archiv.hpkizi.sk
16. Poslední rozloučení
Na sever
Vložené: solace - 13.06. 2014
Téma: Na sever
tiberia nám napísal:

Text v tejto časti je generovaný, v prípade že zistíte nezrovnalosti, nahláste to prosím


Na sever

Prekladateľ : tiberia

Názov originálu: Into The North

Autor originálu : kailin

Link na originál : Into The North

Počet slov originálu: : 0

Rating : T 13+ -

Éra / Obdobie: Po Bradavicích Žáner: Angst , Romance Jazyk originálu: EN Varovanie: Neuvedené Počet slov originálu: _ 50K-100K Párovanie: Snamione Fandom: Severitus Stav prekladu: Dokončený
This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánom Medkom, ktorí túto ságu preložili do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní kailin, ktorá napísala túto fanfiction.

© Autorské práva k tomuto prekladu patria hpkizi.sk o.z. a šírenie prekladu mimo tieto stránky je bez výslovného súhlasu zakázané.


Na sever

Autorka: kailin     Překlad: tiberia     Banner: solace

Originál: http://ashwinder.sycophanthex.com/viewstory.php?sid=12945



16. kapitola - Poslední rozloučení

 

Hermiona poklekla k čerstvému kopečku hlíny a položila na něj jedinou růži. Vzpomínala si, že po pohřbu jejího dědečka trvalo týdny, než na jeho hrob umístili náhrobek. Ale mudlovský a kouzelnický svět nebyly totéž a tak už tu stála kamenná deska:


Ronald Bilius Weasley

narozen 1. března 1980

zemřel 10. října 2013

S láskou vzpomínáme

 

Slzy jí stékaly po tváři a udělala tu chybu, že se pokoušela setřít si je a vstát ve stejnou chvíli. Někdo ji chytil za loket a pomohl jí zvednout se na nohy.

„Díky,“ zamumlala Hermiona a pak vzhlédla, aby se podívala, kdo jí pomohl. „Remusi!“

„Ahoj, Hermiono,“ řekl Remus Lupin laskavě. „Jsem rád, že tě vidím.“

„Já taky.“ Navzdory okolnostem bylo milé vidět svého bývalého učitele a přítele. Všimla si, že vlasy má už úplně šedivé, i když už nenesl známky vyčerpání, které ho tak často trápilo v minulých letech. Hermiona ho srdečně objala. „Jak se máš?“

„Docela dobře, díky. Vracíš se zpátky do domu na oběd?“

„Ano.“

„Můžu jít s tebou?“

Hermiona přikývla. „Samozřejmě.“

Remus ji vzal za ruku a zahákl si ji pod loket. „Tohle je smutný den, viď?“

„Tohle všechno byla jedna velká, smutná záležitost.“

„To rozhodně byla.“

„Jak se ti daří?“ zeptal se Lupin. „Jsou to už věky, co jsme tě viděli naposledy. Jak dlouho vlastně, čtyři roky?“

„Pět let, obávám se.“

„Tak pět let. Představte si to...“

Hermiona vzhlédla a uviděla ženu s jasně modrými vlasy, jak se k ní vzrušeně hrne. „Tonksová! Ahoj!“

Nymfadora Tonksová- Lupinová Hermionu pevně objala. „Hermiono! Vypadáš senzačně! Kanada ti jasně prospívá!“

„To ano, díky. Jak se mají dvojčata?“

„Jsou pryč,“ zasténala Tonksová a vypadala zničeně. „Moje děťátka jsou v Bradavicích. Jsou ve stejném věku jako Harryho dcera, víš?“

Remus se usmál. „ Jak vidíš, moc se s tím nesmířila,“ podotkl.

„Ve které jsou koleji?“ chtěla vědět Hermiona.

