archiv.hpkizi.sk
Rodičovský večer - část 3.
Rodičovský večer
Vložené: Jacomo - 07.06. 2014
Téma: Rodičovský večer

Text v tejto časti je generovaný, v prípade že zistíte nezrovnalosti, nahláste to prosím


Rodičovský večer

Prekladateľ : Jacomo

Názov originálu: Family Night

Autor originálu : Celebony

Link na originál : Family Night

Počet slov originálu: : 33 312

Rating : T 13+ -

Éra / Obdobie: Bradavice - kánon Žáner: Angst Jazyk originálu: EN Varovanie: Neuvedené Počet slov originálu: _ 30K-50K Párovanie: Neuvedené
This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended

Postavy v tomto príbehu sú majetkom JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševné vlastníctvo prekladov rôznych mien, názvov a miest patrí pánom Medkom, ktorí túto ságu preložili do češtiny a p. Petrikovičovej a p. Kralovičovej, ktoré ju preložili do slovenčiny. Autorské práva k tejto poviedke vlastní Celebony, ktorá napísala túto fanfiction.

© Autorské práva k tomuto prekladu patria hpkizi.sk o.z. a šírenie prekladu mimo tieto stránky je bez výslovného súhlasu zakázané.



Autor: Celebony:

Překlad: Jacomo        Beta-read: Calwen

Originál viz https://www.fanfiction.net/s/2682144/3/Family-Night

Pro moji betušku Ivet - nejen k dnešnímu svátku Smile



Rodičovský večer - část 3.


Autorská poznámka:
Jen bych chtěla v rychlosti zmínit něco, s čím přichází hodně lidí: klasifikační systém. Já si to vykládám tak, že klasifikační systém V (vynikající) – T (trol) je pro NKÚ a OVCE, jelikož s ním Harry nebyl obeznámen, dokud nebyl ve Fénixově řádu odkaz na ty testy (něco jako SAT, ty jsou také odstupňovány jinak). Jejich známkování tedy musí být nastaveno jinak, a i když se přiznávám, že nemám ponětí, jak je obecně nastaven britský školní systém, vybrala jsem si pro zdejší známkování klasifikační systém A až F, nikoliv V až T, protože v této fikci nepodstupuje Harry žádnou z těch výše zmíněných velkých zkoušek. Snad je to takhle jasnější! Doufám, že si všichni užijí tuto kapitolu a ohledně možnosti získat další kapitolu dříve se mrkněte na psavecko/malířskou soutěž na mém yahoo! profilu.


* * *

Po rozhovoru se Snapem vzali Hermiona a Ron svou roli velmi vážně. Hermiona sekýrovala Harryho ohledně jídla, zatímco Ron dělal totéž ohledně spaní, a oba ignorovali naštvané pohledy, které po nich Harry pokaždé vrhal.

Ale Harry začal brzy vypadat lépe, efekt byl téměř okamžitý. Brzy neměl žádné kruhy pod očima, tvář vypadala méně bledá a dokonce to vypadalo, že nabral část váhy, kterou od loňska ztratil. Jistě, stále se ve volném čase učil tak moc, jak to šlo, dokonce u jídelního stolu, ale alespoň měl dostatek spánku a jídla a z ramen mu ubylo trochu tíhy, kterou si na ně naložil.

Snapea překvapilo, když ho Harry vyhledal, aby opětovně požádal o lekce nitrobrany, ale souhlasil, jakmile Harry přiznal, že ho pobolívá jizva a mívá podivné sny, které si pak nemůže přesně vybavit. Sestavili si rozvrh pro tři večery v týdnu a tentokrát se Snape snažil zaměřit na méně konfliktní vzpomínky, protože nechtěl v tuto dobu přidělávat Harrymu další stresové situace.

Všem se zdálo, že by Harry konečně mohl být na dobré cestě uzdravit se ze škod způsobených Lupinem.

* * *

„Harry, neměl bys víc jíst?" naléhala jako obvykle Hermiona, sama už unavená ze snahy přimět Harryho jíst tolik jako každý jiný normální člověk. Její kamarád od učebnice formulí ani nevzhlédl, ale okamžitě si ukousl. Bohužel poté prostě vidličku odložil a Hermiona s Ronem si vyměnili znepokojený pohled.

„Kámo, no tak, ohledně učení při jídle tě neotravujeme, nemohl bys prostě sníst všechno, co ti Hermiona naloží na talíř?" zkusil to Ron.

„Je toho moc," odpověděl Harry bez zájmu a otočil stránku. „Nemůžu za to, že mi ten talíř vždycky přeplní."

„Harry, dala jsem ti toho méně, než kolik jsme měli Ron a já, a ty to nemůžeš dojíst?" zeptala se Hermiona prosebným tónem.

„Prostě nemám dneska večer hlad, jasný? Doženu to později, po té zkoušce," řekl a poklepal prstem na učebnici. Poté si začal pro sebe mumlat instrukce, jak mávat hůlkou a při tom se snažil zopakovat je i prakticky.

Ronovi unikl podrážděný povzdech: „To říkáš vždycky! Vždycky je tu nějaká zkouška, nikdy to neskončí! Nemůžeš se pořád vymlouvat! Ani nevím, jak se ti vůbec během posledního čtvrtletí podařilo přibrat, protože to nevypadá, že bys jedl víc než předtím, jen to děláš ve Velké síni. A pořád vypadáš jako napolovic vyhladovělý!"

Harry vzhlédl od učebnice a na svého kamaráda se zamračil. „Díky, Rone, ačkoliv zbožňuju, když mi někdo říká, jak jsem ošklivý, opravdu si nemyslím, že je to tvoje starost."

„Neříká, že jsi ošklivý, Harry," začala Hermiona jemně. „Vypadáš dobře, jen letos trochu nezdravě a my máme strach, protože víme, že je za tím nějaký důvod."

Harry obrátil oči v sloup, nabodl sousto na vidličku a neochotně ho snědl. „Spokojená?" zeptal se podrážděně a znovu odložil vidličku.

„Ne, nejsem spokojená!" naléhala dál Hermiona. „Pořád dost nejíš! Jsi ve vývinu! Měl bys sníst víc, než kolik toho máš na talíři, a ty nesníš ani to!"

„Nejsi moje matka, Hermiono," odsekl Harry rozzlobeně a pohledem probodl skupinu třeťáků, kteří se zájmem sledovali jejich hádku. Okamžitě odvrátili zrak jinam.

„No, někdo to být musí, protože je zřejmé, že se o sebe nedokážeš postarat!" odsekla rozhořčeně Hermiona.

„Starám se o sebe celý život, děkuji," zavrčel Harry.

„Harry," hlesla Hermiona tiše, tentokrát mnohem soucitněji, „chápu, že opravdu toužíš mít ve svém životě nějakého rodiče, Merlin ví, že si to zasloužíš, ale tohle je příliš vysoká cena. Nestojí to za to."

„Cože?" vyrazil Harry obranně. „Nevím, o čem to mluvíš. Dělám to, protože chci být bystrozor."

„Harry..." začala Hermiona, ale Harry ji zuřivě přerušil.

„A co ty o tom vlastně víš? Vy dva a vaše dokonalé rodiny tu prostě můžete jen tak sedět a říkat mi, že to nestojí za to?" vyštěkl Harry hořce. „Nic o tom nevíte, protože je to pro vás prostě jednoduché. Vaši rodiče jsou na vás vždycky pyšní. No, na mě není pyšný nikdo, jasný? Tak mi promiň, že chci jednou v životě poznat, jaký je to pocit." S klapnutím zavřel knihu, přitiskl si ji k hrudi a zvedl se od stolu.

„Harry," zaprosila Hermiona, hlas napjatý emocemi. Sáhla pro jeho ruce, ale Harry ucukl.

„Mám práci," řekl chladně a odkráčel ven z Velké síně.

Hermiona a Ron si vyměnili v současnosti jim dobře známý pohled plný beznaděje, který odrážel zřejmou skutečnost, že nikdo z nich nemá ponětí, co dělat.

* * *

Ten večer, když Harry dorazil na trénink nitrobrany, ho Snape nejprve usadil k šálku čaje a se zdviženým obočím sledoval, jak se úzkostlivě vrtí na židli. Věděl, že Harry pravděpodobně uvažuje nad tisícem mnohem užitečnějších věcí, které by mohl místo sezení a pití čaje dělat. Bylo jasné, že nebelvír naprosto zapomněl, jak odpočívat.

„Co se stalo dnes při večeři?" zeptal se Snape stroze. Harry málem upustil svůj šálek.

