Preklady fanfiction Harryho Pottera

Slova překladatelky:

 Takže, jelikož nevím, co sem napsat tak asi jen to, že jsem ráda, že můžu tuhle povídku překládat a doufám, že se Vám překlady budou líbit. Kapitoly jsou v online překladech takže kdybyste se nudili a neměli co dělat, můžete mi pomoci. Taky bych moc ráda poděkovala Jimmi, že mi zařídila, abych mohla povídku překládat na online překladech, protože je to pro mě lepší, dále Vikuš a Leylon za pomoc s překladem. Nějaké extra velké chyby by tam neměly být, ale je možné, že ikdyž jsem to kontrolovala snad 6x zůstalo tam něco neopraveného nebo překlep. Jestli tohle někdo četl a neunudila jsem ho k smrti tak Vám děkuji za čtení a přeju přijemný čtení. :)

4. kapitola

Balící papír je všude. Ollie snědla jen polovinu z toho všeho. Camrál leží zapomenut uprostřed toho všeho. Aidan je těžko viditelný pod zlatou a červenou, ale stále můžu slyšet, jak vzrušeně křičí nad faktem, že Santa přesně věděl, které číslo chtěl na zádech svého dresu od Kudleyských kanonýrů- Jamesovo číslo. Rozumný muž, ten Santa Claus.

Naštěstí vypadá, jako by si myslel, že Ollie je ten nejlepší dárek, který si mohl vůbec kdy přát. Objevil ji, když vběhl do mojí ložnice o půl páté ráno a našel ji ležet na podlaze. Byl zmatený proč ji Santa nechal v mém pokoji, takže jsem si vymyslela propracované vysvětlení, že Santa se samozřejmě bál, že by byla v noci osamělá, takže ji nechal v mojí ložnici, takže překvapení nemohlo být zničené. Mateřství ze mě udělalo fantastickou lhářku.

Scorpius se objevil sám v osm hodin, vypadajíc, jako kdyby se právě vyhrabal z postele. Zjevně si neučesal vlasy, a jsem si poměrně jistá, že spal v tričku, která má právě oblečené. Proč tu není Daisy? Včera řekl "my". My sem zaskočíme, abysme viděli Aidana na Štědrovečerní ráno. Došlo jí, jak by její přítomnost byla nevhodná? Je opravdu inteligentní? Je s ní v konečném důsledku něco v nepořádku? Samozřejmě kromě toho, že si bere lidi v Las Vegas. Možná má svoje vlastní dítě, které musí navštívit. Možná nemá starost o dítě, protože je sňatková podvodnice a Scorpius není její první obětí, kterou si v Las Vegas vzala.

,,Tati!" zaječel Aidan, objevujíc se z pod hromady balícího papíru, ,,tati, koukni co mi Santa přinesl!"

,,Páni," zazívá prakticky Scorpius, rozhlížejíc se po velmi zaneřáděném pokoji, " musel jsi mu tedy vyčistit saně." Posadí se na podlahu doprostředku balícího papíru a začne se přebírat Aidanovými dárky spolu s ním. Důvod, proč má stale pro mě slovo k povídání je, protože jsem v kuchyni a pokukuju po nich. Ano, jsem strašpytel. " Kde máš mámu?"

Doprdele. Myslím, že mě možná viděl je sledovat. Teď musím vyjít a pozdravit ho.

,,Nevím," Aidan pokrčil rameny, hrajíc si se svou cvičnou hůlkou, nevnímajíc, "koukni, tati, koukni se co to…"

,,To je super, kámo…"

Okay, s něčím si hrajou. Mám pár minut navíc na schovávání se tu, popíjení mého čaje v klidu, připravujíc sebe samu na den, který mám před sebou. Pamatuju si časy, kdy jsem se těšila na Vánoce víc, než na jakýkoliv jiný den v roce. Štědrovečerní večeře v Brlohu bývala šťastnou událostí. Ale jen do té doby než do mého života přišel Scorpius. Od té doby, co začal Scorpius chodit na Štědrovečerní večeři, trávila jsem den vyhýbáním se mu jako moru.

