Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Post Tenebras, Lux

Post Tenebras Lux - 32.

Post Tenebras, Lux
Vložené: Lupina - 03.09. 2014 Téma: Post Tenebras, Lux
Lupina nám napísal:

Autor: Loten              Překlad: Lupina          Beta: marci                Banner: solace

Originál: http://www.fanfiction.net/s/6578435/32/Post-Tenebras-Lux

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 32

„The broken locks were a warning that you got inside my head
I tried so hard to be guarded, but I'm an open book instead…“

 

„Ty zlámané zámky varují, že dostala ses do nitra mysli mé.

Tolik jsem se snažil chránit, ale čteš ve mně jak v knize otevřené…“


Lifehouse, ‚Broken‘

XXX

O dva týdny později, týden po konci školního roku, seděla Hermiona v otlučeném džípu v tiché ulici městečka v Dordogne. Křivonožku nechala u Harryho a Ginny a spolu se Severusem cestovali dolů Francií s noční zastávkou v Orleans. S hlubokým nádechem se opřela o sluncem prohřáté okno auta. „Jsem nervózní,“ přiznala tiše.

Jemně se dotkl její ruky a palcem jí pohladil klouby. „To je pochopitelné, ale je pozdě couvnout. Běž.“

„Byla bych radši, kdybys šel se mnou.“

„Přijdu později. Mluvili jsme o tom. Nejdříve by ses s nimi měla setkat sama, promluvit s nimi. Já tady nejsem ten nejdůležitější.“ Nabídl jí jemný úsměv. „Běž, Hermiono. Setkej se znovu s rodiči, obejmi je, plač, udělej všechny ty ostatní iritující věci. Mluv s nimi; musíte dohnat téměř desetiletí. Až budete hotoví, zavolej mi a já přijdu.“

„Co budeš dělat?“

„Prohlížet památky.“ Pokrčil rameny. „Ještě jsem tu nebyl; projdu se, porozhlédnu. Budu v pořádku a ty získáš čas.“ Usmál se na ni. „Běž.“

Naklonila se a jemně jej políbila. „Jsi báječný muž, Severusi Tobiasi Snape.“

„To říkáš teď, ale neviděla jsi mě snažit se hrát milého v trapné společenské situaci,“ odvětil suše a políbil ji zpět. „Uvidíme se později.“

XXX

Severus měl naprostou pravdu, pomyslela si později. Na obou stranách došlo na objímání, pláč a hromadu dalšího sentimentu. Teď seděla a upíjela z dalšího šálku čaje a snažila se získat zpět svoji duševní rovnováhu. Tiše a téměř s nevírou sledovala svoje rodiče a pokoušela se připustit, že se toto opravdu děje. Poslední příležitost, kdy je viděla, byla neuvěřitelně traumatizující a ona utekla z domu v slzách. Teď to konečně mohla napravit.

Vypadali starší. Nikdo nepomýšlí na stárnutí svých rodičů, dokud se to skutečně neděje, a ona je navíc neviděla posledních deset let. Tím, že žila se Severusem, který vypadal mnohem lépe než kdokoliv jen o pár let mladší než její rodiče, zapomněla, jak stárnou mudlové. Otcovy vlasy zřídly a matčiny zbělely, oba přibrali a ve tvářích jim přibyly vrásky. Ale na tom nezáleželo; kdesi při prvním návalu slz ty roky odplynuly.

Měli toho hodně k dohánění. Teď seděli venku na terase s výhledem do ulice, v odpoledním slunci popíjeli čaj a hovor se konečně stočil na Severuse.

„Zmínila jsi, že si o něm chceš promluvit, než přijde?“

Hermiona přikývla. „Ano. Myslím, že se vás asi snažím varovat, nebo alespoň vysvětlit, o co jde. Existují jisté věci, na které nechci, abyste se ho ptali. Vím, že o mě máte starost, a vím, že budete chtít položit mu pár otázek; on to také ví. Ale Severus je velmi uzavřená osoba – ani já o něm nevím vše. Ani neumím vysvětlit, co znamená, že navrhl toto setkání. Dovolí vám jej vyslýchat, ale jistá témata by jej zranila a to já nechci.“

„Pokračuj…“

„Byla bych raději, kdybyste se ho moc nevyptávali na válku, i když myslím, že zrovna tohoto tématu se neobává. Přesto byste měli být opatrní, protože vám bude odpovídat naprosto upřímně a vy nebudete chtít znát detaily. Existují otázky, jichž bych litovala. Jde vlastně o osobní věci, které by ho opravdu mohly zranit. Myslím, že nejdůležitější je, abyste se ho neptali přímo, zda mě miluje.“

„Co? Proč ne?“

Vzdychla. „Ptát se ho na jeho pocity je vždy ošidné a nesnáší diskuze o emocích, obzvláště s cizími lidmi, ale pokud budete mluvit obecně, odpoví. To s tím slovem má problém, ne s pojetím. Není připravený to vyslovit nahlas a nechci, aby měl pocit, že musí. Prosím?“

Rodiče si vyměnili pohledy. „Dobře,“ pronesl nakonec otec. „Co ještě?“

„Konkrétně nevím. S některými složitými tématy je v pohodě a s těmi méně závažnými ne. Jen… pokud vás požádám, abyste nějaké téma opustili, uděláte to pro mě, prosím? Nemyslím, že se bude cítit natolik sebejistý, aby vám řekl, že na otázku nechce odpovídat. Je…“ Musela se usmát. „S tímto setkáním je téměř tak nervózní jako já. Předstírá, že není – nezaznamenáte to, tak se o to ani nepokoušejte. Vůbec nebudete schopní číst jeho emoce. Ale je opravdu nervózní a bude se moc snažit, takže vás nechá tlačit na něj a přijme, co by jinému netoleroval. Ale buďte k němu milí, ano?“

Vyměnili si pohledy, tentokrát naplněné smíchem. „Pokusíme se,“ s úsměvem slíbila matka. „Zavolej mu. Je čas, abychom se setkali.“

Hermiona pomalu přikývla a zvedla telefon. Zapnula jej na hlasitý odposlech a naslouchala vyzvánění, dokud nebylo přerušeno cvaknutím a z reproduktoru se neozval jeho hlas. „Nemáš dovoleno hrát si s mým telefonem.“

Nad jeho tónem zamrkala a začala se usmívat. „Severusi, jsi na hlasitý odposlech, buď milý. Pročpak ne?“

„Změnila jsi mi vyzvánění na Cyndi Lauper,“ pronesl falešně uraženým tónem.

Utlumila smích v dlaních; úplně zapomněla, že to provedla. Stalo se to dávno a on zřídka používal telefon. „Jejda?“

„Hm. V okolí se teď na mě dívají divně.“

Všimla si, že rodiče se při té výměně usmívají, a kousla se do rtu, aby se nehihňala. „Omlouvám se.“

„Lhářko.“

„Kde jsi?“

„Od vás asi deset minut chůze.“ Odmlčel se, než se opatrně zeptal: „Chceš, abych přišel?“

„Ano, prosím.“

„Už tam mířím.“

„Dobře, uvidíme se brzy.“ Zavěsila a s očekáváním pohlédla na rodiče.

„Jaká písnička od Cyndi Lauper to byla?“ zeptal se otec bojující s úsměvem.

True Colours – Pravé barvy (1),“ přiznala a představila si Severusovu reakci, když vyzvánění telefonu uslyšel. Slova té písně jí ho velmi připomínala, ale nebyla fanouškem melodie a ani on ne. „Mami?“

„Myslím, že chápu, cos myslela tím jeho hlasem,“ zamyšleně pronesla matka a oči jí jiskřily. „I při tom špatném spojení.“

Hermiona se rozesmála. „Počkej si na skutečnost. Pokud se uvolní natolik, aby mluvil normálně… to je pak opravdu o něčem jiném.“

Všichni tři seděli a sledovali ulici, zatímco v jejím žaludku se třepotalo nervózní očekávání. Nakonec jej zahlédla a ukázala. „Tam; to je on.“

Sledovala, jak se blíží; v davu jej zachytila až na druhý pohled. Převelice se snažil vypadat co nejneškodněji; ošoupané tenisky, tmavě modré džíny, světle šedé tričko a na něm rozepnutá tmavě zelená košile s dlouhým rukávem. Pouze podle způsobu chůze mohla říct, že je nervózní; měl strnulé držení těla a potlačoval kulhání. Jen s vědomým úsilím držel hlavu vysoko a vlasy z očí.

Jakkoli se snažil být opatrně nepopsatelný, přitahoval zrak, a ona si nemohla pomoci a usmívala se. Sledovala, jak míří ke schodům vedoucím k terase, na níž seděli. Oči mu nepatrně zjemněly, když na ni pohlédl, ale ve tváři měl tu pečlivě netečnou masku, kterou neměla ráda – ačkoliv při této příležitosti byla připravená mu ji odpustit. Všichni vstali, když k nim přistoupil.

„Mami, tati, to je Severus. Severusi, to jsou moji rodiče, Helen a John Grangerovi.“

„Zdravíme, Severusi. Hodně jsme o vás slyšeli.“

Lehce přikývl a oběma jim potřásl rukou. „Bonjour.“ (*)

„Ach, parlez-vous Francais?

Oui.

„Francouzsky mluví lépe než já,“ dodala Hermiona pobavená tou výměnou. „Ne že by to bylo nějak těžké.“

„Mohu vám nabídnout něco k pití, Severusi?“ zeptala se její matka a snadno sklouzla zpět do režimu ‚opečovávání‘. „Čaj, kávu, něco studeného?“

„Kávu bych uvítal, děkuji,“ odpověděl opatrně.

