“

„Myslím, že ano, ale nevím kde, ne že bych se staral,“ odvětil suše. Asi si uvědomil, že odpověď byla méně než přátelská, a vysvětlil to: „Všichni se mé matky zřekli, protože si vzala mudlu. Nikoho z nich jsem nikdy nepotkal. Poslední příbuzný zemřel, když jsem byl ještě kluk.“

„Znamená to, že jsi dědic?“

Tiše se zasmál. „Pokud by bylo co ke zdědění, pak možná. Obávám se, že nikde nezbyl žádný velký majetek nebo trezor zlata.“

„Ale, sakra,“ odvětila sarkasticky, ale ulevilo se jí, že má docela slušnou náladu. „A co strana tvého otce?“

„Myslím, že jeho rodiče jsou pohřbení ve Whitby. Jednou nebo dvakrát jsem se s nimi setkal. Když jsem se narodil, neměl žádné jiné žijící příbuzné.“ Tlumeněji dodal: „Jsem poslední z obou rodů, což je možná nejlepší.“

S tím se nedalo polemizovat, takže Hermiona jen vydala nic neříkající zvuk a rozhlédla se kolem. Snažila se dohlédnout za hřbitovní zdi a zjistit, na jakém místě jsou; stále nevěděla, kde se nacházejí. Nikdy jí nepotvrdil její teorii, že se narodil v Manchesteru. „Předpokládám, že váš dům byl někde blízko?“

Severus přikývl a ukázal téměř na východ. „Tam.“

„Vím, že už je po domu, ale docela ráda bych viděla, kde stával…“ pronesla váhavě.

„To nemůžeš,“ odpověděl lakonicky. „Celý komplex byl stržen už před pár lety. Teď je to průmyslová oblast plná kancelářských budov; ani bych ti nemohl říct, kde byla naše ulice, aniž bych se podíval do starých plánů.“

„Není ten pokrok úžasný?“ konstatovala suše. „No, tolik k mému nápadu.“

„Stejně by tam toho bylo k vidění málo,“ podotkl. „Není to zrovna nejžhavější tip na návštěvu památek.“

„Ne, ale stejně by to bylo zajímavé. Je to tvá historie. A Harryho, svým způsobem,“ dodala opatrně.

Pokrčil rameny. „Pravda, řekl bych. Ve skutečnosti jsou jeho prarodiče pohřbení na druhé straně hřbitova.“

„Jací byli? Rád by to věděl…“

Znovu pokrčil rameny. „Opravdu jsem je neznal, Hermiono. Vzpomeň si na dobu, kdy ti bylo devět – jak dobře si pamatuješ rodiče kamarádů? Pan a paní Evansovi byli dost milí lidé a byli ke mně laskaví – dovedu si představit, že jim mě bylo líto – ale moc jsem je nevídal.“

„To je asi pravda. Omlouvám se za všechny ty otázky…“ Pohledem ji napomenul a ona se usmála. „Vím, kdyby ti to vadilo, neodpovíš.“

„Kdyby mi vadily ty neustálé dotazy, stěží bych byl s tebou, že?“ zeptal se suše a ona potlačila smích.

„Pravda. Prevíte.“

„To říkáš pořád.“ Přehlédl hroby ještě jednou. „No, to je vše, co jsem chtěl udělat. Navrhl bych zajít do města, než se vrátíme domů, ale už ho moc nepoznávám.“

„Jít domů zní hezky,“ ujistila ho s úsměvem. „Ztrácím tu drahocenný čas.“

Tiše si odfrkl a nabídl jí rámě, aby se přemístili.

XXX

Severus byl celé odpoledne zamlklý, ale to nebylo až tak neobvyklé. Konec konců nikdy nebyl nijak zvlášť hovorný. Ten večer se při jídle zjevně zabýval svými myšlenkami, což Hermioně vyhovovalo; návštěva hrobů jeho rodičů nebyla zrovna veselým výletem bez ohledu na to, co k nim cítil, a určitě měl právo mít trochu odtažitou náladu. Po večeři se usadili na pohovce s Křivonožkou, tak jako to dělali po většinu večerů; Hermiona si četla a Severus to předstíral – poměrně úspěšně. Zmátl by i tu nejpodezřívavější osobu, ale ne někoho, kdo jej měsíce sledoval číst; nebyl v tom rytmus. Každou chvíli se hlouběji nadechl, jako by se chystal promluvit, ale pak si to asi vždy rozmyslel.

Nakonec se začetl doopravdy, zjevně při svém dumání došel k nějakému závěru, a večer ubíhal tiše, zatímco vzduch se ochlazoval a začínalo se stmívat. Družné ticho ale přerušil Severus zamyšleným: „Hermiono?“

„Ano?“ odvětila, aniž by zvedla oči od stránky, takže nezachytila ten váhavý tón jeho hlasu.

„… Víš, že tě miluji, že ano?“

Překvapeně se zhluboka nadechla a otočila se k němu. Evidentně byl trochu nervózní; seděl schoulený do sebe, oči měl upřené do knihy, a co nejvíc se snažil předstírat, že neřekl nic neobvyklého. Celé jeho tělo křičelo, že se snaží na sebe nepoutat pozornost, a ona chápala, že hodně závisí na tom, jak ona zareaguje; viděla v něm to napětí.

Uvolnila se a usmála na něj. „Ano, Severusi, vím to,“ odpověděla konejšivě, „ale je hezké to slyšet.“ Úsměv se jí trochu rozšířil. „A pro případ, že bys na to ještě nějak nepřišel, taky tě miluji,“ dodala ve slušné imitaci jeho věcného tónu, načež vrátila pozornost ke svojí knize a nepřítomně zírala do stránek, zatímco se snažila vyřešit, co se to právě stalo.

Věděla, že lepší je se neptat, jaký myšlenkový proces jej dovedl k rozhodnutí to říct zrovna teď. Na jedné straně pochybovala, že to sám ví, a kdyby věděl, stejně by jí to neřekl. A opravdu na tom nezáleželo; i při ignorování svého vlastního poněkud melodramatického sklonu k nedostatku sebedůvěry už dlouho věděla, co k ní cítí. Ačkoliv si na to nedovolila myslet, dokud to nevyslovil.

Když o tom přemýšlela, pak to takto – náhodně upuštěné v rozhovoru bez nějakého okázalého prohlášení – bylo lepší. Opravdu šlo jen o slovo. Záleželo na emoci ukryté v pozadí a už dlouho si tím byla jistá. A takto to bylo mnohem méně trapné pro oba; přemýšlela, jak dlouho zvažoval, že jí to řekne. Co věděla, nevyslovil se nikdy nikomu, a vsadila by všechny peníze, že to nikdy nikdo neřekl jemu. Naslouchajíc jeho dechu, poznala ten velmi opatrný rytmus a usmála se, i když nechtěla; mělo by to být něco tak prostého, ale její muž to zjevně shledával obtížně zvládnutelným.

Slitovala se nad ním, vstala a zamířila do koupelny, kde si omyla obličej a ruce a zůstala tam dost dlouho na to, aby se ujistila, že nebude vystavovat na odiv trapně praštěný úsměv; v době, kdy se vrátila, odešel ven na cigaretu. Když přišel zpět, usadil se opět vedle ní a vrátil se ke své knize; oba se chovali, jako by se nic nestalo, ale oba věděli, co to pro ně jako pár znamená.

XXX

Celkem vzato, rozhodla se Hermiona líně, když zase jednou mířila k Bradavicím v posledním srpnovém týdnu, letošní letní prázdniny překonaly ty loňské a staly se nejlepší dovolenou jejího života. Fyzicky se nedokázala přestat usmívat; ohromilo ji, že Severusovi nedošla trpělivost s její neustálou veselostí, ale pokud něco, pak se zdál lehce pobaven – s nádechem nepochybně zasloužené samolibosti.