„Kolejích,“ opravil ji Lupin. „Sirius je v Nebelvíru a Ted je v Mrzimoru.“

„Takže teď dělíte svoji loajalitu mezi dvě koleje?“

„Rozhodli jsme se to pojmout jako cvičení na rozvíjení osobnosti a podporu spolupráce,“ řekla Tonksová. „Kluci napřed moc šťastní nebyli, ale teď jsou nadšení, že si vyzkoušejí, jaké to je, být chvíli od sebe. A co ty teď děláš?“

Tahle otázka. Hermiona se trochu víc narovnala. „Zrovna teď si dávám pauzu.“

„To děláš dobře.“ Remus souhlasně přikývl. „Já teď dělám nějaké úpravy – v učebnicích, víš?“

„Harry mi to řekl. Myslím, že je to skvělá práce, přesně pro tebe.“

„A taky,“ dodala Tonksová a oči jí jiskřily, „píše svou vlastní knihu. Věděla jsi to?“

„Ne, fakt?“

Remus se nevázanou radostí své ženy nenechal vyvést z míry. „To je pravda,“ připustil s jasně patrným nádechem hrdosti v hlase. „Text pro obranu.“

„Tak to je vážně senzace,“ začala Hermiona, právě když pozornost Tonksové upoutala žena, mávající v dálce.

„Jé, tamhle je Leila. Omluvíte mě?“

„Samozřejmě.“

Remus se obrátil zpátky k Hermioně. „Vážně jsem doufal, že tady budeš.“

„Musela jsem. Jen jsem měla strach, co si pomyslí lidi.“

„Co tím chceš říct? Bylas jeho žena. Měla bys tu být.“

„Já vím...“

Lupinova tvář potemněla. „Bylo to s Molly těžké?“

„Nebyl čas.“ Když se to ráno Harry s Hermionou přemístili do Doupěte, stálý příliv truchlících účinně bránil veškeré konverzaci, kromě té nejběžnější. Artur, Percy, Bill a Charlie se s Hermionou srdečně pozdravili. Fred a George byli docela příjemní, ale Ginny byla jasně zdrženlivá a Molly otevřeně chladná.

Remus si povzdychl. „Nebráním Molly, Hermiono. Ale bylo to pro ni těžké období. Válkou prošla, aniž by ztratila jediného člena rodiny, jen aby pak měla Rona roky zavřeného v ústavu. A teď tohle...“

Hermiona mrkáním zaháněla slzy. „Já nevím, jak jí věci usnadnit, Remusi.“

„Není žádný způsob, jak to usnadnit. Tohle přece víš.“

Chvíli kráčeli mlčky. Konečně Hermiona promluvila.

„Je tu ještě něco...“

„Ano?“ Lupin jí stiskl ruku.

„Byla jsem totálně v depresi, Remusi. Za posledních pět let jsem vystřídala pět různých zaměstnání, jedno horší než druhé. Jediné místo, kde jsem našla mír, byl srub v lesích. Odešla jsem z práce, abych v něm mohla zůstat.“

„Není to trochu nudné, být sama v pustině?“ zeptal se.

„Nejsem sama. Někoho jsem potkala...“

„Hermiono!“ zaznělo od Remuse potěšeně. „To je skvělé! Doufal jsem, že bys mohla někoho najít, i když takhle se vzdát kariéry – to se ti moc nepodobá.“

„No, to je právě to,“ řekla nervózně. „Nebudeš tím nadšený, Remusi...“

„Ale, a proč?“

Hermiona polkla. „Je to Severus Snape.“

Lupin se v půli kroku zastavil a zíral na Hermionu. „No,“ řekl s poněkud nuceným zasmáním, „tak tohle jsem opravdu nečekal.“

„Jsem si jistá, že ne.“

„Snape... Jak ...?“

Hermiona vysvětlovala, jak náhodou na Severuse narazila během své práce. Jak začala divočina uzdravovat jeho zraněnou duši. A jak se tam nakonec vrátila kvůli něčemu víc, než jen kvůli klidu a míru severního kraje.

Když skončila, Remus se na ni zamyšleně zahleděl. „Říkáš, že se změnil?“

„Na mou duši. Podívej, já vím, že jste si nikdy nerozuměli...“

„To je podhodnocení století,“ škádlil ji Lupin. „Hermiono, jsi chytrá ženská. Když říkáš, že se změnil, věřím ti.“

„Fakt?“ To prosté prohlášení ji zaskočilo.

