Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Izolace

Kapitola 3 - Dveře

Izolace
Vložené: arabeska - 02.06. 2014 Téma: Izolace
arabeska nám napísal:

Chapter 3: Doors

originálhttps://www.fanfiction.net/s/6291747/3/

autor: Bex-chan

překlad: arabeska, Lupina (přihlašte se o práva)

beta: Aiden, elbi, MajaB

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

A/NOmlouvám se za dlouhou prodlevu. Pro Brity, kteří tohle čtou; možná si vzpomínáte na nedávnou událost ve zprávách o autě, které spadlo do jezera a vzalo dva lidské životy. Naneštěstí jedna z obětí byla krásná malá sestřička jednoho mého přítele. Tento příběh věnuji jí, jelikož byla obrovská fanynka Harryho Pottera a půvabná dívka.
Doufám, že kapitola se líbila. Cením si upřímnosti a podpory, kterou mi projevujete, a doufám, že celý tento příběh se odvíjí stejně tak dobře. Obrovské díky všem za R&R. A pro ty, kdo čtou Hunted; budu pracovat na jednorázovce zasazené do doby o jedenáct let později, abych ujasnila všechny otevřené konce, a také protože cítím, že k tomu příběhu mám ještě pár věcí co říct. Brzy by to mělo přijít.
Prosím vás, nešetřete mě jen kvůli těm nečekaným událostem a místo toho vás chci požádat, abyste byli upřímní i nadále.
Ještě jednou děkuji a s veškerou láskou.

Bex-chan


arabeska: Je to téměř měsíc. Omlouvám se za tu dlouhou prodlevu. Čtyřka je kompletně přeložená a odeslaná betám, takže už to tak dlouho trvat nebude. Leč já v pátek odjíždím na čtyři měsíce do vesnice, kde doufám, že aspoň jedna z těch šestnácti tamních rodin bude mít internet, abych mohla vložit pana Nádherného, až mi ho elbi pošle. Pětku Isolation asi zrovna aktivně překládat nebudu - za to se omlouvám - takže je na vás, kdy vyjde další díl. Užijte si kapitolu, věnování je tragické, ale milé.

 

 


Pro Anwen...

 


Procitla příliš rychle.

Prudce otevřela oči a začala jimi nervózně těkat po místnosti. S prudkým výdechem si ukryla tvář do dlaní; mrkáním zaháněla spánek a polykáním sucho v krku. Cítila se dezorientovaně a zmateně, jako kdyby si jí s myšlenkami pohrával hopsající skřítek. Otřela si studený pot z čela, posadila se a rozhlédla po místnosti, aby se ujistila, že všechno je, jak má být.

Noční můry byly poslední dobou tak živé.

Ani za nic se nemohla rozhodnout, jestli předchozí noc byla jen trikem jejího podvědomí, nebo jestli bylo všechno skutečné. Možná nebyl žádný Snape. Žádný Malfoy. Žádné tajemství. Možná byla stále jedinou obyvatelkou svých komnat. Možná. Unaveným pohledem sklouzla na zápěstí odřená od pout a zklamaně vydechla. Tolik chtěla, aby to byl jen sen; tolik se snažila oklamat samu sebe. Říkejme tomu víra nebo obranná reakce mozku. K čertu, říkejme si tomu, jak chceme; faktem zůstává, že to nebyla noční můra.

Bylo jí z toho zle. Vlastně cítila, jak se jí zvedá žaludek, když hloubala nad tím, jak blízko je on. Mezi nimi byla jen malá koupelna. Jen dvě zdi.

Letmo mrkla na hodiny a když zjistila, že spala jen tři hodiny, chtělo se jí křičet. Hermiona opravdu měla za to, že by snesla delší spánek vzhledem k tomu, jak vyčerpaná byla. Ale kdepak. Očividně se její insomnie rozhodla zabydlet. Jaké štěstí.

Blížila se devátá hodina už tak mizerného rána a ona mohla opět slyšet kapky deště narážející na okno. Věděla, že by bylo marné snažit se znovu usnout, takže pomalu vyklouzla z postele, sáhla po županu a hůlce a zamířila do koupelny. Nejtišeji, jak to šlo, vykoukla ostražitě z ložnice a všimla si Malfoyových odhozených odřených bot.

S tímto posledním usvědčujícím zjištěním odvlály pryč i zbytky jejího optimismu a Hermiona rychle vklouzla do koupelny.

Setřásla včerejší oblečení a zamumlala rychlé kouzlo pro spuštění horké vody ve sprše. Čarodějka se otočila ke svému odrazu v zrcadle, odhrnula si zašmodrchané kadeře z obličeje a prsty se jemně dotkla temných kruhů pod očima. Ve tváři se jí zrcadlilo až příliš utrpení, které dokazovaly prohlubující se vrásky stálého mračení. Vypadala jako vlastní verze vytvořená z pauzovacího papíru; pobledlá a téměř průsvitná. Jako z mléčného skla.

Zaměřila se na oči a děkovala Merlinovi, když spatřila jiskru ohně a odhodlání, ten známý třpyt, který tam vždy přetrvával; který doposud nebyl uhašen.

Byla v pořádku. Jen unavená a uvažovala, jak přesně má žít bok po boku s Malfoyem.

Zrcadlo se začalo mlžit, takže se otočila zády ke svému ztrápenému odrazu a spokojeně zasténala, když horká voda konejšila její tělo. Se zavřenýma očima si vetřela mýdlo do pokožky a uklidňujícími nádechy inhalovala vůni vanilky. Nejprve si napěnila paže, potom křivky hrudníku a ploché břicho, a nakonec se sklonila, aby si promasírovala nohy.

A bylo to tak příjemné. Jako rutina; a ona si ty pocity vychutnávala. Cítila, jak se její svaly uvolňují a bylo to báječné, natolik uklidňující, že dovolila své věčně přeplněné mysli ustat v uvažování, i kdyby jen zaštítit se proti vzpomínkám na minulou noc. Jen zapomenout, že někdo, kým pohrdala, sdílí její komnaty. Smrtijed.