„Samozřejmě. Mléko, cukr?“

„Ne, děkuji.“

Znovu se posadil a výslech započal.

A byl to výslech. Otázky začaly docela nevinně, velice opatrné o válce a méně opatrné, ale stále ještě přijatelné na Severusovu práci a jak se s Hermionou spřátelili, ale teď situace nabrala na obrátkách a Severus začal vypadat uštvaně. Sledujíc, jak se snaží udržet klidný hlas při pokusu o vysvětlení rozdílu mezi skutečnou černou magií a tím, co lidé jako černou magii vnímají, si všimla, jak se mu pod okem cuká sval. Poznala, že má dost. Upřímně, byla ohromená mírou jeho tolerance.

Po důkladné diskuzi o všech jeho viditelných jizvách se otázky stočily k bývalému řediteli a její matka se jej vzápětí bez obalu zeptala, kolik lidí za svůj život zabil; Hermiona viděla, jak sebou trhl a došla jí trpělivost. „To stačí,“ pronesla tiše hlasem tak chladným, že to překvapilo i ji, a vstala. „Mami, tati, dovnitř. Chci s vámi mluvit. Tumáš, Severusi.“ Z kapsy vylovila cigarety a hodila je k němu. „Zůstaň tady. Nebude to trvat dlouho.“

XXX

Severus zíral na cigarety v ruce a soustředil se na dýchání. Tyto nebyly jeho; své měl ve vlastní kapse spolu se zapalovačem. Opatrně je prozkoumal, než k nim přičichl. Aha. Chytré. Přidala do nich malé množství Uklidňujícího lektvaru. Chvíli to zvažoval, pak pokrčil rameny a zapálil si. Byl si dobře vědom, že se potřebuje uklidnit a ulevilo se mu, když se po prvním potáhnutí to sevření na hrudi uvolnilo.

Opíral se o zábradlí kolem terasy, zíral do prázdna, ale ulici pod sebou nevnímal. Viděl, po kom to Hermiona má; oba její rodiče byli houževnatí jako pitbulové. Slyšel zvýšené hlasy z vnitřku domu a rozhodně odmítal poslouchat; Hermiona se rodičům asi chystala předložit některé docela osobní informace ve snaze šokovat je natolik, aby se chovali slušně, a to by raději nevěděl. Proč jsem k tomu vůbec dal souhlas? Téměř se cigaretou zalknul, jak se snažil nesmát; nedal souhlas. V první řadě to byl jeho nápad. A věděl přesně proč.

Byl si dobře vědom veškerých nedostatků své zašmodrchané osobnosti, včetně všech těch málo známých aspektů, které skrýval před všemi; a už od mladého věku věděl, že pod tím vším byl zoufale přítulný a závislý a vyděšený ze ztráty jakéhokoli blízkého člověka. Lily dovolil kritizovat na něm téměř cokoli a diktovat vše v jejich přátelství, jen aby zůstala jeho kamarádka. Albusovi dovolil, aby se k němu choval jako k špíně a i hůř, protože v Řádu měl alespoň místo, roli, něco, co ho nechávalo věřit, že někam patří. Ze stejného důvodu nechal mnohokrát Voldemorta (alespoň v hlavě mohl myslet na jeho jméno) mučit jej na pokraj šílenství. Kvůli témuž dokonce toleroval otcovo týrání a matčino zanedbávání.

Hermiona měla pravdu; přijímal bolest a utrpení, aniž by z toho měl výhody. Ale nikdy od té doby, co byl s ní; poznal, že se ocitl v hlubokých potížích, když mu poprvé pohlédla do očí a usmála se a řekla mu, že chce, aby se vrátil, a řekla mu toho ještě víc. Kdyby měl být brutálně upřímný, toto byl jeden z hlavních důvodů, proč souhlasil s návratem do Bradavic; chyběl mu hrad, ale ne lidé v něm, a určitě mu nechybělo učení. Vrátil se jen kvůli tomu zatracenému ženskému úsměvu, protože byl snadným úlovkem pro kohokoliv, kdo mu ukázal jakoukoli formu laskavosti. Jediné pozitivum bylo, že si až dosud nikdo neuvědomil, jak prostý je klíč k jeho duši; ani jeden z jeho pánů nikdy nepřišel na důvody jeho činů.

A proto teď a tady stál a nechal dva mudly nimrat se v jeho minulosti a vytahovat všechny ty nepříjemné věci, na které se snažil nemyslet, i když se domníval, že k tomu nemají naprosto žádné právo, a i když ho odpovědi na jejich otázky obtěžovaly. Protože věděl, co to znamená pro Hermionu, a jestliže byl v problémech od prvního okamžiku, kdy se na něj usmála, byl naprosto a beznadějně ztracený… od kdy? Nebyl si tak docela jistý. Bylo tolik případů, většinou tak malých, že patrně neměla ani ponětí o jejich významu pro něj, tolik momentů, kdy byl omráčen zjištěním, že proti všem očekáváním mu snad skutečně rozuměla a není tím zděšená.

Znovu si potáhl z cigarety a uvolnil se, když začala působit. Vybavil si bolest při zjištění, že jej z ničeho neviní; věděl, že si její odpuštění nezaslouží, ale ona byla přesvědčená, že ano. Bylo strašně matoucí snažit se přizpůsobit té nové myšlence, že možná nakonec není naprostou spodinou. Padesát let a nikdo s ním nikdy nezacházel jako s opravdovým člověkem. I teď, kdy už spolu byli rok, opravdu nevěděl, co to, sakra, dělá.

Doufal, že Hermiona nikdy nezjistí, jak závislým se stal. Jen před pár týdny jí řekl, že existují věci, které by ani pro ni neudělal; jeden z mála případů, kdy jí naprosto lhal. Nedokázal vymyslet nic, co by neudělal, aby si toto – cokoliv toto bylo – udržel. Takže tady bude sedět a nechá její rodiče, aby jej nazývali vrahem, a bude jim upřímně odpovídat. A kdyby se Hermiona odvážila to téma nadnést, nechal by se odvléct na setkání s jejími přáteli, aby čelil všem svým starým duchům, i když nikdy, nikdy nechtěl znovu vidět Pottera a jeho zatracené oči. Udělá cokoliv, aby ji udržel ve svém životě. Možná to nebylo zdravé, ale psychicky byl blíže k ‚normálu‘ než kdykoliv od svého dospívání, takže si mohl dovolit jednu beznadějnou a nebezpečnou posedlost – a beztak by nedokázal změnit, co cítí. Nikdy nebyl nestálým typem.

Hlasy uvnitř se o pár stupínků zvýšily; vyslechl útržky výkřiků zpoza skleněných dveří a nemohl se přimět přestat usmívat. Jeho fúrie byla v plně útočném režimu; opravdu si užíval poslouchání jejího nádherného vzteku, i když byl namířen na něj, což se stávalo často. Polovinu času ji záměrně provokoval, jen aby mohl sledovat ten ohňostroj, protože byla úchvatná, když se vztekala, hnědé oči vrhaly blesky a hlas přešel téměř do vrčení. A sledování toho úžasně děsivého hněvu namířeného na někoho jiného a jeho jménem, sledování jeho nebelvírské lvice při jeho obraně… to byl ten nejlepší pocit na světě. Nikdo se za něj nikdy doopravdy nepostavil, aby se jej pokusil chránit, ne pořádně.

Jsem v tom až po uši, řekl si v duchu, a nikoli poprvé. Nevadilo mu to. Pravda, děsilo ho to, a tušil, že pokud by se mělo všechno rozpadnout, zlomí jej to natolik, aby se už nikdy nevzpamatoval, ale… bylo mu to jedno. Ta nesnesitelná vševědka jej svázala a připoutala tak důkladně, že Albus i Voldemort by se jí mohli s obdivem klanět. Pouta otroctví mu nebyla cizí, ale nikdy se nepokusil s nimi bojovat. Měl podezření, že jeho podvědomí už ho mělo plné zuby za to, jak si mrví život, když to za něj tak rádi dělají všichni ostatní.

S vědomím, že takové myšlenky mu nejsou podobné, típl cigaretu a v duchu si poznamenal, že má Hermionu varovat, aby příště, až jej zase bude chtít zdrogovat, otestovala dávkování. Také si uvědomoval, že ještě není moc klidný a stále bojuje s nutkáním vytáhnout hůlku a začít se s ní ohánět. Zavřel oči a z mysli si vytáhl kompozitní vzpomínku.

Po té noci, kdy nebyl schopný vyvolat svého Patrona, aby dal Hermioně vědět, že nepáchá sebevraždu, ani není zpitý pod obraz či cokoliv jiného, se vrátil ke svému ranému tréninku nitrobrany a pečlivě si vytvořil řadu kompozitních vzpomínek se specifickým spouštěčem. Tato technika mu již dřív dovolila téměř zcela blokovat takřka smrtelné úrovně bolesti a dosti vysoké úrovně strachu, při nichž by se jiní hrůzou pomočili; také mu to pomáhalo odolat jakékoliv mentální sondě, bez ohledu na její sílu. A, jak zjistil, tato metoda mu umožnila vytvořit natolik šťastnou vzpomínku, aby mohl vyvolat Patrona s větší lehkostí, než kdy poznal za použití tohoto kouzla. Hodila se i teď, protože mu pomůže zahnat ten hněv číhající pod povrchem.