„Fakt. A pokud říkáš, že jsi s ním šťastná, tak jsem všemi deseti pro.“

„Skutečně?“

Remus ztišil hlas. „Neříkej nikomu, že to máš ode mě, ale vždycky mi připadalo, že vy dva byste byli dobrá partie.“

Hermiona byla ohromená. „To myslíš vážně?“

„Proč ne? Inteligencí se mu vyrovnáš. Sdílíš jeho vášeň pro lektvary. A oba dva jste tak trochu mimo hlavní proud...“

Nedokázala se ubránit úsměvu. „Snažíš se zdvořile naznačit, že ani jeden z nás ve škole nikdy nezískal jakoukoliv cenu za oblíbenost?“

„To já taky ne, jak dobře víš,“ dobíral si ji Remus. „Vy dva jste si opravdu podobnější, než si myslíš, Hermiono. Rozdíl je, že ty jsi měla dobré dětství a naučila ses vycházet s lidmi na společenské úrovni. Tuhle výhodu Severus nikdy neměl.“

Hermiona se nad tím zamyslela. „Proč k němu necítíš nenávist? Čekala bych, že ho budeš nenávidět. Místo toho ses ho vždycky snažil bránit. Ze všech lidí právě ty bys měl veškeré právo jím pohrdat.“

Lupin se zasmál. „Mluvíš jako Harry. Jednou se mě na to ptal. Samozřejmě, že Harryho úhel pohledu je poněkud pokřivený tím, co ví o Snapeově vztahu se svým otcem. Snape je Snape a i když se možná změnil a zklidnil, nikdy nebude obecně oblíbeným člověkem.“

„Ani být nechce,“ připustila Hermiona.

„No tak vidíš. Jestli jste spolu oba šťastní, pak je to jen vaše věc. Když už mluvíme o Harrym, řekla jsi mu to?“

„Ano. Nemusím dodávat, že to byl absolutní propadák.“

„Nic překvapivého, ne?“

„Ani v nejmenším.“

„Otázkou je,“ řekl Remus, když se před nimi vynořilo Doupě, „jestli se o Severusovi chystáš říct Molly?“

„Nejspíš budu muset, ne?“ přemítala  Hermiona.

„Bude lepší, když se to dozví od tebe.“

Hermiona si zhluboka povzdechla. „Nevím, jestli teď je na to ten nejvhodnější čas...“

„Myslím, že dost možná ten úplně nejhorší. Prostě jí to dej brzy vědět, třeba i dopisem.“ S těmi slovy Remus otevřel dveře a připojili se k davu lidí, který se v Doupěti shromáždil.

 

* * *

 

Trvalo téměř dvě hodiny, než dav prořídl a Hermiona měla šanci přiblížit se k Molly Weasleyové. Uvědomovala si, že ať už bude Mollyina reakce jakákoliv, brzy bude čas vrátit se do Harryho domu, takže na konfrontaci už nezbývá moc času.

„Nad něčím hloubáš,“ řekl hlas a po jejím boku se objevil smutně se usmívající Arthur Weasley.

„To je tak poznat?“ zeptala se Hermiona.

„Naprosto jasně.“

„Potřebuji si s ní promluvit, Arthure.“

„Myslíš Molly?“

„Ano.“

Arthur se naklonil a vlepil Hermioně pusu na tvář. „Ona nekouše, Hermiono. Může to působit tak trochu jako setkání s hipogryfem ve špatné náladě, ale v zásadě má dobré srdce.“

„Já vím.“ Hermiona se usmála a přesunula se do kuchyně. Tam našla Molly, jak doplňuje na tác sendviče. „Ahoj, Molly, já...“

„Ach, Hermiono. Můžeš odnést na stůl támhletu mísu s bramborovým salátem?“

Hermiona se rozhlédla po rychle řídnoucím houfu lidí v Doupěti. „Jsi si jistá, že je potřeba další jídlo?“

„Samozřejmě, nemůžu teď nechat lidi hladovět, nebo snad ano?“ Molly skoro ani nezvedla hlavu od práce.

