Na sever
Autorka: kailin Překlad: tiberia Banner: solace
Originál: http://ashwinder.sycophanthex.com/viewstory.php?sid=12945
9. kapitola – Do města
Přemístili se asi kilometr od Trapper's Bay, na místo ne příliš vzdálené od štěrkové cesty, vedoucí z města do srubu. Opodál stála velká borovice s kmenem ohnutým severními větry takřka do pravého úhlu; to byl orientační bod, který obvykle používal, pověděl Severus Hermioně. Pak svižně vyrazil směrem k silnici, zatímco se Hermiona drápala za ním.
„Ne tak rychle,“ postěžovala si, „můj kotník ještě není stoprocentní.“
„Pohněte, Grangerová. Nemám na to celý den.“ Snape dlouhými kroky zdolal nízký násep a netrpělivě čekal, až ho Hermiona dožene.
„Opravdu?“ optala se suše Hermiona a razila si cestu podrostem. „Máte nějakou neodkladnou schůzku jinde?“
Severus na ni nazlobeně shlédnul, ale pak se zdráhavě natáhl, aby jí na posledních pár metrech pomohl. Jakmile se k němu Hermiona na cestě připojila, vydali se na východ směrem k městu.
„Než se zeptáte,“ řekl Snape, „tak daleko od města se přemisťuji hned z několika důvodů. Za prvé, je to dost daleko na to, aby mě nemohl nikdo uvidět nebo uslyšet a za druhé se podél cesty nachází několik stanovišť s nejrůznějšími užitečnými rostlinami – roste tu hlavně řepík lékařský a silenka nadmutá.“
„Chápu.“ Dávalo to smysl. Hermiona už přemýšlela o Snapeových botanických zdrojích; zatímco některé složky byly tak neobvyklé, že se daly sehnat jen ve specializovaných obchodech, většina rostlin se dala získat mnohem snadněji. „Tak na to je ta taška?“ zeptala se a ukázala na velkou tašku, kterou měl přehozenou přes rameno.
„Částečně,“ odpověděl Severus aniž se to pokusil dále vysvětlit. Pak dodal, skoro jako by ho to teprve dodatečně napadlo: „Je tu pár docela dobrých míst s borůvkami a ostružinami.“
„Lesní plody?“ okamžitě zapojila mozek a snažila se vybavit si, ve kterých lektvarech se obvykle tyto plody používají. Ve většině ne, protože sladkost plodů obvykle ruší účinek lektvaru.
„Ovoce,“ podrážděně se zamračil Snape. „Jídlo.“
Hermiona zachovala vážnou tvář. „Samozřejmě.“ I přesto, že jednání s tímto novým Snapem bylo daleko jednodušší, než s jeho původní verzí, zůstávalo pro ni neustálou hádankou, který z nich se vynoří příště.
Během dvaceti minut nechali štěrk za sebou a kráčeli po zpevněné cestě. Severus ukazoval budovy, které tvořily Trapper's Bay: obchod smíšeným zbožím a čerpací stanice, kostel, malá školička a radnice. Zdravotní středisko, jasně k poznání podle červeného kříže na dveřích, stálo na břehu velkého jezera, od kterého zároveň vybíhalo několik ulic s vyježděnými dírami, lemovaných hrázděnými domy. V dohledu žádný provoz, jen volně pobíhající a hrající si děti.
„Tohle je ono?“ zeptala se Hermiona a sklidila za to od Snapea pohrdavý pohled.
„Co jste čekala?“
„Nevím,“ odpověděla upřímně. „Je to dost jednoduché, ne?“
„Život tady nahoře je dost jednoduchý.“
To ji umlčelo, spolu s něčím hlasem, vítajícím před obchodem Snapea.
„Snowe!“ mávala na něj statná žena středního věku s dlouhými, tmavými vlasy. „Ty jsi zpátky? Nečekala jsem, že tě uvidím tak brzy.“
„Potřebuji trochu mouky, Neolo,“ odpověděl jí Severus.