Jeho předchozí uchovaná vzpomínka – bohužel asi jediná skutečně šťastná – byla na den, kdy mu přišel dopis z Bradavic. Ta absolutní radost z vědomí, že je volný, způsobovala téměř euforii, a pro jednou byli oba rodiče střízliví, šťastní a zajímali se. Ta samotná vzpomínka byla v pořádku, dovolila mu celá desetiletí vyvolávat Patrona, ale tehdy mu bylo jedenáct a po čtyřiceti letech pekla poněkud ztratila na lesku. Kromě toho Bradavice se nestaly takovým rájem, jaký si představoval. Když vytvářel aktuální kompozitní vzpomínku, byl podstatně víc opatrný.

Severus si nechal proplouvat ty obrazy před očima; většinou šlo o krátké, vteřinové záblesky. Její rty přitisknuté na jeho Znamení zla poprvé, když byli spolu, když projevila naprosté přijetí toho, kým on skutečně je. Astronomická věž, kdy poprvé po mnoha letech cítil teplo jiného lidského těla na svém a prakticky neznámé a překvapivé zjištění, že u něj někdo hledá útěchu. Ten zatracený kocour, jak vytrvale ignoruje příkazy k odchodu, skáče mu do klína a začíná příst. Pohlédnutí do jejích očí při milování a její hlas šeptající jeho jméno, když se v ní pohyboval. Sluneční svit ve zvoncích a její hlava položená na jeho stehně, zatímco jí prsty zaplétal zářivé voňavé květy do naprosto nemožných vlasů. Úchvatně krásná hudba na bohoslužbě s koledami a teplo její dlaně v jeho. Pozvednutí přívěsku jin-jang těsně před tím, než si ho poprvé dal na krk. Četba u krbu s paží kolem ní a s její hlavou na rameni. Probuzení v noci a pocit, jak se mu choulí v náručí.

Otevřel oči a lehce zavrtěl hlavou; pochmurné pobavení zahnalo poslední zbytky jeho temné nálady. Někde, nějak se jeho život neuvěřitelně podivně změnil. Měl silné podezření, že už nikdy nebude přesně vědět, co se děje, ne, dokud toto bude trvat, a až to skončí, nemyslel, že by zůstal příčetným po další takové ztrátě, takže na tom nezáleželo. Ještě několik hodin by mohl zvládnout. Nicotnost ve srovnání se vším, co ustál dřív. A věděl, že nic není zadarmo – už dřív zaplatil mnohem víc, než kolik se mu dostalo.

XXX

Hermiona otevřela dveře na terasu a přešla do slunečního světla. Opatrně Severuse sledovala, dokud se k ní s mírným pohledem neotočil. Cigareta byla vykouřená jen napůl a zamáčknutá, ale vypadal dost klidně. Připojila se k němu u zábradlí a opřela se mu o rameno. „Lepší?“

„Myslím, že jsi to nadávkovala špatně,“ odvětil tiše. „Budu mít úžasnou bolest hlavy.“

„Promiň.“

„Nic se neděje. Trochu mě to otupilo, dost, abych se uklidnil. Ze stejného důvodu jsem používal mnohem nebezpečnější drogy.“ Zhluboka nabral vzduch do plic, a až po chvíli vydechl. Podíval se na ni: „Je to v pořádku, Hermiono,“ řekl jí tišeji. „Byl bych raději, kdyby některé ze svých otázek neformulovali tak hrubě, ale… Je to v pořádku. Proti těm otázkám, jako takovým, nic nenamítám.“

„Ale já ano,“ odpověděla tiše. „Ztratili právo být ke mně takto ochranářští, když mi řekli, abych šla a nevracela se.“ Povzdechla si. „Jsi s tím opravdu srovnaný?“

„Je to něco jako zkouška nanečisto,“ odpověděl zamyšleně, otočil se a pohlédl na prosluněnou ulici. „Hodně z té pravdy vyjde najevo, pokud náš nápad s knihou o válkách někam dotáhneme. Takovéto otázky budou opakovaně pokládány a toto mi pomůže přijít na to, o čem můžu mluvit a co si nepřeji vyjevit. Existují témata, o kterých hovořit nebudu, ani s tebou; vím, kam až mě mohou dotlačit. Budu v pořádku.“

„Stejně promiň.“

„Nebelvírka,“ zamumlal a náznak úsměvu mu nepatrně zjemnil oči, když se na ni díval. „Pokud si vzpomínáš, přišel jsem s tím já sám. Tušil jsem, že mi pár otázek položí.“

„Jen měj na paměti, že to nemusíš dělat,“ řekla mu tiše a setkala se s jeho pohledem. „Občas mi připadá, jako bys zapomínal, že teď máš možnost volby.“ Něco v jeho očích napovídalo, že mohla udeřit hřebík na hlavičku, ale nijak nezareagoval, jen mírně přikývl. Výraz se mu změnil, lehce ztvrdl, když k nim dolehl zvuk otevíraných dveří, a ona si uvědomila, že se její slova strefila do černého snad ještě důrazněji, než zamýšlela; jak se zdálo, teď už se nechystal být tak tolerantní.

„Severusi, prosím, přijměte naše omluvy,“ pravila tiše matka.

Otočil se a přeměřil si je oba téměř bezvýrazně. V hlase zaznívaly chladné tóny profesora Snapea, když úsečně odpověděl: „Vaše obavy jsou omluvitelné. Vaše domněnky nikoliv.“ Hlas mu změkl. „Proti vašim otázkám, doktorko Grangerová, nic nemám, ne však proti urážkám.“

Její rodiče měli alespoň tu slušnost, aby vypadali zahanbeně. „Opravdu se omlouváme,“ nabídl po chvíli otec. „Ale všichni rodiče mají naděje a sny o svých dětech… a se vší úctou, Severusi…“

„Nejsem to, co jste si představovali,“ suše doplnil Severus. „Docela pochopitelné.“ Po napjaté chvíli se vrátil ke stolu a opět se posadil. Ostatní jej následovali. Severus se zadumaně zahleděl do prázdného šálku a zjevně urputně přemýšlel. „Možná by trochu pomohlo, kdybych vám o sobě nejdříve něco pověděl,“ pronesl pomalu. Oči se mu lehce rozostřily a jako by se díval na něco, co mohl vidět jen on; Hermiona na to byla zvyklá, ale pokud jste jej neznali, mohlo to být trochu zneklidňující.

„Pocházím z nižší třídy ze severu,“ nakonec započal. „Narodil jsem se v chudé průmyslové oblasti Lancashire. Otec byl mudla a my tak i žili; i teď žiji většinou jako mudla a k vaší kultuře mám blíž než ke kouzelnickému světu. Neměl jsem nijak zvlášť šťastné dětství a jakmile jsem nastoupil do Bradavic, nalepily se na mě různé problémy. Nijak zvlášť dobře jsem se nepřizpůsobil, a když jsem dostudoval, připojil jsem se ke Smrtijedům.“ Pomalu si rozepnul manžetu košile a vyhrnul ji, aby odhalil vybledlého hada a lebku. „Toto je Znamení zla. To mě označilo jako následovníka Pána zla.“

„Voldemorta,“ dodala svým rodičům polohlasem Hermiona. Byla si vědoma toho, že Severus v současné náladě ji nemůže slyšet a ani neuslyší, dokud nedokončí svoji řeč. „Kvůli Znamení nemůže to jméno vyslovit.“

Severus pokračoval stejně pomalým a vzdáleným hlasem: „Existuje mnoho důvodů, proč jsem se k němu připojil; mnoho výmluv, které bych mohl použít. Ale opravdu jsem nechápal, co to obnáší. Připojil jsem se však z vlastní vůle s vědomím, že příjemné to nebude.“ Jedním prstem pomalu sledoval obrys lebky a následně i hada. „Pozdě bycha honit. Neměl jsem to udělat, ale v té době jsem měl jen málo možností a tato byla lepší než ostatní. Bylo mi osmnáct a půl, když jsem se připojil; sotva devatenáct, když jsem toho začal skutečně litovat a hledat cestu ven. Ale má pýcha byla silnější než lítost. Silnější než cokoliv jiného, dokud jsem nezjistil, že jsem ohrozil někoho drahého; Hermiona vám o tomto příběhu dost vyprávěla, nebudu se opakovat.

Změnil jsem strany. To ovlivnilo můj život jen velmi málo. Stále jsem byl nucen odpovídat na předvolání mého pána a on mi stále prováděl strašné věci. Mnoho lidí jsem zabil. Mnoho lidí jsem mučil. Mnoho lidí jsem zradil. Kdosi, kdo to mohl posoudit, mě ujistil, že jsem pomohl zachránit víc lidí, než jsem jich zranil. Nevím, zda je to pravda. Rád bych si to myslel, ale nejsem si jistý, jestli to celou věc nějak zlepšuje.

Pro tento rozhovor je první válka irelevantní; skončila, když byla vaše dcera dítě. Poprvé jsem Hermionu potkal v jejích jedenácti a byla…“ Odmlčel se a oči mu lehce změkly. Hermiona věděla, že bude ošklivý. „Působivě iritující,“ dokončil s cukajícími koutky. „Velmi inteligentní a věděla to. Zoufale toužící zapůsobit, zapsat se v tomto novém světě. Ten postoj chápu, ale faktem zůstává, že byla… velmi, velmi otravná. Až příliš se snažila získat mé uznání, jako se jí ho dostalo u všech ostatních učitelů; což byl v mém případě naprosto špatný přístup. Navíc jsem byl ředitelem koleje zahrnující syny a dcery Smrtijedů v době, kdy jsme věřili, že návrat Pána zla je na spadnutí. Nemohl jsem projevit žádnou laskavost mudlorozené, i kdyby dokázala být méně iritující. A pak se spřátelila s jediným chlapcem, kterého jsem skutečně nenáviděl – nespravedlivě, ale to se nedá změnit.