Vypustila Křivonožku a zamířila do sborovny na poradu před začátkem školního roku, kde se měly na poslední chvíli dořešit všechny problémy. Přivítal ji nadšený Neville. „Sakra, Miono, vypadáš fantasticky! Byla jsi na nějakém zvláštním místě? To opálení si nezadá s havajským.“

„Nic tak exotického,“ zasmála se, načež ledabyle dodala, „jen Francie.“

„Francie – tví rodiče? Jak to šlo? Vzala jsi jeho?“

„Ano, výborně, a ano i to další.“ S úsměvem zavrtěla hlavou. „Nech mě vejít a já ti vše povyprávím.“ Všichni v místnosti se seběhli se zaujatými výrazy a ona nastínila hlavní detaily své návštěvy, načež trochu odbočila a začala se rozplývat – obšírně – nad Paříží.

Severus vkráčel doprostřed jejího nadšeného popisu a protočil očima, když zamířil na své obvyklé místo a cestou automaticky popadl Věštce. „Ty jsi pořád u Paříže? Přeceňuje se, víš?“

Hravě na něj vyplázla jazyk. „Dobrý den i tobě, Severusi.“

„Měl jste pěkné léto, pane profesore?“ zeptal se Neville a bojoval s úsměvem.

„Přijatelné, děkuji,“ odpověděl zdvořile, když usedl na své místo.

„Jak víte, že Hermiona navštívila Paříž?“ zeptala se Minerva podezřívavě.

„Protože já vím vše,“ odpověděl znuděným hlasem s náznakem pobavení lesknoucím se mu v očích, když si několik lidí odfrklo. „Příležitostně spolu mluvíme, Minervo. Myslím, že přátelé tu a tam něco takového dělají, ačkoliv umění konverzace je všeobecně považováno za mrtvé.“

„A předpokládám, že další, co mi řeknete, bude to, že znáte jméno Hermionina záhadného muže?“

„Samozřejmě,“ odpověděl stejně znuděným tónem a otevřel noviny. „Zřídka mluví o něčem jiném. Jen stěží bylo obtížné to zjistit.“

Neville předstíral záchvat kašle, jak se zoufale snažil nesmát. Hermiona se jen zazubila a v duchu si řekla, že za tohle Severus později zaplatí. Alespoň měl dost rozumu a netvářil se samolibě.

„Nevěřím vám,“ rozhodně zamítla Minerva.

„Nevěříte? Jak jen naleznu sílu jít dál?“

„Hermiona by vám to neřekla.“

„Nevyjádřil jsem se, že mi to řekla; zformuloval jsem to tak, že bylo jen stěží obtížné to zjistit.“

„Záleží na tom?“ zasáhla Hermiona, než se debata rozbují. „Oba jste přerušili mé nostalgické vzpomínky.“ Vrátila se k intenzivnímu popisu restaurace a zase k sobě přitáhla veškerou pozornost.

„Jedné věci opravdu nerozumím,“ zamyšleně pronesla Minerva, když Hermioně konečně došla slova po opatrném zakončení té noci.

„Čemu?“

„Po tom všem, proč se, pro všechno na světě, nevyjádřil? Přijde mi to divné, že si prošel takovými trampotami a nepožádal vás o ruku. Myslíte, že na poslední chvíli ztratil nervy?“

„Velice pochybuji, že se chtěl vyjádřit,“ odpověděla mírně, odolávajíc nutkání podívat se na Severuse; jeho výraz by jí stejně nic neprozradil a nechtěla, aby to vzal nějak špatně.

„Proč ne?“

Hermiona pokrčila rameny. „Naše životy perfektně fungují tak, jak se věci mají, a pokud bychom se vzali, museli bychom řešit spoustu různých problémů. Pokud by mě požádal, řekla bych ano, ale nečekám to od něj a jsem šťastná tak, jak to je.“

„Vůbec tomu nerozumím,“ zamumlala ředitelka.

„No, jsme trochu v jedinečné situaci,“ s úsměvem odpověděla Hermiona. „Oba jsme šťastní s tím, jak se věci mají.“

„Asi ano,“ nakonec připustila, ale zněla nepřesvědčeně. Pak rychle zatleskala. „Dobrá, tedy, můžeme se vrátit k vzájemnému povídání o prázdninách později. Do práce, lidi. Především, jak všichni víte, tento rok nastanou nějaké změny v rozvrhu…“

Schůze proběhla poměrně rutinně, ostatně jako vždy. Nakonec Minerva tiše pronesla: „Než všichni odejdete, je tu ještě jedna poslední věc, o které vás musím zpravit.“ Nezněla šťastně a všichni se otočili, aby se na ni tázavě podívali. „Za pár týdnů ministerstvo vyšle své poskoky, aby vypracovali profily všech členů sboru.“

„Co?“ Ten výkřik vyšel od několika lidí najednou.

Ředitelka si povzdechla. „Rozhodli se, že chtějí podrobnější záznamy. Nemělo by to být nic příliš obtížného – nebo příliš osobního – a my technicky máme právo odmítnout odpovědět na jakýkoliv dotaz. K dispozici bude kouzlo detekující pravdu, takže vše, co odpovíme, musí být upřímné.“

„Ne Veritasérum?“

Minerva vypadala v rozpacích. „Vznesli nějaké pochybnosti o jeho účinnosti.“

„Netřeba chodit kolem horké kaše, Minervo,“ tiše se ozval Severus ze svého rohu. „Je to částečně kvůli mé opětovné přítomnosti ve sboru, že ano?“

„Myslím, že ano,“ souhlasila neutrálně Minerva.

„Dostat se k vyšetřování jim trvalo jen dva roky. Radosti byrokracie,“ poznamenal Severus kousavě.

„A, samozřejmě, zbytek důvodu je poslední článek Jinotaje, který ministra znervóznil nejistotou, co se děje v Bradavicích,“ vztekala se Hermiona. „Neuvědomila jsem si, že paranoia je povinná. Zkontroloval někdo v poslední době jeho pitnou vodu, propána?“

„Jaké otázky budou pokládat?“ chtěl vědět Neville.

„Nejsem si jistá,“ odpověděla ředitelka. „Některé se budou týkat základních informací o profilu, jako je datum narození, krevní status a tak podobně. Některé budou trochu osobnější – Patron a tvar bubáka, například. A některé, upřímně, nedávají smysl – byl náznak toho, že budou chtít, abychom si přičichli Amorovu šípu a popsali vůně, pro Merlina!“

„Co jim to, pro boha, má říct?“ nevěřícně se dotazovala Hermiona po té pobouřené odpovědi.

„No, kdyby někdo z nás prohlásil, že cítí krev, to by bylo asi indikací, že je něco špatně, nemyslíš?“ protáhl posměšně Severus a vysloužil si pár odfrknutí.

„Vy tím nejste naštvaný, Severusi?“ zeptal se Filius. „Čekal bych, že budete protestovat proti zneužívání toho lektvaru, když nic jiného.“

Pokrčil rameny. „Odpovědi jim nic neřeknou, i když se je dozví, ne bez vztažné soustavy. Tady a teď bych mohl vyjmenovat hlavní vůně, které jsem já sám v Amorově šípu odhalil, a nikomu z vás by to naprosto nic neřeklo, protože nevíte, co ty vůně pro mě reprezentují. Ta informace je naprosto k ničemu, ale zbytečné informace jsou jednou z největších ministerských vášní.“

Překvapivě to byl Neville, kdo se odvážil zvědavě zeptat: „Jaké…“

„Meruňky, mučenka, bobkový list a zvonky,“ odpověděl okamžitě. „Jsem si jistý, že jste teď všichni poučení, pokud jde o nejniternější fungování mé mysli, že ano?“

„Dobrý postřeh,“ po pauze připustila Minerva, která vypadala, jako by zoufale chtěla přijít na to, co tyto vůně znamenají, ale neodváží se zeptat – kteroužto emoci zjevně sdíleli téměř všichni ostatní v místnosti, soudě podle jejich zírání na Severuse. „Nikoho by nepřekvapilo zjištění, že ty mé jsou převážně whiskey a podzimní vánek; ach, a třešňový koláč.“

„Čerstvě zrytá půda a zelené věci u mě,“ zvesela přiznal Neville. „To a žvýkačka.“

„Čerstvá bavlna, mořský vzduch, lak dřeva a dušená rebarbora,“ přispěl Filius.