Vezměme si například první Vánoce, které strávil v Brlohu, když mi bylo šestnáct. Byla jsem těhotná, on to nevěděl a chodil s mojí sestřenicí, Dom. Druhé Vánoce, které strávil v Brlohu se vrátil domů z Bradavic na prázdniny. Aidan byl starý pár měsíců a já jsem byla nervní jako prase- a to byl čas, co mi řekl, že políbil mrzimorskou dívku, která se jmenovala Rebecca. Jak může někoho "náhodně" políbit, to stále nevím. Ze všech Vánoc, které Scorpius přežil v Bralohu, žádné z nich nevynikaly v mé mysli jako šťastné. A myslím, že tento rok bude horčí jako kterýkoliv z nich.

,,Vyhýbáš se mi?" objevil se Scorpius ve dvěřích, oddělujících kuchyň od obýváku, zatímco si unaveně mnul oči.

,,Ne." okamžitě jsem mu odpověděla.

Protože to vypadá, jako že se mi vyhýbáš." řekl. Posadil se za stůl naproti mně, položil si hlavu na stůl a zavřel oči. To myslí vážně? Vstávám v sedm ráno každý jeden den mého života a on si myslí, že devět hodin ráno je brzy. Pochopte, že tohle jsou věci, které mi lezou krkem úplně nejvíc. Předtím, než se narodil Aidan moje normální vstávací hodina o víkendy byla kolem poledně. Teď považuju půl sedmou za čas na vstávání. Scorpiusovy spací návyky, jak se zdá vůbec nezměnily. ,,Jsem proklatě zničený."

,,Oh, jsi vzhůru od půl páté?" odseknu.

,,Ne." zamumlá ,,ale dostal jsem se do postele pozdě."

Panebože. Prosím, neříkej mi, že se chystá vyprávět mi o jeho sexualních zvycích s jeho manželkou, protože na něj možná všechno vyzvracím. A nebylo by to poprvé, co jsem se vyzvracela na Scorpiuse Malfoye. Och, Bože. Prosím, nehovor mi, že sa chystá hovoriť mi o jeho sexuálnych zvykoch s jeho manželkou pretože možno na neho všetko vyvraciam. A to by nebolo po prvý raz čo by som sa vyvracala na Scorpiusa Malfoya.

,,Jo, takže jako já," povím a snažím se ho přebít v této "Kdo-spal-míň" soutěži, ,,kdy dorazíš do Brlohu?" 

,,Pravděpodobně se stavíme kolem jedné," řekne, ,,Ve tři máme být u rodičů na večeři."

Obvykle Scorpius stráví Vánoce s mojí rodinou a potom já přežiju Nový rok s jeho. Nikdy to není příjemná zkušenost, být na večeři s Malfoyovými. Předpokládám, že jsem to trochu vzala za samozžejmost, že bysme to udělali stejně i tento rok, ale předpokládám, že by to přeci jenom bylo divné připojit se k Scorpiusovi a jeho manželce na večeři.

,,Řekl jsi svým rodičům, že jsi se oženil?" zeptám se, vědíc odpověď už dopředu.

,,Ehm, ne. Ještě ne."

Ráda bych tam byla, abych mohla vidět reakci Draca Malfoye na to, že jeho jediný drahocenný synek se oženil v mudlovském kasínu. Ve skutečnosti bych za to zaplatila velké peníze, abych to viděla. Bylo by ode mě nemístné chtít od Daisy fotku?

Scorpius odešel potom, co jsme měli velmi trapnou snídani, takže jsem začala chystat Aidana k odchodu.

,,Chci si na sebe vzít můj dres!" protestoval Aidan, když jsem mu vybrala hezké tričko s kalhotami, které mu koupila mamka před pár týdny.

,,Vezmeš si toto." oznámila jsem mu.

,,Já nechci!"

,,Aidane! Oblečeš si tohle nebo zůstáváš doma!" zahrozila jsem mu. Proč jsem vždycky ten člověk, který způsobí, že se tváří znechuceně?

*

,,Šťastné Vánoce!" Jenny je první, kdo nás uvítá když Aidan, Ollie a já dorazíme do Brlohu, skoro o půl hodiny později, protože jsem ho prakticky musela dostat do jeho oblečení násilím. Musela jsem schovat dres. A museli jsme přinést Ollie, aby přestala s házením a aportováním. Aidan se se mnou nebavil, takže potom, co ho Jenny objala, utekl i s Ollie hledat Remuse.