Neola střelila pohledem po Hermioně a pak se tázavě zahleděla na Snapea. „Gratuluji, Snowe! Máš přítelkyni?“
Snapeovi ztuhly rysy. „Moje bývalá žákyně. A kolegyně z oboru.“
Hermiona, lehce ohromená, že ji Snape uznal za víc, než jen vševědku z Nebelvíru, krvavě zrudla. Pak si dodala odvahu, vykročila vpřed a podala jí ruku. „Jsem Hermiona Grangerová, těší mě.“
Žena nesměle uchopila její ruku. „Boozhoo,“ pronesla. „Znáte řeč Odžibwejů?“
„Obávám se, že ne.“
„Boozhoo je pozdrav.“
Znělo to trochu jako šumění vody, ale Hermiona si to slovo stejně zkusila na jazyku. „Boozhoo.“
„Není to špatné.“ Neola znovu přejela Hermionu hodnotícím pohledem, otočila se a stoupala nahoru po schodech zpátky do obchodu. „Pojďte dál. Obchody dneska moc nejdou. Časněji tu bylo pár rybářů, ale od té doby je klid.“
Hermiona následovala Snapea a když vešli do obchodu, vytřeštila oči. Tohle byl skutečný koloniál z dob dávno minulých, od ošlapané dřevěné prkenné podlahy po vypouklá litinová kamna, trůnící uprostřed místnosti. Uličky s vystaveným zbožím byly jen tři, jednu z nich tvořilo jídlo, zbytek rybářské vybavení, potřeby pro domácnost a menší množství oděvů. Něco takového do té doby neviděla; obchod byl nejspíš jediným zdrojem zásob v širém okolí a Hermiona si teprve teď uvědomila, jak odlehlé místo ve skutečnosti Trapper's Bay je.
Věnovala se prohlížení pestrého výběru zboží na policích, zatímco Snape projednával svoje záležitosti. Jednou ho zahlédla, jak dává Neole něco z pytle a začala nad tím hloubat, ale pak jí padl zrak na brožurku s názvem Cesta léčitelů – Midéwiwin a začala číst, ale zjistila, že v ní nejsou žádné informace, které by už předtím nenašla na Claude.
Hermiona vzhlédla, když na stránku padl stín a zjistila, že Snape stojí před ní.
„Chcete se poohlédnout ještě po něčem dalším?“ zeptal se. „Svoje záležitosti jsem vyřídil.“
Hermiona okamžitě vrátila knížečku na místo. „Je to poměrně fascinující místo, viďte? Všechno, co potřebujete, na jednom místě.“
Neola ji pozorovala zpoza pultu. „Všechno. Můj ngwis dokonce v zadní místnosti stříhá vlasy, pokud byste to někdy potřebovala.“
Hermiona netušila, kdo je to ngwis, ale ruka jí automaticky vyrazila k záplavě kučer, jako by je chtěla ochránit. „Děkuji vám,“ řekla slabě, „dnes ne.“
„Slečna Grangerová se zajímá o Midéwiwin,“ řekl Severus.
Neola odfrkla. „Tak jako spousta bílých. Vždycky někdo hledá kouzelný lék. Taky připravujete lektvary, slečno Hermiono Grangerová?“
„Ano.“ Dumala, jestli by ji to mohlo v Neoliných očích poněkud pozvednout, ale nedokázala nic rozeznat; žena se tvářila nečitelně.
Vtom z ní rezervovanost sklouzla a ona se zeširoka usmála. „Snow dělá dobrou medicínu. To byste se musela hodně snažit, abyste ho porazila.“
Hermiona se zmohla na dotčený úsměv. Mezitím ji Snape uchopil za loket a kormidloval ji ke dveřím.
„Mii-gwetch, Neola,“ řekl Severus a kývl na majitelku.
„Kdykoliv, Sebastiane. Bingo dnes večer v sále, jestli máš zájem.“ Neola se smíchy zlomila v pase.
„Proč se tomu bingu smála?“ zeptala se Hermiona, jakmile se za nimi zavřely dveře.