Hermiona a její dva kamarádíčci způsobili bradavickému učitelskému sboru více vrásek než kdokoliv jiný kvůli tomu, že měli sklony dostávat se do potíží, a kvůli Potterově nešťastné tendenci střetávat se se stíny Pána zla. A zatímco jsem ji učil, toto bylo vše, co pro mě znamenala – studentka, která se stále dostává do nebezpečných situací, která má příšerný vkus na přátele, která je extrémně nepříjemná a která je přesto inteligentní.

Když začala druhá válka, prostě jsem neměl čas věnovat pozornost některému ze studentů. Má práce špiona mi všechen volný čas vzala a… značně jsem trpěl. Neustále jsem se potýkal s množstvím zranění – Pán zla byl, upřímně řečeno, šílený a hodně času trávil zřejmě náhodným mučením svých přívrženců. V té době jsem byl jediný, kdo se pokoušel udržet práci na plný úvazek. Prostě to nebylo možné. Okrajově jsem si byl vědom Hermionina zapojení – většinou neoficiálního – ale když jsem na ni vůbec pomyslel, pak jen jako na doplněk Pottera, který jakoby pouze usiloval o ztížení mého života, byť nevědomky.

Válka skončila. Nečekal jsem, že ji přežiji, a doteď si nejsem úplně jistý, jak jsem to dokázal. Utekl jsem a skrýval se, i když jsem Potterovi dal dost – víc než dost – informací očišťujících mé jméno. Bylo mi jedno, zda budu shledán vinným či nikoliv; prostě jsem nemohl zůstat. Jen jsem chtěl uniknout a nechat kouzelnický svět za sebou; neplánoval jsem návrat.

Potuloval jsem se po celém světě a během toho jsem prošel… nevím, jak to popsat,“ pronesl zamyšleně s mírným zamračením, zatímco pokračoval v zírání na cosi, co měl před očima. „Ne zhroucením jako takovým. Snad… reorganizací? Měl jsem čas přemýšlet o všem možném, čemu jsem se dříve díky své práci vyhýbal. Měl jsem čas zabývat se – ‚emocionální zátěží‘ zní ta fráze, či ‚kostlivci ve skříni‘, nebo jakýmkoliv klišé, které považujete za vhodné. A abych pokračoval v klišé – smazal jsem minulost. Přes vše, co se přihodilo, jsem se přenesl a začal se blížit normální lidské bytosti,“ dodal s nádechem ironického úšklebku.

„A při tom všem jsem si stále házel pěkné klacky pod nohy. Dlouhou dobu jsem fungoval jako ‚sotva člověk‘ a od všeho jsem si udržoval odstup, takže jsem se mohl soustředit jen na to, co bylo třeba udělat, a zabránil si stát se naprostým psychopatem. Jakmile se mi vrátila příčetnost, začal jsem se cítit strašlivě osaměle, a také jsem stále trpěl následky zranění. Vrátil jsem se do Anglie a začal s hledáním cesty zpět do kouzelnického světa a jediného života, který jsem znal. Znovu jsem potkal Hermionu – to jsem neplánoval, ale zpětně vidím, že nikdo jiný neměl ani tolik inteligence, aby mě našel, ani dost soucitu, aby se mi pokusil pomoci. Oba jsme se od konce války hodně změnili a našli jsme společnou řeč…“

Odmlčel se a ztichl, zamyšleně zíraje do prázdna, ale pak se mu zrak zaostřil a pohled nabral ostrosti. Bezmyšlenkovitě naklonil hlavu a vlasy mu přepadly dopředu. Přes ten černý závoj poněkud nejistě pohlížel kolem stolu a ticho začalo dusit. Hermiona se na něj povzbudivě usmála a podívala se na své rodiče, kteří zrakem přeskakovali na sebe a na Severuse.

Nakonec ticho prolomila matka nehlasitým: „Děkuji, že jste nám to povyprávěl.“

„Zjevně není snadné o tomto mluvit,“ dodal otec.

Severus se nepatrně uvolnil a opřel se v křesle, aby odhodil vlasy z očí. „Ne,“ souhlasil tiše, „ale měli byste o mně něco vědět, vzhledem k okolnostem. Předpokládám, že máte otázky; pokud budu moci, odpovím na ně upřímně.“

„Samozřejmě, že mají otázky,“ suše podotkla Hermiona se snahou udržet atmosféru co nejuvolněnější. „Je to rodinný rys.“ Severusovy rty sebou zacukaly, ale nepronesl nic, zjevně rozhodnut chovat se co nejlépe.

Její otec se uchechtl. „Působivě iritující, co? To není nejlepší vysvědčení, zlato.“

„Vlastně to je docela zdrženlivý popis,“ s úsměvem připustila Hermiona, když na ni Severus pohlédl. „Má pravdu, k němu to byl naprosto špatný přístup. Ostatní učitelé měli v oblibě žáky, kteří byli nadšení, kteří se vždy snažili na otázku odpovědět a kteří dělali mnohem víc, než se od nich žádalo; ne však Severus. Byla jsem naprosto nepříjemná.“

Byla?“ zamumlal si pod vousy Severus, než se trochu napjal, zřejmě nezamýšlel hlasitý projev. Hermiona na něj zahrála zamračení, ale dovolila, aby její úsměv viděl. Nechala jej zjistit, že trocha škádlení je v pořádku. Její rodiče potlačovali úsměvy.

První matčina otázka byla trochu nečekaná. „Jaký druh kouzelníka jste, Severusi? Myslím tím, co umíte? My – toho o magii ani teď moc nevíme.“

Severus na ni zamrkal; zjevně na takovou otázku nebyl připraven. Po chvíli se zhluboka nadechl a pomalu odpověděl: „Většina kouzelníků a čarodějek je buď víc silná, nebo víc zručná. Ti silní mají sklony k zobecnění a ve většině aspektů magie mají jisté schopnosti; ti zruční se specializují. Já jsem… někde uprostřed…“

Hermiona vpadla do hovoru, protože ji právě napadlo dobré přirovnání, které to vysvětlí. „Je to jako být boxer těžké váhy, nebo mistr bojových umění. Severus je v podstatě rváč s černým páskem.“

Tiše si odfrkl a zvedl na ni obočí. „Děkuji,“ komentoval suše a ona se na něj zazubila. „Nicméně,“ pronesl ostentativně a vrátil pozornost k matce, „já jsem považován za silného. Jsem zdatný v bojových kouzlech, obranných i útočných, a v tom, co se melodramaticky nazývá černá magie, o kteréžto jsme mluvili dříve. Jsem dobrý v sesílání kleteb a zaklínadel a rovněž je umím dobře zvrátit. Také jsem velmi schopný lektvarista  – odtud plyne mé zaměstnání. Ale hlavní oblast mých znalostí leží v nitrobraně a nitrozpytu – v magii mysli.“

„Toto nejsou ti droidi, které hledáte?“ nadhodil otec a Hermiona potlačila smích, když zachytila Severusův pohled a pobavení třpytící se v těch černých očích. (2)

„Ne tak docela,“ odvětil, lehce se uvolnil a teď již zněl více lidsky. „Existují kouzla, která napodobují triky s myslí v podání rytířů Jedi, ale není to skutečný nitrozpyt. Nejbližší mudlovskou analogií je ‚čtení mysli‘, jakkoli ten výraz nemám rád, protože není přesný. Nitrozpyt je hlavně uměním prohlížení vzpomínek; zdatný nitrozpytec může také pochytit emoce, a pokud se druhá osoba hodně soustředí, pak i myšlenky. Je prostředkem k rychlému a tichému předávání informací; také umožňuje telepatickou komunikaci, ale jen při očním kontaktu, ne na velkou vzdálenost. Nitrobrana je umění zaštítění mysli proti vniknutí, ke skrývání vzpomínek a myšlenek a k potlačení emocí; je v mnohém podobná řadě meditačních technik a může být využita k potlačení bolesti a strachu. To mi pomohlo fungovat po celou dobu války a lhát Pánovi zla, který byl velmi silný, pokud ne přímo drsný nitrozpytec.“

„Drsný?“

Přikývl. „Probil si cestu do mysli oběti, prohrabával se jejími myšlenkami, dokud nenalezl, co chtěl, až pak se stáhl; ten proces byl nejen bolestivý, ale i traumatizující. Obratný nitrozpytec toho může dosáhnout prakticky nepozorovaně a bez poškození oběti.“

„Mohl byste to provést i nám, aniž bychom to věděli?“

Severus pomalu zamrkal, nebral to jako útok. „Nevím. Pokud byste byli kouzelníci, pak ne – jsem dobrý, ale ne natolik; jsem mnohem lepší v nitrobraně než nitrozpytu. Nikdy jsem se o nitrozpyt nepokusil u mudly; nevím, zda byste to cítili.“

„Omlouváme se za tu otázku…“

Mávl rukou. „Nemusíte. Zajímavé, že tu samou mi položila i Hermiona.“ Jeho rty sebou škubly do pousmání téměř bez hořkosti. „Koneckonců mně není snadné věřit. A je přirozené, že budete mít pochybnosti ohledně mentální magie,“ dodal opatrně a s překvapivou jemností.