Hermiona si povzdechla a odnesla bramborový salát na stůl. Když se vrátila, zeptala se: „Můžu ti pomoct s nádobím, Molly?“

„Nemusíš, drahoušku.“

„Já vím, že nemusím. Jen jsem myslela, že budeme mít příležitost si promluvit.“

„Promluvit?“ zeptala se Molly s nuceným úsměvem. „O čem?“

„O Ronovi.“ S těmi slovy Hermiona vytáhla ze dřezu houbičku a začala drhnout první špinavý hrnec, který uviděla. „Milovala jsem ho, Molly. Ty víš, že ano.“

„Ale ovšem. Byli jste jako stvoření jeden pro druhého. To mi bylo jasné od začátku.“

Hermiona ostře pohlédla na svoji bývalou tchýni. V rozmezí jednoho dne byla prohlášena za ideální partnerku pro dva velmi odlišné muže. Pro dívku, která u mužského pohlaví nebyla nikdy moc populární, to bylo poněkud znepokojující. „Kéž by to bylo dopadlo jinak.“

Molly ani nevzhlédla od obložených chlebů, které chystala. „Teď už je to jedno, drahoušku.“

„Milovala jsem Rona, Molly. Vždycky ho budu milovat.“

Prohlášení zůstalo bez odpovědi a tak měla Hermiona pocit, že musí mluvit dál.

„Byl moje první láska,“ pokračovala, „byla jsem do něj takový blázen...“

„... že ses s ním rozvedla.“ dopověděla Molly klidně.

Hermioně pokleslo srdce. „Přála bych si, abys to dokázala pochopit.“

„Já taky.“

S tím Molly Weasleyová položila tác obložených chlebů na stůl a odpochodovala po schodech nahoru.

A už se nevrátila.


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 16. Poslední rozloučení Od: MichelleF - 05.09. 2016
Ja Hermionu sice chápu, ale mohla přece odejít i bez rozvodu.. ten rozvod taky úplně nechápu.. ale těžko soudit, musela to být strašná situace :( takže chápu i Molly..

Re: 16. Poslední rozloučení Od: mami - 08.07. 2014
Remus to vzal dobre, Harry, nuž ako sme čakali... Ginny bude podla mňa lepšia. Molly nuž všetko si predstavovala inak...
Re: 16. Poslední rozloučení Od: tiberia - 09.07. 2014
Remus to vzal překvapivě dobře, ale Harry na svou povahu docela taky... díky za komentík, mami!

Re: 16. Poslední rozloučení Od: solace - 19.06. 2014
Molly úplne chápem. Je mi jasné, že s niečím takým, čo sa stalo Ronovi, sa matka môže len ťažko vyrovnať. Keďže ho Hermiona tak veľmi milovala, stále miluje a bude milovať, stále dosť dobre nechápem, prečo sa s ním rozviedla. Veď sobášny list je v podstate len kus papiera. Páčil sa mi tu Remus Lupin. Bol opísaný presne tak, ako ho mám rada. Vďaka za preklad, tiberie.
Re: 16. Poslední rozloučení Od: tiberia - 19.06. 2014
Nemyslím, že by měla zůstat v Británii, zhroutit se a obětovat ještě i svůj vlastní život (možná doslova), jen aby (komu vlastně?) dokázala, jak ho miluje. Jít dál vyžaduje někdy větší kus odvahy, než zůstat ležet, brečet a nechat se litovat. Rozvod chápu, ale tady v té kapitole jsem teda byla na Mollyině straně. Pohřeb dítěte je vždycky především o zármutku matky. Díky za komentář, solace!
Re: 16. Poslední rozloučení Od: solace - 19.06. 2014
Nemala som na mysli, aby ostala v Británii. Odísť mohla aj bez toho, aby sa rozviedla, keď už teda cítila, že to nezvláda. Skôr by som však čakala, že sa nevzdá nádeje a bude sa snažiť prísť na nejaký liek alebo elixír, ktorý by Ronovi pomohol. Keby tu bol vykreslený ako hajzlík, človek by to prijal ľahšie. Takto mi je z toho všetkého smutno. Rona mám ako postavu v podstate rada.
Re: 16. Poslední rozloučení Od: tiberia - 19.06. 2014
Tak s tím rozhodně souhlasím. K novému začátku nepotřebovala papír na rozvod... Taky mám Rona jako postavu v podstatě ráda a mám strašně ráda povídky, kde si autorka dá práci s tím, napsat Rona bez obvyklých klišé (citově tupý, pořád se cpe a myslí jen na famfrpál). Není jich nijak moc, nebo aspoň já je neznám. Strašně se mi líbí třeba v A nick in time od Tira Nog. Je tam zcela výjimečně popsaný jako moudrý muž a vůbec není OOC.