Stálo to o trochu více pěny, ale o ničem z toho nepřemýšlela a dovolila si tento únik, protože věděla, že odteď to bude jen horší.

Merline, odpusť jí těch pár ukradených minut, kdy předstírala, že nic z toho neexistuje.

 

***

 

Draco zvedl jedno těžké víčko, když do pokoje proniklo ženské zasténání. Šumění tekoucí vody ho ze spánku vyrušilo už před chvílí, ale úplně ho probudily až ty zvláštní vzdechy a kňourání. Svraštil obočí, když nepoznal okolní prostředí, a zvedl hlavu, aby si nedůvěřivě prohlédl místnost.

A pak si vzpomněl. Vzpomněl si, že je v Bradavicích. Vzpomněl si, že sdílí komnaty s mudlovskou šmejdkou. Do prdele.

Zaskřípal zuby a očima přelétl k oknu. Draco věděl, že to nebude fungovat, ale přesto se pokusil; vyskočil z postele a zkusil do něj zatlačit, aby povolilo. Západka se ani nepohnula. Napřáhl se pěstí a vší silou udeřil do skla, jenže to ani neprasklo. Zavrčel, když mu tenký pramínek krve sklouzl mezi klouby. Bolelo to, ale zažil už i mnohem horší.

Ano, nepochybně je v pasti. Rozhodně v novém vězení.

Vzduch přenesl další ženské zavrnění a on instinktivně sáhl po hůlce, aby ty nanervyjdoucí zvuky ztlumil. Ale svoji hůlku neměl, že. Neměl jedinou zatrcenou věc. Dokonce ani pár kousků čistého oblečení.

"Kurva fix," zamumlal a zamířil zpět do postele

Neodpočinul si dost; pohyby měl pomalé a zrak rozmazaný. Koneckonců měl by dohnat pět měsíců spánku, což by bylo velmi snadné, pokud by ovduší nebylo bez ustání zamořeno zvuky jejího sprchování. Popadl polštář a zakryl si uši, ale tím vše jen utlumil.

Měl vtíravý a skličující pocit, že toto prováděla každé ráno.

 

***

 

Představivost ji dokázala rozptýlit asi jen na patnáct minut, než se realita prodrala zpět. Se zkroušeným povzdechem zastavila vodu, opustila sprchu a vrátila se k orosenému zrcadlu, aby ho otřela dlaní. Věnovala svému novému odrazu náznak úsměvu a usoudila, že je to výrazně lepší. Teplá voda dodala její kůži zdravý ruměnec a cítila se více lidsky. Více živá.

Zachumlala se do huňatého a praktického županu a naposledy se na ten vlhký, rozmazaný odraz podívala, než zvedla hůlku z umyvadla, zamumlala rychlé sušící kouzlo na vlasy, a opustila koupelnu. Právě sahala na kliku dveří své ložnice, když zaslechla tiché zaklepání na vchodové dveře. Lehce sebou cukla, ale sebrala všechen rozum a přešla obývací pokoj, aby otevřela, a její rysy zjemnil nefalšovaný úsměv, když spatřila návštěvníka.

"Ahoj, Dobby," usmála se a všimla si velkého kufru za jeho zády.

"Dobré ráno, slečno," pokývla pokorně ta vždy nervózní malá duše. "Ředitelka říct Dobby, aby přinesl pro vás tohle."

"Děkuji," řekla s tušením, že jsou to pravděpodobně věci pro Malfoye. "Mohl bys mi prokázat laskavost, Dobby?"

"Ano, slečno!" zašvitořil rozjařeně skřítek. "Co chce slečna Dobbymu?"

"Myslíš, že bys pro mě mohl zařídit nějaké jídlo navíc?" požádala ho. "A já bych si ho přišla vyzvednout později?"

"Dobby může přinést sem."

"To nemusíš," řekla mu s jemným mávnutím ruky. "Později půjdu na malou procházku, tak to vyzvednu. Opravdu, je to v pořádku."

"Ano, slečno," zamumlal očividně trochu zklamaný. "Dobby teď jít. Muset pomoci uklidit po snídani."

Chtěla mu říct, ať zůstane, cítila se podstatně... bezpečněji v blízkosti někoho, koho znala, ale on s lusknutím prstů zmizel. Vzápětí si po rychlém propočtu uvědomila, že už pět dní neviděla nikoho ze svých přátel, protože trávila všechen volný čas v knihovně a dělala, co mohla, aby pomohla Řádu. Ohlédla se po Malfoyových dveřích a došla k závěru, že se s nimi potřebuje brzy setkat.

Byli dalším přiblížením k normálu. Dalším únikem.

Hermiona si přitáhla župan těsněji k tělu, když se chodbou prohnal studený závan a zaplavil její komnaty. Mávla hůlkou, aby odlevitovala kufr do obývacího pokoje a nechala ho s hlasitým zaduněním dopadnout na podlahu přímo před Malfoyovým pokojem. Zvažovala na něj zařvat, že tady má pár osobních věcí, ale zdravý rozum jí napověděl, že bradavické motto mělo svůj důvod. Opravdu bylo nejlepší nechat spící draky v klidu, zvláště předpojatého psychotického Draka, který byl vězněn proti své vůli.

Nadskočila, když podzimní průvan s pronikavým prásknutím zabouchl dveře.

A potom zaslechla pohyb z jeho pokoje, doprovázený zlostným mužským mručením, které znělo extrémně jedovatě; i když to byly jen tlumené nesmysly za dveřmi. Uvažovala nad útěkem do své ložnice, aby se vyhnula potížím, ale tvrdohlavá lvice v ní by to nedovolila. Vyzývavě narovnala ramena, přimhouřila oči a připravila se na nevyhnutelné drama.

Jeho dveře se s násilným trhnutím rozlétly tak silně, že třískly do zdi, ale ona překonala instinkt leknutím nadskočit. Zaznamenala frustrovaného Zmijozela, jehož vysoké tělo, nedbale oblečené v kalhotách a rozhalené černé košili, vyplnilo rám dveří. Ale toho si nevšimla. Odmítla očima sklouznout níž než ke spodním řasám, protože věděla, že oční kontakt znamená převahu. Kontrolu.