"Nechápu, proč jste tak nadšení," zamumlala jsem. Vypadá to, že všichni ostatní už jsou tady. Babička Molly začala připravovat jídlo, a i když jí je skoro osmdesát, vím, že jídlo bude stejně dobré jako každý rok. Děda sedí v křesle, čte Dorie noviny, která potěšeně sedí na jeho koleně. Dům je tak přeplněný, že si nemyslím, že se budu muset obávat nárazu do Daisy až přijde.

Jenny a já jdeme do obývacího pokoje, to vypadá, jako by se všichni mladí seskupili zde. Všechny až na Jamese zdravím falešným úsměvem, kterého zcela ignoruji. Přijde mi to jako roky, co jsem je všechny naposledy viděla. Lily se ostříhala, Fred se přestal holit, Lucy zhubla, Molly přibrala a já jsem si docela jistá, že Louis - jestli je to možné - je ještě tišší než dříve. Dom a Roxie ještě nedorazily. Hugo tráví tyto vánoce s jeho přítelkyní, Robin, která je mudla. To je ostatně všechno, co o ní víme - Robin-ta-mudlovská-holka.

Zatímco si spolu všichni ostatní vesele povídají, já si stěžuju Jenny, protože vím, že je jediný člověk, který mě bude poslouchat. Jenny je pro mě rodina více než kdokoli jiný. Bude mi naslouchat.

"...je asi sedm stop vysoká a stejně není ošklivá," říkám nešťastně, když jí popisuju Daisy.

"Možná že je, ale víš co?" Jenny šeptá, uculuje se, "je jí třicet-tři."

Upouštím arašídy, které držím a civím na ni.

"To myslíš vážně?" Lapu po dechu a ona přikyvuje. "Ví to Scorpius?"

"Samozřejmě že to ví!" Vykřikuje, "Řekl to Alovi, který to řekl mně!"

Nemůžu tomu uvěřit - třicet-tři! Musím zvážit, jaké to asi je, být tady jediná třicátnice. Konec konců, Teddymu je třicet a není to tak dávno, co jsem neměla žádný problém si ho vzít. Ale přesto, není to divné, že si žena vzala chlapa, který je o deset let mladší než ona? Zdá se to o hodně divnější, když si žena vezme muže o deset let mladšího co ona, než když je o deset let starší muž. Možná jsem prostě jen staromódní, sexistická, diskriminuju lidi podle věku, nebo jak tomu chcete říkat. Ale proč by si třicet let stará, úspěšná žena chtěla vzít nezralého idiota jako je Scorpius? To je stěží dobrý úlovek. Ano, docela dobře vypadá, je vcelku vysoký a má slušnou ústní hygienu, ale také má dítě a je pyšný na skutečnost, že může porazit Jamese v soutěži 'kdo rychleji vykrká pozpátku abecedu'. Určitě má nějaké postranní úmysly. Asi jde jen po Malfoyovském bohatství. Myslím, že když byla tak stará jako já, Scorpiusovi bylo dvanáct.To je jako chodit s druhákem.

Což je tak trochu ilegální.

,,Vím nad čím přemýšlíš," řekne Jenny potichu, "vzala si ho, protože-"

"Protože je to Malfoy s balíkem peněz!" křičím, "To je ono! Jak mohl být tak hloupý, že ho to nenapadlo?"

"Ne," Jenny kroutí hlavou, "Scorpius nemá moc peněz z dědictví, to jeho rodiče. Ale co my dvě víme o tom, co má on sám za sebe?"

Nedaří se mi přijít s uspokojivou sarkastickou odpovědí, protože jich je zatraceně moc.

"Ten pracující debil!" Zvolává hlasitě. Všichni zmlknou a zírají na nás. "Řekla jsem to moc nahlas?"

"Ne, nemyslím, že tě slyšela hluchá žena z Brightonu," zasyčím.

"Ale přemýšlej o tom," Jenny šeptá, když se ostatní vrací zpět ke svým rozhovorům, "nejspíš prochází fází, kterou ženy procházejí, když jim je přes třicet. Tikají jí biologické hodiny, chápeš?"