„Tehdy na nás byl aplikován nitrozpyt?“

Severus se zamyslel. „Z části ano,“ hodnotil pomalu. „Co dokázala Hermiona bylo… působivé a složité. Částečně šlo o silné paměťové kouzlo blokující skutečné vzpomínky, ale použila nitrozpyt, aby vytvořila nové. Jen pár lidí by to zvládlo.“ Zrakem rychle přebíhal z tváře na tvář, až oči přimhouřil. „Kouzlo je stejně tak o záměru, jako i o síle,“ rychle vysvětloval. „Mnoho kouzel nemůžete seslat, pokud je nezamýšlíte doopravdy. Pouze záměr za nimi odlišuje černou magii od světlé. To, co udělala Hermiona, není černá magie prostě proto, že za jejím činem stála čistá snaha o záchranu vašich životů. Pokud by to neudělala, zemřeli byste strašlivou smrtí, to vás ujišťuji; já jsem v pozici, abych to věděl – mohl jsem do toho být zapojen. Pokud by její motivy byly méně než čisté, zničila by vaše skutečné vzpomínky, nepřepsala by je, a zvrácení kouzla by z vás pak udělalo bezduché živé mrtvoly.“

Hermioně se udělalo nevolno. „To jsem nevěděla,“ zašeptala a Severus se dotkl její ruky.

„Nepotřebovala jsi to vědět. Zjistit bys to mohla jedině studiem černé magie, což bys neudělala, i kdyby to bylo možné.“

„Ale…“

Rukou tu její sevřel, až byl jeho stisk téměř bolestivý. „Hermiono, přestaň s tím,“ nařídil jí přísně. „Černou magii nemůžeš použít jen náhodou. Musíš mít skutečný záměr. Neexistovala možnost, že bys provedla něco zlého; nemáš to v sobě.“ Zírajíc mu do očí, zaváhala, ale jestli o tom někdo něco věděl, byl to Severus. Byla si jistá, že myslel vážně každé slovo. S mrkáním pomalu přikývla a nerozhodně pohlédla na rodiče.

„Omlouvám se, srdíčko,“ tiše se ospravedlňovala matka a otírala si oči. „Nechtěli jsme být krutí, ale není to náš svět. Jen jej chceme pochopit.“

„To je v pořádku,“ vypravila ze sebe, opřela se a lehce stiskla Severusovu ruku. A zjistila, že vše v pořádku opravdu je.

Severus znovu promluvil na něj překvapivě jemným hlasem. „Mudlorození zažívají těžké časy při začleňování se do kouzelnického světa, částečně kvůli rozdílu mezi oběma kulturami, částečně kvůli rodinám, které nechávají za sebou. Téměř všechny rodiny se dříve či později rozhádají a vždy to je bolestivé. Vaše podmínky byly mnohem horší, ale nebyla jiná možnost. Hermiona je mudlorozená a je přítelkyní Harryho Pottera; tyto dva fakty z vás obou udělaly cíl od okamžiku návratu Pána zla. Její kouzlo vám zachránilo životy; a neznám nikoho jiného, kdo by je dokázal.“

„Je tedy Hermiona dobrý nitrozpytec?“

„Ne. S trochou praxe by možná mohla být, nemyslím však, že je to pravděpodobné. Ale je inteligentní, metodická a opatrná, a vás oba miluje natolik, aby ohrozila sama sebe a uvážlivě udělala něco, co považuje za špatné.“ Znovu jí stiskl ruku, pustil ji a opřel se. „Hermionina síla spočívá v jemnější magii, kouzlech a ochranách, či léčení; ve složitých kouzlech, která potřebují čas. Já jsem lepší v instinktivních, rychlých kouzlech, jako je bojová magie.“

„Což je opravdu ironické vzhledem k tomu, že má mnohem víc trpělivosti než já,“ doplnila Hermiona a usmála se na Severuse. „Jen mě napadlo, že ti ušetřím námahu, abys to nemusel říkat.“

Oči mu zazářily pobavením. „Co se týká magie, umíš být trpělivá; alespoň pokud do věci nejsou zapojeny knihy.“

Oba rodiče se tiše zasmáli. „Zná tě, že ano?“ poznamenal otec.

„Chtěla jsem se zeptat na vaše tetování, Severusi,“ ozvala se matka s pohledem upřeným na místo na paži, kde byl rukáv stále odrolován. „Říkáte, že vás to označilo jako – Smrtijeda?“

Pomalu přikývl a shlížel na vybledlé Znamení. „Nejde přesně o tetování. Je to spíše jizva po kletbě. Má pár kouzelných vlastností; Pán zla je používal ke svolávání následovníků. Dovolilo nám přemístit se přímo k němu.“

„Přemístění – to je teleportace, že ano?“

„V podstatě ano,“ souhlasil Severus. Prstem si poklepal na paži. „Znamení mezi námi vytvořilo spojení a my to spojení mohli následovat, abychom se k němu dostali, když ho rozpálil, aby nás zavolal.“ Odmlčel se a pak nedbale prohodil: „Z těch, co nesou Znamení, jsem přežil jen já, že ano, Hermiono?“

Zaskočená zamrkala a polkla, když se na ni díval. „Ano,“ tiše potvrdila. „Nebyla jsem si jistá, jestli to víš.“

„Ne s jistotou,“ odvětil klidně. „Tušil jsem. Když Pán zla zmizel, to spojení přišlo o ohnisko a vytvořilo jakousi síť, což nám umožňovalo uvědomovat si jeden druhého – ne dost na vnímání jednotlivců nebo cokoliv takového druhu, ale dost na vycítění, že někdo se Znamením zla zemřel. Po nějaké době toto spojení vymizelo, takže jsem předpokládal, že všichni odsouzení byli popraveni. Přežil někdo?“

„Malfoyovi unikli trestu smrti,“ tiše se pustila do vysvětlování, „ale…“ Povzdechla si. „Lucius jedné noci přemohl strážce a vzal mu hůlku. Zabil Narcisu a Draca, a pak i sebe. Ti byli poslední.“

Severus zachmuřeně přikývl. „Nějak mě to nepřekvapuje. V tomto novém světě pro Luciuse nebylo místo a Narcisa ve skutečnosti měla nějaké svědomí; nemyslím, že by chtěla přežít. A co se týká Draca, dostalo se mu všech příležitostí. Nakonec nebyl dost silný. Když k tomu došlo, zvolil špatně.“

„Nezdáte se… smutný,“ opatrně poznamenala matka.

Pokrčil rameny. „Nebyli moji přátelé. Já byl jediný nečistokrevný ve vnitřním kruhu a oni na mě pohlíželi jako na méněcenného. Všem nám za ta léta bylo nařizováno vzájemné týrání a někteří si to užívali víc než jiní.“

„Vzhledem k tomu, co Znamení představuje… proč je neodstraníte?“

Prsty znovu přejel po lebce a hadovi. „Vidíte ty jizvy vespod? Jednou jsem vzal nůž a pokusil se Znamením prořezat. Zajel jsem čistě až na kost; Znamení jde až dolů. Mimo amputaci paže neznám jiný způsob, jak je odstranit. Kromě toho jsem známý Smrtijed; veřejně jsem to přiznal, takže nemá smysl je skrývat. Chci tu připomínku. A při několika příležitostech jsem Znamení využil  ke zdůraznění svého postoje; jakkoliv je toho o válce napsáno hodně, může se ještě hodit.“

„Aha. Děkuji.“

„Pro dnešek jsou otázky vyčerpány?“ zlehka se zeptala Hermiona.

„Ne zcela,“ zamyslel se otec, otočil se a navázal oční kontakt se Severusem. Když znovu promluvil, bylo to rychlou francouzštinou. „Vous savez ce que nous voulons vraiment vous demander.“(**)

Severus strnul, ne zcela napětím, ale docela jistě nebyl uvolněný, když vracel otci pohled. „Oui.“

„Nuže?“

Po dlouhé chvíli tiše odvětil: „Elle m'a sauvé. Elle est… tout. Je peux à peine y croire .“ Hermiona se marně snažila chytat francouzštinu, ale oba muži mluvili příliš rychle a jejich přízvuk byl příliš dobrý. Z těch pár slov pochytila jediné, že ‚elle‘ je v tomto případě ona, ale zbytek jí unikal.

„La protègerez-vous?

Je doute qu'elle ait besoin de moi pour ca.

„Êtes-vous assez bon pour elle?“ zeptala se matka.

Severus se skutečně tiše zasmál. „Non! Mais ce n'est pas mon choix. Elle est très têtue,“ dodal a s tichým pobavením v očích pohlédl na Hermionu.

Usmívající se rodiče si vyměnili pohledy. Nakonec otec přikývl a matka se obrátila zpět k Severusovi. „Prennez soin d'elle.“

„Je mourrais pour elle,“ odpověděl klidně Severus.

„Všechny vás nesnáším,“ informovala je frustrovaná Hermiona. „Toto je opravdu neslušné. Všichni víte, že francouzsky nemluvím dost dobře na to, abych vám rozuměla. Což znamená, že cokoliv jste řekli, budu nenávidět.“

„No, to bych neřekla, zlato,“ poznamenala matka s úsměvem.