"Třeští mě z tebe hlava!" křikl, podrážděně zkroutil ret a lícní kosti se mu zvýraznily napětím. "Mohla bys zatraceně dělat ještě větší kravál? Ty-"

"Chceš, abych dělala větší kravál?" odvětila a nevinně naklonila hlavu na stranu. Se zasvištěním hůlky se všechny dveře v místnosti otevřely a znovu zabouchly a ona si navzdory hlasitému třesku nedovolila ani instinktivně mrknout. "Je to lepší, Malfoyi?"

"Velmi dospělé, Grangerová," ušklíbl se a ona přes celou místnost cítila intenzitu jeho upřeného pohledu. "Myslíš si, jak jsi zkurveně chytrá-" 

"Myslím, že se můžeme shodnout na tom, že jsem zkurveně chytrá," skočila mu do řeči a úspěšně skryla nepříjemný pocit z toho zaklení. "Jak jsi tak výmluvně podot-"

"PŘESTAŇ dělat takový kravál," zavrčel a jeho hlas mezi nimi zlověstně zaburácel. "Přestaň třískat s věcmi, přestaň mluvit, přestaň se hýbat-"

"Ve svém pokoji si můžu dělat, co sakra chci," odporovala Hermiona, ale znejistěla, když obešel kufr a vykročil jejím směrem. Couvla ke zdi a zvedla hůlku, ale on se nezastavil. "Nepřibližuj se ke mně!"

"Jako bych se tě kurva chtěl vůbec dotknout," zavrčel a zastavil se, až když ho špička hůlky bodla do hrudi. "To dřív zemřu-"

"Posluž si," ostře odsekla. "Stálo by to za to-"

"Varuju tě, Grangerová," usmál se pohrdavě. "Odmítám tohle snášet! Je to jako mít v pokoji obra s dyspraxií!"

"Smiř se s tím," vyštěkla a přitlačila hůlku na jeho hruď, ačkoliv by přísahala, že to nemělo jiný účinek, než že ji to přitisklo ke zdi. Rychle si přitáhla župan těsněji k tělu, ale pokud si všiml jejího nedostatečného oděvu, nedal to absolutně najevo. Díky Merlinovi.

"Myslím to vážně, Grangerová," zamračil se. "Přestaň dělat kravál, nebo na můj pokoj sešli tlumící kouzlo-"

"Jako bych chtěla plýtvat magií, abych ti vyhověla-"

"Tak teda kurva sklapni!" zařval a praštil pěstí do zdi vedle její hlavy. Magie hradu zajistila minimální poškození, jen malý důlek, ale vibrace úderu dolétly k jejímu uchu a vyvolaly nechtěné zachvění. "Potřebuju se vyspat! A to nemůžu, dokud nezavřeš tu svoji šmejdskou klapačku!"*

Napřáhla volnou ruku s úmyslem praštit ho přes tu bledou tvář, ale asi byla příliš předvídatelná. Zuřivý pohled se přesunul k dlouhým prstům pevně obemknutým kolem jejího zápěstí a cítila vlastní krev vřít jako kyselinu stimulovanou sluncem.

"Pusť mě-"

"Už jsi vyčerpala svůj příděl ran," řekl tiše. Příliš tiše. "Budeš muset počkat další čtyři roky-"

"Pusť moji ruku," poručila s důrazem na každou slabiku. "Nebo přísahám, že budeš-"

"Že budu co?" pobídl ji, zesílil sevření a přirazil jí ruku ke zdi přímo vedle důlku, který zanechala jeho pěst.

Reakce byla instinktivní a rychlá – a zapíchla mu hůlku do krku v místě mezi ohryzkem a krční žílou staženou hněvem. Pohledem uzamčeným s tím jeho ho odvážně vyzývala k dalším provokacím. Hermiona ani na vteřinu nezapochybovala, že by ho proklela do Prasinek a zpět, pokud by dál dráždil její křehkou rovnováhu, ale jeho ocelové oči sotva mrkly a sevření na zápěstí zůstávalo pevné.

"Tak dělej, Grangerová."

A bylo to jeho sebevědomí, co ji vyburcovalo nejvíce; co rozvířilo její magii, aby proudila hůlkou a sežehla jeho kůži.

"Ty zkurvená děvko!" zařval, klopýtl zpět a držel si čerstvou spáleninu na krku. "Za to zaplatíš-"

"Už tě mám dost," řekla s hůlkou stále namířenou na blonďáka. "Vrať se do pokoje a trochu se vyspi-"

"Ani se neopovažuj mi něco přikazovat, ty odporná-"

"Jdu ven," vysvětlila Hermiona klidně, i když v těch slovech zaznívala zlost. "Takže budeš mít pěkných pár hodin nerušeného spánku. Navrhuji ti využít je co nejvíc-"

"Tak už odprejskni," zavrčel, otočil se k ní zády a zamířil do své ložnice.

Zabouchly se další dveře a ona si tentokrát dovolila se ušklíbnout.

Potřebovala se dostat pryč. Obývací pokoj byl poskvrněný novými a nevítanými pachy a ona se cítila jako štvaný jezevec vykouřený ze svého doupěte. Odtrhla pohled od jeho dveří a spěchala do své ložnice, kde se převlékla tak rychle, jak jen to bylo fyzicky možné. Oblečená v džínách a pohodlném svetru, aby vzdorovala chladu, okamžitě opustila komnaty hlavní prefektky a vyrazila do knihovny.

Cesta byla mnohem delší, než si pamatovala, a studenti řídce roztroušení po chodbách z ní nespouštěli oči. Na to by přísahala. Ale nemohli vědět o jejím odsouzeníhodném hostovi... že ne? Jejich přetrvávající pohledy nicméně tvrdily něco jiného, takže zrychlila paranoidní chůzi, dokud se neřítila s bolestivým pálením ve stehnech a hlasitými kroky. A potom vrazila přímo do vysoké svalnaté stěny, která byla alespoň dost slušná na to, aby ji zachytila před pádem.