"Je jí třicet tři, tu sotva trápí menopauza, Jen," říkám, ale nemůžu si pomoct s ohledem na to, na co Jenny naráží. Samozřejmě že Daisy věděla, že v tom Scorpius umí plavat - Aidan je pro to docela dobrá reklama. A pokud by jsi chtěl mít s někým děti, proč ne s vysokou, bohatou, blonďatou čarodějkou, která žije v pozadí? Pomyšlení na to, že by měla mít Daisy se Scorpiusem dítě, je tak akorát dost na to, abych se cítila mizerně. Ne tak mizerně, jako bych měla mít já dítě s některým z jeho dětí, ale docela na blití.

"Opravdu si myslíš, že chtějí mít v blízké době děti?" Ptám se, se začínající panikou v hlase. Co by se stalo mě a Aidanovi, kdyby na svět přišla Daisy Junior? Byli by jsme pro Scorpiuse prostě jen vzdálené vzpomínky? Jen bysme zaplňovali mezeru, dokud by nezačal žít se svou skutečnou rodinou? Zůstali bychom navždy v tom malém bytě, zatímco Scorpius, Daisy a jejich děti by žili v nějakém velkém, pohádkovém, venkovském domě, jedli by kaviár k snídani a utírali si zadek do pozlaceného toaletního papíru. Nebo by možná Aidan chtěl žít s jeho drahocenným tatínkem, který ho nenutí na rodinné příležitosti nosit košile a má čas s ním hrát famfrpál. Možná by na mně zapomněl a přijmul by Daisy jako svou novou matku.

Umřu sama.

"Ne!" říká Jenny rychle, "Ne, rozhodně neplánují mít v nejbližší době děti! Velmi pochybuju, že Scorpius chce další po -"

"Po té hrubé chybě kterou udělal se mnou?" Lomí se mi hlas a cítím, jak se mi derou slzy do očí. Pokud začnu brečet, můžu se jednoduše spláchnout do záchodu.

"Pojď do koupelny," Jenny mě prosí a prakticky mě celou cestu nahoru po schodech a do koupelny táhne za sebou. "Dobře, teď můžeš brečet"

"Ale já nechci brečet!" Křičím, slzy mi však ve skutečnosti už začínají smáčet tvář. "Bože.. on se prostě chová tak zatraceně ležérně, jako by to nebyl žádný velký problém, že je ženatý! Ženaty! Ani ty s Alem ještě nejste ženatí!"

"No..." začíná, viditelně se necítí ve své kůži. "Vlastně.."

"Opovaž se mi oznámit, že jsi vdaná, Jennifer Louise Wintersová! Pokud jsi mě vodila celou dobu za nos, zaživa tě stáhnu z kůže, máš moje slovo!" Řvu na ni hystericky.

"Ne, to ne!" Říká rychle. "Ale už jsme si stanovili datum."

"To je... skvělé," říkám upřímně, nechci aby ji potkal můj vlastní, zkažený milostný život na hovno "Kdy?"

"Začátkem března," říká.

"Začátkem března? To je za pouhých osm týdnů, Jenny!" Jsem překvapená - vždycky jsem si představovala Ala a Jenny jako jeden z těch párů, co jsou zasnoubení tak tři roky. Ne tři měsíce.

"Já vím.. ale chci být vdaná před tím, než to začne jít vidět."

Nad tím se pozastavuju. Hloupě se uculuje.

,, Až bude vidět co?" musím se zeptat.

"Co myslíš?" říká vzrušeně "Rose, jsem těhotná!"

Och, tenhle typ "dokud to není vidět", nevěděla jsem, že se Al a Jenny pokoušejí o dítě.

"Jenny, to je úžasné!" Zvolávám, ale pak se zastavuji. "Nebo není? Jsi ráda že se to stalo? Protože jestli ne, znám pár cest k vypořádání se s tím. Už jsi přemýšlela nad tím schovávat se v koupelně a rozbíjet vztah vlastním rodičům?"

"Ne Rose, jsem šťastná," ujišťuje mě. "Jsem těhotná teprve pár týdnů, takže jsme to zatím nikomu neříkali, ale já to prostě nemůžu déle držet v tajnosti! Byl to trochu šok.."

Vsadím se, že bylo. Objímám ji, cítíc se napůl šťastná kvůli ní a napůl naštvaná proto, že životy všech ostatních se zdají být v pohybu kupředu, zatímco ten můj uvízl na jednom místě. Nenávidím se za to, jakým způsobem přemýšlím. Jsem za ni šťastná, opravdu jsem. Taky je mi jí ale trochu líto. Netuší, co ji čeká.