„Déšť, byliny, měď a kouř,“ nakonec dodala Hermiona, bojujíc se smíchem. Meruňky, hm? To jsem nevěděla.

Jeden po druhém další učitelé jmenovali každý půl tuctu vůní, smáli se a navzájem se škádlili těmi zvláštními. Podle toho, jak se starší učitelky smály, když madame Hoochová přiznala sýr s modrou plísní, Hermiona odhadla, že šlo o dlouhodobý soukromý vtip, a pravděpodobně i lechtivý.

„Severus má pravdu,“ uzavřela to zubící se Hermiona. „Tato informace je naprosto k ničemu.“

„Přesně. A tímto je ministerstvo vítané.“

„Takže nemáme žádné námitky?“ zeptala se Minerva.

„V prvé řadě mám námitky za jejich vměšování, ale ne nutně k tomuto konkrétnímu zásahu,“ odvětil Severus poněkud nevrle. „Jednoho dne by se mohli naučit všímat si svého.“

„A ten šok pak pravděpodobně zastaví slunce,“ řekla Hermiona a vysloužila si pobavený souhlas. „Později napíšu Lence. Dříve či později ministerstvo zjistí, že pokaždé, když se pokusí o zviditelnění v Bradavicích, jen se ztrapní.“

XXX

Nový školní rok se stal skutečným šokem. Hermiona si až dosud plně neuvědomovala, jak velký rozdíl může udělat jen jediná třída; nové prvňáčky učila jen dvakrát týdně, ale během prvního měsíce ji to naprosto zničilo. Severus nebyl ani vzdáleně soucitný, pouze ji jízlivě informoval, že by měla zkusit výuku sedmi tříd, každou s minimálně dvěma hodinami týdně jako své první zaměstnání, když by byla jen o pár let starší než studenti posledních ročníků. On sám se stěží přizpůsobil na konci prvního školního roku – zejména proto, že se zároveň snažil vyrovnat s Voldemortovým zmizením a smrtí Jamese a Lily, a také byl zatčen a souzen jako Smrtijed spolu s týdnem v Azkabanu, než začal soud.

Přesto zjistila, že ji to baví. Někteří studenti potřebovali čas na přizpůsobení – mudlorození vše již znali, protože se vrátila k základům, a mnoho čistokrevných se odmítalo danou látku učit, ale plánovala své osnovy pečlivě a byla přesvědčená, že nakonec se jí podaří získat zájem všech.

Jednoho rána přišel od George vzkaz, který ji poněkud zmátl:

Ehm, sestřičko, co jsi udělala tomu svému chlápkovi?

G.

XXX

Georgi,

co tím myslíš?

H.

XXX

H.

Dostal jsem od něj dopis, ve kterém se omlouvá za mé ucho. Nejsem si jistý, jestli bych neměl mít strach.

G.

XXX

G.

Se mnou to nemá co dělat! Zeptám se ho na to. Mimochodem, když už mluvíme o Severusovi, tvá mamka mě pozvala, abych zaskočila do Doupěte o mých narozeninách; řeknu to tvým rodičům. Drž mi palce.

H.

XXX

Hodně štěstí, sestřičko; a zavčasu vše nejlepší k narozeninám, pro případ, že bych ten den zapomněl.

G.

XXX

„Severusi, psal jsi Georgeovi a omluvil se za amputaci jeho ucha?“ zeptala se pomalu.

„Mimo jiné, ano,“ odpověděl klidně a vzhlédl od své práce.

„Proč?“

„Ty nemyslíš, že si to možná zaslouží omluvu?“ otázal se se zvednutým obočím.

Hermiona na něj přimhouřila oči. „Co chystáš, Zmijozeli?“ zeptala se podezřívavě; znala ho příliš dlouho, aby brala tento zdánlivě neškodný incident na lehkou váhu. Něco plánoval.

Čekala, že nasadí nevinný výraz – nu, tak nevinný, jak jen dokáže, což nebylo moc – a popře, že něco vůbec chystá, ale namísto toho pokrčil rameny a záhadně odpověděl: „Stavím mosty.“

„Proč?“ zopakovala.

Znovu pokrčil rameny a nenuceně odvětil: „V rámci přípravy na jakýkoliv plán, který máš na mysli v zájmu mého opětovného vstupu do společnosti, nebo alespoň její části. Není pochyb, že máš někde pečlivě připravovaný očíslovaný seznam. Možná i s barevným kódováním,“ dodal suše.

„To nebylo moc milé,“ zamumlala vlažně, a pak si povzdechla. „Vlastně si občas přeji, abys byl nedovtipný, Severusi.“

Odfrkl si. „Ne, nepřeješ.“

„No, dobře, nepřeji,“ připustila. „Přesto by to život zhusta ulehčilo, ačkoliv přiznávám, nebyla by to taková zábava.“ Nastínila plán, který s Georgem vymysleli na dvacátého šestého prosince. „Zní ti to přijatelně?“ zeptala se trochu úzkostně.

Severusovi se spíš ulevilo než cokoliv jiného. „Je to lepší, než jsem se obával,“ připustil opatrně; zřejmě měl vizi, že do toho spadne rovnýma nohama a napochoduje před celý rozvětvený Weasleyovský klan, až se tomu Hermiona musela zasmát.

„To bych ti neudělala, Severusi; ani jim bych to neudělala, když na to přijde. Takže je to ano?“

„Jsem naprosto bez dechu očekáváním, pokud se mi přímo netočí hlava,“ odpověděl hlasem, z něhož odkapával sarkasmus, jak to dokázal jen on, načež se vrátil ke známkování.

XXX

V den svých třicátých prvních narozenin se Hermiona probudila brzy ráno; souhlasila, že navštíví Weasleyovy starší, než Artur odejde do práce. Musela jít, ale vyšetřila si pár okamžiků, aby nejdřív sledovala Severuse, jak spí; plánovala, že než půjde, stráví s ním nějaký čas, protože měl nabitý den a asi ho moc neuvidí, ale teď, když jej tak pozorovala, neměla to srdce ho budit. Ve spánku teď vypadal tak mírumilovně – a spal hlouběji, což v tato období bývalo docela užitečné. S úsměvem velice opatrně vyklouzla z postele a začala se připravovat.

Pořád to bylo divné, když se v Doupěti ukázala sama, i po celé té době. Starý dům vypadal zchátralý jako vždy, jen s menším nepořádkem povalujícím se kolem, protože již nebyl plný ledabylých dospívajících chlapců. Ani Molly s Arturem se tak moc nezměnili – oba teď šedivěli, ale to byla asi jediná změna, a vítali ji tak vřele jako vždy, a přáli jí vše nejlepší k narozeninám, než ji popohnali dovnitř na snídani a popovídání. Nějakou dobu se jí nepodařilo s nimi setkat a bylo toho hodně co dohánět, než se jí podařilo stočit hovor na téma, kvůli kterému tam byla.