"Neville," popadala dech a znovunabyla rovnováhu v jeho otevřené náruči. "Ach, díky bohu-"

"Hermiono," vydechl se zjevnými obavami. "Jsi v pořádku? Tys-"

"Jsem v pořádku," rychle ho přerušila a odhrnula si třesoucími prsty zatoulanou kudrnu. "Je mi to líto, nedívala jsem se, kam jdu, byla-"

"Jsi tak bledá," podotkl Neville. "Nejsi nemocná nebo něco takového?"

"Ne, nejsem nemocná," zavrtěla hlavou a obdařila ho falešným úsměvem. "Jen jsem ještě nesnídala."

"Už věky jsme tě neviděli," řekl jí a tehdy si uvědomila, jak moc dospěl. "Ginny a Lenka říkaly, že tě včera postrádaly a-"

"Já vím, poslední dobou jsem nemožná," povzdychla si se sklopenýma očima. "Promiň, jen jsem se snažila pomáhat Harrymu a Ronovi-"

"Potřebuješ pauzu, Hermiono," řekl jí. "Neprospívá ti to a vážně vypadáš špatně. Přijdeš za námi později na večeři?"

Na odmítnutí byla příliš unavená. "Dobře," zamumlala a získala tím od přítele potěšený úsměv. "Uvidíme se později ve Velké síni."

Proklouzla kolem něj, aniž by čekala na odpověď, a pokračovala v horlivé snaze dostat se do knihovny. Zachvěla se, když se chodbami prohnalo silné zahřmění. Ale to nevadilo; teď už viděla svůj cíl. Vrazila do dveří a vychutnala si hluboký nádech svého stále ještě neklidného hrudníku.

Její oči barvy moštu přejely po prázdných židlích a opuštěných stolech a bezděčně věděla, že ten rozlehlý prostor byl znovu zase jen její. Dokonce i madame Pinceová trávila mezi svými drahými knihami a vzácnými svazky čím dál méně času a namísto toho se více zdržovala ve společnosti profesorů.

Společnost ostatních mohla některým lidem umožnit odvést pozornost od strachu a zármutku.

Předpokládala, že většina lidí shledávala vhodnějším těšit se ze společnosti milovaných místo přípravy na zkoušky, které nemusí nikdy nastat. Možná by dokonce i ona zavrhla svou neoblíbenější zábavu, kdyby skutečně mohla vidět některé ze svých blízkých. Ale nemohla...

Hermiona přešla rovnou ke svému obvyklému stolu, přímo vzadu v oddělení s omezeným přístupem. Její stůl byl schovaný mezi zřídka používanými regály s dokonalým množstvím soukromí, aby odložila stranou znepokojivé představy, a nechala se unést svými texty. Tohle byla její svatyně.

Ztracená ve vábivých, inkoustem políbených stranách mohla zapomenout téměř na vše.

Acciem si přivolala nejnovější text o viteálech a pustila se do čtení s modlitbou, aby jí z mysli zmizela Malfoyova arogantní tvář. Alespoň na chvíli.

 

***

 

Draco odtáhl kufr do svého pokoje a kritickým okem rychle zkontroloval jeho obsah. Budiž, mohlo to být podstatně horší. I když se oblečení skládalo z kusů, které by si sám nikdy nevybral, alespoň neobsahovalo žádné známky po červené nebo zlaté. Byly tam několikery černé kalhoty, bílé a černé košile a potom tři nebo čtyři roláky také v černé a šedé. Na dně kufru leželo pár jednoduchých vest a souprava standardních kouzelnických hábitů spolu s černými botami a náhradním spodním prádlem.

To bylo více, než očekával, i když méně, než doufal.

S rozhořčeným vrčením začal oblečení po mudlovsku urovnávat do poskytnutého šatníku. Merline, jak mu chyběla hůlka. McGonagallová mu zrovna tak mohla odtrhnout jednu končetinu, zatracená kráva.

Jeho hůlka ho dokázala zaměstnat, zatímco byl zavřený v boudě se Snapem; ať už jednoduše rozšiřoval úroveň svých dovedností v kouzlení a přeměňování nebo procvičoval kouzla nová, vždy to přimělo čas, aby ubíhal o něco rychleji. A teď mu ta neudržovaná stará babizna zabavila jedinou věc, kterou mohl použít na odvrácení pozornosti od depresivních hodin prázdnoty.

Převlékl se a jen tak seděl na posteli, Merlin ví jak dlouho, ve snaze vymyslet nějakou činnost.

Nebyl žádný pitomec; věděl, že na něj nečinnost a věznění budou mít negativní vliv. Jeho spánkový režim už se podělal a bylo jen otázkou času, kdy se jeho mysl začne uzavírat sama do sebe. Četl nespočet příběhů o bláznivých kouzelnících, kteří se sami zamykali ve skříni a nakonec zešíleli poté, co zírali na všechny čtyři stěny zároveň a neměli, co dělat.

Potřeboval rozptylující prostředek; něco, na co by se zaměřil a co by mu poskytlo cíl, nehledě na to, jak bezvýznamné by se to zdálo.

Draco zamířil do hlavní části komnat a nasměřoval se do malé kuchyňky, kde bezúčelně trhnutím pozotvíral skříňky. Byly plné očekávaných výrobků, ale neměl ponětí, jak připravit jídlo bez magie.

Spokojil se se dvěma zelenými jablky a pomalu si prohlížel okolí, až se jeho bouřkové oči zastavily na na policích, které se téměř porohýbaly pod tíhou nejrůznějších knih. Dlouhou chvíli na ně zíral a odůvodňoval si, proč by čtení mohlo být dokonalým způsobem, jak se udržet při smyslech.

Ale ne. Patřily mudlovské šmejdce. Pokud možno, chtěl se vyhnout kontaktu s jejími věcmi.