„Nic," zabručel.

„Zdálo se mi, že se v těchto dnech se svými kamarády trochu hádáte," poznamenal Snape klidně.

Harry pokrčil rameny. „Říkal jsem vám, že to není dobrý nápad, abych s nimi jedl." V jeho hlase zazněl slabý náznak obvinění.

„Zřejmě ne, pokud tak do sebe nedostanete víc jídla. Dohoda se mění," pronesl Snape náhle, ačkoliv věděl, že toho impulzivního nápadu bude později litovat. „Zítra večer se ke mně připojíte na večeři v mém bytě a nebudete mít povoleny u stolu žádné knihy."

Harry se na něj zděšeně podíval: „To není fér. Nemůžete mě takhle vydírat věčně!"

Snape mu pohled ostře vrátil. „Zaprvé: pokud by vás našel opilého jakýkoliv jiný profesor, dostalo by se vám mnohem tvrdšího trestu než pravidelně jíst a spát, a zacházeli by s vámi s mnohem menší ohleduplností. Zadruhé: trávím s vámi svůj volný čas, nejen kvůli doučování lektvarů, ale také kvůli nitrobraně. Domnívám se, že byste mi mohl prokazovat trochu více vděčnosti."

Harry s výrazem mírného zahanbení přikývl. „Omlouvám se," hlesl tiše. „To bylo ode mne opravdu hrubé. Jste si jistý, že mě tu chcete mít jako hosta u večeře?" zeptal se váhavě.

„Pokud to zajistí, že sníte veškeré svoje jídlo, a to bude to, co uděláte, pak nebudu mít k vaší přítomnosti námitky," řekl Snape, dávaje si přitom pozor, aby to vyznělo lhostejně. Ale při záblesku sebeuvědomění, který přešel přes Harryho tvář, pocítil bodnutí pochybností, jestli hraná lhostejnost byla dostatečná. Jenže co jiného mohl dělat?

* * *

Harry se šťoural v jídle a sledoval hodiny. Během prvních několika večeří se Snapem se snažil jídlo rychle zhltnout, aby se mohl co nejdřív zase vrátit ke studiu, takže Snape ustanovil, že musí zůstat nejméně hodinu. A zatímco on neměl povolené mít na stole učebnice, jeho učitel očividně ano. Místo odpočinku, který mu to zřejmě mělo přinést, se ale Harry cítil v nastoleném tichu nervózní.

Snape hleděl na chlapce a uvažoval, jestli by si s ním neměl povídat. Koneckonců nevypadal moc uvolněně. Už velmi dlouho neměl na večeři návštěvu a i ty předchozí se týkaly práce. Nebyl si jistý, jak se bavit ve společnosti, kde nebylo nastolené žádné téma k řešení. Během několika předchozích jídel se s Harrym bavil o jediné věci, při které se v chlapcově přítomnosti cítil uvolněně: o škole. Harry mluvil nadšeně o svých předmětech, ale příliš brzy se hovor stáčel k jeho známkám a ne k tomu, co se naučil. Ještě ho napadala jedna věc, o které by mohl on sám mluvit hodiny, ale věděl, že Harry by jeho řeči o lektvarech poslouchal jedině v případě, že by se něco z toho rozhodl Snape použít jako materiál na test, čímž se tato konverzace stala tabu. Domníval se, že by bylo možná lepší zůstat potichu, ale jasně viděl, že to nefunguje. Přesně kvůli tomu se nechtěl dostat do bližšího kontaktu s puberťákem, protože bylo očividné, že se neumí vžít do jeho pocitů, a v tom, o co se začal pokoušet, zoufale selhává.

Nakonec se na něj McGonagallová přece jen obrátila s tím, že si dělá o Harryho starosti. Zřejmě se to pokoušela probrat s Brumbálem, ale nezískala dojem, že by ředitel skutečně pochopil závažnost dění, jelikož si podle všeho myslel, že to, co podniká Harry mimo školu, je fajn, jestliže se díky tomu následně dokáže lépe vypořádat s Voldemortem. Považoval za nepříjemné, že McGonagallová na ředitele kvůli tomu víc nenaléhala a šla místo toho za Snapem, když se jí Harry během jejího doučování zmínil o tom, že s ním večeří.

Snape s velkou ironií poukázal na množství času, po který jí trvalo, než si toho všimla, ačkoliv musel uznat, že on je ve vnímání věcí, jež ostatní nevidí, trénovaný. Byl ale rád, že si toho problému McGonagallová konečně všimla, takže ho mohl přesunout na ni, kam také patřil, ale k jeho zklamání si podle všeho myslela, že Snape je pro tohle tou nejlepší osobou, protože si k němu Harry „jednoznačně vytvořil vazbu důvěry". Snape si byl jistý, že někde narazila na šantu kočičí, protože tohle bylo naprosto směšné. Ale i když se mračil, ušklíbal a dokonce vzpíral, když prohlásila, že se domnívá, že pro výsledek akce bude nejlepší nadále pokračovat v Harryho návštěvách spojených s večeří, uvědomil si, že stále vyžaduje, aby k němu chlapec přišel pokaždé, když ve Velké síni viděl, že Harry několik dní po sobě ignoruje svůj talíř. Ačkoliv byl tímto svým mrzimorským jednáním znechucený, prostě nemohl jen tak sedět a dívat se, jak se ten chlapec pomalu ničí.

„Jaký jste měl den?" zeptal se náhle, čímž způsobil, že Harry překvapeně zamrkal.

„Já?"

Snape obrátil oči v sloup. „Ne, Pottere, ptám se vašeho talíře," odpověděl sarkasticky.

„Celkem fajn. A vy?" zareagoval nebelvír opatrně.

Z nějakého důvodu Snape tak úplně neočekával, že se mu ta otázka vrátí, a byl tím poněkud zaskočen. Koneckonců se ho na to už dlouho nikdo nezeptal. „Průměrný," pronesl stručně.

Harry k němu zvědavě vzhlédl, natolik znuděný, aby opravdu pokládal otázky, které ho napadaly. „Co přesně u vás znamená mít průměrný den? Co děláte kromě toho, že učíte a zastrašujete lidi? Ne že by to neznělo jako vzrušující den..."

Snape ho probodl pohledem a Harry sklonil hlavu, přičemž si ukousl další sousto. Nicméně nevypadal vystrašeně, jen rezignovaně, jako když očekává, že jeho otázky zůstanou bez odpovědi.

„No, vypadá to, jako kdyby moje zastrašování ztrácelo sílu, pokud máte dost odvahy pronášet takové poznámky," poznamenal se zvednutým obočím. Harry překvapeně vzhlédl a jeho výraz se rychle získal nádech pobavení.

„Ale ne, tak to není, slibuju," ujistil ho Harry. „Stále jste velmi děsivý."

„V poslední době se mě zrovna moc nebojíte, pane Pottere," nadhodil Snape ledabyle. „Možná začínám být na vás a na vaše spolužáky trochu měkký. Domnívám se, že budu muset při hodinách trochu přitvrdit, abych zajistil, že neztratím image."

„To opravdu není potřeba," skočil mu Harry s mírným úsměvem do řeči. „Stále máme z vašich hodin hrůzu a moc dobře víme, že pokaždé, když vejdeme k vám do třídy, dostane tam naše morálka, sebeúcta a důstojnost pořádně zabrat, pane. To, že se chovám, jako že se nebojím, je ve skutečnosti obranný mechanismus. Je to nezbytné pro moje duševní zdraví, nebo jsem to tak aspoň slyšel," dodal Harry s pobaveným úsměvem. Když domluvil, ostražitě sledoval Snapea, jako kdyby se snažil zjistit, jestli nezašel příliš daleko.

„Je to tak?" zeptal se Snape se zdviženým obočím.

Harry přikývl: „Samozřejmě. Není třeba se obávat, pane profesore. Mrzimoři si pravděpodobně cvrnknou do kalhot už jenom při pomyšlení na vaše hodiny."

„Děkuji za ujištění, pane Pottere, i když ta poslední představa překročila hranici znepokojení," řekl Snape klidně a napil se vína.

Jakmile znovu zavládlo ticho, Harryho výraz se změnil na sklíčený.

Snape si neohrabaně odkašlal a rychle se snažil vymyslet nějaké otázky nesouvisející s učením. Zeptal by se na famfrpál, ale slyšel, že Harry na začátku roku tým opustil, a nechtěl chlapce ještě víc deprimovat. Kromě toho by toto téma hovoru s největší pravděpodobností vedlo zpět k jeho známkám, protože nebylo žádným tajemstvím, že odešel proto, aby mohl ten čas využít ke studiu. Navíc se Harry pohádal se svými kamarády, takže ani tohle nebylo vhodné téma na rozhovor.