„Neprozradíte mi to, že?“ rezignovala a rodiče s úsměvem zakroutili hlavami. Ona svojí zavrtěla a pohlédla na Severuse. „Ani ty mi to neřekneš, že?“

„Kdybych chtěl, abys to věděla, mluvil bych anglicky,“ oznámil jí mírně. „Každopádně jsem neřekl nic, co bys již nevěděla.“

„Tak proč to skrývat?“

„Protože mohu?“

„Neřáde.“

Posměšně se pousmál. „Oui.“

„Nu, když jsme vše probrali,“ vesele pronesla matka, „jaké máte plány? Rezervovali jste si hotel?“

Odolávajíc nutkání trucovat a se zoufalou touhou vědět, co bylo řečeno, si Hermiona povzdechla a přijala změnu tématu. „Ne, ještě ne. Nevěděli jsme, jak dlouho se tu zdržíme.“

„Chceš říct, že jste si nebyli jistí, zda neodejdete za pět minut po příchodu?“ zeptal se otec mazaně. „To je v pořádku, řekl bych.“

„Kde jste se zastavili na cestě sem?“

„Orleans,“ informoval Severus, zaroloval rukáv zpátky a zapnul jej. „Nevím, kde zastavíme zítra, ale další noc bychom mohli strávit v Paříži,“ dodal nečekaně a Hermiona se snažila na něj nezírat; teď o tom slyšela poprvé.

„To zní krásně,“ odpověděla matka nadšeně. „Dnes však budu trvat na tom, abyste zůstali zde. Prosím.“

Hermiona pohlédla na Severuse; mírně se na ni podíval a lehce pokrčil rameny, že je to na ní. Prohlížejíc jeho tmavý zrak, dospěla k závěru, že ačkoliv by byl raději kdekoliv jinde, nemá skutečné námitky. Musela přiznat, že by tady ráda strávila co nejvíc času. „Jestli je to u Severuse v pořádku, pak to zní hezky…“

Přikývl. „Budu muset jít a vyzvednout auto. Mohl bych procházku využít k protažení nohou. Nebude mi to trvat dlouho.“

XXX

„To byl trochu náhlý odchod,“ poznamenala Hermionina matka, zatímco myla šálky od kávy.

Hermiona se usmála. „Musel popadnout dech. Ani nemáte tušení, co to Severuse stálo, aby tady seděl a vedl ten rozhovor; je poměrně nespolečenský člověk. Za posledních pár hodin namluvil víc než za celý měsíc mimo přednášení ve třídách. Nerad se setkává s cizími lidmi a nerad probírá osobní věci nebo svoji minulost. Pokud vás nenapadají skutečně důležité otázky, bude lepší jej nechat po zbytek večera být, aby mohl jen sedět a poslouchat.“

„S tebou a tvojí matkou v jedné místnosti, Hermiono, se ke slovu nedostane žádný muž, i kdyby chtěl,“ odpověděl otec hravě.

„Haha, tati.“ Dokončila utírání šálku, který jí podala matka. „Ale, nechte toho oba. Jste nespravedliví. Řekněte mi, co si o něm myslíte.“

Její rodiče si znovu vyměnili pohledy, načež matka pomalu odpověděla: „Je tak trochu zvláštní, že? Tvá babička by řekla, že má skryté hloubky. Velmi, velmi komplikovaný. Přiznávám, že ze začátku jsem měla trochu strach – je v něm cosi chladného. Ale viděli jsme, že má smysl pro humor, a po tom, jak jsme s ním mluvili, bych čekala, že vybuchne, ale on ne. Také byl upřímný – a rozumím tomu, co jsi myslela tím, abychom byli opatrní s otázkami v případě, že nechceme slyšet odpověď.“

„Ten chlad je jen maska,“ pronesla Hermiona. „V nových situacích je vždy velmi opatrný a formální, dokud nezjistí, co se děje, a nerozhodne se, jak se chce chovat.“

„Štěká víc, než kouše, že ano?“

„Ach ne. To rozhodně ne. Když musí, Severus je velmi nebezpečný. Teď, když jsou Voldemort i Brumbál mrtví, je určitě nejsilnějším kouzelníkem, co znám, pravděpodobně jeden z nejmocnějších, co jsou naživu. Jeho kousnutí je rozhodně horší než štěkání – celou dobu si lidi bere na paškál a je sarkastický; když s tím přestane, víte, že jste v průšvihu. Nemáte ponětí, jak se drží zkrátka – když chce zastrašit, je děsivý.“

„Popisuješ ho moc pěkně,“ poznamenala suše matka.

Hermiona se znovu usmála. „Na mě děsivý není. I když jsem byla studentka a neměl mě rád, viděla jsem ho nebezpečného jen ve chvílích, kdy nás chránil. A když byl hrůzu nahánějící, tak jsme si to většinou zasloužili. Ale teď se tak se mnou nechová. Někdy je skutečně velice sladký a jemný.“ Ne že by mi někdo věřil, když to řeknu.

„Jen někdy?“

„Mami, nech toho,“ pokárala ji tiše. „Nepotřebuji rozmazlování. Když udělá něco sladkého, pak to znamená tím víc, že je to vzácné. Vždycky to byl jízlivý zmetek – často mu to i říkám – ale takový prostě je. Jiného bych ho nechtěla.“ Přelétla zrakem kuchyní. „Co si myslíš ty, tati?“

Otec se zamyslel. „Souhlasím s tvojí matkou – je komplikovaný. Mám pocit, že bychom mohli každý den po celý měsíc vést dlouhé rozhovory, jako byl tento, a nedozvěděli bychom se toho o něm víc. Hodně si prožil a je to vidět, ale… No, rozhodně tě zná dobře, zlato, a z těch lidí, které jsem potkal, je on první natolik chytrý, aby s tebou držel krok. A zjevně má o tebe starost. Dělá tě šťastnou?“

S úsměvem přikývla. „Rozhodně.“

„Pak tedy v pořádku.“

Po tomto následovalo hromadné objímání, které by Severuse pobavilo i šokovalo, pokud by byl jeho svědkem. Poté se Hermiona usmála a pohlédla na rodiče. „A nezapomeňte, co jsem napsala v posledním dopise – rozhodně nezmiňujte vdavky nebo vnoučata, přímo ani nepřímo, v žádném jazyce. Děti jsem nikdy nechtěla a víte, že teď to není možné, a vysvětlila jsem vám, proč je nepravděpodobné, že bychom se někdy vzali.“

„Na babičku jsem příliš mladá, a pokud se dožiji devadesáti sedmi, pořád to tak bude.“

„Slíbili jsme, že budeme slušní.“

„Ano a kam nás to dostalo.“ Hermiona zavrtěla hlavou. „Jsem překvapená, že vám to u Severuse prošlo.“

„Měli jsme o tebe starost, to je vše.“

„Já to vím a on taky.“ Povzdechla si, ale pak se usmála. „Je to v pořádku. Ulevilo se mi – šlo to mnohem líp, než jsem čekala. Opravdu jsem chtěla, abyste mi ho schválili.“

„Už to na nás není, abychom ti něco schvalovali, holčičko,“ tiše řekl otec. „Tvůj život je teď jen tvůj.“

„Není pravda, že bychom ho neschvalovali,“ dodala matka. „Severus je – není typem muže, se kterým jsme doufali, že skončíš, jak jsi napsala v jednom dopise, ale… vyrostla jsi, zlato. Už nejsi malá holčička, a pokud ti to s ním ve tvém novém životě funguje, pak nemáme právo zasahovat.“

 

(1) http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/lauper-cyndi/true-colors-46454

 

(2) Odkaz na Star Wars, Epizoda IV. V originálním znění: http://www.youtube.com/watch?v=DIzAaY2Jm-s

min 3:28

 

 

 

Následující překlad zajistila marci u svého manžela. Ponechaly jsme zájmeno ona, aby byl jasný kontext Hermioniných překladatelských schopností. Děkuji.

(*) „Dobrý den.“

„Ach, mluvíte francouzsky?“

„Ano.“

(**) „Víte, na co se vás chceme zeptat.“

„Ano.“

„Ona mě zachránila. Ona je… vším. Sotva tomu mohu uvěřit.“

„Chráníte ji?“

„Pochybuji, že mě na to potřebuje.“

„Jste pro ni dost dobrý?“

„Ne, ale není to můj výběr. Ona je velmi tvrdohlavá.“

„Postarejte se o ni.“

„Zemřel bych pro ni.“

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Ajvanka - 18.01. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 21.01. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: hana - 03.03. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: sisi - 24.11. 2015
Ti rodičové jsou někdy až moc všeteční a jejich dcera je po nich,ale asi to tak má být. Dík.

Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: mami - 20.11. 2014
Nebolo to príjemné, ale zvládol to.
Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: Lupina - 20.11. 2014
Díky za komentík, mami :-)

Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: JSark - 17.09. 2014
Teda, to bolo fakt vypočúvanie, ešte že Severus je zvyknutý. :)) Díky moc.
Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: Lupina - 18.09. 2014
Já děkuji za komentík, JSark :-)

Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: Densi - 10.09. 2014
Skvelá kapitola. Rodičia Hermiony nie sú úplne šálka mojej kávy, to čo jej urobili, že sa s ňou 10 rokov nevideli, to je pre mňa moc smutné a pritom ona sa ich iba snažila chrániť, takže si myslím, že aj keby sa im Severus nepáčil absolútne, tak nemajú nijaké právo jej do toho zasahovať. Ale Severus bol super, ako im všetko o sebe povedal.  Šoklo ma to s Luciusom a jeho rodinou ...  Ale najviac sa mi páčilo to ako po hovorili po francúzsky a ako na záver povedal, že by pre Hermionu zomrel. Znamenalo to podľa mňa ešte viac ako keby pobedal, áno milujem vašu dcéru.  Krásna kapitola idem sa rovno vrhnúť na ďalšiu
Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: Lupina - 11.09. 2014
Rodiče nejsou úplně normální, že? Nedovedu si představit, že bych se tak zachovala k vlastnímu dítěti! Severus má naštěstí neuvěřitelnou schopnost se ovládat. Jo, přesně, co řekl, znamenalo mnohem víc, než jen: miluji ji Jen jestli to někdy řekne aspoň Hermioně? Děkuji za komentář, Densi

Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: Julie - 10.09. 2014
Ouha já jsem neokomentovala tuto kapitolu? Tak to rychle musím napravit! Na návštěvu rodičů jsem byla zvědavá a musím napsat, že jsou dost drsní, ale co jsme čekala po tom, jak se zachovali k Hermioně, že? Klobouk dolů, že to Severus zvládl bez výbuchu. Já vím, ovládat se umí pekelně, když chce a co by pro Hermionu neudělal, že.... Rozhovor ve francouzštině byl skvělý, skvělý svým obsahem i tím, že v textu zůstal francouzsky a byl přeložený až na konci kapitoly. Úplně jsme se vžila do Hermiony, jak ta musela být zvědavá... Díky!!!
Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: Lupina - 11.09. 2014
Tady Loten Grangerovy vykreslila jako příšerné rodiče. Ale stejně jí to baštím. Jo, takoví klidně mohli být. A Severus je prostě neskutečný, jak se umí ovládat. Hermionu opravdu hluboce miluje, i když to neříká nahlas. K tomu francouzskému rozhovoru se Loten vrátí, ale já vás nechtěla napínat a Marci zajistila překlad Moc mě těší, že se líbilo a děkuji za komentář, Julie

Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: denice - 04.09. 2014
Návštěva u rodičů Grangerových, to je nezapomenutelný zážitek. Koneckonců i kánon je psán v nejlepší tradici anglické dobrodružné literatury pro mládež (aspoň toho z ní, co bylo přeloženo) - děti žijí většinu roku ve škole (a když se vrátí na prázdniny, matka jim ve dveřích podá nový kufr a peníze na vlak a oznámí jim, že nutně musí na druhý konec světa postarat se o nemocnou tetičku/babičku/sestřenici, takže dětem vyjednala pobyt u sestry/kamarádky z mládí/bývalé chůvy a děti jí potřesou rukou a nadšeně vyrazí). Rodičovské postavy se zkrátka moc neobjevují, u Rowlingové s výjimkou paní Weasleyové. Lámala jsem si hlavu, proč je tady Loten takhle lichotivě popsala a napadlo mě, že tím chtěla zdůraznit Severusovo odhodlání projít čímkoli, jen aby byla Hermiona šťastná. A potom možná chtěla vysvětlit, proč se Hermiona ve škole jevila jako panovačná nadutá vševědka, která by nejraději opravovala celý svět (klasická scéna s Ronem a kouzlem Vingardium leviosa - podle mě by si normální sociálně zralé dítě nemyslelo, že takhle získá přátele). Rodiče, dva studení čumáci, kteří deset let dceru ignorují, jí na dopis, ve kterém jim podává srdce na dlani, odpoví chladně, opatrnicky a s odstupem, naznačují, že jí - možná! někdy v budoucnu - odpustí, pokud se tedy bude chovat podle jejich norem, a když třicetiletá ženská přijede s partnerem, budou ji objímat, ronit krokodýlí slzy a titulovat ji "zlato", ale při první příležitosti se jejího mužského zeptají, kolik lidí zabil. Podle mě mají štěstí, že jich není o dva víc. Hermiony se pro její schopnost kouzlit bojí, (jinak by se podle mě od ní tak neodstřihli), ale evidentně velice nebezpečného člověka ne. Sociální dovednosti na úrovni jedenáctileté dcery. Miluji zmínky o tom, jak si Severus medí, když se za něj jeho malá fúrie pere. to vážně sedí. A ti dva inteligenti jsou z tohoto úhlu pohledu opravdu zanedbatelnou nesnází při tom, co s Hermionou Severus získal. Rozhovor poté, co se matka omluvila, byl velice zajímavý a nadhodil mnohá témata k zamyšlení, budu si ho muset přečíst ještě jednou, úplně ho totiž zastínilo těch pár řádků o Malfoyových. To je pro mě těžká rána a doufám, že už to Loten nikdy neudělá Francouzský rozhovor byl nádherný a závěrečnou větu matinky bych opravila v tom smyslu, že po tom, co se stalo, už vůbec nemají právo zasahovat do života dospělé dcery.  Tak, ani si to po sobě nemám čas číst, tak promiň překlepy, už musím prchat do práce, celý den se k PC nedostanu, tak jsem si trochu přivstala, když už jsem včera večer byla totálně nementální. Díky!
Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: Lupina - 04.09. 2014
Denice, na Tvůj komentář jsem se těšila A předestřela jsi tady i věci k zamyšlení. Začnu Hermionou jako nesnesitelnou vševědkou - při obrazu těcho rodičů ji musím jen litovat a nedivím se, že se chovala, jak se chovala. I když sociální nevyzrálost by mohla být způsobena Aspergerovým syndromem - víc proberem na sletu - a při špatné výchově se neschopnost začlenit do kolektivu zvyšuje. Vůbec představa celoročního internátního vzdělávání mi způsobuje pupínky na těle. A že to v Anglii berou normálně. Budu mít problém do světa pustit osmnáctileté dítě Jo, mám za to, že Loten je takto vykreslila, aby se zdůraznilo to, jak Severus Hermionu miluje a co je ochotný pro ni udělat. I když konkrétně v tomto bodě se mu vážně divím. Myslím, že bych za sebou práskla dveřmi a už by mě tam nikdo nikdy neviděl. Ale na druhou stranu si mohl Severus užívat toho, jak jej Hermiona brání. Ti rodiče jsou idioti. I kdybych nesouhlasila s výběrem partnera své dcery, když bych viděla, jak je zamilovaná, nikdy bych na něj neútočila. A otázka Kolik lidí jste zabil má ničivou sílu atomové bomby. No prostě jen souhlasím a už se těším, až to spolu osobně proberem Díky, denice, a na příští kapitolu se taky těš, tam tě mamá zvedne ze židle

Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: Elka - 03.09. 2014
Děkuji za zlepšení dne. Tohle je důvod, proč se těším na každou středu. Kapitola byla rozhodně zajímavá... Je pravda, že jsem od rodičů Hermiony čekala o něco... jemnější zacházení, ale Severus to zvládl výborně. Ti dva jsou spolu naprosto perfektní. Hrozně se mi líbí, jak si na tom druhém všímají těch nejmenších změn v mimice... Překlad byl - jako vždy - skvělý, takže oběma moc děkuji. Už vyhlížím příští středu! 
Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: Lupina - 04.09. 2014
No, já naopak po tom, jak Hermionu vyhnali a naprosto se nechtěli zkontaktovat, jsem čekala naopak ještě horší chování. I když oni se chovali hrozně, to Severus to zvládl na jedničku. Naštěstí výsledek toho setkání je kladný a Hermiona se zbavila strašného balvanu na duši. Bere mě, jak Hermiona miluje - já taky - úsměv v Severusových očích. To je prostě nádhera Děkuji za milý komentář, Elko

Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: teriisek - 03.09. 2014
Nádherná kapitola, jsem moc ráda, že to s rodiči nakonec dopadlo dobře. Hermiona myslí na všechno a Severus je prostě neskutečný. Je hrozně zraněný a stejně si myslím, že lepšího partnera si Hermiona vybrat nemohla. Díky moc za překlad, budu se těšit na další kapitolu!
Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: Lupina - 04.09. 2014
Jsou pro sebe těmi nejlepšími partnery. Loten je krásně pojala, musela nad jejich postavami hodně přemýšlet. Taky myslím, že pro Hermionu nikdo lepší není Ale mamá Grangerová nezkoušela Severusovu trpělivost naposled. Příště uvidíš... Děkuji za komentář, teriisku

Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: Sebelka - 03.09. 2014
Děkuji za nááádhernou kapitolu a na konci překlad toho co si řekli ve francouštíně Severus s Hermioninými rodič. "Zemřel bych pro ni." je tááák srdcervoucí. Jako vždy jste fantastiské. Dííííík Jiťa
Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: Lupina - 03.09. 2014
Nechtěla jsem vás napínat do pozdější kapitoly a poprosila jsem o překlad. Dodá to té scéně na síle. Díky za milý komentář, Jiťo. :-)

Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: Neprihlásený - 03.09. 2014
ach toto... ja nemám slov. Sladké a pritm realistické. Čítať o tom, ako si Severus uvedomuje, čoho všetkého je pre Hermionu schopní... vážne ma to dostalo. A ten rozhovor vo francúžštine? Bolo to tak... správne... že rodičia vycítili, že o tejto veci pred Hermionou priamo hovoriť nechce. Zároveň sa však museli opýtať ako správni rodičia - preto zvolili tú najjednoduchšiu cestu. Autorka tohoto diela rozumie Severusovi tak, až z toho mrazí. Ďakujem za krásny preklad :)
Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: Leylon - 03.09. 2014
podpis: Leylon :D :D :D
Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: Lupina - 03.09. 2014
Je hezké, že motivy Grangerových vnímáš jako pozitivní. Já už k těmto rodičům budu vždy cítit odstup. Ale faktem zůstává, že donutili Severuse nahlas vyslovit, co cítí. Moc mě těší, že se líbí, a děkuji za komentář, Leylon

Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: denice - 03.09. 2014
Rodiče Grangerovy se chystám rozcupovat až večer, tak teď jen: Co jsi nám to, autorko, udělala? Takový konec pro Malfoyovy! Bééé! Hanba! Teď to bude chtít vybranou kapitolku z Chasing... Díky.
Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: Lupina - 03.09. 2014
:-D Těším se, až si vyliješ srdéčko, to si budu přikyvovat a souhlasně mručet :-)

Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: miroslava - 03.09. 2014
"Zemřel bych pro ni."  .....  to je tak nádherné Severusovo vyjádření ... to by mělo rodičům stoprocentně stačit, ne? no, rozhovor trochu s uzlíkama a bolavý, ale proběhl relativně dobře, co? Hlavně díky vytuněným cigaretkám . Stejně paní Granrerovou nemám moc v lásce. Díky za tvou neúnavnou práci s překladem.
Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: Lupina - 03.09. 2014
Určitě by to normálním rodičům mělo stačit. Ale podle toho, jak jsou tady Grangerovi vykreslení, nevím, nevím. Grangerovi měli štěstí, že Severus Hermionu tak miluje. Jinak by asi nedopadli dobře. Ale jen dobře, že byla Hermiona prozíravá a obohatila cigarety lektvarem Počkej si na příští kapitolu, tam se mamá ještě projeví... Děkuji moc za milý komentář, miroslavo

Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: TaraFaith - 03.09. 2014
Já vážně nevím, co mám k tomu říct. Jak to Loten dokáže napsat a ty tak skvěle přeložit, že člověku dojdou slova?? DD Každopádně moc díky za překlad. Nemůžu se dočkat pokračování.
Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: Lupina - 03.09. 2014
Věř mi, nebýt Marci, nepočteš si :-) Jsem ráda, že se líbilo a děkuji za komentář, Taro Faith :-)

Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: Zuzana - 03.09. 2014
Ďakujem za prekrásnu kapitolu. Som rada, že Severus lustráciu od Hermioniných rodičov zvládol, prežil a viac-menej uspel. Ten rozhovor vo francúzštine bol krásny:)  
Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: Lupina - 03.09. 2014
Moc mě těší, že se líbilo a děkuji za komentář, Zuzano :-)

Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: marci - 03.09. 2014
Všichni rodiče mají naděje a sny o dětech? Měli o ní strach???  Bla, bla, bla! Kde byly ty naděje a sny, když jí vytěsnili ze života, když zakázali svému advokátovi komukoli sdělovat jejich adresu? Znovu konstatuji, že Grangerovi, a zejména pak mamá Grangerová, jsou zde podáni tak, že se mi ježí všechny chlupy! Příští kapitolu snad abych ani nečetla Ale zase - natlakovat se na fiktivní postavy je bezpečnější než na reálné blby v práci :/
Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: Lupina - 03.09. 2014
Jo, jak můžu mít pochopení pro Minervu, pro Grangerovi ne. Jejich přístup k vlastní dceři je plný rozporů - a i v posledním bonusu. Na jednu stranu se tváří, že mají péči, ale z domova ji vyhodili  vyděšenou, s traumatem války, určitě ještě v šoku z toho, co se dělo a to v jejích pouhých devatenácti letech. No co je toto za rodiče? Tím aktem přišli o veškeré výsady rodičů a nemají naprosto žádné právo jí někoho schvalovat, útočit na jejího partnera a tak vůbec. Ale máš pravdu, lepší se rozčílit na knižní postavou, než nějakým skutečným kreténem Děkuji za vše :-*

Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: katrin - 03.09. 2014
Dnes som prva?? To su mi veci Kapitola bravurne napisana (musela som si pri svojej nekonecnej zvedavosti, ako to dopadne, nastavit obrazovku tak, aby som videla max 4-5 nasledujucich riadkov, aby som nepreskakovala, lebo sa mi zdalo dolezite kazde slovicko). Dojmy su zmiesane a je ich tolko, ze ich ani neviem vopchat do poriadnych viet.. Akurat, ze opytat sa kolko ludi zabil, je odporne! Nielen hrube, ale aj skaredo zranujuce Severusa obdivujem, ako to zvladol a prislo mi usmevne, ako si vo svojej hlave vravi, ze je nacisto strateny   a este mi vyrazil dych, ked sa otvorene priznal jej rodicom, ze je pre neho vsetkym.. Och, to je viac, ako slovami povedal jej..  No, este ze bude dalsia streda, zvedavost na pokracovanie ma zozerie zaziva
Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: Lupina - 03.09. 2014
Přesně tak. Smíšené dojmy. Teď už je jasné, proč jsem při prvních zmínkách o rodičích nejásala. Už jsem měla přečteno a věděla jsem. Rodiče jsou přinejlepším zvláštní. Jo, přijali ji, jsou ochotni s Hermionou a Severusem mluvit (ale proboha, nemělo by to být přirozené pro rodiče?), ale další chuťovka od mamá Grangerové nás ještě čeká. Ale bude to vynahrazené Paříží Obdivuji Severuse, že vše zvládl. Já bych se asi sebrala a odešla. Středa je tu coby dup Děkuji moc za komentář, katrin

Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: Folwarczna - 03.09. 2014
Tak, a teď přijdu pozdě do práce. Chtěla jsem si jen udělat radost k rannímu kafi. Jak jsem mohla vědět, že je tento díl tááák dlouhý? Příště prosím varovat -neboť odejít v půlce nelze.
Re: Post Tenebras Lux - 32. Od: Lupina - 03.09. 2014
Jé, promiň :-D. Mám Ti napsat pro šéfa omluvenku? :-D

Prehľad článkov k tejto téme:

Loten: ( Lupina )09.01. 2015Vnímání
Loten: ( Lupina )19.11. 2014Post Tenebras, Lux - 43. - závěr
Loten: ( Lupina )12.11. 2014Post Tenebras, Lux - 42.
Loten: ( Lupina )05.11. 2014Post Tenebras, Lux - 41.
Loten: ( Lupina )29.10. 2014Post Tenebras, Lux - 40.
Loten: ( Lupina )22.10. 2014Post Tenebras, Lux - 39.
Loten: ( Lupina )15.10. 2014Post Tenebras, Lux - 38.
Loten: ( Lupina )08.10. 2014Post Tenebras Lux - 37.
Loten: ( Lupina )01.10. 2014Post Tenebras Lux - 36.
Loten: ( Lupina )24.09. 2014Post Tenebras Lux - 35.
Loten: ( Lupina )17.09. 2014Post Tenebras Lux - 34.
Loten: ( Lupina )10.09. 2014Post Tenebras Lux - 33.
Loten: ( Lupina )03.09. 2014Post Tenebras Lux - 32.
Loten: ( Lupina )27.08. 2014Post Tenebras Lux - 31.
Loten: ( Lupina )20.08. 2014Post Tenebras Lux - 30.
Loten: ( Lupina )13.08. 2014Post Tenebras Lux - 29.
Loten: ( Lupina )06.08. 2014Post Tenebras Lux - 28.
Loten: ( Lupina )30.07. 2014Post Tenebras Lux - 27.
Loten: ( Lupina )23.07. 2014Post Tenebras Lux - 26.
Loten: ( Lupina )16.07. 2014Post Tenebras Lux - 25.
Loten: ( Lupina )09.07. 2014Post Tenebras Lux - 24.
Loten: ( Lupina )02.07. 2014Post Tenebras Lux - 23.
Loten: ( Lupina )25.06. 2014Post Tenebras Lux - 22.
Loten: ( Lupina )18.06. 2014Post Tenebras Lux - 21.
Loten: ( Lupina )11.06. 2014Post Tenebras Lux - 20.
Loten: ( Lupina )04.06. 2014Post Tenebras Lux - 19.
Loten: ( Lupina )28.05. 2014Post Tenebras Lux - 18.
Loten: ( Lupina )21.05. 2014Post Tenebras Lux - 17.
Loten: ( Lupina )14.05. 2014Post Tenebras Lux - 16.
Loten: ( Lupina )07.05. 2014Post Tenebras Lux - 15.
Loten: ( Lupina )30.04. 2014Post Tenebras Lux - 14.
Loten: ( Lupina )23.04. 2014Post Tenebras Lux - 13.
Loten: ( Lupina )16.04. 2014Post Tenebras Lux - 12.
Loten: ( Lupina )09.04. 2014Post Tenebras Lux - 11.
Loten: ( Lupina )02.04. 2014Post Tenebras Lux - 10.
Loten: ( Lupina )26.03. 2014Post Tenebras Lux - 9.
Loten: ( Lupina )19.03. 2014Post Tenebras Lux - 8.
Loten: ( Lupina )12.03. 2014Post Tenebras Lux - 7.
Loten: ( Lupina )05.03. 2014Post Tenebras Lux - 6.
Loten: ( Lupina )26.02. 2014Post Tenebras Lux - 5.
Loten: ( Lupina )19.02. 2014Post Tenebras Lux - 4.
Loten: ( Lupina )11.02. 2014Post Tenebras Lux - 3.
Loten: ( Lupina )04.02. 2014Post Tenebras Lux - 2.
Loten: ( Lupina )28.01. 2014Post Tenebras Lux - 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )27.01. 2014Úvod k povídce