Re: 16. Poslední rozloučení Od: arabeska - 19.06. 2014
Já ale na jednu stranu Molly chápu. Ztratila svoje dítě a není divu, že neuznává Hermionin postoj. Ona je matka stáda dětí, má ohromnou rodinu, tak proč by měla hloubat nad tím, proč se kdo rozvádí. Doufám, že se s Hermionou usmíří. Nechám se překvapit.
A ohromně mě potěšil Lupin, jak se zachoval dospěle a nenechal se ovlivnit zážitky z dětství.
Chybí mi Severus!
A jezero!
Díky za další kapitolu :)) 
Re: 16. Poslední rozloučení Od: tiberia - 19.06. 2014
Poválečný moudrý a chápavý Lupin bývá tradičně skvělá postava. Jeho postoj se mi teda líbil víc, než Harryho... Díky za komentík, arabesko!

Re: 16. Poslední rozloučení Od: zuzule - 16.06. 2014
Nojo, neni to jednoduche. Hermiona bude muset vydrzet, treba se to Molly rozlezi v hlave.
Re: 16. Poslední rozloučení Od: tiberia - 18.06. 2014
Pro Hermionu to není jednoduché, ale řekla bych, že pro Molly ještě méně.... díky za komentář, zuzule!

Re: 16. Poslední rozloučení Od: JSark - 14.06. 2014
Predpokladám, že práve toto stretnutie s Molly Hermionu definitívne vyženie do Kanady. Díky moc. :)
Re: 16. Poslední rozloučení Od: tiberia - 18.06. 2014
Myslím, že by se tam vrátila tak jako tak.... už je tam doma víc, než v Británii. Díky za komentář, JSark.

Re: 16. Poslední rozloučení Od: Zuzana - 14.06. 2014
Je veľa matiek, ktoré nikdy, absolútne nikdy nedokážu vidieť chyby u svojich detí. Niekedy mám strach, že keď ja tie chyby vidím, či som dobrá matka.
Moly ma sklamala, dúfala som, že sa prekoná a Hermionu aspoň vypočuje.
Nuž... možno nabudúce.
Ďakujem za kapitolu.
Re: 16. Poslední rozloučení Od: tiberia - 18.06. 2014
Těžko říct, jestli Molly z téhle povídky byla objektivní matka v pohledu na své děti.... možná ne.... každopádně v příští kapitole bude rozhovor Hermiony a Ginny, jedna její poznámka o Molly mě docela pobavila....  dík za komentář, Zuzano!

Re: 16. Poslední rozloučení Od: Beruskamobil - 14.06. 2014
S Molly to moc dobre neslo, i kdyz myslela jsem ze to bude krapet ohnivejsi. Remus byl na druhou stranu opravdu skvely. Tesim se na dalsi kousek a dekuji za preklad
Re: 16. Poslední rozloučení Od: tiberia - 18.06. 2014
Nebylo to tak ohnivé, že? Taky jsem čekala krev, křik a emoce .... naštěstí se nekonaly....Dík za komentář!