„Umím si představit, že netrpělivě čekáte na konec roku," poznamenal Snape.

„Přijde na to. Doufejme, že si mě Remus vezme k sobě a já nebudu muset zpátky k Dursleyovým. To by bylo skvělé," spustil Harry s náhlým přívalem vzrušení.

Snape se proklel za nadhození tohoto tématu a roztržitě přikývl.

„A vy, pane profesore?"

Snape se znovu zamyslel nad Harryho hluboce zakořeněnou zdvořilostí. Bylo mu dost dobře známo, že většina puberťáků má dojem, že se svět točí kolem nich a že se nemůžou obtěžovat tím, aby se zajímali o někoho jiného. Nebyl si jistý, jestli tento nabízený zájem pramenil z trvalého úsilí odvrátit od sebe pozornost, z tvrzení příbuzných, že není tak důležitý jako ostatní, ze skutečného zájmu nebo z něčeho jiného. Ať už bylo tím důvodem cokoliv, působilo to znepokojivě vzhledem k předpokladu, že lidé mají mít z nevrlého mistra lektvarů panický strach.

„Odpočinek od puberťáků, kteří by si raději šeptali o nejnovějších drbech, místo aby věnovali dostatečnou pozornost tomu nevyhodit do povětří moji učebnu lektvarů? Co myslíte, pane Pottere?"

„Proč potom ještě učíte?" zeptal se Harry trochu podrážděně.

Snape nedokázal spočítat, kolikrát sám sobě položil tutéž otázku.

„Předpokládám, že nacházím potěšení v mučení studentů," pronesl se zlomyslným úšklebkem.

„Ale nepovídejte," zamumlal Harry.

„To bylo co, pane Pottere?" zeptal se vyzývavě Snape.

Harry otázku ignoroval a nasadil při žvýkání jídla zamyšlený výraz. „Já si myslím, že stále doufáte, že potkáte studenty, kteří se budou zajímat o lektvary a budou natolik talentovaní, aby byli hodni vašeho učení, takže z nich budete moci vytvořit nová věhlasná lektvarová jména. Myslím, že jste možná věčný optimista, pane," dodal Harry s omluvným pokrčením ramen.

„Na to nespoléhejte, pane Pottere. A nemluvte s plnou pusou. Je to neslušné."

Harry demonstrativně polkl.

„Správně," přikývl Snape. „Pokud z těchto setkání nezískáte nic jiného, doufám, že si aspoň osvojíte nějaké základní stolovací návyky."

„Vidíte?" nadhodil Harry poté, co se postaral, aby veškeré jídlo nejprve spolkl. „Věčný optimista."

Tvrdý pohled se setkal s drzým úsměvem.

* * *

Večeře nějakou dobu pokračovaly spíše rozpačitě, protože oba opravdu nevěděli, o čem si spolu povídat, ale po čase se trochu uvolnili a během jídla se s menším zdráháním bavili o věcech, které se ten den staly, o Snapeových lektvarových výzkumech, o Harryho domácích úkolech a o podobných tématech. Harry se víc a víc zajímal o Snapeův soukromý život, ale ten popravdě přiznal, že tu není mnoho věcí k vyprávění. Harry ve snaze přimět ho, aby se cítil lépe, přiznal, že svoje letní prázdniny trávil vykonáním domácích prací a pokusy nedostat od Dudleyovy party nakládačku.

Oba se cítili trochu nesví z toho, že si tak rozumějí, jelikož to rozbilo několikero přesvědčení, o kterých si oba mysleli, že jsou pevná jako skála.

Ale Snape se začal stále více obávat, že Harry vypadá vyčerpaněji a vyčerpaněji, a nenápadně se dotázal Rona, jestli jeho spolubydlící chodí včas do postele. Ron trval na tom, že ano.

Ale oba pojali podezření, že něco není v pořádku.

* * *

Ron zasténal a podíval se na hodiny.

„Zatraceně, jsou tři ráno," zabručel, sklouzl z postele a vyrazil do koupelny.

Při zpáteční cestě do postele si povšiml, že je něco jinak. S neblahou předtuchou nakoukl škvírou v závěsech do Harryho postele, poté je úplně rozhrnul a při spatření prázdného lůžka si zklamaně povzdechl.

„Měl jsem to tušit," zamumlal si pro sebe. Rozzlobeně prošmejdil Harryho kufr, aby našel Pobertův plánek, ale vypadalo to, že si ho Harry vzal sebou. Na tom ale nezáleželo, Ron si byl zcela jistý, že ví, kam zmizel.

Hodil přes sebe hábit a naštvaně zamířil ke Komnatě nejvyšší potřeby, aniž by cestou na někoho narazil. Koneckonců bylo dost pozdě i na ty, kteří hlídkovali po chodbách.

Po trojím rychlém průchodu kolem dveří je s trhnutím otevřel. Uviděl, jak Harry vyskočil a podíval se na něj s překvapeným, provinilým výrazem. Ron vešel a zabouchl za sebou dveře, což Harryho přimělo sebou trhnout.

„Děláš to každou noc, že jo?" spustil Ron rozzlobeně. „Předstíráš přede mnou, že spíš, a pak se vytratíš učit. Uvědomuješ si, jak je to směšné?"

„Hele, Rone, mám zítra test a dvě povinné eseje. Navíc jsem se měl asi podívat na třicátou třetí kapitolu kvůli zítřejšímu doučování z přeměňování..."

„Kašlu na to!" zaječel Ron. „Kašlu na tvoje zatracené známky, Harry! Podívej se, co to s tebou dělá! Nemáš chuť k jídlu, protože jsi příliš vystresovaný z toho, jestli už máš konečně z lektvarů lepší známky než Malfoy, nebo protože nedokážeš při věštění nic vidět v té zatracené kouli! A očividně nespíš! A nemáš už vůbec čas na mě nebo na Hermionu, radši ho trávíš s pitomými učebnicemi a poznámkami! A kam tě to dostalo, Harry? Stojí ti to vůbec za to?"

„Jasně, že stojí. Mám mnohem větší šanci dostat se do bystrozorského výcviku..."

„Dej už pokoj s tím zatraceným bystrozorským výcvikem! Koho se tím snažíš oblafnout?" odsekl Ron. „Oba dobře víme, že o ten tady vůbec nejde."

Harry se podíval na Rona tak, jako by ho právě osobně urazil tím, že s ním odmítá hrát jeho hru.

„Už nevím, co mám dělat," řekl Ron a kroutil při tom hlavou. „Jsi můj nejlepší kamarád, Harry, ale naprosto se ti to vymyká zpod kontroly. Budu to muset povědět Snapeovi."

Harryho oči se rozšířily zděšením a on vyskočil ze židle. „To nemůžeš! Řekne Remusovi..." vyhrkl, ale zarazil se dřív, než se mu povedlo prozradit události z minulého rodičovského večera. Podle všeho si Fred a George nechali informace o tom, co se stalo, pro sebe a Harry nijak zvlášť netoužil, aby se jeho kamarádi dozvěděli, že se vypařil z hradu a ztřískal se s Dracem Malfoyem.

„Řekne mu co, Harry?" otázal se Ron s neveselým smíchem. „Že nemáš v některém předmětu ty nejvyšší známky? Že nemáš z testu sto deset procent? Koho sakra zajímá, co si myslí Remus Lupin? Ten chlap je podle mě v pěkných sračkách."

„Není! A sklapni už," zařval Harry. „Já neříkám nic špatného o tvé rodině, tak se nenavážej do mé!"

„Takže Remus je teď tvoje rodina?" zeptal se Ron nevěřícně. „Jak si tohle můžeš myslet, Harry? Nikdy jsi nám neřekl, jak se omluvil za to, že se tu o minulém rodičovském večeru neukázal. Tohle už bylo potřetí, co se na tebe vybodnul!"

Harry vypadal, jako kdyby dostal facku, a k Ronově hrůze se podle všeho snažil nerozplakat. „Něco do toho přišlo," zalhal Harry, ale vyhnul se Ronovým očím. „Ale dorazí na ten další."

„To nemyslíš vážně. Tohle si nemůžeš doopravdy myslet, Harry! Prostě na něj zapomeň! Moje rodina..."