„Už musíte odejít, Arture?“ zeptala se tiše. „Je tu ještě něco, co bych vám oběma ráda řekla…“ Artur Weasley byl nyní vedoucím oddělení a s manželkou měli mnohem víc peněz teď, kdy se nesnažili nechat všechny své děti projít školou, ačkoliv většinu příjmu utratili za rozmazlování vnoučat.

„Nemám nic, co nemůže počkat. Jen mluv, Hermiono.“

Nadechla se; tento rozhovor se nestával snazší tím, čím častěji jej musela vést. „No, částečně se to týká Vánoc,“ začala opatrně.

„Jsi zvaná jako obvykle,“ vložila se do toho Molly a Hermiona se musela usmát.

„Děkuji, ale letos bych raději vynechala a přišla až dvacátého šestého, jestli nevadí? Víte… Ráda bych, abyste se všichni setkali s tím záhadným mužem, o kterém už měsíce blouzním, ale on nemůže zvládnout celý dav a je trochu nefér to po něm žádat. Přemýšlela jsem o menším setkání, ulehčit mu to trochu? Žádné děti, pokud možno…“

Vyměnili si pohledy, než Molly zvolna odpověděla: „Jsem si jistá, že to bude v pořádku, ale… proč? Viditelně je v tom víc, než přiznáváš, drahoušku. Nejdřív nám všechno pověz, a pak si budeme dělat starosti s Vánocemi.“

Hermiona se musela ironicky usmát. „Jakmile vám všechno povím, možná už mě nebudete chtít znovu vidět.“

„Nebuď hloupá, Hermiono. Probudila jsi ve mně zvědavost; co se děje?“

Zhluboka se nadechla, vzduch chvíli zadržela a pak jej pomalu vypustila. „Nuže, ten tajemný kouzelník, se kterým jsem zapletená… Nevím, kolik vám o něm prozradily vaše děti, ale… Oba jej znáte, nebo jste znávali…“

Artur pomalu přikývl. „George toho v poslední době hodně naznačoval…“

„To věřím.“ Krátce se usmála a dumala, co jen jim její ‚čestný starší bratr‘ říkal, načež si povzdechla a úsměv povadl. Obrnila se a rychle pronesla: „No, je to – Severus Snape.“

Nastala krátká pauza, zatímco si Molly s Arturem vyměňovali pohledy, a Hermiona začala být opravdu nervózní a neklidně přemýšlela, nakolik špatná bude jejich reakce. Oba obrátili pohledy zpět k ní, začali se usmívat a Molly vesele pronesla: „Dobře.“

Hermiona na ně zírala. „Co?“

Artur se tiše uchechtl a pohodlně se opřel ve své židli. „George není jediný člen této rodiny, který se umí dopočítat, víš. Od posledních Vánoc jsme si říkali, jestli to není on, ale nebyli jsme si úplně jistí.“

Dál na ně nechápavě zírala, než nakonec tiše přiznala: „Nerozumím tomu. Proč vás to nerozzuřilo? Myslím tím…“

Molly s hřejivým úsměvem zvedla ruku, aby ji zastavila. „Byl to dost ošklivý šok, když jsme si poprvé uvědomili, na koho všechny tvé záhadné narážky ukazují, zlatíčko, ale od té doby jsme to hodně probrali. Ani jeden z nás nechodil se Severusem do školy, to víš – dostudovali jsme o tři, čtyři roky dřív, než on začal. Poprvé jsme jej potkali, a dokonce i poprvé slyšeli jeho jméno, když Albus konečně Řádu představil svého tajemného smrtijedského špiona, což bylo už nějakou dobu po Severusově změně stran. Nemohlo mu být víc než dvacet a byl zcela vyděšený, jak nám tam všem čelil – což bylo opodstatněné, s muži jako Alastor Moody, kteří na něj zírali a debatovali o tom, zda je, či není důvěryhodný.“

Artur se předklonil a polohlasem zašeptal: „Byl mladý, měl podváhu a strach. Molly jej okamžitě adoptovala.“

Hermiona potlačila úsměv, když Molly manžela pokárala pohledem, než se tlumeně zasmála. „Ne tak docela; on by to nedovolil. Ale během první války jsme jej trochu poznali; strávil víc času v domě, který byl tehdy štábem, a nebyl tak dobrý herec, jakým se stal později. V té podivné době jsem byla často s tím nebo oním dítětem vzhůru, a on už trpěl nespavostí, takže jsem ho v noci každou chvíli vídala a občas jsme si povídali. No, šlo spíš o jednostrannou konverzaci, protože odmítal mluvit o sobě, ale stejně…“ Hermiona se při tom zazubila, uměla si to dobře představit. Molly pokračovala: „A tehdy ještě nebýval tak dobrý ve skrývání zranění. Viděla jsem něco z toho, čím si musel projít. Tak tohle byl náš první dojem ze Severuse…“

Její manžel pak pokračoval v příběhu. „Byl jsem u jeho soudu. Jeden z chlapců byl nemocný a Molly tam nemohla, tak trvala na tom, že půjdu místo ní. Opět vypadal velice mladě a velice vyděšeně.“ Krátce se zatvářil. „Týden v Azkabanu, než jej předhodili bystrozorům, velmi horlivým a agresivním, mu vůbec neprospěl. Uvěznění unikl čistě proto, že Albus svědčil v jeho prospěch, a to bylo naposled, kdy jsme jej na hodně dalších let viděli.“ Usmál se. „Všichni chlapci si pravidelně stěžovali na jejich učitele lektvarů, ale troufám si říct, že si zasloužili téměř vše, co jim naložil.“

Molly dolila šálky, zatímco se opět rozmluvila. „Když jsme jej na začátku druhé války opět potkali, šokovalo mě, jak moc se změnil. Ten poměrně plachý mladík, kterého jsem prvně viděla, se přetvořil do drsného a zahořklého muže se zlomyslnou náturou. Ale stále měl některé zlozvyky stejné – třeba způsob, jak se pokoušel schovat za vlasy. A Poppy Pomfreyová je moje dobrá přítelkyně, takže jsem si byla vědoma toho, jak často byl zraněný. Opět nebyl ochotný přijmout moji péči a ani nevykazoval sklony s někým z nás mluvit, ale… pořád tam byly stopy toho mladíka, kterého jsme viděli poprvé.“

„A hodně mu dlužíme,“ dodal Artur. Usmál se, když na něj Hermiona tázavě pohlédla. „Zaslechl jsem léčitele diskutovat o mém zranění, když jsem byl u svatého Munga. Nebyli moc rádi, že musí spoléhat na nezávislého lektvaristu, aby udělal to, co jejich lektvarové oddělení nezvládalo. Jen Mistr mohl převýšit nemocniční léčitele; Severus je jediný Mistr lektvarů v Británii, a jistě jediný, který měl nějakou představu o tom, jak léčit kousnutí od Voldemortova hadího mazlíčka. Nebylo těžké na to přijít.“

„No, tak to vypadá, že jsem si dělala těžkou hlavu pro nic za nic,“ hloubala Hermiona s úsměvem a vrtěním hlavy. „Myslela jsem, že budete zcela zděšení po tom všem, co se stalo vašim dětem.“

„George nám ukázal dopis, který mu Severus napsal a ve kterém se omlouval za jeho ucho,“ tiše vysvětlovala Molly. „A jen minulý měsíc jsme viděli Billa; jeho jizvy už vypadají o tolik líp, a to taky díky Severusovi.“ Vzdychla. „Museli jsme se vyrovnat s tím, co se stalo Ginny. Přiznávám, že bych ho sama zabila, když jsem zjistila, co se jí dělo ve škole, ale když jsme se dozvěděli, o co opravdu šlo… No, oběma nám bylo jasné, že to mohlo být o hodně horší.“

Hermiona klidně přikývla. „Pořád ho to trápí, víte. Občas mu jeho vina přináší strašné noční můry. Nezáleží na tom, jestli ho ostatní lidé odsoudí, nebo mu odpustí; on sám si neodpustí nikdy.“

Molly vážně přikývla. „Ze všech sil se snažil skrýt, co to s ním dělá, ale příliš často jsem ho viděla se slzami na krajíčku, abych věřila tomu, co o něm někteří ostatní –“

„Hlavně Moody,“ tiše se vložil do hovoru Artur.