Re: 16. Poslední rozloučení Od: MajaB - 14.06. 2014
no reakce Molly nakonci kapitoly byla přinejmenším podivná....jsem zvědavá, jestli to bude dál nějak vysvětleno.
A jinak moc děkuju za další práci na překladu!
Re: 16. Poslední rozloučení Od: tiberia - 18.06. 2014
V příští kapitole ještě bude Hermiona v Británii, tak uvidíme. Dík za komentář!

Re: 16. Poslední rozloučení Od: denice - 13.06. 2014
Jsem ráda, že autorka nechala žít Remuse a Tonksovou, a taky že jim nadělila šťastný rodinný život a dvojčata.
Díky.
Re: 16. Poslední rozloučení Od: tiberia - 18.06. 2014
Také jsem ráda, děkuji za komentář.

Re: 16. Poslední rozloučení Od: Jacomo - 13.06. 2014
No, asi jsme nikdo nečekal, že to proběhne bez problémů, že. Dokážu pochopit postoje na všech stranách, asi nejvýstižněji to popsala marci v předchozím komentáři.
Krátce a stručně, Hermiono, tady už nic nezmůžeš, nech je svým starostem a radostem. Doporučuji sbalit kufry a rychle zpátky přes Atlantik. Myslím, že jednomu nejmenovanému lektvaristovi se už za oceánem pořádně stýská.
Veliké díky za další úžasný překlad!
Re: 16. Poslední rozloučení Od: tiberia - 18.06. 2014
Tady už není doma, odcizila se a je to vidět... už patří jinam. Marci to popsala výstižně, taky s ní souhlasím.... Díky za komentář, Jacomo!

Re: 16. Poslední rozloučení Od: marci - 13.06. 2014
Tak - Lupin mě mile překvapil svojí empatií, i když nechápu Hermioninu poznámku, že by měl veškeré právo Severusem pohrdat. To myslela vážně? Já bych tedy svého partnera bránila, nebo bych nebyla s mužem, který by si zasloužil pohrdání.... No, to je *****.
Molly - Molly se nedivím. Tahle situace řešení nemá a nejspíš nikdy mít nebude... A upřímně - nechápu, proč by to Molly měla vědět. Možná by hermiona udělala líp, kdyby hodila svoji tendenci každému o svém vztahu všechno vyslepičit za hlavu a zamyslela se nad tím, jestli zrovna tohle je informace, kterou matka, která právě pochovala syna, potřebuje vědět....
Ovšem to jsou jen mé pocity, které tahle povídka dokáže pěkně zjitřit :) Všechna čest autorce, že tohle nelehké téma dokáže tak krásně zpracovat. Fakt úžasné dílo. Díky moc, Tiberie, za dnešní kapitolu. byla jako vždy strhující a já se moc těším na pokračování!
Re: 16. Poslední rozloučení Od: tiberia - 18.06. 2014
To pohrdání - osobně jsem to tak nějak hodila za hlavu, myslela jsem, že Hermiona prostě jen neobratně naráží na jejich dávné spory a nepřátelství.... V téhle kapitole tak nějak nejsem schopná stát na Hermionině straně (v ostatních ano, v téhle jediné mi přijde, že si tak trochu hraje na chudinku, když to maličko přeženu). Tohle je nejbolavější den právě pro Molly, Hermiona má veškeré právo tam být, ale zdá se mi, že při všem tom přemýšlení, jak je ni Molly ošklivá a kdo se na ni křivě kouknul poněkud zapomněla, že Molly je matka, která právě pohřbila dítě.... Mně se na konci náhodou líbilo, jak se s ní Molly vypořádala. Jsem potvora, ale je to tak. Dík za komentík, marci!
Re: 16. Poslední rozloučení Od: marci - 18.06. 2014
Nejsi! Co se scény s Molly týče - naprosto s tebou souhlasím!!!! :)