Pokračoval ve zkoumání místnosti, zatímco okusoval zralé ovoce, a nepřítomně začal počítat...

 

***

 

Na obědě se se svými přáteli nepotkala.

Bylo to úmyslné rozhodnutí a bylo z těch, kterých o pár hodin později litovala, ale skutečně si myslela, že našla něco zajímavého. Nicméně zapomněla, že francouzský a latinský překlad slova crux byly dvě zcela odlišné věci.**

Rychle navštívila kuchyni, aby vyzvedla jídlo navíc, o které požádala, a popadla obyčejný šunkový sendvič, ale jinak knihovnu neopustila. Když se den konečně přehoupl a nastal večer, sotva si toho všimla. Čas byl jen zanedbatelná potíž mezi skřípějícími regály, ale když oblohu zahalila noc a Lumos se začalo váhavě mihotat stejně jako její koncentrace, rozhodla se, že bude nejlepší vrátit se do svých komnat.

Smutný pohled na hodinky jí ukázal, že je půlnoc a právě uběhl další neuspokojivý den bez nejmenšího pokroku. Za svoji neschopnost plně se do úkolu ponořit vinila dozvuky hádky s Malfoyem, ale připustila, že její nespavost také nepomáhá.

Doplahočila se na rozbolavělých nohách zpět do svých komnat a dopřála si úlevný povzdych, když našla pokoje tonoucí ve tmě beze stop po zmijozelském parchantovi, který by měl hnít v Azkabanské cele.

Zamumlala kouzlo, aby osvítila místnost, začala s rozdělováním jídla do správných skříněk a těžkopádně si připravila šálek čaje. A potom na sobě vycítila pohled zabodávající jí zlostné jehličky do týla.

Vyděšeně zalapala po dechu a otočila se, přičemž shodila horký čaj, aby ho znovu našla lelkovat ve dveřích jeho pokoje a pozorovat ji se zřejmým podrážděním. Sledoval ji pozorně jako vlk, který zmeškal dvě jídla. Čekal na její návrat poté, co neodvratná nuda podnítila nápad vyvolat hádku, jakmile projde dveřmi.

"Trochu nervózní, Grangerová," podotkl tiše a založil ruce na hrudi. "Cítíš se kvůli mně nepohodlně?"

"Je mi z tebe zle," řekla mu přímo s ledovou upřímností.

"Věř mi když říkám, že ten pocit je vzájemný," zavrčel. "Zase děláš kravál-"

"Sklapni a běž do postele-"

"Dej na můj pokoj tlumící kouzla-"

"NE!" vykřikla čarodějka a hruď se jí nadmula s hlubokým zuřivým nádechem. "Naprosto jasně jsem řekla, že na tebe NEBUDU plýtvat magií!"

"Ano, budeš," odvětil klidně, ušel několik dlouhých kroků a prakticky ji obešel. "Nechce se mi tě poslouchat-"

"No, tak to máš smůlu," odsekla a bouchla rukama o pult mezi nimi. "Tohle jsou MOJE komnaty! To nemusím poslouchat tebe, nebo se na tebe jen dívat!"

"Smůla," zopakoval Draco a netrpělivá vráska mu zbrázdila čelo. "Domluv se s tou starou mrchou a prokaž nám oběma laskavost-"

"Sklapni!" vykřikla, křečovitě zavřela oči a roztřásla se hněvem. "Jen mi jdi z cesty, Malfoyi-"

"A jak to mám kurva asi udělat?" vypálil obratem. "V případě, že by ti to uniklo, nemůžu opustit tvoje zatracené komnaty a ty jsou stěží nejprostornější."

Její pohled se zatřpytil závojem blížících se slz, ale odehnala je dřív, než si toho mohl všimnout. "Prostě jen zůstaň ve svém pokoji-"

"Ne," přerušil ji arogantně, položil vlastní ruce na pult a snížil tvář na její úroveň. "Ne, shledávám tvé rozpaky příliš zábavnými. Mudlovská šmejdko-"

"Opravdu si myslíš, že mi ta směšná slova ještě vadí?" otázala se zamračeně. "Vážně věříš, že mě zajímá, co si myslíš?"

"Myslím, že ti hodně záleží na tom, jak tě lidé vnímají-"

"Ty nejsi lidé!" vyštěkla a znovu udeřila dlaněmi o povrch. "Ty jsi jen... Jsi jen-"

"Do toho, Grangerová," vybídl ji zdánlivě lákavým hlasem. "Co přesně si o mně myslíš? Jsem zvědavý."

Odmlčela se a několikrát se ostře nadechla, zatímco upřeně hleděla do jeho ostře řezané netrpělivé tváře. Oblázkově šedé oči měl tvrdé jako křemen; chladné a nečitelné. Neváhal, jen čekal na odpověď. Chtěl to vědět? Dobře, zmítalo se jí to pod kůží déle, než mohl pochopit a než mohla snést.

"Jsi nejrozmazlenější a nejsobečtější osoba, kterou jsem kdy poznala," řekla tiše a pečlivě. "Za celý život jsi nic nedokázal, ale tyranizuješ lidi a nepoznal bys opravdového přítele, ani kdyby tě praštil do tváře, protože máš moc práce s tím, že shlížíš na každého, aby ses na ně mohl zvysoka-"

Odfrkl si. "Měla bys vědět-"

"Neskončila jsem!" vyštěkla a jako důkaz na něj namířila hůlku. "Za celé ty roky ses dokázal jen vyhnout tomu stát se stejným jako byl tvůj otec; zlý-"

"Nebudeš mluvit o mém otci!" vykřikl příliš rozlícený na to, aby bral ohled na hůlku u své hrudi. "Nemáš žádné zkurvené právo-"

"Chtěl jsi můj názor!" odsekla. "Vždy jsem věděla, že jsi malý odporný bastard, ale nikdy mě ani nenapadlo, že budeš tak zvrácený, aby ses stal Smrtijedem! Harry to věděl! Snažil se nám to říct, ale ne! Z nějakého hloupého důvodu jsem si myslela, že v tobě zůstala špetka slušnosti, ale spletla jsem se-"

"Tak zaprvé-"

"A ty ses stal tím, co každý očekával," ignorovala ho, odtáhla se a poodešla několika hněvivými kroky stranou. "Stoupencem Voldemorta a žalostnou náhražkou člověka, protože jsi ani tohle nedokázal udělat správně!"