„– říkali,“ dokončila Molly s mírným zamračením nad tím přerušením. Pak starší žena pokrčila rameny a usmála se. „Mohl být Smrtijedem, ale bez jeho přímého zásahu by polovina mé rodiny byla mrtvá, a bez jeho působení jako špiona bychom zemřeli všichni.“

„Nemáte ponětí, jaká je úleva to slyšet,“ vroucně pronesla Hermiona. „Začínalo se zdát, že je proti němu celý svět.“

„Kdo další to ví?“ zeptal se Artur. „Vím, že George na to přišel, protože je ohledně toho zlomyslný měsíce…“

Zazubila se. „To si umím představit. Řekl to místo mě Billovi, Charliemu a Percymu – Percy byl prý zděšený možným skandálem, ale až na tuto výjimku to šlo dobře. Lenka Láskorádová to ví skoro od začátku a ve škole to uhádli Neville a Poppy. Moji rodiče už se s ním i setkali – nebylo to moc zábavné, hlavně pro chudáka Severuse, ale nakonec to šlo dobře. A před nějakou dobou jsem to prozradila Harrymu a Ginny. Bylo to docela ošklivé, ale už jsme to vyřešili.“

„Takže jediný z nás, kdo to ještě neví, je Ron,“ shrnula to Molly a ustaraně pohlédla na manžela. I Artur se zdál lehce znepokojený. Ron byl z rodiny nejvíc prchlivý, nerad slyšel něco o Hermionině osobním životě a také neměl Severuse rád.

Hermiona zachmuřeně přikývla. „Obavám se, že ano. Opravdu nevím, jak mu to říct. Omlouvám se, že vás do toho zatahuji, ale myslím, že nejlepší pro něj bude to zjistit, až se tu šestadvacátého se Severusem objevíme, pokud  budete souhlasit s tím, že přijdeme. Pak všichni můžou…“ Zaváhala.

„Znehybnět ho,“ doplnil Artur a přikývl. Pousmál se nad jejím výrazem. „Víme, jaké jsou naše děti, Hermiono.“

Molly pomalu pokývla. „Není pro něj ale fér, zjistit to takto…“

„Já vím,“ souhlasila Hermiona neochotně, „ale pokud to zjistí dříve, už ho neuvidím. Sotva se potkáme teď, jak to je – od loňských Vánoc jsem ho neviděla. Takto se alespoň dostanu k tomu jej pozdravit, než vychrlí přísahu, že se mnou už znovu nepromluví.“

„Pak tedy dvacátého šestého prosince.“

Artur v té chvíli musel odejít do práce, popřál Hermioně vše nejlepší k narozeninám a řekl, že se uvidí o Vánocích. „Když nic jiného, vypadá to na živý den. Pozdravuj Severuse,“ zavolal cestou ke dveřím a o chvíli později slyšela jeho přemístění.

Molly jí dolila šálek čaje a s úsměvem se uvelebila na židli. „A teď, Hermiono, si žensky popovídáme. Musím připustit, že je pro mě velmi těžké představit si jakoukoliv situaci, která by způsobila, že Severus uvolní své obrany natolik, aby se s někým zapletl. Opila jsi ho?“ zeptala se rozverně.

Hermiona se usmála. „Ne, ale byl to jistě dost pomalý proces. Ve zkrácené verzi – protože také musím jít brzy do práce – se to stalo díky tomu, že jsem byla jediná v Bradavicích, kdo byl ochotný s ním mluvit; buď se musel vzdát a spřátelit se se mnou, nebo by se zcela izoloval a proměnil v úplného samotáře, a jelikož jeden z důvodů, proč se vrátil zpět do kouzelnického světa, byla osamělost, která jej vedla k šílenství, neměl na výběr. Jakmile jsme spolu začali trávit čas… no, máme hodně společného. Líbí se nám stejné věci.“

Matka rodu Weasleyů přikývla. „Vy dva jste jednoduše nejinteligentnější lidé, které znám. A máte podobný smysl pro humor, ačkoliv tvůj není tak řízný jako jeho.“

Usmála se. „Pravda. Nicméně dohromady jsme se dali před rokem, o letních prázdninách. A ne, nebyl opilý,“ dodala suše. Nepochybně byli pěkně opilí den předtím, ale když se políbili, byli oba zcela střízliví.

„Rozhodně vypadáš šťastná,“ zamyšleně ji studovala Molly. „To je ten důvod, proč jsme s Arturem nebyli úplně zděšení tak, jak jsme mohli být. Je překvapivé zjistit, že to Severus ti vykouzlil úsměv na tváři, ale je těžké tvrdit, že nesmíš být šťastná, dokud ti neodsouhlasíme osobu, která ti dělá radost.“

„Téměř přesně toto řekl i George,“ souhlasila Hermiona, potlačujíc smích nad tou ozvěnou; všichni Wealeyovic chlapci byli velmi rozdílní, ale tu a tam ukázali velmi jasně, že jsou příbuzní. „Abych byla upřímná, taky si někdy myslím, že je to divné. Je jiný, než byl za dob mého studia, ale ne tak jiný, abych ho nepoznávala. Stále je přísný a rozhněvaný a tvrdý a hořký a vše ostatní, ale stejně tak v něm existuje mnoho dalších stránek. Neumím to pořádně vysvětlit; jen to prostě… funguje. My fungujeme.“

„A co budoucnost?“

Rozesmála se. „Molly, nechte toho. Tento rozhovor jsme vedly, když jsem byla ještě s Ronem. Pořád nechci být bohyně kuchyně. Co jste udělala vy pro svoji rodinu je úžasné, ale já takový život nechci, a ani Severus. Mám hodně plánů k prohloubení mé učitelské kariéry a Severus se zdá přesvědčený, že jednoho dne se stanu ředitelkou.“

„Nemůžeš se divit, že se ptám,“ odpověděla s úsměvem Molly; šlo o velmi starý spor. „Pořád si myslím, že bys byla báječná matka.“

Hermiona si odfrkla. „Já si to nemyslím. Ale každopádně, teď je to mimo diskuzi; Severus je neplodný. Prosím, nebuďte zděšená. Nevadí to ani jednomu z nás; víte, že jsem nikdy nechtěla děti, a ani on ne.“ Zazubila se. „Možná jste si všimla, že nemá děti rád.“

Po chvíli se Molly usmála. „Asi budeš překvapená. Často jsem s sebou mívala jednoho či dva chlapce při našich nočních rozhovorech, o kterých jsem mluvila. Vypadal, že má na ně talent.“

Snažila se nehihňat. „Ne, nemá. Sledovala jsem, jak se stará o svoji kolej a učí studenty. Nemá ani nejmenší ponětí, jak se vypořádat s dětmi, takže se k nim chová jako k malým dospělým a nějak mu to funguje. Není to vědomé.“

Starší čarodějka se nad tím zamyslela a usmála. „Skutečně by to mohlo být tak. A co jeho budoucnost? Vím, že nikdy nechtěl být učitelem; v Bradavicích zůstával jen kvůli svým závazkům k Albusovi.“

Hermiona přikývla a dopila čaj. „Nebaví ho to, ne. Ale už není ve stavu takové nenávisti jako dřív. Miluje Bradavice a Zmijozelům věnuje hodně péče, ačkoliv peklo zamrzne, než to přizná. Je ve své práci dobrý, můžeme spolu trávit hodně času, aniž bychom přitahovali pozornost, a má zájem na změnách, které se rozběhly; také má čas na vlastní výzkum. Samozřejmě nic není jisté, ale jsem přesvědčená, že zůstaneme přesně tam, kde jsme.“ Možná si Severus zasloužil něco lepšího, ale dokud bude šťastný on, tak ona také.