"Gratuluju," říkám a svůj hněv na Scorpiuse nechávám zcela umřít. Než o tom můžeme začít diskutovat, Lily zaklepe na dveře a sama se pustí dovnitř. Nemůžu si pomoct, ale cítím se trochu samolibě, s vědomím, že vím o existenci jejího budoucího synovce/její budoucí neteře, dříve než ona.

,,Ehm, omlouvám se za vyrušení," řekne, "Ale Scorpius a Daisy jsou tady."

Neříkám nic, jen se zhluboka nadechuju a rozhoduju se, že budu falešná jen jak to je fyzicky možné, dokud se ze mě nestane kus plastu. Jdu dolů, nasazuji úsměv, říkám šťastné "ahoj!" a všechny ty veselé věci, které jsem nikdy neměla moc v lásce. Jsou v kuchyni. Lidé se shromažďují kolem, seznamují se s Daisy. Mám já to ale pitomou nespolehlivou rodinu. Mí vlastní rodiče, kteří mě dnes ještě ani nepozdravili, jí dokonce třesou rukou! A to jsem myslela, že alespoň táta je na mé straně.

"Je to pravda? Je ženatý? Myslela jsem si, že si ze mě Vic utahuje!"

Otočím se za velmi známým hlasem a najednou stojí naproti Dom, jedné z mých sestřenic, která byla na šest měsíců v Austrálii a vrátila se teprve před týdnem. Vypadá nádherně. Její blonďaté vlasy jsou nyní oříškově hnědé a mnohem kratší. Šťastně ji obejmu, těšíc se ze znechucení, které bylo slyšet v jejím hlase, když řekla slovo "ženatý".

"Dom!" zakřičím "Jak bylo v Austrálii? Ty vlasy jsou dokonalý! Omlouvám se, že jsem nezavolala, byla jsem tak zaneprázdněná -"

"Rose, vykašli se na moje vlasy - je ženatý? " zasyčí Dom, "Jaktože je kurva ženatý? "

"Já..vlastně nevím," vzdechnu, cítím, jak se mi další knedlík tvoří v krku.

Snažím se co nejvíc vyhýbat Daisy a první hodinu se mi to i celkem daří. Jsou tu nějaké výhody, proč mít velkou rodinu. Pomáhám babičce Molly s nějakým pečením, klábosím s tetami a strýčky a snažím se vyhýbat tomu, abych navázala oční kontakt s mojí matkou, protože by mi zase dala jeden její Vím-jak-se-cítíš-a-je-mi-tě-líto pohled. Opravdu nepotřebuju její soucit. Nedošlo mi, že každý ví o mých citech ke Scorpiusovi. Naneštěstí, nemohla jsem se vyhýbat Daisy napořád. Když jsem si hrála s Dorie na podlaze, vešla Daisy s dvěmi Máslovými ležáky, jeden pro ni, jeden pro mne. Bylo by pěkně hnusný vychrsnout to na ni tak si jen představuji, jak by to asi vypadalo a jak bych se potom ohledně toho cítila. Ta představa mi pomohla k tomu, abych se usmála zatímco jí říkám 'děkuji'.

"Tohle je Dorie? " zeptá se Daisy, koukajíc se na furt-se-smějící dítě sedící na mém klíně.

"Eh, jo," odpovím, "Ona je -"

,, Dcera Victoire a Teddyho," dokončí Daisy, "Ano, vím. Mluvila jsem s Teddym v kuchyni. Vypadá, že je fajn."

On je fajn a není tu žádná šance, že ho vezmeš daleko ode mne, děvko. Sakra, doufám, že není zdatná v oklumancii.

"Hmm," odpovím.

"Včera jsme neměly moc času na seznámení se," řekne Daisy, kduž se snažím vyhýbat pohledu na ni, "Já vím, že to pro tebe musí být divné -"

"Ehm, Daisy, podívej se, ještě pořád se snažím tohle celé pochopit," řeknu jí, "Vážně se necítím na to, abych tu s tebou probírala detaily z tvé svatby." Vím že jsem svině. Jsem spokojená.