Zavrčel. Bylo to tam, znovu to měl před očima; jeho selhání. "Už jsi skončila?"

Vrhla na něj divoké zamračení a on si všiml, že to bylo mnohem intenzivnější než jakýkoliv jiný pohled, který se kdy odvážila po něm šlehnout. Dobře. To, jak ji všechno vytočí, bylo zatraceně k popukání.

"Jsi zvrácený a zlomyslný," zasyčela a cítila, jak mezi nimi jiskří její magie a snažila se své rozbouřené emoce uklidnit. "A vždy budeš a to se mi zdá smutné. Chceš vědět, co si o tobě myslím? Je mi tě líto. Protože jsi dopustil stát se tím, čím jsi."

Hluboko v jeho krku se zachvělo další hrdelní zabručení. "Předvídatelná jako vždy, Grangerová," zamumlal nezřetelně. "Vždy přesvědčená, že v každém z nás je dobro-"

"Ne v každém," umlčela ho a zněla téměř zoufale. "Ne v tobě. Už ne."

"No, aspoň se učíš nepřivodit si zklamání," pokrčil znuděně rameny a zvedl obočí, když se od něj vzdálila o dalších pár kroků. "Kam jdeš?"

"Do postele," zamumlala a obdařila ho dalším shovívavým medově zlatým pohledem. "S tímto tady jsem skončila-"

"No počkat," zaprotestoval a zastoupil jí cestu. "Teď jsem na řadě já-"

"Myslela jsem, že jsem se vyjádřila jasně," zamumlala skrz napjaté rty. "Že mě nezajímá tvůj názor na mě-"

"Mě nezajímal tvůj názor na mě," řekl pomalu a napřímil se a hrozivě se nad ní tyčil.

"Ale ptal ses-"

"Protože jsem myslel, že to bude zábava," prozradil a vychutnal si krutý úšklebek. "A nemýlil jsem se-"

"Vím, co si o mně myslíš," oponovala a snažila se chovat tak nenuceně, jak to bylo možné. "Mudlovská šmejdka tohle, knihomolka tamto. Sám jsi docela předvídatelný, Malfoyi-"

"Můžu tě překvapit."

Merlin zatrať její zvědavost za to, že už poněkolikáté potlačila zdravý rozum. "Fajn," zavrčela s ostražitým pohledem a zpevnila sevření hůlky. "Co si o mně myslíš, Malfoyi?"

"Odpuzuješ mě," pohrdavě se ušklíbl s nenadálým nepřátelstvím. "Z faktu, že musíme dýchat stejný vzduch, se mi chce zvracet. Jsi nechutná; žluklá mastnota v kouzelnickém světě. Nezasloužíš si magii-"

"Opakující se nesmysly," přinutila se protočit oči. "Jdu do postele. Uhni nebo tě-"

"Teprve jsem začal," slíbil temně a něco nezkrotného a krutého vzplanulo za jeho bezcitnýma očima. Přešlápla, ale odmítala uhnout pohledem. Potřebovala udržet oční kontakt. Kontrolu.

"Ale já-"

"Víš, že si nezasloužíš magii," pokračoval a hrozivě vycenil zuby. "A proto na sobě pracuješ tak tvrdě, že? Proto trávíš všechen svůj ubohý čas studiem-"

"Náhodou moc ráda čtu-"

"A cítíš potřebu dokázat, že na to máš," umlčel ji Draco sebejistým a povýšeneckým tónem. "Protože víš, že tvoje magie ti ve skutečnosti nepatří." Do medu pronikla nejistota a on si vychutnával vítězný úšklebek. "Protože víš, že jsi méněcenná."

Její rty sebou škubly. Jeho úšklebek se zvětšil.

"A proto tě pořád ubíjí, když ti říkám mudlovská šmejdko," dokončil s úžasnou dávkou samolibosti a pyšně pokýval hlavou. Viděl, jak ta nebelvírská houževnatost bojuje o nadvládu nad jejím jazykem, tak ustoupil stranou a zamířil ke dveřím své ložnice, potěšený tím, že ji náležitě zdeptal. No, alespoň se tomu odpornému mudlozplozenci úspěšně podařilo zajistit mu v tom zoufale nudném dni nějaké rozptýlení.

Právě pokládal prsty na mosaznou kliku, když jím drtivý tlak proti páteři hodil dopředu. Udeřil hlavou do zdi před sebou a bolestivě zabručel, zatímco sklouzával po chladném povrchu. Náraz mu stále vibroval skrz kůži, ale věděl, že bude za úder srdce nebo mrknutí oka nahrazen bolestí.

Zvedl hlavu a vyrazil proti Grangerové s jediným cílem - třísknout o zeď s . Ale stěží zachytil její rozmazaný stín mířící do pokoje, než ho pronikavé tupé zabouchnutí dveří na chvíli ohlušilo. Bolest ustoupila za několik vteřin, zbyla mu jen malá boule na hlavě a bolest v zádech. Rychle se vyškrábal na nohy, pohledem pomalu přelétl po místnosti a rozšířené zornice se znovu zaměřily na police s knihami.

Ó ano, jeho předchozí roztržitost před mudlovskou šmejdkou se vrátila.

Vždy byl dobrý v číslech a rozhodl se, že díky počítání si zachová zdravý rozum.

Grangerová měla v obývacím pokoji sto jednu knihu; padesát šest z nich bylo černých, čtyřicet červených, tři modré a dvě zelené. Na hřbetech bylo dohromady čtyři sta šedesát slov kromě jmen autorů. Tohle dvakrát překontroloval, uložil si tu informaci v hlavě a znovu se pohledem začal potulovat po místnosti; hledal další zdroj počítání na zítřek. Další zdravý rozum udržující úkol.