„Vezmete se?“

„Ne. Obávám se, že nebudete moci naplánovat moji svatbu, a ani má matka.“ Hermiona se usmála a pohodlněji se na židli usadila. „Bez dětí, o které bychom se starali, a vzhledem ke skutečnosti, že bych si nechala své příjmení hlavně na jeho popud, by to nestálo za veřejné pobouření. Ani jeden z nás nechce, aby se o nás dozvěděl celý kouzelnický svět; i když to je vlastně jediný důvod.“

„Je to tedy láska?“ zeptala se tlumeně Molly a Hermiona opět s úsměvem přikývla.

„Ano. Severus to dokázal přiznat jen před pár měsíci,“ dodala zamilovaně, ale úsměv přešel do posmutnělého, když si událost vybavila, „ale oba jsme to věděli dlouho předtím. Jakkoliv je to bizarní, nejsme nestálí.“

„Dobrá tedy. Jsem za vás oba moc šťastná. Ale…“ Molly zaváhala. „Byla jsem tam, když Harry čelil Voldemortovi,“ podotkla tiše. „Co řekl o své matce a Severusovi… je to pravda?“

Pomalu přikývla. „Ano. Severus kdysi Lily miloval. Ale bylo to velmi dávno; zůstal její památce věrný částečně kvůli tomu, že nikdy nepotkal někoho, kdo by pro něj znamenal víc, a částečně kvůli vině.“

„Vině?“

„Ano. Obviňuje se za to, co se stalo jí a Jamesovi.“

„Harry nám to říkal,“ vzpomněla si Molly. „Nevěřili jsme, že by Albus mohl Severusovi důvěřovat jen na základě tohoto.“

Hermiona na chvíli zaváhala, přemýšlela, a pak se s rozhodnutím předklonila. „Severus byl tím, kdo vyslechl část proroctví a řekl jej Voldemortovi,“ objasňovala tiše. „Nevěděl, co to znamená. Když zjistil Voldemortovo rozhodnutí, že proroctví ukazuje na Potterovy, šel za Albusem a slíbil mu vše, jen aby je ochránil. To proto změnil strany; aby se pokusil je zachránit. Stále Lily miloval, i když ona s ním přestala mluvit roky předtím. A k Jamesovi měl životní dluh, ačkoliv se navzájem nenáviděli.“

Molly zvedla ruku k ústům. „Ach, chudák chlapec. Není divu, že byl takový, jaký byl. Jak jej to muselo užírat…“ Zamrkala. „Není divu, že vždy nenáviděl Harryho.“

Hermiona znovu přikývla. „Ano. Harry mu připomínal vše, co ztratil, a vše, co udělal špatně. Ten smutek a vina se s ním táhly celá desetiletí. Nemohl to hodit za hlavu, dokud nebyl Voldemort mrtvý a on byl konečně volný, aby žil vlastní život.“

Obě byly chvíli zticha a přemýšlely o tom. Molly nakonec pomalu zavrtěla hlavou. „Vždy jsem věděla, že si prochází mnohem horšími věcmi, než si umím představit, ale… Neměla jsem tušení, že to bylo tak zlé.“

„To nikdo neměl. Albus byl jediný, kdo znal celý příběh; Severus trval na tom, aby to nikomu jinému neprozradil. A upřímně, myslím, že hodně toho utajoval i před Albusem.“ Hermiona se slabě usmála. „Ten tvrdohlavý, pošetilý chlap byl odhodlaný projít si tím zcela sám.“

„To zní jako muž, kterého si pamatuji,“ souhlasila Molly a vrátila jí úsměv. „Zraňovalo jeho pýchu muset přijmout i jen tolik, jako je šálek kávy.“

„To stále. Dává konceptu nezávislosti zcela novou úroveň.“ Zazubila se a vstala. „Raději bych měla jít. Sice mám narozeniny, ale stejně musím do práce; mám učit už za hodinu. Děkuji vám, Molly.“

„Není zač,“ ujistila ji druhá žena. Vstala a obklopila ji mateřským objetím. „Už se těším, až vás oba uvidím. Pošli Severusovi moje srdečné pozdravy, ano? Bude se sice bezpochyby mračit, ale stejně to udělej.“

Hermiona se rozesmála, dobře si uměla představit jeho výraz. „Pošlu. Ještě jednou děkuji. Uvidíme se na Vánoce.“

XXX

„Ach, díky Merlinovi,“ pozdravil ji Neville, jakmile později toho dne vešla do sborovny, která byla až na něj prázdná.

Hermiona na něj zamrkala. „Prosím?“

„Promiň. Všechno nejlepší k narozeninám; dárek pro tebe mám v kabinetě. Ale vážně, jsem rád, že tě vidím. Pohádali jste se se Snapem, nebo něco podobného?“

Zamračila se, zmatená tou otázkou. „Ne. Proč?“

Neville potřásl hlavou. „Celý den je naprosto příšerný; v takové náladě jsem ho neviděl od doby, kdy nás učil. Vrčí na všechny, tresty rozdává jako sladkosti… Jen jsem předpokládal, že jste se museli třeba pohádat.“

Trhlo jí a zavrtěla hlavou. „Ne, ale tak nějak jsem ráno vyklouzla, abych se viděla s Molly a s Arturem. Myslím, že jsem jej měla varovat, že dnes nebudu poblíž…“ Zdálo se, že náhodou pokazila nějaký jeho plán. Nebo byl možná Severus ve špatné náladě z nesouvisejícího důvodu, řekla si s nadějí, ačkoliv o tom pochybovala.

Přikývl. „Taky myslím, že jsi měla,“ souhlasil a bojoval s úsměvem. „Pokud je takový, když jsi pryč jen na pár hodin, budeš se k němu muset připoutat,“ dodal, „nebo tady dojde k naprostému masakru.“

Zatvářila se. „Velmi vtipné.“

„Myslím to vážně, Miono. Pokud tě potřebuje poblíž, aby zůstal alespoň vzdáleně člověkem, buď u něj – sám sešlu Kouzlo trvalého přilnutí, pokud budu muset.“

S významným pohledem se Hermiona zazubila náhlou nezvedeností, když ji zasáhla šťastná – a nepochybně ďábelská – myšlenka. „Jen kvůli tomu, Neville,“ sladce se ozvala, „tě opustím s mentálním obrazem toho, co bychom se Severusem mohli dělat, pokud bychom trávili nějaký čas spolu a byla by do toho zapojena pouta. Bav se.“

Zezelenal, když opustila místnost, dusíc v dlaních chichot, a zamířila do své učebny.


 

 

(1) Alfred lord Tennyson , Ulysses, přel. Dr. Frant. Krsek, bez vročení, ale vydala Č. akademie císaře Frant. Josefa

(2) Percy Bysshe Shelley, překlad Oldřich Beneš, Sloky psané ve chvíli sklíčenosti u Neapole, rok 1960

Za tyto verše neskonale děkuji Denici, bez ní bychom se museli smířit s mým neumělým překladem, který by se těmto zdaleka nevyrovnal.

Denice, děkuji!