„Tvoje rodina se klidně může motat kolem nás a předstírat, že je strašně zajímá všechno, co dělám! Nejsem případ pro charitu, Rone, nepotřebuju vaši lítost!" zaječel Harry a Ron si uvědomil zvláštní ironii toho, jako by se role obrátily. Bylo zvláštní, že oba měli obavu z toho, aby s nimi jejich okolí nezacházelo jako s případy pro charitu, i když se to vztahovalo k rozdílným okolnostem. „No tak, Rone, neříkej to Snapeovi. Není to tak velký problém a už to znovu neudělám."

Harry byl vždycky špatný lhář a Rona rozzlobilo, že mu dává falešné sliby přímo do očí.

„A pak budeš jen čekat, až usnu, a znovu se vyplížíš ven. Nemůžu na tebe dávat neustále pozor a prostě nevím, co mám dělat, takže to povím Snapeovi a doufám, že bude mít nějaký nápad, jak tě přesvědčit."

„Bože, Rone, nejsi žádná moje zasraná chůva!" odsekl Harry vztekle. „Proč se jednou v životě nemůžeš starat jenom sám o sebe? Myslel jsem, že jsi můj kamarád!"

„Dělám to, protože jsem tvůj kamarád. A víš, Harry, já jsem si myslel, že tě považuju za svého nejlepšího kamaráda, ale upřímně řečeno, já už ani nevím, kdo jsi. Co se stalo s Harrym, který měl tak jako já ve zvyku odkládat domácí úkoly a všechno napůl házet za hlavu? Co se stalo s Harrym, který býval spokojený s jen o něco lepšími než průměrnými známkami? Co se stalo s Harrym, se kterým jsem si užil spoustu zábavy, se kterým jsem si mohl povídat a jen tak se poflakovat?" ptal se Ron zoufale.

„Uvědomil si, že není tak normální jako jeho přátelé a že na rozdíl od nich se nemůže na všechno vyprdnout, protože když nebude brát nic vážně, dostane ho to do problémů," odpověděl Harry chladně.

„Jo? No, měl jsem radši toho původního Harryho," řekl Ron temně. „Jen doufám, že přijdeš brzy k rozumu a uvědomíš si, kdo doopravdy jsi."

„Kdo? Ztroskotanec?" zeptal se Harry tvrdě.

„Ne. Můj nejlepší kamarád. Jestli ho někde potkáš, řekni mu, že ho hledám," pronesl Ron unaveným hlasem, na kterém ale nenesla vinu časná ranní hodina. „Radši si dodělej všechno to učení, co chceš, protože zítra to povím Snapeovi."

Otočil se ke dveřím, ale ztuhl, když za ním začal Harry zoufale žadonit, aby počkal.

„Prosím, Rone," škemral roztřeseně. „Prosím, já udělám cokoliv. Neříkej mu to. Neudělám to znovu. Dám ti své slovo, že se znovu nevyplížím ven. A... a dám ti svůj Kulový blesk."

Ron se prudce otočil čelem ke svému kamarádovi, naprosto ohromený. „Miluješ svůj Kulový blesk," vydechl téměř v hrůze.

„Můžeš ho mít," řekl Harry s očima plnýma zoufalství.

„Dal ti ho Sirius," připomněl mu Ron, jako kdyby na tuhle skutečnost mohl Harry někdy zapomenout.

Harry se roztřeseně nadechl a přikývl: „Já vím. Ale on už tady není. Ale Remus tady je a je všechno, co mám. Když to povíš Snapeovi, všechno bude v háji. Prosím, Rone, můj Kulový blesk se ti vždycky líbil, že jo? Nikdy jsem ti ani nenabídl, aby sis ho půjčil. Teď bude celý tvůj."

„Nechci tvůj Kulový blesk," řekl Ron, který stěží dokázal uvěřit, že se ho Harry vlastně snažil podplatit něčím, co představovalo takovou citovou hodnotu. Ale čím jiným ho měl podplácet? Všechno cenné, co Harry vlastnil, mělo také i citovou hodnotu. Harry prostě nebyl ten typ, který by utrácel svoje peníze za drahé věci, a bylo by mu trapné nabízet Ronovi peníze, třebaže si Ron začínal myslet, že by se Harry neštítil ani toho. „Dobře, když se vrátíš hned teď do postele a odpřisáhneš mi – a tím myslím, že mi dáš jakožto můj nejlepší kamarád čestné slovo – že už se nikdy znovu nevyplížíš uprostřed noci ven, aby ses učil, tak to Snapeovi neřeknu."

Harry vypadal, že se možná rozbrečí úlevou. „Děkuju. Děkuju ti, Rone. Nevíš, co to pro mě znamená. Koupím ti ten nejlepší dárek k narozeninám. Stačí, když mi řekneš, co chceš, přísahám."

„Očividně mě moc dobře neznáš," vyslal k němu Ron ostrý pohled. „Jediné, co od tebe chci, je tvoje slovo."

Harry přikývl a neochotně odpřisáhl, že už se nikdy znovu nevyplíží v noci ven.

* * *

Přesto se Harryho vyčerpání během dne nezmenšilo a Ron žil v neustálé obavě, že Harry svoje slovo porušuje. Sesílal během noci v různou dobu monitorovací kouzla a kontroloval Pobertův plánek, který mu Harry přenechal speciálně kvůli tomu, aby se Ron mohl snadno ujistit, že Harry drží slovo. Zpod závěsů u Harryho postele nikdy nevycházelo žádné světlo. Ron dumal nad tím, jestli Harry leží v noci v posteli a probírá si látku v hlavě, ale s tím toho moc nenadělal, takže doufal, že celkové vyčerpání Harryho konečně dohoní a on si časem zvykne v noci zase spát.

Ale on i Hermiona cítili, že něco není v pořádku, a proto se rozhodli pátrat po příčinách. Za normálních okolností by nikdy soukromí svého kamaráda nenapadli, ale měli strach a byli s rozumem v koncích.

Proto když se Harry odešel jako obvykle učit, oba se provinile začali probírat jeho věcmi, ačkoliv si nebyli jistí, co mají hledat.

Netrvalo dlouho, než Ron něco našel.

„Tady jsou dopisy od Remuse," řekl, když šátral v malinké hromádce papírů. Posadili se bok po boku na okraj Harryho postele a s hrůzou se začetli do dopisů.

„Merline, poslechni si tohle," vyhrkla Hermiona znechuceně a začala číst úryvek. „Harry, jak po mně můžeš chtít, abych ti odpustil, že jsi způsobil smrt mého nejlepšího přítele, pokud se vůbec nesnažíš napravit to, co jsi udělal? Pokud mi dokážeš, že pracuješ na nápravě nedostatku úsilí, které jsi vloni vložil do hodin nitrobrany, tak dorazím na tu rodičovskou akci. Pokud se letos opravdu zaměříš na učení, možná přestaneš být strůjcem smrti a začneš jí předcházet."

„Jo, minule v podstatě řekl Harrymu, že to, co dělal během posledního čtvrtletí, je nedostatečné, a jestli opravdu chce dokázat, že toho lituje, naučí se taky nitrobranu. A poslechni si tohle: V tomto čtvrtletí bych opravdu rád viděl, že pracuješ. Už žádné další flákání. Chtěl bys přece, aby na tebe tvoji rodiče byli pyšní, ne?" Ronův hlas při čtení získal ledový odstín. Právě teď měl chuť Remuse za tohle na místě uškrtit. „Píše, že minulý rodičovský večer nepřišel, protože zjistil, že Harryho výsledky nebyly dostatečně přesvědčivé. Zatracená práce, není divu..."

„Co to tady vy dva sakra děláte?" ozval se rozzuřený hlas. Hermiona a Ron ztuhli a provinile pohlédli na Harryho, který jim z ruky vytrhl dopisy.

„Myslel jsem, že jsi plánoval se jít učit," plácl Ron.

„Jo. Dokud mi kouzlo nedalo vědět, že se mi někdo hrabe v šuplíku! Myslel jsem, že to bude Colin nebo nějaký jiný fanoušek z okolí! Nemůžu uvěřit, že jste to vy dva! Myslel jsem, že vás můžu pokládat za své kamarády!" ječel Harry a ve tváři měl vepsán výraz zrady. „Tohle jsou mé soukromé věci! Jak jste se v nich mohli jen tak hrabat a číst mé dopisy?"

„Jen jsme chtěli vědět, co se děje, Harry!" bránila se s křikem Hermiona. „Už se s námi nebavíš. Když se tě zeptáme, tak nás odbudeš. Jak jsme to měli jinak zjistit?"

„Stejně to není vaše starost!" zařval Harry.

Je to naše starost, protože jsi náš nejlepší kamarád a my máte o tebe hrozný strach!" vykřikl Ron.