Pohled mu automaticky sklouzl k jejím dveřím a pocítil, jak mu vztek vztyčil všechny chloupky na těle a vsákl se do pórů. Zábavná nebo ne, tahle dívka v něm podnítila vztek. Najde si něco jiného na počítání až zítra.

 

***

 

Hermiona se sesunula po dveřích a spěšně zamumlala tlumící kouzlo, než vypustila hrdelný vzlyk. Drahý Merline, jak ho nenáviděla. Nenáviděla! Hrubě si otřela zrádné slzy a zavrávorala na roztřesených nohách, když se vydala k posteli.

Po celou noc jí bylo odepřeno byť jen na okamžik usnout a zlost na toho slizkého Zmijozela čarodějku sužovala, dokud se s tmavomodrým ránem neobjevili ptáci. Nesnášela ptáky.

A to byl den první.

 

 



* Pardon, já musím... Jenom bych Draca chtěla na jedno sezení. Čistě z lékařského hlediska – dozvědět se, jesli má vážně kosti z oceli...

** Pro zajímavost: crux = z latiny kříž, z francouzštiny křik, podstata

 


Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Reader14 - 25.02. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 3 - Dveře Od: hejros - 27.08. 2018
Achjo, z těch hádek mě bolí srdce. Mimochodem, je to fakt návykový! Říkala jsem si, že si budu před začátkem roku trochu opakovat... No, moc to na to nevypadá. Tahle fanfikce je fakt výborná! Dík, že to někdo přeložil, čeština se přeci čte plynuleji než angličtina. Překvapivě.

Re: Kapitola 3 - Dveře Od: NanaOsaki - 27.07. 2018
Taky by mě zajímalo , asi titan no...:D

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 3 - Dveře Od: mami - 06.09. 2016
Mňam, mňam...Draco je na zabitie, ale v niečom má pravdu.

Re: Kapitola 3 - Dveře Od: sisi - 26.02. 2016
Děkuji za tuto kapitolu a hlavně za ten dvojhvězdičkový překlad L. /Fr., konečně mi to dockvaklo. Tak si představuji ty dva v jednom apartmá, jak jim nevychází komunikace, jak se slepě drží svých předsudků, jsem zvědavá, jak to půjde dál. Někdo zasáhne, nebo si Hermiona něco přečte a oni se udobří? (pochopí?) Honem k další kapitole.

Re: Kapitola 3 - Dveře Od: leelee - 22.07. 2015
Děkuju :-D

Re: Kapitola 3 - Dveře Od: Pavla - 05.09. 2014
No teda... ta nenávist mezi nimi, to napětí, pokaždé, když se ocitnou spolu v jedné místnosti, to, jak se stále urážejí, je tak reálné, až mám pocit, že tam jsem jako malá muška a sleduji je. Je to tak dokonalé, ty pocity jsou skutečné, nefalšované a jsem ráda, že tyhle pocity jsou tak silné, protože ten zážitek z čtení, je o to lepší. Na jednu stranu si říkám, že jestli se to bude stupňovat, někde musí dojít ke zlomu, na druhou stranu se toho celkem děsím, protože Draco je tady vskutku parchant (přesně tak, jak má být) a bojím se, co ta jeho blonďatá hlavinka vymyslí za další trápení! Děkuji za překlad a korekturu! Uvidíme, jak se to bude vyvýjet dál... :-)

Re: Kapitola 3 - Dveře Od: ninax - 14.07. 2014
Díky moc za překlad. Tohle je skvělá povídka, jako jedna z mála dramione podle mě ukazuje, jejich skutečné povahy a reakce. Většinou mám problém s faktem, že Draco se už po pár kapitolách začne měnit v dobráka a romantickou duši. Oba jsou silné osobnosti a tato povídka to přesně vystihuje. Akorát mi prosím vysvětlete, jak je to s přidáváním nových kapitol, když už se překládá sedmá a tady to zamrzlo na trojce. Díky.

Re: Kapitola 3 - Dveře Od: ulita - 11.06. 2014
Varování v úvodu bylo oprávněné, rozhodně se jedná o návykovou povídku. Zatím se zdá, že šťastný konec (bude-li nějaký) je v nedohlednu, když Hermioninou náplní po probdělé noci je marně vysedávat nad knihami a Dracovým vrcholem dne je vytočení Heermiony. A aby toho nebylo málo, tak jim autorkou byly odepřeny klasické hradní kamenné zdi, a tak slyší každé šustnutí toho druhého a i nevyspalý a hladový Draco na nich dokáže zanechat otisk. Všem díky za překlad.

Re: Kapitola 3 - Dveře Od: Zuzana - 04.06. 2014
Strašne som si želala aby Hermiona odišla a nedovolila Dracovi aby jej ublížil. Je mi z nich smutno, z toho akí sú k sebe odporní. Som neskutočne zvedavá kedy nastane ten zlom (dúfam, že nastane :D ) Ďakujem za preklad.

Re: Kapitola 3 - Dveře Od: eryenie - 03.06. 2014
Moc pekne, dekuji :) Dracovi zacina solidne splouchat na majak, a za situace, kdy je jeste vice a jeste dele odriznuty od zbytku sveta, se da predpokladat, ze to bude jeste zajimavejsi

Re: Kapitola 3 - Dveře Od: denice - 03.06. 2014
Asi v polovině jsem si uvědomila, že se úžasně bavím. Je to silný příběh, moc dobře vymyšlený a napsaný. A to se teprve oťukávají. Hermiona je schopná ublížit, když je dostatečně vyprovokovaná. Jsem zvědavá, jak daleko se podaří Dracovi ji zahnat, než nastane nějaký zlom. Neudržovaná stará babizna - tohle označení McGonagallové mě pobavilo. Draco je kreativní, ale čekala jsem něco horšího - sprostějšího.  Hermionu tedy nešetří. Když si Hermiona nenechá nosit hotové jídlo do pokoje, aby se neprozradila Dracova přítomnost, jak to hodlá dělat s jeho nošeným prádlem? O důlku jsem taky přemýšlela - zdi mohly mít kvůli izolaci pod omítkou několik vrstev rákosových rohoží, nic jiného mě nenapadá. Ovšem ocelové kosti, to je jiná. Bezvadné, díky.