Re: 16. Poslední rozloučení Od: Lupina - 13.06. 2014
Měla jsem z té kapitoly strach. Od smrti otce (bylo mi 12) pohřby nesnáším. Ale vlastně to proběhlo v klidu a jsme moc ráda, že Hermiona Molly řekla, že Rona milovala. Byla to pravda a Molly to potřebovala slyšet. A tolik Molly chápu. Vážně, nevím, jak bych se zachovala, kdyby se něco podobného stalo některému mému děvčeti. Nevím, zda bych dokázala odpustit. Rozhodně další kapitola, co nutí přemýšlet. Krásné to bylo, děkuji moc za překlad :-)
Re: 16. Poslední rozloučení Od: tiberia - 18.06. 2014
V téhle kapitole mi asi bylo nejvíc líto Molly. Je napsaná z pohledu Hermiony, se kterou všichni soucítí a jejíž pocity chápou a chodí kolem ní po špičkách, (taky je chápu a taky s ní soucítím), ale co Molly? Proč po ní všichni pořád chtějí, aby se přes to přenesla a tvářila se na Hermionu mile, jako by se nic nestalo? Kruci, je to přece matka, která přišla o dítě, její ztráta mi přijde o dost větší, než Hermionina. Být to jeden z mých kluků, tak já bych asi s Hermionou nepromluvila do smrti, na rovinu přiznávám. Díky za komentář, Lupino.

Re: 16. Poslední rozloučení Od: TaraFaith - 13.06. 2014
Tahle kapitola působila tak moc sklíčeně. Je mi tady Rona strašně líto, stejně tak Molly a Hermiony. Je to prostě strašně těžké, pro všechny...
Ale Remus tady byl úžasný!! Strašně moc bych chtěla vidět jeho dvojčata. Moc díky za překlad. Těším se na pokračování.
Re: 16. Poslední rozloučení Od: tiberia - 18.06. 2014
Remus s Tonksovou a svým obyčejným, šťastným poválečným životem byli světlým místem téhle kapitoly...Díky za komentář, TaroFaith!

Re: 16. Poslední rozloučení Od: teriisek - 13.06. 2014
No, přiznávám, že jsem malinko zklamaná z Molly, doufala jsem, že by ten strach mohl pramenit spíš z Hermioniných očekávání, ale zdá se, že měl skutečný základ, to je vážně škoda. Třeba se to ještě nějak pročistí:( Jinak mě teda překvapuje, jak rychle Hermiona ty novinky vyklopila - asi chápu, proč to řekla Harrymu, ten se v podstatě ptal, ale že to takhle vybalila i na Remuse, to mě dostalo! Ale zase je fajn, že od něj dostala povzbuzení, to asi potřebovala... Díky moc za překlad, budu se těšit na další kapitolu!
Re: 16. Poslední rozloučení Od: tiberia - 18.06. 2014
Ta rychlost, se kterou to všem vyklopila, mě taky překvapila... jako by to na potkání chtěla každému říct! Pamatuju si jak jsem si při prvním čtení říkala, že vůbec nemá právo prozrazovat, kam Severus z Británie zmizel, že je tam třeba ještě pořád hodně lidí, kteří ho moc nemusí a ona klidně proflákne jeho inkognito.... teda úplně ne, ale skoro. Dopadlo to sice dobře, ale stejně.... Dík za komentář, Teriisku!

Re: 16. Poslední rozloučení Od: soraki - 13.06. 2014
ano, ano, já vím, že skoro vůbec nekomentuju... popel na hlavě ;-)
tahle povídka je skvělá, moc se mi líbi její jinakost, lehkost a zároveň hloubka, která se v ní skrývá...
a chápu Molly i Ginny, jakkoliv je nemám ráda už z kánonu, chápu tu bolest po ztrátě, jen si přeju, aby pochopily i Hermionu, té rozumím ze všech nejvíc... nevím, jestli je u nás právně možné nechat se rozvést s někým, kdo je v podstatě nesvéprávný, resp. se jím stal, ale chápu tu potřebu uvolnit se z těch okovů a posunout se dál - a pokud se to posouvá k jistému nevrlému mistrovi, pak jen líp pro nás ;-)
děkuji za překlad, betováni a tak, bývá s tím spousta práce...
Re: 16. Poslední rozloučení Od: tiberia - 18.06. 2014
Já to vidím a chápu stejně - není potřeba obětovat ještě i svůj vlastní život, jen aby "lidi neřekli".... spíš jsem si říkala, že možná mohli třeba se Severusem hledat nějakou cestu k vyléčení, lektvar... ale že se nechala přemluvit k odchodu, když už se z toho hroutila, naprosto chápu.... Díky za komentář, soraki!