Kamarádi se vzájemně respektují! Neprohrabávají si věci! Přestaňte s tím předstíráním kamarádství a přiznejte se, proč se mi doopravdy hrabete ve věcech!"

„Harry, neblázni, to přece není přetvářka. Jsi náš kamarád!" naléhal dál Ron.

„Bože, neřekl jsem to dost jasně? Už se mnou nemusíte kamarádit!" vykřikl Harry divoce.

Druzí dva na něj zůstali nevěřícně zírat.

„Co tím chceš říct, že s tebou nemusíme kamarádit?" zeptala se Hermiona vyděšeným tónem.

„Vím, že se kolem mě motáte, protože vás Snape požádal, abyste na mě dávali pozor, a protože si myslíte, že se o sebe nedokážu postarat. Ale já to dokážu, takže už mě dál s sebou nemusíte tahat jako ocásek nebo předstírat péči," prohlásil Harry. Znělo to zároveň rozzlobeně, zmateně i poraženecky.

„Harry, ne..." začala Hermiona, v očích slzy, ale Harry ji přerušil tím, že po nich ony inkriminované dopisy mrsknul.

„Tak víte co? Dobře. Chcete si to strašně moc přečíst? Klidně můžete. Můžete pak utíkat podat hlášení Snapeovi a splnit váš malý úkol. Kašlu na to," řekl Harry a znělo to tak vyčerpaně, že Hermiona opravdu začala plakat. „Musím teď na lekce nitrobrany a až se vrátím, ať jste radši hotovi, protože už se s vámi nechci znovu bavit."

Harry téměř vyběhl z místnosti a zanechal Hermionu a Rona s pocitem zděšení, že možná právě ztratili svého nejlepšího kamaráda.

* * *

Snape otevřel dveře, a když spatřil Harryho, okamžitě ho zasáhly obavy. Nechal chlapce vejít a pozorně ho sledoval. Harry byl evidentně kvůli něčemu značně rozrušený.

„Pane Pottere..."

„Profesore Snape?" zeptal se chlapec téměř zoufale. „Můžu vás požádat o laskavost?"

„Požádat mě můžete, ale je možné, že vaší žádosti nevyhovím," odpověděl Snape a ostražitě sledoval, jak se chlapec pokouší ovládnout svoje emoce.

„Prosím," zaškemral, „jen... než dneska večer začneme s výukou, můžete se podívat na nějakou mou šťastnou vzpomínku, abych si ji mohl prohlédnout? Bez snahy ji skrýt, jen si ji prohlédnout?"

Snapea ta žádost překvapila a nemálo rozrušila. Působilo to dojmem, že Harry upadl do takového druhu deprese, kdy si nedokáže vybavit žádné své šťastné vzpomínky.

„Máte na mysli nějakou konkrétní?" otázal se neurčitě, ačkoliv na odpovědi netrval.

Harry přikývl a zaškemral: „Když mě Remus učil vytvořit Patrona a říkal mi, že je na mě pyšný." Jeho zoufalství převážilo nad jeho rozpaky z takové žádosti.

Snape se zamračil. Tohle rozhodně nebylo to, co Harry právě teď potřeboval. Připomínku toho, jak na něj byl Lupin hrdý. Nechtěl Harryho tlačit do ještě většího odhodlání získat Lupinovo uznání.

„Nechám vás nahlédnout do příjemné vzpomínky, ale vyberu, která to bude," navrhl dohodu Snape.

Harry vypadal, jako kdyby se chystal přít, ale rozmyslel si to a trochu zklamaně přikývl.

Snape ho nasměroval k židli a zahleděl se do široce rozevřených smaragdových očí. Tolik bolesti, pomyslel si, ale pak odsunul svůj soucit stranou.

„Legilimens."

Rychle našel to, co hledal, něco mnohem lepšího, co bylo vhodné Harrymu připomenout.

Ron a Harry seděli u krbu v nebelvírské společenské místnosti, smáli se, jedli sladkosti a hráli šachy. Trochu hru vylepšili tím, že označili jednotlivé figurky jmény osob, které znali, takže se smyslem hry stalo nejen vyhrát, ale také zachránit ty, které měli v oblibě a zbavit se těch, které ne.

„Měl bych obětovat svého jezdce, ale jsem to já," zamumlal Ron, zatímco promýšlel další tah.

„A jaj, Rone, dávej si větší pozor," smál se Harry. „Millicent Bullstrodeová je ti v patách," řekl a ukázal na bílého střelce stojícího poblíž Ronova černého jezdce. „Myslím, že tě jde pozvat na rande."

Ron se ušklíbl a rychle se snažil přijít na způsob, jak tamodtud svou figurku dostat, i kdyby to znamenalo, že si tím zničí tah.

„Měli byste se radši jít učit než hrát tyhle hloupé hry," pokárala je Hermiona mírně.

„No, Hermiona právě padla za oběť Malfoyovi," prohlásil Ron a táhl svou královnou tak, aby se dala vzít, i když to představovalo okamžitý konec jeho šancí na výhru.

Pod Hermioniným rozhořčeným pohledem se Harry a Ron rozesmáli.

Snapea zarazilo, když ho Harry vytlačil ze své mysli.

„Už to nejsou mí kamarádi," pronesl Harry hlasem plným rezignace.

„Co se stalo?" zeptal se Snape znepokojeně.

„Jsem si jistý, že vám to všechno vypoví, ale já bych pro jednou raději trávil svůj čas učením, jak udržet Voldemorta mimo moji hlavu než znovu prožíváním pitomých hádek." Harry vstal s výrazem děsivé definitivnosti. „Už nebudu jíst ve Velké síni. Budu si brát jídlo z kuchyně."

Tohle Snapea rozhodně překvapilo. „Dohodli jsme se..."

„Dohodli jsme se, že budu jíst se svými kamarády. No, já žádné kamarády nemám, takže by nemělo vadit, kde budu jíst."

„Tohle není smlouvání, pane Pottere."

„Jestli to povíte Remusovi, tak prostě řeknu, že lžete a že se mě snažíte zdržovat od učení," pronesl Harry s lítostí. „Podívejte se, pane profesore, já se nechci stavět proti vám, ale už tam prostě nemůžu jíst. Opravdu bych s vámi rád pokračoval v nitrobraně, ale můžu jít na doučování k Brumbálovi, pokud vy se rozhodnete pro opak."

„Tak budete večeřet se mnou," rozhodl Snape.

„To nejde, vzpomínáte? Minule jste říkal, že jste se dostal blízko k tomu, aby lektvar, který vynalézáte pro Řád, fungoval a nemáte čas na nitrobranu a zároveň na společné večeře. Dal bych přednost nitrobraně a večeřím o samotě." Snape se frustrovaně zamračil a Harry pokračoval: „Podívejte, vy máte hodně práce, mám hodně práce. Budu jíst, fakt budu, ale nedělejme z času jídla něco, co budeme oba nenávidět."

Snape se na něj přísně zahleděl. „Jestli zjistím, že nejíte, a já se dozvím, když ne, tak vám nastane peklo, rozumíte, pane Pottere?"

„Rozumím."

* * *

Harry se snažil najít si čas na jídlo, ale když ho měl před sebou, žaludek se mu zkroutil panikou z nějakého testu nebo úkolu, takže toho do sebe nedokázal moc dostat. Také našel nějaká kouzla, která mu umožňovala rozsvítit si v posteli, aniž by světlo pronikající pod závěsy upozornilo Rona, který ho kontroloval, že je vzhůru. Zároveň měl kouzlo, které mu namísto plánku dávalo vědět, že se k němu Ron přibližuje. Přestože byl na Rona naštvaný, měl pocit, že by měl alespoň technicky dodržovat svůj slib. Nevyplížil se učit ven od doby, kdy ho o to Ron požádal... učil se v posteli. Po jejich hádce řekl Ronovi, aby vypadl a nechal ho na pokoji, ale taky nechtěl, aby vykládal Snapeovi, že moc nespí.

Už nějakou dobu používal maskovací kouzla, která zakryla tmavé kruhy pod očima a bledou barvu jeho tváří. Když si poprvé uvědomil, jak průsvitně vypadá kůže na jeho tváři a jak je mu oblečení mnohem volnější než dřív, snažil se víc jíst, ale následkem toho, jak se nutil do jídla, když byl šíleně nervózní ze zkoušek a z testů, bylo, že ho prostě pak zase vyzvracel. Zbývalo mu už jen pár týdnů. Může na tom zapracovat přes léto. Protože když to všechno zvládne, Remus si ho určitě vezme k sobě, a pak bude moct jíst tolik, kolik bude chtít. Remus o něj bude mít nejspíš obavy a postará se, aby získal zpátky svoji původní váhu. A to bude moc fajn.