Re: Kapitola 3 - Dveře Od: MIRA - 03.06. 2014
Tí dvaja si teda dobre zdvýhajú mandle. Ale tak, chudáčisko, hladný a unudený, čo by sme od neho chceli, aby sa usmieva? Srašne sa teším na ďalšiu časť. Díki arabeska

Re: Kapitola 3 - Dveře Od: Lupina - 03.06. 2014
Takhle pěkně učesané, číst to najednou, to teda byl nářez. Jsem zvědavá, co se přihodí, aby ti dva nepřišli o rozum. Zatím mají našlápnuto. Jsem zvědavá, nakolik ty kecy Draco myslí vážně. Neuniklo mi něco, nebylo to ještě řečeno, že? Zatím se zdá, jako by jim věřil. No, krásně vypjaté to bylo, emoce prýštily. A Tvá poznámka mě rozesmála, napadlo mě něco podobného. Myslela jsem, že hrad má zdi kamenné. Ten důlek si vysvětluji jen silnou vrstvou omítky. Díky moc za překlad, těším se na pokračování

Re: Kapitola 3 - Dveře Od: TaraFaith - 02.06. 2014
Já můžu jen napsat, že tu sedím s pusou otevřenou dokořán! Tohle je rozhodně velmi návyková povídka! Díky za překlad. Strašně moc se těším na pokračování.

Prehľad článkov k tejto téme:

Bex-chan: ( arabeska )18.02. 2020Počátek (epilog)
Bex-chan: ( arabeska )28.09. 2019Kapitola 48 - Úsilí
Bex-chan: ( arabeska )22.09. 2019Kapitola 47 - Moc
Bex-chan: ( arabeska )15.09. 2019Kapitola 46 - Smilování
Bex-chan: ( arabeska )08.09. 2019Kapitola 45 - Harry
Bex-chan: ( arabeska )01.09. 2019Kapitola 44 - Smrt
Bex-chan: ( arabeska )25.08. 2019Kapitola 43 - Pokraj
Bex-chan: ( arabeska )18.08. 2019Kapitola 42 - Vzplanutí
Bex-chan: ( arabeska )11.08. 2019Kapitola 41 - Snape
Bex-chan: ( arabeska )04.08. 2019Kapitola 40 - Boj
Bex-chan: ( arabeska )28.07. 2019Kapitola 39 - Tonutí
Bex-chan: ( arabeska )21.07. 2019Kapitola 38 - Znovu
Bex-chan: ( arabeska )14.07. 2019Kapitola 37 - Chyby
Bex-chan: ( arabeska )07.07. 2019Kapitola 36 - Hůlky
Bex-chan: ( arabeska )17.02. 2019Kapitola 35 - Voda
Bex-chan: ( arabeska )02.09. 2018Kapitola 34 - Spojenectví
Bex-chan: ( arabeska )05.08. 2018Kapitola 33 - Cejch
Bex-chan: ( arabeska )29.07. 2018Kapitola 32 - Puls
Bex-chan: ( arabeska )22.07. 2018Kapitola 31 - Krev
Bex-chan: ( arabeska )01.07. 2018Kapitola 30 - Tabu
Bex-chan: ( arabeska )03.02. 2018Kapitola 29 - Týdny
Bex-chan: ( arabeska )29.07. 2017Kapitola 28 - Anděl
Bex-chan: ( arabeska )18.07. 2017Kapitola 27 - Pravda
Bex-chan: ( arabeska )28.03. 2017Kapitola 26 - Duše
Bex-chan: ( arabeska )15.01. 2017Kapitola 25 - Míle
Bex-chan: ( arabeska )27.11. 2016Kapitola 24 - Hodiny
Bex-chan: ( arabeska )12.08. 2016Kapitola 23 - Předpeklí
Bex-chan: ( arabeska )08.08. 2016Kapitola 22 - Bouře
Bex-chan: ( arabeska )26.02. 2016Kapitola 21 - Jizvy
Bex-chan: ( arabeska )19.01. 2016Kapitola 20 - Slzy
Bex-chan: ( arabeska )10.01. 2016Kapitola 19 - Šeď
Bex-chan: ( arabeska )30.11. 2015Kapitola 18 - Dary
Bex-chan: ( arabeska )17.11. 2015Kapitola 17 - Hvězdy
Bex-chan: ( arabeska )06.09. 2015Kapitola 16 - Sníh
Bex-chan: ( arabeska )07.07. 2015Kapitola 15 - Střepy
Bex-chan: ( arabeska )05.06. 2015Kapitola 14 - Chtíč
Bex-chan: ( arabeska )12.05. 2015Kapitola 13 - Sám
Bex-chan: ( arabeska )04.05. 2015Kapitola 12 - Spánek
Bex-chan: ( arabeska )31.03. 2015Kapitola 11 - Pochyby
Bex-chan: ( arabeska )27.02. 2015Kapitola 10 - Chuť
Bex-chan: ( arabeska )13.02. 2015Kapitola 9 - Jed
Bex-chan: ( arabeska )10.01. 2015Kapitola 8 - Dotyk
Bex-chan: ( eryenie )23.11. 2014Kapitola 7 - Lidskost
Bex-chan: ( eryenie )03.10. 2014Kapitola 6 - Dlaždičky
Bex-chan: ( arabeska )11.09. 2014Kapitola 5 - Vůně
Bex-chan: ( arabeska )15.07. 2014Kapitola 4 - Skóre
Bex-chan: ( arabeska )02.06. 2014Kapitola 3 - Dveře
Bex-chan: ( arabeska )04.05. 2014Kapitola 2 - Úder
Bex-chan: ( arabeska )21.04. 2014Kapitola 1 - Útočiště
Bex-chan: ( arabeska )18.04. 2014Isolation - fanart
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )14.04. 2014Úvod