„To je dlouholetý vtip. Neola mě vždycky zve na bingo, hraje se tu každý týden.“
„Už jste někdy šel?“
Snape vypadal vyloženě podrážděný. „Co myslíte, Grangerová?“
Představa Snapea, vyskakujícího ze sedadla, aby zařval „Bingo!“ byla tak absurdní, že Hermiona vybuchla smíchy. „Myslím, že vás zná dost dobře.“
„Tak abyste věděla, jednou jsem tam šel.“
„A co bylo?“
„Nic. To místo smrdělo tabákovým kouřem a hra byla směšná.“
„Já si vás prostě nedokážu představit, jak hrajete bingo. Kdyby jen profes...“ Hermiona se kousla do rtu.
„Cože?“
„Jen jsem přemýšlela, co by řekla profesorka McGonagallová, kdyby vás tam mohla vidět,“ zalhala Hermiona a odvrátila se. „Kdyby vás tak mohl vidět profesor Brumbál,“ bylo to, co měla na rtech.
„Pane Snowe!“ přerušil je dětský hlásek. Severus se zarazil v půli kroku a spatřil, jak k němu běží asi osmi nebo devítiletý chlapec.
„Danieli, jak se máš?“
„Líp.“ Chlapec se ohlédl přes rameno směrem k chlapcům, kteří čekali s fotbalem. „Moje nmisenh mi řekla, že bych vám měl poděkovat, až vás příště uvidím. Takže děkuju!“
Nato dítě znovu odběhlo.
„Nmisenh?“ zopakovala Hermiona, s pocitem, že právě zneuctila jazyk Odžibwejů.
„To znamená sestra.“
„Jste v řeči Odžibwejů docela zběhlý, viďte?“
„Vůbec ne. Znám jen pár slov a frází,“ přešel Snape otázku.
Pak si Hermiona oklikou okolo té záležitosti s jazykem uvědomila, co jiného chlapec ještě řekl. Měl v úmyslu zastavit Snapea, aby mu za něco poděkoval; a pak si náhle vzpomněla na tu tašku a na Neolin dotaz, jestli také vyrábí lektvary. Ztuhla uprostřed pohybu.
„Vy těmhle lidem dáváte lektvary,“ řekla přiškrceným hlasem.
„Nedávám těm lidem lektvary, Grangerová,“ odsekl a klidně pokračoval dál v chůzi.
„Ale...“
Severus se otočil a zamračil se na ni. „Já je s Odžibwej směňuji,“ prohlásil rozhodně. „Dávám jim méně významné lektvary výměnou za potraviny. Jak myslíte, že si tady opatřuji jídlo?“
Hermiona cítila, jak sebou cukla každá zákonů dbalá buňka v jejím těle. „To je – nezákonné!“ vypravila ze sebe. „Jsou to mudlové!“
„Vynikající postřeh, Grangerová. Není divu, že výsledky vašich OVCÍ převyšovaly dokonce i začarovaný bradavický strop, když jste se konečně dostala k jejich složení.“
„Jak jste se dozvěděl, že moje OVCE měly tak vysoké hodnocení?“ zeptala se rozhořčeně.
„Nedozvěděl. Ale nic menšího bych od vás nečekal.“
Hermiona uháněla, aby Snapea dostihla. „To je vedlejší. Poskytování kouzelných lektvarů mudlům není dovoleno. Když jste absolvoval a získal své postavení mistra, přísahal jste...“
„... omezení distibuce magických lektvarů pouze na kouzelnickou společnost. Ano, já si to uvědomuji. Domnívala jste se snad, že jsem na tento bod zapomněl?“ vyštěkl Severus
„Hleďme! A ne snad?“ stála si Hermiona na svém.
„Tady o tom nebudeme diskutovat.“ Severus kolem ní prošel rychlými kroky, s ponurým výrazem ve tváři. „Zapomněla jste snad na Zákon o utajení? Nebo jste možná chtěla shromáždit místní a rozhlásit to veřejně?“
Hermiona se přinutila zhluboka dýchat a srovnala s ním krok. „A nevykládejte mi, že pro vás zákony neplatí,“ zamumlala rozhořčeně.