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: Post Tenebras Lux - 34. (Hodnotenie: 1)
Od: sisi - 02.06. 2023
|
Nějak nemohu vystát Albuse Wulfricka Brianea Brumbála. Nikdy si nedokázal vážit lidského života každého jednotlivce, se všemi zacházel jako s figurkami, lámal je jak bylo možné, odhazoval, jak smradlavé ponožky. Není divu, že právě ponožky mu nezůstaly dlouho; asi měly lepší pud sebezáchovy. Je vidět, že kouzelnická komunita ustrnula ve středověku právě i díky Brumbálovi a jeho stereotypnímu myšlení. A ještě odešel z tak hloupých důvodů, že neudržel zvědavost a musel si sáhnout na viteálem prokletý prsten.
Děkuji znovu za překlad, nemůžu přestat číst. Je to pro mě velká radost.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 22.01. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: hana - 03.03. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Post Tenebras Lux - 34. Od: sisi - 24.11. 2015
Molly a Artur jsou báječní. Zmáhá mě zvědavost na další dění. Dík

Re: Post Tenebras Lux - 34. Od: JSark - 21.09. 2014
Ešte že Molly a Arthur sú takí rozumní. Som zvedavá, ako bude reagovať Lonánek. :D Chudák Neville, takú predstavu mu nadhodiť, to je fakt surové. :))))
Re: Post Tenebras Lux - 34. Od: Lupina - 21.09. 2014
Lonánek se ikáže v tom "nejlepším" světle. Ale přežije Jó, Neville, Hermiona mu to hezky vrátila Díky za komentář, JSark

Re: Post Tenebras Lux - 34. Od: Zuzana - 17.09. 2014
Molly s Arturom ma potešili. Hermionine oznámenie prijali úplne nečakane pekne:) Severus ani netušil akých má priateľov. Škoda, možno keby vedel ako o ňom zmýšľajú, bolo by to ľahšie, alebo to vedel len neveril... Som zvedavá prečo bol taký jedovatý ako hovoril Neville, bál sa, ako dopadne Hermiona u Weasleiovcov? Som veľmi zvedavá na pokračovanie, ďakujem za kapitolu:)
Re: Post Tenebras Lux - 34. Od: Lupina - 17.09. 2014
Byli fajn, že? Taky myslím, že by v jejich přátelství nevěřil. Ale to se určitě zlepší:-) No, vyřešení dnešní záhady přinese další kapitola. Děkuji moc za komentář, Zuzano

Re: Post Tenebras Lux - 34. Od: miroslava - 17.09. 2014
"...tresty rozdává jako sladkosti"  :-DDD  já tohoto Severuse prostě miluji!!! A že si užíval to povídání ve sborovně? Ale až to jednou praskne, chci být u toho!!! Díky za skvělý překlad!!!  
Re: Post Tenebras Lux - 34. Od: Lupina - 17.09. 2014
Hrůzu nahánějící Severus Snape opět na scéně! I Neville se ztrácí z jeho dohledu Sborovny se dočkáme, neboj Děkuji za milý komentář, miroslavo

Re: Post Tenebras Lux - 34. Od: Sebelka - 17.09. 2014
Děkuji za další naprosto úúúžasnou kapitolu. Už se teď moc těším na pokračování. Jiťa

Re: Post Tenebras Lux - 34. Od: Sebelka - 17.09. 2014
Děkuji za další naprosto úúúžasnou kapitolu. Už se teď moc těším na pokračování. Jiťa
Re: Post Tenebras Lux - 34. Od: Lupina - 17.09. 2014
Těší mě, že se líbí. Děkuji za komentář, Jiťo :-)

Re: Post Tenebras Lux - 34. Od: teriisek - 17.09. 2014
Tak ten rozhovor šel lépe, než jsem čekala. A asi i lépe, než jsem doufala, ač Molly a Arthura obecně považuju za nejméně vyskakovací z celé rodiny. A s potěšením sleduju, že Minerva i se zbytkem profesorského sboru zapojili Severuse do konverzace, dokonce i do příjemné konverzace, jen tak dál! Jsem zvědavá na tu ministerskou akci, to bude asi něco... Díky za překlad, budu se moc těšit na další kapitolu!
Re: Post Tenebras Lux - 34. Od: Lupina - 17.09. 2014
Ano, rodiče Weasleyovi zde byli opravdu chápaví a citliví. Máš pravdu, že Severuse konečně začíná sbor brát mezi sebe. Ministerstvo se sice bude snažit v Bradavicích se vytáhnout, ale narazí Díky moc za komentář, teriisku

Re: Post Tenebras Lux - 34. Od: Julie - 17.09. 2014
Minule poznali rodiče Hermiony Severuse a nyní na hřbitově alespoň symbolicky Severusovi rodiče Hermionu. I když on to velmi pravděpodobně tak nemyslel a s rodiči měl bolavý vztah, stejně jsou to rodiče a navštěva jejich hrobu mi přijde jako další krůček k uzdravení... To zdánlivě neromatické vyznání lásky se mi, vzhledem k tomu kdo jej řekl, zdálo úžasné. Při debatě ve sborovně jsem už už myslela, že se to provalí, no neprovalilo, nevadí, počkám si. A na Minervu jsme super zvědavá. Moc se mi líbila pasáž s vůněmi... Molly a Artur byli jednoduše prefektní, to jak Molly popisovala mladého Severuse, není divu, že si ho se svou mateřskou povahou oblíbila. A ten konec, proč se Severus zlobí???? Jsme napjatá jak kšandy a těším se na příští týden. Díky vám oběma za skvělý překlad i za pravidelnost v jeho přidávání.
Re: Post Tenebras Lux - 34. Od: Lupina - 17.09. 2014
To je pravda, Severus vlastně Hermionu přivedl "představit", i když se s rodiči "nebaví". Je krásné sledovat, jek se pomalu uzdravuje. I to jeho vyznání lásky. To bylo tak... všeříkající. Na provalení ve sborovně si ještě počkáme. A Severus si ho užije Jak Molly popisovala Severuse jako mladíka, taky bych kolem něj začala hned kvokat, krmit ho a tak vůbec Zlobí se... No, až se to dozvíte, tak to bude možná hloupost, ale zas úplně ne... no, příště se to vyjasní Děkuji moc za dlouhý komentář, Julie

Re: Post Tenebras Lux - 34. Od: Leylon - 17.09. 2014
ach, skutočne krása. REakcia Weasleovcov ma veľmi milo prekvapila. Len sa bojím, čo vyvedie Ron... a samozrejme som zvedavá, prečo je Severus v tak úžasnej nálade :P :D ďakujem za preklad :)
Re: Post Tenebras Lux - 34. Od: Lupina - 17.09. 2014
Weasleyovi starší byli úžasní, Ron bude taky, ale je to míněno ironicky No jo, Severus a jejo bouřlivé nálady. Upřímně lituju celé žactvo včetně učitelů nacházejících se poblíž té sopky Ale hned příště se to vysvětlí. Děkuji za komentář, Leylon

Re: Post Tenebras Lux - 34. Od: katrin - 17.09. 2014
Kapitolka zase ako pohladenie duse :) Artur a Moly su bajecni, plan na Vianoce je skoro ako spiknutie :) Dufam, ze Severusa zase nerozculila Minerva alebo ministerstvo.. a ako vzdy sa tesim na pokracko
Re: Post Tenebras Lux - 34. Od: Lupina - 17.09. 2014
Ano, dnešní kapitola byla pohodová. Až na ten konec... Ani Minerva, ani ministerstvo :-) Díky za komentář, katrin :-)