"Ano, naprosto tě chápu," řekne. Proč je tak zatraceně vyspělá? "Jen bych si přála, abychom byly jednoho dne kamarádky..?"

Civím na ni. Zřejmě si neuvědomuje, že mám ráda jen jednoho milého člověka, a ten člověk je Jenny. Opravdu nechci dalšího. "Je mi to líto," řekla jsem jí, "ale mám spoustu přátel. Nepotřebuji a ani vlastně nechci další." Vstávám, pořád držíc Dorie (která se chichotá na Jamese, který se na ni šklebí z druhé strany místnosti) a odcházím od Daisy. A ne, necítím se vůbec provinile kvůli tomu jak hrozně se k ní chovám. Obvykle jsem nepříjemná jen na lidi v mé hlavě - je to divný pocit říct, co si myslím.

Daisy se Scorpiusem odešli brzy, protože museli k Malfoyovým. Scorpius se mnou vůbec nepromluvil, ale nějak zvlášť mě to nezjímá. Nemám mu co říct. Opravdu se mu snažím vyhýbat. A tentokrát to myslím vážně.

Když je večeře v Brlohu připravená Aidan se se mnou už baví. Každý byl seznámen s Ollie a všichni vypadají, jakože ji maji mnohem víc radši než Daisy. Jíme ve velké jídelně, kterou táta, strejda Harry, strejda George a strejda Bill postavili pro babičku Molly a dědu, jídelna je hned vedle kuchyně. Konečně máme místo na rodinné oslavy. Dom vypráví o Austrálii a taky o nějakym chlápkovi, kterýmu zjevně "tančila" na klíně v nějakém baru, který je prý totálně jimý než Hogs head- zjevně jí ten chlápek po "tanečku" nabídl mnohem víc. Teta Fleur a Bill jsou šokovaní, znechcení a naprosto bledí po vyschlechnutí si celého příběhu, ale většina z nás si nemůže pomoct a smějeme se nad tímto typickým Dominým chováním. Al a Jenny později oznámí datum jejich svatby, ale o těhotenství nepadne ani zmínka. A James se také pochlubí- byl jmenován kapitánem famfrpálového týmu Kudleyských kanonýrů. Když to Aodan uslyší, začne se dusit jeho krocanem.

Po večeři se opět rozprchneme do skupinek. S Jenny, Dom, Molly, Lilly a Roxie diskutujeme o Scorpiusovi a Daisy. Nebyl to můj nápad, ale radši mlčím.

"Je v podstatě jako já," vyprávím svou teorii, "Však je vysoká, já jsem vysoká. Jmenuje se Daisy a já Rose- kytky, vidíte? No, kopretiny (dasies) jsou plevel. Kdo by si vybral plevel místo růže? Taky je tak trochu sarkastická." Jsem vytočená, protože to vypadá, jako kdyby mě záměrně kopírovala.

,, Hm, předpokládám, že je trochu jako ty," řekne Lilly nejistě.

,, Má hezčí nos," řekne Molly, "A taky je mnohem hubenější než ty."

,, Neporodila dítě!" zaúpím, "A není moje vina, že jsem zdědila blbej nos po tátovi!"

,, Není tak trpce sarkastická jako ty," řekne Roxie.

,, Jo," přidá se Jenny, "Jo, je mnohem víc vtipná, zatímco ty jsi víc -"

,, Nepřátelská?" navrhne Dom a všichni ostatní souhlasí. Nenávidím mou rodinu.

,, A ona taky nevypadá moc nevinně," řekne Lilly "Vypadá velmi sebejistě."

,,Och a její vlasy!" zvolá Roxie.

,,Její vlasy jsou nádherný!" přitaká Molly.

,,Můžete všechny zavřít hubu," zakříčím, "Proč si prostě neadoptujete Daisy za vaší sestřenici?"

,,Přeju si, abysme mohly." povzdychne si Molly a všechny ostatní souhlasí. Vím že to říkají jen proto, aby mě naštvaly, ale stejně je chci proklít. Jenny a Dom na mě mrkají, abych věděla, že jen žertují, ale nemůžu si pomoct a jsem naštvaná. Ve všem, co řekly je pravda. A ony ani neví, že jsem se k ní dřív chovala jako svině.

Jedna z mnoha pozitiv, proč mít Aidane je to, že ho můžu využít jako důvod k předčasnému odchodu.