„Samozřejmě, že pro mě zákony platí. To nikdy nebyl problém, dokud Lawford nedopustil, aby mu unikl ten zatracený repelent.“
„Viděla jsem vás, jak v obchodě Neole předáváte tu lahvičku. Nedělal jste s tím zrovna tajnosti.“
„Ne, nedělal.“
„Vědí, že jim dáváte magické lektvary?“ zeptala se Hermiona
„Jsou to Odžibwejové, Grangerová. Tohle je jejich představa medicíny,“ zlostně se na ni zahleděl Severus. „Jak jsem řekl, směňoval jsem pouze jednodušší lektvary třídy A. Nikdy nikdo neonemocněl nebo nezemřel po něčem, co jsem mu dal...“
Zarazil se, když si uvědomil, že se Hermioniny oči najednou zamžily. Přesto si Snape neuvědomil dopad svých slov, dokud se ta žena k němu neotočila zády a nezačala rázovat směrem k silnici.
Severus v duchu zaklel: Weasley. Nesnažil se naznačit žádná srovnání, ale ta idiotská ženská si myslela, že to byl jeho záměr. Šel za Hermionou a přemýšlel, jestli to zuřivé tempo vydrží její kotník. A evidentně nevydržel, protože když se blížili k ohnuté borovici, kulhala Hermiona výrazněji, než tomu bylo po celý den.
„Grangerová, už jste připravená zpomalit?“
Hermiona po něm mrskla zhnuseným pohledem. „Proč bych měla? To bylo naprosto kruté.“
„A naprosto neúmyslné,“ podotkl.
„Jasně. Stejně, jako jste neviděl žádný rozdíl, když mi Malfoy nechal narůst zuby.“
O čem to blábolí, pro všecko na světě? Snape si nedokázal vybavit nic, co by mělo co do činění se zuby, krom neurčité představy, že její rodiče byli mudlovskými zubními léčiteli. Nicméně nezapomněl, proč přesně se nikdy neobtěžoval zaplést se se ženami na osobní úrovni. Byly nesnesitelné, nelogické a naprosto iracionální a Severus teď skutečně litoval svého gesta, když ji pozval zpět do srubu.
Právě když se dostali na dohled k ohnuté borovici, se z lesa po jejich pravici ozvalo zapraštění a Hermiona ztuhla uprostřed pohybu. Z křoví před ní se vyloudal obrovský los a vydrápal se na cestu. Tvor, který ji převyšoval o dobrý metr, si ji mrzutě prohlédnul, pak se odvrátil a po štěrkové cestě odklusal směrem ke srubu.
Mezihra s losem poskytla Severusovi dost času, aby Hermionu dohnal. Zaregistroval, že stojí jako přibitá a s vytřeštěnýma očima.
„Rádi cestují po cestách,“ poznamenal.
„Losi rádi cestují po cestách?“ zopakovala slabě Hermiona.
„To proto, že jsou to tak velká zvířata. Je to pro ně jednodušší, víte?“
„Dojde až úplně ke srubu?“
„Záleží na tom?“
„Nejspíš ne.“
Severus vzal Hermionu za loket, aby jí pomohl dolů z náspu. Tentokrát, jak si všimnul, se nebránila. Když dorazili k ohnuté borovici, řekl: „Grangerová, neměl jsem v úmyslu naznačit žádnou souvislost mezi tím, co jsem udělal já a co se stalo Weasleymu. Mluvil jsem bez přemýšlení.“
Hermiona mlčky přikývla.
Přemístili se ke srubu. Snape se vrátil k práci ve sklepě, zatímco Hermiona strávila zbytek odpoledne na molu, zjevně bez zájmu o další rozhovor s ním. Kolem čtvrté zaklepala na dveře do sklepa.
„Měla bych jít,“ řekla jednoduše. „Děkuji, že jste mě pozval zpátky.“
Severus sklouzl ze stoličky. „Není zač.“
„Jen jsem chtěla, abyste věděl.... že vás nenahlásím.“
„Nenahlásíte mě?“ Snape na chvíli nedokázal pochopit, co má na mysli. „Aha, lektvary, které vyměňuji.“
„Není to … moje věc,“ prohlásila Hermiona a nervózně si hryzala místečko na dolním rtu. „Jak jste řekl, tady nahoře jsou věci jiné.“
Byl v pokušení to pěkně sarkasticky okomentovat, ale rozhodl se tu příležitost nevyužít. „Z toho uspořádání mají výhodu všichni. Já nejsem zrůda, Grangerová.“
„Já vím.“
„Prospěl vám čas, který jste tu strávila?“
„Ano.“ Odmlčela se a pak vyhrkla. „Můžu se vrátit zítra?“
To byl okamžik pravdy, o tom Severus neměl pochyby. Když řekne ne, Grangerová se postupně vytratí zpátky do skutečného světa; a on o ní pravděpodobně nikdy znovu neuslyší. Když řekne ano, vrátí se zítra a příští víkend a pak taky ten další po něm, při hledání toho křehkého míru, který tu našla. Starý Snape by ji odmítl, ani by nemrknul. A ten nový Snape?