Re: Post Tenebras Lux - 34. Od: TaraFaith - 17.09. 2014
Já se přiznám, že jsem něco takového od Molly a Arthura čekala. Oni jsou tak hodní a chápavý ke všem, bylo by nemožné, aby neměli pochopení rp někoho jako je Severus. Obzvlášť, když vědí (aspoň většinu) čím vším si prošel. Takže mě jejich reakce nepřekvapila, ale moc potěšila. Vždycky mě hrozně baví číst část povídky, kdy někdo (hlavně Molly) vzpomíná na Severuse, když byl mladý a začínal být špionem.  Myslím, vzpomíná v dobrém. Líbí se mi na tom asi nejvíc to, že skoro v každém tomto vzpomínání v něm vydí hlavně ČLOVĚKA... Závěr kapitoly neměl chybu a jsem moc zvědavá, jak si Hemriona tak velký přestupek u něj vyžehlí. Moc díky za překlad. Nemůžu se dočkat pokračování. Ps: Já vím, že je to trochu zlé, ale nemůžu se dočkat Vánoc. To bude podle mě hodně zajímavá a silná scéna. Díky D
Re: Post Tenebras Lux - 34. Od: Lupina - 17.09. 2014
Mě se tady Molly taky moc líbila. Povídky, kde z ní dělají semetriku, nemám ráda. Protože přesně, jak je tady, si ji představuji. Hrozně se mi líbilo, jak Artur s láskou shrnul - podvyživený, nešťastný, Molly ho okamžitě adoptovala. Artur je také skvělý člověk, když má takové pochopení. Teď si nejsem jistá, ale asi tuším, jak bude Hermiona žehlit Určitě to skončí sexem Vánoce jsou tady cobydup - už jen pár kapitol. No, ono už jich moc do konce povídky nezbývá Děkuji za komentář, TaroFaith

Re: Post Tenebras Lux - 34. Od: zuzule - 17.09. 2014
Tak tomu rikam konec v blbou chvili... Ja chci vedet, co mu prelitlo pres nos! Jinak Molly a Artur nezklamali, cekala jsem od nich rozumnou reakci. A ze na ministerstvu jsou idioti uz vime davno. Diky!
Re: Post Tenebras Lux - 34. Od: Lupina - 17.09. 2014
Co Severuse rozhodilo se dozvíme příště Musel ale řádit jak morová rána, když se Nevillovi ulevilo, že Hermionu vidí Molly a Artur jsou úžasní. I jak si přiznávají chyby svých dětí. Díky za komentář, zuzule

Re: Post Tenebras Lux - 34. Od: Neprihlásený - 17.09. 2014
Za prvé mě hrozně těší, že kapitoly jsou přidávány pravidelně jako hodinky - je to má stálá středeční jistota. Za druhé jsem si dneska zase pošmákla na textu - překladatelkám hlubokou poklonu, je to fakt excelentní, normálně si nad některými slovními obraty chrochtám. A za třetí - vyznání lásky mě dostalo. Zejména proto, že je zcela v mém stylu - vypozorovala jsem, že čím více s ním šetřím, tím je vztah vážnější (hlubší, větší, osudovější). S první láskou jsme si to neřekli nikdy - a dodnes pro sebe máme slabost. A s manželem jsme si to řekli jednou - zatím jsme spolu 19 let. Mezitím bylo pár vztahů kde se to vyznáními jen hemžilo - a hádejte, kde jsou:-) Tož tak.
Re: Post Tenebras Lux - 34. Od: Lupina - 17.09. 2014
Jé, se úplně rdím Děkujeme A do konce povídky - do adventu - kapitoly budou i nadále každou středu Taky mi je Severusův způsob vyznání poměrně blízký. Ona láska se má opravdu projevovat skutky a ne jen slovy. U nás se jimi také šetří a teď jsme měli 14 let od svatby. Tím vyznáním ale Severus také ukázal, jak velký kus cesty ušel. Jak hodně mu Hermiona pomohla stát se zase funkční bytostí. No, ti dva jsou jak pro sebe stvoření Děkuji moc za komentář a pochavalu

Re: Post Tenebras Lux - 34. Od: denice - 17.09. 2014
Krása, krása, krása nesmírná! Jako obvykle. A to je pro dnešek všechno, přátelé, píšu takřka vsedě na kufru, odjíždím na týdenní dovolenou - na další díl budu zpět! Díky!
Re: Post Tenebras Lux - 34. Od: Lupina - 17.09. 2014
Užij si to! Na sletu chci slyšet zážitky A děkuji

Prehľad článkov k tejto téme:

Loten: ( Lupina )09.01. 2015Vnímání
Loten: ( Lupina )19.11. 2014Post Tenebras, Lux - 43. - závěr
Loten: ( Lupina )12.11. 2014Post Tenebras, Lux - 42.
Loten: ( Lupina )05.11. 2014Post Tenebras, Lux - 41.
Loten: ( Lupina )29.10. 2014Post Tenebras, Lux - 40.
Loten: ( Lupina )22.10. 2014Post Tenebras, Lux - 39.
Loten: ( Lupina )15.10. 2014Post Tenebras, Lux - 38.
Loten: ( Lupina )08.10. 2014Post Tenebras Lux - 37.
Loten: ( Lupina )01.10. 2014Post Tenebras Lux - 36.
Loten: ( Lupina )24.09. 2014Post Tenebras Lux - 35.
Loten: ( Lupina )17.09. 2014Post Tenebras Lux - 34.
Loten: ( Lupina )10.09. 2014Post Tenebras Lux - 33.
Loten: ( Lupina )03.09. 2014Post Tenebras Lux - 32.
Loten: ( Lupina )27.08. 2014Post Tenebras Lux - 31.
Loten: ( Lupina )20.08. 2014Post Tenebras Lux - 30.
Loten: ( Lupina )13.08. 2014Post Tenebras Lux - 29.
Loten: ( Lupina )06.08. 2014Post Tenebras Lux - 28.
Loten: ( Lupina )30.07. 2014Post Tenebras Lux - 27.
Loten: ( Lupina )23.07. 2014Post Tenebras Lux - 26.
Loten: ( Lupina )16.07. 2014Post Tenebras Lux - 25.
Loten: ( Lupina )09.07. 2014Post Tenebras Lux - 24.
Loten: ( Lupina )02.07. 2014Post Tenebras Lux - 23.
Loten: ( Lupina )25.06. 2014Post Tenebras Lux - 22.
Loten: ( Lupina )18.06. 2014Post Tenebras Lux - 21.
Loten: ( Lupina )11.06. 2014Post Tenebras Lux - 20.
Loten: ( Lupina )04.06. 2014Post Tenebras Lux - 19.
Loten: ( Lupina )28.05. 2014Post Tenebras Lux - 18.
Loten: ( Lupina )21.05. 2014Post Tenebras Lux - 17.
Loten: ( Lupina )14.05. 2014Post Tenebras Lux - 16.
Loten: ( Lupina )07.05. 2014Post Tenebras Lux - 15.
Loten: ( Lupina )30.04. 2014Post Tenebras Lux - 14.
Loten: ( Lupina )23.04. 2014Post Tenebras Lux - 13.
Loten: ( Lupina )16.04. 2014Post Tenebras Lux - 12.
Loten: ( Lupina )09.04. 2014Post Tenebras Lux - 11.
Loten: ( Lupina )02.04. 2014Post Tenebras Lux - 10.
Loten: ( Lupina )26.03. 2014Post Tenebras Lux - 9.
Loten: ( Lupina )19.03. 2014Post Tenebras Lux - 8.
Loten: ( Lupina )12.03. 2014Post Tenebras Lux - 7.
Loten: ( Lupina )05.03. 2014Post Tenebras Lux - 6.
Loten: ( Lupina )26.02. 2014Post Tenebras Lux - 5.
Loten: ( Lupina )19.02. 2014Post Tenebras Lux - 4.
Loten: ( Lupina )11.02. 2014Post Tenebras Lux - 3.
Loten: ( Lupina )04.02. 2014Post Tenebras Lux - 2.
Loten: ( Lupina )28.01. 2014Post Tenebras Lux - 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )27.01. 2014Úvod k povídce