Re: 16. Poslední rozloučení Od: Marti - 13.06. 2014
No, těžko říct, zda se vztah Hermiony a Molly časem posune někam dál od chladné zdvořilosti. Pro Molly je rodina vždycky na prvním místě a neopustila by ji ani kdyby ji to mělo samotnou zničit. Co si tak vybavuju, tak nikdy neprahla po kariéře či vědomostech, nebo pokud ano, tak svoje přání a sny obětovala právě rodině. Proto asi nikdy Hermioně v tomhle směru zcela neporozumí. Mile mě překvapil Lupin (jaká příjemná změna po Family Night :-D), myslím, že jeho podpora Hermionu potěšila. Jsem zvědavá, jestli bude i rozhovor s Ginny, u ní si tak nějak netroufám odhadnout, co se jí honí v hlavě...
Re: 16. Poslední rozloučení Od: tiberia - 18.06. 2014
Rozhovor s Ginny bude, bez toho by asi povídka nebyla úplná. Hned v téhle nejbližší kapitole... Díky za komentář, Marti!

Re: 16. Poslední rozloučení Od: Folwarczna - 13.06. 2014
Ha, tak už vím, proč se s ním rozvedla. Kapitola Smutky... Vychází mi to tak, že kdyby se Hermiona rozkrájela,Molly nevyhoví. A Ginny beztak ještě nepřestřihla pupeční šňůru a tak jede v  jejích stopách. Tohle vidím bezvýsledně...
Re: 16. Poslední rozloučení Od: tiberia - 18.06. 2014
.... ale tys to teda vážně bleskově našla! Díky za komentík!

Re: 16. Poslední rozloučení Od: Folwarczna - 13.06. 2014
Mým problémem je, že čtu příliš rychle. A pak mi něco unikne. Proč se sním vlastně rozvedla? Stačí mi číslo kapitoly. Pokud to nikde není rozebrané, dobře, budu dumat....
Re: 16. Poslední rozloučení Od: tiberia - 18.06. 2014
No jo, někdy člověk něco přehlídne.....

Prehľad článkov k tejto téme:

kailin: ( tiberia )04.07. 201419. Jít dál
kailin: ( tiberie )27.06. 201418. Jedenáct
kailin: ( tiberia )20.06. 201417. Vypořádat se s realitou
kailin: ( tiberia )13.06. 201416. Poslední rozloučení
kailin: ( tiberia )06.06. 201415. Odchod
kailin: ( tiberia )30.05. 201414. Všední život
kailin: ( tiberia )23.05. 201413. Volba
kailin: ( tiberia )16.05. 201412. Podpis smlouvy
kailin: ( tiberia )09.05. 201411. V zaběhaných kolejích
kailin: ( tiberia )02.05. 201410. Dopisy
kailin: ( tiberia )25.04. 20149. Do města
kailin: ( tiberia )18.04. 20148. Potřeba vrátit se
kailin: ( tiberia )11.04. 20147. Windigo
kailin: ( tiberia )04.04. 20146. Smutky
kailin: ( tiberia )28.03. 20145. Curriculum vitae
kailin: ( tiberia )21.03. 20144. Zachráněna
kailin: ( tiberia )14.03. 20143. Znovu proti sobě
kailin: ( tiberia )07.03. 20142. Nevítaný návštěvník
kailin: ( tiberia )28.02. 20141. Blesk z čistého nebe
. Úvod k poviedkam: ( tiberia )25.02. 2014Úvod