Noci mu začaly trochu splývat se dny a on se začal cítit neustále slabý a unavený. Trochu ho vyděsilo, když šel poslat Remusovi sovu se zprávou o svých pokrocích a probudil se v tajné chodbě, kterou na cestu do sovince používal, s boulí na hlavě a jeho poslední vzpomínka byla, že prostě jen tamtudy jde. Nejprve si myslel, že byl napaden, ale když se to o pár dní později stalo znovu, uvědomil si, že k tomu došlo proto, že je tak vyčerpaný a cestou upadl a zranil se. Po tomhle měl v úmyslu naplánovat si víc času na spánek, ale nikdy se k tomu nedostal; vždycky si řekl, že čas věnovaný dohánění spánku mu bude další den chybět.

Rona a Hermionu ničilo, že už s nimi dál nemluví. Hermiona se málem rozplakala pokaždé, když ho potkala, a Ron měl neustále ve tváři vepsané starosti a úzkost. Oba věřili, že se Harry hroutí, ale protože ve skutečnosti vypadal lépe než předtím, neměli své podezření o co opřít.

Harry byl podrážděný a unavený a začal ošklivě kašlat, takže měl hrdlo a plíce v jednom ohni. Taky si uvědomil, že štěká na každého, kdo se s ním pokusil příliš dlouho bavit o něčem, co nesouviselo se školou. Všichni se stáhli a nechali ho na pokoji, kromě Hermiony a Rona, kteří to pravidelně zkoušeli bez ohledu na to, jak moc na ně křičel.

„Harry, měl bys jít na ošetřovnu," navrhla mu Hermiona, když si ho spolu s Ronem vyčíhali v knihovně. „Nevypadáš dobře."

„Vypadněte," zavrčel na ně Harry. „Jestli hledáte nějakou zábavu, proč si nejdete prohlížet zbytek mých věcí? A hele, v mé ložnici jsou tři další nevinné oběti, které můžete špehovat."

„Harry, prosím," žadonila Hermiona se slzami v očích.

Harry rychle vstal a posbíral si svoje věci. Zamířil ke dveřím, ale pocítil náhlou vlnu závratě a únavy, takže se musel opřít o polici s knihami.

„Harry!" vykřikli oba unisono a rozběhli se k němu. Než ale k němu dorazili, dal se dohromady.

„Pokud mě omluvíte, mám teď lekci nitrobrany," pronesl se vztyčenou hlavou a rázně kolem nich vypochodoval ven. Když mířil do sklepení, slyšel, jak Hermiona opět propukla v pláč.

* * *

Snape ostražitě hleděl na Harryho, který vstoupil do třídy a očividně se sotva držel na nohou. Ruka s hůlkou se mu slabě třásla, i když ji měl svěšenou u boku.

„Vezměte si den volna, pane Pottere," nadhodil, ale Harry zavrtěl hlavou a vypadal tou myšlenkou téměř zděšený.

„Prosím, pane profesore, můžeme na tom dělat aspoň chvilku? Opravdu chci v tomhle ukázat nějaké zlepšení pro případ, že by se Voldemort znovu pokusil napadnout moje myšlenky," zaprosil úpěnlivě Harry.

Teď Snape věděl, že mladík lže. Byl sám na sebe naštvaný, že vůbec uvěřil Harryho povídačce o bolesti v jizvě. Věděl, proč se chce nebelvír stůj co stůj naučit nitrobranu. Na obzoru se rýsoval čtvrtý a poslední rodičovský večer a Harry byl odhodlaný udělat cokoliv, aby přiměl Remuse přijít, i kdyby ho to mělo zabít. Ale bál se, že kdyby ukončil tyto lekce, ztratil by onen „vztah důvěry", o kterém McGonagallová tvrdila, že ho s Harrym má. Nebyl takový blázen, aby si myslel, že mu Harry bezvýhradně důvěřuje, ale připouštěl, že má v tomhle okamžiku k chlapci blíž než kdokoliv jiný. Ne že by to zas tak moc říkalo.

Navzdory svému přesvědčení Snape přikývl a postavil se čelem k Harrymu. Smaragdové oči se zavřely, jak se chlapec pokoušel o vyprázdnění mysli, což, jak Snape dobře věděl, muselo být pro někoho, kdo by v takovém stresu jako Harry, velice těžké.

Když Harry otevřel oči a dal najevo, že je připravený, Snape pozvedl hůlku. Ale při pohledu do těch lehce skelných smaragdových duhovek, které nenesly žádnou známku meditace a zato odrážely naprostý nedostatek spánku, si Snape uvědomil, že to nemůže udělat. Když sklonil hůlku, Harry se zatvářil nedůvěřivě.

„Prosím, pane, nemůžu cvičit na vlastní pěst. Nemůžu vyvíjet nátlak na svoji vlastní mysl!" zaprotestoval.

„Myslím, že to už děláte, pane Pottere, a to je ten problém. Podívejte se na sebe! Jste jako prázdná schránka," vyštěkl Snape a ukázal na Harryho. „Sotva stojíte na nohou, vzdalujete se svým kamarádům, ztratil jste zájem o všechno, co vás bavilo. Jediné, co děláte, je studium."

Harry se na něj zamračil: „Není tohle to, co učitelé chtějí? Podívejte se, moje známky..."

„Co záleží na známkách, když sám sebe ničíte? Merline, Pottere, viděl jste se v zrcadle?"

„Kašlu na to!" vykřikl Harry. „Remus přijde jenom, když..."

„Bohové, Pottere, on nepřijde! Proberte se! Ten muž přišel o rozum a obrátil svůj hněv a zášť proti vám, i když si to vůbec nezasloužíte. Je to hnusné a nedokážu pochopit, proč se toho člověka stále snažíte tak uboze omlouvat!" zavrčel Snape.

„On přijde," hlesl Harry, ale znělo to, jako kdyby si nebyl moc jistý ani sám sebou. „Odpustí mi a přijde."

A konečně to Snape pochopil. Tady nešlo o Harryho zoufalou touhu po osobě rodiče, který by ho vzal na vědomí a byl na něj pyšný. Tady šlo o odpuštění. Harry použil Remuse jako ukazatel toho, jestli může odpustit sám sobě, a Remus mu neumožnil to udělat. Kdyby Remus odpustil Harrymu natolik, že by přišel na rodičovský večer, byl by se pak chlapec schopen přestat obviňovat za to, co se stalo jeho kmotrovi. Tohle byl důvod, proč se Harry tolik snažil. Protože ho zaživa požírala vina.

„Pane Pottere, posaďte se, musíme si promluvit," začal Snape vážně.

Harry tam stál, jednu ruku položenou na čele. Motala se mu hlava. „On přijde, uvidíte. Jen se musím naučit nitrobranu a získat nejlepší známky. On... přijde..."

Když ho zalila vlna závratě, jeho druhá ruka vystřelila, aby se pokusila něčeho chytit, ale nebylo čeho.

„Pottere?" otázal se Snape znepokojeně a vzápětí vyrazil vpřed a zachytil Harryho právě v momentě, kdy mu nohy vypověděly službu. Klesl s chlapcem na zem, přitáhl si horní polovinu jeho těla do klína a snažil se ho udržet při vědomí. „Pottere. Pottere! Kdy jste naposledy jedl? Sakra, kdy jste naposledy spal?" vyptával se naléhavě.

„On přijde," zašeptal Harry, a pak se bezvládně sesunul do Snapeovy náruče.

Jakmile ztratil vědomí, přestala fungovat kouzla, která používal na zamaskování svého vzhledu, a na povrch vystoupily tmavé kruhy pod očima, nepřirozená bledost pleti a ztráta váhy, která byla skutečně alarmující.

Snape zaklel a zdvihl náhle strašně lehounkého mladíka do náruče. S představou hordy studentů potulujících se po chodbách si pospíšil do svého kabinetu, kde se mu nemotorně podařilo hůlkou zapálit oheň v krbu a hodit do něj špetku letaxu. S nebelvírem svíraným v náručí tím nejcitlivějším způsobem, kterého byl schopen, vkročil do plamenů a přesunul se na ošetřovnu.

* * *

Poznámka autorky: Kdybych neměla aspoň jednu kapitolu končící Harrym v bezvědomí, nebyla by to fikce podle Celebony. Cha cha cha.


Užívateľské meno:
Heslo:
Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Kathleen87 - 28.05. 2015
Moc pěkná kapitola :) Jsem zvědavá, co se bude dít...