"Myslím, že Aidan už je trochu unavený," oznámím kolem deváté hodiny, "radši ho vezmu domů." Pravdou je, že já jsem ten, komu se chce spát. Aidan by klidně mohl fungovat několik dalších hodin, ale nejsem si jistá jestli bych to vydržela já. Samozřejmě jsem musela před odchodem každého obejmout a ještě jednou jim popřát veselé Vánoce. Děda mi při objímání se strčil pár galeonů do kapsy, jako bych pořád byla malá šestiletá holka, která shání peníze na sladkosti a snaží se je schovat před rodiči.

"Neutrať to všechno najednou," řekne mi.

"Šťastné Vánoce, dědo!" dám mu pusu a potom přejdu k mámě a tátovi.

"Odletaxuješ se domů?" Ptá se mě mamka a pokračuje dřív, než jí stačím odpovědět, že ano "Tady, je to něco malého od tatínka a ode mně" podává mi obálku.

"Mami, říkali jsme že letos žádné dárky!" Protestuju. Ve skutečnosti to byl mámin návrh. Myslím, že to navrhla, protože ví, že teď nejsem zrovna při penězích. "Nic pro tebe nemám." Cítím se ještě hůř než předtím.

"Ach, to je jen malá pozornost," trvá na svém. Otevírám obálku a nacházím -

Hodiny přemisťování, to vážně nemuselo být," říkám jí.

"No, myslela jsem si, že je na čase," říká "Je to každou sobotu po dobu čtyř týdnů, a pak si můžeš udělat zkoušku." Objímám jí s velkým díky a přicházím k tátovi, který je uprostřed hry Kouzelnických šachů se strýčkem Harrym. Nechápu, proč to ještě strýc Harry nevzdal - vždycky prohraje. Vlastně.. nevzpomínám si, že by kdokoliv někdy taťku porazil. Dokonce i když já a Hugo jsme byli děti, táta nás nenechával vyhrát ("musí se naučit prohrávat, Hermiono!") protože je moc soutěživý.

Aidan, Ollie a já jsme se odletaxovali domů. Aidan si opatroval docela velkou krabici a nechtěl, abych do ní nahlédla. Když jsme dorazili domů, vysypal krabici, čímž odhalil ještě víc dárků, které byly od všech členů naší rodiny. Ollie poskakovala okolo nich, šťastně štěkajíc.

,,Kdo ti dal tyhle?" zeptám se.

"Al a Jenny, Teddy, Dom, babička Molly, babička Hermiona -" nejsem si jistá, jestli chápe, že babička Molly je vlastně jeho prababička Molly, ale nevypadá, že by na tom nějak záleželo. "- James, prapradědeček -" prapradědeček je pradědeček Artur. Vážně nevím, jak nad tímhle uvažuje. "Pradědeček Draco -"

,,Co ti dal děda Draco?" přeruším ho.

,,Zlato." zakření se a zvedne taštičku plnou galeonů. Vždy tak pozorný, Draco. Aidan vypadá, že je spokojený.

,,Dáme je do tvého trezoru u Gringottových." řeknu mi a on se zaksichtí, ale neprostestuje. Opravdu, co by dělal pětiletý kluk se zlatem? Ocení to mnohem víc, až půjde do Bradavic.

,,Oh, tenhle je pro tebe." řekne a podá mi obdélníkovou, černou krabičku, "To je ode mne."

,,Děkuju," usměju se a dám mu pusu, přemýšlím, kdo mu to dal, aby mi to předal, jestli máma nebo teta Ginny. Otevřu to a uvnitř je krásné, barevné pero z páva. "je nádherné."

,,Můžeš ho používat v práci." řekne mi, hrajíc si s autíčkem Ford Anglia, které dostal od dědy.

,,Ano, bude se hodit." řeknu a otevírám malý vzkaz, který je uvnitř.

Maminko,

Šťastné Vánoce,

S láskou,

Aidan.

Jsou tu dvě věci, které mi říkají, že Aidan nepsal ten vzkaz. Zaprvé, Aidan mi nikdy v životě neřekl 'Maminko' - vždy jsem byla 'Máma' a pravděpodobně vždy budu. Zadruhé, je to napsané Scorpiusovým rukopisem.

Možná dnešek nebyl zas až tak špatný.