„Ano,“ řekl tiše, „můžete.“
„Děkuji vám.“ Hermiona vypadala z celého srdce vděčná. „Tady nahoře je tak nádherně! A zdá se, že i zpytování svědomí tady bolí nějak míň.“
„Čelit sám sobě není snadná věc. Je těžké umlčet v hlavě hlasy minulosti. Chce to čas. Ale tady široko daleko není nikdo, kdo by vám vaše prohřešky připomínal. Nakonec minulost necháte být a začnete žít.“
Hermioniny oči se bez varování zalily slzami. „Ano,“ zašeptala přiškrceným hlasem, „tohle musím udělat.“
Severus uslyšel znepokojivě důrazný varovný signál. Grangerová byla emocionální minové pole, v jehož blízkosti se teď rozhodně nechtěl pohybovat.
„Takže se uvidíme zítra,“ pronesl stroze.
„Ano. Zítra.“ Hermiona zaváhala. „Přemýšlela jsem....někdy je to... trochu moc intenzivní. Bylo by dobré udělat si tu a tam přestávku.“
„Ano?“ Snape byl naprosto zmatený a přemýšlel, kam to směřuje.
„Ráda bych přispěla svým dílem, pokud by vám to nevadilo. Pomohla bych vám s některými vašimi lektvary – jen běžné věci – takže byste získal víc času k práci na svých pokusech.“
Sdílet svůj pracovní stůl s Hermionou Grangerovou? „Vážím si vaší nabídky, ale není to nutné.“
„Uvažujte o tom. Nabídka platí.“ Hermiona se na Snapea usmála a obrátila se k odchodu. „Na shledanou zítra!“
kailin: ( tiberia ) | 04.07. 2014 | 19. Jít dál | |
kailin: ( tiberia ) | 27.06. 2014 | 18. Jedenáct | |
kailin: ( tiberia ) | 20.06. 2014 | 17. Vypořádat se s realitou | |
kailin: ( tiberia ) | 13.06. 2014 | 16. Poslední rozloučení | |
kailin: ( tiberia ) | 06.06. 2014 | 15. Odchod | |
kailin: ( tiberia ) | 30.05. 2014 | 14. Všední život | |
kailin: ( tiberia ) | 23.05. 2014 | 13. Volba | |
kailin: ( tiberia ) | 16.05. 2014 | 12. Podpis smlouvy | |
kailin: ( tiberia ) | 09.05. 2014 | 11. V zaběhaných kolejích | |
kailin: ( tiberia ) | 02.05. 2014 | 10. Dopisy | |
kailin: ( tiberia ) | 25.04. 2014 | 9. Do města | |
kailin: ( tiberia ) | 18.04. 2014 | 8. Potřeba vrátit se | |
kailin: ( tiberia ) | 11.04. 2014 | 7. Windigo | |
kailin: ( tiberia ) | 04.04. 2014 | 6. Smutky | |
kailin: ( tiberia ) | 28.03. 2014 | 5. Curriculum vitae | |
kailin: ( tiberia ) | 21.03. 2014 | 4. Zachráněna | |
kailin: ( tiberia ) | 14.03. 2014 | 3. Znovu proti sobě | |
kailin: ( tiberia ) | 07.03. 2014 | 2. Nevítaný návštěvník | |
kailin: ( tiberia ) | 28.02. 2014 | 1. Blesk z čistého nebe | |
. Úvod k poviedkam: ( tiberia ) | 25.02. 2014 | Úvod | |