Re: Rodičovský večer - část 3. Od: teriisek - 12.06. 2014
Bože, doufám, že se jim konečně podaří Harryho přivést k rozumu, protože tohle je šílené! Remus by zasloužil pověsit za koule do průvanu (s prominutím), protože takhle rozložit už tak dost labilního puberťáka je naprosto kruté. Doufám, že ho za to fakt někdo nakope, potřeboval by to jako sůl... Díky moc za překlad!
Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Jacomo - 12.06. 2014
Další drastické návrhy - nekoukáš ty náhodou na Hru o trůny? :-)
Mohla bych něco slíbit, mohla bych něco naznačit, ale nemůžu. Spoilerovat se prostě nebude. Tak.
:-))
Re: Rodičovský večer - část 3. Od: teriisek - 12.06. 2014
Nekoukám:D Dokonce jsem to ještě ani nezačala číst, protože pak bych tu diplomku asi nedopsala nikdy! ;)

Re: Rodičovský večer - část 3. Od: ulita - 11.06. 2014
Ale no tak..., tohle se nedělá, takhle čtenáře ukolíbat tím, že už je všechno na nejlepší cestě k Harryho úzdravě a pak takový obrat, že jsem taky málem padla do mdlob.
Zdá se, že pro McGonagallovou je vše vyřízeno, Brumbál si dál jede bez ohlížení ve svých pletichách a Remus apiruje na nejnenáviděnějšího člověka. Jěště že Severus, ač se ráchá v popírání, chce Harrumu pomoct.
Snad už jsme se dostali ke zlomu, kdy Harry najde zpět cestu ke svým přátelům a Remusovi se dostane řádné inzultace, která ho bude stát alespoň krvavý nos. Pevně věřím, že až se Severus dostane do ráže, zvládl by ho i ve vlkodlačí podobě.
Díky za překlad.
Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Jacomo - 12.06. 2014
A to autorka slibovala, že žádné velké zvraty nebudou, že? A pak nám tohle provádí. A ještě nejsme u konce!
Řeka popření je zřejmě oblíbeným rekreačním letoviskem postav z fanfiction, protože se tam cachtají snad všichni :-))

Re: Rodičovský večer - část 3. Od: zuzule - 10.06. 2014
Diky Merlinovi za Severuse! Osobne bych si pro Lupina zasla a kopala ho az na osetrovnu, aby uvidel, co tomu klukovi provedl.
Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Jacomo - 12.06. 2014
Tolik krvežíznivosti tahle povídka vyvolává, že si to skoro nezadá ani s vlkodlaky :-))

Re: Rodičovský večer - část 3. Od: arabeska - 09.06. 2014
Svírá se mi srdce při představě, že by někdo z mého okolí byl schopný dohnat se až do takového stavu. Silná povídka. Harry je skoro až otravně nedospělý, ale zároveň to dává smysl vzhledem k tomu, kde a jak vyrůstal. Severus... jedna báseň. Co na to říct :))
Díky! Pozdě ale přece :)) 
Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Jacomo - 09.06. 2014
Na radost z povídky (a na vstřícný komentář! ) není pozdě nikdy.
Ano, Harry je to trochu takové mimino, ale ono by to s tím jeho sociálním chováním nemohlo být vzhledem k jeho dětství moc slavné. Tady to možná JKR trochu ujelo - na jedné straně hrozné dětství a na druhé jiný svět s úplně jinými pravidly. Spíš bych řekla, že by se z toho takové dítě mohlo klidně pomátnout.

Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Iveta - 09.06. 2014
Tahle povídka rejpe i do mých ochranářských sklonů - asi bych si po návštěvě ošetřovny zašla opravdu vážně promluvit s Remusem. Nejspíše na téma moje pěst a tvoje zuby, protože by mi to určitě pomohlo jasněji myslet :-P
Vždycky je mi líto Rona s Hermionou, kteří jsou tady fakt zlatí - přicházejí k tomu jak slepí k houslím a nechávají na sebe štěkat...
Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Jacomo - 09.06. 2014
Použij klidně jakékoliv prostředky, myslím, že v případě Remuse stojí všichni za tebou i po tvém boku. Ron a Hermiona odváděli dobrou práci a tak věřím, že to dobře dopadne i pro ně.

Re: Rodičovský večer - část 3. Od: denice - 09.06. 2014
Opět jsem si nádherně užila morální pobouření nad Lupinovým jednáním i pár šťastných chvil, kdy jsem si malovala, co mu asi Severus za tohle udělá. Chudák Harry už je pomalu blázen z těch svých výčitek svědomí, hladovění, stresu a nespavosti. A jako duševně nevyrovnaný si samozřejmě myslí, že v nepořádku jsou všichni ostatní. Moc se mi líbí, že Severus teď už přesně ví, jak na tom Harry je a moc se těším na jeho opatření.
Obávám se, že v světle těchto událostí mi Brumbálův úžasný nápad na rodičovský večer připadá jako stupidita století. To kanonické "zaplaťte, dejte sem děti a nestarejte se, my vám je nejpozději v červnu vrátíme" má něco do sebe.
Díky.
Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Jacomo - 09.06. 2014
Na Severuse se těš, zakročí opravdu ve velkém stylu :-)
Ano, Brumbálovi se zavedením rodičovských večerů podařilo vynést svoji genialitu do nebeských výšin. Ehm.
Pobavilo mě tvoje zhodnocení kanonického přístupu k rodičům bradavických žáků. Lakonické, leč velmi výstižné :-))
Děkuji, denice, tvé komentáře je vždycky radost číst.

Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Lisbeth - 09.06. 2014
Ach jo, doufám, že Snape to dá nějak dokupy. A hlavně se snad Harry začne znova kamarádit s Ronem a Hermionou. Bez nich to prostě není on.
Na Lupina mám čímdál větší vztek. Ach ...
Rychle další kapitolku :)
Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Jacomo - 09.06. 2014
Další kapitolka je u bety, tak snad dodržím ten cca týdenní interval :-)

Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Zuzana - 09.06. 2014
Vôbec neviem ako mám opísať čo cítim. Je to všetko veľmi smutné. Bolo len otázkou času kedy to Harryho organizmus vzdá. Vyzeralo to tak optimisticky, keď ho Ron s Hermionou strážili a Severus dohliadal aspoň na to jedno jedlo za deň. Je mi ľúto, že sa nepodarilo Harryho povzbudiť. Chápem ho, že sa naštval keď sa mu hrabali vo veciach. Ale aspoň sa dozvedeli prečo to všetko robí. Niekto by mal poslať Remusa na liečenie, lebo aj on je totálne mimo.
Ďakujem za preklad.
Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Jacomo - 09.06. 2014
Já jsem tu povídku poprvé četla se staženým hrdlem a bolelo mě z ní u srdíčka. Za Harryho, který neví kudy kam, za Rona s Hermionou, kteří se tak snaží, ale neví si rady, za Severuse, který nevěří, že by někdo mohl vítat jeho náruč, a konec konců i za Remuse, který náhle zůstal úplně sám a opouští ho i zdravý rozum. Máš pravdu, je to smutný příběh. Nezbývá než doufat, že se oni i my dočkáme veselejší budoucnosti.
Díky.

Re: Rodičovský večer - část 3. Od: marci - 09.06. 2014
Nádherná kapitola. přečetla jsem jí jedním dechem. A nemám co bych dodala, obzvláš´t poté, co jsem si přečetla první koment a Tvoji odpově´d na něj. Bohužel tento remus je pro mne kánonický... (A Brumbál se také moc nevyšvihnul)
Paráda, moc se těším na pokračování. Díky, jacomo!
Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Jacomo - 09.06. 2014
Brumbál se nevyšvihnul, Brumbál to jednoznačně prošvihnul. A nejen tady, ono i v tom kánonu, že.
Díky, jsem ráda, že se líbí, marci.

Re: Rodičovský večer - část 3. Od: scully - 08.06. 2014
Na jednu stranu mi bylo Harryho moc líto,ale na druhou mě někdy pěkně štval. Hlavně svým chováním k Ronovi a Hermioně. Ale je už úplně zoufalý.Líbilo se mi vysvětlení o odpuštění. Jsem zvědavá jestli ho nechá Severus na ošetřovně,nebo se o něm bude starat sám? Doufám,že to Lupinovi dá Severus pořádně sežrat! Moc děkuju za kapitolku
Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Jacomo - 08.06. 2014
Harry kolem sebe tak zoufale kope, že už je mu vlastně jedno, koho zasáhne. Ale ten problém s odpuštěním to krásně vysvětluje. Ano, Severus se postará, ještě uvidíš jak :-)

Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Lupina - 08.06. 2014
Tak tohle se teda pekelně mrví. Harry si vypěstoval úžasnou anorexii, nespavost a ještě odehnal kamarády. Co dokáže pocit viny, že? Těším se, že do něj Severus "vtluče" trochu rozumu. Krása. Děkuji moc za překlad :-)
Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Jacomo - 08.06. 2014
Tenhle Harry je na dně, ještěže je poblíž někdo, kdo ho vyloví, jinak by se v tom asi vážně utopil.
Díky!

Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Elza - 08.06. 2014
Známkování: nojo, ono se asi mimo NKÚ a OVCE vůbec neznámkovalo, minimálně mládež v knihách známky neprobírala, jen zda to uměli a jak dobře, ne co za to schytali za známku. Už jsem zblblá z FF, kde se A-T známkují všechny eseje, co je Snape opravuje. Tedy P-T v jeho případě. *;-) Asi se budu muset optat synátora, právě heptalogii studuje. Jinak naši kluci také nemají ve škole žádné známky, ale testy, co jdou ze školy "ven", jsou alespoň bodované.
vzal sebou - vzal s sebou

No, dostává to grády. Díky.
Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Jacomo - 08.06. 2014
Já jsem nad těmi známkami až do překladu téhle autorské poznámky nepřemýšlela, ale je to tak, nikde v kánonu se to neřeší. Škola bez známek je možná méně stresující, ale asi jsem příliš velký staromilec, mně by to nevyhovovalo. Nějak to prodle mě k té etapě života patří - řešit s kamarády, jestli to bude kule nebo přece jen ten čtverec :-)
Sakra - zase ta samá chyba. A přitom to vím, jen to zapomenu napsat.
Jsme v polovině, kdy jindy by měla křivka děje stoupat? :-)

Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Folwarczna - 08.06. 2014
Omlouvám se, ale nemohl by na Remuse někdo hodit Imperius a donutit ho, aby se choval normálně? Druhá možnost, která by mě potěšila, je prostě rozbít mu h....... Děkuji.
Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Jacomo - 08.06. 2014
Přikláním se k druhé možnosti - je více uspokojující :-))

Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Marti - 08.06. 2014
Chudák Harry. Chvílema je mi ho strašně líto, chvílema bych s ním nejradši zatřásla, ať od sebe neodhání pomocné přátelské ruce. Ale on je vlastně od malička zvyklý spoléhat se jen sám na sebe a tak se snaží všechno vyřešit zas a jenom sám. Trochu mě překvapila Minerva, že od toho dala ruce pryč. Harry je na pokraji nervového kolapsu a pokud se Remus zase neobjeví, tak nechci vidět ty následky. Snad Severus zasáhne včas, než bude pozdě. Těším se na další vývoj.
Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Jacomo - 08.06. 2014
Jo, zvyklý starat se sám o sebe... Ona celá tahle záležitost je podle mě v kánonu taková zamotaná. Harry byl na jedné straně týrané, odstrkované dítě, zvyklé jen samo na sebe, ze kterého na druhé straně vyroste spasitel světa. Nevím, nevím, trochu moc pohádkové... no nic.
Ale Minerva mě nepřekvapila. Ani v kánonu se o svá lvíčata se zas tak do hloubky nestarala - neumím si třeba představit, že by Severusovi hadi courali takhle neustále po večerce hradem jako naše slavné trio. Takže nějaké to zanedbané dítě je celkem zanedbatelné, že.
Těš se, budou se dít věci :-)

Re: Rodičovský večer - část 3. Od: mami - 08.06. 2014
Pomoc povacsine pride od niekoho od koho ju vobec neocakavame. Harry ju už vážne potrebuje. Dúfam, že pre neho nie je neskoro. Remus si nezasluží, aby ho Harry považoval za rodinu.
Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Jacomo - 08.06. 2014
Harry zoufale touží po rodině, ale tentokrát se přehmátl. Ještěže ho muž v černém pošoupne správným směrem :-)

Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Lopata - 07.06. 2014
Chudáček Harry, je mi ho tolik líto :-( To je neuvěřitelný, co mu ten Lupin, parchant, napsal v těch dopisech! Pořád jsem si říkala, jak může chtít uznání od někoho takového, ale to vysvětlení o odpuštění se mi líbí. Moc. No, štěstí, že to Severusovi celé došlo, teď co s tím. Pochybuju, že Lupin přijde k rozumu a bude celý žhavý nějaké odpuštění poskytnout... Hmm. Jsem moc zvědavá na pokračování a průběh dalšího rodičovského večera. Snad se situace teď začne zase zlepšovat.
Děkuju mockrát za krásný překlad :-)
Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Jacomo - 08.06. 2014
No, los s úlohou empatického bližního tentokrát padl na Severuse. Kdo jsme, abychom se tomu bránili, že? :-)
Ano, na další rodičovský večer také dojde, ale až v poslední kapitole. Nicméně bude stát za to :-)
Díky!

Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Julie - 07.06. 2014
Dnes ráno, jsem zjistila, že je venku další přeložená kapitola a slíbila ji sama sobě za odměnu až budu večer hotová s prací . A teď jsme si ji s chutí přečetla.
Myslím, že je fajn, že se Harry složil před Snapem, aspoň je Snapovi naprosto jasné, že už to zašlo příliš daleko. To vysvětlení s tím, že Harry potřebuje Lupinovo odpouštění, aby mohl odpustit sám sobě a proto se vlastně chová takhle, se mi líbí. Doufám, že to urovná s Ronem a Hermionou. Je hnusné lézt někomu do věcí, ale oni o něj měli oprávněné obavy.
Díky mnohokrát za překlad! Moc se těším na další kapitolu.
Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Jacomo - 08.06. 2014
Jé, to je krásný pocit být odměnou :-)
Zhodnotila jsi to přesně, vysvětlení Lupinova jednání se autorce moc povedlo. Všechno, co tě zajímá, ještě přijde, takže se můžeš těšit.
A děkuju!

Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Jimmi - 07.06. 2014
Skvelé, spočiatku som sa na Harryho odpovediach pobavila, ale potom to už začalo byť moc vážne. Nádherný preklad ako vždy a krásne napísaná poviedka. Tiež si myslím, že mal Lupin Harryho skontrolovať aj v originále. Stačilo Dursleyovcom pohroziť kúzelníkom, a hneď by sa mal lepšie. Ďakujem
Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Jacomo - 08.06. 2014
Musím se přiznat, že jsem z autorky střídavě nešťastná a nadšená. Nešťastná, když nekonečnou dobu dumám nad tím, co onou větou proboha chtěla říct, a proč tam má x nekonečně dlouhých odstavců plných textu bez jakékoliv přímé řeči. A nadšená, když to konečně vyzkoumám a zjistím, že to není jen plané plácání, ale spousta krásných myšlenek a postřehů.
A pokud jde o příběh, "záporák" Lupin je VELICE příjemná změna. Užívám si ho a těší mě, že i vy ostatní.

Re: Rodičovský večer - část 3. Od: knihomol - 07.06. 2014
Toto pojetí Harryho snahy o přijetí je naprosto boží. Doufám, že Sev dá Lupinovi pořádné kapky. (osobně lupina moc nemusím, stejně jako blacka. dle mého názoru tady není moc ooc, protože pokud by byl za něco stál, tak harryho nenápadně kontroluje i když brumla řekl, že je chlapec v bezpečí - se svou rodinou)
Moc se těším na další dílek.
Jak se tak říká : jen houšť a větší kapky ...
Re: Rodičovský večer - část 3. Od: Jacomo - 08.06. 2014
Ano, autorka tady - jako mnoho jiných v případě Snapea či Malfoyových - našla v postavě jiné stránky, než ty které jsou viditelné na první pohled. Ve třetím ročníku byl Lupin pro Harryho útočištěm v bouři, ale kde byl v šestém, když se Harry osamoceně vyrovnával se smrtí svého kmotra? Odháněl od sebe Tonksovou - fakt jednání hodné dospělého člověka. Takže souhlasím, Remus tu není až tak OOC.

Prehľad článkov k tejto téme:

Celebony: ( Jacomo )10.07. 2014Rodičovský večer - část 5.
Celebony: ( Jacomo )12.06. 2014Rodičovský večer - část 4.
Celebony: ( Jacomo )07.06. 2014Rodičovský večer - část 3.
Celebony: ( Jacomo )29.05. 2014Rodičovský večer - část 2.
Celebony: ( Jacomo )22.05. 2014Rodičovský večer - část 1.
Celebony: ( Jacomo )17.05. 2014Úvod